Ukrajina

Publikováno | Autor:

Dušan Neumann

Střízlivý rozbor z pera Anatola Lieuvena z prestižního amerického magazinu Foreigh Policy

Při popisování Putina a jeho nejbližšího okolí si často vzpomenu na poznámku Johna Maynarda Keynese o Georgesi Clemenceauovi, francouzském premiérovi za první světové války: že to byl člověk v deziluzi, který „měl jedinou iluzi – Francii“.
Něco podobného by se dalo říci o ruské vládnoucí elitě a pomáhá to vysvětlit děsivě riskantní kolektivní hazard, který podnikla invazí na Ukrajinu. Možná jsou bezohlední, chamtiví a cyničtí – ale nejsou cyničtí vůči myšlence ruské velikosti.
Západní média používají termín „oligarcha“ pro označení superbohatých Rusů obecně, včetně těch, kteří nyní zcela nebo z velké části žijí na Západě. Tento termín se etabloval v 90. letech 20. století a ještě dlouho poté jím byl označkován každý bohatý ruský podnikatel. Za prezidenství Borise Jelcina skutečně ovládala malá skupina bohatých podnikatelů stát, který ve spolupráci s vysokými úředníky drancovali. Tuto skupinu však Putin během prvních let své vlády rozprášil.
Tři ze sedmi nejvýznamnějších „oligarchů“ se pokusili Putinovi politicky vzepřít. Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij byli vyhnáni do zahraničí a Michail Chodorkovskij byl uvězněn a poté vyhoštěn. Ostatním a jejich četným méně významným protějškům bylo umožněno ponechat si své podniky v Rusku výměnou za bezpodmínečnou veřejnou podřízenost Putinovi. Když se Putin po zahájení invaze na Ukrajinu setkal (prostřednictvím videa) s předními ruskými podnikateli, nebylo pochyb o tom, kdo dává rozkazy.
Silou, která zlomila oligarchy, byla bývalá KGB, reorganizovaná v různé nástupnické bezpečnostní služby. Sám Putin samozřejmě z KGB vzešel a velká většina vrcholné elity pod Putinovým vedením pochází z KGB nebo přidruženého zázemí (i když ne z ozbrojených sil).
Tato skupina zůstala pod Putinem pozoruhodně stabilní a homogenní a je (nebo byla) mu osobně blízká. Pod jeho vedením drancovali svou zemi (ačkoli na rozdíl od Jelcinových oligarchů si většinu svého majetku ponechali v Rusku) a podíleli se na jeho zločinech nebo s nimi souhlasili, včetně největšího z nich, invaze na Ukrajinu. Opakovali Putinovu štvavou propagandu proti Ukrajině i jeho odsudky západní dekadence.
Vzhledem k tomu, že se Rusko propadá stále hlouběji do válečných bažin a do hospodářské krize, je hlavní otázkou, zda – pokud se válku nepodaří rychle ukončit diplomaticky – mohou Putina odstranit (nebo přesvědčit k odstoupení) samotné ruské elity, aby se pokusily vyprostit Rusko i sebe z jámy, kterou jim vykopal. Abychom mohli posoudit, jaké jsou k tomu šance, musíme pochopit povahu současných ruských elit, a především Putinova nejbližšího okruhu.
Aby ilustroval hloubku ruské katastrofy devadesátých let a ztotožnil se se všemi, kteří jí trpěli, Putin uvedl, že se v jedné fázi – ještě jako podplukovník KGB – snížil k tomu, že si přivydělával jako taxikář na volné noze. To je docela věrohodné. Když jsem v roce 1994 pracoval jako novinář pro The Times v Rusku a bývalém SSSR, byl mým řidičem na severním Kavkaze bývalý major KGB. „Mysleli jsme si, že jsme páteří Sovětského svazu,“ řekl mi trpce. „Teď se na nás podívejte. Praví čekisti!“ odfrkl si.
„Pravý čekista“ (nastojaščij čekist) byla sovětská propagandistická fráze zahrnující vlastnosti jako bezohledná disciplína, odvaha, ideologická oddanost a čestnost, které byly údajně charakteristické pro Čeku, první sovětskou tajnou policii vytvořenou Leninem a jeho spolupracovníky.
Stalo se to předmětem mnoha sovětských vtipů, ale není pochyb o tom, že Putin a jeho nejvyšší elita se v tomto světle nadále vidí jako páteř Ruska – i když se zdá, že Putin, který je všechno, jen ne revolucionář, se mnohem silněji ztotožňuje s bezpečnostními elitami carského Ruska, než toho sovětského.
