O rakouském Burgenlandu říká známý slovinský televizní komentátor, Drago Bulc, že je země slunce, neboť tu prý svítí celých 300 dní v roce. Jak už to tak bývá, z třídenní návštěvy svítilo pouze jeden den. Ale i ten stál za to. Při naší cestě za jedním unikátním vínem jsme navštívili Südburgenland, tedy jižní část tohoto vinařského kraje. Do poslední chvíle jsme ovšem nevěřili, že jedeme za vínem. Krajina spíše připomínala naši Vysočinu. Vinice jsme totiž jaksi do poslední chvíle neviděli. Snad jen několik vinařských tratí s podezřelou výsadbou. Nakonec jsme skutečně narazili na drobné vinice, ale nic, co by připomínalo Weinviertel v Dolním Rakousku nebo alespoň Velké Bílovice či Pálavu. Ještě větší údiv vzbudila druhová skladba vinohradů. Pravda, pěstovali tu z červených odrůd hlavně Frankovku a z bílých Vlašský ryzlink. Ale především převládaly tzv. amerikány, nověji a nejspíše i genderově správně, přímoplodící hybridy, rezistenty či interspecifické révy, jak se jim v současnosti říká. Tedy kultivary, které se u nás donedávna nesměly množit, ani ve velkém pěstovat. A už vůbec ne z nich vyrábět víno na prodej. Ale tady to evidentně šlo a dosud jde. Někteří vinaři v Jižním Burgenlandu na víně z amerických hybridů navíc založili živnost. Dali mu i přiléhavý název „Uhudler“. Velmi volně přeloženo, Uhudler je člověk, který po nemístné konzumaci zmíněného vína ráno civí jako výr. A výr se německy řekne „der Uhu“.
Tři centra výroby
Víno z přímo plodících hybridů, tedy „Uhudler“ se v Jižním Burgenlandu za relativně krátkou dobu existence stalo pojmem. A nejenom víno. Na snídaňovém baru nesmí v žádném zdejším hotelu či pensionu chybět marmeláda ze jmenovaných hroznů a v rodinném podniku manželů Hirmannových z něho dokonce dělají speciální ocet. Zdejší víno v rakouské síti supermarketů samozřejmě nenajdete. Abyste ho ochutnali, musíte přijet do okolí města Güssing. Najdete tu zhruba tři větší centra výroby tohoto moku. Moschendorf , kde je půvabné Weinmuseum čili Museum vína, dále kopec plný historických vinařských budov s názvem Kellerviertel Heiligebrun a za třetí nejnovější středisko výroby, Kellerviertel Eltendorf.
„Ještě před rokem 1989 jsme tu neměli ani vodovod, silnice či kanalizaci! Abychom tu měli alespoň elektrickou energii, tak jsme se s ostatními vinaři složili na benzínový agregát,“ popisuje začátky starosta vinařské osady Kellerviertel u Eltendorfu, Josef Pfeiffer. Osadu vlastně tvoří jediná ulice s názvem Uhudlerviertel, do které ústí skupina relativně nově vybudovaných vinařských domů s přilehlými vinicemi. Každý tu vyrábí téměř výhradně víno „Uhudler“. Proto také někteří označují svůj podnik jako „Uhudlerei“. Na rozdíl od například Jižní Moravy tu však chybí klasické sklepy. Pod pojmem vinařský dům zde najdete do svahu částečně zahloubené stavení, povětšinou se dvěma prostorami. V té první majitel vyrábí, lahvuje a následně prodává víno a v té druhé mu víno kvasí a dozrává. Zdejší vinice nejsou velké. Například J. Pfeiffer tu obhospodařuje jeden hektar a patří mezi největší vinaře. Víno rovnou ve svém vinařském domě zpracovává i prodává. Pěstuje tu přímo plodící hybridy Ripatella, Elvira, Delaware a Concord. Na ukázku pro návštěvníky má i další americké odrůdy Noah, Isabella a další. Révy jsou resistentní, netrpí nemocemi, a proto majitel nemusí používat postřiky. Snad pouze Concord je citlivější na peronosporu v době kvetení. Proto vyžaduje postřik před květem, kdy prašníky a pestík kryje jakási rostlinná tobolka, kterou plíseň ráda napadá, a později květ s čerstvě se vyvíjejícími malými bobulkami. Ten je také na plíseň citlivý. U nás, v Čechách i na Moravě, se vinice běžně stříká až osmkrát za sezonu. Běžná sklizeň z přímo plodících hybridů činí zhruba 5-6 tun z hektaru. Protože se ale jedná o okrajový vinohradnický region, občas vinice trpí mrazy. Loni jim například zničily 80 % úrody. Podle odrůdy osciluje u bílých kultivarů barva vína od světle slámové po světle žlutou a u modrých od růžové až po světle červenou. Červená vína tu totiž nenechávají ležet dlouho na slupkách, a to právě kvůli specifické příchuti jednotlivých hybridů. I proto jsou tato vína méně barevná.
