Traktát o výrech z Burgenlandu

Publikováno | Autor:

O rakouském Burgenlandu říká známý slovinský televizní komentátor, Drago Bulc, že je země slunce, neboť tu prý svítí celých 300 dní v roce. Jak už to tak bývá, z třídenní návštěvy svítilo pouze jeden den. Ale i ten stál za to. Při naší cestě za jedním unikátním vínem jsme navštívili Südburgenland, tedy jižní část tohoto vinařského kraje. Do poslední chvíle jsme ovšem nevěřili, že jedeme za vínem. Krajina spíše připomínala naši Vysočinu. Vinice jsme totiž jaksi do poslední chvíle neviděli. Snad jen několik vinařských tratí s podezřelou výsadbou. Nakonec jsme skutečně narazili na drobné vinice, ale nic, co by připomínalo Weinviertel v Dolním Rakousku nebo alespoň Velké Bílovice či Pálavu. Ještě větší údiv vzbudila druhová skladba vinohradů. Pravda, pěstovali tu z červených odrůd hlavně Frankovku a z bílých Vlašský ryzlink. Ale především převládaly tzv. amerikány, nověji a nejspíše i genderově správně, přímoplodící hybridy, rezistenty či interspecifické révy, jak se jim v současnosti říká. Tedy kultivary, které se u nás donedávna nesměly množit, ani ve velkém pěstovat. A už vůbec ne z nich vyrábět víno na prodej. Ale tady to evidentně šlo a dosud jde. Někteří vinaři v Jižním Burgenlandu na víně z amerických hybridů navíc založili živnost. Dali mu i přiléhavý název „Uhudler“. Velmi volně přeloženo, Uhudler je člověk, který po nemístné konzumaci zmíněného vína ráno civí jako výr. A výr se německy řekne „der Uhu“.

Tři centra výroby

Víno z přímo plodících hybridů, tedy „Uhudler“ se v Jižním Burgenlandu za relativně krátkou dobu existence stalo pojmem. A nejenom víno. Na snídaňovém baru nesmí v žádném zdejším hotelu či pensionu chybět marmeláda ze jmenovaných hroznů a v rodinném podniku manželů Hirmannových z něho dokonce dělají speciální ocet. Zdejší víno v rakouské síti supermarketů samozřejmě nenajdete. Abyste ho ochutnali, musíte přijet do okolí města Güssing. Najdete tu zhruba tři větší centra výroby tohoto moku. Moschendorf , kde je půvabné Weinmuseum čili Museum vína, dále kopec plný historických vinařských budov s názvem Kellerviertel Heiligebrun a za třetí nejnovější středisko výroby, Kellerviertel Eltendorf.

„Ještě před rokem 1989 jsme tu neměli ani vodovod, silnice či kanalizaci! Abychom tu měli alespoň elektrickou energii, tak jsme se s ostatními vinaři složili na benzínový agregát,“ popisuje začátky starosta vinařské osady Kellerviertel u Eltendorfu, Josef Pfeiffer. Osadu vlastně tvoří jediná ulice s názvem Uhudlerviertel, do které ústí skupina relativně nově vybudovaných vinařských domů s přilehlými vinicemi. Každý tu vyrábí téměř výhradně víno „Uhudler“. Proto také někteří označují svůj podnik jako „Uhudlerei“.  Na rozdíl od například Jižní Moravy tu však chybí klasické sklepy. Pod pojmem vinařský dům zde najdete do svahu částečně zahloubené stavení, povětšinou se dvěma prostorami. V té první majitel vyrábí, lahvuje a následně prodává víno a v té druhé mu víno kvasí a dozrává. Zdejší vinice nejsou velké. Například J. Pfeiffer tu obhospodařuje jeden hektar a patří mezi největší vinaře. Víno rovnou ve svém vinařském domě zpracovává i prodává. Pěstuje tu přímo plodící hybridy Ripatella, Elvira, Delaware a Concord. Na ukázku pro návštěvníky má i další americké odrůdy Noah, Isabella a další. Révy jsou resistentní, netrpí nemocemi, a proto majitel nemusí používat postřiky. Snad pouze Concord je citlivější na peronosporu v době kvetení. Proto vyžaduje postřik před květem, kdy prašníky a pestík kryje jakási rostlinná tobolka, kterou plíseň ráda napadá, a později květ s čerstvě se vyvíjejícími malými bobulkami. Ten je také na plíseň citlivý. U nás, v Čechách i na Moravě, se vinice běžně stříká až osmkrát za sezonu. Běžná sklizeň z přímo plodících hybridů činí zhruba  5-6 tun z hektaru. Protože se ale jedná o okrajový vinohradnický region, občas vinice trpí mrazy. Loni jim například zničily 80 % úrody. Podle odrůdy osciluje u bílých kultivarů barva vína od světle slámové po světle žlutou a u modrých od růžové až po světle červenou. Červená vína tu totiž nenechávají ležet dlouho na slupkách, a to právě kvůli specifické příchuti jednotlivých hybridů. I proto jsou tato vína méně barevná.