Zajímavou ilustrací toho je film Svaz spásy (Sojuz spasenije, 2019) o radikálním povstání děkabristů z roku 1825, natočený s podporou ruského státu. Ke značnému šoku mých starších ruských přátel, kteří byli za komunismu vychováni v úctě k děkabristům, jsou hrdiny tohoto filmu car Mikuláš I. a loajální carští generálové a úředníci, kteří proti povstalcům bojovali za zachování vlády a pořádku.
Ačkoli nashromáždili obrovskou moc a bohatství, Putin a jeho nejbližší okolí zůstávají silně rozhořčeni způsobem, jakým se v 90. letech zhroutil Sovětský svaz, Rusko i jejich vlastní organizace – a velká moc v kombinaci s velkou záští je jednou z nejvýbušnějších směsí v domácí i mezinárodní politice.
S tím, jak postupně sílily Putinovy autokratické tendence, začala skutečná moc (na rozdíl od bohatství) v systému stále více záviset na neustálém osobním přístupu k prezidentovi; a počet těch, kteří takový přístup mají, se zúžil – zejména poté, co strach z covidu vedl Putina k drastické osobní izolaci – na hrstku několika blízkých spolupracovníků.
V prvních letech své vlády mohl být Putin (který byl služebně mladým důstojníkem KGB) považován za „prvního mezi rovnými“ v rámci špičkové elity přátel a kolegů. Dnes už tomu tak není. Stále častěji jsou i silovici veřejně degradováni na služebníky autokrata – jak názorně ukázalo Putinovo ponižování šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina na televizním zasedání Rady národní bezpečnosti v předvečer války. Takové pohrdavé chování vůči nejbližším stoupencům by se Putinovi mohlo vymstít, jako se to stalo už mnoha autokratům v minulosti.
Nejbližší okruh tvoří ministr obrany Sergej Šojgu (bývalý ministr pro mimořádné události, který nikdy nebyl vojákem), Nikolaj Patrušev, bývalý šéf domácí rozvědky a nyní tajemník Rady národní bezpečnosti, Naryškin a Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády, kterého Putin jmenoval do čela ropné společnosti Rosněfť. Pokud do tohoto nejbližšího někdy patřili vrcholní ekonomičtí představitelé s „vlasteneckými liberálními“ sklony, byli z něj dávno vyloučeni.
Tito muži jsou v Rusku známí jako „siloviki“ – „muži síly“. Mezi siloviky a širšími ruskými elitami – rozsáhlými a velmi nesourodými a nejednotnými kongregacemi bohatých podnikatelů, vysokých úředníků mimo užší okruh, vedoucích představitelů médií, nejdůležitějších generálů, vlasteneckých intelektuálů a pestré party lokálních prominentů, poskoků a agentů, kteří tvoří vedení Putinovy strany Jednotné Rusko – je třeba vést jasnou linii.
Mezi některými širšími ruskými elitami je již patrné znepokojení nad invazí na Ukrajinu a jejími důsledky. Přirozeně to začalo u ekonomických elit, vzhledem k jejich životním zájmům na obchodu se Západem a pochopení katastrofálního dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku. Roman Abramovič, jehož nespokojenosti si nešlo nevšimnout, když hledal kupce pro fotbalový klub Chelsea, tento týden zjistil, že prodej byl zastaven, protože mu byla zmrazena jeho aktiva ve Spojeném království. Michail Fridman, předseda společnosti Alfa Group (již západní sankce těžce zasáhly) a jeden z přeživších „oligarchů“ z 90. let, vyzval k brzkému ukončení války, stejně jako hliníkový magnát Oleg Děripaska.
Pokud nedojde k mírové dohodě a válka se protáhne do krvavého patu, ekonomika prudce poklesne a životní úroveň ruského obyvatelstva se citelně sníží, čímž se nevyhnutelně radikálně rozšíří veřejné protesty, státní represe a pokusy státu o drezírování a vykořisťování byznysu, a tím i nespokojenost širších elit.