Dalším místem, proslaveným právě tímto typem vína, je již zmíněná osada Heiligenbrunn. Jedná se spíše o skanzen. Místní vinařské domy jsou mnohem starší, je jich mnohem víc a mnohé z nich se pyšní historickými doškovými střechami. Vinice následně doplňují scenérii. Díky nim také celá víska žije a evidentně se v dobrém rozvíjí. Někteří tu dokonce mají i vinný šenk. Už od časů panovnice Marie-Terezie, která po dobu několika dní po sklizni odpustila vinařům daně, aby mohli prodat starou úrodu, tu využívají určitou moderní modifikaci. Ti, co vyrábějí víno z vlastních zdrojů, ho mohou i bez poplatků tzv. šenkovat. Ovšem k vínu nesmějí podávat teplá jídla. Takže se návštěvník musí spokojit s nářezy klobás, salámů, uzeného masa, různými saláty a pečivem. No, člověk se přemůže.
Z rezistentů „Uhudler“
U na Moravě či na Slovensku se křížencům amerických rév s evropskou dodnes říká „samoroďák“. Historii mají jmenovaní kříženci poměrně neslavnou. Když se opět začalo po Napoleonských válkách globálně oteplovat, zavládla pára, K. Marx sesmolil Kapitál a jeho přítel B. Engels polidštil opici prací, někoho chytrého napadlo dovézt do Evropy sazenice americké vinné révy. Bohužel s ní dovezl i dvě plísně a jednoho broučka. Nejdříve se objevila moučnatka, tedy Padlí révové (Oidium tuckeri). Nedlouho po této katastrofě se začaly na listech révy tvořit jakési olejové skvrny. Když jste list obrátili, byl zespoda bílý. Byla to další zavlečená plíseň, zvaná peronospora (Plasmopara viticola). To vše ovšem nebylo nic proti katastrofě třetí. Tou se stala malá muška, zvaná mšička révokaz (Phylloxera vastarix). Mšička má pohlavní a nepohlavní generaci. S tou první by bylo ještě jakés takés pořízení, protože sídlí na keři a volně poletuje. Bohužel ale nepohlavní generace tvoří tzv. hálky na listech a také na koříncích. Ucpává cestu živinám i vodě a réva usychá. Mšička se činila. Například v roce 1879 zničila na jihu Francie 500 tisíc hektarů vinic. Do Rakouského mocnářství dorazila v roce 1872 a k nám na Moravu v roce 1890. V Čechách naštěstí vymrzala. Vědci tehdy vyzkoušeli dvě cesty. Každá měla svoje pro i proti. První cestou bylo roubování evropské révy na révokazu odolnou podnož z americké révy. Druhou křížení evropských a amerických kultivarů. Samozřejmě zvítězila ta první. Ale i ta druhá měla svoje zastánce. V Americe zjistili, že kříženci s americkým druhem Vitis labrusca netrpí plísní révovou (tedy peronosporou), jsou odolná padlí a dokonce vzdorují révokazu. Vzniklo tedy mnoho kříženců mezi evropskou a americkou révou, jako například Isabella, Noah, Clinton, Herbemont, Othello a podobně. Jmenované odrůdy se nemusely stříkat, byly velice plodné, dávaly vína plná, některá i krásně barevná, ale naneštěstí s tzv. liščinou. V USA jim proto říkají Fox Grape. To je dosti intenzívní příchuť, na kterou si mnozí nezvykli a jiní ji milují. V Moschendorfu, poblíž již jmenovaného muzea, jsme ve vinařském domě, populárního rakouského herce Martina Wainek ochutnali krásné růžové víno, ovšem s jahodovou příchutí. Mimochodem, nynější majitel vinařské budovy a půvabného penzionu hrál vídeňského komisaře Kunze v proslulém rakouském seriálu. Ano, je to ten, kterému psisko jménem Rex pokaždé ukradlo svačinu. Nejdříve jsme našim chuťovým vjemům odmítali uvěřit. Na tekuté jahody jsme opravdu připravení nebyli. Po chvíli jsme se ale s tímto faktem smířili. Víno bylo lehké a pitelné. Navíc Martin nabídl klasické i šumivé. Takže, co řešit. Navíc se později ukázal jako vynikající průvodce.
