aneb:
Co by dědeček nevyprávěl.
(autor: vpet)
O jedněch běžných prázdninách jednoho běžného léta, při běžné sobotní návštěvě běžné venkovní zábavy jsem, jako běžně, těšíc se na ne běžný odpočinek u pivka v pánské společnosti „starých“ kamarádů a spolužáků postával naproti vchodové bráně. Mezi přicházejícími byly i tři cca 18.leté dívenky. Dvě jsem znal. Byly to sestry, které bez pochybnosti patřily, určitě onoho běžného léta, k těm nejkrásnějším dívkám v tom, co můžeme nazvat běžnou spádovou oblastí Tanvaldu. Zamířily ke mně.
„Ahoj. Ty tady určitě čekáš zase na nějakou holku.“ S cukáním v koutcích úst jsem vše uvedl na pravou míru.
„Ale ne. Čekám na kluky ze Smržovky.“ Ta druhá, jako by neslyšela.
„Že ty si nedáš pokoj a nenajdeš si jenom jednu.“
To si samozřejmě zasloužilo patřičnou odpověď. Nasadil jsem smutnou až tragickou tvář umírajícího a jal se vysvětlovat.
„Když to máte těžký. Jak víš, tak jsem vrcholově sportoval a jako každý vytrvalec mám rozšířené srdce. Noo … a od té doby se mi tam, holky, ….. vejdete úplně všechny.“
Se smíchem se, všechny tři, otočily a s pozdravem a mávnutím rukou nad tím ubohým zatracencem odkráčely lovit mladé, naivní muže se srdcem, které mohou zaplnit. Tedy – to jsem si myslel …
Za další běžný týden na další běžné zábavě. Seděl jsem u stolu opuštěn kamarády, kteří se jali doufat, že by mohli narazit na nějaké zoufalé slečny, ochotné strávit se študými chudenty neprotěžovaných technických oborů zbytek večera, popřípadě noci. Podél stolů kráčela směrem ke mně nenápadně, ale opravdu nenápadně, nějaká neznámá slečna. U mě se zastavila a řekla:
„Ahoj.“
A stála … Ne, že bych normálně vypadal jako že umím počítat do deseti, ale v tu chvíli jsem musel vypadat opravdu pitomě.
„Ty mě nepoznáváš …“ konstatovala …
„Ne.“ Zavrtění hlavou. Upadl jsem do výrazu idiota.
„Já byla u toho, když jsis minule stěžoval na svoje nebohé srdce.“
Ne že bych, stejně jako „elita“ našich současných intelektuálů, dokázal inteligenci byť jen předstírat, ale začalo mi docházet. TA TŘETÍ!!! V tu chvíli jsem přepnul na automatiku. Nasadil rádoby oduševnělý úsměv a pozval ji, aby si přisedla. Potom už to bylo snadné. (Zvlášť když sama chtěla.) Je z Prahý, jde do posledního ročníku gymplu a tady je v xy přes víkendy s matkou atd. na chalupě.
Tenkrát ještě nebylo vzácností, že se na venkovských zábavách hrály klasické kance. Ty jsem, díky starostlivé péči mé matky, spočívající v odmítnutí kapesného a potravy, mimo věčné držkové, z tanečních ovládal. A zkopírovat tělo na tělo při ploužáku, mi bylo dáno od přírody. Říká se, že když si dva rozumí při tanci, budou si rozumět i v jiné, pro vztah důležité věci. Nemohu to s jistotou potvrdit. Tolik jsem toho nenatancoval. Tady, jak jsem později zjistil, to platilo. Velice rychle jsem také zjistil že mě, rozhodně v podpatcích, o něco převyšuje. To bylo, díky mé ztepilé postavě, běžné. Ale co bylo podstatnější, o mnoho mě převyšovala svým intelektem! To bylo úžasné zjištění. Odmítal jsem totiž uvažovat o svatbě. A když, tak jedině s chytrou holkou. Ta se pozná tak, že si mě vzít nechce. Měl jsem to ošetřené. Také se dalo předpokládat, že se znalostí choroby mého srdce a vzdálenosti bydliště ji nejde o nic jiného, než o romantické prázdninové dobrodružství.
S prvními příznaky svého omylu jsem se měl seznámit o pár hodin později. Jak ten večer dopadli moji kamarádi nevím. Já šel doprovodit slečnu z Prahý.
Další postup začal klasicky. Líbat? ANO! Ruce do horního patra? Noo, ano. Ale jinak STOP. A tohle, jak jsem už tenkrát s naprostou jistotou věděl, je postup slečen, které mají nebo o nich začínají uvažovat, s mladými muži naprosto nepočestné a zlé úmysly. Chtějí je donutit k většímu úsilí a připravit je o svobodu. TŮDLE ! Ale ten večer byl opravdu moc příjemný a cítil jsem se, naivně, pevný v kramflecích. A tak jsme se dohodli na další sobotě. Ten další víkend byl opět super a za odměnu jsem byl připuštěn o patro níž. Na další víkend jsme se dohodli jaksi samozřejmě. A ano! Došlo k naplnění … Od té doby jsme tancem trávili minimum času. Ne že by jsme pokud to šlo, nebyli spolu.
