Ukrajina

Publikováno | Autor:

Dušan Neumann

Střízlivý rozbor z pera Anatola Lieuvena z prestižního amerického magazinu Foreigh Policy

Při popisování Putina a jeho nejbližšího okolí si často vzpomenu na poznámku Johna Maynarda Keynese o Georgesi Clemenceauovi, francouzském premiérovi za první světové války: že to byl člověk v deziluzi, který „měl jedinou iluzi – Francii“.
Něco podobného by se dalo říci o ruské vládnoucí elitě a pomáhá to vysvětlit děsivě riskantní kolektivní hazard, který podnikla invazí na Ukrajinu. Možná jsou bezohlední, chamtiví a cyničtí – ale nejsou cyničtí vůči myšlence ruské velikosti.
Západní média používají termín „oligarcha“ pro označení superbohatých Rusů obecně, včetně těch, kteří nyní zcela nebo z velké části žijí na Západě. Tento termín se etabloval v 90. letech 20. století a ještě dlouho poté jím byl označkován každý bohatý ruský podnikatel. Za prezidenství Borise Jelcina skutečně ovládala malá skupina bohatých podnikatelů stát, který ve spolupráci s vysokými úředníky drancovali. Tuto skupinu však Putin během prvních let své vlády rozprášil.
Tři ze sedmi nejvýznamnějších „oligarchů“ se pokusili Putinovi politicky vzepřít. Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij byli vyhnáni do zahraničí a Michail Chodorkovskij byl uvězněn a poté vyhoštěn. Ostatním a jejich četným méně významným protějškům bylo umožněno ponechat si své podniky v Rusku výměnou za bezpodmínečnou veřejnou podřízenost Putinovi. Když se Putin po zahájení invaze na Ukrajinu setkal (prostřednictvím videa) s předními ruskými podnikateli, nebylo pochyb o tom, kdo dává rozkazy.
Silou, která zlomila oligarchy, byla bývalá KGB, reorganizovaná v různé nástupnické bezpečnostní služby. Sám Putin samozřejmě z KGB vzešel a velká většina vrcholné elity pod Putinovým vedením pochází z KGB nebo přidruženého zázemí (i když ne z ozbrojených sil).
Tato skupina zůstala pod Putinem pozoruhodně stabilní a homogenní a je (nebo byla) mu osobně blízká. Pod jeho vedením drancovali svou zemi (ačkoli na rozdíl od Jelcinových oligarchů si většinu svého majetku ponechali v Rusku) a podíleli se na jeho zločinech nebo s nimi souhlasili, včetně největšího z nich, invaze na Ukrajinu. Opakovali Putinovu štvavou propagandu proti Ukrajině i jeho odsudky západní dekadence.
Vzhledem k tomu, že se Rusko propadá stále hlouběji do válečných bažin a do hospodářské krize, je hlavní otázkou, zda – pokud se válku nepodaří rychle ukončit diplomaticky – mohou Putina odstranit (nebo přesvědčit k odstoupení) samotné ruské elity, aby se pokusily vyprostit Rusko i sebe z jámy, kterou jim vykopal. Abychom mohli posoudit, jaké jsou k tomu šance, musíme pochopit povahu současných ruských elit, a především Putinova nejbližšího okruhu.
Aby ilustroval hloubku ruské katastrofy devadesátých let a ztotožnil se se všemi, kteří jí trpěli, Putin uvedl, že se v jedné fázi – ještě jako podplukovník KGB – snížil k tomu, že si přivydělával jako taxikář na volné noze. To je docela věrohodné. Když jsem v roce 1994 pracoval jako novinář pro The Times v Rusku a bývalém SSSR, byl mým řidičem na severním Kavkaze bývalý major KGB. „Mysleli jsme si, že jsme páteří Sovětského svazu,“ řekl mi trpce. „Teď se na nás podívejte. Praví čekisti!“ odfrkl si.
„Pravý čekista“ (nastojaščij čekist) byla sovětská propagandistická fráze zahrnující vlastnosti jako bezohledná disciplína, odvaha, ideologická oddanost a čestnost, které byly údajně charakteristické pro Čeku, první sovětskou tajnou policii vytvořenou Leninem a jeho spolupracovníky.
Stalo se to předmětem mnoha sovětských vtipů, ale není pochyb o tom, že Putin a jeho nejvyšší elita se v tomto světle nadále vidí jako páteř Ruska – i když se zdá, že Putin, který je všechno, jen ne revolucionář, se mnohem silněji ztotožňuje s bezpečnostními elitami carského Ruska, než toho sovětského.
Zajímavou ilustrací toho je film Svaz spásy (Sojuz spasenije, 2019) o radikálním povstání děkabristů z roku 1825, natočený s podporou ruského státu. Ke značnému šoku mých starších ruských přátel, kteří byli za komunismu vychováni v úctě k děkabristům, jsou hrdiny tohoto filmu car Mikuláš I. a loajální carští generálové a úředníci, kteří proti povstalcům bojovali za zachování vlády a pořádku.
Ačkoli nashromáždili obrovskou moc a bohatství, Putin a jeho nejbližší okolí zůstávají silně rozhořčeni způsobem, jakým se v 90. letech zhroutil Sovětský svaz, Rusko i jejich vlastní organizace – a velká moc v kombinaci s velkou záští je jednou z nejvýbušnějších směsí v domácí i mezinárodní politice.
S tím, jak postupně sílily Putinovy autokratické tendence, začala skutečná moc (na rozdíl od bohatství) v systému stále více záviset na neustálém osobním přístupu k prezidentovi; a počet těch, kteří takový přístup mají, se zúžil – zejména poté, co strach z covidu vedl Putina k drastické osobní izolaci – na hrstku několika blízkých spolupracovníků.