Hybridy a vinařská inkvizece
Ovšem v rámci boje za záchranu především francouzského vinohradnictví byly amerikány francouzským vinařským inkvizitorům trnem v oku stejně, jako později Hitlerovi či našim soudruhům. Proto byly nebohé rostliny poměrně časně a téměř všude postaveny mimo zákon. Pěstovat se ovšem nepřestaly. Stačilo totiž zapíchnout do země odřezek vyzrálého réví a příroda se postarala o zbytek. Ale to už se blížila válka, kterou hybridy přežily ve zdraví. Ve válečných letech i po válce bylo vcelku jedno, co kdo pije. Hlavně, že v tom byl alkohol a bylo to laciné. Když se situace uklidnila, vlády se opět snažily amerikány z vinic vymýtit. Dokonce nabízely finanční pobídky, čili jaké si vinohradnické šrotovné. Bez úspěchu. V průběhu mnoha let navíc vznikla sorta vinařů, kterým se samoroďáky staly koníčkem i povoláním. Například už před válkou šlechtitel amatér Albert Seibel (1844-1936) dostal od přítele semenáček dvou amerických rév Rupestris x Lincecumii a jakési neznámé evropské révy. Tento paskvil se následně stal základem pro 200 semenáčků. Z nich onen pán vyšlechtil dalších 16 000 kříženců. Když úředníci zjišťovali v roce 1960 francouzskou vinařskou skutečnost, s hrůzou zjistili, že 128 tisíc ha je osázeno osvědčenými Siebelovými hybridy. Dodnes například slouží jako část suroviny, určené k výrobě Armagnaku. Mimochodem, vynikající současná interspecifická réva Hibernal není nic jiného, než kříženec odrůdy Seibel 7053 a Ryzlinku rýnského.
Víno a polodivoká prasata
Dalším, kdo spojil svoji existenci s přímo plodícími hybridy je majitel dalšího vinohradnického domu s vinicí v Eltendorfu, Matthias Mirth. Ten má krom již zmíněného také půvabný penzion s vynikající kuchyní a vinným sklepem, moderně v nerezu vybavený provoz na výrobu vína a malou uzenářskou výrobničku. Eltendorf se totiž může pochlubit nejen vínem značky Uhudler, ale také lesy, kde M. Mirth chová pod širým nebem zvláštní druh prasat. Člověk by odhadl, že jsou to naši divočáci. Nikoliv. Prý jsou to kříženci dvou pozapomenutých historických plemen. Maso a klobásy z nich, byly opravdu vynikající. V jeho penzionu nabídl dokonce celé „Uhudler Menu“, tvořené polévkou s vínem „Uhudler“, kančím s uhudlerovou omáčkou a deserty s uhudlerovou marmeládou. Opět nemělo chybu. M. Mirth sousedí v osadě Kellerviertel s J. Pfeiffrem. Vyrábí stejně jako soused hned několik druhů vín. Pro jistotu nabízí i osvědčenou Frankovku a Ryzlink vlašský. Jinak samý „Uhudler“: Bílý a růžový, šumivý, dále tzv. „Spritz“, tedy „Uhudler“ s minerálkou s obsahem alkoholu 5%, „Uhudler“ grappu dokonce i likér z přímo plodících hybridů.
