O rakouském Burgenlandu říká známý slovinský televizní komentátor, Drago Bulc, že je země slunce, neboť tu prý svítí celých 300 dní v roce. Jak už to tak bývá, z třídenní návštěvy svítilo pouze jeden den. Ale i ten stál za to. Při naší cestě za jedním unikátním vínem jsme navštívili Südburgenland, tedy jižní část tohoto vinařského kraje. Do poslední chvíle jsme ovšem nevěřili, že jedeme za vínem. Krajina spíše připomínala naši Vysočinu. Vinice jsme totiž jaksi do poslední chvíle neviděli. Snad jen několik vinařských tratí s podezřelou výsadbou. Nakonec jsme skutečně narazili na drobné vinice, ale nic, co by připomínalo Weinviertel v Dolním Rakousku nebo alespoň Velké Bílovice či Pálavu. Ještě větší údiv vzbudila druhová skladba vinohradů. Pravda, pěstovali tu z červených odrůd hlavně Frankovku a z bílých Vlašský ryzlink. Ale především převládaly tzv. amerikány, nověji a nejspíše i genderově správně, přímoplodící hybridy, rezistenty či interspecifické révy, jak se jim v současnosti říká. Tedy kultivary, které se u nás donedávna nesměly množit, ani ve velkém pěstovat. A už vůbec ne z nich vyrábět víno na prodej. Ale tady to evidentně šlo a dosud jde. Někteří vinaři v Jižním Burgenlandu na víně z amerických hybridů navíc založili živnost. Dali mu i přiléhavý název „Uhudler“. Velmi volně přeloženo, Uhudler je člověk, který po nemístné konzumaci zmíněného vína ráno civí jako výr. A výr se německy řekne „der Uhu“.
Tři centra výroby
Víno z přímo plodících hybridů, tedy „Uhudler“ se v Jižním Burgenlandu za relativně krátkou dobu existence stalo pojmem. A nejenom víno. Na snídaňovém baru nesmí v žádném zdejším hotelu či pensionu chybět marmeláda ze jmenovaných hroznů a v rodinném podniku manželů Hirmannových z něho dokonce dělají speciální ocet. Zdejší víno v rakouské síti supermarketů samozřejmě nenajdete. Abyste ho ochutnali, musíte přijet do okolí města Güssing. Najdete tu zhruba tři větší centra výroby tohoto moku. Moschendorf , kde je půvabné Weinmuseum čili Museum vína, dále kopec plný historických vinařských budov s názvem Kellerviertel Heiligebrun a za třetí nejnovější středisko výroby, Kellerviertel Eltendorf.
„Ještě před rokem 1989 jsme tu neměli ani vodovod, silnice či kanalizaci! Abychom tu měli alespoň elektrickou energii, tak jsme se s ostatními vinaři složili na benzínový agregát,“ popisuje začátky starosta vinařské osady Kellerviertel u Eltendorfu, Josef Pfeiffer. Osadu vlastně tvoří jediná ulice s názvem Uhudlerviertel, do které ústí skupina relativně nově vybudovaných vinařských domů s přilehlými vinicemi. Každý tu vyrábí téměř výhradně víno „Uhudler“. Proto také někteří označují svůj podnik jako „Uhudlerei“. Na rozdíl od například Jižní Moravy tu však chybí klasické sklepy. Pod pojmem vinařský dům zde najdete do svahu částečně zahloubené stavení, povětšinou se dvěma prostorami. V té první majitel vyrábí, lahvuje a následně prodává víno a v té druhé mu víno kvasí a dozrává. Zdejší vinice nejsou velké. Například J. Pfeiffer tu obhospodařuje jeden hektar a patří mezi největší vinaře. Víno rovnou ve svém vinařském domě zpracovává i prodává. Pěstuje tu přímo plodící hybridy Ripatella, Elvira, Delaware a Concord. Na ukázku pro návštěvníky má i další americké odrůdy Noah, Isabella a další. Révy jsou resistentní, netrpí nemocemi, a proto majitel nemusí používat postřiky. Snad pouze Concord je citlivější na peronosporu v době kvetení. Proto vyžaduje postřik před květem, kdy prašníky a pestík kryje jakási rostlinná tobolka, kterou plíseň ráda napadá, a později květ s čerstvě se vyvíjejícími malými bobulkami. Ten je také na plíseň citlivý. U nás, v Čechách i na Moravě, se vinice běžně stříká až osmkrát za sezonu. Běžná sklizeň z přímo plodících hybridů činí zhruba 5-6 tun z hektaru. Protože se ale jedná o okrajový vinohradnický region, občas vinice trpí mrazy. Loni jim například zničily 80 % úrody. Podle odrůdy osciluje u bílých kultivarů barva vína od světle slámové po světle žlutou a u modrých od růžové až po světle červenou. Červená vína tu totiž nenechávají ležet dlouho na slupkách, a to právě kvůli specifické příchuti jednotlivých hybridů. I proto jsou tato vína méně barevná.
