Traktát o výrech z Burgenlandu

Publikováno | Autor:

O rakouském Burgenlandu říká známý slovinský televizní komentátor, Drago Bulc, že je země slunce, neboť tu prý svítí celých 300 dní v roce. Jak už to tak bývá, z třídenní návštěvy svítilo pouze jeden den. Ale i ten stál za to. Při naší cestě za jedním unikátním vínem jsme navštívili Südburgenland, tedy jižní část tohoto vinařského kraje. Do poslední chvíle jsme ovšem nevěřili, že jedeme za vínem. Krajina spíše připomínala naši Vysočinu. Vinice jsme totiž jaksi do poslední chvíle neviděli. Snad jen několik vinařských tratí s podezřelou výsadbou. Nakonec jsme skutečně narazili na drobné vinice, ale nic, co by připomínalo Weinviertel v Dolním Rakousku nebo alespoň Velké Bílovice či Pálavu. Ještě větší údiv vzbudila druhová skladba vinohradů. Pravda, pěstovali tu z červených odrůd hlavně Frankovku a z bílých Vlašský ryzlink. Ale především převládaly tzv. amerikány, nověji a nejspíše i genderově správně, přímoplodící hybridy, rezistenty či interspecifické révy, jak se jim v současnosti říká. Tedy kultivary, které se u nás donedávna nesměly množit, ani ve velkém pěstovat. A už vůbec ne z nich vyrábět víno na prodej. Ale tady to evidentně šlo a dosud jde. Někteří vinaři v Jižním Burgenlandu na víně z amerických hybridů navíc založili živnost. Dali mu i přiléhavý název „Uhudler“. Velmi volně přeloženo, Uhudler je člověk, který po nemístné konzumaci zmíněného vína ráno civí jako výr. A výr se německy řekne „der Uhu“.

Tři centra výroby

Víno z přímo plodících hybridů, tedy „Uhudler“ se v Jižním Burgenlandu za relativně krátkou dobu existence stalo pojmem. A nejenom víno. Na snídaňovém baru nesmí v žádném zdejším hotelu či pensionu chybět marmeláda ze jmenovaných hroznů a v rodinném podniku manželů Hirmannových z něho dokonce dělají speciální ocet. Zdejší víno v rakouské síti supermarketů samozřejmě nenajdete. Abyste ho ochutnali, musíte přijet do okolí města Güssing. Najdete tu zhruba tři větší centra výroby tohoto moku. Moschendorf , kde je půvabné Weinmuseum čili Museum vína, dále kopec plný historických vinařských budov s názvem Kellerviertel Heiligebrun a za třetí nejnovější středisko výroby, Kellerviertel Eltendorf.

„Ještě před rokem 1989 jsme tu neměli ani vodovod, silnice či kanalizaci! Abychom tu měli alespoň elektrickou energii, tak jsme se s ostatními vinaři složili na benzínový agregát,“ popisuje začátky starosta vinařské osady Kellerviertel u Eltendorfu, Josef Pfeiffer. Osadu vlastně tvoří jediná ulice s názvem Uhudlerviertel, do které ústí skupina relativně nově vybudovaných vinařských domů s přilehlými vinicemi. Každý tu vyrábí téměř výhradně víno „Uhudler“. Proto také někteří označují svůj podnik jako „Uhudlerei“.  Na rozdíl od například Jižní Moravy tu však chybí klasické sklepy. Pod pojmem vinařský dům zde najdete do svahu částečně zahloubené stavení, povětšinou se dvěma prostorami. V té první majitel vyrábí, lahvuje a následně prodává víno a v té druhé mu víno kvasí a dozrává. Zdejší vinice nejsou velké. Například J. Pfeiffer tu obhospodařuje jeden hektar a patří mezi největší vinaře. Víno rovnou ve svém vinařském domě zpracovává i prodává. Pěstuje tu přímo plodící hybridy Ripatella, Elvira, Delaware a Concord. Na ukázku pro návštěvníky má i další americké odrůdy Noah, Isabella a další. Révy jsou resistentní, netrpí nemocemi, a proto majitel nemusí používat postřiky. Snad pouze Concord je citlivější na peronosporu v době kvetení. Proto vyžaduje postřik před květem, kdy prašníky a pestík kryje jakási rostlinná tobolka, kterou plíseň ráda napadá, a později květ s čerstvě se vyvíjejícími malými bobulkami. Ten je také na plíseň citlivý. U nás, v Čechách i na Moravě, se vinice běžně stříká až osmkrát za sezonu. Běžná sklizeň z přímo plodících hybridů činí zhruba  5-6 tun z hektaru. Protože se ale jedná o okrajový vinohradnický region, občas vinice trpí mrazy. Loni jim například zničily 80 % úrody. Podle odrůdy osciluje u bílých kultivarů barva vína od světle slámové po světle žlutou a u modrých od růžové až po světle červenou. Červená vína tu totiž nenechávají ležet dlouho na slupkách, a to právě kvůli specifické příchuti jednotlivých hybridů. I proto jsou tato vína méně barevná.

