Ukrajina

Publikováno | Autor:

Dušan Neumann

Střízlivý rozbor z pera Anatola Lieuvena z prestižního amerického magazinu Foreigh Policy

Při popisování Putina a jeho nejbližšího okolí si často vzpomenu na poznámku Johna Maynarda Keynese o Georgesi Clemenceauovi, francouzském premiérovi za první světové války: že to byl člověk v deziluzi, který „měl jedinou iluzi – Francii“.
Něco podobného by se dalo říci o ruské vládnoucí elitě a pomáhá to vysvětlit děsivě riskantní kolektivní hazard, který podnikla invazí na Ukrajinu. Možná jsou bezohlední, chamtiví a cyničtí – ale nejsou cyničtí vůči myšlence ruské velikosti.
Západní média používají termín „oligarcha“ pro označení superbohatých Rusů obecně, včetně těch, kteří nyní zcela nebo z velké části žijí na Západě. Tento termín se etabloval v 90. letech 20. století a ještě dlouho poté jím byl označkován každý bohatý ruský podnikatel. Za prezidenství Borise Jelcina skutečně ovládala malá skupina bohatých podnikatelů stát, který ve spolupráci s vysokými úředníky drancovali. Tuto skupinu však Putin během prvních let své vlády rozprášil.
Tři ze sedmi nejvýznamnějších „oligarchů“ se pokusili Putinovi politicky vzepřít. Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij byli vyhnáni do zahraničí a Michail Chodorkovskij byl uvězněn a poté vyhoštěn. Ostatním a jejich četným méně významným protějškům bylo umožněno ponechat si své podniky v Rusku výměnou za bezpodmínečnou veřejnou podřízenost Putinovi. Když se Putin po zahájení invaze na Ukrajinu setkal (prostřednictvím videa) s předními ruskými podnikateli, nebylo pochyb o tom, kdo dává rozkazy.
Silou, která zlomila oligarchy, byla bývalá KGB, reorganizovaná v různé nástupnické bezpečnostní služby. Sám Putin samozřejmě z KGB vzešel a velká většina vrcholné elity pod Putinovým vedením pochází z KGB nebo přidruženého zázemí (i když ne z ozbrojených sil).
Tato skupina zůstala pod Putinem pozoruhodně stabilní a homogenní a je (nebo byla) mu osobně blízká. Pod jeho vedením drancovali svou zemi (ačkoli na rozdíl od Jelcinových oligarchů si většinu svého majetku ponechali v Rusku) a podíleli se na jeho zločinech nebo s nimi souhlasili, včetně největšího z nich, invaze na Ukrajinu. Opakovali Putinovu štvavou propagandu proti Ukrajině i jeho odsudky západní dekadence.
Vzhledem k tomu, že se Rusko propadá stále hlouběji do válečných bažin a do hospodářské krize, je hlavní otázkou, zda – pokud se válku nepodaří rychle ukončit diplomaticky – mohou Putina odstranit (nebo přesvědčit k odstoupení) samotné ruské elity, aby se pokusily vyprostit Rusko i sebe z jámy, kterou jim vykopal. Abychom mohli posoudit, jaké jsou k tomu šance, musíme pochopit povahu současných ruských elit, a především Putinova nejbližšího okruhu.
Aby ilustroval hloubku ruské katastrofy devadesátých let a ztotožnil se se všemi, kteří jí trpěli, Putin uvedl, že se v jedné fázi – ještě jako podplukovník KGB – snížil k tomu, že si přivydělával jako taxikář na volné noze. To je docela věrohodné. Když jsem v roce 1994 pracoval jako novinář pro The Times v Rusku a bývalém SSSR, byl mým řidičem na severním Kavkaze bývalý major KGB. „Mysleli jsme si, že jsme páteří Sovětského svazu,“ řekl mi trpce. „Teď se na nás podívejte. Praví čekisti!“ odfrkl si.
„Pravý čekista“ (nastojaščij čekist) byla sovětská propagandistická fráze zahrnující vlastnosti jako bezohledná disciplína, odvaha, ideologická oddanost a čestnost, které byly údajně charakteristické pro Čeku, první sovětskou tajnou policii vytvořenou Leninem a jeho spolupracovníky.
Stalo se to předmětem mnoha sovětských vtipů, ale není pochyb o tom, že Putin a jeho nejvyšší elita se v tomto světle nadále vidí jako páteř Ruska – i když se zdá, že Putin, který je všechno, jen ne revolucionář, se mnohem silněji ztotožňuje s bezpečnostními elitami carského Ruska, než toho sovětského.
Zajímavou ilustrací toho je film Svaz spásy (Sojuz spasenije, 2019) o radikálním povstání děkabristů z roku 1825, natočený s podporou ruského státu. Ke značnému šoku mých starších ruských přátel, kteří byli za komunismu vychováni v úctě k děkabristům, jsou hrdiny tohoto filmu car Mikuláš I. a loajální carští generálové a úředníci, kteří proti povstalcům bojovali za zachování vlády a pořádku.
Ačkoli nashromáždili obrovskou moc a bohatství, Putin a jeho nejbližší okolí zůstávají silně rozhořčeni způsobem, jakým se v 90. letech zhroutil Sovětský svaz, Rusko i jejich vlastní organizace – a velká moc v kombinaci s velkou záští je jednou z nejvýbušnějších směsí v domácí i mezinárodní politice.
S tím, jak postupně sílily Putinovy autokratické tendence, začala skutečná moc (na rozdíl od bohatství) v systému stále více záviset na neustálém osobním přístupu k prezidentovi; a počet těch, kteří takový přístup mají, se zúžil – zejména poté, co strach z covidu vedl Putina k drastické osobní izolaci – na hrstku několika blízkých spolupracovníků.
