O rakouském Burgenlandu říká známý slovinský televizní komentátor, Drago Bulc, že je země slunce, neboť tu prý svítí celých 300 dní v roce. Jak už to tak bývá, z třídenní návštěvy svítilo pouze jeden den. Ale i ten stál za to. Při naší cestě za jedním unikátním vínem jsme navštívili Südburgenland, tedy jižní část tohoto vinařského kraje. Do poslední chvíle jsme ovšem nevěřili, že jedeme za vínem. Krajina spíše připomínala naši Vysočinu. Vinice jsme totiž jaksi do poslední chvíle neviděli. Snad jen několik vinařských tratí s podezřelou výsadbou. Nakonec jsme skutečně narazili na drobné vinice, ale nic, co by připomínalo Weinviertel v Dolním Rakousku nebo alespoň Velké Bílovice či Pálavu. Ještě větší údiv vzbudila druhová skladba vinohradů. Pravda, pěstovali tu z červených odrůd hlavně Frankovku a z bílých Vlašský ryzlink. Ale především převládaly tzv. amerikány, nověji a nejspíše i genderově správně, přímoplodící hybridy, rezistenty či interspecifické révy, jak se jim v současnosti říká. Tedy kultivary, které se u nás donedávna nesměly množit, ani ve velkém pěstovat. A už vůbec ne z nich vyrábět víno na prodej. Ale tady to evidentně šlo a dosud jde. Někteří vinaři v Jižním Burgenlandu na víně z amerických hybridů navíc založili živnost. Dali mu i přiléhavý název „Uhudler“. Velmi volně přeloženo, Uhudler je člověk, který po nemístné konzumaci zmíněného vína ráno civí jako výr. A výr se německy řekne „der Uhu“.
Tři centra výroby
Víno z přímo plodících hybridů, tedy „Uhudler“ se v Jižním Burgenlandu za relativně krátkou dobu existence stalo pojmem. A nejenom víno. Na snídaňovém baru nesmí v žádném zdejším hotelu či pensionu chybět marmeláda ze jmenovaných hroznů a v rodinném podniku manželů Hirmannových z něho dokonce dělají speciální ocet. Zdejší víno v rakouské síti supermarketů samozřejmě nenajdete. Abyste ho ochutnali, musíte přijet do okolí města Güssing. Najdete tu zhruba tři větší centra výroby tohoto moku. Moschendorf , kde je půvabné Weinmuseum čili Museum vína, dále kopec plný historických vinařských budov s názvem Kellerviertel Heiligebrun a za třetí nejnovější středisko výroby, Kellerviertel Eltendorf.
„Ještě před rokem 1989 jsme tu neměli ani vodovod, silnice či kanalizaci! Abychom tu měli alespoň elektrickou energii, tak jsme se s ostatními vinaři složili na benzínový agregát,“ popisuje začátky starosta vinařské osady Kellerviertel u Eltendorfu, Josef Pfeiffer. Osadu vlastně tvoří jediná ulice s názvem Uhudlerviertel, do které ústí skupina relativně nově vybudovaných vinařských domů s přilehlými vinicemi. Každý tu vyrábí téměř výhradně víno „Uhudler“. Proto také někteří označují svůj podnik jako „Uhudlerei“. Na rozdíl od například Jižní Moravy tu však chybí klasické sklepy. Pod pojmem vinařský dům zde najdete do svahu částečně zahloubené stavení, povětšinou se dvěma prostorami. V té první majitel vyrábí, lahvuje a následně prodává víno a v té druhé mu víno kvasí a dozrává. Zdejší vinice nejsou velké. Například J. Pfeiffer tu obhospodařuje jeden hektar a patří mezi největší vinaře. Víno rovnou ve svém vinařském domě zpracovává i prodává. Pěstuje tu přímo plodící hybridy Ripatella, Elvira, Delaware a Concord. Na ukázku pro návštěvníky má i další americké odrůdy Noah, Isabella a další. Révy jsou resistentní, netrpí nemocemi, a proto majitel nemusí používat postřiky. Snad pouze Concord je citlivější na peronosporu v době kvetení. Proto vyžaduje postřik před květem, kdy prašníky a pestík kryje jakási rostlinná tobolka, kterou plíseň ráda napadá, a později květ s čerstvě se vyvíjejícími malými bobulkami. Ten je také na plíseň citlivý. U nás, v Čechách i na Moravě, se vinice běžně stříká až osmkrát za sezonu. Běžná sklizeň z přímo plodících hybridů činí zhruba 5-6 tun z hektaru. Protože se ale jedná o okrajový vinohradnický region, občas vinice trpí mrazy. Loni jim například zničily 80 % úrody. Podle odrůdy osciluje u bílých kultivarů barva vína od světle slámové po světle žlutou a u modrých od růžové až po světle červenou. Červená vína tu totiž nenechávají ležet dlouho na slupkách, a to právě kvůli specifické příchuti jednotlivých hybridů. I proto jsou tato vína méně barevná.
Dalším místem, proslaveným právě tímto typem vína, je již zmíněná osada Heiligenbrunn. Jedná se spíše o skanzen. Místní vinařské domy jsou mnohem starší, je jich mnohem víc a mnohé z nich se pyšní historickými doškovými střechami. Vinice následně doplňují scenérii. Díky nim také celá víska žije a evidentně se v dobrém rozvíjí. Někteří tu dokonce mají i vinný šenk. Už od časů panovnice Marie-Terezie, která po dobu několika dní po sklizni odpustila vinařům daně, aby mohli prodat starou úrodu, tu využívají určitou moderní modifikaci. Ti, co vyrábějí víno z vlastních zdrojů, ho mohou i bez poplatků tzv. šenkovat. Ovšem k vínu nesmějí podávat teplá jídla. Takže se návštěvník musí spokojit s nářezy klobás, salámů, uzeného masa, různými saláty a pečivem. No, člověk se přemůže.
