Ukrajina

Publikováno | Autor:

Dušan Neumann

Střízlivý rozbor z pera Anatola Lieuvena z prestižního amerického magazinu Foreigh Policy

Při popisování Putina a jeho nejbližšího okolí si často vzpomenu na poznámku Johna Maynarda Keynese o Georgesi Clemenceauovi, francouzském premiérovi za první světové války: že to byl člověk v deziluzi, který „měl jedinou iluzi – Francii“.
Něco podobného by se dalo říci o ruské vládnoucí elitě a pomáhá to vysvětlit děsivě riskantní kolektivní hazard, který podnikla invazí na Ukrajinu. Možná jsou bezohlední, chamtiví a cyničtí – ale nejsou cyničtí vůči myšlence ruské velikosti.
Západní média používají termín „oligarcha“ pro označení superbohatých Rusů obecně, včetně těch, kteří nyní zcela nebo z velké části žijí na Západě. Tento termín se etabloval v 90. letech 20. století a ještě dlouho poté jím byl označkován každý bohatý ruský podnikatel. Za prezidenství Borise Jelcina skutečně ovládala malá skupina bohatých podnikatelů stát, který ve spolupráci s vysokými úředníky drancovali. Tuto skupinu však Putin během prvních let své vlády rozprášil.
Tři ze sedmi nejvýznamnějších „oligarchů“ se pokusili Putinovi politicky vzepřít. Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij byli vyhnáni do zahraničí a Michail Chodorkovskij byl uvězněn a poté vyhoštěn. Ostatním a jejich četným méně významným protějškům bylo umožněno ponechat si své podniky v Rusku výměnou za bezpodmínečnou veřejnou podřízenost Putinovi. Když se Putin po zahájení invaze na Ukrajinu setkal (prostřednictvím videa) s předními ruskými podnikateli, nebylo pochyb o tom, kdo dává rozkazy.
Silou, která zlomila oligarchy, byla bývalá KGB, reorganizovaná v různé nástupnické bezpečnostní služby. Sám Putin samozřejmě z KGB vzešel a velká většina vrcholné elity pod Putinovým vedením pochází z KGB nebo přidruženého zázemí (i když ne z ozbrojených sil).
Tato skupina zůstala pod Putinem pozoruhodně stabilní a homogenní a je (nebo byla) mu osobně blízká. Pod jeho vedením drancovali svou zemi (ačkoli na rozdíl od Jelcinových oligarchů si většinu svého majetku ponechali v Rusku) a podíleli se na jeho zločinech nebo s nimi souhlasili, včetně největšího z nich, invaze na Ukrajinu. Opakovali Putinovu štvavou propagandu proti Ukrajině i jeho odsudky západní dekadence.
Vzhledem k tomu, že se Rusko propadá stále hlouběji do válečných bažin a do hospodářské krize, je hlavní otázkou, zda – pokud se válku nepodaří rychle ukončit diplomaticky – mohou Putina odstranit (nebo přesvědčit k odstoupení) samotné ruské elity, aby se pokusily vyprostit Rusko i sebe z jámy, kterou jim vykopal. Abychom mohli posoudit, jaké jsou k tomu šance, musíme pochopit povahu současných ruských elit, a především Putinova nejbližšího okruhu.
Aby ilustroval hloubku ruské katastrofy devadesátých let a ztotožnil se se všemi, kteří jí trpěli, Putin uvedl, že se v jedné fázi – ještě jako podplukovník KGB – snížil k tomu, že si přivydělával jako taxikář na volné noze. To je docela věrohodné. Když jsem v roce 1994 pracoval jako novinář pro The Times v Rusku a bývalém SSSR, byl mým řidičem na severním Kavkaze bývalý major KGB. „Mysleli jsme si, že jsme páteří Sovětského svazu,“ řekl mi trpce. „Teď se na nás podívejte. Praví čekisti!“ odfrkl si.
„Pravý čekista“ (nastojaščij čekist) byla sovětská propagandistická fráze zahrnující vlastnosti jako bezohledná disciplína, odvaha, ideologická oddanost a čestnost, které byly údajně charakteristické pro Čeku, první sovětskou tajnou policii vytvořenou Leninem a jeho spolupracovníky.
Stalo se to předmětem mnoha sovětských vtipů, ale není pochyb o tom, že Putin a jeho nejvyšší elita se v tomto světle nadále vidí jako páteř Ruska – i když se zdá, že Putin, který je všechno, jen ne revolucionář, se mnohem silněji ztotožňuje s bezpečnostními elitami carského Ruska, než toho sovětského.
Zajímavou ilustrací toho je film Svaz spásy (Sojuz spasenije, 2019) o radikálním povstání děkabristů z roku 1825, natočený s podporou ruského státu. Ke značnému šoku mých starších ruských přátel, kteří byli za komunismu vychováni v úctě k děkabristům, jsou hrdiny tohoto filmu car Mikuláš I. a loajální carští generálové a úředníci, kteří proti povstalcům bojovali za zachování vlády a pořádku.
Ačkoli nashromáždili obrovskou moc a bohatství, Putin a jeho nejbližší okolí zůstávají silně rozhořčeni způsobem, jakým se v 90. letech zhroutil Sovětský svaz, Rusko i jejich vlastní organizace – a velká moc v kombinaci s velkou záští je jednou z nejvýbušnějších směsí v domácí i mezinárodní politice.
S tím, jak postupně sílily Putinovy autokratické tendence, začala skutečná moc (na rozdíl od bohatství) v systému stále více záviset na neustálém osobním přístupu k prezidentovi; a počet těch, kteří takový přístup mají, se zúžil – zejména poté, co strach z covidu vedl Putina k drastické osobní izolaci – na hrstku několika blízkých spolupracovníků.
V prvních letech své vlády mohl být Putin (který byl služebně mladým důstojníkem KGB) považován za „prvního mezi rovnými“ v rámci špičkové elity přátel a kolegů. Dnes už tomu tak není. Stále častěji jsou i silovici veřejně degradováni na služebníky autokrata – jak názorně ukázalo Putinovo ponižování šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina na televizním zasedání Rady národní bezpečnosti v předvečer války. Takové pohrdavé chování vůči nejbližším stoupencům by se Putinovi mohlo vymstít, jako se to stalo už mnoha autokratům v minulosti.
Nejbližší okruh tvoří ministr obrany Sergej Šojgu (bývalý ministr pro mimořádné události, který nikdy nebyl vojákem), Nikolaj Patrušev, bývalý šéf domácí rozvědky a nyní tajemník Rady národní bezpečnosti, Naryškin a Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády, kterého Putin jmenoval do čela ropné společnosti Rosněfť. Pokud do tohoto nejbližšího někdy patřili vrcholní ekonomičtí představitelé s „vlasteneckými liberálními“ sklony, byli z něj dávno vyloučeni.
Tito muži jsou v Rusku známí jako „siloviki“ – „muži síly“. Mezi siloviky a širšími ruskými elitami – rozsáhlými a velmi nesourodými a nejednotnými kongregacemi bohatých podnikatelů, vysokých úředníků mimo užší okruh, vedoucích představitelů médií, nejdůležitějších generálů, vlasteneckých intelektuálů a pestré party lokálních prominentů, poskoků a agentů, kteří tvoří vedení Putinovy strany Jednotné Rusko – je třeba vést jasnou linii.
Mezi některými širšími ruskými elitami je již patrné znepokojení nad invazí na Ukrajinu a jejími důsledky. Přirozeně to začalo u ekonomických elit, vzhledem k jejich životním zájmům na obchodu se Západem a pochopení katastrofálního dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku. Roman Abramovič, jehož nespokojenosti si nešlo nevšimnout, když hledal kupce pro fotbalový klub Chelsea, tento týden zjistil, že prodej byl zastaven, protože mu byla zmrazena jeho aktiva ve Spojeném království. Michail Fridman, předseda společnosti Alfa Group (již západní sankce těžce zasáhly) a jeden z přeživších „oligarchů“ z 90. let, vyzval k brzkému ukončení války, stejně jako hliníkový magnát Oleg Děripaska.
Pokud nedojde k mírové dohodě a válka se protáhne do krvavého patu, ekonomika prudce poklesne a životní úroveň ruského obyvatelstva se citelně sníží, čímž se nevyhnutelně radikálně rozšíří veřejné protesty, státní represe a pokusy státu o drezírování a vykořisťování byznysu, a tím i nespokojenost širších elit.