V prvních letech své vlády mohl být Putin (který byl služebně mladým důstojníkem KGB) považován za „prvního mezi rovnými“ v rámci špičkové elity přátel a kolegů. Dnes už tomu tak není. Stále častěji jsou i silovici veřejně degradováni na služebníky autokrata – jak názorně ukázalo Putinovo ponižování šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina na televizním zasedání Rady národní bezpečnosti v předvečer války. Takové pohrdavé chování vůči nejbližším stoupencům by se Putinovi mohlo vymstít, jako se to stalo už mnoha autokratům v minulosti.
Nejbližší okruh tvoří ministr obrany Sergej Šojgu (bývalý ministr pro mimořádné události, který nikdy nebyl vojákem), Nikolaj Patrušev, bývalý šéf domácí rozvědky a nyní tajemník Rady národní bezpečnosti, Naryškin a Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády, kterého Putin jmenoval do čela ropné společnosti Rosněfť. Pokud do tohoto nejbližšího někdy patřili vrcholní ekonomičtí představitelé s „vlasteneckými liberálními“ sklony, byli z něj dávno vyloučeni.
Tito muži jsou v Rusku známí jako „siloviki“ – „muži síly“. Mezi siloviky a širšími ruskými elitami – rozsáhlými a velmi nesourodými a nejednotnými kongregacemi bohatých podnikatelů, vysokých úředníků mimo užší okruh, vedoucích představitelů médií, nejdůležitějších generálů, vlasteneckých intelektuálů a pestré party lokálních prominentů, poskoků a agentů, kteří tvoří vedení Putinovy strany Jednotné Rusko – je třeba vést jasnou linii.
Mezi některými širšími ruskými elitami je již patrné znepokojení nad invazí na Ukrajinu a jejími důsledky. Přirozeně to začalo u ekonomických elit, vzhledem k jejich životním zájmům na obchodu se Západem a pochopení katastrofálního dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku. Roman Abramovič, jehož nespokojenosti si nešlo nevšimnout, když hledal kupce pro fotbalový klub Chelsea, tento týden zjistil, že prodej byl zastaven, protože mu byla zmrazena jeho aktiva ve Spojeném království. Michail Fridman, předseda společnosti Alfa Group (již západní sankce těžce zasáhly) a jeden z přeživších „oligarchů“ z 90. let, vyzval k brzkému ukončení války, stejně jako hliníkový magnát Oleg Děripaska.
Pokud nedojde k mírové dohodě a válka se protáhne do krvavého patu, ekonomika prudce poklesne a životní úroveň ruského obyvatelstva se citelně sníží, čímž se nevyhnutelně radikálně rozšíří veřejné protesty, státní represe a pokusy státu o drezírování a vykořisťování byznysu, a tím i nespokojenost širších elit.
Ty však postrádají kolektivní instituce a, což je možná ještě důležitější, kolektivní identity, které by jim umožnily snadno se spojit a Putina sesadit. Dumu neboli dolní komoru ruského parlamentu mi jeden ruský přítel výstižně popsal jako „kompost plný různých druhů shnilé zeleniny“. To je trochu nelaskavé – v Dumě sice zasedají slušní lidé, ale bylo by marné hledat v ní jakékoliv politické vůdce.
Armáda, která by jinde ve světě byla institucí iniciující převrat, byla cílevědomě depolitizována, nejprve sovětským státem a nyní tím Putinovým, výměnou za rozsáhlé státní financování. Nyní se zavázala k vojenskému vítězství na Ukrajině, nebo alespoň k něčemu, co lze jako vítězství prezentovat.
Na druhou stranu Putinova bezohledná čistka ve vyšších armádních kruzích spolu se zjevnou nekompetentností, s níž vrchní velení řídilo invazi na Ukrajinu, může v budoucnu vést ke značné nespokojenosti v armádě, včetně generálů nižších hodností. To znamená, že armáda se sice sama proti Putinovi neobrátí, ale je také velmi nepravděpodobné, že by ho zachránila.
Jeden z nejúčinnějších tlaků na Putinovu elitu mohou vyvíjet jejich vlastní děti. Téměř všichni rodiče vyrostli a začali svou kariéru v posledních dekádách Sovětského svazu. Jejich děti však v mnoha případech získaly vzdělání a žily převážně na Západě. Mnozí z nich souhlasí, alespoň v soukromí, s Jelizavetou Peskovovou, dcerou Putinova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, která proti válce protestovala na Instagramu (pak příspěvek rychle smazala). Rodinné večeře doma u Peskovových jsou jistě v těchto dnech zajímavé.
Silovikové jsou však s Putinem a válkou natolik spojeni, že změna ruského režimu by musela zahrnovat odstavení většiny z nich od moci, eventuálně výměnou za slib, že nebudou zatčeni a zachovají si své majetky (takovou záruku dal Putin svému předchůdci Jelcinovi).
Přesto tato změna může trvat dlouho. Siloviki byli jsou poměrně správně vykreslováni jako hluboce zkorumpovaní – ale jejich korupce nese zvláštní rysy. Vlastenectví je jejich ideologií a sebeospravedlněním jejich nesmírného bohatství. Jednou jsem si u šálku čaje povídal s bývalým vysokým sovětským úředníkem, který udržoval kontakty se svými starými přáteli z Putinovy elity.
„Víte,“ uvažoval, „za sovětských časů byla většina z nás opravdu celkem spokojená s dačou, barevnou televizí a přístupem do speciálních obchodů s některým západním zbožím a dovolenou v Soči. Byli jsme naprosto spokojení a srovnávali jsme se jen s ostatními občany, ne se západními elitami.“
