Traktát o výrech z Burgenlandu

Publikováno | Autor:

O rakouském Burgenlandu říká známý slovinský televizní komentátor, Drago Bulc, že je země slunce, neboť tu prý svítí celých 300 dní v roce. Jak už to tak bývá, z třídenní návštěvy svítilo pouze jeden den. Ale i ten stál za to. Při naší cestě za jedním unikátním vínem jsme navštívili Südburgenland, tedy jižní část tohoto vinařského kraje. Do poslední chvíle jsme ovšem nevěřili, že jedeme za vínem. Krajina spíše připomínala naši Vysočinu. Vinice jsme totiž jaksi do poslední chvíle neviděli. Snad jen několik vinařských tratí s podezřelou výsadbou. Nakonec jsme skutečně narazili na drobné vinice, ale nic, co by připomínalo Weinviertel v Dolním Rakousku nebo alespoň Velké Bílovice či Pálavu. Ještě větší údiv vzbudila druhová skladba vinohradů. Pravda, pěstovali tu z červených odrůd hlavně Frankovku a z bílých Vlašský ryzlink. Ale především převládaly tzv. amerikány, nověji a nejspíše i genderově správně, přímoplodící hybridy, rezistenty či interspecifické révy, jak se jim v současnosti říká. Tedy kultivary, které se u nás donedávna nesměly množit, ani ve velkém pěstovat. A už vůbec ne z nich vyrábět víno na prodej. Ale tady to evidentně šlo a dosud jde. Někteří vinaři v Jižním Burgenlandu na víně z amerických hybridů navíc založili živnost. Dali mu i přiléhavý název „Uhudler“. Velmi volně přeloženo, Uhudler je člověk, který po nemístné konzumaci zmíněného vína ráno civí jako výr. A výr se německy řekne „der Uhu“.

Tři centra výroby

Víno z přímo plodících hybridů, tedy „Uhudler“ se v Jižním Burgenlandu za relativně krátkou dobu existence stalo pojmem. A nejenom víno. Na snídaňovém baru nesmí v žádném zdejším hotelu či pensionu chybět marmeláda ze jmenovaných hroznů a v rodinném podniku manželů Hirmannových z něho dokonce dělají speciální ocet. Zdejší víno v rakouské síti supermarketů samozřejmě nenajdete. Abyste ho ochutnali, musíte přijet do okolí města Güssing. Najdete tu zhruba tři větší centra výroby tohoto moku. Moschendorf , kde je půvabné Weinmuseum čili Museum vína, dále kopec plný historických vinařských budov s názvem Kellerviertel Heiligebrun a za třetí nejnovější středisko výroby, Kellerviertel Eltendorf.

„Ještě před rokem 1989 jsme tu neměli ani vodovod, silnice či kanalizaci! Abychom tu měli alespoň elektrickou energii, tak jsme se s ostatními vinaři složili na benzínový agregát,“ popisuje začátky starosta vinařské osady Kellerviertel u Eltendorfu, Josef Pfeiffer. Osadu vlastně tvoří jediná ulice s názvem Uhudlerviertel, do které ústí skupina relativně nově vybudovaných vinařských domů s přilehlými vinicemi. Každý tu vyrábí téměř výhradně víno „Uhudler“. Proto také někteří označují svůj podnik jako „Uhudlerei“.  Na rozdíl od například Jižní Moravy tu však chybí klasické sklepy. Pod pojmem vinařský dům zde najdete do svahu částečně zahloubené stavení, povětšinou se dvěma prostorami. V té první majitel vyrábí, lahvuje a následně prodává víno a v té druhé mu víno kvasí a dozrává. Zdejší vinice nejsou velké. Například J. Pfeiffer tu obhospodařuje jeden hektar a patří mezi největší vinaře. Víno rovnou ve svém vinařském domě zpracovává i prodává. Pěstuje tu přímo plodící hybridy Ripatella, Elvira, Delaware a Concord. Na ukázku pro návštěvníky má i další americké odrůdy Noah, Isabella a další. Révy jsou resistentní, netrpí nemocemi, a proto majitel nemusí používat postřiky. Snad pouze Concord je citlivější na peronosporu v době kvetení. Proto vyžaduje postřik před květem, kdy prašníky a pestík kryje jakási rostlinná tobolka, kterou plíseň ráda napadá, a později květ s čerstvě se vyvíjejícími malými bobulkami. Ten je také na plíseň citlivý. U nás, v Čechách i na Moravě, se vinice běžně stříká až osmkrát za sezonu. Běžná sklizeň z přímo plodících hybridů činí zhruba  5-6 tun z hektaru. Protože se ale jedná o okrajový vinohradnický region, občas vinice trpí mrazy. Loni jim například zničily 80 % úrody. Podle odrůdy osciluje u bílých kultivarů barva vína od světle slámové po světle žlutou a u modrých od růžové až po světle červenou. Červená vína tu totiž nenechávají ležet dlouho na slupkách, a to právě kvůli specifické příchuti jednotlivých hybridů. I proto jsou tato vína méně barevná.