Ty však postrádají kolektivní instituce a, což je možná ještě důležitější, kolektivní identity, které by jim umožnily snadno se spojit a Putina sesadit. Dumu neboli dolní komoru ruského parlamentu mi jeden ruský přítel výstižně popsal jako „kompost plný různých druhů shnilé zeleniny“. To je trochu nelaskavé – v Dumě sice zasedají slušní lidé, ale bylo by marné hledat v ní jakékoliv politické vůdce.
Armáda, která by jinde ve světě byla institucí iniciující převrat, byla cílevědomě depolitizována, nejprve sovětským státem a nyní tím Putinovým, výměnou za rozsáhlé státní financování. Nyní se zavázala k vojenskému vítězství na Ukrajině, nebo alespoň k něčemu, co lze jako vítězství prezentovat.
Na druhou stranu Putinova bezohledná čistka ve vyšších armádních kruzích spolu se zjevnou nekompetentností, s níž vrchní velení řídilo invazi na Ukrajinu, může v budoucnu vést ke značné nespokojenosti v armádě, včetně generálů nižších hodností. To znamená, že armáda se sice sama proti Putinovi neobrátí, ale je také velmi nepravděpodobné, že by ho zachránila.
Jeden z nejúčinnějších tlaků na Putinovu elitu mohou vyvíjet jejich vlastní děti. Téměř všichni rodiče vyrostli a začali svou kariéru v posledních dekádách Sovětského svazu. Jejich děti však v mnoha případech získaly vzdělání a žily převážně na Západě. Mnozí z nich souhlasí, alespoň v soukromí, s Jelizavetou Peskovovou, dcerou Putinova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, která proti válce protestovala na Instagramu (pak příspěvek rychle smazala). Rodinné večeře doma u Peskovových jsou jistě v těchto dnech zajímavé.
Silovikové jsou však s Putinem a válkou natolik spojeni, že změna ruského režimu by musela zahrnovat odstavení většiny z nich od moci, eventuálně výměnou za slib, že nebudou zatčeni a zachovají si své majetky (takovou záruku dal Putin svému předchůdci Jelcinovi).
Přesto tato změna může trvat dlouho. Siloviki byli jsou poměrně správně vykreslováni jako hluboce zkorumpovaní – ale jejich korupce nese zvláštní rysy. Vlastenectví je jejich ideologií a sebeospravedlněním jejich nesmírného bohatství. Jednou jsem si u šálku čaje povídal s bývalým vysokým sovětským úředníkem, který udržoval kontakty se svými starými přáteli z Putinovy elity.
„Víte,“ uvažoval, „za sovětských časů byla většina z nás opravdu celkem spokojená s dačou, barevnou televizí a přístupem do speciálních obchodů s některým západním zbožím a dovolenou v Soči. Byli jsme naprosto spokojení a srovnávali jsme se jen s ostatními občany, ne se západními elitami.“
„Dneska mají silovici samozřejmě rádi svůj západní luxus, ale nevím, jestli je všechno to kolosální bohatství dělá šťastnějšími, nebo jestli jsou pro ně nejdůležitější peníze samotné. Myslím, že jedním z důvodů, proč kradou v takovém měřítku, je to, že se považují za představitele státu a mají pocit, že být chudší než banda podnikatelů by bylo ponížením, dokonce jakousi urážkou státu. Dříve platilo, že úřední hodnost vám dávala nejvyšší postavení. Nyní musíte mít k hodnosti i obrovské množství peněz. To je to, co s ruskou společností udělala devadesátá léta.“
Silovikové přirozeně lpí na myšlence veřejného pořádku, na pořádku, který zaručuje jejich vlastní moc a majetek, ale který je také podle nich nezbytný k tomu, aby Rusko neupadlo zpět do chaosu 90. let a ruské revoluce a občanské války. Katastrofa 90. let podle nich zahrnovala nejen katastrofální úpadek státu a ekonomiky, ale i společensky destruktivní morální anarchii – a jejich reakce nebyla nepodobná reakci konzervativní americké společnosti na 60. léta nebo konzervativní německé společnosti na 20. léta.
V tomto ohledu mají Putin a silovici opravdové sympatie velmi velké části ruského obyvatelstva, které zůstává silně rozhořčeno – jak nad způsobem, jakým byli v 90. letech zrazeni a okradeni, tak nad tím, co vnímají jako otevřené pohrdání, které vůči obyčejným Rusům projevují liberální kulturní elity t Moskvy a Petrohradu.
Při jedné nezapomenutelné příležitosti v polovině 90. let jsem byl požádán, abych po večeři přednášel na konferenci pořádané přední západní bankou pro západní investory a ruskou finanční elitu. Večeře se konala ve známém moskevském nočním klubu. Když mi vypršel čas, nikdo se nepokusil dát mi to najevo. Namísto toho za mnou najednou začala znít jazzová verze sovětské vlastenecké písně a na pódiu objevil někdo v medvědím kostýmu, mávající ruským vojenským praporem a vedoucí za sebou řadu tanečnic oděných do velmi zkrácených parodií národního kroje.
Tváří v tvář této konkurenci jsem se ani nepokusil pokračovat ve svém pečlivě promyšleném projevu, ale zmateně jsem se odebral ke svému stolu. Najednou jsem měl mrazivě studený pocit. Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Kabaret z roku 1972, odehrávající se v nočním klubu ve výmarském Berlíně nedlouho před nástupem nacistů k moci, v níž tanečníci předvádějí před chichotajícím se publikem parodii na přehlídku slavného německého vojenského pochodu. Přemýšlel jsem, zda i v Rusku bude za všechno to veselí vystaven strašlivý účet – a obávám se, že Ukrajina a ruští vojáci ho nyní platí.
Jedním z nejhorších důsledků této války bude hluboká a dlouhodobá izolace Ruska od Západu. Domnívám se však, že Putin a silovici (i když v širších elitách jich mnoho není) tuto izolaci vítají. Začíná jim imponovat čínský model: nesmírně dynamická ekonomika, disciplinovaná společnost a rostoucí vojenská velmoc, které s železnou kontrolou vládne dědičná elita, jež spojuje obrovské bohatství s hlubokým vlastenectvím a prosazuje myšlenku Číny jako samostatné a nadřazené civilizace.
Možná chtějí, aby Západ natlačil Rusko do náruče Číny, a to i přes riziko, že se tím Rusko stane závislým na Pekingu. A samozřejmě věří, že válka na Ukrajině upevní vlastenecké cítění v Rusku na podporu jejich vlády a také jim umožní, aby se ve jménu podpory válečného úsilí zapojili do zesílených represí. Tyto represe již začaly: v Rusku byly uzavřeny poslední nezávislé sdělovací prostředky a zákony trestají jakoukoli kritiku války jako vlastizradu.
Především z hlubokých historických, kulturních, profesních a osobních důvodů jsou silovici a ruská oficiální elita obecně zcela a neodvolatelně oddáni myšlence Ruska jako velmoci a jednoho z pólů multipolárního světa. Pokud v to nevěříte, nejste součástí ruského establishmentu, stejně jako pokud nevěříte v globální prvenství USA, nejste součástí amerického zahraničního a bezpečnostního establishmentu.
Místo Ukrajiny v této doktríně přesně vystihl bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijským impériem.“ Ruský establishment s ním zcela souhlasí. Přinejmenším posledních 15 let také souhlasí s tím, že záměrem Ameriky je zredukovat Rusko na podřízenou velmoc třetího řádu. V poslední době dospěli k závěru, že Francie a Německo se USA nikdy nepostaví na odpor. „Pro Západ máme jen nepřátele,“ jak mi v roce 2019 řekl jeden intelektuál z establishmentu.
Ruský establishment považuje podporu ukrajinského nacionalismu za klíčový prvek protiruské strategie Washingtonu. Dokonce i jinak klidní a rozumní členové ruského establishmentu se vrtěli vzteky, když jsem se v rozhovoru odvážil naznačit, že by pro samotné Rusko bylo lepší nechat Ukrajinu jít. Zdá se, že jsou připraveni v případě potřeby dlouho a bezohledně bojovat, a to za cenu nesmírných nákladů a rizik pro svůj režim, jen aby tomu zabránili.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 768 komentářů u „Ukrajina“