V prvních letech své vlády mohl být Putin (který byl služebně mladým důstojníkem KGB) považován za „prvního mezi rovnými“ v rámci špičkové elity přátel a kolegů. Dnes už tomu tak není. Stále častěji jsou i silovici veřejně degradováni na služebníky autokrata – jak názorně ukázalo Putinovo ponižování šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina na televizním zasedání Rady národní bezpečnosti v předvečer války. Takové pohrdavé chování vůči nejbližším stoupencům by se Putinovi mohlo vymstít, jako se to stalo už mnoha autokratům v minulosti.
Nejbližší okruh tvoří ministr obrany Sergej Šojgu (bývalý ministr pro mimořádné události, který nikdy nebyl vojákem), Nikolaj Patrušev, bývalý šéf domácí rozvědky a nyní tajemník Rady národní bezpečnosti, Naryškin a Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády, kterého Putin jmenoval do čela ropné společnosti Rosněfť. Pokud do tohoto nejbližšího někdy patřili vrcholní ekonomičtí představitelé s „vlasteneckými liberálními“ sklony, byli z něj dávno vyloučeni.
Tito muži jsou v Rusku známí jako „siloviki“ – „muži síly“. Mezi siloviky a širšími ruskými elitami – rozsáhlými a velmi nesourodými a nejednotnými kongregacemi bohatých podnikatelů, vysokých úředníků mimo užší okruh, vedoucích představitelů médií, nejdůležitějších generálů, vlasteneckých intelektuálů a pestré party lokálních prominentů, poskoků a agentů, kteří tvoří vedení Putinovy strany Jednotné Rusko – je třeba vést jasnou linii.
Mezi některými širšími ruskými elitami je již patrné znepokojení nad invazí na Ukrajinu a jejími důsledky. Přirozeně to začalo u ekonomických elit, vzhledem k jejich životním zájmům na obchodu se Západem a pochopení katastrofálního dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku. Roman Abramovič, jehož nespokojenosti si nešlo nevšimnout, když hledal kupce pro fotbalový klub Chelsea, tento týden zjistil, že prodej byl zastaven, protože mu byla zmrazena jeho aktiva ve Spojeném království. Michail Fridman, předseda společnosti Alfa Group (již západní sankce těžce zasáhly) a jeden z přeživších „oligarchů“ z 90. let, vyzval k brzkému ukončení války, stejně jako hliníkový magnát Oleg Děripaska.
Pokud nedojde k mírové dohodě a válka se protáhne do krvavého patu, ekonomika prudce poklesne a životní úroveň ruského obyvatelstva se citelně sníží, čímž se nevyhnutelně radikálně rozšíří veřejné protesty, státní represe a pokusy státu o drezírování a vykořisťování byznysu, a tím i nespokojenost širších elit.
Ty však postrádají kolektivní instituce a, což je možná ještě důležitější, kolektivní identity, které by jim umožnily snadno se spojit a Putina sesadit. Dumu neboli dolní komoru ruského parlamentu mi jeden ruský přítel výstižně popsal jako „kompost plný různých druhů shnilé zeleniny“. To je trochu nelaskavé – v Dumě sice zasedají slušní lidé, ale bylo by marné hledat v ní jakékoliv politické vůdce.
Armáda, která by jinde ve světě byla institucí iniciující převrat, byla cílevědomě depolitizována, nejprve sovětským státem a nyní tím Putinovým, výměnou za rozsáhlé státní financování. Nyní se zavázala k vojenskému vítězství na Ukrajině, nebo alespoň k něčemu, co lze jako vítězství prezentovat.
Na druhou stranu Putinova bezohledná čistka ve vyšších armádních kruzích spolu se zjevnou nekompetentností, s níž vrchní velení řídilo invazi na Ukrajinu, může v budoucnu vést ke značné nespokojenosti v armádě, včetně generálů nižších hodností. To znamená, že armáda se sice sama proti Putinovi neobrátí, ale je také velmi nepravděpodobné, že by ho zachránila.
Jeden z nejúčinnějších tlaků na Putinovu elitu mohou vyvíjet jejich vlastní děti. Téměř všichni rodiče vyrostli a začali svou kariéru v posledních dekádách Sovětského svazu. Jejich děti však v mnoha případech získaly vzdělání a žily převážně na Západě. Mnozí z nich souhlasí, alespoň v soukromí, s Jelizavetou Peskovovou, dcerou Putinova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, která proti válce protestovala na Instagramu (pak příspěvek rychle smazala). Rodinné večeře doma u Peskovových jsou jistě v těchto dnech zajímavé.
Silovikové jsou však s Putinem a válkou natolik spojeni, že změna ruského režimu by musela zahrnovat odstavení většiny z nich od moci, eventuálně výměnou za slib, že nebudou zatčeni a zachovají si své majetky (takovou záruku dal Putin svému předchůdci Jelcinovi).
Přesto tato změna může trvat dlouho. Siloviki byli jsou poměrně správně vykreslováni jako hluboce zkorumpovaní – ale jejich korupce nese zvláštní rysy. Vlastenectví je jejich ideologií a sebeospravedlněním jejich nesmírného bohatství. Jednou jsem si u šálku čaje povídal s bývalým vysokým sovětským úředníkem, který udržoval kontakty se svými starými přáteli z Putinovy elity.
„Víte,“ uvažoval, „za sovětských časů byla většina z nás opravdu celkem spokojená s dačou, barevnou televizí a přístupem do speciálních obchodů s některým západním zbožím a dovolenou v Soči. Byli jsme naprosto spokojení a srovnávali jsme se jen s ostatními občany, ne se západními elitami.“
