Traktát o výrech z Burgenlandu

Publikováno | Autor:

O rakouském Burgenlandu říká známý slovinský televizní komentátor, Drago Bulc, že je země slunce, neboť tu prý svítí celých 300 dní v roce. Jak už to tak bývá, z třídenní návštěvy svítilo pouze jeden den. Ale i ten stál za to. Při naší cestě za jedním unikátním vínem jsme navštívili Südburgenland, tedy jižní část tohoto vinařského kraje. Do poslední chvíle jsme ovšem nevěřili, že jedeme za vínem. Krajina spíše připomínala naši Vysočinu. Vinice jsme totiž jaksi do poslední chvíle neviděli. Snad jen několik vinařských tratí s podezřelou výsadbou. Nakonec jsme skutečně narazili na drobné vinice, ale nic, co by připomínalo Weinviertel v Dolním Rakousku nebo alespoň Velké Bílovice či Pálavu. Ještě větší údiv vzbudila druhová skladba vinohradů. Pravda, pěstovali tu z červených odrůd hlavně Frankovku a z bílých Vlašský ryzlink. Ale především převládaly tzv. amerikány, nověji a nejspíše i genderově správně, přímoplodící hybridy, rezistenty či interspecifické révy, jak se jim v současnosti říká. Tedy kultivary, které se u nás donedávna nesměly množit, ani ve velkém pěstovat. A už vůbec ne z nich vyrábět víno na prodej. Ale tady to evidentně šlo a dosud jde. Někteří vinaři v Jižním Burgenlandu na víně z amerických hybridů navíc založili živnost. Dali mu i přiléhavý název „Uhudler“. Velmi volně přeloženo, Uhudler je člověk, který po nemístné konzumaci zmíněného vína ráno civí jako výr. A výr se německy řekne „der Uhu“.

Tři centra výroby

Víno z přímo plodících hybridů, tedy „Uhudler“ se v Jižním Burgenlandu za relativně krátkou dobu existence stalo pojmem. A nejenom víno. Na snídaňovém baru nesmí v žádném zdejším hotelu či pensionu chybět marmeláda ze jmenovaných hroznů a v rodinném podniku manželů Hirmannových z něho dokonce dělají speciální ocet. Zdejší víno v rakouské síti supermarketů samozřejmě nenajdete. Abyste ho ochutnali, musíte přijet do okolí města Güssing. Najdete tu zhruba tři větší centra výroby tohoto moku. Moschendorf , kde je půvabné Weinmuseum čili Museum vína, dále kopec plný historických vinařských budov s názvem Kellerviertel Heiligebrun a za třetí nejnovější středisko výroby, Kellerviertel Eltendorf.

„Ještě před rokem 1989 jsme tu neměli ani vodovod, silnice či kanalizaci! Abychom tu měli alespoň elektrickou energii, tak jsme se s ostatními vinaři složili na benzínový agregát,“ popisuje začátky starosta vinařské osady Kellerviertel u Eltendorfu, Josef Pfeiffer. Osadu vlastně tvoří jediná ulice s názvem Uhudlerviertel, do které ústí skupina relativně nově vybudovaných vinařských domů s přilehlými vinicemi. Každý tu vyrábí téměř výhradně víno „Uhudler“. Proto také někteří označují svůj podnik jako „Uhudlerei“.  Na rozdíl od například Jižní Moravy tu však chybí klasické sklepy. Pod pojmem vinařský dům zde najdete do svahu částečně zahloubené stavení, povětšinou se dvěma prostorami. V té první majitel vyrábí, lahvuje a následně prodává víno a v té druhé mu víno kvasí a dozrává. Zdejší vinice nejsou velké. Například J. Pfeiffer tu obhospodařuje jeden hektar a patří mezi největší vinaře. Víno rovnou ve svém vinařském domě zpracovává i prodává. Pěstuje tu přímo plodící hybridy Ripatella, Elvira, Delaware a Concord. Na ukázku pro návštěvníky má i další americké odrůdy Noah, Isabella a další. Révy jsou resistentní, netrpí nemocemi, a proto majitel nemusí používat postřiky. Snad pouze Concord je citlivější na peronosporu v době kvetení. Proto vyžaduje postřik před květem, kdy prašníky a pestík kryje jakási rostlinná tobolka, kterou plíseň ráda napadá, a později květ s čerstvě se vyvíjejícími malými bobulkami. Ten je také na plíseň citlivý. U nás, v Čechách i na Moravě, se vinice běžně stříká až osmkrát za sezonu. Běžná sklizeň z přímo plodících hybridů činí zhruba  5-6 tun z hektaru. Protože se ale jedná o okrajový vinohradnický region, občas vinice trpí mrazy. Loni jim například zničily 80 % úrody. Podle odrůdy osciluje u bílých kultivarů barva vína od světle slámové po světle žlutou a u modrých od růžové až po světle červenou. Červená vína tu totiž nenechávají ležet dlouho na slupkách, a to právě kvůli specifické příchuti jednotlivých hybridů. I proto jsou tato vína méně barevná.