  1. Schumi – nákup chválím!
    Klasická plnící pera, klasické hodinky a čisté boty jsou jednou z charakteristik civilizovaného muže.

    • A ten se pro klasické pero dopustí i krádežě. 😉

    • Děkuju. Ostatně je to pěkné téma odlehlé od médii předhazovaného.

      Replika pera z padesátých let. Třebaže hrot není zlatý, byl i v luxusní verzi, ale jen jen dílem zlacený, vypadá impozantně. Typické podpisové pero. Konservativní klasika. Rozhodně bych neměl odvahu se s ním pohybovat v blízkosti politika světoznámého silnou afinitou k representativním psacím potřebám. Původní pultová cena když bylo v prodeji, necelé tři tisíce káčé. Tím více potěší nynější cena.

      • Časy, kdy velmi pěkná klasická pera byla k dostání v cenách několika stovek, jsou pryč. Už jen bombičková a s adaptérem. V té kategorii je dobře použitelné Parker. Asi si koupím celonerezové pro všední použití, pevné, nejen na psaní. Taktické pero vypadá příliš prvoplánově.

        Na běžné psaní používám levná pera. Z lepších mám jen poněkud „předraženou“ repliku pera Parker (vyrobeno ve Francii) kterým Eisenhower podepsal kapitulaci Japonska, kdysi byly v prodeji za pár desetikorun čínské kopie různých provedení, jednu z nich, Hero 329 mám.

