O rakouském Burgenlandu říká známý slovinský televizní komentátor, Drago Bulc, že je země slunce, neboť tu prý svítí celých 300 dní v roce. Jak už to tak bývá, z třídenní návštěvy svítilo pouze jeden den. Ale i ten stál za to. Při naší cestě za jedním unikátním vínem jsme navštívili Südburgenland, tedy jižní část tohoto vinařského kraje. Do poslední chvíle jsme ovšem nevěřili, že jedeme za vínem. Krajina spíše připomínala naši Vysočinu. Vinice jsme totiž jaksi do poslední chvíle neviděli. Snad jen několik vinařských tratí s podezřelou výsadbou. Nakonec jsme skutečně narazili na drobné vinice, ale nic, co by připomínalo Weinviertel v Dolním Rakousku nebo alespoň Velké Bílovice či Pálavu. Ještě větší údiv vzbudila druhová skladba vinohradů. Pravda, pěstovali tu z červených odrůd hlavně Frankovku a z bílých Vlašský ryzlink. Ale především převládaly tzv. amerikány, nověji a nejspíše i genderově správně, přímoplodící hybridy, rezistenty či interspecifické révy, jak se jim v současnosti říká. Tedy kultivary, které se u nás donedávna nesměly množit, ani ve velkém pěstovat. A už vůbec ne z nich vyrábět víno na prodej. Ale tady to evidentně šlo a dosud jde. Někteří vinaři v Jižním Burgenlandu na víně z amerických hybridů navíc založili živnost. Dali mu i přiléhavý název „Uhudler“. Velmi volně přeloženo, Uhudler je člověk, který po nemístné konzumaci zmíněného vína ráno civí jako výr. A výr se německy řekne „der Uhu“.
Tři centra výroby
Víno z přímo plodících hybridů, tedy „Uhudler“ se v Jižním Burgenlandu za relativně krátkou dobu existence stalo pojmem. A nejenom víno. Na snídaňovém baru nesmí v žádném zdejším hotelu či pensionu chybět marmeláda ze jmenovaných hroznů a v rodinném podniku manželů Hirmannových z něho dokonce dělají speciální ocet. Zdejší víno v rakouské síti supermarketů samozřejmě nenajdete. Abyste ho ochutnali, musíte přijet do okolí města Güssing. Najdete tu zhruba tři větší centra výroby tohoto moku. Moschendorf , kde je půvabné Weinmuseum čili Museum vína, dále kopec plný historických vinařských budov s názvem Kellerviertel Heiligebrun a za třetí nejnovější středisko výroby, Kellerviertel Eltendorf.
„Ještě před rokem 1989 jsme tu neměli ani vodovod, silnice či kanalizaci! Abychom tu měli alespoň elektrickou energii, tak jsme se s ostatními vinaři složili na benzínový agregát,“ popisuje začátky starosta vinařské osady Kellerviertel u Eltendorfu, Josef Pfeiffer. Osadu vlastně tvoří jediná ulice s názvem Uhudlerviertel, do které ústí skupina relativně nově vybudovaných vinařských domů s přilehlými vinicemi. Každý tu vyrábí téměř výhradně víno „Uhudler“. Proto také někteří označují svůj podnik jako „Uhudlerei“. Na rozdíl od například Jižní Moravy tu však chybí klasické sklepy. Pod pojmem vinařský dům zde najdete do svahu částečně zahloubené stavení, povětšinou se dvěma prostorami. V té první majitel vyrábí, lahvuje a následně prodává víno a v té druhé mu víno kvasí a dozrává. Zdejší vinice nejsou velké. Například J. Pfeiffer tu obhospodařuje jeden hektar a patří mezi největší vinaře. Víno rovnou ve svém vinařském domě zpracovává i prodává. Pěstuje tu přímo plodící hybridy Ripatella, Elvira, Delaware a Concord. Na ukázku pro návštěvníky má i další americké odrůdy Noah, Isabella a další. Révy jsou resistentní, netrpí nemocemi, a proto majitel nemusí používat postřiky. Snad pouze Concord je citlivější na peronosporu v době kvetení. Proto vyžaduje postřik před květem, kdy prašníky a pestík kryje jakási rostlinná tobolka, kterou plíseň ráda napadá, a později květ s čerstvě se vyvíjejícími malými bobulkami. Ten je také na plíseň citlivý. U nás, v Čechách i na Moravě, se vinice běžně stříká až osmkrát za sezonu. Běžná sklizeň z přímo plodících hybridů činí zhruba 5-6 tun z hektaru. Protože se ale jedná o okrajový vinohradnický region, občas vinice trpí mrazy. Loni jim například zničily 80 % úrody. Podle odrůdy osciluje u bílých kultivarů barva vína od světle slámové po světle žlutou a u modrých od růžové až po světle červenou. Červená vína tu totiž nenechávají ležet dlouho na slupkách, a to právě kvůli specifické příchuti jednotlivých hybridů. I proto jsou tato vína méně barevná.
Dalším místem, proslaveným právě tímto typem vína, je již zmíněná osada Heiligenbrunn. Jedná se spíše o skanzen. Místní vinařské domy jsou mnohem starší, je jich mnohem víc a mnohé z nich se pyšní historickými doškovými střechami. Vinice následně doplňují scenérii. Díky nim také celá víska žije a evidentně se v dobrém rozvíjí. Někteří tu dokonce mají i vinný šenk. Už od časů panovnice Marie-Terezie, která po dobu několika dní po sklizni odpustila vinařům daně, aby mohli prodat starou úrodu, tu využívají určitou moderní modifikaci. Ti, co vyrábějí víno z vlastních zdrojů, ho mohou i bez poplatků tzv. šenkovat. Ovšem k vínu nesmějí podávat teplá jídla. Takže se návštěvník musí spokojit s nářezy klobás, salámů, uzeného masa, různými saláty a pečivem. No, člověk se přemůže.