 Dalším místem, proslaveným právě tímto typem vína, je již zmíněná osada Heiligenbrunn. Jedná se spíše o skanzen. Místní vinařské domy jsou mnohem starší, je jich mnohem víc a mnohé z nich se pyšní historickými doškovými střechami. Vinice následně doplňují scenérii. Díky nim také celá víska žije a evidentně se v dobrém rozvíjí. Někteří tu dokonce mají i vinný šenk. Už od časů panovnice Marie-Terezie, která po dobu několika dní po sklizni odpustila vinařům daně, aby mohli prodat starou úrodu, tu využívají určitou moderní modifikaci. Ti, co vyrábějí víno z vlastních zdrojů, ho mohou i bez poplatků tzv. šenkovat. Ovšem k vínu nesmějí podávat teplá jídla. Takže se návštěvník musí spokojit s nářezy klobás, salámů, uzeného masa, různými saláty a pečivem. No, člověk se přemůže.

Z rezistentů „Uhudler“

U na Moravě či na Slovensku se křížencům amerických rév s evropskou dodnes říká „samoroďák“. Historii mají jmenovaní kříženci poměrně neslavnou. Když se opět začalo po Napoleonských válkách globálně oteplovat, zavládla pára, K. Marx sesmolil Kapitál a jeho přítel B. Engels polidštil opici prací, někoho chytrého napadlo dovézt do Evropy sazenice americké vinné révy. Bohužel s ní dovezl i dvě plísně a jednoho broučka. Nejdříve se objevila moučnatka, tedy Padlí révové (Oidium tuckeri). Nedlouho po této katastrofě se začaly na listech révy tvořit jakési olejové skvrny. Když jste list obrátili, byl zespoda bílý. Byla to další zavlečená plíseň, zvaná peronospora (Plasmopara viticola). To vše ovšem nebylo nic proti katastrofě třetí. Tou se stala malá muška, zvaná mšička révokaz (Phylloxera vastarix). Mšička má pohlavní a nepohlavní generaci. S tou první by bylo ještě jakés takés pořízení, protože sídlí na keři a volně poletuje. Bohužel ale nepohlavní generace tvoří tzv. hálky na listech a také na koříncích. Ucpává cestu živinám i vodě a réva usychá. Mšička se činila. Například v roce 1879 zničila na jihu Francie 500 tisíc hektarů vinic. Do Rakouského mocnářství dorazila v roce 1872 a k nám na Moravu v roce 1890. V Čechách naštěstí vymrzala. Vědci tehdy vyzkoušeli dvě cesty. Každá měla svoje pro i proti. První cestou bylo roubování evropské révy na révokazu odolnou podnož z americké révy. Druhou křížení evropských a amerických kultivarů. Samozřejmě zvítězila ta první. Ale i ta druhá měla svoje zastánce. V Americe zjistili, že kříženci s americkým druhem Vitis labrusca netrpí plísní révovou (tedy peronosporou), jsou odolná padlí a dokonce vzdorují révokazu. Vzniklo tedy mnoho kříženců mezi evropskou a americkou révou, jako například Isabella, Noah, Clinton, Herbemont, Othello a podobně.  Jmenované odrůdy se nemusely stříkat, byly velice plodné, dávaly vína plná, některá i krásně barevná, ale naneštěstí s tzv. liščinou. V USA jim proto říkají Fox Grape. To je dosti intenzívní příchuť, na kterou si mnozí nezvykli a jiní ji milují. V Moschendorfu, poblíž již jmenovaného muzea, jsme ve vinařském domě, populárního rakouského herce Martina Wainek ochutnali krásné růžové víno, ovšem s jahodovou příchutí. Mimochodem, nynější majitel vinařské budovy a půvabného penzionu hrál vídeňského komisaře Kunze v proslulém rakouském seriálu. Ano, je to ten, kterému psisko jménem Rex pokaždé ukradlo svačinu. Nejdříve jsme našim chuťovým vjemům odmítali uvěřit. Na tekuté jahody jsme opravdu připravení nebyli. Po chvíli jsme se ale s tímto faktem smířili. Víno bylo lehké a pitelné. Navíc Martin nabídl klasické i šumivé. Takže, co řešit. Navíc se později ukázal jako vynikající průvodce.