„Dneska mají silovici samozřejmě rádi svůj západní luxus, ale nevím, jestli je všechno to kolosální bohatství dělá šťastnějšími, nebo jestli jsou pro ně nejdůležitější peníze samotné. Myslím, že jedním z důvodů, proč kradou v takovém měřítku, je to, že se považují za představitele státu a mají pocit, že být chudší než banda podnikatelů by bylo ponížením, dokonce jakousi urážkou státu. Dříve platilo, že úřední hodnost vám dávala nejvyšší postavení. Nyní musíte mít k hodnosti i obrovské množství peněz. To je to, co s ruskou společností udělala devadesátá léta.“
Silovikové přirozeně lpí na myšlence veřejného pořádku, na pořádku, který zaručuje jejich vlastní moc a majetek, ale který je také podle nich nezbytný k tomu, aby Rusko neupadlo zpět do chaosu 90. let a ruské revoluce a občanské války. Katastrofa 90. let podle nich zahrnovala nejen katastrofální úpadek státu a ekonomiky, ale i společensky destruktivní morální anarchii – a jejich reakce nebyla nepodobná reakci konzervativní americké společnosti na 60. léta nebo konzervativní německé společnosti na 20. léta.
V tomto ohledu mají Putin a silovici opravdové sympatie velmi velké části ruského obyvatelstva, které zůstává silně rozhořčeno – jak nad způsobem, jakým byli v 90. letech zrazeni a okradeni, tak nad tím, co vnímají jako otevřené pohrdání, které vůči obyčejným Rusům projevují liberální kulturní elity t Moskvy a Petrohradu.
Při jedné nezapomenutelné příležitosti v polovině 90. let jsem byl požádán, abych po večeři přednášel na konferenci pořádané přední západní bankou pro západní investory a ruskou finanční elitu. Večeře se konala ve známém moskevském nočním klubu. Když mi vypršel čas, nikdo se nepokusil dát mi to najevo. Namísto toho za mnou najednou začala znít jazzová verze sovětské vlastenecké písně a na pódiu objevil někdo v medvědím kostýmu, mávající ruským vojenským praporem a vedoucí za sebou řadu tanečnic oděných do velmi zkrácených parodií národního kroje.
Tváří v tvář této konkurenci jsem se ani nepokusil pokračovat ve svém pečlivě promyšleném projevu, ale zmateně jsem se odebral ke svému stolu. Najednou jsem měl mrazivě studený pocit. Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Kabaret z roku 1972, odehrávající se v nočním klubu ve výmarském Berlíně nedlouho před nástupem nacistů k moci, v níž tanečníci předvádějí před chichotajícím se publikem parodii na přehlídku slavného německého vojenského pochodu. Přemýšlel jsem, zda i v Rusku bude za všechno to veselí vystaven strašlivý účet – a obávám se, že Ukrajina a ruští vojáci ho nyní platí.
Jedním z nejhorších důsledků této války bude hluboká a dlouhodobá izolace Ruska od Západu. Domnívám se však, že Putin a silovici (i když v širších elitách jich mnoho není) tuto izolaci vítají. Začíná jim imponovat čínský model: nesmírně dynamická ekonomika, disciplinovaná společnost a rostoucí vojenská velmoc, které s železnou kontrolou vládne dědičná elita, jež spojuje obrovské bohatství s hlubokým vlastenectvím a prosazuje myšlenku Číny jako samostatné a nadřazené civilizace.
Možná chtějí, aby Západ natlačil Rusko do náruče Číny, a to i přes riziko, že se tím Rusko stane závislým na Pekingu. A samozřejmě věří, že válka na Ukrajině upevní vlastenecké cítění v Rusku na podporu jejich vlády a také jim umožní, aby se ve jménu podpory válečného úsilí zapojili do zesílených represí. Tyto represe již začaly: v Rusku byly uzavřeny poslední nezávislé sdělovací prostředky a zákony trestají jakoukoli kritiku války jako vlastizradu.
Především z hlubokých historických, kulturních, profesních a osobních důvodů jsou silovici a ruská oficiální elita obecně zcela a neodvolatelně oddáni myšlence Ruska jako velmoci a jednoho z pólů multipolárního světa. Pokud v to nevěříte, nejste součástí ruského establishmentu, stejně jako pokud nevěříte v globální prvenství USA, nejste součástí amerického zahraničního a bezpečnostního establishmentu.
Místo Ukrajiny v této doktríně přesně vystihl bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijským impériem.“ Ruský establishment s ním zcela souhlasí. Přinejmenším posledních 15 let také souhlasí s tím, že záměrem Ameriky je zredukovat Rusko na podřízenou velmoc třetího řádu. V poslední době dospěli k závěru, že Francie a Německo se USA nikdy nepostaví na odpor. „Pro Západ máme jen nepřátele,“ jak mi v roce 2019 řekl jeden intelektuál z establishmentu.
Ruský establishment považuje podporu ukrajinského nacionalismu za klíčový prvek protiruské strategie Washingtonu. Dokonce i jinak klidní a rozumní členové ruského establishmentu se vrtěli vzteky, když jsem se v rozhovoru odvážil naznačit, že by pro samotné Rusko bylo lepší nechat Ukrajinu jít. Zdá se, že jsou připraveni v případě potřeby dlouho a bezohledně bojovat, a to za cenu nesmírných nákladů a rizik pro svůj režim, jen aby tomu zabránili.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 768 komentářů u „Ukrajina“

