Ukrajina

Publikováno | Autor:

Dušan Neumann

Střízlivý rozbor z pera Anatola Lieuvena z prestižního amerického magazinu Foreigh Policy

Při popisování Putina a jeho nejbližšího okolí si často vzpomenu na poznámku Johna Maynarda Keynese o Georgesi Clemenceauovi, francouzském premiérovi za první světové války: že to byl člověk v deziluzi, který „měl jedinou iluzi – Francii“.
Něco podobného by se dalo říci o ruské vládnoucí elitě a pomáhá to vysvětlit děsivě riskantní kolektivní hazard, který podnikla invazí na Ukrajinu. Možná jsou bezohlední, chamtiví a cyničtí – ale nejsou cyničtí vůči myšlence ruské velikosti.
Západní média používají termín „oligarcha“ pro označení superbohatých Rusů obecně, včetně těch, kteří nyní zcela nebo z velké části žijí na Západě. Tento termín se etabloval v 90. letech 20. století a ještě dlouho poté jím byl označkován každý bohatý ruský podnikatel. Za prezidenství Borise Jelcina skutečně ovládala malá skupina bohatých podnikatelů stát, který ve spolupráci s vysokými úředníky drancovali. Tuto skupinu však Putin během prvních let své vlády rozprášil.
Tři ze sedmi nejvýznamnějších „oligarchů“ se pokusili Putinovi politicky vzepřít. Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij byli vyhnáni do zahraničí a Michail Chodorkovskij byl uvězněn a poté vyhoštěn. Ostatním a jejich četným méně významným protějškům bylo umožněno ponechat si své podniky v Rusku výměnou za bezpodmínečnou veřejnou podřízenost Putinovi. Když se Putin po zahájení invaze na Ukrajinu setkal (prostřednictvím videa) s předními ruskými podnikateli, nebylo pochyb o tom, kdo dává rozkazy.
Silou, která zlomila oligarchy, byla bývalá KGB, reorganizovaná v různé nástupnické bezpečnostní služby. Sám Putin samozřejmě z KGB vzešel a velká většina vrcholné elity pod Putinovým vedením pochází z KGB nebo přidruženého zázemí (i když ne z ozbrojených sil).
Tato skupina zůstala pod Putinem pozoruhodně stabilní a homogenní a je (nebo byla) mu osobně blízká. Pod jeho vedením drancovali svou zemi (ačkoli na rozdíl od Jelcinových oligarchů si většinu svého majetku ponechali v Rusku) a podíleli se na jeho zločinech nebo s nimi souhlasili, včetně největšího z nich, invaze na Ukrajinu. Opakovali Putinovu štvavou propagandu proti Ukrajině i jeho odsudky západní dekadence.
Vzhledem k tomu, že se Rusko propadá stále hlouběji do válečných bažin a do hospodářské krize, je hlavní otázkou, zda – pokud se válku nepodaří rychle ukončit diplomaticky – mohou Putina odstranit (nebo přesvědčit k odstoupení) samotné ruské elity, aby se pokusily vyprostit Rusko i sebe z jámy, kterou jim vykopal. Abychom mohli posoudit, jaké jsou k tomu šance, musíme pochopit povahu současných ruských elit, a především Putinova nejbližšího okruhu.
Aby ilustroval hloubku ruské katastrofy devadesátých let a ztotožnil se se všemi, kteří jí trpěli, Putin uvedl, že se v jedné fázi – ještě jako podplukovník KGB – snížil k tomu, že si přivydělával jako taxikář na volné noze. To je docela věrohodné. Když jsem v roce 1994 pracoval jako novinář pro The Times v Rusku a bývalém SSSR, byl mým řidičem na severním Kavkaze bývalý major KGB. „Mysleli jsme si, že jsme páteří Sovětského svazu,“ řekl mi trpce. „Teď se na nás podívejte. Praví čekisti!“ odfrkl si.
„Pravý čekista“ (nastojaščij čekist) byla sovětská propagandistická fráze zahrnující vlastnosti jako bezohledná disciplína, odvaha, ideologická oddanost a čestnost, které byly údajně charakteristické pro Čeku, první sovětskou tajnou policii vytvořenou Leninem a jeho spolupracovníky.
Stalo se to předmětem mnoha sovětských vtipů, ale není pochyb o tom, že Putin a jeho nejvyšší elita se v tomto světle nadále vidí jako páteř Ruska – i když se zdá, že Putin, který je všechno, jen ne revolucionář, se mnohem silněji ztotožňuje s bezpečnostními elitami carského Ruska, než toho sovětského.
Zajímavou ilustrací toho je film Svaz spásy (Sojuz spasenije, 2019) o radikálním povstání děkabristů z roku 1825, natočený s podporou ruského státu. Ke značnému šoku mých starších ruských přátel, kteří byli za komunismu vychováni v úctě k děkabristům, jsou hrdiny tohoto filmu car Mikuláš I. a loajální carští generálové a úředníci, kteří proti povstalcům bojovali za zachování vlády a pořádku.
Ačkoli nashromáždili obrovskou moc a bohatství, Putin a jeho nejbližší okolí zůstávají silně rozhořčeni způsobem, jakým se v 90. letech zhroutil Sovětský svaz, Rusko i jejich vlastní organizace – a velká moc v kombinaci s velkou záští je jednou z nejvýbušnějších směsí v domácí i mezinárodní politice.
S tím, jak postupně sílily Putinovy autokratické tendence, začala skutečná moc (na rozdíl od bohatství) v systému stále více záviset na neustálém osobním přístupu k prezidentovi; a počet těch, kteří takový přístup mají, se zúžil – zejména poté, co strach z covidu vedl Putina k drastické osobní izolaci – na hrstku několika blízkých spolupracovníků.