Z rezistentů „Uhudler“
U na Moravě či na Slovensku se křížencům amerických rév s evropskou dodnes říká „samoroďák“. Historii mají jmenovaní kříženci poměrně neslavnou. Když se opět začalo po Napoleonských válkách globálně oteplovat, zavládla pára, K. Marx sesmolil Kapitál a jeho přítel B. Engels polidštil opici prací, někoho chytrého napadlo dovézt do Evropy sazenice americké vinné révy. Bohužel s ní dovezl i dvě plísně a jednoho broučka. Nejdříve se objevila moučnatka, tedy Padlí révové (Oidium tuckeri). Nedlouho po této katastrofě se začaly na listech révy tvořit jakési olejové skvrny. Když jste list obrátili, byl zespoda bílý. Byla to další zavlečená plíseň, zvaná peronospora (Plasmopara viticola). To vše ovšem nebylo nic proti katastrofě třetí. Tou se stala malá muška, zvaná mšička révokaz (Phylloxera vastarix). Mšička má pohlavní a nepohlavní generaci. S tou první by bylo ještě jakés takés pořízení, protože sídlí na keři a volně poletuje. Bohužel ale nepohlavní generace tvoří tzv. hálky na listech a také na koříncích. Ucpává cestu živinám i vodě a réva usychá. Mšička se činila. Například v roce 1879 zničila na jihu Francie 500 tisíc hektarů vinic. Do Rakouského mocnářství dorazila v roce 1872 a k nám na Moravu v roce 1890. V Čechách naštěstí vymrzala. Vědci tehdy vyzkoušeli dvě cesty. Každá měla svoje pro i proti. První cestou bylo roubování evropské révy na révokazu odolnou podnož z americké révy. Druhou křížení evropských a amerických kultivarů. Samozřejmě zvítězila ta první. Ale i ta druhá měla svoje zastánce. V Americe zjistili, že kříženci s americkým druhem Vitis labrusca netrpí plísní révovou (tedy peronosporou), jsou odolná padlí a dokonce vzdorují révokazu. Vzniklo tedy mnoho kříženců mezi evropskou a americkou révou, jako například Isabella, Noah, Clinton, Herbemont, Othello a podobně. Jmenované odrůdy se nemusely stříkat, byly velice plodné, dávaly vína plná, některá i krásně barevná, ale naneštěstí s tzv. liščinou. V USA jim proto říkají Fox Grape. To je dosti intenzívní příchuť, na kterou si mnozí nezvykli a jiní ji milují. V Moschendorfu, poblíž již jmenovaného muzea, jsme ve vinařském domě, populárního rakouského herce Martina Wainek ochutnali krásné růžové víno, ovšem s jahodovou příchutí. Mimochodem, nynější majitel vinařské budovy a půvabného penzionu hrál vídeňského komisaře Kunze v proslulém rakouském seriálu. Ano, je to ten, kterému psisko jménem Rex pokaždé ukradlo svačinu. Nejdříve jsme našim chuťovým vjemům odmítali uvěřit. Na tekuté jahody jsme opravdu připravení nebyli. Po chvíli jsme se ale s tímto faktem smířili. Víno bylo lehké a pitelné. Navíc Martin nabídl klasické i šumivé. Takže, co řešit. Navíc se později ukázal jako vynikající průvodce.
Hybridy a vinařská inkvizece
Ovšem v rámci boje za záchranu především francouzského vinohradnictví byly amerikány francouzským vinařským inkvizitorům trnem v oku stejně, jako později Hitlerovi či našim soudruhům. Proto byly nebohé rostliny poměrně časně a téměř všude postaveny mimo zákon. Pěstovat se ovšem nepřestaly. Stačilo totiž zapíchnout do země odřezek vyzrálého réví a příroda se postarala o zbytek. Ale to už se blížila válka, kterou hybridy přežily ve zdraví. Ve válečných letech i po válce bylo vcelku jedno, co kdo pije. Hlavně, že v tom byl alkohol a bylo to laciné. Když se situace uklidnila, vlády se opět snažily amerikány z vinic vymýtit. Dokonce nabízely finanční pobídky, čili jaké si vinohradnické šrotovné. Bez úspěchu. V průběhu mnoha let navíc vznikla sorta vinařů, kterým se samoroďáky staly koníčkem i povoláním. Například už před válkou šlechtitel amatér Albert Seibel (1844-1936) dostal od přítele semenáček dvou amerických rév Rupestris x Lincecumii a jakési neznámé evropské révy. Tento paskvil se následně stal základem pro 200 semenáčků. Z nich onen pán vyšlechtil dalších 16 000 kříženců. Když úředníci zjišťovali v roce 1960 francouzskou vinařskou skutečnost, s hrůzou zjistili, že 128 tisíc ha je osázeno osvědčenými Siebelovými hybridy. Dodnes například slouží jako část suroviny, určené k výrobě Armagnaku. Mimochodem, vynikající současná interspecifická réva Hibernal není nic jiného, než kříženec odrůdy Seibel 7053 a Ryzlinku rýnského.