Krize nastala za asi další tři týdny. Při doprovodu v noci k ní domů jsem cítil, že začíná být, čím víc jsme se blížili, tím víc, nervózní. A před rozloučením to z ní vypadlo …
„Jestli chceš se mnou příští víkend být, tak si pro mě musíš přijít. Jinak mě matka nepustí a budu mít absolutní zákaz.“
Ani se nedivím, že se jí mírně podlomila kolena, když viděla jak jsem se zatvářil. Ale slíbil jsem to. Už jsem byl lapen. Aniž jsem si to připouštěl a ona uvědomovala. Slib jsem, strašně nervózní, splnil. V pátek v podvečer jsem zazvonil u dveří. Na základě Murphyho zákona měla zrovna v tu chvíli ke dveřím blíže matka. Tak jsem se ocitl, nepřipraven, tváří v tvář, přímo před úhlavním nepřítelem všech mladých mužů. Slušně jsem pozdravil. Situaci nezachránila ani tak přicházející slečna jako přiběhnuvší, ňafající pejsek nějaké čínské rasy. Úplně zpitomělý jsem mu, se slovy „Jé, ahoj smetáku.“ podal svoji přední packu. Skončil jsem s prokousnutým prstem … Ošetřování uvolnilo atmosféru a po mém odeslání do separé se matka s dcerou dohodli na postoji. Byl jsem přijat, jako doprovod, na milost.
Od té doby už byla naše setkání s dcerou, nikoliv s matkou, jakousi samozřejmostí. Jen jsem ji každou noc musel doprovodit, tak ke druhé hodině, domů aby bylo zachováno dekorum „posezení“. I její matce ale bylo jasné, že po většinu času zaujímají naše těžiště polohu s podstatně nižší potenciální energií.
Jedné noci se stalo, že zatímco naše těla (a můj mozek) odpočívala, zašeptala mi otázku.
„Můžeme spolu začít opravdu vážně chodit?“
Co jsem vlastně doposud dělal? Všechny víkendy měla rezervované jen pro sebe. Copak jsem si pro ni nedošel? Nepodstoupil jsem snad, kvůli ní, na smrt zoufalý zápas s tou krvelačnou bestií? Opustila mě schopnost předstírat i tu nejelementárnější inteligenci. Pronesl jsem ta nejpitomější slova v životě. A že jsem v tom přeborník.
„To se nesmí nikdy stát.“
Naštěstí mě neopustili atavistické instinkty a pronášel jsem je mezi polibky. Zůstala mi ležet v náruči … Dámy se teď na mě jistě zlobí. Ale nebojte, pomsta bude sladká. Navenek vše zůstalo stejné. Uvnitř samozřejmě ne.
Přišla zima. Já byl prakticky každý víkend někde na závodech. Jí matka kvůli maturitě držela zkrátka. A samotnou by ji za mnou stejně nepustila, když jsme spolu vážně nechodili. Dnes jsem přesvědčen, že ta otázka padla na její popud. Proč to ty matky dělají? Vyměňovali jsme si dopisy. V jednom z nich byla kartička s touto básní.
P O L I B E K
Tvůj polibek tak krátký, záhadný,
stíhá a štve mou fantazii
za tichých nocí i za rušných dní
dotekem darovaným žiji.
Už už chci zavřít víčka a být zas v objetí s tebou
Sladké moje zdání!
Vidina mizí! Opět dlouhý čas
Jen láska, jenom vyčerpání.
No řekněte pánové. Je možné nepropadnout tělem i duší? Jenomže já měl tělo, dva roky po vojně, na rozdávání a duši jsem, byť vzpouzející se, v tom záchvatu hlouposti a vzteku vyrazil za dveře.
Přišlo jaro a sním víkendové návštěvy. Z počátku méně časté, měla před maturitou. Jedné letní noci před „doprovodem“ mi na stolek položila zalepený, složený list, na kterém bylo napsáno: otevřít až po návratu. Proč jsem takový trouba? Proč právě v těchto případech slečnám vyhovím? Po otevření jsem četl:
N Á L A D A
Svou náladu teď přirovnávám
K čemu? Ke rtuti teploměru.
Je též pod bodem mrazu
A nikdo ji nikdy nepřinutí
Aby stoupla výš domluvami.
Však přilož svoji teplou dlaň či ret
a dýchni.
Uvidíš jak poskočí si hned
Jak v plamenné výhni.