 Dalším místem, proslaveným právě tímto typem vína, je již zmíněná osada Heiligenbrunn. Jedná se spíše o skanzen. Místní vinařské domy jsou mnohem starší, je jich mnohem víc a mnohé z nich se pyšní historickými doškovými střechami. Vinice následně doplňují scenérii. Díky nim také celá víska žije a evidentně se v dobrém rozvíjí. Někteří tu dokonce mají i vinný šenk. Už od časů panovnice Marie-Terezie, která po dobu několika dní po sklizni odpustila vinařům daně, aby mohli prodat starou úrodu, tu využívají určitou moderní modifikaci. Ti, co vyrábějí víno z vlastních zdrojů, ho mohou i bez poplatků tzv. šenkovat. Ovšem k vínu nesmějí podávat teplá jídla. Takže se návštěvník musí spokojit s nářezy klobás, salámů, uzeného masa, různými saláty a pečivem. No, člověk se přemůže.

Z rezistentů „Uhudler“

U na Moravě či na Slovensku se křížencům amerických rév s evropskou dodnes říká „samoroďák“. Historii mají jmenovaní kříženci poměrně neslavnou. Když se opět začalo po Napoleonských válkách globálně oteplovat, zavládla pára, K. Marx sesmolil Kapitál a jeho přítel B. Engels polidštil opici prací, někoho chytrého napadlo dovézt do Evropy sazenice americké vinné révy. Bohužel s ní dovezl i dvě plísně a jednoho broučka. Nejdříve se objevila moučnatka, tedy Padlí révové (Oidium tuckeri). Nedlouho po této katastrofě se začaly na listech révy tvořit jakési olejové skvrny. Když jste list obrátili, byl zespoda bílý. Byla to další zavlečená plíseň, zvaná peronospora (Plasmopara viticola). To vše ovšem nebylo nic proti katastrofě třetí. Tou se stala malá muška, zvaná mšička révokaz (Phylloxera vastarix). Mšička má pohlavní a nepohlavní generaci. S tou první by bylo ještě jakés takés pořízení, protože sídlí na keři a volně poletuje. Bohužel ale nepohlavní generace tvoří tzv. hálky na listech a také na koříncích. Ucpává cestu živinám i vodě a réva usychá. Mšička se činila. Například v roce 1879 zničila na jihu Francie 500 tisíc hektarů vinic. Do Rakouského mocnářství dorazila v roce 1872 a k nám na Moravu v roce 1890. V Čechách naštěstí vymrzala. Vědci tehdy vyzkoušeli dvě cesty. Každá měla svoje pro i proti. První cestou bylo roubování evropské révy na révokazu odolnou podnož z americké révy. Druhou křížení evropských a amerických kultivarů. Samozřejmě zvítězila ta první. Ale i ta druhá měla svoje zastánce. V Americe zjistili, že kříženci s americkým druhem Vitis labrusca netrpí plísní révovou (tedy peronosporou), jsou odolná padlí a dokonce vzdorují révokazu. Vzniklo tedy mnoho kříženců mezi evropskou a americkou révou, jako například Isabella, Noah, Clinton, Herbemont, Othello a podobně.  Jmenované odrůdy se nemusely stříkat, byly velice plodné, dávaly vína plná, některá i krásně barevná, ale naneštěstí s tzv. liščinou. V USA jim proto říkají Fox Grape. To je dosti intenzívní příchuť, na kterou si mnozí nezvykli a jiní ji milují. V Moschendorfu, poblíž již jmenovaného muzea, jsme ve vinařském domě, populárního rakouského herce Martina Wainek ochutnali krásné růžové víno, ovšem s jahodovou příchutí. Mimochodem, nynější majitel vinařské budovy a půvabného penzionu hrál vídeňského komisaře Kunze v proslulém rakouském seriálu. Ano, je to ten, kterému psisko jménem Rex pokaždé ukradlo svačinu. Nejdříve jsme našim chuťovým vjemům odmítali uvěřit. Na tekuté jahody jsme opravdu připravení nebyli. Po chvíli jsme se ale s tímto faktem smířili. Víno bylo lehké a pitelné. Navíc Martin nabídl klasické i šumivé. Takže, co řešit. Navíc se později ukázal jako vynikající průvodce.