Víno a polodivoká prasata
Dalším, kdo spojil svoji existenci s přímo plodícími hybridy je majitel dalšího vinohradnického domu s vinicí v Eltendorfu, Matthias Mirth. Ten má krom již zmíněného také půvabný penzion s vynikající kuchyní a vinným sklepem, moderně v nerezu vybavený provoz na výrobu vína a malou uzenářskou výrobničku. Eltendorf se totiž může pochlubit nejen vínem značky Uhudler, ale také lesy, kde M. Mirth chová pod širým nebem zvláštní druh prasat. Člověk by odhadl, že jsou to naši divočáci. Nikoliv. Prý jsou to kříženci dvou pozapomenutých historických plemen. Maso a klobásy z nich, byly opravdu vynikající. V jeho penzionu nabídl dokonce celé „Uhudler Menu“, tvořené polévkou s vínem „Uhudler“, kančím s uhudlerovou omáčkou a deserty s uhudlerovou marmeládou. Opět nemělo chybu. M. Mirth sousedí v osadě Kellerviertel s J. Pfeiffrem. Vyrábí stejně jako soused hned několik druhů vín. Pro jistotu nabízí i osvědčenou Frankovku a Ryzlink vlašský. Jinak samý „Uhudler“: Bílý a růžový, šumivý, dále tzv. „Spritz“, tedy „Uhudler“ s minerálkou s obsahem alkoholu 5%, „Uhudler“ grappu dokonce i likér z přímo plodících hybridů.
Nekonečná válka s úředním šimlem
Boj úředního šimla s „amerikány“ byl relativně vyrovnaný. Úředník zakázal, sedlák si cestu našel. S příchodem zelených ideologií se situace kupodivu změnila a na americko-evropské křížence se alespoň v Rakousku usmálo štěstí. Všechno prý způsobil otec a syn Pfeiffrovi, kteří využili situace, když se Zelení dostali do rakouského parlamentu. Začali totiž spolu s dalšími vinaři lobovat. Za co? Za tzv. „amerikány“, které už v roce 1938, tedy krátce po obsazení Rakouska Hitlerem, zakázali a zákaz přetrval až do roku 1989. Zmínění tehdy zorganizovali Spolek přátel vín „Uhudler“, a využili situace, kdy se v politice prosadila zelená ideologie s heslem o tzv. „Udržitelném rozvoji“. Vinaři navázali na vlnu vzestupu a propagace bio-potravin, která byla a dosud je v Rakousku velice populární. S tím se svezla i vlna tzv. přírodně produkovaných vín, rozuměj „Uhudlerů“. Vše má ale svoje „Ale“! Aby moc nevyskakovali, vinaři získali povolení pěstovat tyto přímo plodící hybridy: Elvira, Delaware, Concord a Ripotella. Další odrůdy, jako je například Isabella, Othelo, Clinton nebo Noah, ač zhruba stejně staré a stejným způsobem vyšlechtěné a podobně chutnající, se do seznamu nedostaly. Proč? Nikdo neví a rozumem vysvětlit nedokáže. Co je však mnohem horší, pěstovat a víno z nich vyrábět v Jižním Burgenlandu mohou. Ovšem pouze do roku 2030. Následně musejí absolvovat kolečko byrokratických jednání a opět požádat úřady o prodloužení povolení. Jak to dopadne, kdo ví?! Díky tomu, že „Uhudlerem“ žije snad celý kraj a mnoha lidem, nejen vinařům, dává práci, snad mají „amerikány“ určitou šanci.
František I.
Snahou prvotního regulátora veřejného prostoru (EU) není např. facebook úplně očistit od závadných témat. Nelze všechna témata hned zlikvidovat. Snahou je kultivace veřejné diskuze, povzbuzení občanské společnosti k převzetí zodpovědnosti za veřejný prostor. Tím, že bude nevhodné příspěvky a články nahlašovat a domlouvat jejich autorům.
Pokud by cenzura zasáhla hned a na 100%, mohlo by se stát, že by občané vyplašeně utekli do decentralizovaných sociálních sítí, což by kultivaci veřejného prostoru značně ztížilo. Nechť se raději cítí odvážnými disidenty na facebooku, než aby komunikovali v uzavřených fórech bez možnosti morálního korektivu motivovanými spoluobčany.
798 Zpátečníku, ať si provozovatel v jakékoli právní formě dělá co chce. Je to jeho hospoda. Komu se to nelíbí může si svobodně otevřít vlastní. To že něčí hospoda je zavedena a má vysokou návštěvnost neuznavam jako argument pro to aby kdokoli jiný než provozovatel určoval pro ni pravidla a tím ji fakticky vyvlastnil.
Znamenalo by to, že svobodné lze vlastnit jen neprosperující podnik. A v konečném důsledku to, že svoboda je přípustná jen pro neúspěšné.
Neuspesnemu je ponechán neuspech, ztráta, kdežto úspěšnému je úspěch, zisk vyvlastněn.
Náklady a riziko nes sám, zisk ti sebereme….
Snahu udělat například z Facebooku jakkoli by me mohl, kdyby na to prislo, srat, všelidove vlastnictví, pokládám za zločin proti svobodě.
Jsem proti jakékoli cenzuře.
Cenzura je násilný zásah proti svobodě ve veřejném prostoru. FBI není takovým prostorem třebaže někomu se tak jeví.
801 nickname, snahou je využít závislosti přirozeně linych uživatelů na něčem, např. na FB. Lidé neradi mění zvyklosti. Ano, jde o konzistenci podnikání a státní moci. Tedy zájmu nějakých lidi se zájmy jiných nějakých lidi. Protože státní moc je jen anonymizovanym zájmem konkrétních lidi, kteří se za ni skrývají.