 Dalším místem, proslaveným právě tímto typem vína, je již zmíněná osada Heiligenbrunn. Jedná se spíše o skanzen. Místní vinařské domy jsou mnohem starší, je jich mnohem víc a mnohé z nich se pyšní historickými doškovými střechami. Vinice následně doplňují scenérii. Díky nim také celá víska žije a evidentně se v dobrém rozvíjí. Někteří tu dokonce mají i vinný šenk. Už od časů panovnice Marie-Terezie, která po dobu několika dní po sklizni odpustila vinařům daně, aby mohli prodat starou úrodu, tu využívají určitou moderní modifikaci. Ti, co vyrábějí víno z vlastních zdrojů, ho mohou i bez poplatků tzv. šenkovat. Ovšem k vínu nesmějí podávat teplá jídla. Takže se návštěvník musí spokojit s nářezy klobás, salámů, uzeného masa, různými saláty a pečivem. No, člověk se přemůže.

Z rezistentů „Uhudler“

U na Moravě či na Slovensku se křížencům amerických rév s evropskou dodnes říká „samoroďák“. Historii mají jmenovaní kříženci poměrně neslavnou. Když se opět začalo po Napoleonských válkách globálně oteplovat, zavládla pára, K. Marx sesmolil Kapitál a jeho přítel B. Engels polidštil opici prací, někoho chytrého napadlo dovézt do Evropy sazenice americké vinné révy. Bohužel s ní dovezl i dvě plísně a jednoho broučka. Nejdříve se objevila moučnatka, tedy Padlí révové (Oidium tuckeri). Nedlouho po této katastrofě se začaly na listech révy tvořit jakési olejové skvrny. Když jste list obrátili, byl zespoda bílý. Byla to další zavlečená plíseň, zvaná peronospora (Plasmopara viticola). To vše ovšem nebylo nic proti katastrofě třetí. Tou se stala malá muška, zvaná mšička révokaz (Phylloxera vastarix). Mšička má pohlavní a nepohlavní generaci. S tou první by bylo ještě jakés takés pořízení, protože sídlí na keři a volně poletuje. Bohužel ale nepohlavní generace tvoří tzv. hálky na listech a také na koříncích. Ucpává cestu živinám i vodě a réva usychá. Mšička se činila. Například v roce 1879 zničila na jihu Francie 500 tisíc hektarů vinic. Do Rakouského mocnářství dorazila v roce 1872 a k nám na Moravu v roce 1890. V Čechách naštěstí vymrzala. Vědci tehdy vyzkoušeli dvě cesty. Každá měla svoje pro i proti. První cestou bylo roubování evropské révy na révokazu odolnou podnož z americké révy. Druhou křížení evropských a amerických kultivarů. Samozřejmě zvítězila ta první. Ale i ta druhá měla svoje zastánce. V Americe zjistili, že kříženci s americkým druhem Vitis labrusca netrpí plísní révovou (tedy peronosporou), jsou odolná padlí a dokonce vzdorují révokazu. Vzniklo tedy mnoho kříženců mezi evropskou a americkou révou, jako například Isabella, Noah, Clinton, Herbemont, Othello a podobně.  Jmenované odrůdy se nemusely stříkat, byly velice plodné, dávaly vína plná, některá i krásně barevná, ale naneštěstí s tzv. liščinou. V USA jim proto říkají Fox Grape. To je dosti intenzívní příchuť, na kterou si mnozí nezvykli a jiní ji milují. V Moschendorfu, poblíž již jmenovaného muzea, jsme ve vinařském domě, populárního rakouského herce Martina Wainek ochutnali krásné růžové víno, ovšem s jahodovou příchutí. Mimochodem, nynější majitel vinařské budovy a půvabného penzionu hrál vídeňského komisaře Kunze v proslulém rakouském seriálu. Ano, je to ten, kterému psisko jménem Rex pokaždé ukradlo svačinu. Nejdříve jsme našim chuťovým vjemům odmítali uvěřit. Na tekuté jahody jsme opravdu připravení nebyli. Po chvíli jsme se ale s tímto faktem smířili. Víno bylo lehké a pitelné. Navíc Martin nabídl klasické i šumivé. Takže, co řešit. Navíc se později ukázal jako vynikající průvodce.