 Dalším místem, proslaveným právě tímto typem vína, je již zmíněná osada Heiligenbrunn. Jedná se spíše o skanzen. Místní vinařské domy jsou mnohem starší, je jich mnohem víc a mnohé z nich se pyšní historickými doškovými střechami. Vinice následně doplňují scenérii. Díky nim také celá víska žije a evidentně se v dobrém rozvíjí. Někteří tu dokonce mají i vinný šenk. Už od časů panovnice Marie-Terezie, která po dobu několika dní po sklizni odpustila vinařům daně, aby mohli prodat starou úrodu, tu využívají určitou moderní modifikaci. Ti, co vyrábějí víno z vlastních zdrojů, ho mohou i bez poplatků tzv. šenkovat. Ovšem k vínu nesmějí podávat teplá jídla. Takže se návštěvník musí spokojit s nářezy klobás, salámů, uzeného masa, různými saláty a pečivem. No, člověk se přemůže.

Z rezistentů „Uhudler“

U na Moravě či na Slovensku se křížencům amerických rév s evropskou dodnes říká „samoroďák“. Historii mají jmenovaní kříženci poměrně neslavnou. Když se opět začalo po Napoleonských válkách globálně oteplovat, zavládla pára, K. Marx sesmolil Kapitál a jeho přítel B. Engels polidštil opici prací, někoho chytrého napadlo dovézt do Evropy sazenice americké vinné révy. Bohužel s ní dovezl i dvě plísně a jednoho broučka. Nejdříve se objevila moučnatka, tedy Padlí révové (Oidium tuckeri). Nedlouho po této katastrofě se začaly na listech révy tvořit jakési olejové skvrny. Když jste list obrátili, byl zespoda bílý. Byla to další zavlečená plíseň, zvaná peronospora (Plasmopara viticola). To vše ovšem nebylo nic proti katastrofě třetí. Tou se stala malá muška, zvaná mšička révokaz (Phylloxera vastarix). Mšička má pohlavní a nepohlavní generaci. S tou první by bylo ještě jakés takés pořízení, protože sídlí na keři a volně poletuje. Bohužel ale nepohlavní generace tvoří tzv. hálky na listech a také na koříncích. Ucpává cestu živinám i vodě a réva usychá. Mšička se činila. Například v roce 1879 zničila na jihu Francie 500 tisíc hektarů vinic. Do Rakouského mocnářství dorazila v roce 1872 a k nám na Moravu v roce 1890. V Čechách naštěstí vymrzala. Vědci tehdy vyzkoušeli dvě cesty. Každá měla svoje pro i proti. První cestou bylo roubování evropské révy na révokazu odolnou podnož z americké révy. Druhou křížení evropských a amerických kultivarů. Samozřejmě zvítězila ta první. Ale i ta druhá měla svoje zastánce. V Americe zjistili, že kříženci s americkým druhem Vitis labrusca netrpí plísní révovou (tedy peronosporou), jsou odolná padlí a dokonce vzdorují révokazu. Vzniklo tedy mnoho kříženců mezi evropskou a americkou révou, jako například Isabella, Noah, Clinton, Herbemont, Othello a podobně.  Jmenované odrůdy se nemusely stříkat, byly velice plodné, dávaly vína plná, některá i krásně barevná, ale naneštěstí s tzv. liščinou. V USA jim proto říkají Fox Grape. To je dosti intenzívní příchuť, na kterou si mnozí nezvykli a jiní ji milují. V Moschendorfu, poblíž již jmenovaného muzea, jsme ve vinařském domě, populárního rakouského herce Martina Wainek ochutnali krásné růžové víno, ovšem s jahodovou příchutí. Mimochodem, nynější majitel vinařské budovy a půvabného penzionu hrál vídeňského komisaře Kunze v proslulém rakouském seriálu. Ano, je to ten, kterému psisko jménem Rex pokaždé ukradlo svačinu. Nejdříve jsme našim chuťovým vjemům odmítali uvěřit. Na tekuté jahody jsme opravdu připravení nebyli. Po chvíli jsme se ale s tímto faktem smířili. Víno bylo lehké a pitelné. Navíc Martin nabídl klasické i šumivé. Takže, co řešit. Navíc se později ukázal jako vynikající průvodce.