V prvních letech své vlády mohl být Putin (který byl služebně mladým důstojníkem KGB) považován za „prvního mezi rovnými“ v rámci špičkové elity přátel a kolegů. Dnes už tomu tak není. Stále častěji jsou i silovici veřejně degradováni na služebníky autokrata – jak názorně ukázalo Putinovo ponižování šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina na televizním zasedání Rady národní bezpečnosti v předvečer války. Takové pohrdavé chování vůči nejbližším stoupencům by se Putinovi mohlo vymstít, jako se to stalo už mnoha autokratům v minulosti.
Nejbližší okruh tvoří ministr obrany Sergej Šojgu (bývalý ministr pro mimořádné události, který nikdy nebyl vojákem), Nikolaj Patrušev, bývalý šéf domácí rozvědky a nyní tajemník Rady národní bezpečnosti, Naryškin a Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády, kterého Putin jmenoval do čela ropné společnosti Rosněfť. Pokud do tohoto nejbližšího někdy patřili vrcholní ekonomičtí představitelé s „vlasteneckými liberálními“ sklony, byli z něj dávno vyloučeni.
Tito muži jsou v Rusku známí jako „siloviki“ – „muži síly“. Mezi siloviky a širšími ruskými elitami – rozsáhlými a velmi nesourodými a nejednotnými kongregacemi bohatých podnikatelů, vysokých úředníků mimo užší okruh, vedoucích představitelů médií, nejdůležitějších generálů, vlasteneckých intelektuálů a pestré party lokálních prominentů, poskoků a agentů, kteří tvoří vedení Putinovy strany Jednotné Rusko – je třeba vést jasnou linii.
Mezi některými širšími ruskými elitami je již patrné znepokojení nad invazí na Ukrajinu a jejími důsledky. Přirozeně to začalo u ekonomických elit, vzhledem k jejich životním zájmům na obchodu se Západem a pochopení katastrofálního dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku. Roman Abramovič, jehož nespokojenosti si nešlo nevšimnout, když hledal kupce pro fotbalový klub Chelsea, tento týden zjistil, že prodej byl zastaven, protože mu byla zmrazena jeho aktiva ve Spojeném království. Michail Fridman, předseda společnosti Alfa Group (již západní sankce těžce zasáhly) a jeden z přeživších „oligarchů“ z 90. let, vyzval k brzkému ukončení války, stejně jako hliníkový magnát Oleg Děripaska.
Pokud nedojde k mírové dohodě a válka se protáhne do krvavého patu, ekonomika prudce poklesne a životní úroveň ruského obyvatelstva se citelně sníží, čímž se nevyhnutelně radikálně rozšíří veřejné protesty, státní represe a pokusy státu o drezírování a vykořisťování byznysu, a tím i nespokojenost širších elit.
Ty však postrádají kolektivní instituce a, což je možná ještě důležitější, kolektivní identity, které by jim umožnily snadno se spojit a Putina sesadit. Dumu neboli dolní komoru ruského parlamentu mi jeden ruský přítel výstižně popsal jako „kompost plný různých druhů shnilé zeleniny“. To je trochu nelaskavé – v Dumě sice zasedají slušní lidé, ale bylo by marné hledat v ní jakékoliv politické vůdce.
Armáda, která by jinde ve světě byla institucí iniciující převrat, byla cílevědomě depolitizována, nejprve sovětským státem a nyní tím Putinovým, výměnou za rozsáhlé státní financování. Nyní se zavázala k vojenskému vítězství na Ukrajině, nebo alespoň k něčemu, co lze jako vítězství prezentovat.
Na druhou stranu Putinova bezohledná čistka ve vyšších armádních kruzích spolu se zjevnou nekompetentností, s níž vrchní velení řídilo invazi na Ukrajinu, může v budoucnu vést ke značné nespokojenosti v armádě, včetně generálů nižších hodností. To znamená, že armáda se sice sama proti Putinovi neobrátí, ale je také velmi nepravděpodobné, že by ho zachránila.
Jeden z nejúčinnějších tlaků na Putinovu elitu mohou vyvíjet jejich vlastní děti. Téměř všichni rodiče vyrostli a začali svou kariéru v posledních dekádách Sovětského svazu. Jejich děti však v mnoha případech získaly vzdělání a žily převážně na Západě. Mnozí z nich souhlasí, alespoň v soukromí, s Jelizavetou Peskovovou, dcerou Putinova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, která proti válce protestovala na Instagramu (pak příspěvek rychle smazala). Rodinné večeře doma u Peskovových jsou jistě v těchto dnech zajímavé.
Silovikové jsou však s Putinem a válkou natolik spojeni, že změna ruského režimu by musela zahrnovat odstavení většiny z nich od moci, eventuálně výměnou za slib, že nebudou zatčeni a zachovají si své majetky (takovou záruku dal Putin svému předchůdci Jelcinovi).
Přesto tato změna může trvat dlouho. Siloviki byli jsou poměrně správně vykreslováni jako hluboce zkorumpovaní – ale jejich korupce nese zvláštní rysy. Vlastenectví je jejich ideologií a sebeospravedlněním jejich nesmírného bohatství. Jednou jsem si u šálku čaje povídal s bývalým vysokým sovětským úředníkem, který udržoval kontakty se svými starými přáteli z Putinovy elity.
„Víte,“ uvažoval, „za sovětských časů byla většina z nás opravdu celkem spokojená s dačou, barevnou televizí a přístupem do speciálních obchodů s některým západním zbožím a dovolenou v Soči. Byli jsme naprosto spokojení a srovnávali jsme se jen s ostatními občany, ne se západními elitami.“