 

Hybridy a vinařská inkvizece

Ovšem v rámci boje za záchranu především francouzského vinohradnictví byly amerikány francouzským vinařským inkvizitorům trnem v oku stejně, jako později Hitlerovi či našim soudruhům. Proto byly nebohé rostliny poměrně časně a téměř všude postaveny mimo zákon. Pěstovat se ovšem nepřestaly. Stačilo totiž zapíchnout do země odřezek vyzrálého réví a příroda se postarala o zbytek. Ale to už se blížila válka, kterou hybridy přežily ve zdraví. Ve válečných letech i po válce bylo vcelku jedno, co kdo pije. Hlavně, že v tom byl alkohol a bylo to laciné. Když se situace uklidnila, vlády se opět snažily amerikány z vinic vymýtit. Dokonce nabízely finanční pobídky, čili jaké si vinohradnické šrotovné. Bez úspěchu. V průběhu mnoha let navíc vznikla sorta vinařů, kterým se samoroďáky staly koníčkem i povoláním. Například už před válkou šlechtitel amatér Albert Seibel (1844-1936) dostal od přítele semenáček dvou amerických rév Rupestris x Lincecumii a jakési neznámé evropské révy. Tento paskvil se následně stal základem pro 200 semenáčků. Z nich onen pán vyšlechtil dalších 16 000 kříženců. Když úředníci zjišťovali v roce 1960 francouzskou vinařskou skutečnost, s hrůzou zjistili, že 128 tisíc ha je osázeno osvědčenými Siebelovými hybridy. Dodnes například slouží jako část suroviny, určené k výrobě Armagnaku. Mimochodem, vynikající současná interspecifická réva Hibernal není nic jiného, než kříženec odrůdy Seibel 7053 a Ryzlinku rýnského.

Víno a polodivoká prasata

Dalším, kdo spojil svoji existenci s přímo plodícími hybridy je majitel dalšího vinohradnického domu s vinicí v Eltendorfu, Matthias Mirth. Ten má krom již zmíněného také půvabný penzion s vynikající kuchyní a vinným sklepem, moderně v nerezu vybavený provoz na výrobu vína a malou uzenářskou výrobničku.  Eltendorf se totiž může pochlubit nejen vínem značky Uhudler, ale také lesy, kde M. Mirth chová pod širým nebem zvláštní druh prasat. Člověk by odhadl, že jsou to naši divočáci. Nikoliv. Prý jsou to kříženci dvou pozapomenutých historických plemen. Maso a klobásy z nich, byly opravdu vynikající. V jeho penzionu nabídl dokonce celé „Uhudler Menu“, tvořené polévkou s vínem „Uhudler“, kančím s uhudlerovou omáčkou a deserty s uhudlerovou marmeládou. Opět nemělo chybu. M. Mirth sousedí v osadě Kellerviertel s J. Pfeiffrem. Vyrábí stejně jako soused hned několik druhů vín. Pro jistotu nabízí i osvědčenou Frankovku a Ryzlink vlašský. Jinak samý „Uhudler“: Bílý a růžový, šumivý, dále tzv. „Spritz“, tedy „Uhudler“ s minerálkou s obsahem alkoholu 5%, „Uhudler“ grappu dokonce i likér z přímo plodících hybridů. 