Nekonečná válka s úředním šimlem
Boj úředního šimla s „amerikány“ byl relativně vyrovnaný. Úředník zakázal, sedlák si cestu našel. S příchodem zelených ideologií se situace kupodivu změnila a na americko-evropské křížence se alespoň v Rakousku usmálo štěstí. Všechno prý způsobil otec a syn Pfeiffrovi, kteří využili situace, když se Zelení dostali do rakouského parlamentu. Začali totiž spolu s dalšími vinaři lobovat. Za co? Za tzv. „amerikány“, které už v roce 1938, tedy krátce po obsazení Rakouska Hitlerem, zakázali a zákaz přetrval až do roku 1989. Zmínění tehdy zorganizovali Spolek přátel vín „Uhudler“, a využili situace, kdy se v politice prosadila zelená ideologie s heslem o tzv. „Udržitelném rozvoji“. Vinaři navázali na vlnu vzestupu a propagace bio-potravin, která byla a dosud je v Rakousku velice populární. S tím se svezla i vlna tzv. přírodně produkovaných vín, rozuměj „Uhudlerů“. Vše má ale svoje „Ale“! Aby moc nevyskakovali, vinaři získali povolení pěstovat tyto přímo plodící hybridy: Elvira, Delaware, Concord a Ripotella. Další odrůdy, jako je například Isabella, Othelo, Clinton nebo Noah, ač zhruba stejně staré a stejným způsobem vyšlechtěné a podobně chutnající, se do seznamu nedostaly. Proč? Nikdo neví a rozumem vysvětlit nedokáže. Co je však mnohem horší, pěstovat a víno z nich vyrábět v Jižním Burgenlandu mohou. Ovšem pouze do roku 2030. Následně musejí absolvovat kolečko byrokratických jednání a opět požádat úřady o prodloužení povolení. Jak to dopadne, kdo ví?! Díky tomu, že „Uhudlerem“ žije snad celý kraj a mnoha lidem, nejen vinařům, dává práci, snad mají „amerikány“ určitou šanci.
František I.
Houby do octa nakládáme taky, ale ne na vaření, ale jako chuťovku, do kořeněného láku s cibulí. Taky z nich dělám výbornou polívku, uvaří se něco jako kulajsda, mlíčná polívka s bramborama a když už je hotová, vyklopí setam sklenička těch naložených hub. Se vším všuby, i s lákem. Posype se petrželkou a je to. Mňam.
Zrovna jsem na ni dostala chuť, ale mám tu na zítřek zbytek cuketový polívky, kterou nastavím asi rajčatama.
646 Matzurko, tady rostou že nevíme co s nimi. Bagr,náklaďák….kombajn se sušičkou. Praváky, křemenaky, hlavy jak podšálky. To není houbaření, to je sklizeň brambor. Holubinky? Hlavně po nich neklouznout.
Schumi,
předpokládám, že zrovna nedlíš v Praze 🙂
2 skimic – NESER!
No, na té straně Táborska, co jsme byli, tam to chce ještě tak týden… Něco bylo, ale málo…
Koukám, že někdo zmínil sklizeň brambor. Takže situační zpráva odtud: Bude zle. Brambor se urodilo relativně dost. Po době, kdy se tzv. „vydýchávaly“ volně na hromadě, jsem začala s přebíráním, tříděním a ukládáním do beden a pytlů. Je to špatné. Tolik pohnilých jsem ještě nezažila. A jak jsem se bavila s dalšími pěstiteli – jsou na tom podobně.
A nejhorší je, že tak tomu není jen u brambor, ale i u jablek, zeleniny a vůbec. Co nejde tepelně zpracovat, zamrazit či vypálit, dlouho nevydrží. Ale i ty švestky – je jich nebývale moc, ale hnijí už na stromě. Cca 1/3 úrody je zničená už teď, zbytek -nevím kolik – později při uskladnění.
(651) Tatranská svíčková je s nakládanými houbami.
(656) Z toho všeho lze dělat kořalku. 😛
Ahoj! K tomu rozstřelování hnoje… ani karbid, ani průmyslová výbušnina (kde by k ní za totáče jezedáci přišli?)ale normální zemědělské potřeby.
A fungují stále – Brievik si volně nakoupil 9 metráků a byť ten úřad vlády v Oslu nezbořil, poničil asi 8 baráků v okolí…
Návod vám nedám, terorismus je terorismus i při rozmetání biohnoje! 😉 😀 😀
PS.
