Ukrajina

Publikováno | Autor:

Dušan Neumann

Střízlivý rozbor z pera Anatola Lieuvena z prestižního amerického magazinu Foreigh Policy

Při popisování Putina a jeho nejbližšího okolí si často vzpomenu na poznámku Johna Maynarda Keynese o Georgesi Clemenceauovi, francouzském premiérovi za první světové války: že to byl člověk v deziluzi, který „měl jedinou iluzi – Francii“.
Něco podobného by se dalo říci o ruské vládnoucí elitě a pomáhá to vysvětlit děsivě riskantní kolektivní hazard, který podnikla invazí na Ukrajinu. Možná jsou bezohlední, chamtiví a cyničtí – ale nejsou cyničtí vůči myšlence ruské velikosti.
Západní média používají termín „oligarcha“ pro označení superbohatých Rusů obecně, včetně těch, kteří nyní zcela nebo z velké části žijí na Západě. Tento termín se etabloval v 90. letech 20. století a ještě dlouho poté jím byl označkován každý bohatý ruský podnikatel. Za prezidenství Borise Jelcina skutečně ovládala malá skupina bohatých podnikatelů stát, který ve spolupráci s vysokými úředníky drancovali. Tuto skupinu však Putin během prvních let své vlády rozprášil.
Tři ze sedmi nejvýznamnějších „oligarchů“ se pokusili Putinovi politicky vzepřít. Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij byli vyhnáni do zahraničí a Michail Chodorkovskij byl uvězněn a poté vyhoštěn. Ostatním a jejich četným méně významným protějškům bylo umožněno ponechat si své podniky v Rusku výměnou za bezpodmínečnou veřejnou podřízenost Putinovi. Když se Putin po zahájení invaze na Ukrajinu setkal (prostřednictvím videa) s předními ruskými podnikateli, nebylo pochyb o tom, kdo dává rozkazy.
Silou, která zlomila oligarchy, byla bývalá KGB, reorganizovaná v různé nástupnické bezpečnostní služby. Sám Putin samozřejmě z KGB vzešel a velká většina vrcholné elity pod Putinovým vedením pochází z KGB nebo přidruženého zázemí (i když ne z ozbrojených sil).
Tato skupina zůstala pod Putinem pozoruhodně stabilní a homogenní a je (nebo byla) mu osobně blízká. Pod jeho vedením drancovali svou zemi (ačkoli na rozdíl od Jelcinových oligarchů si většinu svého majetku ponechali v Rusku) a podíleli se na jeho zločinech nebo s nimi souhlasili, včetně největšího z nich, invaze na Ukrajinu. Opakovali Putinovu štvavou propagandu proti Ukrajině i jeho odsudky západní dekadence.
Vzhledem k tomu, že se Rusko propadá stále hlouběji do válečných bažin a do hospodářské krize, je hlavní otázkou, zda – pokud se válku nepodaří rychle ukončit diplomaticky – mohou Putina odstranit (nebo přesvědčit k odstoupení) samotné ruské elity, aby se pokusily vyprostit Rusko i sebe z jámy, kterou jim vykopal. Abychom mohli posoudit, jaké jsou k tomu šance, musíme pochopit povahu současných ruských elit, a především Putinova nejbližšího okruhu.
Aby ilustroval hloubku ruské katastrofy devadesátých let a ztotožnil se se všemi, kteří jí trpěli, Putin uvedl, že se v jedné fázi – ještě jako podplukovník KGB – snížil k tomu, že si přivydělával jako taxikář na volné noze. To je docela věrohodné. Když jsem v roce 1994 pracoval jako novinář pro The Times v Rusku a bývalém SSSR, byl mým řidičem na severním Kavkaze bývalý major KGB. „Mysleli jsme si, že jsme páteří Sovětského svazu,“ řekl mi trpce. „Teď se na nás podívejte. Praví čekisti!“ odfrkl si.
„Pravý čekista“ (nastojaščij čekist) byla sovětská propagandistická fráze zahrnující vlastnosti jako bezohledná disciplína, odvaha, ideologická oddanost a čestnost, které byly údajně charakteristické pro Čeku, první sovětskou tajnou policii vytvořenou Leninem a jeho spolupracovníky.
Stalo se to předmětem mnoha sovětských vtipů, ale není pochyb o tom, že Putin a jeho nejvyšší elita se v tomto světle nadále vidí jako páteř Ruska – i když se zdá, že Putin, který je všechno, jen ne revolucionář, se mnohem silněji ztotožňuje s bezpečnostními elitami carského Ruska, než toho sovětského.
Zajímavou ilustrací toho je film Svaz spásy (Sojuz spasenije, 2019) o radikálním povstání děkabristů z roku 1825, natočený s podporou ruského státu. Ke značnému šoku mých starších ruských přátel, kteří byli za komunismu vychováni v úctě k děkabristům, jsou hrdiny tohoto filmu car Mikuláš I. a loajální carští generálové a úředníci, kteří proti povstalcům bojovali za zachování vlády a pořádku.