        • Já si u klasických per vybírám ještě podle toho, která jsou nositelná i na palubě v letadle.
          Nejednou se mi stalo, že parametr pero nesplňovalo. Pozná se to tak, že máš po následném sundání víčka zničené sako, košili a modrý břicho 🙂

          • To se mi stalo jednou, třebaže ne v letadle. Proto do „terénu“ propisovačky. Co se týče dresscode, oblek nosím jen v případě nejvyšší nutnosti. Rozhodně mezi kolegy nepatřím mezi manekýny. Ostraha v nákupním centru je proti mě vzor elgance. Čeká mě obnova šatníku, abych nevypadal jak drban, potíž je v proměnlivých tělesných rozměrech, nyní spíše na vrcholu křivky,

  2. Šalamounovy ostrovy podepsaly s Čínou obranný pakt, což američany vytočilo tak, že se tam ohlásili a zkusí to patrně rozbít.
    A to v atmosféře, kdy Lloyd Austin povykuje na jeho Čínského protějška, že sabotovat sankce na rusáky, že to by teda nešlo.
    A Biden jen čumí a patrně si už nic neuvědomuje.

    • A to si představ, že vzdálení předchůdci těchto kreténu vymysleli Vídeňskou konferenci a koncert velmocí – ultimátní dílo diplomacie.

      • Teta jim to někde sežene. Odletěla pro instrukce. Kdo ví jestli vytáhne i zvací dopis.
        Boj za demokracii samozřejmě není nic levného a chce to i osobní nasezení.
        Za deset dní bude Valpuržina noc. Teta by tedy mohla odletět na Donbas na dlouhém úklidovém prostředku a nepřítele polévat vlastním nočníkovým pižmem.

  4. Já jsem propisovačky úplně zrušil, mám několik Parkerů a spokojenost. Lahvička s inkoustem a pístový systém.

    • Propisovačky používám také, na „škrabopis“, když jsem v „terénu“. I gelové propisovačky.

      Měl-i bych to jako byť nekuřák přirovnat, ṕropisovačka je jako cigrareta, bombičkové pero je jako doutník, kdežto klasické plnící pero je jako dýmka.

      Je to zajímavý pocit psát tímhle perem. Perfektně spouští bez rozepsání, s ohledem na velikost, hrot M je tak akorát, třebaže dávám přednost F.

  5. Tak to už ti Foundry schází jen klotové rukávy a vysoušecí kolébka.

    Klotové rukávy bys mohl použít i místo návleků při cyklistické nebo motocyklistické vyjížďce.

    • K tomu patří namáčecí pero a kalamář. Správný definitivní úředník.

      Namáčecím perem jsme psali v první a druhé třídě. Horor. Služba na dolévání inkoustu. Skvrny kde se dalo i nedalo.
      Nikdy více!!
      Pak jsem měl různé druhy plnicích per (i se skleněnou špičkou) a skončil jako většina lidí, kteří psací potřeby opravdu potřebují na napsání nějakého textu u kvalitní kuličkové tužky. Americké.
      Poslední dobou už jenom mikrotužka. Na podpis nějaké oficiální listiny mi vždy někdo něco půjčí. A stejně už není co psát. Máme počítače.

      • Jo, taky pamatuju… Ty pera byly vždycky děsně rozskřípaný.
        a pak jsem nafásli plnicí pera, ale ne ta pístová, tahle měla nahoře pod krytem takovou gumovou násosku jako má kapátko, která se zmáčkla, stačila do kalamáře a když se pustila, tak nacucla inkoust.

        A museli jsme nosit hadřík na otírání per a kdo ho neměl tak měl průšvih.

        • Pamatuju. Dost cintala. Já měl pístové.
          Zato si živě a v detailu pamatuju, na první stránku psanou perem. Dostal jsem pero velmi pěkné, něco ve stylu Parkera se zakrytým hrotem. Snad to i Parker byl. Jenže tuze špatně spouštělo, málem jsem se rozbrečel. Ani učitel s ním nic nesvedl. Pak jsem dostal pero obyčejné. Vystřídal jsem jich dost, často přicházela k úhoně. Byly dva typy, menší a větší. Měl jsem radši větší, odolnější se silnějšího plastu. U menšího často praskala krytka. Klasické plnící pero bylo standardní psací potřebou, Centropen vyráběl pěkná. Později jsem dostal Centropen 1009 se zlatým hrotem. Dlouho mi sloužilo. Už nemám, ale hrot ještě někde zakrámovaný. V devadesátých letech jsem měl velmi pěkné pero Pilot, stálo 470 Kč, zvláštní tím, že nerez hrot opatřený iridiovou špičkou tvořil jeden celek s celou přední částí. Zásobník byl balonkový jako u čínských per. Než spadlo na hrot bylo vynikající.

      • Namáčecí pera už mě minula. V první třídě napřed novinka – fix, spotřeba byla velká, stačilo víc tlačit a zakrátko z hrotu byla tlustá bambule. Pak plnící pero Žák, pak povoleno, ano, povoleno, nevím proč až když bylo povoleno, protože princip stejný, bombičkové pero. Pak povolena novinka, čínská propiska. Pak už jsme všichni psali propiskami. K plnicímu peru jsem se vrátil později. U propisky, v omezené míře je to doposud, ale tehdy to byla potíž, že zakrátko se na hrotu dělal bobek inkoustu, přenášel se na papír a rozmazával. Gelovky tohle téměř nedělají.

        Několikrát se mi stalo, že náplň vytekla do propisky, naposledy Parker. A zatuhla v mechanismu, vyčistit nejde, nepomáhá ani benzín ani isopropyl. Ředidlo by rozpustilo plast.

        Výborné jsou speciální mikrofixy s tekutou náplní a velmi odolným hrotem, například Rotring, jenže v papírnictví nejsou běžně k dostání. Spojují výhody pera i propisky, třebaže nejsou nijak representativní.

        • Mám dojem, že je rozdíl mezi tím jestli píšu na kávesnici anebo perem. Promítá se mi do stylu.
          Například veršíky se mi lépe píší rukou. Aktivace různých částí mozku. Pak upravím a překlepu.

        • Rotring a Staedler bývala hlavně rýsovací pera. Ty hroty měly kalibrovanou tloušťku. 0,35 se používalo na tenký čáry, 0,5 nebo 0,7 na tlustý a 0,25 se kótovalo.
          Ještě byla 0, 18 a tou jsem radši vůbec nektreslila, protože jsme se obávala, že se mi jen zachvěje ruka a hrot se ohne

          Možná bych ještě někde jejich torza našla. V práci jsem pak nafásla české centropeny a ty za moc nestály.

          Já jsem si na ty pera vydělala na nějaký brigádě.
          Byla to docela investice a když se takový pero skutálelo ze stolu a ohnula se špička, tak to byla docela velká díra do studentský kapsy.