Z rezistentů „Uhudler“
U na Moravě či na Slovensku se křížencům amerických rév s evropskou dodnes říká „samoroďák“. Historii mají jmenovaní kříženci poměrně neslavnou. Když se opět začalo po Napoleonských válkách globálně oteplovat, zavládla pára, K. Marx sesmolil Kapitál a jeho přítel B. Engels polidštil opici prací, někoho chytrého napadlo dovézt do Evropy sazenice americké vinné révy. Bohužel s ní dovezl i dvě plísně a jednoho broučka. Nejdříve se objevila moučnatka, tedy Padlí révové (Oidium tuckeri). Nedlouho po této katastrofě se začaly na listech révy tvořit jakési olejové skvrny. Když jste list obrátili, byl zespoda bílý. Byla to další zavlečená plíseň, zvaná peronospora (Plasmopara viticola). To vše ovšem nebylo nic proti katastrofě třetí. Tou se stala malá muška, zvaná mšička révokaz (Phylloxera vastarix). Mšička má pohlavní a nepohlavní generaci. S tou první by bylo ještě jakés takés pořízení, protože sídlí na keři a volně poletuje. Bohužel ale nepohlavní generace tvoří tzv. hálky na listech a také na koříncích. Ucpává cestu živinám i vodě a réva usychá. Mšička se činila. Například v roce 1879 zničila na jihu Francie 500 tisíc hektarů vinic. Do Rakouského mocnářství dorazila v roce 1872 a k nám na Moravu v roce 1890. V Čechách naštěstí vymrzala. Vědci tehdy vyzkoušeli dvě cesty. Každá měla svoje pro i proti. První cestou bylo roubování evropské révy na révokazu odolnou podnož z americké révy. Druhou křížení evropských a amerických kultivarů. Samozřejmě zvítězila ta první. Ale i ta druhá měla svoje zastánce. V Americe zjistili, že kříženci s americkým druhem Vitis labrusca netrpí plísní révovou (tedy peronosporou), jsou odolná padlí a dokonce vzdorují révokazu. Vzniklo tedy mnoho kříženců mezi evropskou a americkou révou, jako například Isabella, Noah, Clinton, Herbemont, Othello a podobně. Jmenované odrůdy se nemusely stříkat, byly velice plodné, dávaly vína plná, některá i krásně barevná, ale naneštěstí s tzv. liščinou. V USA jim proto říkají Fox Grape. To je dosti intenzívní příchuť, na kterou si mnozí nezvykli a jiní ji milují. V Moschendorfu, poblíž již jmenovaného muzea, jsme ve vinařském domě, populárního rakouského herce Martina Wainek ochutnali krásné růžové víno, ovšem s jahodovou příchutí. Mimochodem, nynější majitel vinařské budovy a půvabného penzionu hrál vídeňského komisaře Kunze v proslulém rakouském seriálu. Ano, je to ten, kterému psisko jménem Rex pokaždé ukradlo svačinu. Nejdříve jsme našim chuťovým vjemům odmítali uvěřit. Na tekuté jahody jsme opravdu připravení nebyli. Po chvíli jsme se ale s tímto faktem smířili. Víno bylo lehké a pitelné. Navíc Martin nabídl klasické i šumivé. Takže, co řešit. Navíc se později ukázal jako vynikající průvodce.
Hybridy a vinařská inkvizece
Ovšem v rámci boje za záchranu především francouzského vinohradnictví byly amerikány francouzským vinařským inkvizitorům trnem v oku stejně, jako později Hitlerovi či našim soudruhům. Proto byly nebohé rostliny poměrně časně a téměř všude postaveny mimo zákon. Pěstovat se ovšem nepřestaly. Stačilo totiž zapíchnout do země odřezek vyzrálého réví a příroda se postarala o zbytek. Ale to už se blížila válka, kterou hybridy přežily ve zdraví. Ve válečných letech i po válce bylo vcelku jedno, co kdo pije. Hlavně, že v tom byl alkohol a bylo to laciné. Když se situace uklidnila, vlády se opět snažily amerikány z vinic vymýtit. Dokonce nabízely finanční pobídky, čili jaké si vinohradnické šrotovné. Bez úspěchu. V průběhu mnoha let navíc vznikla sorta vinařů, kterým se samoroďáky staly koníčkem i povoláním. Například už před válkou šlechtitel amatér Albert Seibel (1844-1936) dostal od přítele semenáček dvou amerických rév Rupestris x Lincecumii a jakési neznámé evropské révy. Tento paskvil se následně stal základem pro 200 semenáčků. Z nich onen pán vyšlechtil dalších 16 000 kříženců. Když úředníci zjišťovali v roce 1960 francouzskou vinařskou skutečnost, s hrůzou zjistili, že 128 tisíc ha je osázeno osvědčenými Siebelovými hybridy. Dodnes například slouží jako část suroviny, určené k výrobě Armagnaku. Mimochodem, vynikající současná interspecifická réva Hibernal není nic jiného, než kříženec odrůdy Seibel 7053 a Ryzlinku rýnského.
