Dušan Neumann
Střízlivý rozbor z pera Anatola Lieuvena z prestižního amerického magazinu Foreigh Policy
Při popisování Putina a jeho nejbližšího okolí si často vzpomenu na poznámku Johna Maynarda Keynese o Georgesi Clemenceauovi, francouzském premiérovi za první světové války: že to byl člověk v deziluzi, který „měl jedinou iluzi – Francii“.
Něco podobného by se dalo říci o ruské vládnoucí elitě a pomáhá to vysvětlit děsivě riskantní kolektivní hazard, který podnikla invazí na Ukrajinu. Možná jsou bezohlední, chamtiví a cyničtí – ale nejsou cyničtí vůči myšlence ruské velikosti.
Západní média používají termín „oligarcha“ pro označení superbohatých Rusů obecně, včetně těch, kteří nyní zcela nebo z velké části žijí na Západě. Tento termín se etabloval v 90. letech 20. století a ještě dlouho poté jím byl označkován každý bohatý ruský podnikatel. Za prezidenství Borise Jelcina skutečně ovládala malá skupina bohatých podnikatelů stát, který ve spolupráci s vysokými úředníky drancovali. Tuto skupinu však Putin během prvních let své vlády rozprášil.
Tři ze sedmi nejvýznamnějších „oligarchů“ se pokusili Putinovi politicky vzepřít. Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij byli vyhnáni do zahraničí a Michail Chodorkovskij byl uvězněn a poté vyhoštěn. Ostatním a jejich četným méně významným protějškům bylo umožněno ponechat si své podniky v Rusku výměnou za bezpodmínečnou veřejnou podřízenost Putinovi. Když se Putin po zahájení invaze na Ukrajinu setkal (prostřednictvím videa) s předními ruskými podnikateli, nebylo pochyb o tom, kdo dává rozkazy.
Silou, která zlomila oligarchy, byla bývalá KGB, reorganizovaná v různé nástupnické bezpečnostní služby. Sám Putin samozřejmě z KGB vzešel a velká většina vrcholné elity pod Putinovým vedením pochází z KGB nebo přidruženého zázemí (i když ne z ozbrojených sil).
Tato skupina zůstala pod Putinem pozoruhodně stabilní a homogenní a je (nebo byla) mu osobně blízká. Pod jeho vedením drancovali svou zemi (ačkoli na rozdíl od Jelcinových oligarchů si většinu svého majetku ponechali v Rusku) a podíleli se na jeho zločinech nebo s nimi souhlasili, včetně největšího z nich, invaze na Ukrajinu. Opakovali Putinovu štvavou propagandu proti Ukrajině i jeho odsudky západní dekadence.
Vzhledem k tomu, že se Rusko propadá stále hlouběji do válečných bažin a do hospodářské krize, je hlavní otázkou, zda – pokud se válku nepodaří rychle ukončit diplomaticky – mohou Putina odstranit (nebo přesvědčit k odstoupení) samotné ruské elity, aby se pokusily vyprostit Rusko i sebe z jámy, kterou jim vykopal. Abychom mohli posoudit, jaké jsou k tomu šance, musíme pochopit povahu současných ruských elit, a především Putinova nejbližšího okruhu.
Aby ilustroval hloubku ruské katastrofy devadesátých let a ztotožnil se se všemi, kteří jí trpěli, Putin uvedl, že se v jedné fázi – ještě jako podplukovník KGB – snížil k tomu, že si přivydělával jako taxikář na volné noze. To je docela věrohodné. Když jsem v roce 1994 pracoval jako novinář pro The Times v Rusku a bývalém SSSR, byl mým řidičem na severním Kavkaze bývalý major KGB. „Mysleli jsme si, že jsme páteří Sovětského svazu,“ řekl mi trpce. „Teď se na nás podívejte. Praví čekisti!“ odfrkl si.
„Pravý čekista“ (nastojaščij čekist) byla sovětská propagandistická fráze zahrnující vlastnosti jako bezohledná disciplína, odvaha, ideologická oddanost a čestnost, které byly údajně charakteristické pro Čeku, první sovětskou tajnou policii vytvořenou Leninem a jeho spolupracovníky.
Stalo se to předmětem mnoha sovětských vtipů, ale není pochyb o tom, že Putin a jeho nejvyšší elita se v tomto světle nadále vidí jako páteř Ruska – i když se zdá, že Putin, který je všechno, jen ne revolucionář, se mnohem silněji ztotožňuje s bezpečnostními elitami carského Ruska, než toho sovětského.
Zajímavou ilustrací toho je film Svaz spásy (Sojuz spasenije, 2019) o radikálním povstání děkabristů z roku 1825, natočený s podporou ruského státu. Ke značnému šoku mých starších ruských přátel, kteří byli za komunismu vychováni v úctě k děkabristům, jsou hrdiny tohoto filmu car Mikuláš I. a loajální carští generálové a úředníci, kteří proti povstalcům bojovali za zachování vlády a pořádku.
Ačkoli nashromáždili obrovskou moc a bohatství, Putin a jeho nejbližší okolí zůstávají silně rozhořčeni způsobem, jakým se v 90. letech zhroutil Sovětský svaz, Rusko i jejich vlastní organizace – a velká moc v kombinaci s velkou záští je jednou z nejvýbušnějších směsí v domácí i mezinárodní politice.
S tím, jak postupně sílily Putinovy autokratické tendence, začala skutečná moc (na rozdíl od bohatství) v systému stále více záviset na neustálém osobním přístupu k prezidentovi; a počet těch, kteří takový přístup mají, se zúžil – zejména poté, co strach z covidu vedl Putina k drastické osobní izolaci – na hrstku několika blízkých spolupracovníků.
V prvních letech své vlády mohl být Putin (který byl služebně mladým důstojníkem KGB) považován za „prvního mezi rovnými“ v rámci špičkové elity přátel a kolegů. Dnes už tomu tak není. Stále častěji jsou i silovici veřejně degradováni na služebníky autokrata – jak názorně ukázalo Putinovo ponižování šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina na televizním zasedání Rady národní bezpečnosti v předvečer války. Takové pohrdavé chování vůči nejbližším stoupencům by se Putinovi mohlo vymstít, jako se to stalo už mnoha autokratům v minulosti.