Kdo umí, umí! Já např., při maturitní praktické zkoušce z chemie, přivedl k výbuchu vodu se sádlem, při vaření mýdla…
Dobré zas ráno… No, na VŠCHT se traduje případ jedné docentky, která si o polední pauze šla nakoupit pro domácnost a když se vrátila, tak zjistila, že jí kolega mezitím zamknul pracovnu. No a naštvala se, z toho nákupu něco umíchala a vyhodila dveře do povětří… No, uměla…
„Babiš odmítá 50 syrských sirotků. Česko by jim zvládlo dát domov, ohradil se Hamáček.“
Trochu ta Hamáčkova snaha řpipomíná odnárodňovycí péči o sirotky z Lidic.
Dobré popoledne,
“ Tatranská svíčková je s nakládanými houbami.“
Dej recept !!! 🙂
Já jsem se teda nikdy o pyrotechniku moc nezajímala, ale nějak si vybavuju, že se dalo něco bouchacího umíchat z travexu, což byl běžně přístupný přípravek na hubení plevele.
jojo, oblíbená záležitost – chlorečňan draselný, cukr…to znal každý kluk
Nepoužil to nějaký kluk tady? 😉
eady spíš myší
(661) Tak ne tatranská (stárnu, blbnu), šumavská: https://www.tipnavylety.cz/products/sumavska-hovezi-pecene/ V tatranský houby nejsou. https://www.toprecepty.cz/recept/622-svickova-na-tatransky-zpusob/
Čím dál, tím větší legrace: https://zpravy.idnes.cz/utok-sergej-skripal-ruske-ministerstvo-obrany-alexandr-petrov-ruslan-bosirov-gcn-/zahranicni.aspx?c=A180916_083640_zahranicni_nub 😛
Zajímavé, že Angličanům se zdá k smíchu něco úplně jiného. Hlas lidu z komentářů článku Daily Mail nejvíc lajkuje – Nejhorší špióni ever!
https://www.dailymail.co.uk/news/russia/article-6172497/Novichok-suspects-drug-fuelled-night-cannabis-prostitutes-75-night-London-hotel.html#newcomment
A v médiích se mohutně rozjízdí serceryvná kauza „50 sirotků“ . Zajímalo by mě, co je v pozadí. Šojdrová, Kocáb a umělecká fronta jedou, v pozadí bude nejspíš pěkná kupa hnoje. Že by past na bureše??
Niko
Na sirotky bacha. Záleží po kom. Ti sirotci po Žižkovi dokázali udělat kvalitní v džihád na evropské úrovni
Nic samozřejmě vyznavačům evropských hodnot nebrání, aby se o těch padesát vousáčů na své náklady postarali. To snad dají.
Pokud Šojdrová usiluje o znovuzvolení do kočovného parlamentu, je důvod jasný.
Vše plyne. Kdo chvíli stál, už stojí opodál. Sirotci záhadně omládli, 12-17 se změnilo na pětileté. A v Salisbury zavřeli pizzerku…
Každopádně, tohle je mnohem důležitější: https://mobil.idnes.cz/jednotna-nabijecka-pro-mobilni-telefon-evropska-unie-prezkoumani-p9x-/mob_tech.aspx?c=A180829_140450_mob_tech_LHR#utm_source=idnes&utm_medium=text&utm_campaign=kolotoc 😛
Dobrý pozdní večer. Odvezla jeem dcerenku mojí drahou a jejích kolejních pět švestek do Brna. A jsem doma a konečně si můžu dát pivo.
„Složka s informacemi o cestovním pasu Alexandra Petrova je ale opatřena nápisem „přísně tajné“ a nařízením „neposkytovat žádné informace“, u něhož je napsáno telefonní číslo.
Když reportér listu The Observer (nedělního vydání deníku The Guardian) na toto číslo v sobotu zavolal, ozvala se mu recepce ruského ministerstva obrany. Přítomný úředník prohlásil, že nebude s novináři mluvit a žádné informace neposkytne.
Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/utok-sergej-skripal-ruske-ministerstvo-obrany-alexandr-petrov-ruslan-bosirov-gcn-/zahranicni.aspx?c=A180916_083640_zahranicni_nub!
to je teda fakt sranda. Přísně tajnej spis, ke kterýmu se v pohodě dostane reportér ze země, s kterou nejsou vztahy dvakrát přátelské a ještě je na tom připíchnutý telefonní číslo.