Nekonečná válka s úředním šimlem

Boj úředního šimla s „amerikány“ byl relativně vyrovnaný. Úředník zakázal, sedlák si cestu našel. S příchodem zelených ideologií se situace kupodivu změnila a na americko-evropské křížence se alespoň v Rakousku usmálo štěstí. Všechno prý způsobil otec a syn Pfeiffrovi, kteří využili situace, když se Zelení dostali do rakouského parlamentu. Začali totiž spolu s dalšími vinaři lobovat. Za co? Za tzv. „amerikány“, které už v roce 1938, tedy krátce po obsazení Rakouska Hitlerem, zakázali a zákaz přetrval až do roku 1989. Zmínění tehdy zorganizovali Spolek přátel vín „Uhudler“, a využili situace, kdy se v politice prosadila zelená ideologie s heslem o tzv. „Udržitelném rozvoji“. Vinaři navázali na vlnu vzestupu a propagace bio-potravin, která byla a dosud je v Rakousku velice populární.  S tím se svezla i vlna tzv. přírodně produkovaných vín, rozuměj „Uhudlerů“.  Vše má ale svoje „Ale“! Aby moc nevyskakovali, vinaři získali povolení pěstovat tyto přímo plodící hybridy: Elvira, Delaware, Concord a Ripotella. Další odrůdy, jako je například Isabella, Othelo, Clinton nebo Noah, ač zhruba stejně staré a stejným způsobem vyšlechtěné a podobně chutnající, se do seznamu nedostaly. Proč? Nikdo neví a rozumem vysvětlit nedokáže. Co je však mnohem horší, pěstovat a víno z nich vyrábět v Jižním Burgenlandu mohou. Ovšem pouze do roku 2030. Následně musejí absolvovat kolečko byrokratických jednání a opět požádat úřady o prodloužení povolení. Jak to dopadne, kdo ví?! Díky tomu, že „Uhudlerem“ žije snad celý kraj a mnoha lidem, nejen vinařům, dává práci, snad mají „amerikány“ určitou šanci.  

František I.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 296 komentářů u „Traktát o výrech z Burgenlandu“

  1. Dobrý večer,

    tož moje bilance : jeden malej křemeňák, dva kozáci, jeden klouzek, jedna babka, jeden pravák a dva kováři. NIc moc, ale aspoň něco. Kdyz nebudeme moc hladový, můžou být zítra k nedělnímu obědu smažený houby.

  2. A poslední švestky jsme snědli před týdnem v knedlících.

  3. Dobré zas ráno… Tak nám začal podzim… Oficiálně, astronomicky. A jak tak koukám přes okno, počasí se přizpůsobilo. Tak jen doufám, že na BFPT se udělá tradičně hezky…

  4. Včeraa smetanová omáčka z čerstvých hříbečků, s knedlíčkem. Blahýčko.

  5. Tady, už víte kde, je zataženo, poprchava a zima. Prostě jako normálně v jiných letech. Dnes odmítám vylézt! 🙂 Zítra budu muset a tak se podívám jestli mají nějakou snahu. Vloni jsem je už nemohl ani citit a rozdával jsem, co jsem zkratkou přes les našel. Ta chamtivost! Nedokázal jsem se nesehnout. 🙂

  6. Zdravím. Dnes mám smutný den. Ráno jsme našli kocoura Fausta mrtvého na krajnici silnice u domu. Nevypadal, že by jej něco přejelo, spíš „jen“ narazilo. A takovému staříkovi – téměř čtvrnáctiletému – stačilo málo. Tak už je pochovaný. Kdo mne teď bude doprovázet na cestě do kurníku, na zahradu a zpět. Jeden věrný parťák je pryč. 🙁

  7. Zdravím,

    Nebylo to ňáký rozbitý? nějakou dobu mi to hůásilo, že server neze najít. Ale možná byla chyba u mně.

    Dano, Faustovi přeju kocouří nebe plní krásnejch koček a misek s mlíkem. Myši ne, chytat myši je práce a ta nemá v kocouřím ráji místo.