Nejbližší okruh tvoří ministr obrany Sergej Šojgu (bývalý ministr pro mimořádné události, který nikdy nebyl vojákem), Nikolaj Patrušev, bývalý šéf domácí rozvědky a nyní tajemník Rady národní bezpečnosti, Naryškin a Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády, kterého Putin jmenoval do čela ropné společnosti Rosněfť. Pokud do tohoto nejbližšího někdy patřili vrcholní ekonomičtí představitelé s „vlasteneckými liberálními“ sklony, byli z něj dávno vyloučeni.
Tito muži jsou v Rusku známí jako „siloviki“ – „muži síly“. Mezi siloviky a širšími ruskými elitami – rozsáhlými a velmi nesourodými a nejednotnými kongregacemi bohatých podnikatelů, vysokých úředníků mimo užší okruh, vedoucích představitelů médií, nejdůležitějších generálů, vlasteneckých intelektuálů a pestré party lokálních prominentů, poskoků a agentů, kteří tvoří vedení Putinovy strany Jednotné Rusko – je třeba vést jasnou linii.
Mezi některými širšími ruskými elitami je již patrné znepokojení nad invazí na Ukrajinu a jejími důsledky. Přirozeně to začalo u ekonomických elit, vzhledem k jejich životním zájmům na obchodu se Západem a pochopení katastrofálního dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku. Roman Abramovič, jehož nespokojenosti si nešlo nevšimnout, když hledal kupce pro fotbalový klub Chelsea, tento týden zjistil, že prodej byl zastaven, protože mu byla zmrazena jeho aktiva ve Spojeném království. Michail Fridman, předseda společnosti Alfa Group (již západní sankce těžce zasáhly) a jeden z přeživších „oligarchů“ z 90. let, vyzval k brzkému ukončení války, stejně jako hliníkový magnát Oleg Děripaska.
Pokud nedojde k mírové dohodě a válka se protáhne do krvavého patu, ekonomika prudce poklesne a životní úroveň ruského obyvatelstva se citelně sníží, čímž se nevyhnutelně radikálně rozšíří veřejné protesty, státní represe a pokusy státu o drezírování a vykořisťování byznysu, a tím i nespokojenost širších elit.
Ty však postrádají kolektivní instituce a, což je možná ještě důležitější, kolektivní identity, které by jim umožnily snadno se spojit a Putina sesadit. Dumu neboli dolní komoru ruského parlamentu mi jeden ruský přítel výstižně popsal jako „kompost plný různých druhů shnilé zeleniny“. To je trochu nelaskavé – v Dumě sice zasedají slušní lidé, ale bylo by marné hledat v ní jakékoliv politické vůdce.
Armáda, která by jinde ve světě byla institucí iniciující převrat, byla cílevědomě depolitizována, nejprve sovětským státem a nyní tím Putinovým, výměnou za rozsáhlé státní financování. Nyní se zavázala k vojenskému vítězství na Ukrajině, nebo alespoň k něčemu, co lze jako vítězství prezentovat.
Na druhou stranu Putinova bezohledná čistka ve vyšších armádních kruzích spolu se zjevnou nekompetentností, s níž vrchní velení řídilo invazi na Ukrajinu, může v budoucnu vést ke značné nespokojenosti v armádě, včetně generálů nižších hodností. To znamená, že armáda se sice sama proti Putinovi neobrátí, ale je také velmi nepravděpodobné, že by ho zachránila.
Jeden z nejúčinnějších tlaků na Putinovu elitu mohou vyvíjet jejich vlastní děti. Téměř všichni rodiče vyrostli a začali svou kariéru v posledních dekádách Sovětského svazu. Jejich děti však v mnoha případech získaly vzdělání a žily převážně na Západě. Mnozí z nich souhlasí, alespoň v soukromí, s Jelizavetou Peskovovou, dcerou Putinova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, která proti válce protestovala na Instagramu (pak příspěvek rychle smazala). Rodinné večeře doma u Peskovových jsou jistě v těchto dnech zajímavé.
Silovikové jsou však s Putinem a válkou natolik spojeni, že změna ruského režimu by musela zahrnovat odstavení většiny z nich od moci, eventuálně výměnou za slib, že nebudou zatčeni a zachovají si své majetky (takovou záruku dal Putin svému předchůdci Jelcinovi).
Přesto tato změna může trvat dlouho. Siloviki byli jsou poměrně správně vykreslováni jako hluboce zkorumpovaní – ale jejich korupce nese zvláštní rysy. Vlastenectví je jejich ideologií a sebeospravedlněním jejich nesmírného bohatství. Jednou jsem si u šálku čaje povídal s bývalým vysokým sovětským úředníkem, který udržoval kontakty se svými starými přáteli z Putinovy elity.
„Víte,“ uvažoval, „za sovětských časů byla většina z nás opravdu celkem spokojená s dačou, barevnou televizí a přístupem do speciálních obchodů s některým západním zbožím a dovolenou v Soči. Byli jsme naprosto spokojení a srovnávali jsme se jen s ostatními občany, ne se západními elitami.“
„Dneska mají silovici samozřejmě rádi svůj západní luxus, ale nevím, jestli je všechno to kolosální bohatství dělá šťastnějšími, nebo jestli jsou pro ně nejdůležitější peníze samotné. Myslím, že jedním z důvodů, proč kradou v takovém měřítku, je to, že se považují za představitele státu a mají pocit, že být chudší než banda podnikatelů by bylo ponížením, dokonce jakousi urážkou státu. Dříve platilo, že úřední hodnost vám dávala nejvyšší postavení. Nyní musíte mít k hodnosti i obrovské množství peněz. To je to, co s ruskou společností udělala devadesátá léta.“
Silovikové přirozeně lpí na myšlence veřejného pořádku, na pořádku, který zaručuje jejich vlastní moc a majetek, ale který je také podle nich nezbytný k tomu, aby Rusko neupadlo zpět do chaosu 90. let a ruské revoluce a občanské války. Katastrofa 90. let podle nich zahrnovala nejen katastrofální úpadek státu a ekonomiky, ale i společensky destruktivní morální anarchii – a jejich reakce nebyla nepodobná reakci konzervativní americké společnosti na 60. léta nebo konzervativní německé společnosti na 20. léta.