 

Hybridy a vinařská inkvizece

Ovšem v rámci boje za záchranu především francouzského vinohradnictví byly amerikány francouzským vinařským inkvizitorům trnem v oku stejně, jako později Hitlerovi či našim soudruhům. Proto byly nebohé rostliny poměrně časně a téměř všude postaveny mimo zákon. Pěstovat se ovšem nepřestaly. Stačilo totiž zapíchnout do země odřezek vyzrálého réví a příroda se postarala o zbytek. Ale to už se blížila válka, kterou hybridy přežily ve zdraví. Ve válečných letech i po válce bylo vcelku jedno, co kdo pije. Hlavně, že v tom byl alkohol a bylo to laciné. Když se situace uklidnila, vlády se opět snažily amerikány z vinic vymýtit. Dokonce nabízely finanční pobídky, čili jaké si vinohradnické šrotovné. Bez úspěchu. V průběhu mnoha let navíc vznikla sorta vinařů, kterým se samoroďáky staly koníčkem i povoláním. Například už před válkou šlechtitel amatér Albert Seibel (1844-1936) dostal od přítele semenáček dvou amerických rév Rupestris x Lincecumii a jakési neznámé evropské révy. Tento paskvil se následně stal základem pro 200 semenáčků. Z nich onen pán vyšlechtil dalších 16 000 kříženců. Když úředníci zjišťovali v roce 1960 francouzskou vinařskou skutečnost, s hrůzou zjistili, že 128 tisíc ha je osázeno osvědčenými Siebelovými hybridy. Dodnes například slouží jako část suroviny, určené k výrobě Armagnaku. Mimochodem, vynikající současná interspecifická réva Hibernal není nic jiného, než kříženec odrůdy Seibel 7053 a Ryzlinku rýnského.

Víno a polodivoká prasata

Dalším, kdo spojil svoji existenci s přímo plodícími hybridy je majitel dalšího vinohradnického domu s vinicí v Eltendorfu, Matthias Mirth. Ten má krom již zmíněného také půvabný penzion s vynikající kuchyní a vinným sklepem, moderně v nerezu vybavený provoz na výrobu vína a malou uzenářskou výrobničku.  Eltendorf se totiž může pochlubit nejen vínem značky Uhudler, ale také lesy, kde M. Mirth chová pod širým nebem zvláštní druh prasat. Člověk by odhadl, že jsou to naši divočáci. Nikoliv. Prý jsou to kříženci dvou pozapomenutých historických plemen. Maso a klobásy z nich, byly opravdu vynikající. V jeho penzionu nabídl dokonce celé „Uhudler Menu“, tvořené polévkou s vínem „Uhudler“, kančím s uhudlerovou omáčkou a deserty s uhudlerovou marmeládou. Opět nemělo chybu. M. Mirth sousedí v osadě Kellerviertel s J. Pfeiffrem. Vyrábí stejně jako soused hned několik druhů vín. Pro jistotu nabízí i osvědčenou Frankovku a Ryzlink vlašský. Jinak samý „Uhudler“: Bílý a růžový, šumivý, dále tzv. „Spritz“, tedy „Uhudler“ s minerálkou s obsahem alkoholu 5%, „Uhudler“ grappu dokonce i likér z přímo plodících hybridů. 