 

Hybridy a vinařská inkvizece

Ovšem v rámci boje za záchranu především francouzského vinohradnictví byly amerikány francouzským vinařským inkvizitorům trnem v oku stejně, jako později Hitlerovi či našim soudruhům. Proto byly nebohé rostliny poměrně časně a téměř všude postaveny mimo zákon. Pěstovat se ovšem nepřestaly. Stačilo totiž zapíchnout do země odřezek vyzrálého réví a příroda se postarala o zbytek. Ale to už se blížila válka, kterou hybridy přežily ve zdraví. Ve válečných letech i po válce bylo vcelku jedno, co kdo pije. Hlavně, že v tom byl alkohol a bylo to laciné. Když se situace uklidnila, vlády se opět snažily amerikány z vinic vymýtit. Dokonce nabízely finanční pobídky, čili jaké si vinohradnické šrotovné. Bez úspěchu. V průběhu mnoha let navíc vznikla sorta vinařů, kterým se samoroďáky staly koníčkem i povoláním. Například už před válkou šlechtitel amatér Albert Seibel (1844-1936) dostal od přítele semenáček dvou amerických rév Rupestris x Lincecumii a jakési neznámé evropské révy. Tento paskvil se následně stal základem pro 200 semenáčků. Z nich onen pán vyšlechtil dalších 16 000 kříženců. Když úředníci zjišťovali v roce 1960 francouzskou vinařskou skutečnost, s hrůzou zjistili, že 128 tisíc ha je osázeno osvědčenými Siebelovými hybridy. Dodnes například slouží jako část suroviny, určené k výrobě Armagnaku. Mimochodem, vynikající současná interspecifická réva Hibernal není nic jiného, než kříženec odrůdy Seibel 7053 a Ryzlinku rýnského.

Víno a polodivoká prasata

Dalším, kdo spojil svoji existenci s přímo plodícími hybridy je majitel dalšího vinohradnického domu s vinicí v Eltendorfu, Matthias Mirth. Ten má krom již zmíněného také půvabný penzion s vynikající kuchyní a vinným sklepem, moderně v nerezu vybavený provoz na výrobu vína a malou uzenářskou výrobničku.  Eltendorf se totiž může pochlubit nejen vínem značky Uhudler, ale také lesy, kde M. Mirth chová pod širým nebem zvláštní druh prasat. Člověk by odhadl, že jsou to naši divočáci. Nikoliv. Prý jsou to kříženci dvou pozapomenutých historických plemen. Maso a klobásy z nich, byly opravdu vynikající. V jeho penzionu nabídl dokonce celé „Uhudler Menu“, tvořené polévkou s vínem „Uhudler“, kančím s uhudlerovou omáčkou a deserty s uhudlerovou marmeládou. Opět nemělo chybu. M. Mirth sousedí v osadě Kellerviertel s J. Pfeiffrem. Vyrábí stejně jako soused hned několik druhů vín. Pro jistotu nabízí i osvědčenou Frankovku a Ryzlink vlašský. Jinak samý „Uhudler“: Bílý a růžový, šumivý, dále tzv. „Spritz“, tedy „Uhudler“ s minerálkou s obsahem alkoholu 5%, „Uhudler“ grappu dokonce i likér z přímo plodících hybridů. 

Nekonečná válka s úředním šimlem

Boj úředního šimla s „amerikány“ byl relativně vyrovnaný. Úředník zakázal, sedlák si cestu našel. S příchodem zelených ideologií se situace kupodivu změnila a na americko-evropské křížence se alespoň v Rakousku usmálo štěstí. Všechno prý způsobil otec a syn Pfeiffrovi, kteří využili situace, když se Zelení dostali do rakouského parlamentu. Začali totiž spolu s dalšími vinaři lobovat. Za co? Za tzv. „amerikány“, které už v roce 1938, tedy krátce po obsazení Rakouska Hitlerem, zakázali a zákaz přetrval až do roku 1989. Zmínění tehdy zorganizovali Spolek přátel vín „Uhudler“, a využili situace, kdy se v politice prosadila zelená ideologie s heslem o tzv. „Udržitelném rozvoji“. Vinaři navázali na vlnu vzestupu a propagace bio-potravin, která byla a dosud je v Rakousku velice populární.  S tím se svezla i vlna tzv. přírodně produkovaných vín, rozuměj „Uhudlerů“.  Vše má ale svoje „Ale“! Aby moc nevyskakovali, vinaři získali povolení pěstovat tyto přímo plodící hybridy: Elvira, Delaware, Concord a Ripotella. Další odrůdy, jako je například Isabella, Othelo, Clinton nebo Noah, ač zhruba stejně staré a stejným způsobem vyšlechtěné a podobně chutnající, se do seznamu nedostaly. Proč? Nikdo neví a rozumem vysvětlit nedokáže. Co je však mnohem horší, pěstovat a víno z nich vyrábět v Jižním Burgenlandu mohou. Ovšem pouze do roku 2030. Následně musejí absolvovat kolečko byrokratických jednání a opět požádat úřady o prodloužení povolení. Jak to dopadne, kdo ví?! Díky tomu, že „Uhudlerem“ žije snad celý kraj a mnoha lidem, nejen vinařům, dává práci, snad mají „amerikány“ určitou šanci.  