„Dneska mají silovici samozřejmě rádi svůj západní luxus, ale nevím, jestli je všechno to kolosální bohatství dělá šťastnějšími, nebo jestli jsou pro ně nejdůležitější peníze samotné. Myslím, že jedním z důvodů, proč kradou v takovém měřítku, je to, že se považují za představitele státu a mají pocit, že být chudší než banda podnikatelů by bylo ponížením, dokonce jakousi urážkou státu. Dříve platilo, že úřední hodnost vám dávala nejvyšší postavení. Nyní musíte mít k hodnosti i obrovské množství peněz. To je to, co s ruskou společností udělala devadesátá léta.“
Silovikové přirozeně lpí na myšlence veřejného pořádku, na pořádku, který zaručuje jejich vlastní moc a majetek, ale který je také podle nich nezbytný k tomu, aby Rusko neupadlo zpět do chaosu 90. let a ruské revoluce a občanské války. Katastrofa 90. let podle nich zahrnovala nejen katastrofální úpadek státu a ekonomiky, ale i společensky destruktivní morální anarchii – a jejich reakce nebyla nepodobná reakci konzervativní americké společnosti na 60. léta nebo konzervativní německé společnosti na 20. léta.
V tomto ohledu mají Putin a silovici opravdové sympatie velmi velké části ruského obyvatelstva, které zůstává silně rozhořčeno – jak nad způsobem, jakým byli v 90. letech zrazeni a okradeni, tak nad tím, co vnímají jako otevřené pohrdání, které vůči obyčejným Rusům projevují liberální kulturní elity t Moskvy a Petrohradu.
Při jedné nezapomenutelné příležitosti v polovině 90. let jsem byl požádán, abych po večeři přednášel na konferenci pořádané přední západní bankou pro západní investory a ruskou finanční elitu. Večeře se konala ve známém moskevském nočním klubu. Když mi vypršel čas, nikdo se nepokusil dát mi to najevo. Namísto toho za mnou najednou začala znít jazzová verze sovětské vlastenecké písně a na pódiu objevil někdo v medvědím kostýmu, mávající ruským vojenským praporem a vedoucí za sebou řadu tanečnic oděných do velmi zkrácených parodií národního kroje.
Tváří v tvář této konkurenci jsem se ani nepokusil pokračovat ve svém pečlivě promyšleném projevu, ale zmateně jsem se odebral ke svému stolu. Najednou jsem měl mrazivě studený pocit. Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Kabaret z roku 1972, odehrávající se v nočním klubu ve výmarském Berlíně nedlouho před nástupem nacistů k moci, v níž tanečníci předvádějí před chichotajícím se publikem parodii na přehlídku slavného německého vojenského pochodu. Přemýšlel jsem, zda i v Rusku bude za všechno to veselí vystaven strašlivý účet – a obávám se, že Ukrajina a ruští vojáci ho nyní platí.
Jedním z nejhorších důsledků této války bude hluboká a dlouhodobá izolace Ruska od Západu. Domnívám se však, že Putin a silovici (i když v širších elitách jich mnoho není) tuto izolaci vítají. Začíná jim imponovat čínský model: nesmírně dynamická ekonomika, disciplinovaná společnost a rostoucí vojenská velmoc, které s železnou kontrolou vládne dědičná elita, jež spojuje obrovské bohatství s hlubokým vlastenectvím a prosazuje myšlenku Číny jako samostatné a nadřazené civilizace.
Možná chtějí, aby Západ natlačil Rusko do náruče Číny, a to i přes riziko, že se tím Rusko stane závislým na Pekingu. A samozřejmě věří, že válka na Ukrajině upevní vlastenecké cítění v Rusku na podporu jejich vlády a také jim umožní, aby se ve jménu podpory válečného úsilí zapojili do zesílených represí. Tyto represe již začaly: v Rusku byly uzavřeny poslední nezávislé sdělovací prostředky a zákony trestají jakoukoli kritiku války jako vlastizradu.
Především z hlubokých historických, kulturních, profesních a osobních důvodů jsou silovici a ruská oficiální elita obecně zcela a neodvolatelně oddáni myšlence Ruska jako velmoci a jednoho z pólů multipolárního světa. Pokud v to nevěříte, nejste součástí ruského establishmentu, stejně jako pokud nevěříte v globální prvenství USA, nejste součástí amerického zahraničního a bezpečnostního establishmentu.
Místo Ukrajiny v této doktríně přesně vystihl bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijským impériem.“ Ruský establishment s ním zcela souhlasí. Přinejmenším posledních 15 let také souhlasí s tím, že záměrem Ameriky je zredukovat Rusko na podřízenou velmoc třetího řádu. V poslední době dospěli k závěru, že Francie a Německo se USA nikdy nepostaví na odpor. „Pro Západ máme jen nepřátele,“ jak mi v roce 2019 řekl jeden intelektuál z establishmentu.
Ruský establishment považuje podporu ukrajinského nacionalismu za klíčový prvek protiruské strategie Washingtonu. Dokonce i jinak klidní a rozumní členové ruského establishmentu se vrtěli vzteky, když jsem se v rozhovoru odvážil naznačit, že by pro samotné Rusko bylo lepší nechat Ukrajinu jít. Zdá se, že jsou připraveni v případě potřeby dlouho a bezohledně bojovat, a to za cenu nesmírných nákladů a rizik pro svůj režim, jen aby tomu zabránili.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 768 komentářů u „Ukrajina“