Nekonečná válka s úředním šimlem

Boj úředního šimla s „amerikány“ byl relativně vyrovnaný. Úředník zakázal, sedlák si cestu našel. S příchodem zelených ideologií se situace kupodivu změnila a na americko-evropské křížence se alespoň v Rakousku usmálo štěstí. Všechno prý způsobil otec a syn Pfeiffrovi, kteří využili situace, když se Zelení dostali do rakouského parlamentu. Začali totiž spolu s dalšími vinaři lobovat. Za co? Za tzv. „amerikány“, které už v roce 1938, tedy krátce po obsazení Rakouska Hitlerem, zakázali a zákaz přetrval až do roku 1989. Zmínění tehdy zorganizovali Spolek přátel vín „Uhudler“, a využili situace, kdy se v politice prosadila zelená ideologie s heslem o tzv. „Udržitelném rozvoji“. Vinaři navázali na vlnu vzestupu a propagace bio-potravin, která byla a dosud je v Rakousku velice populární.  S tím se svezla i vlna tzv. přírodně produkovaných vín, rozuměj „Uhudlerů“.  Vše má ale svoje „Ale“! Aby moc nevyskakovali, vinaři získali povolení pěstovat tyto přímo plodící hybridy: Elvira, Delaware, Concord a Ripotella. Další odrůdy, jako je například Isabella, Othelo, Clinton nebo Noah, ač zhruba stejně staré a stejným způsobem vyšlechtěné a podobně chutnající, se do seznamu nedostaly. Proč? Nikdo neví a rozumem vysvětlit nedokáže. Co je však mnohem horší, pěstovat a víno z nich vyrábět v Jižním Burgenlandu mohou. Ovšem pouze do roku 2030. Následně musejí absolvovat kolečko byrokratických jednání a opět požádat úřady o prodloužení povolení. Jak to dopadne, kdo ví?! Díky tomu, že „Uhudlerem“ žije snad celý kraj a mnoha lidem, nejen vinařům, dává práci, snad mají „amerikány“ určitou šanci.  

František I.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 296 komentářů u „Traktát o výrech z Burgenlandu“

  1. skimici,
    ale no fuj. Půjde o zábavně-vzdělávací program pro širokou veřejnost, zejména děti, v podání doborvolníků 🙂 Pokud si chcete vyizolovat vlastní DNA, tak stačí přijít.

    Kalousek,
    přání otcem myšlenky ?
    Panu knížeti nepřeji nic zlého, naopak brzké uzdravení. Ale nechci vidět, co by se eventuálně mohlo strhnout, pokud by náhle odešel… Když se zase blíží nějaké volby…

  2. Matzurko, kdyse tu naposled neblížily nějaký volby?

    Mám dojem, že to bylo naposled někdy za bolševika, kdy volby byly formální, takže o nic nešlo a mezitím bylo třeba prudit s různými výročími a významnými dny.

  3. 451 Matzurko – dna?
    Děkuji nechci, stačí že trápí pana presidenta!

  4. skimici,
    není DNA jako dna. IMHO je lepší mít DNA vezkumavce než dnu v kloubech…:)

  6. 454 Matzurko
    Takže na sliznice přeci jen dojde.
    Co se z toho děti na místě dozvědí? Třeba že má s Merkel společnou pratetu?