„Dneska mají silovici samozřejmě rádi svůj západní luxus, ale nevím, jestli je všechno to kolosální bohatství dělá šťastnějšími, nebo jestli jsou pro ně nejdůležitější peníze samotné. Myslím, že jedním z důvodů, proč kradou v takovém měřítku, je to, že se považují za představitele státu a mají pocit, že být chudší než banda podnikatelů by bylo ponížením, dokonce jakousi urážkou státu. Dříve platilo, že úřední hodnost vám dávala nejvyšší postavení. Nyní musíte mít k hodnosti i obrovské množství peněz. To je to, co s ruskou společností udělala devadesátá léta.“
Silovikové přirozeně lpí na myšlence veřejného pořádku, na pořádku, který zaručuje jejich vlastní moc a majetek, ale který je také podle nich nezbytný k tomu, aby Rusko neupadlo zpět do chaosu 90. let a ruské revoluce a občanské války. Katastrofa 90. let podle nich zahrnovala nejen katastrofální úpadek státu a ekonomiky, ale i společensky destruktivní morální anarchii – a jejich reakce nebyla nepodobná reakci konzervativní americké společnosti na 60. léta nebo konzervativní německé společnosti na 20. léta.
V tomto ohledu mají Putin a silovici opravdové sympatie velmi velké části ruského obyvatelstva, které zůstává silně rozhořčeno – jak nad způsobem, jakým byli v 90. letech zrazeni a okradeni, tak nad tím, co vnímají jako otevřené pohrdání, které vůči obyčejným Rusům projevují liberální kulturní elity t Moskvy a Petrohradu.
Při jedné nezapomenutelné příležitosti v polovině 90. let jsem byl požádán, abych po večeři přednášel na konferenci pořádané přední západní bankou pro západní investory a ruskou finanční elitu. Večeře se konala ve známém moskevském nočním klubu. Když mi vypršel čas, nikdo se nepokusil dát mi to najevo. Namísto toho za mnou najednou začala znít jazzová verze sovětské vlastenecké písně a na pódiu objevil někdo v medvědím kostýmu, mávající ruským vojenským praporem a vedoucí za sebou řadu tanečnic oděných do velmi zkrácených parodií národního kroje.
Tváří v tvář této konkurenci jsem se ani nepokusil pokračovat ve svém pečlivě promyšleném projevu, ale zmateně jsem se odebral ke svému stolu. Najednou jsem měl mrazivě studený pocit. Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Kabaret z roku 1972, odehrávající se v nočním klubu ve výmarském Berlíně nedlouho před nástupem nacistů k moci, v níž tanečníci předvádějí před chichotajícím se publikem parodii na přehlídku slavného německého vojenského pochodu. Přemýšlel jsem, zda i v Rusku bude za všechno to veselí vystaven strašlivý účet – a obávám se, že Ukrajina a ruští vojáci ho nyní platí.
Jedním z nejhorších důsledků této války bude hluboká a dlouhodobá izolace Ruska od Západu. Domnívám se však, že Putin a silovici (i když v širších elitách jich mnoho není) tuto izolaci vítají. Začíná jim imponovat čínský model: nesmírně dynamická ekonomika, disciplinovaná společnost a rostoucí vojenská velmoc, které s železnou kontrolou vládne dědičná elita, jež spojuje obrovské bohatství s hlubokým vlastenectvím a prosazuje myšlenku Číny jako samostatné a nadřazené civilizace.
Možná chtějí, aby Západ natlačil Rusko do náruče Číny, a to i přes riziko, že se tím Rusko stane závislým na Pekingu. A samozřejmě věří, že válka na Ukrajině upevní vlastenecké cítění v Rusku na podporu jejich vlády a také jim umožní, aby se ve jménu podpory válečného úsilí zapojili do zesílených represí. Tyto represe již začaly: v Rusku byly uzavřeny poslední nezávislé sdělovací prostředky a zákony trestají jakoukoli kritiku války jako vlastizradu.
Především z hlubokých historických, kulturních, profesních a osobních důvodů jsou silovici a ruská oficiální elita obecně zcela a neodvolatelně oddáni myšlence Ruska jako velmoci a jednoho z pólů multipolárního světa. Pokud v to nevěříte, nejste součástí ruského establishmentu, stejně jako pokud nevěříte v globální prvenství USA, nejste součástí amerického zahraničního a bezpečnostního establishmentu.
Místo Ukrajiny v této doktríně přesně vystihl bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijským impériem.“ Ruský establishment s ním zcela souhlasí. Přinejmenším posledních 15 let také souhlasí s tím, že záměrem Ameriky je zredukovat Rusko na podřízenou velmoc třetího řádu. V poslední době dospěli k závěru, že Francie a Německo se USA nikdy nepostaví na odpor. „Pro Západ máme jen nepřátele,“ jak mi v roce 2019 řekl jeden intelektuál z establishmentu.
Ruský establishment považuje podporu ukrajinského nacionalismu za klíčový prvek protiruské strategie Washingtonu. Dokonce i jinak klidní a rozumní členové ruského establishmentu se vrtěli vzteky, když jsem se v rozhovoru odvážil naznačit, že by pro samotné Rusko bylo lepší nechat Ukrajinu jít. Zdá se, že jsou připraveni v případě potřeby dlouho a bezohledně bojovat, a to za cenu nesmírných nákladů a rizik pro svůj režim, jen aby tomu zabránili.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 768 komentářů u „Ukrajina“