No, rozmyšlené to nemám, mám teď ale čas sem na chvilku mrknout. Navíc mám dojem, že rozmyšlené to nebudu mít ani zítra touhle dobou. Dovolím si proto jednak sem překopírovat příspěvek z diskuse pod článkem o zablokování Klause ml. …:
Je Facebook soukromá firma s vlastními pravidly? Ale jistě. Můžou vám zablokovat účet? Ale jistě. Může vám někdo jiný zablokovat freemail? Jistě. Můžou vám zablokovat telefonní číslo? Jistě, vždyť mobilní operátor je soukromá firma, která si může dělat co chce. Můžou nekonformnímu sociologovi Hamplovi zakázat přednášku na univerzitě? Ale jistě. Vždyť on je fuj a univerzita seskupení hodných elit!
Proč jsou lidé tak tupí, když se kecy o „soukromém vlastnictví“ obelhávají v tom, o co ve skutečnosti jde?
… jednak trochu vyhraněnější formou zopakovat cosi, co jsem sem už před časem myslím psal:
Domnívám se, že zásadní chyba klasického liberalismu či libertariánství je v tomhle: Soukromé versus státní může být (a stále častěji také je) falešné dilema. Skutečné dilema je pluralita versus monopol. Vzpomeňte si prosím, kolikrát se zde mluvilo o pekařích a mlékařích… Jenže, a to myslím vskutku stojí za povšimnutí, cestou od nich k nadnárodním společnostem se relevance užitých argumentů vytrácí, až z ní nezbude snad nic.
Argumenty, které platily v 18. století, nemusejí nutně platit dnes. A dělat užitečného idiota se mi příliš nechce.
Dobré ráno vespolek,
ano, lidi neradi mění zvyklosti… takže jsem si na Fejsbůček nikdy nezvykla a používám ho minimálně. Když může provozovat blog Větvička, proč ne Klaus jr. ?
Alternativou je i ruské „v kontakte“; tam ale prej musí být doporučení 🙂
Každopádně, za účet na FB se neplatí, nebo ano ?
Nickname – 800, 801, asi tak.
Vlasto,
to máte špatně, správně je „Zavřete oči, odchááázíííím…“ 🙂
Dano,
pfuj, pfu,j pfuj ! Uf. Anděl strážný existuje 🙂
A doufám, že ten anděl sttrážný bude hlídat i jinde…
Tereza Spencerova
7 hours ago
…tak já teda nevím… Putin s Erdoganem se dohodli, že obeženou Idlíb „demilitarizovanou zónou“, která bude mít 15 až 20 kilometrů, do 10. října z ní zmizí těžké zbraně a dohlížet na ni budou ruské a turecké jednotky… zkrátka, že žádná ofenzíva proti Idlíbu nebude… spíš, že se Idlíb promění v jakousi „Gazu 2.0″… a jakmile tím Západu sebrali „humanitární katastrofu v Idlíbu“, nad níž tady spousta vlivných „lomila rukama“ namířenýma k různým červeným čudlíkům… začaly — pouhé dva dny po izraelském raketovém útoku na damašské letiště — rakety ze Středomoří, kde je jen západní útočná flotila (plus je ve hře i Izrael, samozřejmě, a čím dál víc prstů ukazuje právě na něj), létat na Latákii, Tartús a okolí… a tam má Rusko své základny… to jako že „vzali jste nám „humanitární katastrofu“ a „Asadův chemický útok“ v Idlíbu, to vám jen tak neprojde, za to musí Sýrie zaplatit???“… to už je fakt na hlavu až moc… je pozoruhodné, že zatím nikdo nechce prozradit, kdo rakety na Sýrii celou hodinu odpaloval… v zákulisí se tedy horečně telefonuje a přemýšlí, jestli náhodou nezačíná třetí světová… ale asi to bude vážnější až vážné, protože se do obrany prý zapojily ruské protivzdušné jednotky…
Dobré ráno. Zpátečníku – monopol má svou moc většinou ze zákona. To „většinou“ znamená, že po určitou dobu může monopol přirozeně růst díky konkurenční výhodě – znalostem, výhodné poloze. Poté, co se stane korporací a v inovacích začne ztrácet dech, potřebuje státní podporu, aby si udržel získané území. Jak?
1) regulací. Právnické oddělení facebooku začne spolu se zákonným regulátorem vymýšlet jak a) snížit obavy občanů z monopolu b) zabránit vzniku konkurentů. Dnešní příklad – GDPR. Facebook GDPR splňuje, dodržuje a je proaktivní v jeho naplňování. Facebook v roce nula? Ani náhodou. Tím je zajištěno, že nový Facebook nemá ani šanci vylézt z inkubátoru.
2) ochranou intelektuálních práv. Facebook, Youtube nevyrosli jako obránci autorských práv. Spíše jako ti, kteří využívali možnost „fair use“, následně přidávali možnost mazat videa porušující autorská práva. Pokud projde evropskou legislativou zákon na ochranu intelektuálních práv na internetu, bude to znamenat kontrolu každého videa, obrázku, odkazu před jeho zveřejněním, zda neporušuje autorská práva. Cena filtru opět brání přístupu nových hráčů na trh.
Zde je vidět, jak nová EU legislativa udržuje stávající „přirozené“ monopoly Googlu a Facebooku. Zároveň tím odsuzuje Evropu do pozice digitální periferie, protože bez povolení EU komise se zde nic nového v oblasti obchodování na internetu nevymyslí.