V tomto ohledu mají Putin a silovici opravdové sympatie velmi velké části ruského obyvatelstva, které zůstává silně rozhořčeno – jak nad způsobem, jakým byli v 90. letech zrazeni a okradeni, tak nad tím, co vnímají jako otevřené pohrdání, které vůči obyčejným Rusům projevují liberální kulturní elity t Moskvy a Petrohradu.
Při jedné nezapomenutelné příležitosti v polovině 90. let jsem byl požádán, abych po večeři přednášel na konferenci pořádané přední západní bankou pro západní investory a ruskou finanční elitu. Večeře se konala ve známém moskevském nočním klubu. Když mi vypršel čas, nikdo se nepokusil dát mi to najevo. Namísto toho za mnou najednou začala znít jazzová verze sovětské vlastenecké písně a na pódiu objevil někdo v medvědím kostýmu, mávající ruským vojenským praporem a vedoucí za sebou řadu tanečnic oděných do velmi zkrácených parodií národního kroje.
Tváří v tvář této konkurenci jsem se ani nepokusil pokračovat ve svém pečlivě promyšleném projevu, ale zmateně jsem se odebral ke svému stolu. Najednou jsem měl mrazivě studený pocit. Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Kabaret z roku 1972, odehrávající se v nočním klubu ve výmarském Berlíně nedlouho před nástupem nacistů k moci, v níž tanečníci předvádějí před chichotajícím se publikem parodii na přehlídku slavného německého vojenského pochodu. Přemýšlel jsem, zda i v Rusku bude za všechno to veselí vystaven strašlivý účet – a obávám se, že Ukrajina a ruští vojáci ho nyní platí.
Jedním z nejhorších důsledků této války bude hluboká a dlouhodobá izolace Ruska od Západu. Domnívám se však, že Putin a silovici (i když v širších elitách jich mnoho není) tuto izolaci vítají. Začíná jim imponovat čínský model: nesmírně dynamická ekonomika, disciplinovaná společnost a rostoucí vojenská velmoc, které s železnou kontrolou vládne dědičná elita, jež spojuje obrovské bohatství s hlubokým vlastenectvím a prosazuje myšlenku Číny jako samostatné a nadřazené civilizace.
Možná chtějí, aby Západ natlačil Rusko do náruče Číny, a to i přes riziko, že se tím Rusko stane závislým na Pekingu. A samozřejmě věří, že válka na Ukrajině upevní vlastenecké cítění v Rusku na podporu jejich vlády a také jim umožní, aby se ve jménu podpory válečného úsilí zapojili do zesílených represí. Tyto represe již začaly: v Rusku byly uzavřeny poslední nezávislé sdělovací prostředky a zákony trestají jakoukoli kritiku války jako vlastizradu.
Především z hlubokých historických, kulturních, profesních a osobních důvodů jsou silovici a ruská oficiální elita obecně zcela a neodvolatelně oddáni myšlence Ruska jako velmoci a jednoho z pólů multipolárního světa. Pokud v to nevěříte, nejste součástí ruského establishmentu, stejně jako pokud nevěříte v globální prvenství USA, nejste součástí amerického zahraničního a bezpečnostního establishmentu.
Místo Ukrajiny v této doktríně přesně vystihl bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijským impériem.“ Ruský establishment s ním zcela souhlasí. Přinejmenším posledních 15 let také souhlasí s tím, že záměrem Ameriky je zredukovat Rusko na podřízenou velmoc třetího řádu. V poslední době dospěli k závěru, že Francie a Německo se USA nikdy nepostaví na odpor. „Pro Západ máme jen nepřátele,“ jak mi v roce 2019 řekl jeden intelektuál z establishmentu.
Ruský establishment považuje podporu ukrajinského nacionalismu za klíčový prvek protiruské strategie Washingtonu. Dokonce i jinak klidní a rozumní členové ruského establishmentu se vrtěli vzteky, když jsem se v rozhovoru odvážil naznačit, že by pro samotné Rusko bylo lepší nechat Ukrajinu jít. Zdá se, že jsou připraveni v případě potřeby dlouho a bezohledně bojovat, a to za cenu nesmírných nákladů a rizik pro svůj režim, jen aby tomu zabránili.
Potomek někdejších Čechů osídlenců v carském Rusku…
Pak revoluce, kolchoz. Část rodiny přežila čistky. Nějak to šlo. Přežili válku. Obnovili kolchoz. Nějak to šlo. Konec SSSR, osamostatnění Ukrajiny. Studoval agrobiologii. Privatizace kolchzu. Rodinný podnik. Nějak to šlo, úrody dobré. Pak… přijel cizí kombajn s ozbrojenci, sklidili odvezli…Už to nešlo. Co tam. Před deseti lety všechno prodal a s rodinou reemigroval do Česka. Nějak to jde….
Já vím, AeroKarle (0:11), Hamplova formulace samozřejmě je sporná. S dovolením Ti ale předestřu takovej příklad: Soused mlátí svoji manželku; té věnuješ pepřovej sprej, půjčíš paralyzér, radíš, ať si obstará revolver, a permanentně slibuješ, že ne sice hned, ale jednou v budoucnu jí kdykoliv přijdeš na pomoc. Kdo vyvolává konflikty?
Odpověď na tuto otázku je lecčíms podmíněná. Tak třeba nezainteresovaný muslimský pozorovatel bez zaváhání řekne, že jednoznačně Ty. Ničím nepodmíněná odpověď by mohla existovat jedině tehdy, kdyby zde byl nějaký všeobecně uznávaný systém pravidel. Jenže od roku 1945, kdy Západ (za tu nepatrnou cenu, že Polsko a Československo prodal Rusům) dosáhl toho,
že jakási globální pravidla byla alespoň deklaratorně přijata v podobě Charty OSN, se na jeho relativním postavení změnilo velmi mnoho, a vše k horšímu. To se dříve či později někde projevit muselo. Nalezne-li se nyní východisko, bude muset lépe respektovat realitu; a ta nejenže není nijak pěkná, je také zcela jiná, než bychom si Západ a/nebo my přáli. Dovolávat se pravidel, která druzí neuznávají, nemá valnou cenu.