 

Hybridy a vinařská inkvizece

Ovšem v rámci boje za záchranu především francouzského vinohradnictví byly amerikány francouzským vinařským inkvizitorům trnem v oku stejně, jako později Hitlerovi či našim soudruhům. Proto byly nebohé rostliny poměrně časně a téměř všude postaveny mimo zákon. Pěstovat se ovšem nepřestaly. Stačilo totiž zapíchnout do země odřezek vyzrálého réví a příroda se postarala o zbytek. Ale to už se blížila válka, kterou hybridy přežily ve zdraví. Ve válečných letech i po válce bylo vcelku jedno, co kdo pije. Hlavně, že v tom byl alkohol a bylo to laciné. Když se situace uklidnila, vlády se opět snažily amerikány z vinic vymýtit. Dokonce nabízely finanční pobídky, čili jaké si vinohradnické šrotovné. Bez úspěchu. V průběhu mnoha let navíc vznikla sorta vinařů, kterým se samoroďáky staly koníčkem i povoláním. Například už před válkou šlechtitel amatér Albert Seibel (1844-1936) dostal od přítele semenáček dvou amerických rév Rupestris x Lincecumii a jakési neznámé evropské révy. Tento paskvil se následně stal základem pro 200 semenáčků. Z nich onen pán vyšlechtil dalších 16 000 kříženců. Když úředníci zjišťovali v roce 1960 francouzskou vinařskou skutečnost, s hrůzou zjistili, že 128 tisíc ha je osázeno osvědčenými Siebelovými hybridy. Dodnes například slouží jako část suroviny, určené k výrobě Armagnaku. Mimochodem, vynikající současná interspecifická réva Hibernal není nic jiného, než kříženec odrůdy Seibel 7053 a Ryzlinku rýnského.

Víno a polodivoká prasata

Dalším, kdo spojil svoji existenci s přímo plodícími hybridy je majitel dalšího vinohradnického domu s vinicí v Eltendorfu, Matthias Mirth. Ten má krom již zmíněného také půvabný penzion s vynikající kuchyní a vinným sklepem, moderně v nerezu vybavený provoz na výrobu vína a malou uzenářskou výrobničku.  Eltendorf se totiž může pochlubit nejen vínem značky Uhudler, ale také lesy, kde M. Mirth chová pod širým nebem zvláštní druh prasat. Člověk by odhadl, že jsou to naši divočáci. Nikoliv. Prý jsou to kříženci dvou pozapomenutých historických plemen. Maso a klobásy z nich, byly opravdu vynikající. V jeho penzionu nabídl dokonce celé „Uhudler Menu“, tvořené polévkou s vínem „Uhudler“, kančím s uhudlerovou omáčkou a deserty s uhudlerovou marmeládou. Opět nemělo chybu. M. Mirth sousedí v osadě Kellerviertel s J. Pfeiffrem. Vyrábí stejně jako soused hned několik druhů vín. Pro jistotu nabízí i osvědčenou Frankovku a Ryzlink vlašský. Jinak samý „Uhudler“: Bílý a růžový, šumivý, dále tzv. „Spritz“, tedy „Uhudler“ s minerálkou s obsahem alkoholu 5%, „Uhudler“ grappu dokonce i likér z přímo plodících hybridů. 