Víno a polodivoká prasata
Dalším, kdo spojil svoji existenci s přímo plodícími hybridy je majitel dalšího vinohradnického domu s vinicí v Eltendorfu, Matthias Mirth. Ten má krom již zmíněného také půvabný penzion s vynikající kuchyní a vinným sklepem, moderně v nerezu vybavený provoz na výrobu vína a malou uzenářskou výrobničku. Eltendorf se totiž může pochlubit nejen vínem značky Uhudler, ale také lesy, kde M. Mirth chová pod širým nebem zvláštní druh prasat. Člověk by odhadl, že jsou to naši divočáci. Nikoliv. Prý jsou to kříženci dvou pozapomenutých historických plemen. Maso a klobásy z nich, byly opravdu vynikající. V jeho penzionu nabídl dokonce celé „Uhudler Menu“, tvořené polévkou s vínem „Uhudler“, kančím s uhudlerovou omáčkou a deserty s uhudlerovou marmeládou. Opět nemělo chybu. M. Mirth sousedí v osadě Kellerviertel s J. Pfeiffrem. Vyrábí stejně jako soused hned několik druhů vín. Pro jistotu nabízí i osvědčenou Frankovku a Ryzlink vlašský. Jinak samý „Uhudler“: Bílý a růžový, šumivý, dále tzv. „Spritz“, tedy „Uhudler“ s minerálkou s obsahem alkoholu 5%, „Uhudler“ grappu dokonce i likér z přímo plodících hybridů.
Nekonečná válka s úředním šimlem
Boj úředního šimla s „amerikány“ byl relativně vyrovnaný. Úředník zakázal, sedlák si cestu našel. S příchodem zelených ideologií se situace kupodivu změnila a na americko-evropské křížence se alespoň v Rakousku usmálo štěstí. Všechno prý způsobil otec a syn Pfeiffrovi, kteří využili situace, když se Zelení dostali do rakouského parlamentu. Začali totiž spolu s dalšími vinaři lobovat. Za co? Za tzv. „amerikány“, které už v roce 1938, tedy krátce po obsazení Rakouska Hitlerem, zakázali a zákaz přetrval až do roku 1989. Zmínění tehdy zorganizovali Spolek přátel vín „Uhudler“, a využili situace, kdy se v politice prosadila zelená ideologie s heslem o tzv. „Udržitelném rozvoji“. Vinaři navázali na vlnu vzestupu a propagace bio-potravin, která byla a dosud je v Rakousku velice populární. S tím se svezla i vlna tzv. přírodně produkovaných vín, rozuměj „Uhudlerů“. Vše má ale svoje „Ale“! Aby moc nevyskakovali, vinaři získali povolení pěstovat tyto přímo plodící hybridy: Elvira, Delaware, Concord a Ripotella. Další odrůdy, jako je například Isabella, Othelo, Clinton nebo Noah, ač zhruba stejně staré a stejným způsobem vyšlechtěné a podobně chutnající, se do seznamu nedostaly. Proč? Nikdo neví a rozumem vysvětlit nedokáže. Co je však mnohem horší, pěstovat a víno z nich vyrábět v Jižním Burgenlandu mohou. Ovšem pouze do roku 2030. Následně musejí absolvovat kolečko byrokratických jednání a opět požádat úřady o prodloužení povolení. Jak to dopadne, kdo ví?! Díky tomu, že „Uhudlerem“ žije snad celý kraj a mnoha lidem, nejen vinařům, dává práci, snad mají „amerikány“ určitou šanci.
František I.
„Víno z přímo plodících hybridů“
Jako laik bych se . s dovolením, otázala, v čem spočívá to přímé plození? A jak se taková réva liší od nepřímo plodicích rév? aspoň rety předpokládám, že když je pojednání o přímo plodících bybridů, že bude i něco nepřímo plodící.
„…mnoho kříženců mezi evropskou a americkou révou, jako například Isabella, Noah, Clinton…“
probůh, který šílenec nazval vinnou révu Clinton?
Takový název by si snad zasloužila leda réva, která poskytuje výchozí surovinu pro výrobu octa. Mizernýho octa, ne nějakýho kvalitního pro gurmány.
„.. aspoň TeDy předpokládám, že když je pojednání o přímo plodících HybridECH..“ 🙂
Sakra Františku, Ty jsi mi nabudil mlsotu!
(1191níže) V rámci plnění spojeneckých závazků. 😛
TL;DR;
Ale přečtu.
Moldavskou Isabelu jsem míval rád.
AK, nebyli spojenci. Ačkoliv byly platonické úvahy o „nesvaté alianci“, dále než k paktu o neútočení s tajnými dodatky se nedostali.
Navíc, Hitler v roce 39 nebyl zas tak fuj.
http://theduran.com/7-non-aggression-pacts-and-treaties-signed-by-european-countries-with-nazi-germany/
Hitler nebyl zas tak fuj v roce 1939 a Stalin nebyl zas tak fuj o pár let později, když bylo třeba Hitlera porazit.
Ono se nám to kecá, když víme, co většinou tehdy i světoví vůdci nevěděli a nebo někdy třeba i radši nechtěli vědět a ve světle událostí, které nestaly až později. Křišťálovou kouli nikdo neměl.
Otázka je, co by bylo, kdybychom se bránili v 38 nebo kdyby spojenci byli zásadoví a řekli si, že se Stalinem nikdy.