  6. 18:10 – Volodymyr Zelenskyj je připraven vyměnit ruské válečné zajatce za bezpečný průchod pro civilisty a ukrajinské jednotky z Mariupolu

    Nejaky fake. Ukrajina prece drtu Rusa na vsech frontach…

  7. Jen tak na okraj – nedopouští se náhodou Fiala těma pindama o tom, že jsme ve válce, dezinformace, případně šíření poplašné zprávy?
    Pokud vím, Česká republika nikomu válku nevyhlásila ani nebyla vojensky napadena.

  9. 2 Foundry – když kalamář, tak zásadně Buňát nekotivý… Dá se sehnat. Geniální dílo…

    • Vynález profesora Hrona sice nemám, leč něco podobného od inkoustu Mont Blanc. Dvě propojené nádobky, zásobník a plnicí nakloněním doplňovaná na potřebnou hladinu.
      Musím si stěžovat, že inkoust podražil. Pamatuju, že byl za 1,50 Kč, pak za 7,50, nyní i za přes dvacet lahvička. Tuzemský. Korozívní. Ožral mi chromovaný předek pera Faber Castell, a Parker. Od té doby kupuji inkoust Parker. Když už tak už.

  10. Dobré zas ráno… 2 skimic ad 21:01 – „Pozná se to tak, že máš po následném sundání víčka zničené sako, košili a modrý břicho“ – to znamená, že jsi jako Táborák…

  11. Mno, co se psaní týče, když už musím něco napsat svou těžkopádnou rukou, tak dobře fungující propiska. Mám takovou, která mi dobře padne do ruky a dobře se drží. Stejně rukou píšu minimálně. Plnicí pero považuji za blbou snobárnu, i když uznávám estetickou stránku věci… Několikrát jsem při různých příležitostech dostal pero jako dárek, naštěstí pokaždé prázdné, bez inkoustu. Poděkuji, strčím do šuplíku a tam odpočívá v pokoji dodnes… Už jich tam takto leží asi 6…
    Podobnejch zbytečnejch krámů mám více, až prdnu do hlíny budou mít drazemilovaní dědicové aspoň co vyhazovat…

  12. „Zvěrstvům v Mariupolu se nevyrovná nic za posledních sto let, říká představitel města“

    Co dodat… Před sto lety byl rok 1920…

  13. PeSi, asi ne každému, ale mne se skutečně píše Parkerem lépe a i to je čitelněji. Ale každý má svého Gustu…

    • Taky mně to zaujalo…

      Když jsem chodila do první třídy, tak takhle nazývala učitelka jednoho druháka ( třídy byly spojené, jak bývalo na vesnických základkách obvyklé), který pocházel z osady Tábor, to byly asi tři baráky někde v polích za vsí.
      Jeho rodiče byli poměrně prostí lidí a jejich potomci nebyli zrovna geniové a leckdy i výtečníci, ale to jsou na vesnici všichni kluci.
      Ta učitelka je nesnášela a ještě po letech, když ji naše sousedka potkala zrovna když se měla za jednoho z táboráků vdávat, tak to učitelka komentovala “ toho si neber, vždyť je to táborák“
      No, mohla. Pracoval na dolech jako horník a dobrovolný záchranář a byl to velmi slušnej a férovej chlap.

      • „slušnýn a férový chlap…“ Takoví dnes přežijí jen v utajení.

  15. PeS dobré ráno
    to já mám na normální „práci“, tedy na poznámky gelové pilotky s „qumou“ na druhém konci co mi nevadí, když ji někde ztratím.
    Pero je ale pero. Dělá to dobře v ruce.
    Propiska na výkopy, zdění a pero na jemné dokončovací práce.

    • Mám to také tak.

      Mazací Pilot : negumuje, nýbrž třením vyvíjeným teplem reaguje teplocitlivy inkoust. V mrazáku se text obnoví.

    • Petře, četls to? S čím konkrétně nesouhlasíš?

      • No, s čím… S tím, že platím 28 procent ze základu na to, aby stát měl na důchody, a zároveň mi stát říká, že si nemám počítat s tím, že na důchod pro mne nebude.

        Jako je to logické, ale přijde Ti divné, že mne to sejří? Když vezmu, co všechno musím státu zaplatit a nic za to nedostávám, už je toho celkem dost.

        • …že mám počítat s tím…

          Když se podívám, jak stát rozhazuje, je to na k vzteku.

        • Kunatka, a nezdá se jim, že platěj málo? 28% ?? Při jejich kvalitách a kvalifikacích?
          Kvůli jejich hamižnosti můžou v budoucnosti rodiny, kde se po generace nepracuje mít důchody menší než akceptovatelné. A to by Kunerka vyvolalo co? Sociální bouře.
          Tak hybaj do práce a na hrb si ještě trochu naložej. Sociální smír je důležitý!
          Jo a teta potřebuje ještě nějakou tu rupii pro východnější přátele.
          A přítel říkal, že to chce teď, hned.
          Tak sebou mrsknou ať stihnou plnit oboje. Důchodový průběžňák a rachejtle.
          Sláva Ukrajině.
          Jo a koupěj si svetr, ať tolik neprotopěj.

  18. „Rusové posílají do války děti, na místě bojů se našly důkazy, upozorňují OSN Ukrajinci“

    Balík Pepmrsek?

  19. „Současná vláda Petra Fialy chystá zásadní důchodovou reformu, která by zároveň měla změnit způsob, jakým Češi přemýšlejí o důchodech.“
    No, raději ať o nich vůbec nepřemýšlejí 🙂

  20. 2 Petr Kunetka ad 8:01 – no, víš, já mám opravdu na psaní „těžkou“ ruku. Takže klasické pero bych asi rychle zničil. Právě z toho důvodu mi vyhovuje ta propiska. Navíc – chirurga bych dělat nemohl, často se mi už ruce klepou… A lepší už to nebude…

    • TO má smysl, těžká ruka je problém. I když je kvalitní hrot z titanu, na těžkou rukou to není.

      Každý má svého Gustu… Ale pro mne je psaní Parkerem (stačí levný, tak do tisícky) prostě příjemné.