Dalším místem, proslaveným právě tímto typem vína, je již zmíněná osada Heiligenbrunn. Jedná se spíše o skanzen. Místní vinařské domy jsou mnohem starší, je jich mnohem víc a mnohé z nich se pyšní historickými doškovými střechami. Vinice následně doplňují scenérii. Díky nim také celá víska žije a evidentně se v dobrém rozvíjí. Někteří tu dokonce mají i vinný šenk. Už od časů panovnice Marie-Terezie, která po dobu několika dní po sklizni odpustila vinařům daně, aby mohli prodat starou úrodu, tu využívají určitou moderní modifikaci. Ti, co vyrábějí víno z vlastních zdrojů, ho mohou i bez poplatků tzv. šenkovat. Ovšem k vínu nesmějí podávat teplá jídla. Takže se návštěvník musí spokojit s nářezy klobás, salámů, uzeného masa, různými saláty a pečivem. No, člověk se přemůže.
Z rezistentů „Uhudler“
U na Moravě či na Slovensku se křížencům amerických rév s evropskou dodnes říká „samoroďák“. Historii mají jmenovaní kříženci poměrně neslavnou. Když se opět začalo po Napoleonských válkách globálně oteplovat, zavládla pára, K. Marx sesmolil Kapitál a jeho přítel B. Engels polidštil opici prací, někoho chytrého napadlo dovézt do Evropy sazenice americké vinné révy. Bohužel s ní dovezl i dvě plísně a jednoho broučka. Nejdříve se objevila moučnatka, tedy Padlí révové (Oidium tuckeri). Nedlouho po této katastrofě se začaly na listech révy tvořit jakési olejové skvrny. Když jste list obrátili, byl zespoda bílý. Byla to další zavlečená plíseň, zvaná peronospora (Plasmopara viticola). To vše ovšem nebylo nic proti katastrofě třetí. Tou se stala malá muška, zvaná mšička révokaz (Phylloxera vastarix). Mšička má pohlavní a nepohlavní generaci. S tou první by bylo ještě jakés takés pořízení, protože sídlí na keři a volně poletuje. Bohužel ale nepohlavní generace tvoří tzv. hálky na listech a také na koříncích. Ucpává cestu živinám i vodě a réva usychá. Mšička se činila. Například v roce 1879 zničila na jihu Francie 500 tisíc hektarů vinic. Do Rakouského mocnářství dorazila v roce 1872 a k nám na Moravu v roce 1890. V Čechách naštěstí vymrzala. Vědci tehdy vyzkoušeli dvě cesty. Každá měla svoje pro i proti. První cestou bylo roubování evropské révy na révokazu odolnou podnož z americké révy. Druhou křížení evropských a amerických kultivarů. Samozřejmě zvítězila ta první. Ale i ta druhá měla svoje zastánce. V Americe zjistili, že kříženci s americkým druhem Vitis labrusca netrpí plísní révovou (tedy peronosporou), jsou odolná padlí a dokonce vzdorují révokazu. Vzniklo tedy mnoho kříženců mezi evropskou a americkou révou, jako například Isabella, Noah, Clinton, Herbemont, Othello a podobně. Jmenované odrůdy se nemusely stříkat, byly velice plodné, dávaly vína plná, některá i krásně barevná, ale naneštěstí s tzv. liščinou. V USA jim proto říkají Fox Grape. To je dosti intenzívní příchuť, na kterou si mnozí nezvykli a jiní ji milují. V Moschendorfu, poblíž již jmenovaného muzea, jsme ve vinařském domě, populárního rakouského herce Martina Wainek ochutnali krásné růžové víno, ovšem s jahodovou příchutí. Mimochodem, nynější majitel vinařské budovy a půvabného penzionu hrál vídeňského komisaře Kunze v proslulém rakouském seriálu. Ano, je to ten, kterému psisko jménem Rex pokaždé ukradlo svačinu. Nejdříve jsme našim chuťovým vjemům odmítali uvěřit. Na tekuté jahody jsme opravdu připravení nebyli. Po chvíli jsme se ale s tímto faktem smířili. Víno bylo lehké a pitelné. Navíc Martin nabídl klasické i šumivé. Takže, co řešit. Navíc se později ukázal jako vynikající průvodce.