  1. Jestli nickname tak nutně potřebujete vidět Šojgua, byl dnes v indické státní TV.

  2. 1. Nepočítáme-li Bělorusy, ze všech národů světa jsou Rusům nejpodobnější Ukrajinci.
    2. Nepočítáme-li Bělorusy, ze všech národů světa jsou Ukrajincům nejpodobnější Rusové.

    A kdybyste chtěl, Zpátečníku, objevovat nějaký světadíl za oceánem, tak ten už objevil nějaký Kolumbus….

    „Domnívám se, že neštěstím této nepříliš plodně se vlekoucí debaty je snad od prvopočátku, že tyto nerovnosti nerespektuje.“

    Z čeho soudíte, že tyhle „nerovnosti“ nerespektuje?
    A k jakému závěru by měla tato debata dospět a jako by měla vypadat, abyste byl ochoten ji uznat za plodnou?

    • Ale připouštím, že chyba stran toho Kolumba může být na mé straně, protože jsem Vám o tom nenapsala, ačkoliv jsem to věděla 😀

      • No, já například včera psal, že proti sobě stojí víceméně Rusové, ale ani to nestačilo.

      • Kolumbus byl žid. Ti tam určitě byli už dávno před Vikingama tak věděl kudy plout.

  3. Nic proti tomu nemám pokud vystoupí z NATO, vrátí západní část a moře Německu a zastaví se na pravém břehu Dněpru.
    Výborný nápad, už to fungovalo.
    Mohli by nám pustit Kladsko.

    • Pokus USA dohodu narušit nebyl úspěšný.

    • Nechápu proč se někdo stará kde je Šojgu. Dobrý manažer se pozná tak, že jeho krátkodobá nepřítomnost na pracovišti není poznat. Vše jede podle plánu.
      Nepřítomnost opravdu špičkového manažera není znát ani dlouhodobě.
      Jako příklad dám pana Bidena. Dělá dojem že není duchem přítomen a přesto Spojené Státy jedou jak dobře namazaný stroj.
      Sláva Ukrajině!

      • Pravoslavní Ukrajinci budou mít Velikonoce příští víkend. Pomlàzka a polévání. To bude hrůznější řeźba než občanská válka. Holky přiváží ke sloupům a dostanou na holou. Už to nacvičovali.

      • To nedokáži posoudit. Nikdo z nás jej neviděl. Ale sakra bych chtěl 🙂

      • Takovou znalostí plánu (Putinova?) bych se tady nechlubil. Mohlo by to někoho rozzlobit.

      • Mnozí ano. Groznyj, Aleppo, Mariupol. Beslan, Na Dubrovce.

        Vše pro nejvyššího. Nic bez nejvyššího. Nic proti nejvyššímu.

        • Bagdád. Bělehrad. Tripolis. Drážďany. Coventry. Hirošima. Ve válce města trpí.

          Ale já bych se spíše pídil po plánu, ne po tvrzení očividného.

          • No, že chce každá velmoc řídit zeměkoulí je další tvrzení očividného.

            Ale mne pořád zajímá ten plán 🙂

  7. Máme přijmout francouzskou nebo německou politiku „podvolení“. Zároveň slyším spoustu kritiky vůči francouzské a německé politice. Proti Green Dealu prosazenému Gazpromem / SA. Proti nereálným snům prosazovanými francouzskými a německými bolševiky, financovanými FSB. Jak se v tom vyznat?
    Jsme malý národ. Menší než velmoci jako Německo, Francie, Maďarsko. Opustili jsme sny „od moře k moři“. Z toho vyplývá odlišná politika.

    • To víte, svět je složitý a názory jsou různé 😀

    • No, musíme přece bránit svobodu a demokracii proti Rusku – za jakoukoliv cenu.

      „Nech odpadne, čo je kolísavé, nech odpadne, čo je oportunistické, ale nech zostane, čo je pevné, čo je charakterné, čo chce za svobodu a demokraciu zápasiť“

      • A pokud nekdo neodpadne sám od sebe, tak s tím zatočíme!

    • No, tady ten případ vypadá úplně jinak, než v tom, co jsem četla původně.

      a teď si z toho něco vyberte…

      V každým případě mám za to, že politika do škol nepatří.
      Otázka ovšem je, jestli to, co ta učitelka dělala, byla politická agitace….
      A i kdyby to agitace byla, pak by mělo být měřeno stejným metrem všem a vyhazov by měl následovat i za takový blbiny jako povinné modrožluté oblečení.

      Ale ten borec, co na ni podal trestní oznámení na všechno možný, vyučený prodavač a advokátní koncipient je dostatečně výmluvný.

      Než vládu takových … tak to fakt radši tu azbuku a frontu na kližku.

      • Proto jsem maydo psal, že ať to dopadne na Ukrajině jakkoliv, Putin už vyhrál. Svoboda a demokracie u nás jsou minulostí.

  9. Zelenskij hrozí demilitarizací Rusku. No, jsem teda žádostiv.

  10. Místodržitel, místodržící. To mluví samo za sebe.

  11. To je pořád řečí o stagflaci, krizi, bídě, schodku …
    Na Minválky se to ještě nedoneslo:
    Ministerstvo obrany začne mnohem rychleji a masívněji pořizovat novou techniku všeho druhu. Urychlí nákupy za desítky miliard korun, které dostane navíc v dalších třech letech.

  12. A Česká policie pro nedostatek úkolů v tuzemsku:
    Česká policie prověřuje válečné zločiny, sbírá svědectví od uprchlíků z Ukrajiny.

    • Fízlové a prokurátoři by měli jít jako prvosledová vojska v našich demokratických misích.

    • No, tak už mají vyřešeno vše… Než řešit Václava III. …

    • Měls to uvést jako zvláštní zprávu pro Loketsko a okolí ….

      • On si to najde. Já jsme takový hodný člověk, když mne někdo poprosí o informaci, zajistím.

        • Špádně šésky!
          „My jsme takový hodný člověk…“

    • Super! Bylo by škoda ho měnit, když jde vše podle plánu. Jen tak dál. 9. května bude za tři týdny.

      • No, já ten plán pořád neznám, ale upozornil bych na jeden detail. Plán je podle Šojgua plněn „konzistentně“. To si dokáži vyložit mnoha způsoby…

  14. Stejně je to zvláštní válka. Oni se v zásadě jen tak kočkují. Jestli ona to nebude nějaká zvláštní operace? Nebo zvláštní speciální válka.
    V iráku to mělo jiný grády.

    • No, tak vzhledem k tomu, že v chersonské oblasti je klid, skoro bych si tipnul, že se snaží o válku limitovanou a ta nenávist všech přes generace se tak zcela nekoná.