Jen TY dokážeš co jiní nesvedli by
Pouhý pohled, očí tvých jas
Nutí mne, abych zaříkala tě sliby
Stále znovu, zas a zas.
Pak nadávám si.
Copak dokážeš splnit co jsi slíbila?
Musím, nebudu přec vypadat jak lhář.
Proto děláme ty voloviny,
Kterým se smějem když přejde čas.
Je to zvláštní
Tohle žití na zemi.
Samotný člověk být nechce
A přitom se bojí
Svazovat se s druhými.
Až jednoho dne řekne,
Ne, tak to už nejde dál
A jde blíž k tomu,
Co dosud stál opodál,
k tomu, co do života vstoupil jeho
nečekaně, avšak natrvalo.
Pak padnou první slova, sliby.
Ano sliby, neboť bez nich nelze žít.
A co nyní náladu přibilo mi k zemi?
Nesplněný slib.
Komu že jsem ho dala?
SOBĚ !
Svou špatnou náladu teď zavřu do škatulky.
Co sní udělám?
Nevím, však jedno vím přec jistě.
Již nikdy se nesmí dostat ven!
Aby mi bránila v započaté cestě.
Nálada špatná, energií spoutaná
V škatulku malou, neviditelnou
avšak těžkou.
Nikdo ji nedokáže odnést,
nikdo ji nedokáže zahodit.
A co ji takhle někde zapomenout.
Položit, odejít a již nikdy nehledat?
ZKUSME TO!
Kdyby to bylo alespoň v pátek, abych ji hned druhý den viděl, tak bych prostě kývl. Vždyť i na srdce rozšířené sportem, do kterého se vejdou všechny ženy světa, to byl těžký úder. Duše se zmítala. Odejít za ní do Prahy? Měla jistotu bytu po babičce sto padesát metrů od Václaváku. Ale přijít o svobodu a dobrodružný život? O cestování a lezení po horách? Vykašlat se na slibně se rozvíjející kariéru krajského šéftrenéra v biatlonu? (S tou jsem nakonec kvůli dalšímu studiu a změně zaměstnání stejně musel skončit. Ale to jsem tenkrát nevěděl.) A tak jsem dál půjčoval svoje tělo. Duše? Duše bloudila. Příště jsem dělal jako bych nic nečetl.
Přišla další zima podobná té minulé. Ona začala pracovat v jednom PZO, dál jsme si psali. V té době jsem byl na nějaké schůzce v Praze na UV Svazarmu, pod který biatlon, kvůli zbraním spadal. Po skončení jsem si řek, že ji překvapím. Z recepce v pasáži jí zavolali, že má návštěvu. Po schodech scházela s udiveným výrazem, kdo že to za ní mohl přijít. Když mě v davu poznala, vyhrklo z ní jen: „Vlastiku! Počkej. Počkej, hned jsem tu.“ Ani jsem nestačil otevřít ústa. Byla zpátky do pěti minut. (Myslíte, že by to Vatikán uznal za zázrak?) Strávili jsme spolu odpoledne. Šli, jistě čistě náhodou, okolo domu kde bydlela její babička. Tehdy již hodně vážně nemocná. S večerem mě přesvědčila, že mám přespat u nich. Bylo to podruhé, co jsem se potkal s její matkou. Bohužel, tentokrát bez přítomnosti toho zuřivého pejska. U výslechu na STB už jsem byl. Bylo to kvůli takovému drobnému nedorozumění, 12 stehů na hlavě od obušku a natržená tříselní šlacha v noci z 20. na 21. 8. 1978. Ten major byl, oproti její matce, velice milý, hodný a vstřícný člověk. Když jsem byl konečně, naprosto zdecimován, propuštěn na lože, slyšel jsem přes stěnu tento rozhovor.
„Mami, já jdu k Vlastikoj.“
„Ne. Kdybyste spolu chodili ….. „
„Mami!“
„Ne!“
Měl jsem touhu se do výslechové místnosti vrátit a říct, že nevím jak slečna, ale já sní vážně chodit chci. Ne kvůli té jedné noci. Ale opět se ukázalo jaký jsem zbabělec. Brzy ráno jsem odjel a dál spolu chodily jen dopisy.
V jednom byla přiložena kartička s tímto textem.
Sen o tobě probudil ve mě vzpomínku na krásné léto jednoho roku.
Milosrdný čas zahojil zklamání a tichá rezignace přehlušila krutou bolest.
Byla to pohádka?
Ale vždyť přeci babiččiny pohádky nekončívaly dříve,
dokud štěstí neusušilo slzy princezniny.
Plamen mé svíce obletuje noční motýl.
Připadám si též jako takový noční motýl,
který si připálil křídla v žáru Tvé lásky.
Jakási mlha padá mi z očí …
Ach bože, vždyť já pláču.
Čas her (se slovy, verši, náladami) a malin nezralých ….