  7. Ale neeee,
    to byste musel ještě pomocí PCR naamplifikovat vybrané markery a ty dát osekvenovat, následně prohnat vyhledavačem v genealogických databázích… tak snadné to zas není.
    Ale vyizolovat DNA jde poměrně snadno, z jahod, hrachu, ano i buněk ústní sliznice, které se samy olupují… takže pyšný experimenátor si pak nese domů zkumavčičku, v ní líh, a v něm cosi co vypadá jako kousek odžužlané žvejkačky. V nejhorším vločkovitou substanci. Ale kolegové tam budou předvádět další věci, nějaké breberky pod mikroskopem, a asi bude nějaké noční plížení chodbami ztemnělých ústavů… no snad nikoho nenapadne vymýšlet místo kostlivců útočící GMO saláty 🙂

    Kdysi jsem tu nabízela, že mohu zájemcům udělat hrubý nástin mitochondriálního haplotypu (tedy maternální linie), Westík poslala materiál a povedlo se 🙂 Dělávala jsem to kdysi se svými studenty jako součást vyučovanou předmětu, ale už to přebral mladší kolega a tohle cvičení zrušil. Naopak ten protokol přebrala kolegyně, která se angažuje v akcích pro děti a mládež, a slaví velké úspěchy.
    Ale je to fakt jen základní informace, pokud má někdo zájem o podrobnější info, tak musí cvaknout té či oné firmě patřičný obolus a doví se více.

  9. 428 — To se rozumí, PeSi… Mimochodem, nachvilku ve mně hrklo, když se mi to nedařilo najít na https://archive.org/ (ale byla to jen technická závada).

    Seznam mám ovšem dávno uložený, je však nejspíš jen otázkou času, kdy se jej Dobru (© Josef Cholévka, kdepak mu asi je konec…) podaří smazat i tam.

  11. 439 Lepší užívat milionů a mít blbé kecy než moudře mlčet a mít holou zadel.
    Jakože o svých milionech a své hubě rozhoduje sama, dala přednost první možnosti.

    Co se týče ostatního, proč by černá opice nemohla předvést hysterák, když jí bílé opice za to skvěle platí?

    Martine, já se Ti divím. Takový rozumný a kulturní člověk. Máš tohle zapotřebí? Kdyby sis místo toho poslechnul například smyčcový kvartet, neměl bys nepříjemné pohnutí mysli.

  12. 457 Matzurko
    A není to vlastně jen tahání peněz? Kniha jasně říká, že můj praotec byl Adam, pramáti Eva, dneska by jim bylo požehnaných bez třech dnů 5 779 let., tedy žádní dinouši či krokouši.
    Ačkoliv, bylo by hezké si to udělat a potvrdit si svojí hypotézu, že jsem z kosmonautů a ne obyčejný semita.
    Kdo ze středního východu se ostatně jmenuje skimic, he?

  13. skimici,
    jenže Eva měla dcery, viz např. zde
    B. Sykes: Sedm dcr Eviných
    https://www.megaknihy.cz/9267__brian-d-sykes?p=1

    Dokážu určit, zda je předmětný jedinec potomkem jedné z nich. Na to, abychom určili zda Semita či Viking, by ovšem bylo zapotřebí jiných markerů, na jejichž zkoumání nemám laboratoř vybavenou.

  14. A Westíkovi jsem tu analýzu udělala zadarmo 🙂 Nejsem genealogická firma.

  15. Tak to prý byla chvilková indispozice z nevyspání…..

  17. 465 Šimon klein
    To je tím, že poslanci nemají kindrštůbe a ječej v psrlamentu jeden přes druhého jako někde na trhu. Kdyby alespoň občas byli zticha jak často pléduje Dana a mohl si vklidu schrupnout, nemuselo k té události dojít!