František I.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 296 komentářů u „Traktát o výrech z Burgenlandu“

  1. Byl by zajímavý globální experiment, vytvořit systém jako například FB, s masovou účastí a pak ho vypnout.
    Co by se stalo, když jednoho dne by FB přestal fungovat?

  3. Mně taky nic.

    Ale teď mne nakrknul francouzský spisovatel Frédéric Lenormand – prej pokračovatel van Gulika, neboť taky píše příběhy soudce Ti.
    Manžel chtěl využít nějakou slevu v knihkupectví, a tak koupil dvě knihy. Pokusila jsem se číst obě, ale po pár stránkách jsem to musela odložit. Já mám totiž Gulikova soudce Ti ve veliké oblibě a úctě, těžko se to vysvětluje, ale snad pro jeho oddanost Konfuciovým myšlenkám, pronikavou inteligenci, schopnost sebereflexe, snahou vždy najít spravedlivé a lidské řešení… i jeho spíše svalnatí pomocníci jsou osoby člověku milé… Ale ten žabožrout soudce Ti vykresluje spíš jako nějakého týpka ve stylu Belmonda nebo co, navíc překladatelka asi nečetla ty původní detektivky, neboť nezachovává kontinuitu překladů.
    No nic, třeba se to někomu líbí, ale mně ne a to tak, že vůbec.

  4. Mně taky nic.

    a pan Vávra má moje sympatie. Zřejmě dokázal víc než celej slavnej Halík s metálem z Oxfordu, koupeným za Sekyrovy peníze.

    Hilšer je hysterickej psychopat. Už ten jeho slovník je příznačnej. Ono je před volbama, že jo?

    Tyhle typy si patrně fakt myslí, že tím nahoní politické body, protože žijou v bublině, kde jim ty jejich kecy všichni žerou. O Šojdrový to platí taky. Ta asi doufá v nějaký teplý místečko v nějaký kómis v Bruselu.

  5. 841 — podle mého nejhlubšího přesvědčení, je celá potíž v tom, že jednotliví účastníci neovládají žádnou teorii, jejímž prostřednictvím by hodnotili uvedené děje — No, to tedy opravdu nevím, Modrý ptáku. Obávám se, že neznalostí teorie to asi nebude.

    Ostatně, co třeba taková teorie zkurvenosti? Solidně axiomaticky vybudovaná, navíc obsahující pojistky, aby ji člověk nebral příliš vážně; tím spíše, aby snad sama sebe nebrala příliš vážně. Na hodnocení uvedených dějů (ba právě na něj) ideální nástroj. Samozřejmě dokud není po ruce dostatečně výkonný aparát, je prakticky k ničemu, podobně jako všechny ostatní. Ovšem od některých ostatních se liší tím, že tyto jsou prakticky k ničemu (a to ještě v nejlepším případě!) vždy, tj. i tehdy, když ten aparát k disposici mají.

    851 — Co by se stalo, když jednoho dne by FB přestal fungovat? — A k čemu, Schumachere, tak asi směřoval můj návrh zákona (797) ?

    Ještě abych doplnil, nejenže na FB nejsem (a nikdy jsem nebyl, jak jsem psal kdesi výše), ale když mi někdo v okolí říkal, jak se zaregistroval a co se tam dočítá, vždy jsem se na to mírně mračil. Jenže marně; když holt někdo mermomocí chce zůstat v kontaktu s těma mladejma…

    Notabene, taková fotka na FB z hlediska technické kvality… Maximálně 2048 px delší strana…

  6. (853) Už jsem na něj taky narazil. IMHO debil, parazitující na VanGulikovi. Jestliže má jiné představy o staré Číně, klidně by si pro ně mohl vybrat i jiné jméno.