      Podle Podoljaka se například v Mariupoli – kde se ještě bojuje v Azovstalu a mněsto je srovnáno se zemí – obnovuje výuku.
      https://t.me/yurasumy/3196

      Je ta válka zvláštní.

  15. Že jsou všichni tak upjatí na magického 9 května?
    Ta posedlost slavnými datumy ….

  16. Tak vnučka přišla s tím, že mají ve třídě žloutenku a tím pádem padesát dní karantény. Sice chodí do školy, třídu smí opustit jen na WC, jídlo jim tam vozí, do družiny samozřejmě nesmí. Takže komplikace, když má kroužek třeba po dvou hodinách od konce výuky, komplikace pro rodiče když ji musí ihned po skončení školy vyzvedávat..
    Dostali do třídy kluka z Ukrajiny. A bylo to. Spíš mně vrtá hlavou, proč před nástupem do školy neprocházejí tyto děti vyšetřením ( min. na žloutenku a TBC).Asi na to nejsou prachy…..

    • No, tak s ohledem na to, co stály testy a vakcíny… Net dengi.

  17. Tam to vedli profesionálové, tady jsou na obou stranách jen mužíci v laptích, podle toho taky ta válka vypadá.

  18. Ruští vojáci zničili až 30 procent infrastruktury země. Zničeno nebo poškozeno bylo více než 300 mostů a přes 8000 kilometrů silnic je potřeba opravit nebo obnovit a platí to také pro desítky železničních mostů.
    To jsou věci. Skoro jako u nás…

  20. No, Kačeno
    Je to tristní pohled. Lápťáci neumí dělat nic pořádně.
    Palestinci alespoň podřezávaj a šutry házej s chutí. Na Ukrajině se všichni akorát válej v bahně.
    Z druhé strany – mít v Jordánsku a Gaze takový bahna, zavládl by mír. Ano bojoví velbloudi by to nedali.

  21. Tak budeme opravovat Ukrajinské tanky. Doufám, že na tom vyděláme alespoň jako USA na land-lease.

    • P.K.
      Opravovat ukrajinské tanky pro nás není výnos ale náklad.

      • Jak to? Přivezou nám tank, dáme rozpočet, oni schválí, my opravíme, oni zaplatí a odvezou tank.

        To je super, ne?

  23. Na VŠE bývá veselo
    „Kolují fámy, že některá děvčata musela obíhat dům profesora Vorlíčka ve spodním prádle. Já jsem ho měla porazit v ping – pongu, abych dostala zápočet. Ale hráli jsme i jiné hry,“ svěřila se tehdy Deníku studentka Šárka Zorníková z Prahy. Učitel po provalení aféry na škole skončil.

  24. To by se u nás na chemičárně stát nemohlo. Většina kolegů studentů vypadala jako oživlý odpad z makromolekulární výroby, takže pobíháním ve spodním prádle by bylo možno pedagogům tak maximálně vyhrožovat. U nás kolovaly zase jiné historky – pan profesor Husa prý při zkoušce řekl studentovi, aby otevřel okno a zařval do parku před fakultou „Jsem vůl a chci bejt inženýr.“ Student tak učinil a zkoušku dostal za tři. A na katedře matematiky prý pan asistent vyhazoval tak, že neúspěšného studenta nechal spočítat žárovky v lustrech v posluchárně a pak řekl špatně, já mám tady jednu v šuplíku. A činil tak až do okamžiku, kdy student řekl počet o jednu větší. Pan asistent mu s krvežíznivým úsměvem pravil: „Špatně. Já u sebe žádnou žárovku nemám.“
    A student sáhl do aktovky a povídá: „Ale já jsem si pro jistotu jednu přinesl.“
    Zkoušku dostal, protože pan asistent byl férový chlap. Ale tím ftipkování s žárovkami skončilo a dál už se vyhazovalo standardním způsobem.

  25. Pan docent z katedry fyzikální chemie obvykle byl v časové tísni a třídil počet studentů u zkoušky tak, že se vynořil s písemnou částí testu ze své kukaně u stropu laboratoře, hodil je dolů po schodech a ti, co uvázli na schodech, šli k panu docentovi na zkoušku, a ti, co dopadli až na podlahu, si přišli na další termín.
    Ty první dvě aktivity jsem znal z pověstí pardubických, tu poslední jsem zažil. Krásné to byly časy bujaré mladosti…

  26. Polednice
    Řehoní se dítko drze, učitelce v bledou líc,
    ať se jenom úča vzteká, ví, že vlastně nesmí nic!
    Učitelce v hlavě hučí, chvějí se jí kolena,
    když tu v umučené lebce bleskne veršík Erbena.
    "Pojď si proň, ty Polednice, pojď, vem si ho, upíra!"
    Když tu dveře ztichlé třídy, kostlivý hnát otvírá….
    Pod plachetkou – však to známe – příšera se zjeví tu,
    dříve rozjívené děti náhle stojí v zákrytu.
    "Dej sem dítě!" zaburácí, "volala jsi, tady jsem!"
    "Volala jsem. Pročpak dítě? Víš co? Radši mě si vem!
    Ty si sbalíš děsné dítko – horší přijdou do školy –
    a mne za zmizení žáka odbor školství osolí.
    Mě si vezmi, Polednice, konečně tak najdu klid!
    Kolegyně potvrdí ti, jak je těžké takhle žít.
    Ať se kde chce co chce šustne, kdo je vinen ze všech zel?
    Kdo je volán jako pucflek? Zcela jistě učitel!
    Když si páťák místo džusu dá pořádný rumu lok,
    na koho se ukazuje? Zanedbal to PEDAGOG!