Ty však postrádají kolektivní instituce a, což je možná ještě důležitější, kolektivní identity, které by jim umožnily snadno se spojit a Putina sesadit. Dumu neboli dolní komoru ruského parlamentu mi jeden ruský přítel výstižně popsal jako „kompost plný různých druhů shnilé zeleniny“. To je trochu nelaskavé – v Dumě sice zasedají slušní lidé, ale bylo by marné hledat v ní jakékoliv politické vůdce.
Armáda, která by jinde ve světě byla institucí iniciující převrat, byla cílevědomě depolitizována, nejprve sovětským státem a nyní tím Putinovým, výměnou za rozsáhlé státní financování. Nyní se zavázala k vojenskému vítězství na Ukrajině, nebo alespoň k něčemu, co lze jako vítězství prezentovat.
Na druhou stranu Putinova bezohledná čistka ve vyšších armádních kruzích spolu se zjevnou nekompetentností, s níž vrchní velení řídilo invazi na Ukrajinu, může v budoucnu vést ke značné nespokojenosti v armádě, včetně generálů nižších hodností. To znamená, že armáda se sice sama proti Putinovi neobrátí, ale je také velmi nepravděpodobné, že by ho zachránila.
Jeden z nejúčinnějších tlaků na Putinovu elitu mohou vyvíjet jejich vlastní děti. Téměř všichni rodiče vyrostli a začali svou kariéru v posledních dekádách Sovětského svazu. Jejich děti však v mnoha případech získaly vzdělání a žily převážně na Západě. Mnozí z nich souhlasí, alespoň v soukromí, s Jelizavetou Peskovovou, dcerou Putinova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, která proti válce protestovala na Instagramu (pak příspěvek rychle smazala). Rodinné večeře doma u Peskovových jsou jistě v těchto dnech zajímavé.
Silovikové jsou však s Putinem a válkou natolik spojeni, že změna ruského režimu by musela zahrnovat odstavení většiny z nich od moci, eventuálně výměnou za slib, že nebudou zatčeni a zachovají si své majetky (takovou záruku dal Putin svému předchůdci Jelcinovi).
Přesto tato změna může trvat dlouho. Siloviki byli jsou poměrně správně vykreslováni jako hluboce zkorumpovaní – ale jejich korupce nese zvláštní rysy. Vlastenectví je jejich ideologií a sebeospravedlněním jejich nesmírného bohatství. Jednou jsem si u šálku čaje povídal s bývalým vysokým sovětským úředníkem, který udržoval kontakty se svými starými přáteli z Putinovy elity.
„Víte,“ uvažoval, „za sovětských časů byla většina z nás opravdu celkem spokojená s dačou, barevnou televizí a přístupem do speciálních obchodů s některým západním zbožím a dovolenou v Soči. Byli jsme naprosto spokojení a srovnávali jsme se jen s ostatními občany, ne se západními elitami.“
„Dneska mají silovici samozřejmě rádi svůj západní luxus, ale nevím, jestli je všechno to kolosální bohatství dělá šťastnějšími, nebo jestli jsou pro ně nejdůležitější peníze samotné. Myslím, že jedním z důvodů, proč kradou v takovém měřítku, je to, že se považují za představitele státu a mají pocit, že být chudší než banda podnikatelů by bylo ponížením, dokonce jakousi urážkou státu. Dříve platilo, že úřední hodnost vám dávala nejvyšší postavení. Nyní musíte mít k hodnosti i obrovské množství peněz. To je to, co s ruskou společností udělala devadesátá léta.“
Silovikové přirozeně lpí na myšlence veřejného pořádku, na pořádku, který zaručuje jejich vlastní moc a majetek, ale který je také podle nich nezbytný k tomu, aby Rusko neupadlo zpět do chaosu 90. let a ruské revoluce a občanské války. Katastrofa 90. let podle nich zahrnovala nejen katastrofální úpadek státu a ekonomiky, ale i společensky destruktivní morální anarchii – a jejich reakce nebyla nepodobná reakci konzervativní americké společnosti na 60. léta nebo konzervativní německé společnosti na 20. léta.