  7. AK,
    jo. Podle wiki toho snad napsal už víc než van Gulik, a to byl navíc i orientalista… ach jo. Vondruška je mnohem lepší – jednak sám přiznává svou inspiraci, a i když to přesadil do středověkého království českého, jeho Oldřich z Chlumu je daleko přesnějším sudcem Ti 🙂

    Teda, u filmu Judge Dee honk-kongské produkce jsem sice usínala, ale pořád to aspoň byla čínská Čína 🙂

  8. To jsem ani nevěděl, že se Vondruška inspiroval u van Gulika. Každopádně, ten Frantík jen utvrdil mou letitou nedůvěru k francouzským autorům. Prostě mi nesedí, obvykle z různých důvodů.

  9. Už tu Šojdrovou nechte. Prostě se to její široký černoprdelnický srdce chtělo pořádně před volbama rozkročit.
    Vsadim se, že kdybych teď z baráku vyšel na ulici, vrazil do první hospody a zeptal se hlasitě přítomných jestli vědí co to znamená „Šojdrová“, nevěděl by ani jeden. A to jsem od EU parlamentů a komisí a všech těch domečků ne dále než tak tři kiláky.

  10. AK,
    měl to myslím v úvodu první knihy s Oldřichem z Chlumu. I ty pomocníky má podobné 🙂 Ale daleko lépe a citlivěji s tím vším nakládá…
    Ale naprostý souhlas, tenhle francouzský autor mne těžce nezaujal, a ani mne nenapadne se pídit po jehoh detektivkách z doby francouzské revoluce. Upřímně, nebavil mne ani Maigret, ani Arsene Lupin… 🙂

  13. Dobré zas ráno… 2 skimic ad 859 – nějak nerozumím řeči Tvého kmene… Píšeš o širokém srdci, které se má rozkročit… Mé chabé znalosti anatomie mi říkají, že široká bývá obvykle prdel a rozkročení je logicky spojováno s rozkrokem, kde se sice nachází píča, ale rozhodně ne srdce… Tak jsem tak nějak v pomykove…

  15. AK,
    mnojo, tak neměl Maigreta umístit do Paříže 🙂

  16. PeSi, on je pod vlivem …když je jen 3 kiláky od EUsele! 😉

  17. 2 quivis – myslíte, že příliš přebral Evropských hovnot?

  18. 2 Matzurka – sdílím Tvůj postoj k francouzským autorům a považuji je za téměř nečitelné… Dokonce i Jules Verne měl ve svých knížkách pasáže, které jsem automaticky přeskakoval… Ty jsem prostě nedokázal přečíst a že jsem přečetl ledacos… A vrcholem nečitelnosti je u mě Proust a jeho Hledání ztraceného času (BTW, ten ztracený čas je ztracený či promarněný těmi čtenáři…)
    A jsem zas o něco chytřejší, neb o nějakém pokračovateli van Gulika jsem zatím neměl ani tušení… Tak aspoň vím, čemu se mám vyhýbat…

  19. Dobré ráno,

    tak taky ti štamgasti tři kilometry od brusele nejsou ti, kterým tam chce šojdrová ty siroty nebohé nastěhovat.

    Ale jinak bych řekla, že z toho nic nebude, to byl jen předvolební canc a madame to nijak připraveníé nemá. A stejně nakonec zdrhnou do Německa, konec konců na případu rodiny ze syrie se ukázalo, že nechat se dovést do ČR a odtud utýct do Německa je docela spolehlivá cesta, jak tam získat azyl.

  20. 865 – no jo, Matzurko, ale co by byl MAigret bez Paříže?

    Mimochodem, viděla jsem asi dvě maigretovky, kde hrál MAigreta Rovan Atkinson, o kterém jsem měla za to, že je především komikem, jehož humor mně moc neoslovuje, a byly skvělý a Atkinson taky.

  22. „Ve Španělsku jsou v kriminále političtí vězni z řad politiků usilujících o nezávislost Katalánska. Když na to před prázdninami jeden europoslanec z Barcelony poukázal, dostalo se mu odpovědi, že Španělsko je demokratická země, takže už z definice v ní žádní političtí vězni být nemohou.“

    Pamatujete na tu tiskovku těsně po 17. listopadu, jak nějakej papaláš tvrdil, že tu nemáme politické vězně a zahraniční novináři se tomu smáli?