Ani přechodník ji nezaplašil …
Co znamená „biatlon“ ? (slovo v tom dlouhém odstavci na konci před poslední básničkou)
Vlasta, taky na V. jako Václav. Žamberk nežamberk.
Slečna by tu byla taky. Nemusí to být sříbro. Možná i zlato, či platina, slečna Platinová by taky znělo hezky.
Ještě mi na počátku chybí nějaký redaktor. Byly prázdniny, tak asi ne Leden ale možná Srpen?
A trocha poezie/nostalgie nikoho nezabije 🙂
stará pravda – kdybych tenkrát věděl co dnes, byl bych daleko menší blbec
2AK – přechodníková generace vymírá. Kolik nás ještě zbylo? /Je toho tam víc, ale nechci býti hnidopichem/
Je příjemné se na chvíli odpoutat od politiky nostalgickým povzdechem. Mně se to dne nedaří. Od rána jsem sledoval kongresové slyšení Dr. Basley-Ford a nominanta do Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha. Byla to smutná až depresivní podívaná odrážející postupující kulturní (politika je součástí kultury) dekadenci civilizace jejímž jsem produktem. Dokud se taktika podrazů omezovala pouze na politickou arénu byl jsem to ochoten vnímat jako kontaktní zápas s velmi volnými, ale dodržovanými, pravidly. Od chvíle kdy se dalším nástrojem staly útoky na rodinu protivníka s cílem zničení kariery, rodiny a prestiže je mi při sledováné veřejné politické scény poněkud ouzko. Za své novinářské kariery jsem udělal stovky rozhovorů a dokážu zpovídané číst. Žalobkyně Dr. Basley-Ford byla dokonale připravená včetně nacvičeného nejistého, plačtivého hlasového, projevu. Škoda, že si nelze někde poslechnout hlasový záznam její přednášky na universitě. Celou výpověď přečetla z připravených dokumentů. Z onoho incidentu před 36 lety (možná 35, datum si nepamatuje) si pamatuje pouze to, že chlapec, který ji porazil na postel a snažil se jí dostat pod šaty byl Brett Kavanaugh.Jinak nic – jak a kdy se dostala do domu, kde ten dům byl, jak se pak dostala domů. Uvedla pouze jména 3 dalších lidí, kteří se mejdanu zůčastnili. Všichni tři pod přísahopu uvedli, že si nepamatují, že by na takovém mejdanů vůbec byli.Její kamarádka, která tam s ní údajně byla také pod přísahou prohlásila, že si na takovou party nepamatuje a soudce Kavanaugha vůbec nezná. Kavanaugh tak získal nástupní parketu, kterou ale nevyužil. Poprávu začal agresivním útokem samce hájícího rodinnou jeskyni. Ale rozkecal se, rozvláčnil v popisu pubertálních poznámek v kalendáři, načež neudržel slzy a rozvzlykal se. Přestože se mi jeho interpretace příběhu zdá daleko věrohodnější než její obvinění, za soudce bych chlapa s výdrží trubce nechtěl. A jsme zase na začátku.
Dobré zas ráno – ad přechodníky – hned na začátku jsem s úžasem zjistil, že autor je vlastně autorka… To je pak těžký, když si jeden/jedna není jist/jista vlastní pohlavní identitou – tehdá to nebylo jak ve Švédsku dnes, kdy si člověk pomalu co týden může zvolit pohlaví jak se zrovna cítí…
(ergo, když to neumím, tak to nepoužívám…)
Dobré ráno vespolek,
mně je z toho amerického tyjátru spíš blivno. NIkdo si nic nepamatuje, jen ubohá oběť ano, ale zas jen jméno útočníka a nic jiného. \To ji fakt nechají žvanit bez psychiatrického doprovodu ? NO hlavně že největší nebezpečí je Rusko a Irán.
raději filosoficky – včera jsem na ČT2 večer zahlédla konec dokumentu o sv. Václavovi – věnovaný zejména historii Palládia. Docela mne překvapilo, že tam došli ve vzpomínání i k době Cyrila a Metoděje s tím, že název Slovani je odvozen od „slovo“, tedy logos, které bychom měli šířit světem – tedy že slovanské křesťanství je daleko spirituálnější a mystičtější než na statky pozemské zaměřené křesťanství západní… a že to slovanské vychází z původních kořenů, a že nové nemusí být vždy lepší a je proto žádoucí se prostřednictvím zejména východních Slovanů vrátit k původnímu Kristovu křesťanství. A bylo připomenuto, že korunovační svatováclavská koruna je tohoto symbolem, neboť malý křížek nahoře je vlastně relikviář s trnem z Kristovy koruny (jo já vím, Karel IV. byl poněkud obsedantní sběratel relikvií a bůh ví, co mu kdo prodal). Musím přiznat, že tato interpretace pro mne byla nová, překvapivá,leč nikoliv nepříjemná…. já znala jen etymologii názvu Slovani jako „Slavic = slaves“… a zatím jsme národy Slova 🙂
Tak si dnešní den užijme, já začínám s poněkud přízemní „očistou“ domova svého, tedy mtí oken – má být hezky, tak to snad stihnu rychle 😀
Ale no tak, neblbněte s přechodníky. Já jsem u článku s úsměvem zavzpomínal na svá dobrodružství se slečnami a nějaké přechodníky jsem vůbec nevnímal.