  1. Olesja Medveděva uvedla na pravou míru zprávy o násilných deportacích běženců, kteří zdrhli do Ruska, o odebírání dokladů a tak podobně.
    Na základě osobních svědectví ve svém pořadu podala poměrně vyčerpávající zprávu:
    – Násilné deportace se nekonají, fůra lidí ujela z Mariupolu a dalších míst bojů vlastními auty, a to i na ukrajinské území , dle vlastní volby (z Mariupolu přes Rusy obsazený Berďjansk). Kdo neměl možnost vlastní dopravy, jel ruskou stranou přistavenými autobusy. Čili nikoli „násilné deportace“, nýbrž částečně organizovaná evakuace.

    • – „uprchlické“ nebo taky „filtrační“ tábory existují, je v nich prověřována totožnost uprchlíků, vynechávány jsou ženy, děti a důchodci. Muži jsou vyslýcháni s cílem, aby bylo zabráněno infiltraci kriminálníků nebo do civilu převlečených příslušníků ozbrojených sil, případně bojovníků proslulých dobrovolnických praporů. U žen tvoří výjimku mladší ženy, které se pohybují v doprovodu mužů, páry jsou vyslýchány odděleně a je zjišťováno, zda skutečně patří k sobě (dotazy na datum svatby, domácí zvířata a jejich jména a podobně).
      Mužům jsou snímány otisky prstů. Délka pobytu v těchto táborech 2-4 dny.

      • – Údajné odebírání dokladů není taky docela takové, jak je prezentováno. Těm, kdo sdělí, že chtějí cestovat dále do Turecka, Gruzie, Evropy atd., jsou ponechány veškeré doklady a můžou odcestovat.
        Pokud někdo prohlásí, že chce zůstat na území RF, odevzdá své ukrajinské doklady a dostane ruský doklad „osvědčení uprchlíka“ Tento doklad platí rok a během této doby nelze vycestovat z RF.

        • -Kdo má prostředky, příbuzné, přátele na území RF a tudíž možnost samostatně se zabydlet, je po prověrce propuštěn, dostane ruskou platební kartu s částkou 10.000,- rublů a může jet. Kdo je bez prostředků a nemá možnost zorganizovat si sám bydlení, je zařazen do programu pro umístění uprchlíků. Ze začátku byli uprchlíci umisťováni v okolí ukrajinských hranic, vzhledem k zaplněnosti kapacit jsou nyní rozmisťováni centrálně a ubytováváni všude možně, kde je místo. Třeba i v Novosibirsku. Ubytováni jsou v městských zařízeních, v tělocvičnách, penzionech, prostě kde je místo. Dokud nenajdou práci a vlastní bydlení, dostávají státní podporu a 3 x denně stravu na státní útraty.

          • – Pracovníkům policie a administrativních orgánů je nabídnuta možnost pokračovat v práci, ale už pod ruskou, případně doněckou nebo luganskou správou.

            Takže sovy nejsou, čím se zdají být. Ani se nedivím, že Olesja Medveděva z Kyjeva raději odjela, za její zprávy ji asi současný ukrajinský establishment nemá moc v lásce.

      • Pořád jsou to okupanti v cizí zemi. To, že před novináři zrovna neznásilňují a nebraždí je ani trochu neomlouvá.

  2. 2 maYda ad 20:22 – tohle nepochopíte… Jednak jako žena, druhák jako ne-američanka…
    V anglosaském maskuliním prostředí je zakořeněno, že lepší je ten, kdo má většího pinďoura… No a kdo nemá, snaží se to kompenzovat jinak a jinde. No a taková válka je k tomu ideální příležitost…
    Zatímco Češi – smějící se bestie – s klidem řeknou (a dokážou), že i s malým Kašpárkem lze sehrát velké divadlo… A tohle hecování zde obvykle nezabírá…
    Typické je to v dopravní situaci – všichni jedou tak akorát přiměřeně, načež se najde zakomplexovaný idiot, který bliká a troubí a za kažou cenu se cpe dopředu – kamarád to komentuje obvykle „klídek, buď má komplexy, že ho má malýho, nebo mu žena ráno nedala a kompezuje si to tady…“
    A ono to platí nejen v dopravě…

    • Ad malý Kašpárek a velké divadlo- Pepa Náhlovský to někde citoval a doplnil, že to platí ale jen pro malou scénu. Ve velké manéži nemá šanci 🙂

  3. Ropa nám zase leze nahoru – 113 dolarů za barel…

    • No a co, kdyby to byl můj domov tak bych ve sklepě míchal zakázaný napalm a nájezdníky smažil. Asi proto jsem víc Američan než Čech, nikdy se nevzdám a proti nájezdníkům užiju naprosto všechno, abych jich co nejvíce zničil.