    Nám kdysi takhle odešel kocour, který šel na milostnou výpravu, tož doufám aspoň, že Faustova poslední chvíle nastala rovněž v milostném rozpoložení a byla rychlá.

    A on se nějaký následnik najde…

  9. Nachodil jsem dnes po lese cca pět kilometrů. Přestože od rána poprchává, v lese je sucho jak v příslovečné řiti tejden mrtvýho kuvajtskýho velblouda a našel jsem akorat pár klouzků, jednoho masáka, tři hříbky, pět kovářů a pár suchohřibů. Lišky vubec nerostou. Ale začínají vylézat čirůvky. Chtělo by to pořádně zapršet, ale to bych chtěl asi fakt moc.

  11. 1106 – Dano, soucítím.
    před 14 dny mi po týdnu silneho trápení umřela Sejlinka. Třetího psa si už v mém veku a zdravotním stavu neporidime….
    Pomalu si zvykam, že už mě nikdo vecer na procházky nevytahne…
    Chybí…

  12. 1111 Šimone kleine
    včera jsem si na Vás pozdě odpoledne vzpomněl anžto jsem se mihnul v osvěžovně U vystřelenýho voka.
    Měli tam od jakéhosi Mádla vína z Velkých Bílovic. Morava Pražákům.
    Sice nevím kdo by si zrovna tam chtěl dávat víno, ale potvrzuji, že existuje 🙂

  14. V Rostově na Donu nemají Samotok ale Samogon.
    Vysoce aktivní dunivec …

  15. (1111) zdravím, šimone . Svou zmínkou o Sejlince jste mně připomněl situaci v „domě smutku“ ,když odešel do psího ráje můj milovaný Westglen zvaný „westík“ .S ohledem na můj věk a zdravotní stav jsme bez jeho následníka vydrželi měsíc….No a teď -bez ohledu na skutečnost, že si připadám jako obzvláště zdravotně a věkem opotřebovaná hrdinka ze hry „Věc Makropulos“-máme obstarožního Black Jacka ,a aby mu nebylo smutno, navíc mladého blonďatého skřeta v podobě amerického kokra s přezdívkou FIDO 😕

  16. Zdravím westiku !
    Já nemám to srdce zanechat psa případně na krku dětem a osobně bych už naopak třetí odcházení nesnesl (prvního napadl vlčák , Sejlinu dohnalo selhání orgánů).

  17. 1113- zeptám se Madla osobně , ve čtvrtek u nej obedvam…..

  18. To je smutný, šimone, ale myslím si, že Sejlinka si užila krásnej psí život a čeká ji psí nebe

  19. Dobré ráno vespolek,

    tedy doufám, že dobré – tady samé smutné zprávy… Však mne znáte, pro naše zvířecí parťáky smutívám taky. Tak ať je jim jejich nebe přívětivé a je fajn, že měli báječný pozemský život.
    Dano, škoda že jsi tak daleko, mám dvě mourovatá pětiměsíční koťata k darování 🙂

    U nás drobet řádil orkán, takže od devíti večer jsme byi bez proudu.
    Ptakopysku, netuším, co to tam máte za bermudský trojúhelník, tady včera lehce pršelo a večer se i blejskalo jedna radost.

  20. Šimone,
    pořiď si štěně dobrmana a budeš bez starosti. Garantuju ti, že třetího odcházení se nedožiješ 😀 😀 😀

  21. Matzurko,
    my tu prosímpěkně máme dešťový stín. Včera sprchlo až kolem devátý večer, když přecházela od západu studená fronta. Byl to kvalitní dvacetiminutový déšť. V lesních úsecích bych to kvalifikoval slovy „padaly hovna s háčkama“ protože se sypaly žaludy, šišky, kaštany, kusy větví, listí, jehličí, do toho lilo, v místě zvaném U Prdlavky se mi mezi stěrači prosmykl kapr, nebo něco podobného. Prvotní nápor větru fronty byl docela kvalitní, protože rozhodil okna u zámku, shodil květináče z parapetů a rozflákal je, takže jsem jel na poplach s aktivitou čidel, jak kdyby zámek přepadli Pasovští.