  21. A sejří mne pojišťovna, prý „pojistnou událost zpracujeme obvykle do 5 pracovních dnů“. Jistě. Zrovna ta moje se vleče už třetí týden.

    • Když nám na chalupě praskla voda, tak jsme měli do cca deseti dnů peníze na účtu.
      Samozřejmě to, co šlo proúčtovat hned, některé škody se proplácely až po opravě proti faktuře

      Ale nikdo nám to nechtěl věřit 😀

      • Na chalupě Ti praskla voda? Snad to nebylo do porodnice daleko.

  22. 2 skimic ad 8:01 – občan Tábora… Říkávalo se, že Táboráci mají modrý pupky… (teď už jsem to dlouho neslyšel) A tato historka měla reálný základ… V Táboře u řeky byly velké koželužny a ty kůže se louhovaly v Lužnici. No a jak dělníci ty kůže tahali z vody ven, tak se jim ty kůže lepily na břicho a pouštělo jim to na břicho barvu z modrejch montérek. Takže opravdu měli modrý pupky.

  23. Dobré ráno Skimici, ad: (20.4.2022 (16.21))
    Měsíc je hodně …
    Doučit se nestihneme. Ukazuji jim, že počítač je o něco víc než na hraní, a na youtube/tiktok. Jeden už píše „viry“, další mají zájem se učit.
    Když zvládnou cyklus, podmínku, napsat / namalovat webovou stránku, stačí to.

  24. Nickname
    tak pokud na základě Vašeho „kursu“ dokáží sami vytvořit webovou stránku tak asi můžete být spokojený a pohladí Vám to i ego 🙂

  25. Akorát ta podmínka mi nejde z hlavy. Tam již je zapotřebí použít a osvojit si nějakou logiku. Abyste těm dětem neublížil. Logické myšlení je dnes spíše na obtíž.
    Snažte se to raději zamluvit utrpením černého lidu, rozhovory s vagínou a chřástalem.

    • Používali Scratch:
      https://scratch.mit.edu/
      Seznam toho, co jsme zkoušeli:
      https://www.centralka.eu/
      Některé děti přišly s požadavkem „naučte nás psát hry, ať je můžeme dát do obchodu a prodávat je“. Motivace v pořádku, ale výdrž chybí. Musím se více snažit.
      V podstatě je to kurz pro mě. Učím se učit.

      • Ten seznam, je nickname, na to že to jsou žáci základní školy docela výživný. Ten kurs je asi nepovinný a výběrový, že?
        V každém případě gratuluji. Účelně využitý „volný“ čas.
        hele, co holky, už piano zvládají?

  26. Mimochodem, seděl jsem s ukrajinským kolegou u nás, který se vrací domů… a bere to zajímavě.

    „Je to hrůza, a umírají to lidé… Ale po válce se snad vyhrabeme s pomocí zahraničních investorů z té prdele, ve které jsme už 30 let a s těmi našimi zloději se z ní nikdy nedostaneme. Navíc, spousta našich lidí se u Vás naučili stavět, to se bude hodit“.

  27. Dobré ráno,

    Stanjura žvaní.

    „Ministr financí Zbyněk Stanjura v této souvislosti hovoří o tom, že lidé nesprávně chápou způsob průběžného důchodového systému. Vnímají ho jako pojistku na stáří, ale to by se podle něj mělo změnit.“

    Lidi to moc dobře chápou, mluví se tady o tom už třicet let.
    A lidi nejsou tak blbí, jak si politici rádi namlouvají.

    „„Důchod není pojistka, jako když si lidé pojistí dům či auto, důchod není ani pojistná událost. Nám – všem politikům za těch 30 let – se nepovedlo lidem vysvětlit, v čem spočívá průběžný systém,““

    Ale je, funguje to stejně. Když platím pojišťovně za byt nebo auto, tak ty peníze taky sypu na společnou hromadu, z kteří pojišťovna vyplácí ty, které vyhořeli nebo nabourali. A když výhodám a nabourám já, tak pojišťovna nevyndá ty peníze, co ode mně dostala ze šuplíku, ale vezme je z tej společně hromady.

    • Zásadní důchodovou reformu slibuje každá vláda od revoluce.

      Asi píáriisti poradili Fialovi, že by se měl tvářit jakože mu leží na srdci taky něco, co se týká občanů, protože ani výletem do Kyjeva a výkřiky o válečném stavu neodpoutal pozornost od toho, že naprosto nemá přestavu, co dál, když teda tak slavně toho Babiše vyhnal…

  28. 2 Petr Kunetka ad 9:19 – ono to vůbec začíná vypadat zajímavě… Navzdory šílené propagační kampani, kde z něj udělali pomalu lidožrouta, byl Ševčík zvolen děkanem na VŠE, prý dokonce jednomyslně… Zdá se, že už normální lidi začíná dost srát, jak jim politici, fízlové a propagandisté neustále chčijou na hlavu a ani se nesnažej předstírat, že prší…

    • JJ, překvapilo mne, že prošel ten Ševčík… Pravdou je, že lidé od mého věku výše vědí, jak vládě věřit… A děti to naučíme tak, jak nás naučili naši rodiče.

      • Při veškerém respektu, Ševčíkovi poslední dobou prý docela slušně hrabe.

        • Nevím, já ho pamatuji z přednášek, ale neviděl jsem jej 20 let.

          • Vymyká se průměru. Na obě strany. Vždy byl kolem něj rozruch a jít s ním do společného podniku bych si rozmyslel.
            Co mám zprávy od bývalých kolegů ( ale z jiné fakulty), tak pracovat na VŠE je dnes pěkné maso a je to jen pro odolné jedince.

    • A koukám, že řada lidí se z toho může obkreslit, dokonce i prezidentská kandidátka z Brňa. No jen se hezky odkopávejte, chytrolíni.

  29. Zajímavé:
    „Putin označil útok na průmyslovou zónu Azovstal v Mariupolu za neúčelný a nařídil jej zrušit. Prezident také požadoval zablokovat průmyslovou zónu Azovstal, aby odsud „nevyletěla ani moucha“.“

    • Ano. Už jsem to psal.
      To je ten druhý, podstatně méně lidumilný způsob vyřešení Azovských krtků. Smrt hladem a žízní. Zesláblí budou sami v noci přelézat linii a prosit o milost. Po jednom.
      Nebude hrdinských smrtí, jenom smrtí hladem. Středověk.
      Propagandisticky velmi využitelné.