    • Když se dívka zfetovaná vrhá z okna jako cvok,
      v ruce láhev od čikuli… kdo je vinen? PEDAGOG!
      Když mládenci skotačiví vhodí chodce v říční tok,
      kdopak za to zvěrstvo může? Jen a pouze PEDAGOG!
      Že děťátko v třetí třídě pohačá si druhý rok,
      kdopak mu měl IQ zvýšit? Kdo to nezvlád´? PEDAGOG!
      Tak to vidíš, Polednice, škoda mluvit, hanba klít,
      proto radši mě si vezmi, ať mám jednou pro vždy klid."
      Polednice hlavu skloní, slza z oka skane jí.
      Šeptá: "Nejsem kompetentní, zanech marných nadějí."
      Na pozdrav svým strašným hnátem učitelce zakývá,
      chápe už, proč pro tu ženu není příliš děsivá…

       A pak že lidová tvořivost vymizela!!!!!

  27. ptakopysk
    Já tam zápočty a zkoušky dal i bez toho spodního prádla, jakkoliv u prof Dvořákové jsem i to spodní prádlo zvažoval.
    Zapojil jsem fantasii a vidím Modrého Ptáka, jak okolo domu běhá a brka si natřásá …

    • Ale třeba na FEL ČVUT to bylo asi jako na té chemii. Nejošklivější spolužáci tam byly holky a těch tam bylo naštěstí málo. I na strojárně byly hezčí. Ošklivější než na FEL byly jen na MATFYZ.
      Ale naše oči byly upřeny k medičkám (s orgány to uměly) a k architektkám (byly špinavé od tuše a uhla a rády chodily do bazénu).
      Spleeny jsme řešili s holkama z filfaku. Dalo se žvanit až do rána a pak byly obětavé. Jenom muselo být načteno.

      • Zapomněl jsem na holky z VŠE – jak jsem jen mohl? Ty byly universální a vždy ready.

  28. VŠCHT je vždycky a jenom Praha. Ty Pardubice byla jen pobočka se všemi mindráky, takže ukradly i jméno. Když se přecházelo na čtyřiroky, tak jsme sepsali, co nejde stihnout při zachování času na laborky i na pořádnou diplomku. Na ministerstvu nám jen řekli: „V Pardubicích nám sdělili, že se to stihne“ a bylo.

  29. “Jsem vůl a chci bejt inženýr.” — Inu, ptakopysku, neobyčejně zajímavé je, že zcela stejnou historku jsem, pět dnů tomu, slyšel vyprávět od kamarádky (ovšem z UK). Podle ní se však přesně takto stala vrstevníkovi jejích rodičů (či snad spolužákovi jednoho z nich),

    • který inkriminovanou větu musel zařvat z okna průčelí Techniky přímo do Karlova náměstí. (Měl bych si alespoň ověřit, že za těmito okny nějaké profesorské pracovny opravdu byly…) Naopak, neklame-li mne paměť, do té doby jsem ji neslyšel vůbec.

      Přemýšlivému Laskavému Čtenáři to (podobně jako v nemilosti přijatá zmínka o nežádoucím, leč donedávna nelokalizovaném premiérovi) pochopitelně nabízí vydatný námět k úvahám o podstatě světa, v němž žijeme (nebo se tak alespoň domníváme). Představa, že kdysi si méně talentovaní či méně připravení adepti inženýrství museli popsaným způsobem masově ničit hlasivky, o čemž jsem však tehdy tehdy nic neslyšel, zatímco nyní, desítky let poté, ku mně zpráva o tom doplouvá časoprostorem téměř synchronizovaně ze dvou značně různých směrů, by byla, ehm, abych tak řekl, (jen) jedním z myslitelných vysvětlení…

  30. Jsem netušila, skimici, že vás rajcovaly holky upatlaný od tuše…. 😀 😀 😀
    Jako držitelka titulu Největší čuně ročníku, jsem mohla být na roztrhání.

    Mimochodem, ještě lepší než uhel byla tuha 6B.

    • Hele,
      Ty špinavý čuňata rády chodily do Podolí. A tam se v bazénu nechaly často obměkčit k akci po bazénu 🙂

  31. Zpátečníku, je to jedna ze studentských legend, kteří kolují v mnoha verzích a vždycky se staly někomu, koho vypravěč nebo někdo jemu blízký znal.

    A když s je vezmete vážně a začnete se v tom rýpat a dolovat z toho nějakou filosofickou odvahu po podstatě světa , tak jim akorát seberete jejich kouzlo.

    je to podobný jako když řeknete vtip a plynule na to navážete tím, že ho začnete posluchači vysvětlovat.

  32. To prosím je všechno jasné úplně každému, maYdo. Co mne však na tom zaujalo, je ona časová shoda. (Skutečně jsem totéž slyšel ve čtvrtek večer.) Mohl bych si zkusit otestovat nějaké statistické hypotézy a zkoumat, na jaké úrovni významnosti by šlo potvrdit předpoklad, že kdysi v populaci spontánně vzniklá UL ke mně dvakrát přišla v daném intervalu toliko pouhou náhodou (musel bych však asi přijmout nějaký předpoklad o tom, kdy se ta UL zrodila).

    Ale moc tomu nevěřím. Spíše bych předpokládal (televisoru nemaje), že před nějakými dvěma či třemi týdny (možná čtyřmi) dotyčná věta zazněla v nějaké televisní inscenaci, kterou žádný z nás neviděl.

    No a když si tento (uchopitelný) příklad Laskavý Čtenář – vyhlášený svou bystrostí, inteligencí a houževnatostí – podrobněji rozebere, umožní mu to udělat si drobet představu o tom, nakolik s ním cvičí (přímo neuchopitelná) režimní propaganda, a to v případě, že jí věří, stejně jako v případě, že jí nevěří.

