Ukrajina

Publikováno | Autor:

Dušan Neumann

Střízlivý rozbor z pera Anatola Lieuvena z prestižního amerického magazinu Foreigh Policy

Při popisování Putina a jeho nejbližšího okolí si často vzpomenu na poznámku Johna Maynarda Keynese o Georgesi Clemenceauovi, francouzském premiérovi za první světové války: že to byl člověk v deziluzi, který „měl jedinou iluzi – Francii“.
Něco podobného by se dalo říci o ruské vládnoucí elitě a pomáhá to vysvětlit děsivě riskantní kolektivní hazard, který podnikla invazí na Ukrajinu. Možná jsou bezohlední, chamtiví a cyničtí – ale nejsou cyničtí vůči myšlence ruské velikosti.
Západní média používají termín „oligarcha“ pro označení superbohatých Rusů obecně, včetně těch, kteří nyní zcela nebo z velké části žijí na Západě. Tento termín se etabloval v 90. letech 20. století a ještě dlouho poté jím byl označkován každý bohatý ruský podnikatel. Za prezidenství Borise Jelcina skutečně ovládala malá skupina bohatých podnikatelů stát, který ve spolupráci s vysokými úředníky drancovali. Tuto skupinu však Putin během prvních let své vlády rozprášil.
Tři ze sedmi nejvýznamnějších „oligarchů“ se pokusili Putinovi politicky vzepřít. Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij byli vyhnáni do zahraničí a Michail Chodorkovskij byl uvězněn a poté vyhoštěn. Ostatním a jejich četným méně významným protějškům bylo umožněno ponechat si své podniky v Rusku výměnou za bezpodmínečnou veřejnou podřízenost Putinovi. Když se Putin po zahájení invaze na Ukrajinu setkal (prostřednictvím videa) s předními ruskými podnikateli, nebylo pochyb o tom, kdo dává rozkazy.
Silou, která zlomila oligarchy, byla bývalá KGB, reorganizovaná v různé nástupnické bezpečnostní služby. Sám Putin samozřejmě z KGB vzešel a velká většina vrcholné elity pod Putinovým vedením pochází z KGB nebo přidruženého zázemí (i když ne z ozbrojených sil).
Tato skupina zůstala pod Putinem pozoruhodně stabilní a homogenní a je (nebo byla) mu osobně blízká. Pod jeho vedením drancovali svou zemi (ačkoli na rozdíl od Jelcinových oligarchů si většinu svého majetku ponechali v Rusku) a podíleli se na jeho zločinech nebo s nimi souhlasili, včetně největšího z nich, invaze na Ukrajinu. Opakovali Putinovu štvavou propagandu proti Ukrajině i jeho odsudky západní dekadence.
Vzhledem k tomu, že se Rusko propadá stále hlouběji do válečných bažin a do hospodářské krize, je hlavní otázkou, zda – pokud se válku nepodaří rychle ukončit diplomaticky – mohou Putina odstranit (nebo přesvědčit k odstoupení) samotné ruské elity, aby se pokusily vyprostit Rusko i sebe z jámy, kterou jim vykopal. Abychom mohli posoudit, jaké jsou k tomu šance, musíme pochopit povahu současných ruských elit, a především Putinova nejbližšího okruhu.
Aby ilustroval hloubku ruské katastrofy devadesátých let a ztotožnil se se všemi, kteří jí trpěli, Putin uvedl, že se v jedné fázi – ještě jako podplukovník KGB – snížil k tomu, že si přivydělával jako taxikář na volné noze. To je docela věrohodné. Když jsem v roce 1994 pracoval jako novinář pro The Times v Rusku a bývalém SSSR, byl mým řidičem na severním Kavkaze bývalý major KGB. „Mysleli jsme si, že jsme páteří Sovětského svazu,“ řekl mi trpce. „Teď se na nás podívejte. Praví čekisti!“ odfrkl si.
„Pravý čekista“ (nastojaščij čekist) byla sovětská propagandistická fráze zahrnující vlastnosti jako bezohledná disciplína, odvaha, ideologická oddanost a čestnost, které byly údajně charakteristické pro Čeku, první sovětskou tajnou policii vytvořenou Leninem a jeho spolupracovníky.
Stalo se to předmětem mnoha sovětských vtipů, ale není pochyb o tom, že Putin a jeho nejvyšší elita se v tomto světle nadále vidí jako páteř Ruska – i když se zdá, že Putin, který je všechno, jen ne revolucionář, se mnohem silněji ztotožňuje s bezpečnostními elitami carského Ruska, než toho sovětského.
Zajímavou ilustrací toho je film Svaz spásy (Sojuz spasenije, 2019) o radikálním povstání děkabristů z roku 1825, natočený s podporou ruského státu. Ke značnému šoku mých starších ruských přátel, kteří byli za komunismu vychováni v úctě k děkabristům, jsou hrdiny tohoto filmu car Mikuláš I. a loajální carští generálové a úředníci, kteří proti povstalcům bojovali za zachování vlády a pořádku.
Ačkoli nashromáždili obrovskou moc a bohatství, Putin a jeho nejbližší okolí zůstávají silně rozhořčeni způsobem, jakým se v 90. letech zhroutil Sovětský svaz, Rusko i jejich vlastní organizace – a velká moc v kombinaci s velkou záští je jednou z nejvýbušnějších směsí v domácí i mezinárodní politice.
S tím, jak postupně sílily Putinovy autokratické tendence, začala skutečná moc (na rozdíl od bohatství) v systému stále více záviset na neustálém osobním přístupu k prezidentovi; a počet těch, kteří takový přístup mají, se zúžil – zejména poté, co strach z covidu vedl Putina k drastické osobní izolaci – na hrstku několika blízkých spolupracovníků.