V tomto ohledu mají Putin a silovici opravdové sympatie velmi velké části ruského obyvatelstva, které zůstává silně rozhořčeno – jak nad způsobem, jakým byli v 90. letech zrazeni a okradeni, tak nad tím, co vnímají jako otevřené pohrdání, které vůči obyčejným Rusům projevují liberální kulturní elity t Moskvy a Petrohradu.
Při jedné nezapomenutelné příležitosti v polovině 90. let jsem byl požádán, abych po večeři přednášel na konferenci pořádané přední západní bankou pro západní investory a ruskou finanční elitu. Večeře se konala ve známém moskevském nočním klubu. Když mi vypršel čas, nikdo se nepokusil dát mi to najevo. Namísto toho za mnou najednou začala znít jazzová verze sovětské vlastenecké písně a na pódiu objevil někdo v medvědím kostýmu, mávající ruským vojenským praporem a vedoucí za sebou řadu tanečnic oděných do velmi zkrácených parodií národního kroje.
Tváří v tvář této konkurenci jsem se ani nepokusil pokračovat ve svém pečlivě promyšleném projevu, ale zmateně jsem se odebral ke svému stolu. Najednou jsem měl mrazivě studený pocit. Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Kabaret z roku 1972, odehrávající se v nočním klubu ve výmarském Berlíně nedlouho před nástupem nacistů k moci, v níž tanečníci předvádějí před chichotajícím se publikem parodii na přehlídku slavného německého vojenského pochodu. Přemýšlel jsem, zda i v Rusku bude za všechno to veselí vystaven strašlivý účet – a obávám se, že Ukrajina a ruští vojáci ho nyní platí.
Jedním z nejhorších důsledků této války bude hluboká a dlouhodobá izolace Ruska od Západu. Domnívám se však, že Putin a silovici (i když v širších elitách jich mnoho není) tuto izolaci vítají. Začíná jim imponovat čínský model: nesmírně dynamická ekonomika, disciplinovaná společnost a rostoucí vojenská velmoc, které s železnou kontrolou vládne dědičná elita, jež spojuje obrovské bohatství s hlubokým vlastenectvím a prosazuje myšlenku Číny jako samostatné a nadřazené civilizace.
Možná chtějí, aby Západ natlačil Rusko do náruče Číny, a to i přes riziko, že se tím Rusko stane závislým na Pekingu. A samozřejmě věří, že válka na Ukrajině upevní vlastenecké cítění v Rusku na podporu jejich vlády a také jim umožní, aby se ve jménu podpory válečného úsilí zapojili do zesílených represí. Tyto represe již začaly: v Rusku byly uzavřeny poslední nezávislé sdělovací prostředky a zákony trestají jakoukoli kritiku války jako vlastizradu.
Především z hlubokých historických, kulturních, profesních a osobních důvodů jsou silovici a ruská oficiální elita obecně zcela a neodvolatelně oddáni myšlence Ruska jako velmoci a jednoho z pólů multipolárního světa. Pokud v to nevěříte, nejste součástí ruského establishmentu, stejně jako pokud nevěříte v globální prvenství USA, nejste součástí amerického zahraničního a bezpečnostního establishmentu.
Místo Ukrajiny v této doktríně přesně vystihl bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijským impériem.“ Ruský establishment s ním zcela souhlasí. Přinejmenším posledních 15 let také souhlasí s tím, že záměrem Ameriky je zredukovat Rusko na podřízenou velmoc třetího řádu. V poslední době dospěli k závěru, že Francie a Německo se USA nikdy nepostaví na odpor. „Pro Západ máme jen nepřátele,“ jak mi v roce 2019 řekl jeden intelektuál z establishmentu.
Ruský establishment považuje podporu ukrajinského nacionalismu za klíčový prvek protiruské strategie Washingtonu. Dokonce i jinak klidní a rozumní členové ruského establishmentu se vrtěli vzteky, když jsem se v rozhovoru odvážil naznačit, že by pro samotné Rusko bylo lepší nechat Ukrajinu jít. Zdá se, že jsou připraveni v případě potřeby dlouho a bezohledně bojovat, a to za cenu nesmírných nákladů a rizik pro svůj režim, jen aby tomu zabránili.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 768 komentářů u „Ukrajina“