Asi bychom na tom nijak skvěle nebyli…. Možná bychom vůbec nebyli.
„Uhudler“ ve skutečnosti má původ v „ponorkovém víně“. Na Hitlerův rozkaz v jeho rodné zemi vyráběné pro Doenizovu Kriegsmarine k oslavám potopených spojeneckých brutto. Jeho chuť byla vyvážená tak aby do atmosféry ponorkových výparů přivedla svěží dech Vůdcovy vlasti.
Název „Uhudler“ vznikl tak, že za opileckou výtržnost policejně zadržený nahluchlý ponorkář Hugo Krauterwechsel na otázku čím se tak zlinýroval, zamumlal něco jako „Uhudler“ což nejspíš mělo být postěžování „U boot, Hitler“. Uhudler se mezi ponorkáři stal velmi žádaným. Dnes ho pijí ponorkáři nejen němečtí, rakouští, ale i ponorkáři US NAVY, ruští a dokonce i Hornovoltští.
Velká poptávka umožnila rozšíření vinic, z Vůdcova rodného kraje vyhnala bídu jako zárodek radikalismu a je tak zárukou, že kdyby se tak někdo takový zas narodil, že místo organizování Nového světového řádu bude se věnovat krajinomalbě s výjevy lesních samot a půvabných nahotin u jezírek.
Tak Na strafi, at slouši!
(5) Já jsem nějakej takovej staromódní. Když si dva státy rozdělí kus světa, navzájem si pomáhají v jeho obsazení a dodávají jeden druhému suroviny, tak je beru za spojence. Ani ne tak kvůli tomu, co sepsali, ale kvůli tomu, co dělali (na to není potřeba hledat, kde Stalin řečnil o družbě německého a sovětského dělníka v uniformě, nebo kecy komunistů řízených Kominternou o imperialistické válce GB proti Německu, do které by se komouši neměli míchat).
No, kdyz to budes brat takhle, tk bych Ti pripomenul Jaltu. Ti si dodavali i zbrane 😀
Teď jsem z toho blbej ….
Myslim alianci USA, Velke Britanie a Rise zla. Rozdelili kus svet (vicemene cely), pomohli si v jeho obsazeni a dodavali si – nejen – suroviny 🙂
Jak pomáhaly USA a GB sovětům obsazovat tu jejich část? Jako v Koreji, Malajsii nebo ve Vietnamu? 😛
No, treba Port Arthur nebo Sakhalin by se Sovetum bez Japonska dovedeneho na pokraj zhrouceni obsazoval hure dost spatne. Ale to je vcelku nezajimave.
Kdyz chce rikat smlouve o neutoceni spojenectvi, protoze jeji soucasti je dohoda o tom, co kdo zabere, proc ne? Z teto definice je napriklad spojenectvim vztah mezi Bonapartovou Francii a Rakouskem pote, co je Francouzi porazili… Protoze se v ramci mirove smlouvy dohodli na tom, ze Rakousko zabere Benatky…
Je to jen definice, nic vic.
A co země Sovětského bloku? Ty se přece dostaly do oblasti sovětského vlivu i díky souhlasu ostatních spojenců.
Je fakt, že nějaká dohoda být musela, šlo o to společně porazit Hitlera a bylo by bláhové očekávat, že Stalin z toho nebude chtít těžit a nebude mít svoje požadavky.
Ale fakt, že si rozdělili jeden světadíl a navzájem se podporovali v jeho obsazení popřít nelze.
Diky, Maydo. Pisu jak tatar, tezky den. Jdu radeji spocinout 🙂
Ta vzájemná podpora po válce je holá fantasmagorie. V Jaltě se Churchill pokusil uhádat co se dalo, bohužel bez podpory Roosevelta. Uhádal jedině Řecko. Zbytek spadl Stalinovi z jediného důvodu, vojensky to tak vyšlo. Západní spojenci mohli dojít dál, ale ne podstatně, asi jen do Prahy a Berlína. Politicky by to bylo významné, vojensky příliš ne. A součástí dohody byly i svobodné volby, na což se Stalin vysral. Což opět očekával od moci po válce odstavený Churchill, ale ne nemocný Roosevelt. Něco navíc ze strany Západu by tehdy přes voliče zaručeně neprošlo. Vidět v tom „vzájemnou podporu“ je velmi originální, asi poněkud emočně zabarvený pohled.
AK, na jakych to nakladacich Rusove dojeli do Prahy? Ale jdu radeji veceret 🙂
To se pak, Karle můžeme dohadovat, co byla „vzájemná podpora“ a co bylo „spojenectví“ do aleluja. I Tvůj pohled na vztah rusů a němců v roce 39 by bylo možno značit za „poněkud emočně zabarvený pohled“.
“ Západní spojenci mohli dojít dál, ale ne podstatně, asi jen do Prahy a Berlína. “ no, očividně nešli a dohodli se, jak se dohodli. Vzhledem k tomu, že šlo o dohodu, museli s tím nakonec souhlasit všichni, kdo si to jak původně představoval, dnes, po tolika letech je poměrně jedno. Důležitý je výsledek.
Vzájemná podpora tu byla, protože bojovali všichni proti společnému nepříteli. To by bez vzjemné podpory dost dobře nešlo. bez ohledu na to, že třeba mezi nimi byly všelijaké rlznice, prioritou byl společný postup.