      • To je naprosto srozumitelné. Nicméně my svůj domov nebráníme a odsuzovat jednu stranu za to, co dělají obé mi přijde divné.

        A nenávidět Rusko za to, že dělá obdobu toho, co USA, také.

        Prostě velmoci jsou agresivní a porušují zákony a pravidla – malé země mezi nimi musí opatrně navigovat.

        • V té opatrné navigaci Zelenskij totálně selhal, vsadil na nesprávnou kartu.

  5. Podle Ukrajinského tweetu rusové v Zaričném u Lymaně. To je ca 30 kilometrů na západ od Severodencka,

    Jestli to je pravda, prolomili se Rusové dost do hloubky hned první den.

    • Tak mam smulu, A.K.! Dlouha ruka rozestiracu mizerie rovnomerne ohodnotila tvuj nabizeny program jako pro me nevhodny. Az tam bude neco o svobodnych muzicich, jak tahaji lode na Ukrajine po Dnepru, treba to projde. Ten Rjepinuv obraz vidim pred ocima, zpivaje si: Ja drugoj takoj stranu neznaju, gde tak volno dyset celovek.

      • Jsem blbej! To nebyli svobodni burlaci na Dnepru! To byli ti jeste svobodnejsi burlaci na Volze!

        • Petře, přes VPN to jde…Na Dožď jsem se díval několik let – tedy vemi nepravidelně, ale bylo to jediné objektivní zparavodajství ze země kde zítra znamená včera.

          • Jejda, Dusane? Jak se ti , vam, dari? Myslis, ze tam, kde ted jsi, nebudou na podzim pobihat molodci s opaskama a kalasnikovama? Uz jsem zameskal dve trnkove a zabijackove sezony! Rekni mne, ze Chorosi nemysli na zabrani Vsetina!? Ahoj!

  9. Nebe je temný a mnohem níž
    Jen vlků dávnej chorál z hor
    A já tu marně hledám skrýš
    Když cesta rovná se nám ztrácí…

    Kurva já mám zase depku jako prase

  12. Matzurko, nějak ti uniklo, že Turci zaútočili na PKK základnu po konzultaci s Mansourem Barzanim, šéfem iráckých Kurdů.

    • Tak Rusové koneckonců také zaútočili po konzultaci s představiteli donbaské a luhanské republiky…

      • Na rozdíl od Barzaniho ti ruští představitelé jsou banditi

  13. No, na můj včerejší zvídavý dotaz odpověděl jen Schumi, takže svůj názor nehodlám měnit.

  14. No, výborně. Gratuluji.

    „Je jen otázkou času, než osvobodíme celé území našeho státu, tvrdí Zelenskyj“

    Zatím jsem neviděl jedinou úspěšnou Ukrajinskou ofenzivní akci – pořád úspěšně odráží Rusy od dalších mést – ale držím palce.

  15. Petr Kunetka (19.4.2022 (8.05)) Dobré ráno
    Když se celý pokrokový spět spojí, ruku v ruce zaženeme agresora zpět do temných jeskyní.
    Sláva Ukrajině.

    • Pokrokový svět,
      to je těch cca 40 západních států, čítajících miliardu duší ? No jasně, proti zbytku světa (přes šest miliard) to dáme.

    • A tak já vyrozuměl, že nás k tomu ani nepotřebují – Ruská armáda mele z posledního.

  16. „Ukrajinské zdroje uvádějí, že Arestovičovi byla pozastavena funkce oficiálního mluvčího a vše, co říká, je nyní jeho osobním názorem. Důvod: diskreditace zpravodajské agendy a prudký pokles důvěry ukrajinského obyvatelstva v jeho brífinky.“

    Tak už ani Ukrajinci nevéří ofiko zprávám své verchušky. Jen my.

  17. Je to jednoduché. Člen NATO zaútočit může. Rusáci ne. Připomíná mi to okřídlené, ponocnej byl vožralej jak prase, pan starosta trošku veselejší.

    • Ano. Také se mi jeví, že to pravidlo je nastaveno takhle, jenže mám pocit, že na něj nečlenové začínají kašlat. Což se NATO logicky nelíbí.

  18. Myslím, že většina nás, zdejších přispěvatelů, nefandí Rusům, ale dívá se na dění bez klapek na očích, abychom si dokázali připomenout, co se dělo i jinde.
    Taky, jak se tu již také řeklo, nelze plně veřit propagandě ani jedné strany.