  23. 871 — Jojo, PeSi… Dobře to tam Provazník nanesl:

    Tihle lidé pořádají permanentní kampaně, v rámci kterých se snaží co nejvíce rozdělovat společnost. Aby pak mohli tvrdit, že společnost rozdělují ti, kteří nesdílejí jejich názor. Jeden z nich vždycky s něčím přijde a pak hned vyskočí jako čertík z papírové krabičky a začne ukazovat prstem, moralizovat a vynášet rychlé soudy. Tihle lidé dávají se slzami v očích po krájení cibule na odiv svoji citovost, ale sousedce s nákupem do schodů nepomůžou, ani kdyby padala na ústa.

    Rozněžňují se v médiích nad sirotky ze Sýrie, kterou sotva najdou na mapě, ale svoje rodiče či prarodiče navštívili naposledy loni o Vánocích. Čím dál je ten „problém“, o který se najednou začali zajímat, tím si připadají víc jako lepší lidé. Protože jenom lepší člověk se stará o to, kolik dětí ze Senegalu má přístup k aspoň jednomu teplém jídlu denně. Jen lepší člověk se stará o bezdomovce v Nigérii, byť kolem těch našich chodí každý den do bio eko kavárny na fair trade latíčko z mořských řas.

    Snad by jen bylo třeba ještě připomenout, že tihle lidé zde byli už dávno před současnou migrační krizí, resp. vlnou kolonistů, či jak tomu budeme říkat; i kdyby se z ní EU nějakým zázrakem jednou zotavila, nikam nezmizí a zcela stejným stylem budou působit dále. Asi bych zacházel příliš daleko, kdybych kategoricky tvrdil, že náhledu jsou neschopni zcela; naopak připouštím teoretickou možnost, že občas některý přec jen (částečně) prohlédne a aspoň v koutku duše potajmu uzná, že to, co před několika léty tak vehementně hlásal, byly voloviny. (Ovšem bylo to pro dobrou věc!) Jenže mezitím dorůstají jiní, v hojném počtu, přečíslujíce tak předchozí generaci pravdolásky, neb příležitostí dostat se do přímého kontaktu s realitou vlivem sociálních sítí ubývá.

    Kdysi jsem o tom cosi nadatloval, takový příběh ze života; pak ale nepoužil, jednak z nedostatku času, jednak se mi zdálo, že text možná byl překonán vývojem. No, zkusím na to ještě kouknout…

  24. PeSi, Orban mel nakonec celkem stesti… Taky ho mohli upalit 🙂

  25. Dobrý den.
    Modrý ptáku, ad (841): Veřejný prostor je dle mé definice prostor, kde dochází ke komunikaci občanů. Někdy majitel prohlásí „toto je veřejný prostor a každý si tu říkejte co chcete“ (Hyde park). Někdy je veřejný prostor veřejným mimoděk (hospoda). Někdy může být veřejným prostorem burza. Veřejným prostorem jsou i noviny, televize, rádio. Může to být škola – je jedno zda soukromá či veřejná.
    Majitel prostor, provozovny v podstatě umožňuje, aby se jeho majetek stal součástí veřejného prostoru. Např. se rozhodne, zda bude mít hospodu, nálevnu nebo šlehárnu. Nálevnu za veřejný prostor nepovažuji, nedochází ke komunikaci mezi občany, ale mezi občanem a nalévanou tekutinou.
    Je právem majitele, aby se svým majetkem jednal jak sám uzná za vhodné. Může zakázat hlasitou politickou agitaci, může zakázat roznášení letáků od stolku ke stolku. Může zakázat podomní prodej (reklamu nevhazovat). To však nezmění nic na tom, že někteří lidé budou jeho majetek považovat za prostor, kde mohou vyjadřovat svoje názory na veřejnosti.
    Veřejný prostor lze také definovat jako prostor, který se komunisté snažili regulovat bez soudů. Kina, divadla, noviny, hospody, náměstí, školy, kostely, …

    Tím nepopírám, že někdo se může urazit, že jeho majetek nazvu veřejným prostorem. Bez vysvětlení by si mohl myslet, že chci jeho majetek znárodnit, nebo regulovat, co v něm může dělat. To ani v nejmenším. Pokud se mi hospoda nelíbí, zaplatím a příště jdu jinam.

  26. „Tím nepopírám, že někdo se může urazit, že jeho majetek nazvu veřejným prostorem. “

    Inu, nickname, pokud někdo má dům a Vy ho nazvete veřejným…..