Ale nedá ni to.
Dušane,
není stávají MeeToo třeštění tak trochu pomsta za Billa Clintona ? Kdo tu Lewinskou podstrčil ? On už byl teda pěkný chlívák i JFK, ale tehdy se o tom ještě držela basa… Vyváděl někdy takto republikánský prezident ? Nečiním si iluze o tom, jak chutná moc… ale nějak si nedokážu představit takového George Bushe co nemravníka, a GWB už vůbec.
8 Dušane dobré ráno
Že jo? Poslouchal jsem to v autě (jenom zvuk) z internetu. Měkoň! Bohužel umění není pracovat s ideálním teamem ale s disponibilním materiálem, takže si Trump bude muset poradit. A cesty osudu jsou nevyzpytatelné, takže neházet flintu do žita a nikdy nic nevzdávat!
Dnes zrovna třeba slavíme den, kdy jednoho takového měkkýše musel nechat odstranit vlastní brácha, že už se na to vlezdoprdelnické přizdisráčství nemohl dívat (well done, Bolku!) a tím se zasloužil o stát.
Myslím, že je to výchovou, wiki udává, že byl zcela v moci Ludmily, militantní křesťanské fanatičky a „Podle tradice se mu na Budči dostalo v té době u panovníků neobvyklé vzdělání, které zřejmě spočívalo ve studiu především latinského žaltáře“.
To když si přečte dnešní mladý člověk, nic mu to neřekne, protože: co to ku.wa je ten žaltář?
Dobře – Žaltář je kniha Žalmů, dodal bych smířlivě ..
Žalm???? WTF !!!??? zavřeštěl by již totálně zpruzený teenager??
No jo, zase česká (a slovenská, to je ostatně to samé) podělaná zkomolenina řeckého „psalm“ (to už se najde v jiných /tedy vzásadě všech 🙂 / normálnějších jazycích), což je řecký překlad původního hebrejského „Tehilim“. V zásadě jde o slovo doprovázené drnkáním na strunné nástroje, tedy v zásadě něco jako píseň či více takovéto kvílení (podle námětu) co maj židi rádi.
Obsah těch písní již nechám na zvídavém čtenáři, ale co z takového kvílením týraného chlapce může vyrůst jiného než zakomplexovaný slabý měkkýš co se podělá před prvním Ptáčníkem (Heinrich der Finkler ) kterého potká a raději mu strčí křesťansky vyholenou hlavu až do tenkého střeva?
Ludmilo – ach ty stará mrňavá pletichářská mrcho, i na Tebe ale nakonec došlo, ta tvoje lebka má skoro kompletní ozubení, které se nicméně dnes již jen bezmocně šklebí 🙂
Dobré státně sváteční ráno,
v radiu plká nějakej moudroprd o tom, jak jsme se měli bránit a jak z toho nebránění máme trauma a umožňujeme tím, aby nás ostatní ponižovali, že jsme se vzdali bez boje.
Vyznívá to, jako že vlastně jsme celou druhou světovou vlastně enzavinil Hitler, ale Československo tím, že jsme zbaběle couvli a nedali Hitlerovi do držky.
Taky máte pocit, že v tom traumatu se rýpou a tím ho připomínají a prohlubují hlavně někteří politici a že jsou to hlavně takoví ti přechytřelí po bitvě, kdo neustále připomínají, že jsme se vzdali bez boje?
On dokonce tvrdí, že Hitler tehdy válku vlastně nechtěl
Otázka je, jestli bylo vůbec možno z toho nějak vyjít se ctí. Umím si představit, že v případě, kdybychom se bránili, tak tam dnes bude sedět stejnej moudroprd a bude přednášet o tom, že Čechoslováci nedbali doporučení spojenců a tím vyvolali válku.
Ta situace prostě neměla dobrý řešení.
Vy toho naděláte, s jedním přechodníkem… Vždyť je to hezký čtení a v poezii je dovoleno i prznit gramatiku či slovosled, když jde u umělecký záměr.