  18. AK,
    no pokud to byl Howard Wolowitz, tak klidně 😀 😀 😀

  19. Dobrý večer,

    Jak prosím rozumíte zásadnímu sdělení ve všech mediích, že letošní léto bylo nejteplejší od roku 1961? Dalo by se, bez ztráty květinky, říci, že léto roku 1961 bylo teplejší než letošní? Když sledujeme teplotu v Klementinu od 18. století?

  21. Ono se to staré měření v Klementinu pro statistiku nepoužívá, pro statistiku se vychází z r. 161 (teda proč, to nevím). Čili ne, že by rok 1961 byl druhý nejteplejší, ale že se předchozí roky do statistiky nezahrnují.

  22. Zahrnují vojenští stratégové do svých útočných plánů i meteorolickou situaci?
    Pokud by někdo využil takovou situaci, kdy z Bílého domu konstatují: Největší, co jsme viděli, varoval před hurikánem Trump. To by byl horší začátek než Fall Gliwitz.

  23. I v Číně maji melancholická nervózní auta:
    Devět lidí zabil a více než 40 dalších zranil řidič auta, který v centrální čínské provincii Chu-nan najel do davu na náměstí.

  24. quivis – 471 – děkuji. Taková manipulace mně ani ve snu nenapadla. Kdo by to dělal? A proč? Vědci?

  25. Snad, že od 1961 jsou k dispozici rozsáhlejší data měření z mnoha míst reubliky.

  27. 476 — Tohle myslím nic zas tak dramatického dosud není, uvážíme-li pustě virtuální povahu těchto aktiv: https://www.kurzy.cz/komodity/bitcoin-graf-vyvoje-ceny/

    Ale je možná zajímavé, že mi v posledních dnech začal chodit spam nabízející BTC a snad i další kryptoměny. Vypadá to, jako kdyby se letadlu (letadlům) začínalo nedostávat nových pasažérů…

  29. Ad Klementinum: nezapomínat prosím, že dnes Praha vypadá jinak než v 1752. Dary páně Mac Adama změnily města k nepoznání.

  30. Bez ohledu na statistická data mně pořád nepasuje ten hnusný zákon zachování energie. Kdo to schválil? Neměli bychom protestovat?

  31. Já bych ten zákon zrušila. je diskriminační, protože kdo ho neumí, dostaně pětku a může z toho být frustrován. A navíc se na něj odvolávají všelijaký šťourové, když tvrdí politicky nepsrávný věci.

  33. Martine, plno lidí protestuje. Nesouhlasí. Stěžují si. Posílaj to vejš.
    Hmm kam se mi ztratily soubory? Platí i zákon zachování souborů?

  35. Díky, nickname. Brácha mi psal, ať se případně mrknu do lesa. Na dotaz, jak toho kůrovce poznám mi odepsal, že to taky neví. Feronomový lapače tam nemáme. Tady nikdy s kůrovcem nebyl problém, ale po loňský vichřici tu lehla spousta stromů a prý se tu šíří.

  36. Dobré zas ráno… Ad zákon zachování energie – jako napotvoru budu toto a podobné zkoušet u dnešních státnic… To bude zase radosti…
    Předělali harmonogram… Dříve jsme to měli tak, že dotyčný/á dostal/a půl hoďky na přípravu (kdy byl osaměl u mě v pracovně) a pak zelenej jak sedma a nervózní jak pes nastoupil a jal se obhajovat Bc. práci… No a protože ty práce nebejvaj špatný, tak se uklidnil, nabyl trochu sebedůvěry a hned pak šel na ústní státnice… A měl to za sebou (obvykle), protože když se zklidnil, tak i ten výkon byl lepší. Stará pravda říká, že když něco funguje, tak se do toho nemá šťourat… Takže tento systém prý je špatně a byl harmonogram změněn… Takže – dotyčný/á, zelenej/á jak sedma a nervózní jak pes nastoupí a jme se obhajovat práci. A pak, místo na ústní, půjde zpátky na chodbu, kde bude vyčkávat, až přejde celej blog obhajob, přičemž znovu náležitě znervózní, an si uvědomí, co všechno neví. No a potom teprve dostane otázky na ústní a půl hoďky na přípravu a poté, znovu zelenej/á jak sedma a nervózní jak pes nastoupí ne ústní státnice. A nás pak čeká spoustu práce z něj/ní něco rozumného vydobejt… Dokonalé… Líp by to nevymyslela ani ta kráva Valachová…