  1. Mno,
    já mám zahrádečku jako dlaň, takže celkem není moc k mudrování. Jabloně zastřižené, propracovávám se ozdobnými keři, upravuji záhony po zimě, předpěstovávám okurky, tykve, rajčata… běžné zahradkářské radosti. Do ptačích krmítek stále sypeme – chodí nejen hrdličky a sýkorky, ale i rehkové, dlaskové, párek hýlů, strakapoudi a teď je všechny občas vyžene černá veverka. Podle bobečků u kočičích misek tipuju, že se probudil už i ježek (nebo ježková). Ale o víkendu budu spíš poklízet dům, neboť před chvílí fučel vítr a déšť dštil i tam, kde není pláň… a má to pokračovat.

  2. To by mně zajímalo, co vyleze z destiláku, když se taková švěstkomeruňka vypálí….

  3. Zítra asi fakt nebude na práci na zahradě.
    A já ještě nemám v truhlíkách nic, jen loňský chilli papričky. Asi by potřebovaly ven, jsou na nich molice. Jenže ještě aspoň měsíc to musí vydržet.

  4. A co na pana Františka I. odpoví pan Kořenský, zastánce, jakože vyváženosti, ale tak nějak vyváženěji pro Rusko

  5. Foundry
    a měla ta blond holka barvu jako mají lány pšenice (se o ukrajinkách říká)?

    • zralé pšenice. Ne když je ještě brčálofka.

  6. Co asi v této době dělá hnutí Femen?
    Věřím, že jsou jako vždy v první linii.
    Rusáky by to po týdnech absence odrovnalo.
    A jako starozákonní Judity by jim vítězství prorokovaly, ožraly je a hlavy jim uřízly!
    Zbraň posledního soudu.

    • Tak ruska? no to je vidět co jsou ti rusáci za svoloč.
      Podstrčit budoucímu prezidentovi Ukrajiny jako Constanci rusku.
      Mimořádně podlé!

    • Ukrajinská válka je čím dál tím víc válkou partyzánskou. Kdo chce vyhrát, musí „vyčistit“ okolí partyzánských oddílů, obyvatelstvo. Přerušit zásobování. Budou spousty mrtvých civilů. Půjdou si po krku sami v zájmu přežití.
      Hádejte, kdo se bude smát, až tohle všechno jednou skončí?

      • Nejsmutnější pohled je na parlamenty celého západního světa, jak ve stoje tleskají slovům herce, který je žádá o zbraně, aby se co nejdokonaleji povraždily dva národy – a oni mu je dají. V domnění, že to budou právě oni, věrchuška, kdo se bude smát naposledy.
        Mám vážné tušení, že to bude úplně jinak.

        • Chtěl byste, aby byl povražděn jen jeden, ten ukrajinský? Pozoruhodné přání.
          Na mně by to bylo nějak moc.