Nekonečná válka s úředním šimlem

Boj úředního šimla s „amerikány“ byl relativně vyrovnaný. Úředník zakázal, sedlák si cestu našel. S příchodem zelených ideologií se situace kupodivu změnila a na americko-evropské křížence se alespoň v Rakousku usmálo štěstí. Všechno prý způsobil otec a syn Pfeiffrovi, kteří využili situace, když se Zelení dostali do rakouského parlamentu. Začali totiž spolu s dalšími vinaři lobovat. Za co? Za tzv. „amerikány“, které už v roce 1938, tedy krátce po obsazení Rakouska Hitlerem, zakázali a zákaz přetrval až do roku 1989. Zmínění tehdy zorganizovali Spolek přátel vín „Uhudler“, a využili situace, kdy se v politice prosadila zelená ideologie s heslem o tzv. „Udržitelném rozvoji“. Vinaři navázali na vlnu vzestupu a propagace bio-potravin, která byla a dosud je v Rakousku velice populární.  S tím se svezla i vlna tzv. přírodně produkovaných vín, rozuměj „Uhudlerů“.  Vše má ale svoje „Ale“! Aby moc nevyskakovali, vinaři získali povolení pěstovat tyto přímo plodící hybridy: Elvira, Delaware, Concord a Ripotella. Další odrůdy, jako je například Isabella, Othelo, Clinton nebo Noah, ač zhruba stejně staré a stejným způsobem vyšlechtěné a podobně chutnající, se do seznamu nedostaly. Proč? Nikdo neví a rozumem vysvětlit nedokáže. Co je však mnohem horší, pěstovat a víno z nich vyrábět v Jižním Burgenlandu mohou. Ovšem pouze do roku 2030. Následně musejí absolvovat kolečko byrokratických jednání a opět požádat úřady o prodloužení povolení. Jak to dopadne, kdo ví?! Díky tomu, že „Uhudlerem“ žije snad celý kraj a mnoha lidem, nejen vinařům, dává práci, snad mají „amerikány“ určitou šanci.  

František I.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 296 komentářů u „Traktát o výrech z Burgenlandu“

  1. 595 Matzurko
    na tom vyhrazeném zeleném pásu kde je dovoleno dítě políbit je vyznačen organizátor: jakési SOS dětské vesničky.
    Moc nevím o co se jedná. Jakási čerstvě poválečná organizace která tenkrát v Rakousku objevila celé vesničky týraných dětí a zburcovala svět svým hlasitým SOS. Od té doby podobných případů značně ubylo až na ojedinělé případy jako byla třeba chudák Natascha Kampusch.
    Děti již od té doby není možno jen tak týrat, znásilňovat či olizovat. Proto se tak děje pouze na veřejně přístupných místech (zelený pruh), kde bdělí hlídači pořádku rozlišují, kdy jde v zásadě ještě o zdravý a prospěšný mateřský polibek (kiss, ještě lépe cheek kiss) a letmé přátelské obejmutí (hug) a kdy již o kluzké sápání se vilného starce či šklebící se stařeny (dědeček či babička) po nevinném dítěti (Zeman to daughter kiss).

  2. No, to je pravda, skimici… konec konců každej otec je potencionální pedofil a jakýkoliv fyzický kontakt otce a dítěte by měl být pod kontrolou.