  1. PeSi, asi tak. A najednou se objeví někdo, kdo nabídne poukázky, ke kterým jsou kabáty k dispozici. Tím pádem si může celá EU společně s USA nacpat svůj papír do… ano, přesně tam.
    Pokud tohle Rusi provedou, skutečně to kompletně změní mocenské poměry.

  2. Blbý je, že naše osvícená civilizace už vyvolala zničující války kvůli mnohem banálnějším příčinám, než je právě zahájená ruská měnová operace.

  3. Slovenský Sulík dnes vyhlásil, že Slovensko nemá problém s tím, že bude za suroviny platit v rublech. Možná na to semknutí budeme sami.

  4. Foundry
    hezky vysvětleno, ale absolutně tomu nevěřím. Na těch třech bodech se předpokládá určitá „kooperace“ Západu. To nenastane s naprostou jistotou i kdyby fakt ty plyny ropy a já nevím co odřízli. Ostatně, postihne to jenom Evropu, Spojené Státy ne.
    A Evropa v problémech nikomu vadit nebude.

  5. Brettonwoodský systém skončil především proto, že USA měly už v roce 1970 na krku státní dluh ve výši 35% HDP (což je dnes směšné, ale tehdy to bylo obrovské číslo) a především mocné banky, pro které je frakční bankovnictví zdrojem úžasných zisků. No a frakční bankovnictví nejde se zlatým standardem moc dobře dohromady, banky dnes v podstatě žijí z inflace, k novým penězům se dostávají jako první.

  6. Podle průzkumů to Orbán dal. Akorát asi ne dvoutřetinově.

  7. Skimici, no, nevím. Nejde jen o ropu a plyn, jde o nikl, titan, platinu, paladium atd. atd. Bez kterých se třeba elektronický a potažmo automobilový průmysl nehne. Rusko má v mnoha komoditách v podstatě monopol a tam, kde nemá, dorovnává to kdo? Jasně, Čína. Číňanům se teď začnou mohutně vracet jejich investice třeba v Africe.
    Furt mám takový neblahý pocit, že Putin s tím čínským náčelníkem si během olympiády nepovídali jen o blinech s kaviárem.
    Ostatně, to už je cítit dlouho, že se státním zadlužením USA je dolar jako světová rezervní měna velice obtížně udržitelný. Je to jen otázka času.

    • Ale jo, Foundry, se vším máš pravdu, ale parafrázuji: k čemu by byl Američanům svět vez Ameriky?

  8. Ještě, Skimici, celé kouzlo té Elvířiny operace spočívá v tom, že tam není žádný „point of no return“. Pokud 30.6. ukončí výkup a dál nic, bude prostě zachován status quo, akorát v mezidobí pomůže ruským bankám s likviditou. Což je ostatně jejím úkolem 🙂

  9. Mimochodem, za dolary nenakupují v Rusku pouze a jenom USA, za dolary tam dosud nakupoval v podstatě celý svět. Pokud Rusko teď odmítně přijímat dolary, bude to dost rána. A pokud se přidá i Čína, je s dolarem ámen.

  10. Foundry
    oni ty dolary posílaj do blackboxu a vylezou z toho v kursu RCB ty rubly.
    Nic co by koupěchtiví nezvládli.

  11. Tak přeci jen to udělal. Celou dobu předstíral, že použije chemické zbraně a zatím ten ďábel použil palné zbraně proti civilistům v Buče.
    Teď už bude hračkou poskytnout napadeným pořádné zbraně.
    Sláva Ukrajině.

  12. Proč diskutovat o malichernostech, když na severu si kluci vedli tak statečně?
    I kdybych pustil na civily celé osazenstvo Kolové, Slavkova, Vykmanova, tak by tak stateční nebyli. Kde se berou takoví molodci?
    Jsem přesvědčený, že Rusové překonají i Srby. Nevíte prosím, proč vojáci útočí i na rusky mluvící?
    Mluvčí zatím snižuje tyto úspěchy, protože není vždy jasné, jestli to byla vojska ministerstva obrany nebo Rosgvardia. Úspěchy je třeba přiřadit správným jednotkám a velitelům.

  13. Když tak sleduji naši „elitu“ a propagandisty,
    napadá mne pro ně rada strýce Pepina „vomejvat přirození vlažnou vodou“.

  14. Tak to Orbán dal,
    sice se ztrátou, ale i tak. Aspoň to.

  15. Skimici, blackbox, jistě. Jenže časem se z toho ceteris paribus stane Cimrmanův důlní výtah 🙂

  16. Vučič v Srbsku taky úspěšný. Proč my si musíme vždy volit v lepším případě pitomce, v horším gaunery a v tom nejhorším pitomé gaunery?