Když se pravidel dovolává ten, kdo je bez sebemenšího uzardění porušuje a ještě se tím chlubí, působí to směšně.
Co se týče mezinárodní bezpečnosti, z koncertu velmocí, který zajistil mír velmocí na ca 100 let jsme se přes rovnováhu MAD, která zajistila mír velmocí 50 let, dostali k systému mezinárodní bezpečnosti „větší pes m*da“, který po 30 letech už mele z posledního – Rusové už demonstruji zabité američany.
opravím – jebe.
Jsou různé verze 🙂
Ale nás by spíše mělo trápit, že moc silný pes nejsme, ale sakra nahlas poštékáváme 🙂
jestli je míněno naše governmentstvo, o pravé jebání se samozřejmě nejedná. Spíše přijebávání či dokonce podjebávání.
A vůbec, svět nikdy ani vzdáleně nebyl takový, jaký jsme si mysleli. (Naopak svět, jaký jsme si mysleli, že je, býval vždy poměrně podobný světu, jaký jsme si přáli: nápadně a podezřele podobný.) Tak kupříkladu až teď na Velikonoce jsem, opět vyvíjeje úsilí drobet omezit rozrůstající se křídlatku, zjistil, že doslova ob hrob je jeden československý premiér, mimochodem dost nechutný. Předtím si toho celých padesát let nikdo z nás zřejmě nevšiml.
No a jak ten hrob premiéra souvisí se stavem světa?
I premiéři musí být někde pohřbeni a i premiéři mohou mít hrob, na který jejich potomci kašlou. Případně zemřít bez potomků.
Proč se Vám stav světa jeví jiný v důsledku objevu, že nedaleko hrobu vašich blízkých je hrob jakéhosi premiéra?
“ Soused mlátí svoji manželku; té věnuješ pepřovej sprej, půjčíš paralyzér, radíš, ať si obstará revolver, a permanentně slibuješ, že ne sice hned, ale jednou v budoucnu jí kdykoliv přijdeš na pomoc.“
jediné rozumné řešení v takovém případě je, aby paní od manžela odešla.
To, že jí soused věnuje pepřák a dává knížecí rady, aby si obstarala revolver, je naprosto k ničemu.
Ostatně paní, který je mentálně způsobilá si obstarat revolver, vyřídit příslušná povolení a zajistit si výcvik, jak ji použít, má dostatek rozumu, aby na to, že od agresora je nejlíp odejít, přišla sama.
Ledaže by byla stejně magor jako on a víc než na vlastním klidu by ji záleželo na tom zadupat toho parchanta do země.
Ten poslední odstave pasuje na aktuální situaci na východě jak p*del na nočník.
Pro chrastící zbraněmi bych dodala, že ani kdyby tam při každé půtce šlechetný soused vtrhnul se zbraní v ruce, tak to k ničemu nepovede a šťastné manželství z toho neudělá.
Z malostranského zápisníku :
„Pozor pozor! Kdo ještě nebyl v Kyjevě vyjádřit podporu Volodymyru Zelenskému, nechť se dostaví v pondělí ráno na Strahovský stadion, seřadiště 15, čtverec C, kolona autobusů odjíždí v 8.00 hod. Přilbu, neprůstřelnou vestu, mapu východní polokoule a ustaraný výraz ve tváři s sebou!“
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/poslankyne-ods-zdechovsky-babis-svoboda-kyjev.A220415_170219_domaci_albe?zdroj=nejnovejsi
jakýsi hoch nahrál učitelku, když říkala, že v kyjevě se nic neděje.
ten hoch je synovec daniela huleho z člověka v tísni.
hule učitelku napráskal. není to první jeho udání.
ředitelka učitelku vyhodila.
a to mi došlo, proč asi ty primitivní kmeny nezabijí jen dospělé,
ale celou širokou rodinu i s dětma.
protože i ten synovec doroste a už teď je šikovný.
A co porušení osobnostních práv? A co na to jeho normální spolužáci? A co dál? Půjde s to s ním dál? Půjde. „To je ten, který…“
Strejda zajistí ďolík v neziskovce…
Zpátečník: …Dovolávat se pravidel, která druzí neuznávají, nemá valnou cenu…
Jistěže nemá.
Protože pravidla vždy určuje vítěz. Mezi zvířaty i lidmi. Jedině, když je nad sporem vyšší moc (rodina, tlupa, vesnice, království, Bůh) určuje pravidla ta vyšší autorita. Která ovšem musí mít sílu to své řešení prosadit.
Problém současnosti je ten, že žádná vyšší autorita na Zeměkouli neexistuje. Ani USA ani Čína to není. I když by jí rádi byli.
No, učitelka si zaslouží vyhazov nikoliv proto, jaký má názor, ale proto, že učitel nemá výuku zneužívat k prezentaci vlastního politického názoru a politické agitaci.
Takže problém vidím spíš v tom, že stejným způsobem se nenakládá s těmi, kdo agitují prostřednictvím výuky pro ty „správně“ názory a pravdy.
Ovšem zdůvodnit vyhazov tím, že chyba je v názoru samém, to už jsou manýry jak za komunismu.
A to, že ministr školství tu ředitelku navrhuje na vyznamenání, to už je jak v padesátých letech.
Už jim chybí jen postavit převýchovná zařízení pro pomýlené
Tak, tak…
Vzpomínáte na film „Vyšší princip“?
Ten profesor (Smolík) přece taky vyjádřil svůj politický postoj.
Je ovšem prezentován jako „odvážný a čestný“.
Co s tím v případě oné učitelky mladého Hůleho?
Vyšší princip je film, vzniklý v totalitním systému o totalitním systému, černobílý příběh o extrémní situaci, ideologicky poplatný době svého vzniku. Nemá smysl tohle porovnávat s etickými principy ve školství ve státě, který tvrdí, že je demokratický.
Pokud byste trval na tom, že jednání učitelky je OK a má být tolerováno, z nějakého vyššího principu mravního, tak taky musíte tolerovat volební agitace ve školách, hlásání progresivistické či zelené ideologie, genderových teorií či principů hnutí BLM.
To vysvětlení je samo o sobě ideologie maYdo.