Hybridy a vinařská inkvizece
Ovšem v rámci boje za záchranu především francouzského vinohradnictví byly amerikány francouzským vinařským inkvizitorům trnem v oku stejně, jako později Hitlerovi či našim soudruhům. Proto byly nebohé rostliny poměrně časně a téměř všude postaveny mimo zákon. Pěstovat se ovšem nepřestaly. Stačilo totiž zapíchnout do země odřezek vyzrálého réví a příroda se postarala o zbytek. Ale to už se blížila válka, kterou hybridy přežily ve zdraví. Ve válečných letech i po válce bylo vcelku jedno, co kdo pije. Hlavně, že v tom byl alkohol a bylo to laciné. Když se situace uklidnila, vlády se opět snažily amerikány z vinic vymýtit. Dokonce nabízely finanční pobídky, čili jaké si vinohradnické šrotovné. Bez úspěchu. V průběhu mnoha let navíc vznikla sorta vinařů, kterým se samoroďáky staly koníčkem i povoláním. Například už před válkou šlechtitel amatér Albert Seibel (1844-1936) dostal od přítele semenáček dvou amerických rév Rupestris x Lincecumii a jakési neznámé evropské révy. Tento paskvil se následně stal základem pro 200 semenáčků. Z nich onen pán vyšlechtil dalších 16 000 kříženců. Když úředníci zjišťovali v roce 1960 francouzskou vinařskou skutečnost, s hrůzou zjistili, že 128 tisíc ha je osázeno osvědčenými Siebelovými hybridy. Dodnes například slouží jako část suroviny, určené k výrobě Armagnaku. Mimochodem, vynikající současná interspecifická réva Hibernal není nic jiného, než kříženec odrůdy Seibel 7053 a Ryzlinku rýnského.
Víno a polodivoká prasata
Dalším, kdo spojil svoji existenci s přímo plodícími hybridy je majitel dalšího vinohradnického domu s vinicí v Eltendorfu, Matthias Mirth. Ten má krom již zmíněného také půvabný penzion s vynikající kuchyní a vinným sklepem, moderně v nerezu vybavený provoz na výrobu vína a malou uzenářskou výrobničku. Eltendorf se totiž může pochlubit nejen vínem značky Uhudler, ale také lesy, kde M. Mirth chová pod širým nebem zvláštní druh prasat. Člověk by odhadl, že jsou to naši divočáci. Nikoliv. Prý jsou to kříženci dvou pozapomenutých historických plemen. Maso a klobásy z nich, byly opravdu vynikající. V jeho penzionu nabídl dokonce celé „Uhudler Menu“, tvořené polévkou s vínem „Uhudler“, kančím s uhudlerovou omáčkou a deserty s uhudlerovou marmeládou. Opět nemělo chybu. M. Mirth sousedí v osadě Kellerviertel s J. Pfeiffrem. Vyrábí stejně jako soused hned několik druhů vín. Pro jistotu nabízí i osvědčenou Frankovku a Ryzlink vlašský. Jinak samý „Uhudler“: Bílý a růžový, šumivý, dále tzv. „Spritz“, tedy „Uhudler“ s minerálkou s obsahem alkoholu 5%, „Uhudler“ grappu dokonce i likér z přímo plodících hybridů.
Nekonečná válka s úředním šimlem
Boj úředního šimla s „amerikány“ byl relativně vyrovnaný. Úředník zakázal, sedlák si cestu našel. S příchodem zelených ideologií se situace kupodivu změnila a na americko-evropské křížence se alespoň v Rakousku usmálo štěstí. Všechno prý způsobil otec a syn Pfeiffrovi, kteří využili situace, když se Zelení dostali do rakouského parlamentu. Začali totiž spolu s dalšími vinaři lobovat. Za co? Za tzv. „amerikány“, které už v roce 1938, tedy krátce po obsazení Rakouska Hitlerem, zakázali a zákaz přetrval až do roku 1989. Zmínění tehdy zorganizovali Spolek přátel vín „Uhudler“, a využili situace, kdy se v politice prosadila zelená ideologie s heslem o tzv. „Udržitelném rozvoji“. Vinaři navázali na vlnu vzestupu a propagace bio-potravin, která byla a dosud je v Rakousku velice populární. S tím se svezla i vlna tzv. přírodně produkovaných vín, rozuměj „Uhudlerů“. Vše má ale svoje „Ale“! Aby moc nevyskakovali, vinaři získali povolení pěstovat tyto přímo plodící hybridy: Elvira, Delaware, Concord a Ripotella. Další odrůdy, jako je například Isabella, Othelo, Clinton nebo Noah, ač zhruba stejně staré a stejným způsobem vyšlechtěné a podobně chutnající, se do seznamu nedostaly. Proč? Nikdo neví a rozumem vysvětlit nedokáže. Co je však mnohem horší, pěstovat a víno z nich vyrábět v Jižním Burgenlandu mohou. Ovšem pouze do roku 2030. Následně musejí absolvovat kolečko byrokratických jednání a opět požádat úřady o prodloužení povolení. Jak to dopadne, kdo ví?! Díky tomu, že „Uhudlerem“ žije snad celý kraj a mnoha lidem, nejen vinařům, dává práci, snad mají „amerikány“ určitou šanci.