      • Nechci se hádat, ale podle mne je vymění za ruské zajatce (a určité už Ukrajince mrzí. že je stříleli), nebo nějaký ústupek.

        • To ovšem bude nová válečná taktika, když začnu prohrávat, tak se nechám vyměnit za případné zajatce – kus za kus.

  30. Zajímavé je, že Macek v posledních dnech prakticky každý den cituje Číňany… Já jsem se naučil je číst čas od času – od toho projektu, co jsem tam měl – ale nijak jsme se tím nechlubil.

  31. 2 Petr Kunetka ad 9:35 – no já bych tipoval, že Macek má na některé věci docela čuch… Často s ním nemusím souhlasit, ale musím mu přiznat, že má docela slušný odhad dalšího vývoje…
    No a že z rostoucího vlivu Číny slavný „západ“ sere magi v kostkách a cvaká prdelí pětku drát, je celkem dobře vidět i navzdory masivní propagandě…

    • Macek: Nemám ho rád, je to nafoukanec (byl odjakživa, mluvil jsem s ním ještě než zbohatnul), ale blbec opravdu není.

  33. Z diskuze na Neviditelném. Diví se někdo?
    „Česká vláda se tak nechala inspirovat říšským výnosem ze září 1939, kterým se na území Protektorátu Čechy a Morava zavedla tzv. oznamovací povinnost, kdy občané Protektorátu měli úřadovnám Gestapa oznamovat, pokud se někdo slovem nebo písmem vyjádřil proti Říši nebo Protektorátu, nebo proti válečnému úsilí Říše v právě odstartované II. sv. válce…“
    Řekl bych, že to snad bylo za komunistů v CCCP (Pavka Morozov), ale u nás veřejnou výzvu k udavačství nepamatuji.

    • Koneckonců, nazvat situaci v Mariupoli největší humanitnární katastrofou za posledních 100 let hodně zavání snahou zatajit úspěchy první EU.

      Jestli on ten Putin s tím návratem nacismu nemá zrnko… Fuj, čo to táram.

  34. Já v Číně dělal dva projekty, PeSi. Nemám strach, ale respekt určitě ano.

    A tradičně se úplně zapomíná a ignoruje Indie. Tam jsem také dělal a bál bych se více. Narozdíl od Číňánů jsou expansionisté a umí improvizovat.

    A tyto dvé země tlačíme dohromady s Ruskem, největší jadernou velmocí, kterou jsme dlouhodobě ponižovali, až jsme si nevšimli, že jim skončilo temné období.

    Jo, a Brazílie a víceméně celá jižní Amerika a Afrika s nimi sympatizuje. V Africe pamatují kolonie, Jižní amerika má asi pifku na Pax Americana.

    Geniální geopolitika. Budoucí historikové ji budou nazývat seppuku strategie – když máte pocit, že slábne Vás vliv, spojte všechny proti sobě.

    • Pane, povedla se vám definice!
      Historici budou toto období nazývat seppuku strategie Západu – když máte pocit, že slábne váš vliv, spojte všechny ostatní proti sobě.

  36. 2 Petr Kunetka ad 9:52 – no, není moc co dodat… Snad jen – kdy se k Číně a Indii připojí ještě i Japonsko? Celkem bez povšimnutí proběhla zpráva, že Japonsko změnilo svou vojenskou doktrínu… Technologicky silně vyspělá země, ovšem bez surovin. A jedinej zdroj surovin se ukazuje, že je dnes Rusko a Čína. Zbytek si laskavý čtenář domyslí sám…

    • Zdroj surovin Afrika a Jižní Amerika. Všude tam najdeš Číňana.

    • Citoval jsem nahoře, ale Japonsko je, podobně jako Německo, okupovaná země. Musí našlapovat opatrně.

  37. Šel jsem koupit inkoust, a hele pera Pelikan. A jaká pěkná. Akorát cena začínající dvojkou… Ale to je cena za značku. No, nemusím mít všechno. Ze zvědavosti jsem se zeptal… Školní, 256 Kč. Éh? 256. Éh. Nekupte to. Pelikan Jazz Elegance. Pasuje do něj adaptér. Píše výborně. Spolu se Senatorem nejlépe píšící. Lepší než Parker za 1350. Sice pro drobnější ruku, ale drží se výborně. Ani Skimic by si s ním neudělal ostudu Zákazníky je třeba formovat od mládí. Kdo zůstane u plnícího pera, které značce dá přednost? Té se kterou začínal a byl spokojený. Ze školních let.

      • Pěkné. Výborná cena. Jen hrot by mohl být delší. Ještě kouknu ..

        • Navíc mám v ADK tak 30 procent slevu 🙂

      • Neměl bych s ním problém. Hezké „normální“ pero.

    • Ale ano, jasně. Kdyby se ta plnící pera nemusela nosit v náprsní kapse „nastojato“. Až příliš často se mi inkoust dostal ven aniž bych něco psal. Ale abych tak moc nefrflal: Dvě plnící péra jsem „opsal“ tak, že ho nemohli použít jiní – špička byla obroušena podle mého držení péra a ostatní psali hranou.
      Teď už raději všechno klepu na klábosnici a doklady podepisuji dobrou propiskou. Mimo jiné – kdybych měl přepisovat něco protože jsem tam spáchal nějaké „překlepy“, asi bych se nedostal dále než na stránku deset.
      Propiska: Od firmy IBM, (výrobce neznám), vydržela tak 3-4 roky. Zásobník ínkoustu byl obrovský a kulička kvalitní. Už jsem nikdy takovou nenašel.
      (Ostatně, můj škrabopis je tak strašný, že po mě přečte jenom moje žena. Já po sobě občas ne…)

  38. Tak pojistovna mi Lexus vyhodnotila jako totalku 🙁 Pricemz auto mohlo jezdit jeste klidne x let, byly to jen plechy.

    A nech si ty rady s autem na baterky, skimic 🙂

  39. Ad Azovstal a Putin.
    Samozřejmě mrtví vojáci a civilisti jsou k ničemu. Nedají se za nic vyměnit.
    Z druhé strany by si při své sečtělosti měl vzpomenout na historku Josefa Flavia (nikdo jiný ji v té době nepopsal) o obráncích a civilistech v Masadě.
    Hrdinové když po obklíčení zjistili, že odpor je marný, podřezali své děti a ženy a pak sebe navzájem. To muselo být krve. Jenomže to bylo na vrcholku hory, tak to vyvětralo. Ve sklepeních Azovstalu by to bylo horší.
    Být Putinem, dám si na to pozor.