Učitel přece není učící stroj. Má sice nějaké direktivy co dělat a co nedělat (třeba osahávat žákyně případně žáky) nějaké své zásady, ale je taky člověk.
Takže bez pocitů, odrecitovat řádně osnovy, zkontrolovat, zda si žáci osvojili to, co mají vědět a domů? Tohle si dovedu představit v matematice nebo chemii případně v předmětu „základy programování“. Vůbec si nemyslím, že by učitel měl být aktivista, ktrerý zahájí den „desetiminutovkou“, kde se čtou „nejdůležitější“ zprávy z novin. To znám, to jsem zažil. Oběma stranám bylo jasné, že je to šaškárna.
Ale učitele by si žáci měli vážit, měl by v nich zachovat nějakou stopu, ne jen odborné vědomosti. Příklad jako člověk.
Pokud byla svými žáky dotázána, co se to děje na Ukrajině, jak měla odpovědět? Ony ty „děcka“ s i-phonem v ruce nebývají úplně blbá. (Některé ano, ale to sem nepatří.) Ledacos vyčuchají.
Co byste jako učitelka odpověděla na vyslovenou nebo naznačenou otázku odpověděla Vy, maYdo? Neriskovala byste? Co je správné?
Kocoure, já se vás taky neptám, co byste v nějaké situaci dělal jako architekt. 😀
A když mi někdo mimo obor vykládá, jak by jednal, kdyby byl architekt, tak to jsou obvykle pěkný hovadiny.
Učitelé mají být profesně připraveni na to aby takové situace zvládali. Já nemám jejich profesní přípravu, takže nevím, nepotřebuju to vědět.
Na dceřině gymplu to prostředí rozhodně apolitické nebylo a nebylo mi to příjemné a jí taky ne.
TAm, kde neexistuje k jinému názoru respekt, ale jsou označovány za zpátečnické nebo hloupé to fakt není nic příjemného.
Sákryš, udavač – nebude to nějaký pirát? Ti jsou v tom dobří.
Dá se počítat pivo jako hořká bylina?
Pro sichr jsem ještě hryzal rukolu.
2 Zpátečník ad 12:00 – promiň, ale napsal jsi děsnou píčovinu.
ad 12:02 – a to jako co? To si děláš předem omluvu, že se mu na ten hrob půjdeš vysrat? Jinak význam sdělení nechápu…
2 Schumi ad 15:09 – Pokud jsou ti spolužáci opravdu normální, budou reagovat stylem – bacha na něj, je to fízl. A trochu rozumný normální spolužák se mu vyhne. No a hošík by se měl vyvarovat v osamění setmělým místům – práskačovi se stane nehoda, jeden ani neví jak… Na vojně dokonce jeden takovej fízl se ve stráži zastřelil – aspoň takovej byl závěr vyšetřování…
Podle toho, co jsem viděl, učitelka nevedla žádnou agitaci. Podle zveřejněné nahrávky patrně někomu odpovídala na dotaz ohledně Kyjeva.
„Když se podíváš na Kyjev, uvidíš tam kamery z města…Mně zrovna včera přišly obrázky…a jako, celkem nic se tam neděje…“ Tohle mi moc jako agitace nepřipadá, i když to tak naše sračkomety prezentují.
MaYdě jsem odpovídal výše. V podstatě stejně.
Učitel by měl mít přirozenou úctu žáků. A odpovídat pravdu. Pokud to neudělá, oni to ti fógli bezpečně poznají a v ten moment u nich prohrál. Měl jsem většinou dobré učitele, kteří říkali pravdu. Pamatuji si je dodnes. A měli jsme je jako kluci a holky roztříděné velmi nemilosrdně.
Ti jiní už v mé paměti nejsou, nepamatuji si si ani jejich tváře.
Není významné, co odpovídala, ale jak to bylo intepretováno.
To platí všude pro všechny případy.
„Však my dobře víme, kterej prezident je vůl.“
2 maYda ad 14:50 – no a navíc ten film končí v okamžiku, kdy mu studenti prokazují úctu a už neukáže, který z těch studentů ho vzápětí napráská gestapu, stejně, jako napráskal předtím ty své 3 spolužáky… To by pak byl teprve obraz reality… A udatný práskač by byl oceněn, možná by ho dokonce ocenil i zastupující říšský protektor…
Možná to tak bylo, možná ne.
Já ten film neměla ráda. Zrovna tak jako další Drdovy povídky z Němé barikády.
Ale pokud vím, tak práskače ani Němci nevyznamenávali, mám dojem, že byli v opovržení i u nich. Byť se jim hodili.
2 skimic ad 16:16 – no, dle staročeské tradice bys v tom pivu měl naložit bobkový list a k tomu přikusovat bedrník… Ten je hořkej dost… Pijme pivo s bobkem, jezme bedrník, nebudeme stonat, nebudeme mřít…
To je lepší, než třetí posilující dávka… Aspoň víš, po čem se posereš…
Foundryman (17.4.2022 (16.46))
Foundry, z americké university učitele vyhodí za daleko menší hovadinu.
Co je, doprcic bedrnik? Prave bych nejaky asi potreboval. . .
Na to udavani jsme byli solokapri. Kdyz me inspektorka , potom co jsem detem dal vysvedceni dvacateho devateho cervna 1970 predvolala do reditelny mne oznamit, ze uz jsem douciteloval, mela na me takovy spis, ze byl tlustujak F.L.Vek. Me vyroky tam mela presne zachycene. Prvni datum tam bylo 21. srpna 1968. posledni byl z me posledni hodiny prirodopisu v devate tride dva dni pred vyhazovem.
To vse za zpivani:
. . .nijaku jinu stranu neznaju, gde tak volno dyset celovek.
2 P.M. ad 17:34 –
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bedrn%C3%ADk_v%C4%9Bt%C5%A1%C3%AD
pradávná česká léčivka. Prospívá trávení, zlepšuje krevní oběh a činnost ledvin.