V prvních letech své vlády mohl být Putin (který byl služebně mladým důstojníkem KGB) považován za „prvního mezi rovnými“ v rámci špičkové elity přátel a kolegů. Dnes už tomu tak není. Stále častěji jsou i silovici veřejně degradováni na služebníky autokrata – jak názorně ukázalo Putinovo ponižování šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina na televizním zasedání Rady národní bezpečnosti v předvečer války. Takové pohrdavé chování vůči nejbližším stoupencům by se Putinovi mohlo vymstít, jako se to stalo už mnoha autokratům v minulosti.
Nejbližší okruh tvoří ministr obrany Sergej Šojgu (bývalý ministr pro mimořádné události, který nikdy nebyl vojákem), Nikolaj Patrušev, bývalý šéf domácí rozvědky a nyní tajemník Rady národní bezpečnosti, Naryškin a Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády, kterého Putin jmenoval do čela ropné společnosti Rosněfť. Pokud do tohoto nejbližšího někdy patřili vrcholní ekonomičtí představitelé s „vlasteneckými liberálními“ sklony, byli z něj dávno vyloučeni.
Tito muži jsou v Rusku známí jako „siloviki“ – „muži síly“. Mezi siloviky a širšími ruskými elitami – rozsáhlými a velmi nesourodými a nejednotnými kongregacemi bohatých podnikatelů, vysokých úředníků mimo užší okruh, vedoucích představitelů médií, nejdůležitějších generálů, vlasteneckých intelektuálů a pestré party lokálních prominentů, poskoků a agentů, kteří tvoří vedení Putinovy strany Jednotné Rusko – je třeba vést jasnou linii.
Mezi některými širšími ruskými elitami je již patrné znepokojení nad invazí na Ukrajinu a jejími důsledky. Přirozeně to začalo u ekonomických elit, vzhledem k jejich životním zájmům na obchodu se Západem a pochopení katastrofálního dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku. Roman Abramovič, jehož nespokojenosti si nešlo nevšimnout, když hledal kupce pro fotbalový klub Chelsea, tento týden zjistil, že prodej byl zastaven, protože mu byla zmrazena jeho aktiva ve Spojeném království. Michail Fridman, předseda společnosti Alfa Group (již západní sankce těžce zasáhly) a jeden z přeživších „oligarchů“ z 90. let, vyzval k brzkému ukončení války, stejně jako hliníkový magnát Oleg Děripaska.
Pokud nedojde k mírové dohodě a válka se protáhne do krvavého patu, ekonomika prudce poklesne a životní úroveň ruského obyvatelstva se citelně sníží, čímž se nevyhnutelně radikálně rozšíří veřejné protesty, státní represe a pokusy státu o drezírování a vykořisťování byznysu, a tím i nespokojenost širších elit.
Ty však postrádají kolektivní instituce a, což je možná ještě důležitější, kolektivní identity, které by jim umožnily snadno se spojit a Putina sesadit. Dumu neboli dolní komoru ruského parlamentu mi jeden ruský přítel výstižně popsal jako „kompost plný různých druhů shnilé zeleniny“. To je trochu nelaskavé – v Dumě sice zasedají slušní lidé, ale bylo by marné hledat v ní jakékoliv politické vůdce.
Armáda, která by jinde ve světě byla institucí iniciující převrat, byla cílevědomě depolitizována, nejprve sovětským státem a nyní tím Putinovým, výměnou za rozsáhlé státní financování. Nyní se zavázala k vojenskému vítězství na Ukrajině, nebo alespoň k něčemu, co lze jako vítězství prezentovat.
Na druhou stranu Putinova bezohledná čistka ve vyšších armádních kruzích spolu se zjevnou nekompetentností, s níž vrchní velení řídilo invazi na Ukrajinu, může v budoucnu vést ke značné nespokojenosti v armádě, včetně generálů nižších hodností. To znamená, že armáda se sice sama proti Putinovi neobrátí, ale je také velmi nepravděpodobné, že by ho zachránila.
Jeden z nejúčinnějších tlaků na Putinovu elitu mohou vyvíjet jejich vlastní děti. Téměř všichni rodiče vyrostli a začali svou kariéru v posledních dekádách Sovětského svazu. Jejich děti však v mnoha případech získaly vzdělání a žily převážně na Západě. Mnozí z nich souhlasí, alespoň v soukromí, s Jelizavetou Peskovovou, dcerou Putinova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, která proti válce protestovala na Instagramu (pak příspěvek rychle smazala). Rodinné večeře doma u Peskovových jsou jistě v těchto dnech zajímavé.
Silovikové jsou však s Putinem a válkou natolik spojeni, že změna ruského režimu by musela zahrnovat odstavení většiny z nich od moci, eventuálně výměnou za slib, že nebudou zatčeni a zachovají si své majetky (takovou záruku dal Putin svému předchůdci Jelcinovi).
Přesto tato změna může trvat dlouho. Siloviki byli jsou poměrně správně vykreslováni jako hluboce zkorumpovaní – ale jejich korupce nese zvláštní rysy. Vlastenectví je jejich ideologií a sebeospravedlněním jejich nesmírného bohatství. Jednou jsem si u šálku čaje povídal s bývalým vysokým sovětským úředníkem, který udržoval kontakty se svými starými přáteli z Putinovy elity.
„Víte,“ uvažoval, „za sovětských časů byla většina z nás opravdu celkem spokojená s dačou, barevnou televizí a přístupem do speciálních obchodů s některým západním zbožím a dovolenou v Soči. Byli jsme naprosto spokojení a srovnávali jsme se jen s ostatními občany, ne se západními elitami.“