    • Smí se ještě říci že si jeden bývalého presidenta stále váží anebo je už za to Fialový flastr?

  41. Zajímavá perlička od Madety. 92 procent toho roční úrody pšenice je prodána – Portugalsko, Itálie, Polsko. Za 2,5 násobek minuloroční ceny.

    • Proto je nezbytné zrušit dotace miliardářům a multimilionářům.
      Proto je nezbytné snížit zdanění chudých, zrušit daně z příjmu nejchudším.

      • Já naprosto souhlasím. Já bych zrušil daně komplet, ale budiž, začnime od nejchudších.

        Kdy to bude? 🙂

      • Mimochodem, DPH v Rusku je 10 a 18 procent. DPFO je 15 procent z příjmu nad 1,5 mio CZK (zhruba), do tohoto limitu 13 procent. DPPO je 20 procent. Socialni dane ca o tretinu nizsi, nez u nas.

        Napada mne takovy jeden zpusob, jak dojit kje snizeni dani u nas… Ale ten bz se Vam nelibil 😀

        Nase soucasna vlada samozrejme dane zvedne.

  42. Člověk chápe, proč jej odvolali. Matroš, co šňupal, měl očekávané následky na kognitivní schopnosti.

    https://t.me/stranaua/37779

    “ Dále nás čeká poziční válka: Rusko se bude snažit vyhlásit příměří, vyjednávat“
    Kdopak se snaží o příměří?

    • Stačilo by tenhle seznam doporučeného čtiva doplnit o IP adresy.

      • Copak by se stalo, kdybych dnes připomenul krásnou citaci Václava Havla… „V zemi s cenzurou může oficiálním zprávám věřit len blbec.“

        na jednu stranu řekl to světec, na druhou stranu, není to na tři roky?

        • Ono hlavně nebude šance reaĺně sledovat, co tam přibyde.

  44. Pro Schumiho:

    „Indie nepovolila mezipřistání japonským armádním letadlům s humanitární pomocí pro Ukrajinu.“

    Co dodat…

      • No, asi šlo, ale onehdá se nedostali přes chalchyn gol.

        • Nakonec je to dobře. Kdoví co tam humanitárníci vezli,

          • aby ta hymanitární pomoc při nuceném přistání nevybouchla …

  45. Etymologické okénko „Rušeň“
    Tedy slovensky lokomotiva, Dnes jsem se slováky klábosil a slovo použili.
    Etymologie mně byla vždy záhadou. Slovansky to zní. Třeba viz vzor hrušeň, sršeň …, ale co je to rušeň?
    Náhled do slovníku prozradil, že se jedná o novotvar vykoumaný Danielem Lichardem, (slavný jazykozpytec ze Skalice).
    Ten jako základ vzal tehdeší české slovo „rušať“ ve smyslu „hýbat se“. Ostatně dodnes je reliktní slovo „ruch“.
    Napadlo mi, co kdyby měl místo české zkušenosti kámoše v Chorvatsku, kde se rušať řekne mrdať.
    S potěšením jsem klienta seznámil s výsledkem mé analýzy.
    Byl „Mrdoněm“ nadšen a říkal, že je to slovenské nátuře i bližší než nic neříkající „Rušeň“
    🙂

  46. Zajimavy citat z clanku na Psu:

    “ Jádrem ruského postoje k Ukrajincům je pocit, „jak úžasné je být Rusem“. V myslích mnoha Rusů není Rusko jednou z mnoha zemí. Je to země s velkým posláním – totiž zachránit svět před zhoubným vlivem zkaženého Západu.

    Z tohoto důvodu musí být všechno ruské velké: jeho území, jeho armáda, dokonce i jeho jazyk musí být (jak řekl také jeden ruský génius) „velký a mocný“.

    • Pocit výjimečnosti je asi vlastní každé velmoci. USA zase má potřebu vývozu demokracie.

      To jen my, ve státech lokálního významu, hledáme, jak v tom přeplout… 🙂

      • Ne. Ukrajinský historik, co přednášel i na Sorošové universitě v Budapešti.

    • Ostatně P.M. ad to velké a ještě větší … ono jim to dohromady s rusákama docela dobře šlo.
      Vzpomínám namátkou na ukroše maršála Grečka, co v 68 na invazi sveřepě trval.

  47. P.M.
    máš pocit že rusáci své bratry, kterým říkají Chochli z Chochlandie dostatečně nerespektují?

  48. Nevím, jestli jste viděli fotku, jak sedí Putin se Šojguem – u malého stolu „tete a tete“. Zase jedna teorie našich geniálních analytiků padla.

    Z nich musejí mít prču 🙂

    • No ono se ten dlouhý stůl vysvětloval tím, že Macron se nechtěl před setkáním nechat otestovat od Rusů na covid, tak prý jedali na dálku …

      • Seděl u něj i s Lavrovem.

        Já si představuji, že každý den ráno si řekne „Jakou kravinu vymyslím, aby si s tím kreténi na Západě lámali hlavu a vymýšleli hovadské teorie“.

        A teď ve válce na tu zábavu nemá čas.

    • Jo. Mne teda Šojgu moc nebere, ale možná ty jeho prošedlé kadeře… Koneckonců, nickname ho označoval za usměvavého asiata, nebo kdo to byl? Nejsem si jist kdo, ale skoro jsem si kvůli tomu polil klávesnici… 😀

  50. Mimochodem, na Slovensku zavřeli Fica, u nás brzy zavřou Babiśe…
    Třeba si budou moci psát s Navalným, kde se sedí lépe.

    • Fakt? Já myslel že ho musí napřed parlament vydat.

      • Skimici, je válka! Vy formalisté pořád vytahujete nějaké důvody, proč nejde naplno bojovat za ohroženou svobodu a demokracii.
        Kdo není s námi…!

Komentáře nejsou povoleny.