    • Inu – možná někdy někdo trochu Rusku fandí.
      Důvode je prostý – fandí se slabšímu. V daném případě tomu, na koho se hází veškerá špína. Každý člověk, který je na světě déle než dvě generace ví, že „ti druzí“ mají „taky svoje“.
      To je problém jednostranné propagandy – nakonec funguje opačně.

      • Tak ono to je i tím, že nás zahrnují výhradně proukrajinskými lžemi, taky je rvou dítkám do hlavy ve škole…
        Navíc sakra průhlednými. Mne osobně to uráží.

        • Nám (mluvím za svoji generaci) valili do hlavy zase jiné klíny. A stejně to mělo jen velmi dílčí úspěch,. Tedy spíš nemělo. Jak o bude s mileniály nevím.
          Děcka jsou sice občas k zabití, ale ve své podstatě nejsou blbá. V tom vidím naději. Bude další generace, která bude brtavurně ovládat doublethink.
          Jirka Orwell je náš prorok.

  19. Šéf Luhanské oblastní správy Serhij Hajdaj vyzval k urychlené evakuaci obyvatel regionu. „Není čas na přemýšlení. Rozhodnutí je třeba přijmout rychle,” napsal Haidai na své stránce na Facebooku.

    Zjevně nepochopil, že nechat je tam byla ta pointa.

  20. „Sankce fungují. Ruští oligarchové přišli o víc než sto miliard dolarů“

    Zajímavé. Já myslel, že cílem sankcí mělo být zastavení války. Takový Freudian slip 🙂

    • Jen hlupák nemění své názory. Když to je pro něj výhodné.

    • Čas oponou trhnul a nová doba, nové názory, nová image.
      Kdo chvilku stál už stojí opodál.
      Nic nového pod sluncem.

      • Jako ti apoštolové na pražském orloji.
        Když člověk chvíli počká, objeví se tam ti samí.
        A znova a znova…

  22. Mimochodem, napadla mne taková prkotinka. Jak to, že víme jméno té hloupé učitelky i školu, na které učila? Nemáme GDPR, ochranu osobnosti a tak?

  23. Jak vidno zříti, pan premiér změnil názor. Zdá se mi, že je čas změnit premiéra.

  25. A koukám, že Macek také čte čínské noviny 🙂

  26. Dobré ráno,

    „Aha, takže budeš raději na kolenou, psát azbukou a ve čtvrtek v pět ráno stát na kližku. Tak si to užijte.“

    Promiň, Dušane, ale tohle strašení návratem k socialismu ala 70. léta je fakt hodně laciný.

    Na kolenou jsou v poslední době vidět spíš Američani, jak se omlouvají černochům za to, že jsou bílí a popírají a překrucují svou vlastní historii, aby se zavděčili progresivistům.

    Za celou totalitu tu Rusové nezakázali češtinu jako úřední jazyk, za to Ukrajinci na Ukrajině ruštinu ano. Čímž mimochodem – s mlčenlivým souhlasem západu – značně přispěli k tomu, co se tam dnes děje.

    Fronty brzo ráno tady jsou už dnes realitou, nízkopříjmoví důchodci necílí sice na přímo na kližku, ale na slevy obecně. Dá se očekávat, že pokud bychom kupovali drahý americký plyn (pokud by byly kapacity a infrastruktura, což není), tak jich v těch frontách přibyde a na kližku stejně nebudou mít.
    Pokud teda tu kližku mezitím nezakážou zelení progresivisté a nebudeme povinně chroustat tofu.

  27. Poměry, jakými tady strašíš, jsou na východní Ukrajině nikoliv jako důsledek ruské okupace, ale jako důsledek „vitězství demokracie“ a vlády oligarchů, podporovaných západem na Ukrajině

    Sám jsi ostatně napsal, že Ukrajinu USA nemůže obětovat Rusku ( = dohodnout s Ruskem?), protože by se ukázala slabost Ameriky a posílilo to vliv Číny a Ruska. O čem jsi pomlčel, jsou ekonomické zájmy prominentních občanů na Ukrajině včetně synáčka Vašeho prezidenta.

    Takže jde o americké zájmy, ne že ne a ne o blaho nějakých barbarů z východu, ať už jde o nás nebo Ukrajince, což je asi u většiny Američanů hluboko pod jejich rozlišovací úrovní.

  28. Suma sumárum – amerika už ukrajinu obětovala . Ne Putinovi, ale svým zájmům.
    A jestli chceš vědět, jak jsme na to přišla, tak věz že mi to docvaklo při čtení Tvách příspěvků a zamyšlení se nad nimi.

    Když vezmu v úvahu důsledky amerického vývozu demokracie, tak se mi jeví – z pozice tady ve střední evropě – že ono taky není o co stát.
    Takže to, prosím Tě, na mně nezkoušej se strašením frontou na kližku.

    Mimochodem, kližka není nic podřadného, je to výborný maso, z kterých se dá připravit spousta vynikajících pokrmů.

    • Na rozdíl od Barzaniho ti ruští představitelé jsou banditi.

  29. Jen bych to Maydo USA nevyčítal. Státy nemají přátele, státy mají zájmy. Oslabení Ruska a Evropy je v zájmu USA.

    A Ukrajinská vláda se rozhodla sehrát svou roli dobrovolně.

    • Nebo možná za úplatu, ale to je jedno.