„Dneska mají silovici samozřejmě rádi svůj západní luxus, ale nevím, jestli je všechno to kolosální bohatství dělá šťastnějšími, nebo jestli jsou pro ně nejdůležitější peníze samotné. Myslím, že jedním z důvodů, proč kradou v takovém měřítku, je to, že se považují za představitele státu a mají pocit, že být chudší než banda podnikatelů by bylo ponížením, dokonce jakousi urážkou státu. Dříve platilo, že úřední hodnost vám dávala nejvyšší postavení. Nyní musíte mít k hodnosti i obrovské množství peněz. To je to, co s ruskou společností udělala devadesátá léta.“
Silovikové přirozeně lpí na myšlence veřejného pořádku, na pořádku, který zaručuje jejich vlastní moc a majetek, ale který je také podle nich nezbytný k tomu, aby Rusko neupadlo zpět do chaosu 90. let a ruské revoluce a občanské války. Katastrofa 90. let podle nich zahrnovala nejen katastrofální úpadek státu a ekonomiky, ale i společensky destruktivní morální anarchii – a jejich reakce nebyla nepodobná reakci konzervativní americké společnosti na 60. léta nebo konzervativní německé společnosti na 20. léta.
V tomto ohledu mají Putin a silovici opravdové sympatie velmi velké části ruského obyvatelstva, které zůstává silně rozhořčeno – jak nad způsobem, jakým byli v 90. letech zrazeni a okradeni, tak nad tím, co vnímají jako otevřené pohrdání, které vůči obyčejným Rusům projevují liberální kulturní elity t Moskvy a Petrohradu.
Při jedné nezapomenutelné příležitosti v polovině 90. let jsem byl požádán, abych po večeři přednášel na konferenci pořádané přední západní bankou pro západní investory a ruskou finanční elitu. Večeře se konala ve známém moskevském nočním klubu. Když mi vypršel čas, nikdo se nepokusil dát mi to najevo. Namísto toho za mnou najednou začala znít jazzová verze sovětské vlastenecké písně a na pódiu objevil někdo v medvědím kostýmu, mávající ruským vojenským praporem a vedoucí za sebou řadu tanečnic oděných do velmi zkrácených parodií národního kroje.
Tváří v tvář této konkurenci jsem se ani nepokusil pokračovat ve svém pečlivě promyšleném projevu, ale zmateně jsem se odebral ke svému stolu. Najednou jsem měl mrazivě studený pocit. Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Kabaret z roku 1972, odehrávající se v nočním klubu ve výmarském Berlíně nedlouho před nástupem nacistů k moci, v níž tanečníci předvádějí před chichotajícím se publikem parodii na přehlídku slavného německého vojenského pochodu. Přemýšlel jsem, zda i v Rusku bude za všechno to veselí vystaven strašlivý účet – a obávám se, že Ukrajina a ruští vojáci ho nyní platí.
Jedním z nejhorších důsledků této války bude hluboká a dlouhodobá izolace Ruska od Západu. Domnívám se však, že Putin a silovici (i když v širších elitách jich mnoho není) tuto izolaci vítají. Začíná jim imponovat čínský model: nesmírně dynamická ekonomika, disciplinovaná společnost a rostoucí vojenská velmoc, které s železnou kontrolou vládne dědičná elita, jež spojuje obrovské bohatství s hlubokým vlastenectvím a prosazuje myšlenku Číny jako samostatné a nadřazené civilizace.
Možná chtějí, aby Západ natlačil Rusko do náruče Číny, a to i přes riziko, že se tím Rusko stane závislým na Pekingu. A samozřejmě věří, že válka na Ukrajině upevní vlastenecké cítění v Rusku na podporu jejich vlády a také jim umožní, aby se ve jménu podpory válečného úsilí zapojili do zesílených represí. Tyto represe již začaly: v Rusku byly uzavřeny poslední nezávislé sdělovací prostředky a zákony trestají jakoukoli kritiku války jako vlastizradu.
Především z hlubokých historických, kulturních, profesních a osobních důvodů jsou silovici a ruská oficiální elita obecně zcela a neodvolatelně oddáni myšlence Ruska jako velmoci a jednoho z pólů multipolárního světa. Pokud v to nevěříte, nejste součástí ruského establishmentu, stejně jako pokud nevěříte v globální prvenství USA, nejste součástí amerického zahraničního a bezpečnostního establishmentu.
Místo Ukrajiny v této doktríně přesně vystihl bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijským impériem.“ Ruský establishment s ním zcela souhlasí. Přinejmenším posledních 15 let také souhlasí s tím, že záměrem Ameriky je zredukovat Rusko na podřízenou velmoc třetího řádu. V poslední době dospěli k závěru, že Francie a Německo se USA nikdy nepostaví na odpor. „Pro Západ máme jen nepřátele,“ jak mi v roce 2019 řekl jeden intelektuál z establishmentu.
Ruský establishment považuje podporu ukrajinského nacionalismu za klíčový prvek protiruské strategie Washingtonu. Dokonce i jinak klidní a rozumní členové ruského establishmentu se vrtěli vzteky, když jsem se v rozhovoru odvážil naznačit, že by pro samotné Rusko bylo lepší nechat Ukrajinu jít. Zdá se, že jsou připraveni v případě potřeby dlouho a bezohledně bojovat, a to za cenu nesmírných nákladů a rizik pro svůj režim, jen aby tomu zabránili.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 768 komentářů u „Ukrajina“