          • Nechtěl, já nefandím. Ale taky netrpím „předsudečnou nenávistí“. Ono to ani nejde vyvraždit jeden národ, navíc tak promíchaný. A Západu je to taky jasné.
            Tomu jde o to, aby se oslabilo Rusko a rozdrbala Ukrajina, aby se jim lépe vládlo. Vojenský vliv, územní zisky. Nová odbytiště. Podílet se na obnově zničeného. Posunout hranice Západu blíž na východ.
            No a plebs to zaplatí. I Vy, i já. Krtek bude polomrtvý – a sako zůstalo čisté. Rádi zaplatíme, že…
            Tohle není fotbal Karle. Tady se nedá fandit. Desetitisíce mrtvých. A ještě přibudou.

  10. StK – no, partyzánskou válku jsem nějak nezaznamenal. Cherson, Melitopol, vzali ruble, pokejvali hlavou a život jde dál. Že se vyměnil bárin, tak to holt na světě chodí.

    • Neříkám, že je teď. Ale je snaha o ni. Obsazování škol, nemocnic a podobných institucí bylo za II.WW opovažováno za špinavost. Už o nikdo neodsuzuje. „Výměna bárina“ se trestá smrtí. Exemplárně. Viz Bucha. A je jedno z které na kterou stranu.
      A je tu faktor času. Jak dlouho se mohou udržet partyzánské oddíly bez logistické podpory? Jak dlouho se bude takhle rozvrstvený národ schopen stavět vnější síle? Do kolika procent mrtvých?

      • A co střelba do nemocnic, porodnic, nádraží, nákupních středisek, divadel, paneláků, …?

  11. Nebude. Rusi obsadí Donbas a pobřeží, se zbytkem uzavřou nějakou smlouvu a bude po všem.Těm lidem na místě je srdečně jedno, jestli jim velí Moskva nebo Kyjev. Vzhledem k animozitám bych řekl, že jim spíš bude vyhovovat Moskva. I vzhledem k výrazně vyšší životní úrovni v Rusku. A taky vidí, že Putin umravnil, případně zlikvidoval mafiány. A to je pálí nejvíc.

    • A nenávist na několk generací. Prostě, pohoda.

      • Ta tam už přece několik generací existuje. Promluvte s Ukrajinci, promluvte s Rusy, promluvte s Bělorusy, promluvte nakoniec i s Poláky. Nebýt té historické nenávisti, nikdy by se nepovedl Majdan, nikdy by nevznikl konflikt na Donbase. Nebyla by žádná „specoperace“.
        Buďme rádi, že my, Poláci, Slováci i Maďaři nemáme většinou tak silné „národnostní cítění. Nejméně tři konflikty tu mohly vzniknout. Pokud vzniknou, pak už to eskaluje samo.
        (Ale – oni nám ten nedostatek „nacionality“ docela závídí.)

        Ale pokud nutně potřebujete nějakého čerta, tak si klidně nenáviďte „rusáky“. A taky všechny, kteří odmítají někoho nenávidět. On to pěkně popisuje Orwell. Dvě minuty nenávisti.

  15. Odpuste, nickname, to je venovano SKIMICovi!!! Specielne ta muzikantka pasuje k jeho lanyzum.

  16. P.M., ty zvíře, dobré ráno 🙂 🙂 🙂
    Ale muzika výborná!

    Vše nejlepší Dušane.

  17. Tak jsem si připomněl normalizaci – než poslouchat hovadiny, tak jsme se stáhli na chaty a chalupy a vydrželo nám to dvacet let, než nás pošťouchl zvenčí Gorbačov a aktivnější socialističtí sousedi.
    Cenzura a nepletení se do politiky by to mohlo zopakovat.

  18. A gratulace za moře Dušanovi k svátku!

  20. Včera v telce ukazovali Šulinu Lejenovou jak s ostatními potentáty smutně stoji v Buče u Kyjeva nad zabalenými mrtvolami – pár týdnu mrtvými. Dosud jsem vždy četl o mrtvolném zápachu, asi to byl jen kec.

    • Koneckonců, ti vojáci musí být jak Gándhí, měsíc bez jídla. O munici a palivu nemluvě.

    • Povšík by měl zorganizovat protestní stávku za větší platy.

  23. Dobré ráno vespolek,
    a Dušanovi zvláště, s přáním všeho nejlepšího !

  24. quivisi,
    ano. Velmi pietní. Ovšem pohřbívalo se tam přinejmenším od začátku března, jsou videa pohřbu s knězem – lidi bohužel i během války umírají z přirozených příčin a standardní phřební služby nemusí fungovat úplně běžně.