  22. Dobré zas ráno… Zdá se, že foukal větříček a shazoval nejen hruštičky… No, snad to barák přežil ve zdraví…

  23. ptakopysku,
    tak to je smůla. Tady pršelo uř před více než týdnem, viz následné houbařské orgie.
    Po zahradě jsem se ráno raději moc nerozhlížela, zjevně pokácených stormů ale nebylo. Fičák to byl značný a ještě teď je tu mrákavo a svěžích osm stupňů.

  24. Matzurko,
    před dvěma týdny u nás sprchlo taky. Vyrostly hřiby, ale během tří dnů zase všechno vyschlo a teď už byly v lese jenom seschlý houby z minulého týdne. Já mám za barákem les na podkladu pararul (jestli jsou to ), což je nenasákavý materiál takže pokud neprší pravidelně a dostatečně, což poslední roky fakt ne, tak máme suchý les, v současnosti prožraný kůrovcem, neb majitelé na své lesy dost kašlou, a houby rostou třeba jenom dva týdny v roce. Poslední roky přvládá jižní až jihozápadní proudění, které spolehlivě rozrazí Velký Blaník a Miličínské kopce. Když předtím převládalo proudění západní, mívali jsme rozkošné lokální povodně trhající hráze rybníků, prameny ve sklepech, bažiny v každé prohlubni a houby v lese. Ovšem kde ty časy jsou.

  25. Dobré ráno,
    tak jak je po včerejší vichřici?

  26. No, jde to. Větříček sfoukl z verandy plechovku, do které náš synáček při návštěvách klepe popel z cigaret. Plechovce ani popelu se nic nestalo.
    Ale přece něco, silná vichřice vyvrátila bazalkové stonky, které narostly letos nad jeden metr. Naštěstí nemusím procházet z domu bazalkovým lesem a tak jiné škody na pojišťovnu nehlásím.

  27. 1120-máš na mysli toho přerostlého krysarika turbo ?
    Spolehlivější je ridgeback, kolega ho má a od laškování s ním už má pár stehů na rukou.

  28. Kdo nemusí dnes do práce nebo má Home Office nebo má dobré šéfy, tak by se mohl podívat na myš, která řvala. My pamětníci víme, že je to skvělá komedie, kterou od 10:00 dává Nova Cinema.

  30. Dobrý den. Trochu pršelo i foukalo, rozhodilo to i rozvodnu. Byly u Vás i hromy, blesky?

    Trochu OT: nemohu v němčině najít text „Co Češi dali Evropě“, abych si ho vyvěsil na nástěnku pro naše milé kolegy.

    http://www.ceskenarodnilisty.cz/clanky/werfel.htm

    Zjistil jsem, že potomci esesáků si kromě Hašlera přivlastnili i Werfela.

  31. Bazalkový les, to je můj sen… BAzalku já opravdu můžu, ale v truhlíkách sotca stačí dorůstat.

  33. zločinče – a to se Maděřič považuje za vinaře.

  34. Tak jste měli alespoň trochu zábavy. Tady, kde to mělo být nejhorší, 125 km, se skoro nehnul list na stromě.

  35. hm a nebylo by jednodušší si dát kafe a k tomu víno, když už někdo má potřebu ty chutě kombinovat?

    Jinak sjem o víkendu stočila ořechový likér a musím si ho pochválit.

    teda v tom limitu, že jde o domácí tlamolep, určený na zdravotní použití, případně jednu stopečku ke kafi. 🙂

    NAše oblíbené rumy jsou poněkd jiný level, ale to by jeden brzo udělal bankrot. A musím si zvykat pomalu na penzi, až si ten rum nebudu moct ze skrovné penzičky dovolit.

    to víte, měla jsem třídní sraz a jak jsem shledala , tak většina spolužaček už nepracuje a těší se ze zahrádek, případně vnoučat….