  1. Při běžném poměru ztrát je to ještě k tomu tak 70 tisíc zraněných. Podle mne by se s tím Ukrajinci neměli párat, vyčistit Donbas a Krym od zbytků rozbitých armád a vyrazit ve dvou směrech, na Rostov a Smolensk. A je po válce.

    • To jsou čísla z české mutace CNN, ale nejde vlozit odkaz. 14500 mrtvých ruských vojáků.

    • Že by předsunuté ukrajinské hlídky dorazily až k nejvzdálenější stanici moskevského metra? …

  2. 2 Petr Kunetka ad 17:26 – to si moc nevybereš… V Uruguayi mají lepší hovězí steaky, v Chille zase víno. ale furt lepší, než Argentina – nevoblbujou Tě s věčným tangem…

    • Jeden magor větší než druhej. Polsko už dlouho nebylo rozparcelováno.

  4. 2 maYda: Na výstřižky z videa jakož i na jíné hříčky používám ffmpeg, ale já jsem ochoten se uchýlit k příkazovým řádkám. Určitě tady někdo bude schopen poradit uživatelštější nářadí.

  5. 2 Petr Kunetka ad 18:26 – no, tady bych bral jako experta Foundryho. Žil tam dost dlouho a rozumí jejich mentalitě. A mentalita etnika je základ všeho…

  6. 2 Petr Kunetka ad 19:14 – co to? Jeho veličenstvo zítra vstoupí do Paříže?

  8. Jenom pro zajímavost, říkal mi známý, ze koupit v Čechách náboje 9 mm je nadlidský úkol. Vyprodáno a veškerá výroba jde na export.

      • 9mm je nejpopularnejsi civilni raze. Lidi, co maji zbrojak se zasobuji. Vim od znamych, co maji 🙂

  9. „Což jsou +/- všichni, kteří měli ruštinu povinnou.“

    já se hlásím k minus, protože až jsem ji měla povinnou, dávno jsem ji zapomněla. Číst azbuku, s tím mám problém a odposlech už vůbec ne, vždycky mi menší problém dělal psaný text, než mluvené slovo. I v anglině nebo němčině.

    Ale nejsem zas takový rusofob, abych se tím hrdě chlubila, že neumím rusky. Prostě nebyla příležitost ten nástroj použít, tak dovednost vzala za své, je to škoda, nic k chlubení.

    • A ti, co měli ruštinu povinnou, jsou možná ve většině na tomhle blogu, ale ti poslední, kteří měli povinnou ruštinu, už překročili čtyřicítku.

      • Já se rusky musel domlouvat několikrát v životě (na vojně, nebo když dokumentace z Maďarska došla ve dvou jazycích – maďarsky a rusky) až jsem si nakonec ruštinu jakž takž obnovil. A s našimi Rusy jsem začal mluvit rusky – z legrace, jestli se s nimi domluvím. A chystal jsem se do Ruska. Za pár dnů v Rusku jsem už mluvil prý docela obstojně. A drmolivou ruštinu jsem si zase procvičil za pár posledních dní při poslechu rádia.
        Zase neumím anglicky, tak tak pochopím, co po mě počítač nebo jiný aparát s displejem chce. Už to tak zůstane…

  11. Taková jedna zajímavost… Většina našich analytiků a novinářů tvrdí, že Rusové nemají informace o tom, že se vede válka a kdyby ty informace měli, něco by se změnilo

    Toto je ruský zdroj. Má někdo pocit, že zatajuje, že se vede válka???

    https://readovka.news/news/91444

    • Akorát já si nemyslím, že jsou slabí v propagandě, akorát nemají potřebu ovlivňovat lidi u nás, neboť… proč se namáhat?