666 – no, šumavská nebo tatranská, obojí je docela zajímavá varianta klasické svíčkové.
Dobré ráno vespolek,
ad madam Šojdrová – neplánuje náhodou něco jako multikulti zločin ? NO jen si to představte v opačném gardu – předpokládejme křesťanské sirotky věku 5let, odeslané do muslimské země… žádný Ježíšek, ale pětkrát denně modlení, dívky později zahalovány, chlapcům vnuknuto nadřazování nad ženami…
Ve stávajícím scénáři – malí kluci (raději nekomentuji skupinu 12-17 let), kterým je najednou vzata nadřazenost nad ženami, žádné modlení, v podstatě „cochcárna“…
V obou případech se učit divný a nepříbuzný jazyk, a místo jehněčího knedlo-zelo-vepřo (či naopak, transfer křesťana jinam by v tomto případě byl asi méně bolestný). Pes jako přítel člověka, nikoliv nečisté zvíře.
Té megeře by to asi někdo měl vysvětlit. Ale dobrovolnosti se jistě meze nekladou, a doma si na své náklady může umístit koho chce, že.
No, maydo, smutne na tom je, ze tomu dost lidi veri…
(674) To by mohlo mít celkem jednoduchý vysvětlení, válku tajných služeb. Ale mně na tom baví ten bizár, co vše se ještě kolem toho objeví.
Dobré ráno,
dnes mi po ránu rozjasnilo den auto, které mělo na kapotě nápis „vrah, který nemá co ztratit“.
Šlo o reklamu na nějakou detektivku.
Matzurko, madam má synka, který pracuje v lichvářské firmě. Takže možná dříve, než bude plakat nad sirotky, by se měla zamyslet nad tím, co vychovala z vlastního potomstva.
Dobrý den. Možná jste si všimli, že evropská komise chce nastavit evropský čas podle petrohradského poledníku. Kdo je tady ruský šváb?
Dobré zas ráno… No, když ono se to nad sirotkama tak hezky a efektivně pláče… Vono, když se řekne sirotek, tak si člověk obvykle přestaví takové tří – až pětileté dítě… Ale obvykle si nepředstavuje sedmnáctiletýho grázla s plným vojenským výcvikem, jak je u těchto „sirotků“ obvyklé…
Ad sedmnáctiletí: Deklarovaný věk migranta se může lišit od fyzického až o 15 let.
Aero, ty mne děsíš. Když si uvědomím, co všechno dokáží Putinovy tajné služby nyní – zařídit, aby US volby vyhrál jeho kandidát, změnit veřejenou mínku v celé Evropě, přitáhnout k sobě Turecko, zahrnout nás hromadou fake news, které vypadají často mnohem pravdivěji, než ty správné (třeba v Chemnitzu)…
A to vše při tom, že mezi sebou válčí. Až přestanou… To snad celý svět spadne Putinovi do klína.
Ještě by zde bylo jiné možné vysvětlení, že Guardian žvástá, nebo se nechal napálit. Ale to není možné, takhle špičková tiskovina se sofistikovaným čtenářstvem… 🙂
A tak když si je Šojdrová k sobě chce vzít, bych ji nebránil. Samozřejmé, až poté, co budou souhlasit (§ 805 Občanského zákoníku). A možná ještě lépe, mohla by s nimi do Sýrie.
Mimochodem, Klausovi ml. zablokovali facebookový účet. Se fakt divím, že tu věc ještě někdo používá pro jiné účely, než sdílení kvality výstupů svého trávení…
Ad 685: od té doby, co funguje adopce na dálku, lze se levně starat o děti v cizích zemích.
Ad FB: korporace to tak chce. Tak to má být.
Otázka je, jetsli na ty korporace lze pohlížet ještě jako na soukromý subjekt. Leckdy to jsou takové státy ve státě. Ve skutečnosti jdou státu na ruku v tom, že mu poskytují pro cenzuru zástěrku. Stát cenzuru vyřeší tím, že ji deleguje na „soukromý“ subjekt, který si prý může dělat co chce a rozhodovat věci po svém. V tomto případě to stát respektuje a chrání, na hostinského, který nechce pustit dovnitř hosty, s kterými má problémy, samozřejmě platí jiná měřítka, jiné zákony, jiné principy.