  17. Foundry
    Jj. Taky je Kalousek pořádně nakrklý. A ten je nakrklý vždy, když se věci ubírají správným směrem.

  18. Já už vidím, jak se politolog ubírá ve stopách Beneše. Ten taky stihl před II. SV nasrat všechny sousedy, načež se na něj západ vybodl.

  19. Jak by na otázku čím platit Rusku odpověděl Ježíš?
    „Plaťte Rusku tím co jeho jest, za to co jeho jest.“

    • Však už jí jistě sledují ostřížím zrakem!!!

  21. Dobré zas ráno… 2 Matzurka – ten článek se fízlům nebude líbit…

    • Nebude. Ale podobných článků se dá najít více; i cizojazyčných včetně USA zdrojů (z nichž nakonec ty české berou info).

  22. Foundryman (4.4.2022 (0.01)) dobré ráno
    Foundry, che che,
    mmch, já si stále myslím, že je politolog Pithartova reinkarnace ještě za jeho života.

  23. Vučič i jeho strana – gratulace!
    Orbán přeci jen ústavní většina přestože se zapojil i Zelensky? Výborně!
    I pondělní rána mohou být hezká, slunečná a veselá 🙂

  24. Z Orbána – jsem zvědavý, jestli bude mít větší osypky Pekarová nebo Adamová, které se aktivně již ze sesle předsednické Sněmovny nechutně vměšovaly do nadcházejících voleb cizího státu (těšila se na „odvolení“ Orbána).

  25. Dobré ráno.
    Matzurko (3.4.2022 (21.27), asi jste udeřila hlavičku na hřebíček. Hygiena je důležitá. Podobně zmiňoval Petr Kunetka píchání Medvěděva špivaným (shnilým?) klackem.
    Vzpomněl jsem si na návštěvu T. G. Masaryka u Tolstého. Popisoval syfilitickou vesnici, kde nemoc nevadila ani Tolstému, ani vesničanům. Tyto nemoci nemají za následek jen svědění a boláky, ale mají vliv i na kognitivní schopnosti.
    Možná bychom Rusku mohli po darování písma, hudby, ideálů humanitních, také přinést základy hygieny. Možná by to pomohlo agresorovi, aby nebyl tak napružený a nerudný.
    Pokud jsou venerické nemoci v Rusku rozšířené tak jako za cara, musí to být strašný úděl.

    • Hkavně, aby je nerozšířili na Ukrajině při znásilňování …

    • Stateční dobyvatelé potom nepřítele eliminují a přejedou tankem.
      Pamatujte: pokud to nejsou řádní vojáci schválení prezidentem VVP (u nás MMZ), konvence se na ně nevztahují.

    • U Charkova statečně eliminovali kulometem i stádo krav.
      Z chalkolitu se dochovaly nástěnné malby rituálů. Znásilnění klisny a potom rituální porážka.
      Jde o obnovení tradic nebo v lidu a zemi tradice latentně přebývaly?

  26. Elvíra je špička 🙂

    Bucha je test inteligence. Koukám, že kde kdo neprošel…

    • Ale koukám, že hysterie slušná.

      A Orbán má ústavní většinu.

      • Orbán má Ústavní většinu. Opozice má Ústavní většinu…
        Očekávám masové porušování práv a svobod především základní potravinovou soběstačnosti, výhodnymi smlouvami s Ruskem, těžbou a zpracováním bauxitu a odmítáním trpět propagaci buzerantismu, Orbánovou vládou, na které demokratický Západ bude reagovat sankcemi. Ostatně V4 už je v rozkladu, EU si pozvracet nedáme.

        • Přisámbůh jsem to dole psal souběžně s Tebou 🙂

  27. A já jdu dělat, protože míra lží v našich médiích překračuje mou ochotu je sledovat. Koneckonců, Havel to řekl dobře.

  28. Dobrý den.
    Má kegyně, aby doma nebylo ticho,
    do ticha pronesla. Stejně nechápu jak se ty obrázky dostanou do televize. Reakce
    manžela následovala okamžitě. Jak můžeš nechápal? Kolikrát jsem ti …….. A bylo po tichu. Občas se mi zdá, že Nickname svými posty sleduje podobný cíl.

    • JJ, je to škoda, nickname psal kdysi konstruktivní příspěvky.