  37. Dobré ráno vespolek,

    PeSi,
    ona to má každá škola po svém. U nás na PřF jsou bakaláři v tomto schématu: jeden den obhajoba (prezentace, posudky, diskuze), všichni adepti na Bc na dané katedře jeden po druhém dle rozpisu. Bc státnice pak jsou cca za týden, a to u třech komisí, každá komise pro jeden předmětový „koš“, jazyk (nejvíce AJ) se dělá zvlášť. Kromě známky ještě dostávají bodové skóre, to se sčítá, a podle toho pak může postoupit do Mgr. studia automaticky nebo dělat zkoušky….
    Adepti Mgr. jsou na tom IMHO hůře. Obhajoba byla dříve spojena se státnicí, teď to snad mají v jeden den, ale rozhozené časově jako u vás – ovšem kómis se jich ptá rovnou, žádná příprava. Opět je to z více předmětových „košů“, ale zkoušející prostě vypálí otázku a je očekávána promptní odpověď. No, jsem docela šťastná, že už mne toto míjí a maximálně lobuju za svého diplomanta u obhajoby… A občas mají na studijním problémy to celé harmonizovat, takže jsou souběhy – student totiž obhajuje práci na jedné katedře, ale státnice dělá na jiné, a občas to má nejen ve stejný den, ale i hodinu…

    Jinak hlášení z tanečních – dcera je šťastná jak bleška v kožichu. Jde jí to, a navíc poťouchle zaznamenala značný zájem ze strany jinochů o ni i celou dívčí část její třídy. Totiž, sešla se jim tam i nějaká dominantně chlapecká třída, a i když je to kompenzováno třídami dívčími, tato chlapecká suita vystartovala jak na povel k její skupince a domluvení tanečníci museli použít málem hrubé násilí, aby se dostali ke svým děvčatům :D…
    Manžel dovezl dítko domů a obracel oči v sloup, jestli některé ty holky prej mají doma zrcadlo. Že když má někdo příšerné haksny, proč si bere minišaty…

  38. Dobré ráno. Maydo, nezbývá než hledat piliny. Také to je v uvedeném návodu. Spřátelený polesný, který nechce vaše houslařské dřevo prodat jako palivové by byla asi nejšťastnější volba.
    Ráno … už píši jako pražák. Sedím u kotle a čekám na aktualizaci DHCP serveru. Doufám, že nebudu muset letos dávat antibiotika telefonům.

  39. Dobré dopoledne,

    NAše dřevo, je, nickname, staré něco mezi patnácti a dvaceti léty, to by asi ještě na housle nebylo. A je to samej smrk – z jakýho dřeva se vlastně dělají housle? Že ze smrku pochybuju.

    Řeším, jak požádat o posunutí hranice pozemku a jestli je na to nějakej formulář a co je k tomu potřeba. Ale situace, ale situace, kdy vlastník dvou pozemků chce jeden zvětšit a druhej zmenšit tím, že posune hranici, je asi méně obvyklá. Internet mi vyhazuje samý spory o tom, jak soused svévolně posunul hranici nebo stavěl plot na pozemku, který už není jeho.

  41. MaYdo, mám dojem, že by se mělo začít zaměřením a geometrickým plánem, který se dá na KÚ se žádostí o zápis změny v katastru. Pokud jsou oba původní pozemky i pozemky po změně stejného druhu (např. hospodářský les)a stejného vlastníka, a nejedná se o jinou změnu, neměl by být problém.
    Ale víc by asi řekli na KÚ.