Mimochodem, znalým ruštiny vřele doporučuju toto video: https://www.youtube.com/watch?v=_Tq6dK026u4
Natočeno ukrajinskou novinářkou na podzim 2021, tedy před invazí. Dosti přesvědčivě dokládá, že eskalace konfliktu s Ruskem se stala základem Zelenského politiky (funguje pud sebezáchovy, razantně mu oproti 2019 spadly preference) a že ukrajinská politika ani náznakem není řízena ukrajinskou vládou. Rovněž dokládá, že Zelenský se stal na Ukrajině podobně autoritativním vládcem, jako Lukašenko v Bělorusku nebo Putin v Rusku a že pro udržení moci je ochoten udělat cokoliv.
Olexu Medvěvu je moc dobré poslouchat i dneska. Logika a informace prakticky bez ideologie.
Její ekvivalent u nás by naprosto nemohl existovat. U nás je „otevírání očí“ vyhrazeno pro staré dědky, kteří už nemají co ztratit a neúspěšné politiky, kteří se tak snaží zaujmout. Jsme hold Češi.
Nahoře se hrbit a dole šlapat, to umíme. Američani se to teprve učí.
divano,
nedělaly to jenom primitivní kmeny. V Číně se to dělalo před dvěma tisíci lety. Zločin proti Trůnu byl trestán vyhubením rodiny do třetího kolene, plus všichni známí a přátelé. Bez milosti. Hlavní pachatelé byli většinou exemplárně roztrháním čtyřmi voly zaživa, či odřezáváním masa z těla, vzdálení příbuzní nějakou lehčí formou. Číňan by řekl 確定就是確定 česky je „Sichr je sichr.“
je to odporné, ale logiku to má.
mimochodem to roztrhání zaživa, to provedli staří soudruzi se zbytkem od mašínů, co pochytali.
jejich děti a vnuci možná někde rozhodují dnes….
Nejen příbuzní, ale i sousedé.
Netřeba tak daleko do časoprostoru. Lidice….
Tak už zase prosmyklo webem, že Rusové ulovili v Mariupolu amerického generála. Údajně existuje i ruské video se zajatcem, ale prý je obratem mazáno ze sociálních sítí. Docela by mě zajímalo, co je na tom pravdy…
2 ptakopysk ad 18:04 – no, ono už v bibli je navrhováno trestat hříšníky až do třetího či čtvrtého pokolení…
Ptakopysku, to video je falsifikát. Nicméně, soudě podle hysterických reakcí Zelenského a západních politiků, asi v Azovstali nebudou jen potetovaní bigoši.
Připadalo mi to divný. To by byl asi jinej cvrkot. Ale pár zahraničních turistů tam asi bude.
No a navíc, nějakého šiřitele desinformací, falešných, zavádějících názorů a fake news nechal právě u příležitosti velikonoc popravit římský místodržící na kopci u Jeruzaléma… Ale ty „fake news“ se ukázaly jako dost odolný…
No, vlastně má ta učitelka docela kliku… Taky mohla skončit na kříži – to se tak za šíření desinformací stává… Jidáš tehdá dostal 30 stříbrných, agilní ředitelka byla oceněna pidistrem školnictví, jak byl oceněn práskač zatím nevíme… Akorát, že ten Jidáš se pak prej sám oběsil na osice…
19:01 Ukrajinský premiér Denys Shmygal v rozhovoru pro ABC oficiálně potvrdil zprávy o odmítnutí kapitulace ukrajinskou armádou v Mariupolu.
Zvolili si osud sami. Budou hrdinové.
Něco z Mariupolu:
https://www.youtube.com/watch?v=8m5dW8RDS70
Jura Pospíšil vycenichal docela realistický článek shrnující relevantní informace o potopení křižníku Moskva. Docela slušná analýza. Takňák autor dospěl k názoru že důvodem potopení byla pravděpodobně nevycvičenost posádky.
https://www.navalnews.com/naval-news/2022/04/analysis-chain-of-negligence-caused-the-loss-of-the-moskva-cruiser/
Zdravím! To je ideální stav. Navrhuji pokračovat ve speciální operaci. Hlavně soudruha Puntika nebudit.
„ono už v bibli je navrhováno trestat hříšníky až do třetího či čtvrtého pokolení…“
Tak teď teda nevím… je tedy OK trestat děti za hříchy rodičů?
Nebo to zase platí jen někdy a podle potřeby?
Deuteronomium 5:9 B21
Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Trestám nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kdo mě nenávidí
A odměnuji děti těch, kteří mne milují, i když ty děti hřeší?
Tak nevim, PeSi. Kdyby se kazdy praskac jako Jidas mel obesit na osice, Vsetin by mel dnes bratru tam petaosmdesat obyvatel. Na misto na vetvi osiky by tam musely stat fronty. Ale, treba je to jen vyjimka, a jinde tech udavacu bylo min.
Novinky.cz:
Ukrajina může válku vyhrát, míní von der Leyenová. Vyzvala k dodávkám zbraní.
A bojovat se bude do poslednho Ukrajince!
Asi se jí ten pohled na černé nafouknuté pytle v Buči zalíbil.
Nešlo mi o to, že je tam ten premiér vobhrob pohřbený, ale že jsem o tom 50 let nevěděl. Navíc nevěděl, ač jsem vědět mohl. Následkem toho jsem se pohyboval v jiném světě, než je ten reálný. Q.E.D. (Aniž bych si činil sebemenší nárok tvrdit, že odteďkonc už se teda pohybuju v reálném světě; naopak.)
promiň, ale napsal jsi děsnou píčovinu
To je jistě možné, PeSi, ale dokud
nevysvětlíš proč či v čem, je to, jako kdybys neřekl nic.
Hrůza. Něco se nelíbilo. Dva tucty slov jsem vkládal na dvacet pokusů.
Dobrý podvečer vespolek,
rodinný výlet se vydařil, byť jsme ve snaze se vyhnout dálnici trochu kufrovali. Ale krásné jsou Čechy naše, krajina líbezná 🙂
O pravidlech jsem ani v nejmenším nechtěl nikterak moralizovat. Místo toho jsem se (marně) pokoušel apelovat na pochopení faktu, že pravidla jsou cosi jako kousek cihly, kterou si podložíme kola vozejku, aby nám neujel s kopce: Na mírném svahu to funguje, na strmém ne.