  30. Dobré ráno, Maydo, dovolím si reagovat na tuto větu:
    Za celou totalitu tu Rusové nezakázali češtinu jako úřední jazyk…
    Nevím, kde v SSSR byla povolena čeština jako úřední jazyk. Vím, že rusáci (sověti) vraždili Čechy, likvidovali jejich vesnice, posílali je na Sibiř. Cíleně likvidovali českou inteligenci. Pravda: některé nechali žít.

    • Ach jo…
      „Za celou totalitu *tu* Rusové… „

    • Díky, přehlédl jsem. Tj. rusáci (sověti) se zde chovali jinak než v SSSR. Své největší bestiality omezili na území (bývalého) SSSR. Máme tedy naději, že nejvyšší a nejinteligentnější odvolá plán na sjednocenou („otevřenou“) Eurasii od Vladivostoku po Lisabon? Že Černošice nezažijí to, co Buča? Brno co Charkov?

      • Ano, choval se zde jinak. Také zde prakticky nedošlo za 40 let k významnému odporu. Koneckonců, Chersonská oblast je v klidu, že.

        A v případě invaze Ruska sem (jak, kudyma?) by ani nebyl důvod něco ničit. Pár zbylých tanků jsme poslali na Ukrajinu a dohromady bychom dali steží jednu divizi. .Ta by si to mohla picnout, aby situaci nekomplikovala.

        Ukrajina měla ca 150 moderních letadel, my 7.

        Co sem pořád motáte toho Medvedéva, to nechápu.

      • No nickaneme,
        vy teď asi máte špatné spaní. Možná byste si měl připravit únikovou cestu do USA. Tam, když budete hodný a podvolíte se progresivistům, vydržíte. America First!
        Ale vážně: Strašením nic nezískáte. Já si nepřeji být ani v jednom bloku. Ale, mám-li být cynický: Pořád se snáze přizpůsobím té „východní“ kultuře než té současné USA. Tedy té, o níž se občas dozvídáme z oficiálních zdrojů. Ono to bude zase poněkud (hodně) naředěné, stejně jako ta vaše vize východního vazalství.
        P.S.: Před chvíli mi lékař oznámil, že lék, který potřebuji zdražil osmkrát. A ještě je ho málo. Takže fajn, příroda je mocná čarodějka.

      • Proč jen tak úzký výběr zlikvidovaných vesnic?

    • Co máme dělat, abychom nedopadli jako Buča, Charkov, Mariupol? Aby k nám nepřišly muslimské hordy poslané nejvyšším a nejinteligentnějším? Podvolení?

      Kde je Šojgu?

      • Přestat panikařit, důsledně sledovat své zájmy a myslet na to, že když nebudeme schopni se bránit my, tak nás neubrání nikdo.

        Vzor Orbán.

        • Který za sebou má Maďary. Koho má za sebou zdejší libovolný politik?

          • Prací politika je zastupovat zájmy své země, a když to dělá dobře, získá podporu.
            Bohužel, naši politici preferuji roli vicekrále. Zjevně lukrativnější.

            Každopádně, jestli obyvatelstvo nemá potřebu, tak je vyřešíno.

      • Co dělat? Nic. Nepodílet se na okopávání kotníků, na Drang nach Osten..

  31. Já to, Petře, USA nevyčítám.
    Jen konstatuju, že taková je realita. Velmoci mají svoje zájmy, jakékoliv principy budou hájit jen dokud to bude v souladu s těmi zájmy a těm zájmům podřídí svou propagandu.

    Strašení životem na kolenou a frontám na kližku by mohlo zabrat tak leda na tu slečnu ze Dnů trifidů, co neochvějně věřila, že do vánoc dorazí američani a dají svět do pořádku. 🙂

    • Tak, tak. Akorát nechápu, proč my musíme tak důsledné jet tu americkou – Ukrajině to zjevně moc nepomohlo.

      Viz Francie, Německo, Maďarsko… Starají se o své zájmy a svou zemi. .Zatímco zde…

      No nic.

  32. maYdo
    jak dopadly ty nožičky? (to že jste je sežrali je jasný).

  33. Nepsala jsem o poměrech v SSSR, ale tady, v ČSSR za totality a na Ukrajině dnes

    • Jaký je opak „ruského švába“? Americký brouk? [;>))

  34. S těmi muslimskými hordami z východu, poslanými Putinem si asi děláte prdel, nickame?
    Nebo jste nějak pozapomněl, že ty hordy se daly do pohybu v důsledku amerických pokusů „zavést demokracii“ na středním východě, na snahy poslat je sem ze západu, na podporu pašeráckého byznysu ze strany EU a na to, že na západě už dnes jsou ve velkých městech oblasti, kde vládne muslimské právo? Na snahy omezit křesťanské symboly, aby se muslimové necítili dotčeni, na bagatelizování kriminality? Na oběti terostridstických útoků v Německu, Francii a dalších zemích?

    A to jako po tomhle čekáte, že když tu začnete strašit muslimskými hordami z východu, tak se mi rozklepou kolena a odeberu se stydět do kouta?

    • Nickname jenom provokuje. Doufám.
      Jinak bych si o něm musel pomyslet něco ne moc lichotivého.
      A vůbec: Co říkáte počasí?