Anglánům a USA halt československo neleželo na srdci tolik, aby se za něj do krve bili s důležitým strategickým spojencem. Zrovna tak jako jim neleželo na srdci v devětatřicátem, aby kvůli němu šli do válečného konfliktu. V devětatřicátém věřili, že obětováním ŠR zabrání válce. V době Jalty asi halt věřili, že tu nechá Stalin fungovat demokracii.
Zdravím!
K tomu „dělení Polska v r.1939“ (což měl AK zřejmě na mysli):
Inu, Stalin si vzal zpět jen to, co si Pilsudski (tedy Poláci) během let 1919-1920 tzv.rižským mírem vzal z Ukrajiny a Běloruska …. 😕
http://www.e-polis.cz/clanek/pakt-molotov-ribbentrop-slava-a-pad-realpolitiky.html
Možná, že AK by (jako ti „bílí profesoři“ na amerických universitách )potřeboval nějakou mentorku, aby ho zbavila předsudků … :-))
10 Karle, netrap se tím. Standardní dějiny. Jiné to nebude.
19 maYda
Co znamená ŠR?
To Š.
Štátný, Šik, šulín, Šalgovič, Šuhaj, Šlomo, šarivari, šantán, šlem, šarka, šerif, …
Zdravím stylově – ze Strachotína od novomlynske nádrže, od džbánku místního vinka. 🙂
2 skimic – viz major Terazky…
Maydo, opravdu nechápeš. Přímo plodící hybridy je termínus technikus. Normálně se americkoevropské hybridy používají ke štěpování. Na odolný hybrid se naštěpuje evropská odrůda. Samotné amerikány totiž mají velice špatnou afinitu. Tedy špatně se štěpem srůstají. Proto je křížili přímo s evropskými odrůdami za účelem podnože. (takže nepřímo plodící)
Přímo plodící znamená, že americkoevropské révy skutečně dávají hrozny, ze kterých se dá udělat víno a zároveň jsou odolné proti plísním a révokazu. V současnosti jim říkají raději rezistenty, jako mému oblíbenému Hibernalu nebo Solarisu. Ale to jsou nejnovější hybridy. Othelo, Bacco, Yzabela, Missisipy apod. jsou hybridy jedny z prvních, které kdysi vyšlechtili.
Víno Uhudler pro ponorkáře? Ani náhodou. Hitler poručil přímoplodící hybridy zlikvidovat a vinaře za ně trestat. Víno z nich, dodané ponorkářům, by nejspíše znamenalo koncentrák. Stejně tak činili později komouši. A nepovedlo se….. Všude na Moravě kupodivu i na Ostravsku, bez problémů přežívalo tzv. Bago, jeden z mnoha výpěstků francouzského šlechtitele, pana Bacca. Mimochodem jeho další výpěstek je jedním ze tří kultivarů, ze kterých se smí pálit pravý koňak.
„19 maYda
Co znamená ŠR?“
Překlep. Promiň, mělo být ČSR.
Díky za výklad, Františku. Já sice váno ráda konzumuji, ale pěstitelské taje mi unikají. U nás, v krkonošském je drsnější klima a vínu se tu nedaří, takže se ani nepěstuje.
No tady to zase jede…
Polsko-Ruské dějiny jsou Polsko-Ruské dějiny. Jak to mělo být spravedlivě? Tak jak to je. Standardní vývoj. Mohlo to být obráceně. Bývalo Polsko velké a silné. Pak začalo tahat za kratší konec. Polsko… jeho vládnoucí suverén. Je úžasným dobrem, že Poláci to byť se ztrátami přežili. Akorát teď jsem se bavil s kamarádem, přišla řeč na nynější vývoj, na muslimy a už si přidával forsáž na karburátoru. Já na to jeho „hrozné“, že standardní dějiny. Že funguje záporná zpětná vazba, že vývoj není lineární, že západní koloniální mocnosti a jejich spojenci si to vyžírají, že my jsme v pohodě, prakticky nikdo k nám nechce, dokonce vláda předstírá snahu aby při tom zůstalo, nebo dokonce nepředstírá, politici v činné službě i mimo ni činí odvážná prohlášení, za které by před několika lety pro jiného požadovali flastr. A že ano, že západ se politicky polarizuje a radikalizuje, a že časem může dojít na občanskou válku. A že tady, jestli dojde k teroristickým útokům, bude to mít radikální odezvu. A že ano, že to může být velmi ošklivé. Jestliže se to nepodaří zvládnout legálními prostředky, budou legitimně použity nelegální, které tím budou přirozeně legalizovány. V boji o přežití otázka legality pozbývá smyslu. Celé lidské dějiny jsou takové a že není důvodu aby tomu najednou bylo jinak. Jako poučený optimista pozoruju, že zpětné vazby fungují, že reaguje nálada většiny obecného lidu, že reaguje politická poptávka a spolu s tím politická nabídka. A že není jak Café Praha, kde se mylně domnívají jak velkou a silnou politiku dělají, že venkov je pragmatický jak vždycky byl, hlavně tam kde za každým pařezem kouká práce, a že přirozeně rezistentní.
Užívejme dobrého co máme, snažme se změnit to co můžeme změnit, a netrapme se tím, co změnit nemůžeme. Furt probírat Moravské pole, Lipany….kdo kdy jak měl táhnout.
Vraťme se k tématu, střízlivé nás nedostanou.
19 Bílí profesoři okecatelných oborů na západních univerzitách so to zaslouží. Je to přirozená autoregulace. Kde že studovali ti „mentoři“? Kdo stvořil jejich ideové podhoubí? Je legrační pozorovat jak dostávají vlastní medicínu.