František I.
(923) Zkoušel jsem. Až mne nasrali.
(928) Ale jistě. Což mi ale nebrání se o to pokoušet. A hlavně, je to moje rozhodnutí, zda se snažit či ne. Pokud se nesnažím, musím holt přijmout to, co zařídili ti snažící se. Vysvětlovat, proč se nesnažit, prostě nemá cenu, Buďto to nechávám na jiných, nebo ne.
(948) Republika Československá byla celkem logická odpověď na tehdejší politickou situaci, Schumi. V daném čase a místě relativně úspěšná. Jiná možnost reálně nebyla. I její osud měl svou logiku. Možná se Česko rozpustí do EU regionů. Pokud to budou lidi chtít, nebo se tomu nebudou bránit. Záleží vždycky na tom, jaké jsou ty reálné možnosti.
Každej si volí, v čem se snažit a co nechat na jiných.
Ty sis vybral Svobodné a politiku, já vidím smysl v jiných věcech.
Jistě. Jen pořád nepíšu o tom, že to tak je. Moje rozhodnutí, nic víc.
Ad článek na Lidovkách: https://www.tyzden.sk/casopis/2266/kto-je-pani-horakova/ Na důkladné pátrání momentálně nemám čas ani náladu. Každopádně, asi to nebude tak jednoduché.
No můžeš si vybrat…
https://www.facebook.com/notes/nov%C3%BD-den%C3%ADk/babi%C5%A1e-se-ve-sporu-o-sirotky-zastala-podez%C5%99el%C3%A1-humanit%C3%A1rn%C3%AD-organizace-nikdo-ji-n/266550647528085/
https://www.facebook.com/NOVYDENIK/
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/prijmete-50-valecnych-sirotku-ze-syrie-zada-vladu-organizace/r~07883196570111e5a80c0025900fea04/?redirected=1537371976
Jetsli si to nevymyslel ten Nový deník jako píárko… Nejdřív zprávu o tom, že se nemají děti tahat do ČR a pak „úžasné odhalení“, že to tvrdí podezřelá osoba. Jak tak koukám na ty stránky, tak by mi to skoro na to vypadalo… 😀
Dobrý den. Ad 948: Schumi, váš názor o panslavistické představě je založený na jaké literatuře? Předpokládám že nejste pamětníkem.
Ad „Evropa regionů“ nedovedu si představit sloučení Chebska a Tužkové země. Dtto připojení Chánova k Sasku.
https://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/89972/meli-jsme-bojovat-v-roce-1938-1948-i-1968-zachovali-bychom-si-hrdost-a-pater-rika-karel-schwarzenberg.html
Pan Kníže má pěkný rozhovor. O tom, jak jsme v 1938, 1948, 1968 měli střílet socialisty. Rady k včerejšku jsou zbytečné. Platí jeho doporučení i pro rok 2018?
Dobré zas ráno… 2 nickname ad 939 – No, dědeček ze Saturnina by to asi komentoval, že když už se mu něco takového vyrazilo, měl by si na tom před lidmi držet čistý kapesník…
Ad 958: lépe bych to nenapsal.
skimici,
ad 945 – funguje to přesně vobráceně – po čtvrtstoletí se z manželky stane tlustej kamarád.
957 nickname, jsem trochu dějepisně zdělanej. Co Kníži se týče, na zahrnutí roku 1918 mezi oné neměl koule.