  3. Dobrý den!
    Tak nikdo víc nepřijede? Přihlásili jste se všichni? Půjdu upravit ty noclehy!

  5. Dost šílené je i prostředí – ta zeď za hlavou. Asi přenocovali v nějakém chlévě …

  6. Mmch, všimli jste si, že na Nšo-Či nebo jak se jmenuje ta Havlova kámoška z Barmy zle pohlédlo Sauronovo oko skrze nedostatečné vítání Rohlíků? Další Havlův kámoš Láma se teď nechal slyšet v Malmö, že Evropa patří Evropanům a že by se měli připrchlíci sebrat a jít domů budovat a oko tedy jistě sežehne i jeho. Všechno Havlovi kámoši a lidskoprávní specialisti.
    Neměla by Dáša mrknout do urny, jestli i tam popel nějak zle nevíří? Sežehnout víc nepůjde ale možná trochu pokropit a bylo by po vzpurnosti…

  7. Šílené prostředí. Stěhujeme výrobu do lágru. Ti, kteří mají tresty do 10 let a mají vycházky už nejsou k mání. Dostaneme jinačí sortu šikulů.
    Vůdce napadlo, že o vězně bude pečovat kolegyně. Má je všechno naučit a kontrolovat kvalitu.

  8. já jsem někde zaznamenala, že u škol zřizují „kiss and go“ zóny, tedy místa u školy, kde rodič zastaví auto, dítěti vlepí pusu a vyšoupne ho z toho auta a odfrčí.
    Tahle zelená líbací zóna s dohledem učitelského sboru mi přijde úchylná (dělají to správně? Ne? dáme jim černý puntík)

  9. 607 nickname
    to vyrábíte něco tak nebezpečného že na to nasazujete mukly? Nemohli byste to raději přesunout na loď někam doprostřed jezera jako pan Nobel?

  10. No, já jsem děti nikdy do školy autem nevozila. Musela v tom případě dítě taky oňuchávat na líbací zóně?

    Já sjem teda zrovna četla, že nekde v rakousku naopak zavádějí před školou zónu bez aut, aby rodiče zaparkovali dále od školy a děti kousek došly. Prý proto, že je před školami před vyučováním velký provoz, zastavení a vykládání dětí zdržuje dopravu a děcka, co dochází pěšky, kličkujou mezi auty. A prý se taky děti, co se trochu projdou lípe soustředí na výuku.

    Popravdě řečeno, tohle mi – na rozdíl od líbací zóny – připadá docela rozumné.

  12. 580 – někde okolo roku 1960 se při hnojení svého 5 ha „ranče“ nechal děda ukecat, nevím kým, k experimentu. Na pole se navezly kupky hnoje a o rozmetání se snažili karbidem … Takovou srandu jste nezažila! 😀

  13. Abych se vrátila na začátek hnojné debaty, tak brácha – houbař znalec, tvrdí, že kam se čůrá, tam houba neroste, protože jí vadí nějaké soli.

  14. 612 – to se docela dost dělalo. Kupky se rostřelovaly, ale byla to myslím průmyslová výbušnina. koukal jsem na to z dost velké dálky, borec chodil od jedné kupky ke druhé a když byl tak u třetí, tak se ta první rozletěla.

  16. 613 maYda
    No to by se ale maYdo dalo využít. Jen si představ jak by to mohlo na chalupě vypadat:
    *** maYdiny Houbové záhonky à la Versailles ***
    https://www.thegoodlifefrance.com/palace-of-versailles-shows/

    Stejně mám podezření, že to frantíci s těmi záhony dělají podobně. A zahradníci se jeden před druhým prostě trumfují, kdo ostřejší hranu, kdo odvážnější či rozmáchlejší křivku, kdo přesnější opakování vzoru 🙂

  17. Před mnoha lety jsem sázela k jedné zdi břečťan. A nerostl a nerostl. Až jeden kamarád tam začal chodit čůrat a břečťan se rozrostl a brzy pokryl celou zeď.

  18. Skimici: škoda mluvit. Teď jsou na mukly nějaké dotace či čo. Už jim ani jídlo nemusíme platit. Sebereme práci těm, kteří umí a dáme těm, kteří dělají pro nás zadarmo.
    Bude veselo.

  20. 618 nickname
    no teda, Zwangsarbeiterům platili jídlo i Němci!