Teš zas rozhlas řeší svatýho Václava… Tak mně napadá, že to je poněkud zvláštní shoda, že Den české státnosti se prakticky kryje s děním kolem Mnichova…
Mnichov už byl jen důsledkem krátkozraké až hloupé Benešovy politiky během předchozích 20 let. Až do roku 1934 bylo za hlavního potenciálního nepřítele považováno Maďarsko a Rakousko…
Úžasné…
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/484609-nizozemskeho-skautskeho-vedouciho-obvinili-ze-cejchoval-deti-rozpalenym-zelezem.html
Připomněl bych ptakopyskův citát, že skaut je dítě oblečené jako debil pod vedením debila oblečeného jako dítě… K tomu bych podotknul, že debilita je nejlehčí stupeň mentální retardace… (debilita – imbecilita – idiocie… Prý je to teď jinak, ale já si pamatuju tuhle stupnici…)
„Podle obžaloby muž tři děti ocejchoval dvěma písmeny letos v létě během tábora v Belgii, vysvětlila mluvčí Elke Koolová. Zmíněný ceremoniál zpravidla zahrnoval aplikaci inkoustu na záda účastníků, vedoucí ale prý z neznámého důvodu použil rozpálené železo.
Obhájce podezřelého podle nizozemské vysílací společnosti RTL soudu řekl, že jeho klient si neuvědomoval, že kovový předmět byl horký, a děti ocejchoval omylem. Křik dětí byl běžnou součástí iniciačního aktu, řekl advokát.“
Navrhoval bych, jak zmíněného vedoucího, tak i soudruha obhájce také ocejchovat rozpáleným železem, aby si také užili ten pocit!
15 maYda
Mnichov – to myslíš Oktoberfest co začal minulou sobotu? No tam se nic hrozného neděje pokud Ti nepřijde nepříjemné, že Ti může vedlestojící ulevovač pochcat boty má li třaslavý střik či si chce popvídat …
Anebo myslíš tu událost, co anglánům a frantíkům došlo, že ten nápad co měl Aristide Briand, tedy vyj.bat s německou „menšinou“ tak, že se utvoří československý národ, nebyl tak úplně nejlepší a že takto zařízlí němci pruděj?
No rozhodně sahat kvůlitomu po flintě by se mi taky nelíbilo a to bych ani nemusel být vědma abych viděl do budoucnosti, že rusíni nám přinesli jen Bilaka a Slováci se od začátku zcela správně a logicky starali hlavně o sebe. Tedy o Slováky. Kéž bychom takto založené politiky měli i v Česku místo těch univesalisujících pišišvorů Havlem počínaje …
2 Matzurka ad 10 – správně má být překládáno „slavonic“. Právě proto, že s otroctvím to nemá nic společného. Ale opravdu „Lid slova“ – ze staroslověnštiny.
(16) Foundry, ne, že by Benešova (a dlouho i Masarykova) politika byl nějaký zázrak, ale kromě jedné věci (Poláci a Polsko, když měli bolševíky u Varšavy a ČSR nepomohla) mne nenapadá, co mohl udělat jinak, neřkuli lépe. Ledacos by se teoreticky lépe dalo udělat v domácí politice, ale tam je zase problém s tím, že to většinou nepochopí voliči.
Klasické kance na vesnických zábavách to mě málem zabilo. 😀 😀 😀
(17) Skautská myšlenka jako taková je celkem zdravá, zbytek je na lidech.
PeSi,
no fakt. Díky.
BTW, je tu někdo katolík ? Mně pořád uniká smysl toho parádemarše s lebkou nebohého Václava… tedy ať si zapochodují, je to zdravé a vůbec, ale proč před sebou musí nosit na polštářku přizdobenou lebku ? Ještěže nemají z osttaních kostí chřestítka… Eklhaft. nebylo by důstojnější, když už potřebují ikonu (tykev, sandál viz Life of Brian), vzít třeba jeho meč, přilbici, zlatý obraz nebo tak něco ? Proč nenechají ostatky s úctou odpočívat v pokoji ? Ostatní křesťanské církve to řpeci nedělají, nebo jo ?
Téměř každá myšlenka je zdravá, ale lidi to kazej.
„Obhájce podezřelého podle nizozemské vysílací společnosti RTL soudu řekl, že jeho klient si neuvědomoval, že kovový předmět byl horký, a děti ocejchoval omylem. “
No, železo vychládá docela rychle…. Takže muselo být bezprostředně před aktem nějak zahřáto. Takže se nabízí otázka, jetsli je dementní vedoucí nebo jeho advokát. Nejspíš oba.
Aerovko, Poláci to byl jen první průser. Chybou byla slepá orientace na chaotickou Francii, minimálně po roce 1930, a prapodivná spojenectví s balkánskými státy. To i Poláci měli diplomacii zmáknutou líp. A taky měli velkou německou menšinu.
Kdyby Beneš nebojoval minulé války, určitě by se dalo jednat i s Horthym a Rakušáky.
“ Skautská myšlenka jako taková je celkem zdravá, zbytek je na lidech.“
jo, to říkali někteří i o marxismu. Mně na skautingu vadí to vedení ke stádnosti. A fakt nevím, kde se vzala víra, že vede k nějakému lepšímu charakteru. Pár lidí, kteří se k němu hlásili i poměrně ve vysokém věku, jsem znala a ani jeden mně o tom nepřesvědčil.