952 Karle, při zpětném pohledu se mnohé zdá logické a nevyhnutelné.
Tak tohle se jim zas jednou povedlo… Zvláště mě dojal ten Jakub Unda…
https://www.eportal.cz/Articles/10176-ministerstvo-vnitra-pane-tadeasi-hollane-z-brna-opravdu-si-u-nas-nemuzete-objednat-devet-syrskych-sirotku-se-tretim-pohlavim-a-poprsim-c-6.aspx?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=denni-tisk
A taky: „Ze 23 451 objednávek přišlo 23 450 z Brna“! To bude tou wasrůvkou…
Dobré ráno,
„po čtvrtstoletí se z manželky stane tlustej kamarád.“
Ale s kamarádama se chodí na pivo a neočekává se, že připraví nedělní oběd a potom naservírují koláček a kafíčko.
Můj táta říkával, že druhej den po hokeji každá bába v autobuse ví líp než trenér, jak jsme to měli hrát.
Jetsli má knížepán pocit, že nemá páteř a hrdost tak by se měl možná zamyslet nad tím, jetsli to lze získat tím, že se předkové nechají postřílet.
To by snad mělo vyplývat především z vlastních činů a vlastního života a nespoléhat, že to odmakali předkové a já to mám garantovaný.
A flusat do vlastního hnízda taky není zrovna nejlepší způsob jak si zachovat páteř a hrdost.
Všimli jste si, že o tej páteři a hrdosti nejvíc melou právě tihle káleči do vlastního hnízda?
2 ptakopysk ad 960 – dovoluji si nesouhlasit… Nebo si aspoň za kamarády nevybírám chamtivé, závistivé a vztahovačné potvory…
2 maYda – problém je v tom, co kdo považuje za vlastní hnízdo…
PeSi, kníže se prohlašuje se za Čecha, takže předpokládám, že jeho hnízdo jsou Čechy.
Samozřejmě, nemusí považovat za svoje hnízdo Čechy, ale pak by se neměl montovat do Čechů a Česka a měl by věnovat svou pozornost vlastní domovině.
Schumi: 1918 se ještě bojovalo. Ale mě tolik nezajímá názor na minulost, ale na dnešek. Dá synovi, vnukům kvéry, pošle je střílet socialisty? Když dle něj se mělo bojovat?
Nepošle, ti budou sedět ve štábu a kvákat, jak mají jiní bojovat a že už se dnes nikomu nechce padnout za vlast, jak je to u těhle bojovníků per huba obvyklé.
Mám dotaz:
Skupina senátorů žádá premiera, aby přijal syrské sirotky. Sněmovna včera přijetí sirotků zamítla. Lze premiera vyzývat k tomu, aby nerespektoval rozhodnutí sněmovny a učinil, co žádá několik senátorů?
A mají senátoři kompetence žádat cokoliv po vládě, co je věcí jejich osobního přesvědčení a nebylo senátem projednáno nebo na jejich výzvu má být pohlíženo jako na výzvu jakýchkoliv soukromých osob bez ústavní funkce ?
Úplné OT – i když…Právě jsem otevřela obálku doporučené zásilky krajského soudu (nebudu uvádět kterého, i když je jasné, o který jde) s Usnesením, co je třeba opravit, doložit k založení spolku občanů. Každý KS má jiné požadavky, a nabývám dojmu, že se opakuje situace z doby před 1989 – ten severomoravský je papežštější papeže. Mám před sebou dvě volby – 1. Kašlu na vás, trhněte si nohou, roztrhněte si roucho – já na vaše pravidla nepřistupuji a žádný spolek nezaložím; 2. Abych dosáhla zápisu občanského sdružení, které bude pořádat akce pro starší občany vesnice a bez toho zápisu nemá nárok na podporu od obce (bez které nemůže pořádat jak návštěvy divadel, tak zájezdy za poznáním a setkáváním starších lidí), opravím a upravím vše, co po mně ten KS požaduje. To ovšem znamená, že to bude česká cesta – takže papírově (doklady, odeslanými na KS) to bude v cajku, ale jak se k těm dokladům došlo, je věc jiná. Nemyslela jsem si, že takový postup ještě někdy uplatním.
Maydo: všechna vyjádření v této kauze jsou – pokud mohu pozorovat – divadlo.
Kdo pomáhal syrským (a jiným) sirotkům, potřebným lidem, bude pomáhat dál. Kdo nepomáhal, nebude. Jenom je kolem spousta hereček a tlučústů, kteří potřebují být viděni se svým názorem. Chce-li někdo pomáhat, i 1.000 Kč měsíčně stačí.
Pokud někdo řekne 50, zeptám se proč ne 50.000?
Dano: už jsou tady zas. Nikdy neodešli, jen se poschovávali.
Dano, Nohavica a píseň Perestrojka!