  36. Třeba Maděřič vyrábí ten svůj nápoj pro lidi, kteří pijí červené víno s kolou. Dnes ráno vyprávěl známej, že byli o víkendu sosat na Moravě ve sklípku a při takovém tom obřadu, kdy ochutnáváte vzorky (vyberete si a vinař vám potom, když jste maličko cáknutý, leje do hlavy sortu „pro pražáky“ 😀 ) tedy při obřadu koštování paní vytáhla z kabelky flašku s kolou a hrcla si jí do koštovaného červeného ve skleničce. Chvilku to prý vypadalo, že vinař na místě zesne, ale včas si uvědomil, že by ho klidně nechali ležet a vychlastali by mu sklep, tak se zase zmátořil.

  37. Šimone,
    jo, přesně tuhle potvoru mám na mysli. Až do smrti bys vedl rušný život plný nejrůznějších překvapení. Mě Budulín určitě ubral pár let života. Jestli existuje peklo, tak na mě bude čekat hnedky u brány a jak mě uvidí, zdrhne. A já ho až do skonání světa budu honit jako debil v mlžných lesích a bažinách na břehu Styx. A mě bude pronásledovat Cháron, protože ten blbec se během čekání určitě nudil a Cháronovi překousal veslo.

  38. Jejda…já sice nemusím do práce, nemám určenou pracovní dobu, ale mou pracovní vytíženost určuje – počasí-úroda-ti, kdo si dojdou nasbírat, očesat.. a tak mne Myš, která řvala – minula. A já toho lituji, neb jsem tento film shlédla dávno a dávno a mrzí mě, že jsem neshlédla dnes….

  39. Šimone – i já jsem odmítla pořídit si před cca 3-mi lety psa (to můj Fido spáchal odchod skokem pod jedoucí traktor), protože mě děsí nechat psa někomu na starost nebo jeho odchod do útulku. S kočkou je to jiné, ta je spoutaná s barákem, takže mám 3/4 ročního kocoura Bednžího a zvažuji pořízení další kočky, na chytání myší kolem a v domě.

  40. Zdělávací okénko,
    protože BohoušB je plně zaměstnám aktivitami na své řiditelné vzducholodi a Larry také mlčí, dovolím si připomenout, že japonská vesmírná agentura úspěšně dovedla svoji misi Hayabusa2 na kus šutru – asteroid Ryugu a uplacírovala dvě hopsající sondy (mini-rovers) na povrch asteroidu. U Japonců vládne ohromné nadšení, protože předchozí mise Hayabusa1 k asteroidu Itokawa před deseti lety ztroskotala když nosič Minerva provedl cosi, co Japonci označují pojmem „missed the mark“ a následně zmizel ve vesmíru. Předpoklad je, že ti dva hopsalové (nebo spíš hlavní sonda?) budou na povrchu asteroidu sbírat vzorky a v roce 2020 je sonda donese zpět na zemi ke zkoumání. Další rover MASCOT vyrobený ve spolupráci s Francií a Německem bude na asteroid vysazen za měsíc. Mise zatím klape a posílá fotky. Můžete se tady mrknout:
    https://www.yahoo.com/news/japanese-mini-rovers-send-back-175324476.html?.tsrc=daily_mail&uh_test=1_15

  42. No, tak „Myš, která řvala“ patří k mým oblíbeným dílkům a mám jí na disku… V soutěži oblíbenosti směle soutěží s Doktorem Divnoláskou… (toho mám taky…)

  44. Kdo hledá, najde, ale ta česká verze v odkazu v 1130 nejde otevřít. Aspoň mně nejde.

  45. Honzo: díky moc. Už mám vylepené na dveřích jako čtení pro návštěvu.

  46. BVolební slogany jsou fakt někdy půvabné. Právě nám před okny zastavila tramvaj s nápisem „Kandidát XY Prahu nakopne“

    Shodli jsme se s kolegy, že tenhle volební slib bude určitě splněn. 😀

  50. Teda, mám dojem, že jak sprchlo, tak z nebe jurodivý shazovali. Na andělu tajdrdlíci všech barev napříč politickýcm spektrem nabízeli letáky, balonky a nesplnitelné sliby.

    A před novým smíchovem stála nějaká parta ve vestičkách s výrazným nápisem ČIŇ POKÁNÍ a ještě nějakejma kecama a hudli a pěli. Rusky. (nápisy byly česky a v angličtině)

Komentáře nejsou povoleny.