Moje úvahy, jestli by měly děti chodit do skauta skončily v momentě, kdy jsem zjistila, že mají povinnou sobotní výpravu každý druhý týden, účast se boduje a neomlouvá ani to, že třeba má zrovna rodina nějaký program. Prostě skaut na prvním místě.
A ty pochody ve stejnokroji, to se snad nedělalo ani v pionýru….
Matzurko,
nošení vobrazů má kopyrajtované pravoslavná církev. Katolická má vobrazy statické, pověšené buď svisle, nebo pod úhlem. Protestanti mají smůlu – když přišli na úřad, bylo jim řečeno, že oni budou bez vobrazů a že ani nesmí dělat malůvky po zdech, protože malůvky si pro sebe zabral nějakej Mohamed.
Národe Český
Dnes slavíme zavražděného Václava, skrze toho řečeného svatého. Ano, toto je naše, česká tradice. Zatím co barbaři slaví výročí vítězství v bitvách, ve kterých zhubili mnoho nepřitel, své vojevůdce a panovníky, my oslavujeme naše zavražděné, upálené či samoupálené. Tak je to správné. Neboť jsme národem Chelčického, národem mírumilovným.
Na zítřek se chystáme do Sudet abychom vedeni moderním pohledem na práva menšin a to nejen národnostních, oslavili boj německé menšiny proti útisku v takzvané Republice československé, pomýleného, neživotaschopného a proto již neexistujícího útvaru, jak se nakonec prokázalo o mnoho desítiletí později. Podpoříme návrat nespravedlivě vyhnaných a jejich potomků na území kde jsou hroby jejich předků. Ano, nebojme se přiznat, že Sudety jsou Kosovo, které je příkladem moderního vyrovnání se s minulostí a i předzvěstí budoucnosti. Tak jako Kosovo bylo vyrváno ze spárů byzantinských uchvatitelů, tak i Sudety nabudou svébytnosti a rozkvětu.
Oslavíme výročí uzavření Mnichovské dohody, která nás uchránila od humanitárního bombardování a od nejhorších válečných útrap stíhnuvších ostatní národy do té míry, že náš národ pod ochranou Říše se oproti předválečnému stavu rozrostl. Tím dokazujeme, že jsme příslušníky národa kulturního, národa moderního, pevně zakotveného v nové Evropské Říši, ve které společně s podporou našeho transatlantického spojence, my, potomci slavných Keltů, odrážíme úklady a útoky travičských východních hord snažící se nás vyrvat z našeho souručenství a opět ujařmit.
Přispějme svojí usilovnou prací k posílení Nové Evropské Říše, aby konečným vítězstvím jednou pro vždy skoncovala s východní barbarskou hrozbou a spravedlivě si vzala tamní bohatství jako odškodnění za veškerá utrpěná příkoří. Pracujme, podporujme naše nynější spojence, neponechejme ani slova zrádcům, kteří nás, příslušníky západní civilizace chtějí vyrvat ze společenství moderních a humanistických národů, a zatáhnout nás do žumpy poroby.
(26) Foundry, všechno to má nějaké to „ale“. I teď, zpětně, natož tehdy.
(27) O vedení ke stádnosti nevím, mně to připadalo spíš jako vedení k samostatnosti. Ty děti si velí sami a velení si volí, alespoň tam, kde to probíhá normálně. Dtto povinné výpravy, taky nesmysl, vymyšlený a provozovaný konkrétními lidmi.
Amen 🙂
To amen bylo k Schumiho provolání 🙂
Stran vikingského (Vikingové chlastali z lebek poražených nepřátel, protože měli od manželek zakázáno tahat s sebou na výpravy soupravy z broušeného českého křišťálu), či spíše lidožroutského zvyku nošení lebky – netušíte někdo, kdy tu lebčičku poprvé nesli? Docela by ěm zajímalo, koho to napadlo jako prvního.
ptakopysku
Matzurka mluvila o nešení lebky, ne obrázků.
Jinak se mýlíš, obrázky nosí kdekdo, loni jsem se náhodou připletl v Czestochowe, katolického hnízda do 300 let něčeho, a nosili toho tolik, že se tím zástup až ježil.
A jseš zřejmě velmi mlád, jinak bys musel pamatovat komunistickou církev, která bez prvomájového procesí ani ránu. A fousatý ikony jejich svaté trojice nechyběly nikdy.
28 ptakopysku, jako bys alespoň neviděl ikonické prvomájové oslavy v táboře míru a socialismu. Co se nosilo na štanglích.