Ostravský krajský soud je známý mezi všemi. Považuji se za zkušeného a udolal jsem už spoustu úřednic, ale v Ostravě mi jedna řekla, že mám sice pravdu, ale oni to tak dělají. Pořád nemohou zapomenout na dobu, kdy existovala (možná, že ještě existuje) skupina úřednic a spřátelených advokátů. Stačilo vědět, za kým jít, taxa byla dopředu známá a pak se děly zázraky.
Co ti, prosím tě, vytkly? Moji adresu znáš, já zakládám spolky na běžícím páse a nemám problémy.
Nickname, tak jasně , že to je tyátr, ale o to nejde.
Můj dotaz směřoval k tomu, zda je nebo není košer, když skupina senátorů vyzývá premiera, aby nerespektoval rozhodnutí sněmovny.
Martine – já se s těmi výtkami popasuji ( ačkoli, možná využiju tvé nabídky.. 🙂 ). Akorát jsem hodně nazlobená, že se vlastně nic nezměnilo. I když – ty překážky, kladené normálnímu, lidskému sdružování, jsou z pohledu toho,kdo očekával „svobodu“ neuvěřitelné. A mne fakt štve, že abysme fungovali, musíme přistoupit na jejich hru-pravidla.
Dano, to se změnilo teprve nedávno. Zákon o sdružování občanů z roku 1990 byl jednoduchý, fungoval a nebuzeroval. Jenže to se znelíbilo úředníkům a v rámci nového občanského zákoníku z roku 2012 ho zrušili a zavedli registr spolků.
Je pořád stejné. Aby se něco nedalo (prý) zneužít, tak se budou otravovat tisíce slušných lidí. Kdo bude chtít zneužívat, ten si cestičku najde – já sám vím, jak to všechno obcházet, jak se státem vydrbávat, jak neplatit daně, jak likvidovat, jak bankrotovat. Ale normální člověk trpí.
Pořád stejný? Já mám dojem, že to je horší a horší…. Aspoň v mojí profesi
A blbý je, že když ty pravidla chcete respektovat, tak se po Vás úřad ještě vozí, protože někde se ty frustrace z toho, jak se ty pravidla obcházejí, vybít musí.
Ale bez jejich obcházení se už pomalu nedá normálně fungovat…
Martine, že Tě tak vidím, dostal jsi maily?
Martine – já si prošla několik návodů, jak založit spolek – sdružení občanů. Včetně toho, že jsem „nahlédla“ do sbírky listin několika zapsaných spolků, s porovnáním znění zákona. A postupovala jsem přesně podle toho, co jsem zjistila. A bylo mi sděleno, že jsem vedle a je třeba mnohem víc…
A děsí mě,že žádného voliče tohle nezajímá, nechává to ho klidným…
Mám dojem, že účelem je přesunout občany na zahrádky a obdobné prostory, kde si budou tito grilovat a veselit se, zatímco ti nahoře, budou mít uvolněný prostor…
Dano: voliče to zajímá, ale de-facto nemají naději. Protože voliči (jednotlivě) v tom systému utopí tisíce i desetitisíce ročně.
Která strana se odhodlala vykopat válečnou sekeru k boji proti „Deep State“?
„A děsí mě,že žádného voliče tohle nezajímá, nechává to ho klidným…“
Vzhledem k tomu, že jde zřejmě o postup ostravského kraje, tak s tím voliči v jiných krajích sotva něco nadělají. Je asi normální, že se spíš zajímají o věci ve svém kraji.
A nevidím důvod, proč občanům vyčítat veselí a grilování. Stejně v dobu, kdy se obvykle griluje, mají úřady zavřeno. 😉
S veselou myslí se lépem řeší i problémy s úřady.
Člověk by neměl svou roli redukovat na to, že především volič na plnej úvazek.
„Která strana se odhodlala vykopat válečnou sekeru k boji proti “Deep State”?“
No, tak to by mně zajímalo… Která?
Maydo: nápověda – četla jste to ve volebním programu některé strany?
Nejde jen o ostravský kraj. Nejde také jen o veselí a grilování, jde o likvidaci „občanské společnosti“. Každý spolek kaktusářů musí být pod kontrolou úředníků. Jako kdysi národní souručenství nebo fronta nebo jak se to jmenovalo. Jak říkal Lenin „Vše ve státě, nic proti státu, nic mimo stát.“
(980) Mně to klidným rozhodně nenechává, ale zahrnuji to pod širší složku zvyšování buzerace kam jen se člověk podívá. Proti čemuž dělám vše, co je v mých silách (moc toho není).
(984) Nebyl to Mussolini (ne, že by to byl zásadní rozdíl)?
hele, nickname, z výrazu „občanská společnost“ dostávám osypky.