Neokecatelné obory jsou samy o sobě přirozenou bariérou.
A na amerických lokálních universitách úrovně….
To jsou starosti.
24 Františku, nalej si ještě skleničku. Aby rozpustila dnešní jak se mi zdá všeobecné „vážno“.
(17) Opožděně dobré chuti (nebo zažití) přeji. Nepřijde Ti, že srovnáváš nesrovnatelné?
(18) Anglánům a USA halt československo neleželo na srdci tolik, aby se za něj do krve bili s důležitým strategickým spojencem – ovšem. To je ovšem něco jiného, než pomáhat někomu k okupaci. I ty náklaďáky zmíněné Petrem byla pomoc určená k porážce Hitlera, ne okupaci Československa. Schválně vynechávám československý podíl na tom pádu do sovětské sféry, to by se to už příliš zauzlovalo, když nejsou jasné ani celkem základní jednoduché věci. A „neleželo na srdci natolik“ – ono by to hlavně neprošlo přes tehdejší britské i americké voliče. Bylo by dost problematické, chtít od nich souhlas k pomoci „strýčku Joemu“ a následně k útoku na něj.
(19) Možná by westík měl trochu juknout do historie, čí vlastně ty končiny kdy byly. Ten ruskosovětský výklad, že samozřejmě jejich, je pouze jejich výklad. Pomohl by mentor? 😛
(20) Netrápím. Akorát když narazím na něco evidentně tendenčního, učuním pokus ve stylu Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru.
nějak se v tom ztrácím, Karle….
K pádu do sovětské sféry došlo za války a po válce, proč do toho motáš okupaci, který byla o 23 let později, v době, kdy jsme v tej sovětskej sféře dávno byli?
Jsou lidi, kteří za okupaci považují už ono osvobození v roce 1945. Já ten názor nesdílím, ale Petr nadhodil ty náklaďáky, které zde prakticky byly dvakrát. Poprvé v roce 1945 jako pomoc USA Rudé armádě (většina logistiky byla z pomoci), podruhé v roce 1968, ale to už byly sovětské kopie (k nerozeznání podobné) amerického vzoru.
„Jsou lidi, kteří za okupaci považují už ono osvobození v roce 1945“
jo, tak jsou jedinci, co tvrdí, že rusové po pětačtyřicátem okupovali i Berlín….
tak jsme asi radši měli zůstat pod ochranou Hitlerova Německa, ne? Nebo jak si to tihle rozumbradové představovali? Že jakko Hitlerovi vysvětlí, jakej je ošklivej, přesvědčí ho morálními argumenty a on se rozpláče dojetím a vzdá se?
Pokud vím, po válce se rusové – aspoň armáda – stáhli, sovětská vojska tu zůstala natrvalo až po 68, takže po 45 těžko lze mluvit o okupaci.
(31) mno,za Boleslava Chrabrého i Praha byla nějaký čas (1003-4) polská 🙂 A v r.1939 Poláci zabrali Těšínsko ještě dříve než Němci zbytek ČSR 😕 Ono i těch Poláků bylo někdy dost 🙁
Ale Vaši zacementovanou víru,AK, Vám neberu 😕
(34) To se zeptej jich. Já svůj názor napsal.
No, zmotal jsi to tak, že to vypadalo, že na tu okupaci v pětačtyřicátým taky věříš 😀
34 Sověti/Rusové přinejmenším neusilovali a neusilují o naše vyhubení ani zotročení, což dějinně vzato je zásadní pozitivum.
Doporučuju přečíst si Marxovu kritiku Slovanů, Hitlerův Mein Kampf, Heydrichův nástupní projev, vše na naší adresu, především co je dohledatelné především z interních materiálů.
Protože zdaleka ne vše co o nás bylo řečeno, je nepravdivé. To, že o nás tak rozmlouval nepřítel, neznamená, že to není pravdivé. Naopak, naším uším a očím neurčené hodnocení nepřítelem je velmi užitečné, poučné, umožňuje sebereflexi tomu, kdo jí je schopen. Jaké jsou naše slabosti, v čem děláme chyby, proč na nás bylo pohrdavě pohlíženo jak bylo. A jak je.
Aktuální je kritika naší kultury ze strany islámu. Berme ji vážně. Upřímná, třebaže nepřátelská kritika je užitečnější než podlézavé vychvalování.
Možná, že naším problémem v očích těch druhých je, že jsme jim už dlouho nenakopali prdel.
Myslím, že AK pomíjí fakt, že ČSR nemělo naftu, tak zájem US monopolů na stažení ČSR do jejich vlivu byl nulový.
(38) Možná, že naším problémem v očích těch druhých je, že jsme jim už dlouho nenakopali prdel. – to je, obávám se, problém celého Západu.
Dobré ráno,
zdálo se mi to nebo včera později večer tahle hospoda zmizela?
Naftu nemělo, mělo uran. I když uran z potomní DDR měl na dodávkách do SSSR podstatně větší podíl.
A takové pochopení pro smlouvu Ribbentrop-Molotov (vlastně Hitler-Stalin) reprezentující soudružské vztahy „dvou moderních hnutí“ (údajně použil Julius Fučík vůči Eduardu Urxovi) bych čekal spíše v nějakém kryprokomunistickém diskuzním kroužku.
39 — A co uran?