  21. Georgia on my mind! Tri dny po navratu ze stareho,dobreho Udoli pod Javorniky tady slysim pochvalu na muj novy domov. To, ze aspon existuje moznost, ze by dacan dostal ve skole pres prdel, v kazdem dedici Komenskeho vzbuzuje nostalgicke vzpominky na normalno, kdy politicka korektnost a jine hovadiny jeste nebyly zachranovaci lidstva objeveny.

    Kdyz jsem pred padesati lety v Sorbone nad Becvou strihnul nekomu jednu po hube, kdyz pres napomenuti stale zlobil, koupil mne po vyucovani jeho tatik v mistni knajpe borovicku s podekovanim za zvlastni peci.

  22. Zítra se asi pojedu podívat do Pyšel , ještě nikdy jsem v Pyšelích nebyl. Pokud by někdo další měl zájem Pyšely shlédnout, dejte vědět.

  23. https://www.lidovky.cz/nuselskych-sebevrahu-bylo-pres-300-ted-maji-pomnik-fbm-/zpravy-domov.aspx?c=A110602_211756_ln_domov_anaTak nový Palachův pomník
    trhne v Praze výškový rekord pomníků věnovaných sebevrahům.
    Zatím ho držel ten pod Nuselákem
    https://www.lidovky.cz/nuselskych-sebevrahu-bylo-pres-300-ted-maji-pomnik-fbm-/zpravy-domov.aspx?c=A110602_211756_ln_domov_ana
    Tomu se samozřejmě nějaká plastika na zemi před Muzeem
    či „Dva ježouři“
    https://www.prague.eu/cs/objekt/mista/2468/pamatnik-jana-palacha-sousosi-dum-syna-a-dum-matky
    nemohli rovnat.

    Mám pocit, že je to jak s balenejma koblihama. Vyjde nějaká hygienická směrnice na kterou všichni svorně kašlou, jenom český dráb vymyslí zostření v podobě balených koblih.
    Katolíci májí hrůznou oblibu v mrtvolách vyšponovanou perverzním kultem lůzra – oběti, češi aby to trumfli – staví pomníky sebevrahům.

  27. 626 Petr Kunetka
    Jejda, to mít v Anglii krám bude zas vošajstlich. To dá rozum, že musím mít v sobotu otevřeno, kšeft nestojí. Dělat ten den ale taky nemůžu, protože si usmyslel Hosp …, eeh, čert to nakonec vem!
    No tak si vezmu jako každej šábesgoje. No ale co když mě teď udá, že ho diferencuju, vyděluju, hejtuju …
    Ó Adonaj, sešli prosím na ty debily ještě trochu těch kobylek nebo co Tě zrovna napadne ať přijdou na jiný myšlenky a nezabývaj se p.čovinama!

  28. PM – já se před evěma dny také vrátil. Škoda, že jsem nevěděl o Tvém pobytu když jsme se s Olinou toulali pod beskydami v 1|960 Buick Le Sabre convertible.

  29. Přes Pyšely občas jezdím, když je zaflákanej hlavní tah… Je to vcelku malebná prdel u Čerčan… A asi bych neměl psát, že tam občas jezdím na oběd, neb se tam výborně vaří… Na Pyšelce…

  30. Jirka 614 – nojo, ale tohle byla parta amatérů. Děda, otec, strýcové … Nás deti taky vyhnali daleko. Většinu hnoje přinesli zpátky do chalupy na sobě. 🙂