  42. To rozdělení parcely si může objednat u kartografů vlastník sám a pak zaměřené rozdělení dát na katastrální úřad, atd,

  43. Oříšek: mám katastr, ve kterém páni velkomožní postupně skupují všechna políčka do svého vlastnictví. Aby nadále dostávali dotace pro malé zemědělce, nesmí nikdy skoupit políčko sousedící se svým. Jaký je minimální počet pánů velkomožných, kteří mohou skoupit celý katastr, libovolně velký?
    Jako políčka (parcely) předpokládejme souvislé plochy, které neobsahují uvnitř žádnou parcelu.

  44. Geometrický plán je, ale je potřeba, aby to schválil místní úřad. Já jsem už vycvičená, že mají na všechno formuláře, ale na tohle ho marně hledám.

    Asi normálně napíšu, že žádáme o souhlas atd. … a něco k tomu přiložím, ouřad si když tak napíše, že bude chtít něco doplnit.

  45. No nickname, to dost záleží na geometrii katastrálního plánu, ne? Řekla bych, že tři minimálně, ale usložitějšího členění bude potřeba i více…

    Ale o tady nejde asi o geometrii, ale o nějaké čertovo kopýtko, ne? Jakože velkomožná pán je jen jeden a má několik firem, které to skupují na svoje jméno. To je takovej dost průhlednej trik, ale nevím, jetsli existuje způsob, jak tomu zabránit.

    Jinak si užívám klidu venkova, ráno tu venčili grippeny a sotva dolítali, nahodil soused cirkulárku.

  47. 493 Jeden. Kupující A se dohodne s prodávajícím B, že B nejprve prodá hraniční část svého políčka, nazvěme to třeba mezí, o nezbytně nutné co nejmenší velikosti, osobě C dodané kupujícím A. Tím za cenu nějakých transakčních nákladů jsou splněny dotační podmínky.

    Za předpokladu, že „malým zemědělcem“ může být osoba právnická, kupující A vytvoří právnickou osobu C, která koupí hraniční pozemek. V tom případě druhou možností je, že C bude provozovat zemědělskou činnost, pak pozemek může být větší než hraniční. Variantou je, že A vytvoří ovládané právnické osoby skupující pozemky. Jestliže pro erár, pro přiznání dotace je nutno splnit formální právní podmínky, pro čerpajícího je klíčový reálný zisk.

    Tomu lze, byla-li by taková vůle, zabránit vázáním dotací na výměru plochy obhospodařované jedním subjektem, který nesmí být přímo či nepřímo personálně ani majetkově propojen s jiným subjektem pobíráním dotací.

    A pokud co nejjednodušeji, zrušením dotací.

  48. MaYdo, asi nenapíšu objevného, ale postup vidím takto:objednat geodeta, ten provede zaměření a vytyčení nabývané části pozemku, nakreslí plán a jsou schopni ( nevím, zda všichni) to podat na katastr. Tam ale bude nutné mít doklad o legalizaci nabytí ( kupní smlouvu ? ) a to by chtělo u nich konzultaci, zda není možná jiná forma. A zaplatit daň z převodu (4 %)- tomu neuniknete, oni to mají propojené s finančákem a penále narůstá!

  49. Jirko, ten katastr já neřeším, to udělá geodetka, který pozemek zaměřovala a taky tuhle úpravu navrhla. Pozemky mají jednoho vlastníka a ten je v katastru zapsán, takže dokazovat nabytí nebude třeba. Ale je potřeba, aby úřad vydal souhlas s touhle úpravou. Původně chtěla majitelky ty pozemky scelit, ale právě proto, že se museli dotázat kvůli územnímu plánu, a ti jim to scelení nepovolili, se hledala jiná cesta. Posun hranice je jednodušší, stačí na to místní úřad a jsou zřejmě s úpravou svolní.

  50. Takže asi ani daň z převodu se nebude platit, když se pozemek nepřevádí na jiného majitele? To už není můj problém, to já řešit nebudu, ale zajímalo by mně to, jak to je.

Komentáře nejsou povoleny.