A víte proč? Protože ti, kdo o ní žvanili, ohrnovali nos na to, co tu jako „občanská společnost“ fungovalo odjakživa – dobrovolné hasiče, zahrádkáře a spolky chovatelů. Protože občanská společnost v jejich představách je pro intelektuály a neziskovky a budovatele nových lepších světů a ne pro blbej lid na vesnici. Tam to naopak vadí. Protože ta jejich občanská slolečnost odpovídá tomu, co říkal Lenin.
pokud jde o voliče, ono je to třeba i zajímá, ale třeba to takhle chtějí. Nebo mají jinou prioritu a s tímhle se smíří, když dosáhnou svého v tom, co je jejich prioritou.
Pokud jde o úřady a úředníky, výklad zákona má halt každý po svém.
S tím žádný volby nic nenadělají. Ony ty volby toho vůbec moc nenadělají, protože každej politik v okamžitu, kdy je zvolen, mění svoje priority a jde mu především o to, zůstat nahoře. Zjistí, že zákony, omezující občany sjou pro něj pohodlné a usnadňují mu vládnutí.
Takže zajímat mně to sice může, ale co s tím nadělám. MYslíte, že by ten občanskej zákoník dopadl jinak, kdyby vyhrála nějaká jiná partaj?
„Maydo: nápověda – četla jste to ve volebním programu některé strany?“
Nečetla.
Že si dá strana pár frází do volebního programu nic neznamená. Už vůbec ne nějaké vypovězení války systému. Zvlášť když přitom strana vlastně neví co chce a jeden táhne hot a druhý čehý a o tu válečnou sekeru se přetahují mezi sebou, protože nejsou schopný se dohodnout, komu vlastně tu válku vypověděli.
Ještě k tej „občanskej společnosti“ – mimochodem, nešlo by tomu říkat jinak, aby se to nezaměňovalo s občanskou společností v pravdoláskařském pojetí?
Už když o tom Havel plkal, jsem říkala, že se to nedá budovat shora, ale musí vyrůst zdola. Tenhle způsob fungování funguje jen když funguje na principu subsidiarity – řeší, co je třeba tady a teď. Přenášení na vyšší úroveň vede k tomu, že konkrétní problém se rozředí a rozpatlá. Všichni by se měli zajímat, ale protože každý má svoje problémy, budou-li se všichni zajímat o všechny problémy, bude to vždycky trošku a nikdy dost.
Jestli má úřad ostravského kraje nadstandardní požadavky, nevyřeší to plošný zájem voličů v celé republice, to si musí vyřešit tamní obyvatelé.
Maydo, ad 987 – také o takové straně nevím. A kdyby byla, je v dnešní klidné době odsouzena k zániku. Může se stát, že při „kolapsu impéria“ nějaká omylem vznikne a bude vynesena na vrchol moci.
U některých stran jsem spokojený, že sloužily a doufám ještě poslouží k propagaci liberálních myšlenek (ve smyslu 19. století).
Ad „občanská společnost“ – právě to myslím, jednoduché zakládání spolků, životaschopnost bez závislosti na „těch nahoře“. A to jde obtížně při 75% zdanění zaměstnanců spolků.
Obyvatelé nějakého kraje si těžko pomohou s vlastními úředníky, pokud jsou úředníci placení z centra. Nejsem tak úplně zastáncem přímé akce.
988 – omyl, MaYdo, naopak. Ten problém nevyřeší obyvatelé určitého kraje, ale právě a jen voliči v celé republice.
No jo, Dano, ale při tom kvantu lze jen velice obtížně sledovat všechno, co sněmovna páchá.
Ty máš problém se zákony, když jde o založení spolku. Proto máš za to, že by se voliči měli zajímat. Jenže spousta voličů s tímhle problémem do kontaktu nepřijde a má za to, že by se všichni voliči měli zajímat o zákon, na který narazili oni. A voliči mají většinou úplně jiné starosti a sledovat projednávání a vývoj všech zákonů jaksi není jejich prioritpu, neml)uvě o tom, že to ani není v lidských silách, pokud člověk chce vést normální život….
A na informace s tisku se spolehnout nelze. Protože za a novináři problému nerozumějí , za b píšou o tom spíš z hlediska politického a nemají ánung jak fungujou zákony.
PAk je tu ještě jedna věc, že řadě voličů to tak vyhovuje a je to v souladu s tím, co od státu chtějí a v co věří oni.