    • Nejvyšší čas ženám opatřit základní vybavení: kožíšek, šapku ušanku, vevnitř chlupaté botky, doma poházet houně a jednoho staženého medvěda umístit před krb. Nakoupit Šampáňo, kaviár, vyrýpnout pár lanýžů a příští zima bude krásná 🙂

  26. Dobré zas ráno… 2 dvd ad 20:26 – četl jsem vhodné přirovnání:
    Covid je jako pěvecká kariéra Heleny Vondráčkové… Pořád tady je, ale už tak nějak skoro nikoho nezajímá…

  28. 2 Matzurka ad 9:18 – To jsem zvědav, jak dlouho ten článek vydrží… No a jen poznámka našim hujerům – na televizi se sice můžou dívat i při svíčkách, ale je to pohled poněkud jednotvárný, navíc postrádající to typické vymejvání mozků…

    • A tak zas na to TV můžou koukat ze všech stran, bude to stjený pohed 🙂

  29. Kromě jiného:
    Ti idioti jsou stejní na všech stranách. Shlédl jsem teď pár zpráv na „Novostech“ („Novostijach“) o snahách Jižní Osetie se pomocí referenda připojit k RF. Jak za mikrofonem, tak v sále pořád ty stejné odporné nařvané ksichty jako za Brežněva. Židáci, aparátníci,. Karikatury. Hnus už od pohledu.
    Třeba v EU jsou politici úhlednější, jejich pravá povaha psovská se projeví, až když otevřou hubu. Takže pokud bych měl někoho soudit podle politiků, neprošla by u mě ani jedna strana.
    Je zvláštní, jak politika deformuje tváře, postavy i mluvu lidí.
    Je to možná tím stálým opakováním, tlakem. K Zelenskému jsem kdysi měl indiferentní vztah. Už je mi ten představitel homosexuálních rolí opravdu z duše protivný. Agresivní žebrák, někým najatý aby interpretoval cizí text. Hérec…

    Zlatý věčně ožralý Jelcin…!

    • V té válce prostě není sympatických stran.

      • Nějak nechápu, že si někdo má vybrat tu svoji jako „nejnesympatičtější“ stranu. Svého strašáka, ďábla a věnovat mu ty dvě minuty nenávisti denně. Kdybych musel (..ale já nemusím, já už to vidím…), tak si hodím kostkou.

  30. Informace pro panikáře ( a o ušance pro skimice):
    Internitová firma http://www.vipsarmy.cz/
    prodává vybavení po sovětské armádě (ale má tam i ty ušanky – odznak se dá odpárat).
    Takže pro ty opatrné varianta k „od mlada jsem měl rád rýži“ – od mlada jsem chodil v ruské uniformě ….. 😉

    • To je hodně blbý program. Ideologický žvást určený dovnitř Ruska.

    • Karle
      autor, Timofej Sergejev (po rozkliknutí originálu) je nebezpečný idiot, který by klidně mohl být ideologem v NSDAP.
      RIA Novosti naštěstí nikdo* nečte, stejně jako (podle mých rusů) nikdo nesleduje Pervyj Kanal (jejich ČT1)

      * Nikdo = nikdo normální (tedy bohužel naprostá minorita)

    • To je právě ten děs, na obou stranách nebezpeční idioti s odmontovanými brzdami. A pár jakž takž rozumných lidí se snaží je odtáhnout od červeného tlačítka, za každou cenu.

      • Přečti si toho Tucksona, co na něj byl nahoře odkaz. Na obou stranách válkychtiví idioti. 1914 ve vzduchu.

        • Jediné štěstí je v tom, že jsou kolem nich různí tajemníci, komorníci, poradci a mluvčí. Ti už doufám mají připraveny přesné a nefunkční kopie atomových kufříků, které po odemčení, zadání hesla a po stisknutí červeného tlačítka odpoví na rudém displeji
          „SYSTEM ERROR“.
          „RESET?“

        • jj, četl jsem. Raději ať nejezdí do Česka. Zatkli by ho hned na letišti. Tady maj orgány oči jak O`Stříž ….
          Fialová pohoda.

  34. Ukrajina je korupcí prolezlý, bez přirozeného kulturního sjednocujícího základu, uměle zřízený stát stát ovládaný zločinci spojenými s Hunterem Bidenem a reprezentovaný jimi najatým komediantským offshorovým přicmrdávačem Zelenským.

    • To je za tři roky v první výchovně-nápravné, ne?

      • Jo, za pravdu se musí trpět.
        Ale jedno úsloví říká: „Trp kozáče, budeš atamanem!“
        Ale ta přísloví a rčení bývají často pravdivá.

        Jo – abych nezůstal stranou: Tohle je přesně můj názor. A vlastním i horší. Ty sdělím příležitostně. [;>))

      • Cožpak schvaluji ruskou nehumanitární agresi, zásadně se odlišující od humanitárního bombardování Srbska a úspěšného šíření svobody, demokracie, lidských práv a prosperity v Afghanistánu, Iráku, Lybii, Sýrii….?

        Samozřejmě, že uznávám mezinárodně uznávané právo zkorumpovaného a zločinci ovládaného státu na suverenitu nedotknutelnost. Zvláště když za opak hrozí přinejmenším tři roky kriminálu. Jen naprostý blb by veřejně hlásal něco jiného, než včera televize. Kdyby na to přišlo, ochotně uznám, že Země se nejen netočí, a že je placatá, že je dutá a obklopená světovým ledem, vše co si případný inkvizitor přeje. A že takových názorů příkladmo za posledních šest tisíc let dokumentovaných lidských dějin bylo. Dá rozum, že jediný by pro přežití byl zoufale málo.
        Jsem uvědomělý občan demokratického státu plně uznávajícího ústavní svobodu projevu. Miluji Velkého Bratra.
        Putin… razdvatři tfuj ho!