    • Teď obhajuji jednání VVP. Věřím mu. Sleduji každé jeho slovo. I slova jeho akolytů. Co je na tom nerozumného?

  30. Jé, to se omlouvám, minoborony zatím nevyznamenalo statečné denacifikátory?
    Aha, tak asi jedou styl Katyň. Ale proč? Proč nevyzdvihnout ty největší úspěchy? Katyň chválili někteří lidé ještě před 10 lety. Že to bylo správné, že se tak chovali i vůči nim, tak měli právo…

    • VVP naštěstí oznámil ochotu k znovuzavedení trestu smrti, vyzval k novému očištění společnosti od nepřátelských, cizích elementů.
      Jak lépe očistit společnost, než to už dělají na Ukrajině? Sokolíci od Buče, Černigova, Charkova, přijedou domů a budou pokračovat v rozdělané práci. V očistě. Podle přání nejvyššího a nejinteligentnějšího.

  31. Venerické choroby
    v tom jsou rusáci (SSSR) opravdu dobří. Jen HIV se odhaduje na Ukrajině na 1.3 % obyvatelstva (asi ale daleko více). Takže ca 600 tis lidí. Ve světě jsou jedničky (kromě Afriky)
    Tak trojčlenku a kolik je u nás náprchlíků positivních?

    • Souvisí s HDP. Ukrajina je na úrovni Maroka nebo Angoly.

  32. Jistému pžespěvateli: Tak věříte mně nebo vlastním očím?

    • Věří se Straně. Věří se Vůdci. Tak to má být.

  33. 2 skimic ad 6:58 – no, myslím si, že Pithartovi křivdíš… Ten je sice taky blbej, ale tak nějak naivně. Kdežto tenhle je blbec a ještě k tomu škodivej hajzl.

  34. Stejně ale je příprch Ukrajinek spíše positivní věc. Dbají o sebe a jsou obvykle hezké. Ještě kdyby nemluvily okupačními řečmi).
    Jsou za Evropou desítky let pozadu, tak se pohlednými snaží být. Užívejme si toho pohledu než se zemancipují jako evropské ženy.
    Zatím je to dobré. Z polorozpadlé dřevěné chýše obklopené bolševníkem a zborceným plotem kde se vzalo tu se vzalo vyleze děvče jak obrázek s umytými oušky 🙂

  35. 2 skimic ad 7:00 – „I pondělní rána mohou být hezká, slunečná a veselá“ – ano, dneska by to šlo!

    • Petře, snad nevěříte, že se v Buči „něco“ stalo?!
      Rusové osvobozují a denacifikují. Více netřeba mluvit. To je speciální operace a já specialista nejsem.

      • Takhle, do jisté míry to bylo vtipné… Ale nyní naprosto nekonstruktivní.

      • Ale zkusím být konstruktivní alespoň já.

        Je jasné, že Ukrajina má šanci jen když bude dostávat masivní ekonomickou a vojenskou pomoc ze Západu. K tomu samozřejmě musí udržet veřejnou mínku vybičovanou.

        Že dojde k něčemu, co Ukrajinu zase dostane nahoru v médiích, bylo jasné už přes týden. Už asi týden měla Ukrajina problém se udržet na hlavní stránce Fox News. I když já teda čekal chemický útok, ale to je asi až následný plán.

        Na druhou stranu, nelze si být jistý, že to inscenace je. Takovéto úlety se stávají. Viz onen My Lai.

        Takže ačkoliv se mi zdá být logičtější názor, že se jedná o inscenaci (co by Rusové získali masakrem), nemám silný názor a počkám si na nezávislé vyšetření.

        Perlička – se závěry vyšetřování MH17 nesouhlasí ani Malajsie a označila je za protiruské spiknutí.

        • Nicméně já jsem zachytil dost videí a indikací, že ta inscenace je mizerná (počínaje tím starostou, který zjevně hromady mrtvol při vstupu do městečka přehlédl), že to na podporu Ukrajiny asi nebude mít velký vliv.