  31. „Nad rámec potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud konstatuje, že v rámci hodnocení osobnosti pachatele správního deliktu však je možné přihlédnout k okolnosti (kterou je ovšem třeba postavit najisto), že již před spácháním deliktu uzavřel smlouvu se společnosti FLEET Control, s. r. o. Ta, jak Nejvyšší správní soud vyslovil v již zmíněném rozsudku ze dne 16. 6. 2016, č. j. 6 As 73/2016 – 40, „poskytuje své služby v rámci tzv pojištění proti pokutám za dopravní přestupky (jak plyne už z názvu a obsahu webové stránky provozované na jí drženém doménovém jméně nechcipokutu.cz).“ Pokud obviněný z deliktu platí této společnosti za takové „pojištění“, lze usuzovat, že to svědčí o jeho celkově negativním vztahu k dodržování povinností stanovených právními předpisy upravujícími provoz na pozemních komunikacích. Je totiž zřejmé, že taková osoba pohrdá pravidly silničního provozu a nehodlá se jimi řídit, přičemž spoléhá na to, že pomocí služeb poskytovaných v rámci příslušného „pojištění“ nebude za takové protiprávní jednání nijak postižena. Netřeba zdůrazňovat, že jednání řidičů, kteří již předem počítají s tím, že pravidla silničního provozu nebudou respektovat a že jim za to nehrozí žádná sankce, je vysoce společensky nebezpečné a znamená ohrožení životů, zdraví a majetku jiných účastníků silničního provozu. Takovou skutečnost lze v rámci hodnocení osoby odpovědné za správní delikt (samozřejmě nikoli paušálně, nýbrž při zohlednění konkrétního případu) hodnotit jako přitěžující okolnost.“

    Další fáze bude aplikace per analogiam na každého, kdo si vezme k soudu obhájce. To jsem rád, že žiji ve svobodném, právním státě.

    Došli jsme velmi rychle…

  33. 632 Petr Kunetka
    Daniel Keiser jako vždy dobrý, ale to by si ruku musel upsat kdyby uměl německy a četl tyto určitě zcela vymyšlené či z kontextu vytržené nenávistnické
    POLITIKVERSAGEN – DIE SYSTEMKRITISCHE PRESSESCHAU
    http://www.politikversagen.net

  34. Z jiného soudku – houbařské hlášení : 4 kozáci, dva křemeňáci. NIc moc, ale v letošní mizerii to docela jde. Se včerejším úlovkem to dalo na nudle s houbama pro čtyři lidi.

  35. Dobré zas ráno… 2 zločinec – jsem rád, že se Ti to líbí… Zvláště v situacích, když se dva silniční lupiči domluvěj a obviněj chudáka řidiče ze všeho možnýho, protože je v autě sám a bez kamery. No a když si navíc sjedná pojištění, tak je přece jasné, že to musí být lump, protože slušný člověk se přece nemá policie proč obávat… Natož pak odposlechů a domovních prohlídek… No, my jsme zvyklí z mládí, ale ta nynější generace si to teprve naplno vychutná… Já pocházím z krátkověký rodiny, tak abych pomalu začal stříhat metr, ale tenhle druh rozvinutého socialismu mě zneklidňuje i tak… Představoval jsem si ta seniorská léta klidnější…

  38. 636 Petře Kunetko
    co komu může přinést čtení čehokoliv od pana Půra?

  40. 2 Šimon klein – no, já když jsem to četl, tak se mi začal vybavovat proces se Slánským a spol., kteří nejprve zahájili drastické čistky a pak na ně sami dojeli… A tvrdili „straně důvěřujte!“ ještě když je vedli na šibenici… Tak si tak říkám, k čemu dospěje tento jedinec, až se to vše otočí proti němu… Po zásluze, samozřejmě…

  41. No a jinak – dosti OT – probíhají tyto dny tzv. Táborská setkání… Takže Tábor je narvaný… Já pauzíruji na baráku, zatímco přítulkyně s dcerou si užívají program a prej to je hezký… Nicméně – chtěli jsme si zajít někam na oběd… Naivně jsem si myslel, že se možná uchytíme v mé oblíbené výletní restauraci na okraji Horek, leč tam bylo narváno, že auta pomalu štosovali na sobě… Ti řidiči… Tak jsme jeli něco vyzkoušet – ráno jsme se jeli mrknout, zda nenajdeme nějaké ty houby, a přitom jsme projížděli vesničkou Slapy – a tam jsme dlouhou dobu jezdívali kolem bývalého (pobořeného) statku, až jsme před časem zjistili, že ho rekonstruují… No a dnes jsme zjistili, že rekonstrukce je dokončena a že je z toho penzión s restaurací… Tak jsme tam zajeli na oběd. Je to relativně nově otevřeno, takže jsme byli fakticky jediní, kdo tam byli… Obávám se, že příště asi jediní nebudem, to jídlo bylo vynikající… Dal jsem si řízek – křehounkej, šťavnatej – a měl jsem s ním co dělat to zdolat. Takže – rozhodně tam nejezděte, ale kdybyste tam náhodou jeli, tak přijedete od Tábora, projedete 2 zatáčky a krásně zrekonstruovaná brána statku je před vámi. Na dvůr se vejde asi 6 aut… No a uvnitř to mají taky moc pěkný a velmi rozumné ceny…