Dokonce ani kdyby neexistovala žádná centrální autorita, porušením (i nepsaných) pravidel nikdy nikdo nezíská jen čistý zisk; vždy musí nést také náklady, které i jemu způsobují důsledky každého narušení řádu a rozšíření chaosu. V důsledku toho pravidla fungují jedině tehdy, když se fixují stav, který není příliš vzdálen od přirozené rovnováhy, a/nebo když existuje náležitá výslednice síl, snažící se jej udržet.
když fixují stav
Trestat současné pokolení za hříchy předků – bez Bible, jsem nevěřící pes:
Není to zrovna moc správné. Nelíbí se mi to. Nicméně současní vládci si tak zajišťuji vlastní bezpečí, protože i děti jsou nositeli ideí rodičů. Demokracie (ta „bezpřívlastková“) se tohle snaží nedělat – a taky na to často doplácí. Záleží na věku. V některých společnostech jsou nositeli určitých privilegií děti i velmi mladého věku. Třeba nástupnictví v království.
Kromě toho je likvidace cizího potomstva v přírodě běžná praxe. Dělají to třeba lvi nebo medvědi. Je tím pádem taky méně sirotků a polosirotků.
2 Matzurka ad 20:03 – a nostalgicky vzpomíná na dobu, kdy se takto a podobně vraceli Němci ze závodu o Moskevský pohár…
Já bych jí tu radost dopřál…
Celou dobu doufám, že podobně, jako zlikvidovala Bundeswehr, zlikviduje i EU… A má dobře našlápnuto…
Je sváteční večer. Tak si říkám, když to tu tak tady zpětně čtu, co podle zdejších měl vlastně Zelenskij, jako president Ukrajiny ,dělat. Doněck a Luhansk, kdo zde dá malíček za to, že tamní nálady nezpůsobilo Rusko před lety a lety, podněcováním rusko národnostních sporů, které se Ukrajina rozhodla řešit tím, z dnešního pohledu, nejhorším způsobem (btw – Beneš a československá vláda řešily otázku německé menšiny ve třicátých letech min.stol. jinak – a čeho jiného dosáhli? Rozdělení státu, zabrání velkého území vlastního státu? Možná odkladu těch válečných událostí, ale nakonec to dopadlo stejně).
Takže – president Ukrajiny, ať už se jmenuje jakkoli, měl okamžitě po vstupu ruských vojsk na území Ukrajiny kapitulovat a hlásat – zachovejte klid a státnickou moudrost. Nic se vám nestane, pokud složíte zbraně a naprosto se vzdáte.
Máme se dobře.
Nejde o to co měl dělat potom, ale co před tím.
Kolik na to měl času?
2 Dana ad 20:20 – a že nenapíšeš, jak se měla řešit slovenská menšina v Československu? Když Slováci chtěli samostatnost, tak jsme jim tam měli poslat tanky a houfnice a udržet uměle nalajnovanou územní celistvost za každou cenu? Jistě by nás za to dnes měli velice rádi…
No tak dneska místo toho mají vlastní území, vlastní vládu, vlastní problémy a vzájemné vztahy jsou celkem slušné… A ty jejich problémy jsou většině našich lidí celkem u prdele… jenže když se to hodí, tak územní celistvost je posvátná kráva, když se to nehodí tak na územní celistvost sere pes…
PeSi – jsi totálně a úplně mimo. Slovenská část ČSR nebyla podporována zahraničním subjektem, který by byl většinově slovenské národnosti a té v sousední republice podsouval a vnukal pocit, že slovenská část občanů tam je utiskována. Nebyl tam vliv jiného státu. Bylo to jen a jen vnitřní chtění. V Doněcku a Luhansku tomu bylo jinak. Vliv a ponoukání velkého stejnojazyčného bratra odvedle je nezanedbatelný…
Jako u každé propagandy. Ovšem na druhé straně:
Máte Dano trochu informací o třicetiletém vývoji samostatné Ukrajiny s přihlédnutím k historickým konotacím?
Tam najdete odpovědi na lecjaké otázky „proč“.
Ony jsou třeba i na wiki. Jsme pod deštníkem propagandy jednoho směru. Zkuste si počíst na mém blogu.
https://draft.blogger.com/blog/post/edit/1656050163266835133/576336245213784993
A třeba i mé starší poznámky z let 2014-15.
Kocoure, můj komentář se týká PeSovy výtky ohledně rozdělení ČSR a osamostatnění Slovenska.
2 Zpátečník ad 20:05 – no, chtěl jsem napovědět…
Chtěl jsi napsat analogii – tak si to po sobě přečti… Ta analogie kulhá na všech 7 nohou… Stručně jsem to shrnul slovem píčovina…
Moskva….
Nechápu co Musk a jeho satelity mají společného, že blb z posádky odhodil vajgla v prachárně. Podle oficiálního sdělení o příčině výbuchu a pozdějšího potopení.
Zpátečníku, ten hrob tam byl, je a bude nezávisle na Vašem vědění nebo nevědění o jeho existenci.
A jestli Vy to víte nebo nevíte, je světu srdečně jedno a Vaše zjištění s ním nijak nezachvěje, natož aby ho nějak proměnilo.
Dano,
já bych teda hlavně nedala malíček na to, že v těch národnostních sporech byla všechna vina na straně Ruska a Ukrajina nevinná jako lilie.
A tej nenávisti a válečného štvaní je už příliš.
Až jednou ta válka skončí, tak spolu budou muset všichni nějak na tej východní ukrajině žít. Čím víc nenávisti, tím to bude horší.
Zelenky mohl udělat po nástupu jednu věc – zasadit se o zrušení Porošenkových jazykových zákonů, vedoucích k diskriminaci rusky mluvících obyvatel.
Třeba bychom teď nemuseli debatovat o tom, jestli měl Zelenskyj hned kapitulovat.
Kdyby se zastřelil, ušetřil by tím spoustu životů. Civilů i hrdinů bojujících za zkorumpovaný mafiánskými oligarchy ovládaný stát.
Říjen 1938? Březen 1939? Srpen 1968? Dodnes si to nesem….
Jak říkám, pronést státnický projev – zachovejte klid a státnickou moudrost. A nejlépe ve všech médiích.Ty jsi to nepamatuješ, byl jsi příliš mladý. Mi to poslední dny zní v uších docela dost.