  33. Já se pochlubím, že jednu studentskou fámu jsem vytvořil já.

    Jedna z kolejí na Jižním městě (Blanice? už si nevzpomenu) měla na střeše takovou skleněnou boudu, bůhví, co v ní bylo. A jednou jsem jel ve výtahu s kolegou spařeným z posilovny, plus s námi jely dvě slečny. I vtipně jsem ke kolegovi prohodil, jaká byla v bazénu voda… Chytl se dokonale… Zapředli jsme krátký rozhovor, ze kterého vyplynulo, že v oné skleněné boudě je bazén pro VIP.

    Vím, že ta fáma byla živá ještě před 10 lety – slyše l jsem ji a zahřála na duši.

  34. „No a když si tento (uchopitelný) příklad Laskavý Čtenář – vyhlášený svou bystrostí, inteligencí a houževnatostí – podrobněji rozebere, umožní mu to udělat si drobet představu o tom, nakolik s ním cvičí (přímo neuchopitelná) režimní propaganda, a to v případě, že jí věří, stejně jako v případě, že jí nevěří.“

    No já myslím, že nejlepší obrana proti tomu, aby se mnou cvičila propaganda, je si ji příliš nepřipouštět k tělu, nevěnovat veškerý čas hloubáním o ní a nehledat ji úplně ve všem.

  35. Šándor na PL kritizuje komentáře našich „expertů“ k bojům na Ukrajině. Jeden takový jsem vyslechl v našem rozhlase dnes ráno. „Expert“ tam hovořil o psychice vojáků „v zákopech“. Myslím, že na Ukrajině se v zákopech vůbec nebojuje, maximálně se kopou hromadné hroby. Ale ten „expert“ zřejmě zná válku jen z firmů o první světové …

    • No, naši analytici jsou obecně odpad. Šándor je snad jediný, kdo ví, o čem mluví.

    • Možná zruším tuhle zákopovou pověru:
      Nejsou tam linie zákopů jak byly v I.WW a občas i ve II. WW. Ale u každého děla v poli jsou okopy, kdyby náhodou hnusní Rusáci/Ukroši ten kanón/raketomet/radar/sklad zaměřili (stává se to pravidelně) a začali ho likvidovat na dálku (dtto), aby se bylo kam schovat.
      I když v téhle válce se vojska schovávají spíše v ve vesnicích, městečkách, panelácích atd. Oblíbené jsou nemocnice a školy. Říká se tomu „živé štíty“ i když tam obyvatelstvo není (ale bývá hned vedle) a proto je tam tolik rozbitých tolik domů a domků. Inu – nová doba, nová taktika. Dělají to obě strany a obě to popírají.

      • P.S.: Příliš mnoho fotomobilů mezi lidmi. To se pak blbě dělá propaganda…

    • No a ČT mne usvědčila z neznalosti – ve zprávách v sedm ukázali Ukrajince jak kope zákop ….

  36. Černochová je blbá přímo neuvěřitelně: „Z každé investované koruny se státu vrací téměř polovina zpět“. To je tedy návratnost investic jako prase 🙂
    Ona přitom vůbec nemluvila o investicích. Kdyby řekla: „Z každé koruny, kterou dodavatelům za flinty zaplatíme, si téměř polovinu zase sebereme“, bylo by to přesnější. Ale neznělo by to tak zodpovědně, spíš by to připomínalo šmejdy s hrncema.

  37. Pardubická VŠCHT dělala docela solidně
    vědu v polovodičích. Byly tam myslím i nějaké patenty.
    Primárně ovšem vyráběla inženýry do těžkého průmyslu. Chemičky, papírny, rafinérie, třaskaviny. Bylo tam v osmdesátých docela zasoudruhováno. Šéf katedry analytické chemie tím byl proslulý. Za oslovení „pane docente“ vás vyhodil hned mezi dveřmi. Kamaráda, po předchozí kalbě ještě poněkud mdlého rozumu vyhodil třikrát za sebou, než mu došlo, že musí říct „Dobrý den, soudruhu docente“.
    „To to trvalo, než jsme ty pány vyhnali,“ zavrčel pak spokojeně docent a zapsal mu zápočet.

    • By měl ještě trvat na oslovení „čest práci“. Tak se zdraví soudruzi a ne nějaký maloměšťácký „dobrý den“ 😀

    • To soudruhování jsem naštěstí ani na střední ani na první vysoké nezažil

  38. TAk použití termínu „v zákopech“ bych ještě odpustila, lze to chápat i jako obrazné vyjádření ve smyslu, že jde o vojáky, nasazené do boje.

    Ale že se nedá věřit faktům a číslům a že neověřené údaje podávají jako fakta, to je větší problém.

    mimochodem, já nejsem znalec válečné historie,takže moje znalosti jsou dost chabé…
    Ale napadlo mně v souvislosti s těmi zákopy – bojovalo se v nich i ve 2.sv. válce nebo jen v té první?

    • Zákopy: Ve druhé jen velmi občas, kdy se fronta zastavila. Ale linie jako v I.WW nebyly skoro nikde, jenom na Dukle, u Ostravy u Odry, v Dolním Rakousku jsem na ně narazil … víc nevím. Ale takové rychlé okopy se dělají dodnes. Vysvětluji (co vím) nahoře.

  39. StK, já bych řekl, že spíš blbá. Nemá ponětí o rozdílu mezi investicí a spotřebou.

  40. Stejně by mě ten mechanismus zajímal. Jak něco dá a polovina jí jde zpět.
    Tedy někdo jí za to platí.
    Kdo je to?
    A to bych opravdu od tety chtěl vědět, kdo jí půl toho tanku nebo minometu refunduje.
    Asi vláda? Ale to by pak bylo z jedné kapsy do druhé.
    Američani? To asi ne.
    Eunie? Pak to jde z druhé naší kapsy
    Teta, prosimich, že by k tomu něco řekla?

    • Ono se argumentuje různě. Když si koupím třeba značkový objektiv, dostanu n-procent zaplacené částky zpátky. Nějak jsem nepochopil rozdíl mezi tímto postupem a slevou. Leda bych musel tu „vrácenou částku“ hned utratit za něco jiného u téže firmy. Ale to se neinzeruje.
      S „návratností investic“ naší černošky to bude něco podobného,ne?