  13. Inu, Rusi obsadili značnou část východní Ukrajiny, ale o nějakém partyzánském hnutí jsme dosud žádnou zprávu nezaznamenal. Asi to s tou podporou Zelenského „do poslední kapky krve“ nebude tak žhavé. A znovu bych podotkl, že východně od Dněpru žijí Rusi. Mluví rusky a cítí se Rusy. Stejně, jako u nás v 30. letech sudetští Němci. Jenže čs. vláda nikdy neostřelovala Aussig dělostřelectvem a nezakazovala používání němčiny. Když tedy pominu to okolostojíčnost, že Německo nikdy nevybojovalo Sudety na Osmanské říši.

    • By mne zajimalo, zda to lidem dojde… Asi ne.

      Kriticke mysleni uz je passe.

      • Kazdopadne, jestli to takhle povedeme dale, je mozne, ze se dockame, jak lide vitaji rusy jako osvoboditele…

        • Ukrajina, která…. Proto celých třicet sem jezdili pracovat za levno na stavbách například i učitelé, s tolerancí zdejší veřejné moci byli nuceni platit „klientům“ a dalším vyděračům za zprostředkování a za „ochranu“, na fotografiích ostřelováním a bombardováním poškozených domů jsou vidět nepoškozené fasády připomínající Chánov. Stát dojený oligarchy a korupčníky ne všech úrovních. To je ta svoboda, demokracie a prosperita, kterou se „vyspělý Západ“ před více než osmi lety vydal zachránit před ruským vlivem. Co, v praxi by pro obyvatele Ukrajiny znamenalo, že by byla pod ruským vlivem? Kolik Rusů, či občanů Ruské federace u nás pracovalo na stavbách? Odpověď jsem nedostal ani v případě, co by být pod ruským vlivem znamenalo pro nás.

        • Mnohé mé přátele už do toho postavení „ruského trolla“ ten západní fičák pomalu dohání. Já osobně mám občas co dělat, abych na tom sloupku udržel balanc. To když je propagandy příliš – a ještě hloupě provedené.

      • Některým už došlo, ale je jich málo. Zdá se mi jich víc, ale to je tím, že žiju v bublině.
        Ovšem v té větší, nemyslící bublině mi není dobře. Stále vanoucí západní fičák. Raději dělám, co umím.

        Zajímavý názor Ondřeje Neffa. Něco jiného než jeho úvodníky na NP.

  14. StK, to byla opožděná reakce na Petra Kunetku 18:26. Opožděná proto, neb jsem byl mezitím na pivu 🙂

    • Nojo, ale neměním na té větě nic. Není důvod.
      Zítra točím seanci pro jednu profesionální esoteričku. Na začátku jsem ji řekl, ať nezkouší ty postupy s vesmírnou energií na mě. Že jsem imunní. Kupodivu pochopila, jednáme ryze obchodně.

  16. Tak tedy na pokračování…

    Odpověď jsem nedostal ani v případě, co by být pod ruským vlivem znamenalo pro nás. — Hm, no jo, Schumachere, když už se na to ptáš snad počtvrté, nějakou odpověď by to asi zasluhovalo. Jenže jakkoliv Tvá otázka obsahuje legitimní jádro, těžko na ni odpovědět vážně a realisticky. Příčinou toho je, že realistická není ani ta otázka, a sice přinejmenším v tom, že krom vysloveného předpokladu nutno přijmout tisíce nevyslovených dalších; jenže kterých?

  17. Příklady otázek, jejichž realističnost může Laskavý Čtenář posoudit snáze:
    • Jak by vypadal svět, kdyby led za normálního tlaku tál při 25°C ?
    • Co by si o dnešní Evropě myslel Gaius Julius Caesar, kdyby ho byli 15. března roku 44 před Kristem nezapíchli?
    • Kterou kravatu by si ze svého šatníku vybral předseda vlády, kdyby byl vysoký dva metry sedmdesát pět?
    Zkrátka, nemůžeš rozumně předpokládat, že jiné bude právě jen to, na co se ptáš, zatímco vše ostatní bude némlich stejné; taky to nutně bude ňák jiné, jenže jak?

  18. Další příklad:
    • Co kdyby Hitler vyhrál válku? Jenže on ji nevyhrál. Aby ses mohl takhle ptát poněkud legitimněji, musel bys minimálně doplnit, od kterého dne se ta alternativní, kontrafaktuální historie smí začít lišit od skutečné. Jestli od 1. ledna 1937, 1. ledna 1941 nebo 1. ledna 1945, je veliký rozdíl v předpokladech, a úplně jinak by vypadaly i veškeré spekulace v odpověď na výchozí otázku.