      • No, z toho, že sousedí už od začátku dubna běhají s hadicí kolem baráku a pilně zalévají, jsem trochu nesvá….
        Jestli nebudou letos houby, tak jsme ztraceni, protože už nemáme žádný rezervy sušených hub.

    • Nikoliv. Nejvyšší a nejinteligentnější hledá válečníky v Mali, Sýrii, aby pomohli s přinesením ruského světa na Ukrajinu.
      Neříkám „bát se“. Ptám se, co udělat, pokud nechci ruský svět v Česku. Zatím jsem četl jediný návrh: Podvolení se.

      • V principu pro Vás osobně nejbezpečnější je skutečně úprk do USA. Pro realizaci plánu, který jsem uvedl nahoře, nezískáte dost podpory.

        • Na druhou stranu, v našich médiích vidím odzhora dolů, že Putin prohrál, Ruská armáda je nefunkční, že znovudobytí obsazených území bude pro Ukrajince těžké, ale zvládnou to…

          Proč ty obavy?

  35. NATO bojuje za svobodu, demokracii, lidská práva, za spravedlivé rozdělení zdrojů….

    • Dobrý den, pane Schumachere!
      Nejhorší je, že tomu někdo i věří.

  36. Nožičky dopadly dobře. Sulcík jedna báseň. A ještě nejsou sežraný úplně, mám zbytek ještě v mrazáku.

  38. No, to je úžasné nápad… Dva národy se silně nacionalistickými sklony a navzájem se nemusí.
    Dřív nebo později by to byla Jugoslávie č. 2

    • No, ta snaha Polska se rozprostírat zas až ke Smolensku za něco stojí… 🙂

  39. No to už začíná být hodně šílené. Ptám se: Kteří Poláci?

  41. Dobrý den, jak si všichni jistě pamatují, před časem jsme zde již měli Zpátečníkovu rovnici. Nyní si (právě tak marně) uvedeme tzv. Zpátečníkovy nerovnosti:

    1. Nepočítáme-li Bělorusy, ze všech národů světa jsou Rusům nejpodobnější Ukrajinci.
    2. Nepočítáme-li Bělorusy, ze všech národů světa jsou Ukrajincům nejpodobnější Rusové.

    (Laskavý čtenář nahlédne, že kdybych uvedené výroky napsal hezky v logice prvního řádu s velkým kvantifikátorem, v pravé části budou vskutku nerovnítka.) (Národem se zde rozumí politický národ.)

    Domnívám se, že neštěstím této nepříliš plodně se vlekoucí debaty je snad od prvopočátku, že tyto nerovnosti nerespektuje.

  42. 2 Petr Kunetka ad 10:43 – jo, ono se to rýsuje už dost dlouho – ale teď to dostává realističtější obrysy… Velkopolsko od moře k moři, že? Jen jsem zvědav, nakolik Poláci zapomněli na Volyňskou neděli a jak budou dnes v rámci spojenectví vzývat a uctívat svatého Banderu, kterej tu Volyňskou neděli dirigoval…

    • Je celkem možný, že si Poláci svůj prostor v Haliči vyčistí a Ukrajinci budou vzpomínat na zlaté časy ruské agrese.

    • Proto bývalo by bylo pro nás prospěšnější, po vzoru Maďarska, se do toho nesrat. Především si hlídat severní hranici.

      • Kdo je my? Německý místodržící Fiala?

  43. PeSi, dají nějaké usmíření jako my s Némci a ruka se k ruce povine… 😀

  44. 2 Petr Kunetka ad 10:59 – a jak si to v diskusi pochvalujou…

  45. StK, zajisté. Mediálně náležitě podáno.
    Kdo nesplňuje stanovené parametry, což je úměrné ochotě dělit se o zdroje podle požadavků posuzovatele, porušuje základní principy demokracie, svobody a lidských práv, čímž je legitimováno užití násilí proti němu. Ve jménu civilizačních principů.

  46. 2 Zpátečník ad 11:00 – „Nyní si (právě tak marně) uvedeme tzv. Zpátečníkovy nerovnosti“, které spolu se včerejšími „příspěvky“ lze souhrně nazvat Zpátečníkovy píčoviny.
    V 11:00 už sice může být gentleman opilý, ale nemělo by se to přehánět…

  47. Začal útok na Azovstal. V tamních podzemích úkrytech se ukrývá nejméně 1000 civilistů z praporu AZOV, uvádí BBC.

  48. 2 ptakopysk ad 11:39 – jo, to je realistický scénář… A obávám se, že Poláci nebudou zas tak moc „humózní“ – (C) Pepa Nos…

  49. Hele, PeSi, kdybych měl tuto debatu bráti vážně – a zejména kdybych si připustil, že je věrným a pravdivým obrazem kvalit českého (zahraničně)politického uvažování -, teprve pak bych se musel jít vožrat jak doga.

    Nechtěj to po mne, šetři má játra a malinké šedé buňky mé jemné, křehoučké kůry mozkové.

    • Bohužel, realita je ještě horší, než tato debata.

  50. Z mého pohledu je nejdůležitější, že Covid je na ústupu, terapie zafungovala. Vrátili se z Budejic, teprve se ukáže jestli jsme se nakazili.

Komentáře nejsou povoleny.