32 Ano, Amen. Modleme se. Ne boj, ale modlitba budiž naší zbraní, posilující nás v práci a jako útěcha a příslib života věčného a věčné blaženosti, jako odměny za naší trpělivou práci a trpělivě snášená příkoří. Udeří-li nás někdo v tvář, nastavme mu druhou jako zrcadlo a o to více ho zahrňme láskou. Neboť naše cesta je cestou mučednickou. Jen tím dosáhneme osvobození své duše. Modleme se. Neboť toto je věčný odkaz našich předků, toto je co nejlépe umíme. Modleme se. Svatý Václave, nedej nám zahynouti!
skimici,
jestli jsem 23 pochopil správně, tak Matzurka jako jednu z možností navrhla místo nošení lebky, nosit třeba zlatej vobraz. K tomu jsem vznesl námitku,
Schumi,
v táboře míru a socialismu se na autorská práva z vysoka se.e. Soudruzi tudíž mohou nosit na štánglích ikony svých svatých a nikdo na ně nemůže. Dokonce i americký prezident je shovívavý a se současným porušovatelem autorských práv na nošení ikon provádí veřejně handshake.
Svatý Václave – tuhle modlitbu musej pravdoláskaři milovat. Představte si, jaká by to byla smůla, kdyby se ten jejich světec jmenoval třeba Pepík nebo Franta….
34 skimici, podobnost není náhodná. Ani se sjezdy a akcemi NSDAP. Aranžmá je stejné. Stačí jen vyměnit symboly a ksichty. Formální stránka je stejná. Nejen pro zmíněné. Platí to globálně. Včetně organizovaných hromadných akcí, vystoupení, sborových písní, pochodů. Moskva, Praha, Peking, Pchjongjang…
Jsem zvědavý kdy se to tu začne objevovat znovu.
Schumi – ještě mně tam chybí výzva ve stylu : zachovejte klid, nenechte se vyprovokovat, v klidu všichni nastupte do práce a dokažte svůj postoj zvýšenýnm plněním pracovních povinností
Matzurko- nemám pro to důkaz, ale neznamená “ lidé slova“ že trochu pokulhávali v psaní?
Jinak podle některých historiků Václav s Boleslavem propařili noc a ráno se porvali. A pak se nedivím, že kněz zavřel kostel a nikoho tam nepustil, aby se mu opilci neprali před oltářem.
37 ptakopysku, jako by katolická církev pochytila něco z obřadů Mayů? Že by se to sem v rámci mezikontinentální kulturní výměny zatáhli Španělé?
Sedím ve sklípku v Bilovicich a poněkud závidím Schumimu, který mě evidentně předběhl ….
České nebe (div. J.d. Cimr) – Sv. Václav o přestávce jednání telefonuje: nedám….opravdu nedám…nebojte se nedám. To máte nějaké obchodní jednání? Ne, to odpovídám na modlitby
(asi to není doslova přesné)
41 Jirko, to je možné. Někdejší podoba nynější rvačky před diskoškou.
Ještě k Częstochowe – nojo, ale to jsou Poláci. Cholera…
Skimici,
oni tam nosí zarámované obrazy? Takhle? https://goo.gl/qewPgL
Nebo jsou to korouhve https://www.velebny.cz/data/imgs/05137l.jpg zavěšené na štánglích?
To je krapet rozdíl.
„O vedení ke stádnosti nevím, mně to připadalo spíš jako vedení k samostatnosti. Ty děti si velí sami a velení si volí,“
No, při pohledu na běžný volby jsem dost skeptická ohledně rozvoje samostatnosti vlivem práva volit si vedení 😀
A nefungovala na tomhle principu třeba taky hitlerjugend?
Posledním hřebíčkem do rakce jsou pak různé odvolávky na skautskou minulost některých volebních kandidátů, které mají vzbudit dojem, že dotyčnej je světec se svatozáří a křišťálovej charakter.
maYdo,
ad 38 – no tak by se prostě zjistilo, že Havel se podle záznamu v matrice jmenuje Josef, nebo František a že došlo k chybě úředníka při vydání rodného listu. Na tom nevidím nic složitého. Když se dá doladit rodný list Keňana tak, že se narodil na Havaji?
různé odvolávky na skautskou minulost některých volebních kandidátů, které mají vzbudit dojem, že dotyčnej je světec se svatozáří a křišťálovej charakter
Mňo…
http://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/218202/skautsti-vedouci-piskot-a-meluzin-zneuzili-39-deti-dostali-10-let-vezeni.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/krimi-pribehy/90751/jirku-brutalne-zavrazdil-uchylny-skautsky-vedouci.html
43 Šimone, zdravím a přeju dobré zažití. Těší mě, že Ti požerák funguje. Ať to vydrží.
Psal za střízliva. Organismus si asi něco vyrábí sám.
Ovšem včera byli na kinopřenosu z Londýna. Král Lear. V hlavní roli Ian McKellen. Vynikající, tak i ostatní.