Dobré zas ráno… 2 quivis ad 774 – No, nic proti gustu… Ale stejně si myslím, že kapr je lepší…
Schumachere,
ad 796, o tom není sporu a tady se nejspíš nebude mnoho lidí hádat. Jenže ono „správcovství“ také spočívá v tom, že je vlastníkovi určováno, za jakých podmínek smí nakládat se svým majetkem – všechny představitelné a nepředstavitelné hygienické, bezpečnostní, provozní, požární a jánevímjakéještě normy, výkazy a hlášení pro úřad A-Z, které tvoří bariéry vstupu do podnikání, v jeho průběhu ho zdražují, mrhá zdroji – časem a penězi na činnosti, které k ničemu nepotřebuje atakdále. V tomhle konkrétní případě jde o to, že FB dostal nařízeno (pod pokutou) něco mazat. Už dávno mlékař dostal nařízeno (pod pokutou) mít nerezovou nádobu, bezdotykový vypínač a certifikát od XX. Ze jsou oba vlastníci a nikomu nic není do způsobů, jak nakládají s majetkem? Maximálně nějaký mudrc pronese, že „mlékař ovlivňuje zdraví, tak ať“. Do opětovného vysvětlování monopolů se pouštět nebudu. Ale, setrvám na původní pozici – jsem salónní libertarián, s jednoduchým myšlením a tvrdím, že není možné nařídit svobodu silou.
Vlasto.on – úplně jste mě rozsekal. Anarchie je blbě, protože by vedla ke státu. Třeba ano. Jinak řečeno, kdybychom ji zkusili, tak bychom se v nejhorším případě dostali do stavu, ve kterém se právě nacházíme.
804 — Cenzura je násilný zásah proti svobodě ve veřejném prostoru. FB není takovým prostorem, třebaže někomu se tak jeví. — Jen tak při snídani, Schumachere… Ale co když je to obráceně? Co jestli se FB pouze zdá býti soukromou firmou (počítače, baráky, algoritmy a tak…), zatímco ve skutečnosti je veřejným prostorem?
Dobrépozdní ráno,
autorská práva – myslím, že moje profese je úžasnou líhní absurdit. jednu dobu se komora pokoušela prosadit, že autorská práva architektů se vztahují i na hotovou stavbu a že by mělo v zákoně být, že bez souhlasu zpracovatele dokumentace nesmíte na stavbě nic měnit.
Takže vy si koupíte domek, chcete ho nějak upravit podle svých potřeb a měli byste zjistit, kdo původní stavbu vyprojektoval, sehnat ho a nechat si odsouhlasit, že smíte nakládat se svým majetkem podle svých potřeb.
Nebo jsem žádala na jisté instituci, abxy nám zapůjčili pro rekonstrukci známé veřejné budovy jistý podkjlad, který si před časem nechali vypracovat. Jenže ouha – podkald je chráněn autorskými právy a autorka bnedovolila ho půjčovat, kopírovat, rozmnožovat, nesmíme si to ofotit, jediné, co je dovoleno, je zajít k nim, udělat si výpisky a obrazový materiál obkreslit. Možná pro nějakou badatelskou činnost by to šlo, ale pro projektování je dokument s takhle komplikovaným přístupem jako podklad nepoužitelný. Takže dotyčná instituce vyhodila peníze za něco, na čem můžou tak akorát v archivu utírat prach.
Zpátečníku: co když facebook je firmou a zároveň veřejným prostorem? Viz hospoda, divadlo.
https://revue.idnes.cz/donald-trump-stormy-daniels-stephanie-cliffordova-penis-sex-vlasy-prezident-pornoherecka-gxe-/lidicky.aspx?c=A180918_100130_lidicky_sub
Jo,jo, velikost trumpova vybavení, to je fakt něco, co hýbe světem….
Když mu do tej postele lezla, zřejmě jí nevadilo, že byl ženatej.
814 maYdo
to sedí! Už si ani nevybavuji kdy jsem naposled profesionálně najal architekta. Přesně z těchto důvodů. Mám přitom několik docela dobrých známých architektů a architektek, se kterými je radost zajít večer do vinárny a pohovořit.
Z těch samých se ale ráno den poté stanou malí nadutí napoleonci se sebevědomím chirurga …
Ani vlastně nevím kdy je ze zákona nutné najímat si architekta…
Co je mi na nich sympatické, jestli to ještě nosí, takové ty futrály jak na modlitební kobereček. Jednomu jsem tenkrát vyhrožoval, že jestli si ty kecy za mé peníze neodpustí, tak že ho s tím futrálem majznu 🙂
818 – skimic – souhlas. Ta moje chtěla za moje peníze postavit svůj pomník. Chtěl jsem na půdorysu bývalého valašského domku postavit moderní repliku. Zastavěná plocha 56 m2, přízemní, jedna světnice, jedna ložnice.
Už jako studii porušila všechna zadání a navrhla třikrát zalomenou hrůzu ve třech výškových úrovních. Přitom zadání znělo jasně – žádné schody.
Nakonec se ještě chtěla hádat o peníze. S advokátem!! Dostala smluvně dohodnutou částku, protože nejsem svině a pacta sunt servanda. Naštěstí jsem zjistil, že jeden mladý klobučan studuje a tak jsem si s ním promluvil a on vytvořil studii, která odpovídala zadání. Takže pak i projektoval a stavebně dozoroval.