  42. PeSi
    řízek maj v Táboře určitě i v mekdonalds nalevo před hřbitovem. Kuřízek, tedy. McChicken. Nemusel ses táhnut tak daleko.
    Mohl sis k tomu dát pro lepší trávení čokoládovej milk-shake.

  43. “ Kuřízek, tedy. McChicken.“

    Ještěb že ne kukuřízek. To je nějakej řisdtě rozstlinnej řízek, který si občas kupuje moje vegetariánská dcera.

  44. “ řisdtě rozstlinnej řízek“

    Čistě rostlinej řízek. Byli jsme s příbuznými na slavnostním obědě a nějak se mi pletou prsty…. Odvoz do prahy zajistí dcera. Mít dospělý dítě s řidičíkem má svoje výhody….

  45. 631, 645, 640 — Zcela stejného původu se mi jeví býti útoky justice na znalce obhajoby, které se začínají množit poslední dobou: https://www.novinky.cz/krimi/483421-psychiatr-dostal-trest-za-hrube-zkresleny-posudek.html Velmi markantní to bylo již kolem Kramného. Kolik by asi museli dostat ti znalci se zfixlovanými histologickými řezy srdečního svalu?

    Disclaimer: Kdyby snad někdo chtěl oponovat tím, že znalci doposud prostě psali, co si obhajoba přála, mohu to uznat za relevantní argument, aniž by tím však můj dojem byl jakkoliv dotčen. Existovala nějaká praxe (samozřejmě sotva chvályhodná; v celé justici není nic, co by si zasluhovalo respektu), a tohleto je nový jev.

    — — —

    Jsem zde jen na okamžik, k některým starším příspěvkům se s dovolením ještě vrátím někdy později.

  46. Dobrý večer vespolek,
    jedno OT hlášení – ROSTOU !!!

    Manžel se odpoledne vypravil na procházku do oblíbeného lesíka, skepticky s malým košíkem. Pak mi z lesa volal téměř s hyterickým záchvatem, že už to nemá do čeho dávat… tak teď namáčí bundu, do které ty praváky, kozáky, suchoříbky i klouzky nacpal, a zítra bude houbová omáčka… sušička je už naplněná a přemítáme, jak houby zavařit ve vlastní šťávě.
    A prej zítra půjde zas, neboť jich tam musel nechat moc a moc…

  48. Matzurko, aúúúúúú, nedrásej mou houbařskou duši!!!!!!

    U nás jsou lesy suchý jako troud, nikde ani prašivka. Výčet úlovku viz výše. Prsty by mi stačily na výsledek dvou výprav.

    Ale že jsem přející, tak k tomu přemítání: nám se osvědčilo dát houby na pekáš, pod ně trochu oleje, posolit pokmínovat a cca půl hodiny péct. Případně malinko podlít, pokud nepustí šťávu. Po vychladnutí obsah pekáče dát do sáčků nebo krabiček a vrazit do mrazáku.

  49. maYdo,
    u nás teď pár dní docela pršelo, tak byl manžel skeptický, leč plný naděje.
    Mrazáky už máme díky letní nadúrodě ovoce plné, takže nutno do skleniček. Snad se to povede, jsme v tom dost nováčci – vloni jsem zkoušela naložit houby do octa, a nějak se mi víčka nechytla, tak jsem to pak stejně nacpala do mrazáku…

  50. Spíš než olej bych použil sádlo. Skorotchán tak zavařoval houby, ve skleničkách do sádla.

Komentáře nejsou povoleny.