— — — — — — —
Jinak takhle z povzdálí mám dojem, že celá debata se zde nejen opakuje, ale opakuje již po mnohokráté. Zhruba bych řekl, že celý cyklus oběhne vždy tak dvakrát třikrát ročně, ale možná je to i čtyřikrát nebo šestkrát…
Samozřejmě má pravdu Schumacher v prostředním odstavci 38. Ale naopak jeho první věta tam je jen chabou útěchou; pokud by totiž šlo o pouhé fyzické přežití, mohli jsme se před 200 či 150 lety (snad i před sto?) jednoduše přihlásit k Němcům (viz H.G. Schauer). Jenže člověk, chce-li žít, zřejmě již ze své vrozené podstaty musí usilovat o zachování vlastní identity, i kdyby si tisíckrát namluvil, že nemusí; stejně tak by si mohl namlouvat, že nemusí jíst nebo dýchat…
Proto Rusové (ve svém bolševickém a internacionalistickém převtělení) představovali stejné bezprostřední a zásadní ohrožení jako Němci. Rozdíl je jenom, že Čechy zřejmě neplánovali vyhubit fyzicky, dokonce ani po konečném celosvětovém vítězství vysokých ideálů komunismu. Díky tomu mohli Češi užít jinou strategii přežití než předtím proti Němcům; to je podle mne skoro celé… (A že neplánovali, ještě vůbec neznamená, že to nehrozilo: Kdepak asi v jejich představách měla nukleární válka, na níž se tak horlivě a obětavě chystali, vlastně proběhnout?)
Zpět k debatě…: Sice se už po enté opakuji, ale osobně mi připadá jako jediný rozumný přístup vycházet vždy od českých zájmů. Ty jsou v jádře velmi prosté a v principu stejné jako u ostatních národů: svoboda a prosperita. (Rozdíl je jen v tom, že ty velké národy mají většinou tendenci brát svoji svobodu jako samozřejmost: tak dlouho jim fungovala, že zhusta věří, že bude fungovat sama.) Shodou okolností svobody a (v čemž se Schumacherem a jeho častou připomínkou blahobytu nesouhlasím) prosperity nyní už řadu let vůčihledně ubývá. A mimochodem představu, že by si šlo zachovat svobodu bez identity, bych pokládal za značně absurdní.
Z těchto hledisek je samozřejmě nutno jak na Německo, tak na Rusko vždy pohlížet jako na přinejmenším potenciální ohrožení českých zájmů; na Německo navíc jako na ohrožení aktuální, přímé a momentálně mnohem silnější.
42 — Aha, tak dvd uran již mezitím správně připomenul.
Dobré dopolední vespolek,
Františku – slint – díky za článek, sbíhají se mi sliny, i když víno až tak moc nepiju.
Jen drobná korekce – mšička révokaz (nově přejmenovaná na Viteus vitifoliae aby se to nepletlo s jinou Phylloxerou) není muška, jen mušce podobná. Evolučně je přibuzná mšicím, patří do stejného řádu Polokřídlí (Hemiptera), a má v určité životní fázi stejně jako mšice dva páry blanitých křidélek (na rozdil od much, mající jen dvě – proto jsou v řádu Diptera).
Ti polokřídlí jsou dle mého pěkná „fťákovina“, neboť skoučily dva dřívejší řády stejnokřídlí (Homoptera)- tam právě patřily jak mšice, tak i jim podobný hmyz (např. molice) a ploštice (Heteroptera), které mají jeden pár křidélek přeměněný na polokrovky (tedy napůl tuhé, ne však jako krovky broučí). No ale kdo jsem já, abych do toho taxonomům kecala… 😀
A nemůžu odolat,
ale ranní komentáře Terezy Spencerové jsou přinejmenším zajímavé:
Svět při čtvrteční ranní kávičce:
— tož si to shrňme… Britové zveřejnili dvě fotky doplněné o ruská jména… která jsou i podle Britů falešná… a po Rusku (a vlastně i celé Evropě) požadují jejich zatčení… ale prý nechtějí Rusku předat otisky prstů, čísla pasů nebo letenek a další údaje, které sami mít musejí neb je vyplňuje a odevzdává každý Rus při žádosti o vízum… a k tomu hotel, na kterém se půl roku neuklízí… aby se zachovaly stopy novičoku… ale současně se tam na novičok ani neumírá nebo nechuraví… a to ani poté, co byli personál a hosté půl ruku vystaveni této smrtící látce… a ti dva „kluci z plakátu“ prý pracují pro ruskou vojenskou rozvědku GRU… která především útočí na provařené agenty a bezdomovce… museli novičok asi po hotelu bryndat, aby zanechali jeho stopy… ale sami v pohodě odjeli dom… zajímavé jsou i fotky z kamer, na nichž se oba – samostatně – objevují na stejné úzké hotelové chodbě, v na vteřinu stejný čas… a s tím vším dnes Británie půjde do Rady bezpečnosti OSN… tenhle béčkový thriller je fakt hloupý…
— současně s tím britská Májová oznámila, že „není důvod“ pokračovat ve „vyšetřování“ 14 podezřelých úmrtí… na britském území… nějak souvisejících s Ruskem… řeč je o Berezovském, Patarkacišvilim a dalších slavných jménech…
— z Ruska letos neodteče 18 miliard dolarů… ale spíš přes čtyřicet miliard… upravuje tamní ministerstvo financí své optimistické odhady…