Jo, BTW, už léta úspěšně rozbíjím megalomanské plány architektů, kteří chtějí v našem městečku stavět svoje pomníky. Město je zvelebeno mnoha úspěšně dotaženými projekty a za polovinu jejich projektových představ.
Skimici, není úplně nutno si najímat ze zákona architekta. Což pochopitelně některý architekty děsně sere 🙂
Pro povolení stavby musíš mít dokumentaci,která splňuje určité podmínky a jednou z nich je, že ji vypracuje „autorizovaná osoba“,t.j., osoba, která byla shledána schopnou vyprojektovat barák tak, aby ti nespadl na hlavu. Dotyčná osoba dostala při autorizaci kulatý razítko a tím tu dokumentaci musí oštemplovat.
Ale nemusí to být architekt, může to být i stavař, což právě některý architekty hněte. Kromě toho třeba statickou část nebo posudek požární bezpečnsoti smí razítkovat jen statik nebo autorizovaný požární specialista.
A ty roury už moc nenosí, nahradily je tablety, notebooky a flashky. Praštit po hlavě notebookem sice lze, ale asi to bude dražší, než tou rourou, protože lze očekávat, že praštěný bude chtít uhradit hmotnou škodu a notebook není určen k tomu, aby jím byli architekti mláceni po hlavě.
O kecech architektů vím po létech v oboru svoje 🙂 Většinou na ně hledím s nadhledem. Ale je dobrý umět takhle plkat, ono se to někdy hodí.
maYdo
já vím, že někde ten architekt být musí. Myslím něco se státní správou. Nebo památkovou péčí či co.
V každém případě od té doby ca 25 let, pokud musím stavět coby investor nějakou obvykle průmyslovou stavbu, projektant co to dělá, má ode mne maximálně povoleno nějakého architekta KONZULTOVAT, pokud sám uzná za vhodné a na své náklady 🙂 , (obvykle to bývá z někdo z vlastních řad).
Jo, Martine, to jsou takoví, co se vidí v lidech jako Kaplický nebo Corbusier…. Architekt je od toho, aby klientovi vysvětlil svou vizi a rozhodl, co má klient chtít.
Ona je sice pravda, že někteří klienti opravdu nevědí, co chtít a od architekta očekávají, že jim něco předhodí. Je to věc přístupu. Vzdálená příbuzná si kdysi pochvalovala klienty, kteří jí dali volnou ruku stylem „udělejte to tak, aby se nám to líbilo“, já bych pro takovýho klienta asi dělat nemohla.
Na druhou stranu jsou architekti, kteří tvrdí, že při projektování rodinných domů, aby architekt mohl navrhnout dům klientovi opravdu podle jeho potřeb, musí vědět o životním stylu klienta úplně všechno, včetně toho z jakýho materiálu má ušitý pyžamo.
Mám dojem, že to řekl nějaký známý architekt a kde kdo to po něm papouškuje…
Fakt netuším, jaký dopad na řešení baráku má, v jakém pyžamu klient spí.
Pokud by nějaký architekt pocítil touhu dozvědět se jestli například moje paní má vůbec pyžamo a případně z jakého materiálu, říznul bych ho klíďo po té jeho drzé tlamě nejen tabletem ale klíďo i notebookem!
“ Myslím něco se státní správou. Nebo památkovou péčí či co.“
No, já si nejsem jistá, jestli dokumentaci pro památkáře musí razítkovat architekt. Památkářům by po tom mělo být houbeles, měli by se starat o to, jak vypadá barák. Ale oni jsou leckdy iniciativní a vymejšlí si.
Pokud vím, tak někdy chtějí do výběrových řízení doklad, že jsou v týmu autorizovaní architekti.
Jinak já teda mám kolegy, kteří jsou vcelku schopní fungovat na projektu jako vedoucí projektanti,vést i prováděcfí projekty, koordinovat profese, dělat stavební dozory a opravdu stavbu dotáhnout do konce. Ale to je vždycky práce celýho týmu a ne jednoho architekta a je to poměrně vzdálené představě o architektovi jako umělci – návrháři smělých vizí.
„Město je zvelebeno mnoha úspěšně dotaženými projekty a za polovinu jejich projektových představ.“
Martine a Vy nedáváte už při zadání limit, do jakého je třeba se vejít?
Mado, já dávám limit, ale městští úředníci ne. Proto se projektant rozletí a začne přesvědčovat, co všechno tam musí být. A úředník pak řekne, já se v tom nevyznám, musím přece věřit odborníkovi. A tuhle mantru já úspěšně bourám. Jako občan, nikoliv zastupitel nebo úředník.
Jo, jasně, městskej úředník nebude stavět za svoje. 😀
A i když je zadání jasné… kolikpak bodů překročil pan Kaplický 😉 ?
Ale Matzurko, takový otázky… Rozlet architekta přece nemohou takový přízemnosti jako zadání brzdit… On je Architekt a on ví, jak to má vypadat, Praha potřebuje stavbu od Kaplického, jinak o ní tůrista nezavadí a ostatní jsou blbci, s nimiž nemá smyslu diskutovat.
Samozřejmě, zadavatel by knihovnu taky nestavěl za svoje. A všichni ti, co vykřikovali, že Praha musí mít stavbu od Kaplického, taky ne.
Možná by bylo lepší postavit Kaplického pomníček a kolem něj navrhnout Prahu, aby to k pomníčku sedlo…
Ale no tak tu muchomůrku mohli postavit někde u Jukdy Fuldy jako součást závbavního parku, že. Ale proč zrovna knihovna a na Letné…
815 — To se rozumí, nickname. Jen mi připadalo efektivnější tam Schumacherovi napřed vnést trochu symetrie.