    • Starý Kocoure: cash-back jsou peníze z „druhé kapsy“.
      Zaplatíte celou cenu objektivu, firma „splní plán“ obratu.
      Cash-back je proplacený z peněz na reklamu. Firmě / místnímu zastoupení se sníží procentuální ziskovost, ale zvýší obrat. Díky elasticitě poptávky (levnější objektiv koupí více lidí) se pravděpodobně i zvýší celkový zisk počítaný v korunách.

      • Čili hra s číslíčky.
        Tohle ještě nemáme: Majitelé debetních karet na Ukrajině platí záporné úroky a pokuty za „nelegální použití karty“ – třeba za to, že na účet „zaměstnanecké karty“ přijdou peníze od příbuzných atd. Je to až -3,7%.
        Řešení:
        „Nejjednodušší, co může člověk bez prostředků na živobytí udělat, je resetovat kartu. To znamená vybrat své osobní prostředky, aby banka neměla co odepisovat v podobě úroků z úvěru. Nebo může také resetovat úvěrový limit pokud nebude jiné východisko. Aktuální úroky půjdou do minusu a nebude co odepisovat. Banky nebudou moci z těchto dluhů počítat penále a pokuty jsou ze zákona zakázány. Nyní je důležité přežít “ řekl v rozhovoru se Stranou Rostislav Kravets, senior partner advokátní kanceláře Kravets and Partners.
        Kdy to čeká nás?

  41. TAK TO ZKOUŠÍM PODRUHÉ
    K fakultním historkám I:
    (*) „Dívky dělíme na hezké a na ty co studují ČVUT.“
    (*) Historka o volání „jsem vůl a chci být inženýrem“ byla v dobách mých studií spojována s budovou Karlovo nám. 13. Do náměstí směřovaly kanceláře fakultních hodnostářů, ale běžně se zkoušelo v učebnách, jejichž okna do náměstí vedla.

  42. K fakultním historkám II:
    Aféra ve školním roce 1965/6: Na tehdejší katedře Matematika I (ČVUT-strojní) byl jistý profesor S. – poněkud zvláštní postava s pozitivním vztahem k alkoholu. Jeho specialitou bylo, že během přednášek kladl otázky a vyvolával. Jednou vyvolal dívku, která – nedávajíc pozor – netušila co se děje. I pedagog reagoval slovy: „Slečno, jděte do pr*ele!“ Slečna si ale zašla stěžovat děkanovi (byl to proslulý Alfred B.) a ten nařídil profesoru S. omluvu. Profesor S. se po vstupu do učebny optal: „Je tu ta slečna, co jsem ji minule poslal do pr*dele?” Dívka povstala a očekávala poníženou omluvu. „Tak tam už nemusíte chodit” pravil profesor.

    • Byl jsem upozorněn, že to bylo o rok později.
      „Die letzte Rose ist die Sklerose.“

  43. Nickname
    nevíte kdo tetě refunduje půlku těch minometů atd?

    • Teď se ohradím. Přečetl jsem si to jen zde, nemám originální zdroj a možná že teta jen tak řádí.
      Možná, že tam ani žádná refundace není a teta to dává jako dar.

    • Šrot na Ukrajinu zatáhne EU.
      Nejmenované firmy budou velmi spokojené.

  44. Tak jsem čekal na vysvětlení bojového plánu a už nicknameho předběhli:
    Pentagon: Útoky Rusů na východě Ukrajiny jsou jen předehra.

  45. 2 ptakopysk ad 15:34 – tak pozor, řvát z otevřeného okna je autentická historka ze strojárny, obávaný Lojza A… , dotyčná měla zařvat z okna na Karlák „blbá kráva chce bejt inženýrkou“, což promtně vykonala, načež si Lojzu nabalila a vzala… Pamětníci pak citují proslulé telefonní hovory – „Miláčku, ještě tu mám 4 blbce, vyhodím je a pak hned jedu domů…“
    A dle týchž pamětníků to prý bylo velmi šťastné manželství, Lojza jí furt bral na všemožné studentské plesy a podobné akce, kde se dotyčná vyblbnula a žili prý velmi spokojeně…

  46. 2 skimic ad 16:00 – tak to pozor… My na MFF jsme (na fyzice) těch holek v ročníku moc neměli, ale ošklivé nebyly ani zdaleka… Na matice to bylo horší – a úplně nejhorší na pedagogické větvi…
    ale to už je – jak říkal pan Kippling – úplně jiná pohádka…

  47. 2 martin ad 16:33 – no, tak úplně to v těch Pardubicích neukradli – FCHT UPce (dnes UPa)… No a co se úrovně vzdělání týče, nemaj si co vyčítat… Obě školy mají obory co souvisej s fyzikou (a chemií) pevných látek a na obou jsem členem oborové rady, tak mohu porovnávat. V něčem jsou lepší pražský, v jiném jsou lepší pardubičtí… Leč na obou školách musím zapomenout na výuku pevných látek, co se u nás bere někde ve 4. ročníku… Slovo fonon je pro mnoho z nich urážkou…

  48. 2 Foundry ad 18:35 – no, (jak Ti několik lidí, co mělo to „potěšení“ potvrdí) – ona není jen blbá, ale navíc zákeřná a prospěchářská svině. (omlouvám se užitečnému bravu za srovnání).

  49. PeS (19.4.2022 (20.16))
    To je samozřejmě seriozní argument!
    Než zabředneme hlouběji, PeSi, zkusil sis někdy nějaký kvíz, jestli jseš schopen rozpoznat dámské pohlaví?

  50. Koukám, že už i Finy pálí desítky let dobré vztahy s Ruskem. Výměna generací, nástup mileniálů…

Komentáře nejsou povoleny.