— domácí popularita francouzského umělohmotného Macrona padla na rekordních 23 procent…
— Pentagon má „nulové povědomí“ o chemických kapacitách džihádistů… dušuje se jeho šéf… „Asadův chemický útok“ se nejspíš odehraje v Džisr Šugúru a to už v pátek, aby se stihlo zasedání Rady bezpečnosti OSN… praví nejnovější tipy… tamní džihádistické objekty byly včera terčem ruského bombardování… Erdogan navýšil počet lidí v Idlíbu na 3,5 milionu… o milion víc než před týdnem… to musí být nějaký fakt lákavý resort… ten Idlíb… že se tam žene tolik lidí…
— je to rok, co syrská armáda prolomila tři roky trvající blokádu východosyrského Dejrizoru… obzvláště do východních oblastí provincie se prý od té doby vrátilo na půl milionu obyvatel… tvrdí Damašek…
— izraelský Jerusalem Post potvrdil, že mu cenzurní úřad zakázal zveřejnit článek o izraelské podpoře a vyzbrojování džihádu v Sýrii…
— bez ohledu na americké sankce a tlaky omezovat obchod s Kimem Čína rozjíždí dodávky uhlí, rozmrazuje různé stavební projekty a znovu povoluje svým občanům turistické výlety do Horní Koreje… USA dál nemají v úmyslu kývnout Kimovi a uzavřít korejskou válku formální „mírovou deklarací“… to obě Koreje se mezitím dohodly na summitu, na němž by projednaly konkrétní kroky k proměně jejich poloostrova v bezjadernou zónu… zkrátka, běží to i bez Washingtonu…
— Katar povolil gastarbeiterům a expatům odjíždět ze země i bez svolení jejich místních zaměstnavatelů… 21. století!… stovka vyvolenců pak každý rok získá i povolení k trvalému pobytu…
— kurdské gerily v Afrínu při léčce zabily další čtyři proturecké džihádisty…
— mírové rozhovory o Jemenu mají začít v pátek v Ženevě pod hlavičkou OSN… a budou podle OSN moc fajn… i když na nich asi nebudou rebelové… protože saúdská koalice jim i OSN odmítá zaručit, že nesestřelí letadlo s jejich delegací ze San´á… takže Saúdové v nějakém luxusním hotelu posedí se svou loutkovou jemenskou exilovou vládou… a všichni budou spokojeni… fascinující…
— Paraguay se po čtyřech měsících rozmyslel a oznámil, že stěhuje svou ambasádu z Jeruzaléma zpátky do Tel Avivu… a tak Netanjahu v Paraguaji izraelskou ambasádu rovnou zavírá…
— vztahy mezi USA a Ruskem jsou tak napjaté, že ruský ministr zahraničí nevyloučil možnost přímého vojenského konfliktu…
— v Rusku se sice dál dost chlastá, ale podle… zodpovědných orgánů… se spotřeba za uplynulých 12 let snížila o 40 procent… na zdraví!
— americká Campaign for Accountability letos v dubnu – za ruble, s využitím ruského názvu a ruské adresy – nakoupila reklamní prostor na Googlu… prý není nic snazšího, než se stát „ruským trollem“ a začít „něco ovlivňovat“…
Tož tak…
„ty velké národy mají většinou tendenci brát svoji svobodu jako samozřejmost: tak dlouho jim fungovala, že zhusta věří, že bude fungovat sama.)“
Tak zrovna u Německa si rozhodně nejsem nějakým dlouhodobým fungováním svobody moc jistá…..
(42) Uran tehdy sověti dost potřebovali. Odkud to vozily USA, z Konga?
To je mi optimismu po ránu, Matzurko…..
Pokud by spolu chtěli válčit rusové a USA, tož bych uvítala, kdyby tak činili na druhé půli zeměkoule, mám dojem, že tam mají k sobě blíž.
To je dobrá sranda, že našli stopy po novičkoku po půl roce a nikdo se během toho půl roku s tím smrtelným jeden nedostal do kontaktu. To ten pokoj měli zapečetěnej a půl roku tam nikdo nevkročil?
Mimochodem, jak je to se stabilitou novičoku? Vydrží na vzduchu vůbec půl roku a nerozloží se?
ale tyhle otázky se nehodí pokládat, pokud nechci být označena za xenofoba a rasistu – aj, čo to tárám – za ruskýho švába a putinova agenta. Jeden si ty nálepky už plete….
KOnec konců jest logické že každej Putinův šváb je zároveň xenofobem a rasistou. 😀
47 — Právě s vědomím Vaší připomínky jsem to psal; přesně z Vámi uvedeného důvodu jsem větu formuloval takhle. Z mého pohledu má dnešní Německo leckteré parametry totalitního režimu: Po řadu let jediný povolený názor, nejen na 3i, ale třeba taky na energetiku, islám či ekologii; nejen oficiálně hlásaný, ale také všemi prostředky pumpovaný do všech německých hlav. K tomu příslovečná německá disciplína… O svobodě bych tam příliš neuvažoval.
Jenže takhle to oni (resp. oficiální prorežimní Němec) nevidí. Pravda, kdysi se staly hrozné věci, které Německu (a kdesi za horizontem možná také některým jiným) způsobili nacisté. Ovšem to už je nejen dávno, ale především se od těch dob vše zásadně změnilo. Samozřejmě že naše svoboda je samozřejmost.
Ostatně i za Hitlera se velká část Němců cítila víceméně svobodná, ba snad samozřejmě svobodná. Proč by se tedy tím spíše takto necítili dnes?