Často si říkám, jakpak se vlastně libertariánské uvažování asi vyrovnává s rostoucí složitostí světa…? Protože se složitostí zároveň úžasně narůstá i zneužitelnost. A že dnešní svět je složitější než ten před 50 či 150 lety, to myslím je nepochybné, ač (ostatně nejspíš též právě v důsledku této složitosti) nemám po ruce žádný nástroj, jak to změřit a kvantifikovat.
Naopak mi zní celkem plausibilně, že se složitostí přibývá i možností se zneužívání bránit (ať už to, co je za zneužívání považováno, definujeme nějak festovně nebo čistě subjektivně). Jenže kdo ty možnosti dnes zkoumá? Libertariáni?
Kaplický … byl to mimochodem vůbec architekt? Asi něco dostudoval venku? Než utek, měl tuším Umprum …
Ale on asi může být architekt kde kdo, mám pocit že je v tom trochu bordel.
Zvláště v současné humanitní titulománii se všemi těmi bizarními sociálními speleology či jak si říkají …
Ještě sem s dovolením přidám příspěvek Luboše Motla z téže diskuse (pod článkem https://zpravy.idnes.cz/vaclav-klaus-mladsi-zablokovany-facebook-ban-ods-zakon-cenzura-socialni-site-1w0-/domaci.aspx?c=A180917_123650_domaci_hm1 ):
Když dojde cenzura až na takové mainstreamové politiky, jakým je Klaus mladší, je jasné, že jde do tuhého.
Ten jeho zákon by mohl mít smysl. Novému uživateli by Facebook nebo podobná síť mohla nabídnout, že je buď zprostředkovatelem a komunikátorem, a v tomto případě by ta síť nesměla nic mazat, stejně jako O2 nemůže podle obsahu vypínat telefonní hovory; nebo by uživatel mohl souhlasit s tím, že se statusy stávají majetkem Facebooku apod., ale za to by musel být uživatel kompenzován odpovídajícím podílem ze zisku za každé zobrazení statusu.
Skimici, nestudoval Umprum, studoval architekturu na technice. Moji vzdálení příbuzní s ním byli v ročníku. Arogantní prý byl už tehdy. Ale mám dojem, že zdrhnul hned po škole.
maYdo
tak si to holt musejí na Wiki opravit
Po ukončení studia na gymnáziu na Hládkově (pozdější Gymnázium Jana Keplera) vystudoval v letech 1956–1962 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, načež od roku 1964 až do své emigrace působil na volné noze
Architekt ( bez přívlastku) si fakt může říkat kde kdo, konec konců jsou dnes prý i architekti výpočetních systémů či co.
Akademický titul rchitekta je buď akademický architekt – akad. arch. , to jsou absolventi AVU nebo ing. arch. – inženýr architekt, to jsou absolventi technických univerzit.
Jak to ovšem je dnes zamotané ještě s těmi Mgr a podobně, to netuším, ale mám dojem, že se to neužívá. Taky mám dojem, že na umprum architektura nebyla, když tak interierová, ale nevybavuju si žádný titul, který by umprumákům příslušel.
Titul akademického architekta nebo inženýra architekta se uděluje na promoci a dokládá diplomem.
Autorizovaný architekt je další level, je to člen profesní komory, osoba oprávněná autorizovat dokumentaci. Podmínkou udělení jsou vzdělání a praxe, při čemž se připoští o středoškolské vzdělání, ovšem s podstatně delší praxí a absolvování autorizačního řízení. K tomu je třeba nějaká vlastní práce, dobrozdání a přijímací pohovor.
Autorizace je nutná, pokud chcete podnikat jako OSVČ v oboru projektová příprava staveb.
Autorizovaný architekt není titul na ozdobu, autorizováním dokumentace přebíráte nemalou dopovědnost a můžete se dostat do slušnýho průseru.
Jinak existuje jistá prostupnost mezi komoru architektů a komorou autorizovaných inženýrů, protože za jistých podmínek se může členem ČKA neboli autorizopvaným architektem stát stavební inženýr a členem ČKAIT neboli autorizovaným inženýrem architekt.
Mnno, tak to nevím, ale s těmi mými příbuznými opravdu studoval. A myslím, že to bylo zhruba v tej době. A oni studovali techniku, určitě, vždyť jsme kolikrát probírali profesory, který znali oni i já.
nickname,
Národní divadlo, coby státní instituce je bezpochyby veřejným prostorem. Nějaká státem (nebo jeho derivátem) zřízená hospoda (asi třeba v pivovaru Budvaru, jestliže ji tam mají) je také veřejným prostorem. Nevím, jak by se mohlo stát soukromé divadlo (jestli je nějaké v Kotlině) veřejným prostorem, nebo hospoda, jak by se mohla stát veřejným prostorem. Protože takové místo navštěvuje „větší počet jednotlivců“, které pro jednoduchost nazýváme „veřejnost“? Nebo je kritériem „veřejnosti“ fakt, že je k provozování povinností vlastníka získat razítko na úřadu? Myslím, že jste se vydal po velmi nebezpečné stezce a jdou po ní (podle mého názoru) s Vámi velmi nebezpeční lidé.