To poslední datum a následné události pamatuji velmi dobře. Bylo mi něco přes dvacet. Předloni jsem se na téma 1968 bavil v Petrohradě s několika staříky podobného věku jako já. Většinou tehdy nevěděli, co se děje a až se to to dozvěděli, už nemohli nic udělat. Mrzelo je to. to ano.
„No, takája žízň“.
Když k nám na konci minulého tisíciletí začali utíkat jak Rusové, tak Ukrajinci a usazovat se tu, nedokázal jsem už najít v sobě dost nenávisti.
„Tihle ti to nebyli..!'“
Nicméně – kdo chce někoho nenávidět, ať nenávidí. Ničí náladu hlavně sobě, ne tomu nenáviděnému. Já si zbyteček života zkazit nenechám. [;>))
Takže za dvacet let uslyší ukrajinci: No, takája žízň…
To potěší, ty vdovy, sirotky, ….
Covid v rodném domě. Bratranec začal kašlem. Nasadil jsem terapii, po třech dnech ústup kašle. Pak dva dny utahaný jak starý kocour, chrápal a četl. Už má roupíky, obhlídnul zahradu.
Teď pro změnu ženy maminka, třikrát očkovaná, včera výlet na kontrolu chalupy, pěkně jsme se vyluftovali, leč večer kašel a ráno pozitivita. Terapie. Čekáme jestli a kdy se vyrazí nám. Odpoledne pořádně prošli, dotáhli nákup, jsem utahaný jako kocour. Maminka se vychrupla, stav stabilizovaný, pokašlávání se nezhoršuje. Nejhorší bude asi noc, zítra by příznaky mohly začít ustupovat.
Jak vypadá dobrý spánek Z Z Z
Schumi, napsal bys i hackenkreitz? To je přece také pár Z různě otočených.
Já si tu fakt připadám jak mezi puberťáky, kteří jen tak pro svou zábavuj prudí.
Dano, na Tvoji reakci jsem se těšil jako malej na Vánoce. Těší mě, že jsem se nezklamal.
Ono manželce přišlo mailem jako součást reklamy M&S…
Tak jo, končím. Hezký pokec.
Ukrajina a Dana
Tyto uměle utvořené slepence nemají obvykle po ukončení totality delšího trvání. Krásně to bylo vidět na Jugošce i na Československoužhorodsku, kdy se státy přičleněné uměle snažily brzy osamostatnit viz Slovensko za Hitlera, potom za Husáka a potom za Havla.
Zbývá mi jen pochvala pro Klause, který jim to umožnil. Od té doby je pokoj.
Upřímně – i ty Sudety – to se ještě uvidí. Ono to pomalu dozrává.
Největší sranda je pochopitelně s dědictvím Osmanské říše s hranicemi kreslenými podle pravítka. Plody koloniální mocnosti sklízí dodnes.
I v Africe.
Třeba i Východní Prusko.
Skimici – a co není slepenec, ať už umělý nebo právě v danou chvíli pragmaticky vzniklý? Jak daleko půjdeme do historie? Od Rostislava, knížete Václava II, Přemysla Otakara II, Karla IV? Nějak uniká podstata.
A já už pro dnes končím.
Dano, jsi úplně mimo. Sakra, vždyť to tu píšu furtumfurt dokola. Na východní Ukrajině žijí Rusi. Odjakživa. Bydlel jsem tam 3 roky a vím, o čem mluvím.
Tenze mezi západní a východní Ukrajinou existují už asi 300 let. V roce 2014 se k moci dostali Banderovci, doslova. A usoudili, že je třeba ruský živel zlikvidovat.
Porošenko po zvolení namísto mírového uspořádání zvolil válku. Zelenský vyhrál volby s tím, že Porošenkova politika nevedla k ničemu a že on zajistí mír. Podepsal pařížské dohody, za přítomnosti Andělíny, Macrona a Putina. Vrátil se domů a Pravý sektor vyvolal bouřlivé demonstrace kvůli „zradě vlasti“. Načež se Zelenský podělal a na jím podepsané rychle zapomněl.
V čem jsem mimo se Slovenskem?
Na podzim 2021 přibližně zdvojnásobil ukrajinské síly na východní Ukrajině s tím, že provede rozhodující útok a Doněck i Lugansk zlikviduje. Zároveň prohlásil, že Minsk 2 (autonomie, ruština jako úřední jazyk) nelze z vnitropolitických důvodů splnit (no jasně, Pravý sektor by ho vykostil).
Prostě, ze strany Ukrajiny bylo dáno asi tak 150 různých slibů, dodržen nebyl žádný. Přitom původní požadavky „seperatistů“ byly skutečně jen autonomie v rámci Ukrajiny a možnost používat ruštinu v úředním styku (protože ukrajinsky tam nikdo neumí).
Copak skutečně čteš jen ty naše sračkomety?
Foundry, já reagovala na PeSovou připomínku rozdělení ČSR a vznik Slovenska. Fakt jsem nemyslela ani chvíli ani Ukrajinu. 🙂
Někteří politici by pro lid vykonali největší dobro tím, že by se včas zastřelili.
Dano, Rusko otevřeně hlásalo od začátku, že chce jediné – nikoli nepřátelskou Ukrajinu bez základen třetích zemí a bez diskriminace ruskojazyčného obyvatelstva.
25 let to bez problémů fungovalo, proč by, proboha, Rusko mělo chtít změnit fungující status quo? Doněck i Lugansk se vzbouřili sami od sebe – ostatně zcela dle AeroKarlovy teze, že kde není domácí vůle, zahraničí nic nezmůže.
Spíš se přikláním k tomu, že někomu se nelíbila Ukrajina korektně koexistující s Ruskem.
Nakonec, ve mnou výše odkazovaném videu to ta (ukrajinská!) novinářka vyargumentovala dost přesvědčivě.
Kruci, co mi ta podmínka nediskriminace určité, zde jazykem vymezené části obyvatel připomíná?
Foundry – já vůbec nezpochybňuji podíl západních politiků na eskalaci problému. Ale nějak jako ženská odmítám bojové řešení. Je nezpochybnitelný fakt, že Ukrajina nevstoupila na území Ruska, že Rusko nevyužilo všech možností na politické bezbojové řešení problému. A ostřelování obytných čtvrtí mi fakt nepříjde jako nejlepší možnost.