          Začínám mít pocit, že v reálu se západu už moc Ukrajinu podporovat nechce. On ten pokles životní úrovně už jede…

  38. Z dnešního Macka:
    „Zřejmě ruský šváb, bývalý viceprezident USA Mike Pence:
    „Myslím, že prezident Biden způsobil Americe více škod, než kterýkoliv americký prezident v historii. Během čtrnácti měsíců je inflace nejvyšší za posledních 40 let, na hranicích je nejhorší krize za celou americkou historii, ceny benzinu stouply o 70%, odchod z Afganistánu byl katastrofální, stejně jako vypořádávání se s pandemií covidu, a takto bych mohl pokračovat.“

  39. Žertovný titulek na iDnes:
    Maďaři neměli takové štěstí jako my na podzim, komentují čeští politici volby

    • Jestli naše vláda je štěstí, tak nechci vidět smůlu 🙂

  42. Dobré skoropoledne,

    to jste špatně pochopil, quivisi.
    Vláda sděluje, že měli na podzim štěstí, protože se právě jim podařilo se dostat ke korytu.
    Oni měli štěstí a my smůlu. I když – smůlu bychom asi měli s každým….

    • Pardon to bylo vysvětlení Petru Kunetkovi, jak je to s tou smůlou a štěstím….

  44. Ahele,
    jak to bude s tím plynem etc. ? Lotyšové prej za rublíky, dtto i Slovensko !!! Akorát prej Ukrajina dost zvedal ceny za transport…. ?

    • Lotyšové a Litevci přece v pátek řekli, že nebudou brát od rusáků nic.

      • Snad je Litevci, Lotyšové už chřestí rublížkama.

  45. No jo, řídí celou zeměkouli 🙂

    „Chabou reakci na uprchlickou krizi na Ukrajině vyčetli humanitárním organizacím tamní politici. Terčem kritiky se stal úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) i Mezinárodní výbor Červeného kříže (MVČK), upozornil britský list The Daily Tele­graph.“

    • Červený kříž měl problém se vůbec na Ukrajině etablovat, neb po nich domácí stříleli…

    • S tou věčnou kritikou, jdou pomalu a jistě za mez pružnosti.

  46. Tak jsem si prohlídl *ukrajinské* záběry znovuobsazení Buče jejich jednotkami. Na zemi ani jedna mrtvola, rozhovory s obyvateli v pohodě.

  47. Ivanám zdar!
    Hele, není to vlastně náhodou ruské jméno?

    • myslíš jako že Ivana je samička od Ivana? Něco na tom je…

  48. Musím teda říci, že ty neustálé a neuvěřitelně amatérské lži, kterými nás krmí Naše vláda a Naše média ve mne začínají vybuzovat sympatie k druhé straně.

  49. Hmmm, to je vlastně zajímavá otázka….
    Nějak si nevybavuju nějakou Váňu rodu ženskýho…. nebo Vánici?

    • Já měl spolužačku. Na Slovensku je to jméno trochu populárnější.

      • Ivan znám několik, ale ruska není ani jedna a Váňa se jí taky neříká

    • Ovšem Ivan není ruského původu, je to původně hebrejský Jan.
      A ta Ivana je opravdu od Ivana 🙂 ale asi není v Rusku tolik rozšířená a tady se objevila až v minulém století.
      „Ivan je mužské křestní jméno hebrejského původu. Podle českého kalendáře má svátek 25. června. Ivan je ruskou variantou jména Jan. Jména Jan i Ivan pochází z hebrejského Jochánán (יוחנן), což znamená „Hospodin je milostivý“. Toto jméno se v době raného křesťanství šířilo z latiny (jejíž abeceda byla ve středověku rozšířena o J) jako Joannés, odkud se v poněmčené podobě Johan dostalo k západním slovanům, kde vznikl Jan. K východním slovanům se však toto jméno propracovalo, s šířením pravoslaví, z řecké varianty Ioannés, z níž se stal Ivan. Ten k nám později dorazil z východu jako samostatné jméno.“

      • Ivana je ženským protějškem jména Ivan, které je staroslovanskou variantou jména Jan. Ivana proto tvoří jednu z mnoha obdob, které se po staletí vytvářely na základě prastarého jména Jan. V Čechách jde ovšem o obdobu zcela moderní, neboť Ivana přišla do módy zhruba v polovině 20. století. Jméno se vyskytuje i ve své zkrácené formě Iva.

        Předtím bylo možné se v Česku setkat s Ivankami, ženským jménem, které se do Česka po první světové válce začalo šířit ze zemí jižních Slovanů.

Komentáře nejsou povoleny.