Učiním k této kauze poslední poznámku: podle mého nejhlubšího přesvědčení, je celá potíž v tom, že jednotliví účastníci neovládají žádnou teorii, jejímž prostřednictvím by hodnotili uvedené děje (ať už se jedná o děje neboli činy nebo pravidla neboli instituce, které jsou výsledkem lidské činnosti). Tyto děje se jim potom (samozřejmě a pochopitelně) nedostávají na místa, kam by si přáli je dostat nebo kde by se jim měly objevit. (Poznámka pod čarou: Jen pro naprostou jasnost a srozumitelnost zdůrazňuji, že děje, o kterých je debata, nejsou žádnými abstraktními jevy, ale konkrétním jednáním, konkrétních osob – konec poznámky pod čarou). Tak namísto studia teorie, se musejí uchylovat k vymýšlení neuvěřitelných „mašíblů“. Tyto je následně dovádějí na další scestí. Abych se vyhnul nedorozuměním, tak zmiňuji Zpátečníkovu poznámku o „pluralitě vs. monopolu“ v 806 a následná nicknameova přednáška o monopolech v 810.
No a konečně: tyhle moje kydy se nedají zvážit nebo změřit, ani zapsat v symbolickém jazyce matematiky, tudíž jsou duchamorské (copyright PeS), a netřeba se jimi dlouze zabývat. Což je bez ironie a sarkasmu.
No, už se to blíží.
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/483691-slovenska-tajna-sluzba-vedela-o-islamistovi-ktery-v-praze-chystal-bombovy-utok.html
Maydo, architekt je v IT asi nejvyšší meta pro někoho, kdo nechce vstoupit na manažerskou dráhu.
https://www.ackee.cz/blog/kdo-je-softwarovy-architekt-a-proc-ho-potrebujete/
https://www.czechitas.cz/cs/blog/zaciname-s-it/pozice-v-it-architektura-architekt
Použitelný IT architekt s procesními znalostmi je automatický šesticiferný. Většina firem si je nemůže dovolit a bere je v bodyshopu, sazby někde kolem 12000/MD pro průměr. Specializovaní architekti jsou zaměření na konkrétní oblast a tak o dvacet procent levnější.
Jenom bych dodal k 843 – dobrý IT architekt je k nezaplacení a je s ním zacházeno jako ve vatičce, aby nevysublimoval jinam. Ve zbrojním průmyslu bych tuto profesi a její dopad na chod firmy přirovnal k míchači složí.
(Samozřejmě čistě profesně, protože míchač složí je z principu šílenec, což IT architekti nebývají)
No, nebývají… Poznal jsem jednoho – dost špička a dělal jako bonus i business poradenství – chodil na board korporátu, kde se na oblečení dost hledělo, ve starých sandálech a tričku, celému boardu tykal. U věci jako pracovní doba, pravidla pro použití služebních vozů a takové hámotiny myslím ani nepobral, že by se ho to mělo týkat.
Občas se zamyslel a byla z toho nová divize firmy, nový 20 milionový projekt nebo tak…
PK
takovýhohle týpka mívala ukrytého ve svém sklepení v devadesátých ČNB. Když dorazil na poradu bankovních ředitelů, působil značně abstraktním dojmem.
Znaklci si jistě vybaví – angličané měli za 2. sv. války vedoucího kryptoanalytiků borce, který byl sice vojákem, ale do práce ( z důvodů utajení bydlel přímo v baráku kde byly pracovny) chodil v pantoflích a prý i někdy v pyžamu. Což mu v prostředí plném uniforem procházelo.
Kamarádova dcera – ohromný svéráz- pracuje také něco jako architekt IT. Jako OSVČ se nechá krátkodobě najímat a často se stane, že ji firma platí, i když nemají pro ni práci, jen aby si jí udrželi. Vždy tak po roce si dá pár měsíců pauzu a věnuje se výživovému poradenství…
Její rodiče, dosti racionální povahy, jsou z ní jurodiví, ale ona je v pohodě.
A hele,
podle skutků poznáte je…
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Kulturni-fronto-vase-citove-vydirani-sirotky-je-vrcholne-odporne-Jeden-z-nejznamejsich-Cechu-se-nastval-a-zahanbil-vsechny-plane-zvanily-cinem-551953
Tak to jsem zvědavá, kolik peněz na sirotky pošle Šojdrová.
834 Zpátečníku, je jedno jestli je to prostor reálný nebo virtuální. Krom toho, můj server, mé diskové pole. Mnou za mých podmínek poskytovaný prostor a služby v něm. Komu se to nelíbí, ať táhne jinam či si svobodně za své zřídí své.
Zajisté by šlo vytvořit právní konstrukci „vydržení“ práva prostoru, kterým by se soukromý prostor obecným užíváním stal veřejným. Jenže s takovými právnickými píčovinami, právnickou umělou realitou na mě nechoďte.
Jsem zvědavý na reakci kdyby Google či FB nenávratně smazal účty všech těch dobroserných buzerantů. Hrozíte pokutou? Mohli byste být vymazáni…Nebo dokonce zavřel krám. Ano, naprosto šílené a obchodní sebevražda, ale dokážu si to představit, že po jednom apdejtu by nenaběhla windows, nebo třeba i jen ms office. Konec. Všichni kdo to používají by byli v hajzlu. Ani by neměli jak uložit pokutu, jak jí vymáhat. Jak ale ani na koho vyslat biřice.
841 Modrej, přesně tak.
Céčko odhlasuje, že Áčko co za svých podmínek dosud svobodně poskytoval Béčku, je povinen poskytovat Béčku za podmínek stanovených Céčkem.
Není to nic jiného než v vyvlastnění. Loupež. Protože Céčko pro případ nevyhovění hrozí bezprostředním násilím.