    Za další, pod ruským vlivem jsme v nějaké míře už teď: ekonomickým, politickým, kulturním…

    — — —

  19. Ale myslím si, že v mezích všech těchto problémů by odpověď na Tvou otázku mohla vypadat, alespoň příkladmo, zhruba takto:
    • Řeporyjec Novotný by v multikáře najížděl proti americkému velvyslanectví.
    • Všechna režimní media by teď byla plná jednostranně proruské a protiukrajinské propagandy, dohromady věrohodné zhruba stejně jako teď.
    • Premiér (a v rámci diskuse legitimity ostatních předpokladů můžeš a nemusíš uvažovat opět o Fialovi) by necestoval na Ukrajinu, nýbrž do Moskvy; cestou by přibral Lukašenka.
    • Zdejší režim by pro své udržení užíval stejné politické, mocenské, policejní a mediální prostředky jako před 50 lety; i pokud se totiž za tu dobu Rusové snad nějak změnili, české opory režimu nikoliv.

    • Omlouvám se za nevyžádaný vstup, nečekán, nezván, ale jsou příležitosti, kdy se neudržím, a tohle je jedna z nich.
      Pro mě se tato otázka redukuje na jediný konkrétní poddotaz: pokoušelo by se nás Rusko zlikvidovat jako národ? Jako se o to, zdá se mi, pokouší EU?
      Zatím bych ponechal stranou, zda zánik [našeho] národa rozpuštěním, asimilací do jiného, možná vitálnějšího (a ne, *není* to nějaký spojený „evropský národ“ Němců, Francouzů, … Čechů, spíš to zatím vede dílem do Afriky, dílem k islámu), je věco dobrá nebo špatná; rovněž skutečnost, že EU se pokouší zničit *všechny* svoje národy je v tomto kontextu také zcela irelevantní.

      • EU jen pokračuje v tom, co začalo fašistické německo.

  20. Tak jako České republice – z důvody mentality jejího obyvatelstva, neblahých politických tradic a mnohafázové negativní selekce jejích elit – vůbec nesvědčí být v područí Německa nebo EU, být pod ruským vlivem by jí svědčilo ještě mnohem méně. Jak se pod ruským vlivem chovali třeba Poláci nebo Maďaři (nebo jak by se, být pod ruským vlivem, chovali dejme tomu Dánové) je pro Tvou otázku bohužel zcela irelevantní.

  22. Překvapivé množství proruských trollů – důsledek tlačení na pilu. Naše podhorské městečko a sobotní vycházka. Prorežimně slepí jsou místní politici – STAN, zaměstnanci ústředních úřadů (i když jen plní nařízení z Prahy) a nemyslící hovada, která celý den nevypnou televizi.

  23. Otázka malého dítěte:
    Dědo, jak se dostali ti Afroameričané do Afriky?

  24. Dobré ráno vespolek,
    jo, a proto tvrdím, že když kvůli pánům…
    Neutrální, svébytná, co nejvíc soběstačná ČR s armádou na obranu (a pomoc při přírodních katastrofách).
    Od dob kupce Sáma (nahlédnutí do Wiki – příští rok to bude 1500 let !!!!) je tu jakýsi celkem zřetelný státní útvar – jeho hranice se sice občas rozplizávaly, ale nakonec se to ustálily v rozumných hranicích. Lidé vytvořili mnoho krásných věcí i skutků; proč by tohle mělo být zapomenuto ? Mám příliš velkou úctu i obdiv k našim předkům. Máme půvabnou řeč, šikovné ruce i přemýšlivé hlavy; jen je smutné, že si volíme za správce země lidi, kteří postrádají všechny tyto atributy 🙁

  25. Starý kocoure,
    potěšilo mne že si kladu stejné otázky jako Tucker Carlson; méně už, že docházím ke stejným závěrům…

  26. Zelenskij zakázal činnost politických stran a podepsal dekret „O jednotné informační politice za stanného práva“ – média smí vysílat pouze oficiální zpravodajství.

    Zjevně vítězství za rohem, jen se nemohou k Moskvě prodrat přes ruské mrtvoly.

  29. Dobré ráno Martine – tt
    Ano. Tlačení na pilu. Overkill. Na mně se to taky podepisuje. Začínám nesnášet poprvé v životě ukrajinštinu (takovou tu polsky šišlavou ruštinu) 🙂

    • Ale vždyť tak mluví jen minimum oslovených v telce, většina mluví rusky. Čort adin …

  30. No, mne ani tak nevadí ukrajinština, jako ta stupidita propagandy. Vždyť je to urážka… „Putin prohrává na celé čáře, ale odmítá jednat“… „Putin používá jednání jako zástěrku pro přesun sil“… „Rusko přišlo o třetinu nasazených sil“.

    Kdo tohle může žrát?

    • „Ruští vojáci se v posledních dnech tlačí hlouběji do centra obleženého města, z nějž byly podle Kyjeva násilím odvlečeny do Ruska tisíce občanů Ukrajiny. Podle ruských tiskových agentur šlo o uprchlíky, velká světová média nebyla schopna situaci objasnit.“

      Kristepane, proč by ukrajinské občany odvlékali do Ruska?

      • Před pár dny se řešilo, že se z Mariupole chtějí dostat za každou cenu (logicky). Ale nyní je musí odvlékat.

        Asi se jim tam zalíbilo.