        • Ovšem i v tomhle je rozumné nepřehánět. Sice do voleb je daleko, ale právě proto, že do voleb je daleko,po volbách může být lecos… řekněme….jinak.
          Jestliže v posledních dokumentovaných šesti tisících letech bylo často lecos jinak, lze předpokládat, že ani nynější stav není stavem trvalým.
          Zejména pokud i zde zavládne prosperita jako všude tam, kde jsou s pozorovanou úspěšností šířeny svoboda, demokracie a lidská práva.

      • Kdepak. Bylo zrušeno. S ostrahou. Ještě přísnější je se zvýšenou ostrahou. Pro vrahy a pro účastníky na nesprávné straně válečného konfliktu.

  35. Kramatorsk….

    Na mapách cz – letecký pohled našel místo dopadu zadní části rakety Točka. Na trávníku u parkoviště na jiho jiho západ od nádraží. Se zadkem orientovaným přibližně na severo severo východ. Za předpokladu, že je to autentická část použité rakety.

    Na netu nenašel snímky epicentra výbuchu hlavice. Konvenční hlavice Točka obsahuje buď 120 kg výbušniny, anebo submunici určenou k ničení ranvejí, anebo protipěchotní. Z nepřítomnosti stop bořivého účinku a podle zranění a dalších stop poškození dovozuji, že mohlo jít o hlavici s protipěchotní submunicí.
    To svědčí o tom, že k iniciaci hlavice došlo v nějaké výšce hlavice nad povrchem. Na základě zachování hybnosti, zadní část rakety dopadla ve směru letu. Z tohoto lze přibližně určit dráhu letu a v té ose místo odpálení. Točka, podle verze, má dolet přibližně 70 až 120 km.

    • Velkým otazníkem je nápis „ZA DETEJ“ v azbuce provedený bílou barvou.
      Buď byl namalovaný po dopadu pro účel „dokumentace“, nebo před odpálením.
      Otázka je proč se jeví tak čistý. Detailní snímek jsem nenašel.

      K prověření jsou možnosti odpálení:
      1. Ruskou armádou, účelem nápisu je dvojí klam.
      2. Ruskou armádou, nápis byl namalován až po dopadu s propagandistickým záměrem.
      3. Ruskými separatisty jako odveta za dřívější ostřelování Doněcka.
      4. Ukrajinskou armádou či jinou ozbrojenou složkou s propagandistickým záměrem.

      • K tomu otázka: Za předpokladu, že bod 1. 2. , jaký byl vojenský účel? S ohledem na rozsah civilních ztrát, útok jedinou raketou na předpokládané soustředění ukrajinské armády na nádraží se mi z vojenského hlediska nejeví účelný.
        Bylo v blízkosti nádraží. přesnost u Točky je uváděna, podle provedení, asi 70m, soustředění ukrajinské armády? Na základě smyslu vojenských akcí bych předpokládal soustředěný útok vedený více raketami. Soustředění nepřítele ničíme soustředěnou palbou.

      • To je přece divné napsat na raketu „за детей“, tedy „pro děti“ či „dětem“.

        Overkill.

        • Divné to je. Však se také divím. Jenže…
          což na snímku to neilustruje zrůdnost a zvrácenost ruského putinovského režimu?
          Razdvatři tfuj ho!

        • Pro dětej je bohužel nesmysl!
          My pamětníci si pamatujeme útoky za 2. světové ví´álky s heslem ZA ROSSIJU, ZA STALINA!
          Čili je to vyjádření pomsty! A tedy kdo chtěl mstít zabité děti?

    • Přímo na nádražní budovou, myslím. Auta na obou stranách budovy jsou poničená, okna nádraží jen nepatrně.
      S dodatečným napsáním vzkazu moc nepočítám. To by někdo zdokumentoval. (Ty zatracené mobily, už je má kdekterý Rus i Ukrajinec.)

      • Aha, tak nad terénem. Submunice. To odpovídá.
        Při takovém útoku jedinou raketou na soustředění UA na nádraží by ztráty sice byly, jenže ne zničující.
        Nápis před odpálením? Pravděpodobně ano. Snaha o falešnou zpáteční adresu? S předpokladem vysoké pravděpodobnosti zachování zadní části s nápisem?

  36. Znovu k Buči,
    předseda gruzínského parlamentu odmítl pozvání Kyjeva k návštěvě Buči. Když ponechám vše ostatní stranou – to tam sakra Kyjev pořádá turistické zájezdy ?

    • Jo. Adrenalinová zábava pro politické představitele a podobné VIP. Politický bungee jumping. Ovšem, jak patrno, ne každý má o takovou zábavu zájem.

      • Skvělá inspirace. Tedy pro určité typy lidí, s gumovými žaludky, že. Záliba předvádět lidské utrpení, ať už je jeho původem cokoliv.