A jak si vůbec představuješ, že by mohli voliči v celé republice ten problém vyřešit? Nemůžeš zařídit, aby všichni viděli ten problém jako ty a nemůžeš zařídit, aby ho vyřešili zrovna tak jak ty si představuješ, že by ho měli řešit, protože oni třeba mají úplně jinou představu a nebo úplně jiný problém a tohle je nezajímá.
Jetsli je problém v tom, že dělá jeden úředník problém. se založením spolku a chce podklady nad rámec zákona, to se dá vyřešit, ale s tím úředníkem, případně s jeho nadřízeným, ne volbama. Úředník není volený, takže na tom, že je úředník vůL a vymejšlí si, volby nic nezmění.
Celorepublikově? Neshodnou se ani v jednom městě.
Adsi když jsme nechtěli nic od obce, tak založit spolek chalupářů byla vrnkačka.
Voliči „v celé republice“ to mohou vyřešit jediným způsobem a to tak, že zvolej stranu, které podobné nešvary „chce změnit“. Znáte někdo takovou ? Už nickname a mayda uvedli, že neznají…..a to navíc neznamená, že případně taková nějaká snadexistující to bude chtít prosazovat i po volbách…..
Holt to zbyde na místní voliče a jejich tlak na právě místně vládnoucí partaj….
Koukám jako blázen:
až tě život omrzí,
stane se ti peklem,
skoč po hlav do hajzlu
a přikryj se deklem!
Krucinál, chovejte se tak, jak si myslíte, že by se měl člověk chovat, ozývejte se ve svém okolí, aby to okolí vidělo a slyšelo, že se vám něco nelíbí a něco zase líbí. To bude stačit!
Ad 994
Když už život k žití neni,
pomůže ti oběšení
Tak když to stačí, tak pak je to brnkačka….co řešíme ?
No, tak lidi, co každého zahrnují na potkání politickými rozbory, bývají velmi oblíbení, že jo?
ale vážněji :
Martine, jedna z věcí, které si považuju, je, že se v práci moc neprobírá politika. Nicméně postoje svých kolegů a taky řady lidí v mém okolí znám a kdybych naplno prezentovala některé svoje názory, k ničemu bych je nepřesvědčila, jen by s nimi asi bylo obtížně k vydržení. Ono to stačilo v době prezidentských voleb.
Sorry, ale nevím, proč bych dělala v práci sobě i druhým dusno, když tím stejně nic nezměním. Za prvé jako nejstarší osoba v kanceláři bych nerada sklouzla do role nějaký chytrý vědmy, co se cítí kompetentní ostatní poučovat, za druhý každej má svoji nějakou osobníi rodinnou historii, svoje zkušenosti, a svoje preference, díky kterým ke svým názorům došel a kvůli mně je měnit nebude. Hovor o podobných vecech velmi často sklouzává do manipulace a nátlaku a kdo by bez toh takový hovor nezvládl, tak yb udělal líp, kdyby mlšel.
Politika je téma, které lidi rozděluje a vede ke sporům, protože neumíme zvládat situace, kdy někdo zastává názory, které se nám jeví nepochopitelné.
Někoho přesvědčovat, jak má volit, mi bylo vždycky protivný, sama politickou agitaci nesnáším. Tak to prostě nefunguje.
i když já to mám jednoduchý, mně se žádná partaj nelíbí, žádný nevěřím a říkám to.
Bude to stačit k tomu, aby tu zavládl ráj?
Dano, absolvoval jsem něco podobného u MS v Praze. Vráceno asi 5x, pokaždé od jiného úředníka. Přestože jsem opsal od již založených spolků co šlo, tak stále něco nesedělo. Co mne rozčilovalo bylo to, že kontrolující u prvního nalezeného pochybení ( např. na str. 4) kontrolu ukončil, vrátil to, aniž by uvedl všechny „chyby“, které byly případně v dalším textu. Při dalším podání to kontroloval někdo jiný a zasekl se třeba již na str 2. No na mrtvici. A pokaždé jít na poštu pro doporučený dopis, 2x svolat schůzi atd. Nakonec jsem to řešil tak, že jsem si věci vymýšlel.
Boj trval tři čtvrtě roku, než jsme zvítězil.
Jirko – MS Praha je v pohodě proti Ostravě. Ta daleko vede. Mám zkušenosti s Ústím, tam to docela jde. Brno je v pohodě, Hradec taky. Budějovice neznám, ani Plzeň.
Musím ale opakovat a není to dělání si reklamy. Spolky zapisuji na první dobrou, bez problémů. Možná má svoje kouzlo elektronické podání datovou schránkou advokáta. 🙂