        • Co jsem včera viděl v TV:
          Odvlékali je Rusové takovým způsobem, že „odvlečenci“ přijížděli vlastními auty, na hranicích obležení kontrola, dostali od Rusů vodu, nějakou polívku a max. dva kanystry benzínu na další cestu do hloubi ruského pekla. Mladí muži se museli svléknout, aby se ověřilo, jestli nemají tetování Rudého Krista (Azov). Ti byli posílání zpět a pěšky.
          (Další potvrzení o blbosti lidí. Tetování. Pokreslená
          baletka si pak kérku musí před představením složitě zakrývat, protože „tetovaná labuť“ je přece jen pitomost…)

  31. Matzurka (20.3.2022 (8.17))
    ano. Sámo, Samuel, či Šmuel položili základy židov eeeh, české státnosti v Kotlince.

  32. Kdo tohle může žrát?
    Petře, já chápu, že Zelensky takto mluví ke svému utlačovanému lidu. Nicméně nechápu, jak se mu podařilo přesvědčit naše média aby to re-translovaly. Možná to zaplatil podobně jako reklamu?

    • Ano, že to píší ukrajinská média dává naprostý smysl. I když asi i tam musí působit divně, že se armáda hrdinně brání pořád v dalších a dalších místech.

      Ale proč my?

  33. Takže po tom strašlivém ostřelování a bojích v Kyjevě samotní Ukrajinci tvrdí, že umřelo 200 civilistů…

  34. Ovšem abych přiznal, ruská propaganda mi taky leze na nervy a to fest:
    Každé Věsti začínají podrobnou inventurou, co zase rozbili Ukrajincům, které vesnice osvobodili, co řekl Lavrov nebo Šojgu, kolik rublů stojí dolar a jaké je počasí v Pítěru a Moskvě. Mezitím uklidňující zprávy, že cukru bude dost, až ho lidi přestanou skupovat do zásoby.
    (Mezi námi, já bydlet v Rusku tak, jdu hned do DIxi a dvě kila si pro jistotu koupím. Když v Rusku se ale dělá všechno s rozmachem – cukr kupují po dvacet kilo…)

  35. Mne neštve ukrajinská ani ruská propaganda, mne štve naše…

    • Totéž.
      U těch znepřátelených stran je celkem pochopitelná. I když dobrý propagandista by to asi dělal poněkud chytřeji.

  36. Dobré zas ráno… 2 Foundry + Petr Kunetka ad 22:38 a dále…
    Jo, na to se zapomíná… Němci tady tehdá měli své školy, samosprávu a dokonce svou parlamentní stranu, která – díky své jednotě – dokonce vyhrála volby. Ergo, bylo jim tady hovno zle… Než to ten rakouskej frajtr začal všechno rozesírat. On ten komplex méněcennosti dělá občas divy… A jestli to lidem dojde? Některým jo… ale zbytek? Ne nadarmo se tu dva roky systematicky vymejvaly mozky na neexistující epidemii. (dle definice před úpravou). a stejně jako se nemyslící hmota nadšeně nechala očkovat zcela neznámou sračkou (vedlejší účinky se začínají výrazněji projevovat), tak tatáž nemyslící hmota nadšeně podporuje nacistický režim na Ukrajině. A nikdy jim nedojde, že pro ty nácky jsou jen v roli živých štítů a jinak by je podřezali jako první… Dle hezké banderovské tradice…

    • Dokonce i universitu a 2 techniky. A velkorysost čs. úřadů k akademické svobodě těchto vysokých škol je až neuvěřitelná. Když se podíváme na některá jména na těchto školách z dob 1. republiky, nestačíme se divit.

  37. 2 Zpátečník ad 0:22 – a já si naivně myslel, že jsi téměř abstinent…
    Ale tohle je blábol jak pro Chocholouška… A na stařeckou demenci je zatím snad brzo, ne?

  38. 2 jm0 ad 1:57 – to jsou ovšem ošklivé a zákeřné otázky… A raději nečekejte, že Vám na ně někdo odpoví…

  39. 2 martin ad 8:01 – děkuji. Opět potvrzuješ mou teorii, že míra vymydlenosti mozků je přímo úměrná době sledování TV. Mám kolegyni, kkterá děsně trpí tím, že nemůže mít televizi zapnutou i na pracovišti, doma televizi snad nevypíná ani na noc. A ty dvě zbývající mozkové buňky jí akorát drží uši na lebce… Já vím, že korelace neznamená kauzalita, ale ty korelace hujerismu a sledování TV jsou už velice výrazné. A nedivil bych se, kdyby docházelo k podprahovému ovlivňování. (sice je to zakázané, ale viz Švejk a svazování do kozelce za pochodu…)

    • Miloslav Šimek o TV říkal, že je lampa blbejch.

  41. JJ, prochází jen něco…
    Rétorika Zelenského se nějak mění…

    • Nejde mi udělat odkaz, ale:

      „Ačkoliv přiznal, že ruská armáda je silná, vyzdvihl odstrašování nepřítele ve všech hlavních oblastech. “
      „S moudrostí a odvahou reagujeme na obrovské množství jejich techniky a vojáků vyslaných na Ukrajinu,““
      „Dobře víme, že Rusko má bezedné lidské zdroje a spoustu vybavení, raket a leteckých bomb. Chci se ale zeptat občanů Ruska. Co se s vámi za ta léta stalo, že jste si svých ztrát přestali všímat?“

      • Petře, s mrtvými rusáky Zelenský zvolnil. První týden dával přesně tisíc denně, pak si uvědomil, že by mu brzy došli, tak dává jen po pětistovce.