  37. StK, názor….. O co jde? O to jako vždycky. O prachy. Obyvatelstvo, to jsme my, je spotřební materiál. Války dříve vedli vládci. O území. S obyvatelstvem jako příslušenstvím. Nyní je to tak, že ukrytí vládci to organizují tak, že války za ně vede to příslušenství.

    • Pardon Schumi, ale já jsem po několika dnech opět při plném vědomí, drápy pevně zaťaté do dřeva sloupku, abych náhodou nespadl na žádnou stranu. Jako „mentální Kanónenfutter“ jsem bohužel nepoužitelný. To, že se pevně držím totiž nevylučuje se pozorně rozhlížet. Nic veselého na těch dvorečcích okolo. Prostě „mydlí se to hlava nehlava“. Ale někdo přece musí být „zbrojnošem králů“, jinak by to celé nefungovalo.
      <Kdo to z evropských politiků chtěl po Zelenském nějaké důkazy o zabíjení Buči? A jak to nakonec dopadlo?

    • To Maďarsko je asi trochu idealizované, ale jinak je to dobré.

  39. ad Schumacher 12.40 – Jak jste přišel na to, že zbytek točky měl konec orientovaný na severo severo východ. Podívejte se sem, tady je to dobře vidět. https://www.tah.de/afpnewssingle/selenskyj-fordert-starke-weltweite-antwort-auf-angriff-in-kramatorsk, Není sice jasné v kolik hodin bylo foceno, ale směr stínu vrhaného sloupem a pozice konce rakety vylučuje, že by ocas byl orientovaný na kteroukoli světovou stranu, která má někde v názvu sever.

    • Přečti si ještě jednou pozorně co jsem napsal, podle čeho jsem vyhodnotil.

      • A určitě se nějak vysvětlí i ten směr 🙂

        A vážněji, u všech těchto zločinů… Tyto okamžité závěry indikují jen to, kdo s kým sympatizuje.

        Zatímco v Buči se viník s jistotou našel asi za 40 vteřin, ač tam pár věcí falíruje… u té střelby zajatců poŕád hledáme, že?

    • Objektivně nevylučuji, že Ruská armáda je má v bojové použitelnosti.

      V tom bodě se zabývám čistě technickou stránkou.
      Potřeboval bych vědět jak vypadá poslední fáze letu. Rychlost, úhel, hmotnost, výška iniciace nad cílem.

  42. Trochu OT – jedno malé výročí… 9.4. 2005 zhruba touhle dobou jsem publikoval svůj překlad EUstavy, který leckde na síti zlidověl.
    Ten tehdejší text svými důsledky rozkvetl do netušených rozměrů…

  43. ke skimicovi 12:45 jsem teď udělal poznámku, IMHo podstatnou!

  44. Dobré odpoledne,

    Vše nejlepší, Dušane, k svátku.
    Výjezd na chalupu byl tentokrát bez kávičky u sousedky ( přibuzní zabíjeli čuníka, tak jela přispět krájením cibule a mícháním prejtu), takže nemáme informace o místním dění, ale jarní květena je na hrobě, brácha rozhrabal krtiny a zkontrolovali jsme špajz a stav zásob a cestou zpátky v autě probrali velikonoční menu a co kdo nakoupí.

    Podatatné je, že kopřivy byly shledány v uspokojivém stavu, dá se očekávat že ke konci příštího týdne budou tak akorát narostlé pro sběr do nádivky.

    • a máš už namočenej hrách na Pučálku? Čtvrtek se blíží!

  45. quivis (9.4.2022 (15.23))
    A dobře jsi udělal. Dík!
    за детей – může sice znamenat i „pro děti“ jak jsem psal, nicméně v tomto případě je přesnější význam za – coby odplatu. Jako za ty děti, co jste jim něco udělali.

    Jsem zavolal jedné ruské klientce a ta mi to potvrdila. V tomto kontextu je tedy за детей míněno jakoby odplata za ty děti, co se jim něco stalo ….

      • Taky. Ale třeba jedu za toboj znamená jedu si PRO tebe. Jedu K těbje znamená jedu za tebou (k tobě)

    • Důvod proč si nedávat kabát do USA šatny.

  48. Skimici, u nás se pučálka nikdy nedělala. Krom toho letos ve čtvrtek mám ještě v podvečer nějakou pracovní schůzku a na chalupu dorazím poměrně pozdě, takže zeleněčtvrteční menu neřeším.

    • Tak si do auta kup aspoň zelený jabko! A co bramborák ve středu? Pivko k tomu… He?

      • Myslíš tu syntetickou vůni? fuj, tu nesnáším.
        Ale pivko si ve středu určitě dám a bramborák je docela dobrý návrh.

  49. To předvádění mrtvol může být důsledkem křesťanského kultu oběti.

  50. Jestlipak do Buče zavlíkne i Johnsona když už je v Kyjevě?

Komentáře nejsou povoleny.