Maydo: fb je soukromý podnik podřizující se německým zákonům. Preventivně zasahuje aby nebyl potrestán likvidační pokutou.
OK, v tomn případě ale zavádí německý stát cenzůru a nelze ho proto považovat za demokratický stát.
Zde maydo nemohu souhlasit, sorry. Pravdou je že Facebook provádí cenzuru, ale jen a výhradně v prostoru, který mu patří.
Obrovská ochota korporací a prakticky kohokoliv nabízet prostor na internetu zdarma dalo uživatelů zpohodlnět, brát věci za dané a zapomenout na Zlaté pravidlo: „Kdo má zlato, tvoří pravidla“.
Začal bych sakra řvát, kdyby někdo jiný než Šumavák začal cenzurovat třeba tyto stránky. Ale Šumavák má plné právo zde dělat, co chce…
690 – zločinče – což je (tvůj poslední odstavec) ten naprostý základ. Kterému se podřizuji od začátku a Šumaváka často tituluji „pan domácí“.
S tím zas nemohu souhlasit já, Petře.
Pokud je facebook nucen k cenzuře proto, že mu hrozí jinak likvidační pokuta a je to podle německých zákonů, pak je v Německu zákonem nařízená cenzúra a jejím vykonavatelem je stát, který to jen deleguje na soukromý subjekt.
Stejným způsobem si navíc cenzuru může vynucovat i na dalších subjektech -dalších sociálních sítích, tištěných mediích, dokonce i ve filmech a literární nebo dramatické tvorbě.
TAkže se v tom případě opravdu nedá mluvit o svobodě tisku, slova a projevu a takový stát nelze nadále považovat za demokratický.
Hmmm…něco málo z domácího rybníku. Dnes jsem měla velice neveselý rozhovor. O tom, jak se dělá politika tady, u nás. Na komunální úrovni. To se třeba nějaký náměstek primátora, zodpovědný třeba za dopravu, snaží vyřešit jeden dlouhodobý problém ohledně křížení silnice a železnice ve svém městě. A ono to furt nejde, protože ŽSDC má další a další požadavky, takže řízení o přechodu se táhne. Onomu náměstkovi je mezi čtyřma očima sděleno, že dokud bude náměstek a primátor z jiné strany než ANO, řízení se zásluhou členů ANO ve vedení ŽSDC potáhne dál, ale až volby vyhraje ANO, bude vše vyřešeno okamžitě. Jak ostatně slibuje hnutí ANO naštvaným občanům ve svém volebním programu.
Jo, já vím, my s tím nic nenaděláme a tak budeme raději řešit houby a pod.
No,
on nikdo nikoho nenutí facebook používat, že.
A na letní čas celoročně se těším, a je mi egál, podle koho se to řídí… jsemť člověk denního světla, a přechod na zimní čas mne vždy děsí – projevují se atavistické sklony celou zimu přespat v jeskyni za žvejkání mamutího jerky či pemikanu. 🙂
Dano,
a máš nějaký návrh, jak to změnit ?
Matzurko, měla bych. Třeba vysvětlovat a zveřejňovat takové postupy. I když -obávám se, že na to je už pozdě. Miska s čočovicí a podřízenost (přenechání rozhodování o vlastním životě někomu jinému) je bližší než svoboda a zodpovědnost.
695 – Matzurko – nevolit ANO. I když se musíš smířit tím, že většina blbců jim to tam hodí. Znovu připomenu formuli 98:2.
Děsí mě, kolik mladých, vzdělaných a pracovitých lidí z mého okolí, kteří o takových i jiných praktikách nastupující vládní strany vědí, zvažuje emigraci. Ne kvůli sobě, ale svým dětem.
Martine, nevolit ANO je jedna věc, ale rozhodit hlasy mezi hromadu dalších subjektů je také – k ničemu.
696 – Dano – to platí obecně. I kdyby se všichni zbláznili, tak v mé rodině a v mém okolí budu prosazovat to, co považuji za správné. S manželkou je to jednoduché, nevzal jsem si žádnou slepici. U dětí, potažmo vnoučat, je to podobné. Mám, co jsem si vychoval. Postranní vlivy přiženěnců a přiženěnkyň nemohu ovlivnit tam, kde se zdržují. Ale tady, u dědy a báby, to pojede podle našich pravidel.
Není to moc, ale není to ani málo.