  27. A zase se v Londýně jedno nervózní auto navezlo do lidí přrd mešitou ..

  28. PeSi,
    třeba se někomu ten francouzský Ti bude líbit – je to prostě jiný Ti, než u van Gulika. Nikoliv středověce čínský, jen moderní vyšetřovatel v čínských kulisách (a ještě zjevně problémista jak jsem psala – viz Belmondo, Jean reno či Bruce Willis). Marketingový tah, že je Gulikův pokračovatel, nadále považuji za nebetyčnou drzost. Autor mohl svého vyšetřovatele nazvat jinak…

  29. PeSi,
    ad povzdech 863 – srdce u dam musí být situováno někde v sedací oblasti. Leckterá literatura používá věty blablabla(plakala, byla krásná, usw.) „až srdce usedalo“.

  30. Jo, do Frédérica Lenormanda jsem omylem nahlédl a promptně odložil. Nedá se to…

  32. Maydo, máte pravdu. Možná bych měl s těmi definicemi přestat. Veřejný prostor, veřejná škola, veřejné zasedání, otevřeme státní správu, veřejná radnice.
    Zpátečníku: (881) hmm. Co se dá dělat. Poperou se o hlasy TOP 0,9, Pirátů, Zelených, Mladých sociálních demokratů. I tato informace pomáhá v rozhodování.

  33. 882 — Nojo, no. Flagrantní politická slepota, ať se na to dívám z kterékoliv stránky. Tohohle již opravdu nemám zapotřebí. Čili pomoc v rozhodování to byla opravdu vydatná.

    Naopak by se v takovémto světle sotva šlo pozastavovat nad Jaklem, že kandiduje s podporou SPD…

  34. “ I tato informace pomáhá v rozhodování.“

    Pomáhala by, kdyby bylo o čem se rozhodovat. Ale ono jaksi není. O čem se chcete rozhodovat?

  35. Zpátečníku, že si to tak berete… Svobodní už dávno prokázali, že umí akorát hezky řečnit, ale jinak jsou totálně neschopní. Politickou slepotu bych viděla spíš u těch, kdo naivně ještě věří, že by ta partaj mohla být jakkkoliv užitečná.

  36. Ale jinak bys se toho neobávala, při jejich politické impotenci je fakt jedno, co si myslí o syrských sirotcích. Možná mají slíbenou nějakou úlitbu, když svoje skalní příznivce získají pro bláznivý nápady paní šojdrové.

  37. Svobodní byli protestní stranou, bez reálné šance dostat se k moci. Nyní se stali stranou středního proudu. Podíl na moci jim to kromě Brna nezajistí.
    Možná musí značka Svobodných zůstat nějaký čas zaparkovaná u nulových preferencí, aby s novým vůdcem vstala jako Fénix z popela. Asi ne.

  38. 885 — Inu, maYdo, ježto jsem dosud nedospěl do takového stupně zoufalství, abych zakládal vlastní politickou stranu, potřebuji si, když establishment čas od času uspořádá volby, nějak vybrat z těch již existujících (a kandidujících). Jak už jsem tady (opakovaně) vysvětloval, coby protestní hlas se mi Svobodní docela hodili; několikrát jsem sem psal, že s 4,9 % mohou (jakožto tlak na mainstream) být užitečnější než s 5,1 %, kdy by se popřípadě znemožnili v nějaké absurdní koalici.

    Mezitím se situace vyvinula, někdejší mainstream spadl někam k jednociferným procentům, a vyvinuli se i Svobodní. Navíc s těmi 50 syrskými sirotky to letos na 4,9 % zrovna nevypadá. Snad kdyby zkusili slepé syrské sirotky, to by třeba bylo kapku působivější…

    Jinak Vám ovšem rád a poctivě uznávám, že zhruba to, co teď, jste o Svobodných říkala vždycky. Rozdíl byl jen v tom, že tehdy se sirotků nedomáhali.

  40. 899 – chvíli jsem uvažoval nad tím, jestli to není Dušan Neumann maskovaný falešným plnovousem.

  41. 2 ptakopysk ad 879 – no vidíš… To je ten oblíbený omyl, že na lekterých plastikách a ilustracích je srdce zobrazováno jako prdel… Napřholub ta rudá prdel trčící ze zdi u Národního divadla… Jenže chápu, že obrat – plakala, až si sedla na prdel – se příslušným autorům poněkud příčil..

  42. pánové, a na co potřebujete v parlamentu protestní stranu? K čemu je v parlamentu protesní strana dobrá? Co budu mít jako občan a volič z toho, že tam je nějaká strana „protestní“?

    Já chci jakékoliv strany v parlamentu, aby se zasazovala o fungující a srozumitelné zákony, fungující školství, justici, zdravotnictví, je mi jedno, jestli státní nebo soukromé, ale FUNGUJÍCÍ A aby se mi do všeho stát nemontoval, abych platila přiměřený daně za přiměřený služby. Aby zasazovala o omezování byrokratické zátěže a státní buzerace.