        • Jo, to dává smysl. Teď jsem zase četl, že Ukrajina ovládla nebe…

          Zajímavý je také Mariupol. Předevčírem bylo zničeno 80-90 procent města, dnes 70.

          • Jo. Před nebeskou branou je nával.
            Bez ohledu na vlajku.

    • A samozřejmě: „Válečná doba velmi dobře ukazuje ubohost osobních ambicí těch, kteří se snaží vlastní stranu nebo kariéru postavit nad zájmy státu, zájmy lidu. Jakákoli kolaborantská aktivita politiků neuspěje. Dostane však tvrdou odpověď“

      • Zájem státu, zájem lidu jsou axiomaticky stejné…
        Odpovězme na otázku co je to stát. Kdo je reálným suverénem. „Kdo je stát.“ Proč je řečeno „zájmy státu, zájmy lidu“. Proč ne jen zájmy lidu. Jak do nynějška ukrajinská vláda dbala o zájmy lidu? S jakým výsledkem? S jakým prospěchem pro lid?

    • No, v americe mají lidé pořád trochu šanci se dostat k pravdivým informacím.

  44. Tak kpmentář zase neprošel. TAk třetí pokus

    Kdo to může žrát a proč my?

    Protože je to jednoduchej svět. Dobro i zlo jsou jasně definovány.Každý si musí vybrat stranu. Kdo není s námi, je proti nám. Kdo si dovolí pokázat na to, že na Ukrajině se taky dály chyby, je putinovec a bude s ním tak nakládáno.
    Premier se vidí nejmíň jako reinkarnace Churchila a chce se před NATO a EU blýsknout jako státník a hrdina.

    • No a pro novináže je pohodlný, když mají lajnu jasně danou. Vyhrabou nějakýho obskurního psychologa, co rozebere Putinův psychický profil, historika, kterž vysvětlí, že Ukrajina byla výdycky demokratická, i když se tam navzájem podřezávali tataři s mongolama, pár nadšených zpráv z bojiště, jak hrdinný ukrajinský lid vítězí a jak jsou rusáci fuj, do toho nějaký ten hlubioký lidský příběh o prezidentu – hrdinovi nebo statečných uprchlícíh a mají vyděláno.
      Kdo by se pídil po faktech, to je pracný, ověřit je a vyvodit z nich závěry ještě pracnější a vděku se jeden nedočká, protože to není žádoucí.

  46. Utlačovaný ukrajinský lid… Pod vlivem Ruska by byl utlačován více či méně?
    Kdo se až dosud měl lépe anebo naopak hůře? Občané Ruska anebo občané Ukrajiny? Jakou odpověď podává „hlasování nohama“?

    Cožpak v Rusku nežijí Ukrajinci? Proč až do nynějška, ale i nyní, jsme od hlídačů svobody, demokracie a lidských práv, jsme neslyšeli srdceryvné příběhy o útlaku Ukrajinců v Rusku?

    Poddaný byl povinen následovat víru svého pána. 1620…1621…což poddaní na panství protestantské vrchnosti byli utlačování méně než katolickou vrchností?

  47. Cožpak nyní stejně jako tehdy, není to válka poddaných, nýbrž válka vrchnostenská, ve které poddaní bez ohledu na to jak formálně jsou nazýváni, jsou kanonenfutrem?

    Neplatí to i o zdejších poddaných. Neuvědomují alespoň někteří z poddaných, kteří nemají vypláchnutý mozek a jsou schopni si položit otázku, jaký prospěch či neprospěch jim přináší jednání „jejich“ vlády? Neodpovědí si pravdivě alespoň někteří, jaké a v jakém poměru jsou transakční náklady a jaký je transakční zisk?

  48. Aby o tom nepřemýšleli a aby se tak neptali, neslouží k tomu mimo jiné mimo jiné „lampa blbejch“?

    Kdo ve skutečnosti je onou vrchností, kdo skutečně vládne? Formálně nějakým procesem zvaným „demokratickým“ jsou jí instalované „mluvící hlavy“ anebo nikdo jiný? Jakou odpověď na to dává například už jen název knižky Miltona Friedmanna : „Za vším hledej peníze.“ ?

  49. Když se koukám na ty naše vládní žolíky, sluníčka a vítače, uvědomuji si že žijeme ve šťastném období, kdy je bourána Ukrajina a tedy nadšeně vítají Ukrajince. Taky to mohli být služebníci Alláha (jako že je jich i na Ukrajině dost, ale ne majorita).

    • Pro ně je důležité, že mají koho vítat. Kdyby z toho byl nějaký prospěch, vítali by i ruské taky, čínské….

      a….. v té souvislosti mě napadlo……
      „Mars útočí.“ ….

  50. Aha…chce to kratší. Než odešlu, zálohuji do texťáku.

    Doporučuji nyní zvláště aktuální :
    Stanislav Lem : „Futurologický kongres.“

Komentáře nejsou povoleny.