    Totéž jsem ostatně tady psala už před léty a Vy jste mi, nickname, tehdy napsal, že když budeme všichni volit sSvobodné, tak že to bude.

    “ několikrát jsem sem psal, že s 4,9 % mohou (jakožto tlak na mainstream) být užitečnější než s 5,1 %, kdy by se popřípadě znemožnili v nějaké absurdní koalici.“

    A mohl byste mi osvětlit, v čem jako je to užitečnější? Po pravdě řečeno jako voliči a výše uvedenými požadavky je mi úplně jedno zda jak a s kým se Svobodní znemožní. To je jejich interní věc a mně se to nijak netýká. Moje zadání pro jakéhokoliv politika zní „fungující stát“ a nějaký provcenta nebo politický šachy mi jsou egál.

    „Rozdíl byl jen v tom, že tehdy se sirotků nedomáhali.“

    No, tak jejich snaha o zviditelnění byla odjakživa jedna ubohost za druhou a jako zoufalci se jeví už dost dlouho, takže ten rozdíl zas není tak velikej. Půvabný na tom je jen to, že to začalo vystrčením Machovy prdele na Evropskou vlajku a končí vlezením Pajonka do eurofilní prdele soudružky šojdrové, což svědčí o názorové konzistenci celé té partaje.

    „potřebuji si, když establishment čas od času uspořádá volby, nějak vybrat z těch již existujících (a kandidujících). “

    no, když máte tu potřebu, budiž Vám přáno. Ale já nevidím důvod, proč z tej hromady hnoje vybírat jeden specifickej hnůj, když všechny smrdí stejně.

    I když to je blbej příměr, protože hnůj je veskrze užitečná materie, na rozdíl osd toho, co se nabízí v politice.

  44. Maydo, myslím, že jsem zde i psal, že je mi jedno, kdo se o můj prospěch v parlamentu postará. Tj. že na jméně strany či politika, který odmítne hrabat hluboko do mých kapes mi nezáleží. Dělal jsem si naději, že někteří Svobodní, které jsem znal buď přes internet nebo osobně by mohli být v parlamentu co platní. Možná jsem se spletl. Na druhou stranu si dnes nemyslím, že bych byl v parlamentu užitečnější než oni.
    Protestní strany, byť mimo parlament mají smysl v „nastavování zrcadla společnosti“ či ve vyjádření názorů, které mohou určitou skupinu občanů pálit.

  45. PArdon, ptakopysku, ale já vidím jistý rozdíl mezi stranou opoziční a stranou protestní.

    Jinak k těm syrským uprchlíkům komentář lékařky z dětského červeného kříže
    https://www.lidovky.cz/nazory/detem-ze-syrie-je-treba-pomoci-ale-predstavy-sojdrove-jsou-dost-naivni-rika-sefka-mezinarodniho-detskeho-krize.A180919_115856_ln_nazory_gib

    V diskusi se samozřejmě objevil názor, že si ten článek zaplatil Babiš, protože ta paní v obsáhlém výkladu o problematice řekla jednu dvě věty, že zatímco premier sobotka se na všechny jejich podněty vyprdnul, poslankyně šojrová ostatně taky, tak od Babiše se pomoci dočkali.
    On je ten postoj k sirotkům asi u řady lidí daný tím, jaký vztah mají k Babišovi. mám v práci kolergy, kteří zemana nesnášejí natolik, každýho grázla prohlásí klidně za svatýho, pokud se dostane do konfliktu se zemanem. Myslím, že s babišem to leckdy funguje podobně a nejspíš to bude páně pajonkův případ.

    Takže vlastně byste Vy, co jste od Svobodných chtěli, aby byla protestní stranou, měli být naopak spokojeni – strana se zachopvala přesbně tak, jak lze u protestní strany očekávat. 😀

  46. „Protestní strany, byť mimo parlament mají smysl v “nastavování zrcadla společnosti”“

    jo, jo, na nastavování zrcadla jsme experti. Jen těch uměleckých děl a úderných televizních inscenací, které „nastavovaly zrcadlo“, co vzniklo. 😀

    Problém je, že jamile někde napíšou, že dílo „nastavuje zrcadlo“, tak lze očekávat, že to bude úžasná sračka. S těma stranama se to nejspíš má dost podobně….

  50. Maydo, za sebe jsem spokojený s prací, kterou Mach odvedl v EU. Jsem spokojený s tématy „štíhlý stát a nízké daně“, která se ve „veřejném prostoru“ probírají. Víc bych asi čekat neměl.

Komentáře nejsou povoleny.