Ačkoli nashromáždili obrovskou moc a bohatství, Putin a jeho nejbližší okolí zůstávají silně rozhořčeni způsobem, jakým se v 90. letech zhroutil Sovětský svaz, Rusko i jejich vlastní organizace – a velká moc v kombinaci s velkou záští je jednou z nejvýbušnějších směsí v domácí i mezinárodní politice.
S tím, jak postupně sílily Putinovy autokratické tendence, začala skutečná moc (na rozdíl od bohatství) v systému stále více záviset na neustálém osobním přístupu k prezidentovi; a počet těch, kteří takový přístup mají, se zúžil – zejména poté, co strach z covidu vedl Putina k drastické osobní izolaci – na hrstku několika blízkých spolupracovníků.
V prvních letech své vlády mohl být Putin (který byl služebně mladým důstojníkem KGB) považován za „prvního mezi rovnými“ v rámci špičkové elity přátel a kolegů. Dnes už tomu tak není. Stále častěji jsou i silovici veřejně degradováni na služebníky autokrata – jak názorně ukázalo Putinovo ponižování šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina na televizním zasedání Rady národní bezpečnosti v předvečer války. Takové pohrdavé chování vůči nejbližším stoupencům by se Putinovi mohlo vymstít, jako se to stalo už mnoha autokratům v minulosti.
Nejbližší okruh tvoří ministr obrany Sergej Šojgu (bývalý ministr pro mimořádné události, který nikdy nebyl vojákem), Nikolaj Patrušev, bývalý šéf domácí rozvědky a nyní tajemník Rady národní bezpečnosti, Naryškin a Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády, kterého Putin jmenoval do čela ropné společnosti Rosněfť. Pokud do tohoto nejbližšího někdy patřili vrcholní ekonomičtí představitelé s „vlasteneckými liberálními“ sklony, byli z něj dávno vyloučeni.
Tito muži jsou v Rusku známí jako „siloviki“ – „muži síly“. Mezi siloviky a širšími ruskými elitami – rozsáhlými a velmi nesourodými a nejednotnými kongregacemi bohatých podnikatelů, vysokých úředníků mimo užší okruh, vedoucích představitelů médií, nejdůležitějších generálů, vlasteneckých intelektuálů a pestré party lokálních prominentů, poskoků a agentů, kteří tvoří vedení Putinovy strany Jednotné Rusko – je třeba vést jasnou linii.
Mezi některými širšími ruskými elitami je již patrné znepokojení nad invazí na Ukrajinu a jejími důsledky. Přirozeně to začalo u ekonomických elit, vzhledem k jejich životním zájmům na obchodu se Západem a pochopení katastrofálního dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku. Roman Abramovič, jehož nespokojenosti si nešlo nevšimnout, když hledal kupce pro fotbalový klub Chelsea, tento týden zjistil, že prodej byl zastaven, protože mu byla zmrazena jeho aktiva ve Spojeném království. Michail Fridman, předseda společnosti Alfa Group (již západní sankce těžce zasáhly) a jeden z přeživších „oligarchů“ z 90. let, vyzval k brzkému ukončení války, stejně jako hliníkový magnát Oleg Děripaska.
Pokud nedojde k mírové dohodě a válka se protáhne do krvavého patu, ekonomika prudce poklesne a životní úroveň ruského obyvatelstva se citelně sníží, čímž se nevyhnutelně radikálně rozšíří veřejné protesty, státní represe a pokusy státu o drezírování a vykořisťování byznysu, a tím i nespokojenost širších elit.
Ty však postrádají kolektivní instituce a, což je možná ještě důležitější, kolektivní identity, které by jim umožnily snadno se spojit a Putina sesadit. Dumu neboli dolní komoru ruského parlamentu mi jeden ruský přítel výstižně popsal jako „kompost plný různých druhů shnilé zeleniny“. To je trochu nelaskavé – v Dumě sice zasedají slušní lidé, ale bylo by marné hledat v ní jakékoliv politické vůdce.
Armáda, která by jinde ve světě byla institucí iniciující převrat, byla cílevědomě depolitizována, nejprve sovětským státem a nyní tím Putinovým, výměnou za rozsáhlé státní financování. Nyní se zavázala k vojenskému vítězství na Ukrajině, nebo alespoň k něčemu, co lze jako vítězství prezentovat.
Na druhou stranu Putinova bezohledná čistka ve vyšších armádních kruzích spolu se zjevnou nekompetentností, s níž vrchní velení řídilo invazi na Ukrajinu, může v budoucnu vést ke značné nespokojenosti v armádě, včetně generálů nižších hodností. To znamená, že armáda se sice sama proti Putinovi neobrátí, ale je také velmi nepravděpodobné, že by ho zachránila.
Jeden z nejúčinnějších tlaků na Putinovu elitu mohou vyvíjet jejich vlastní děti. Téměř všichni rodiče vyrostli a začali svou kariéru v posledních dekádách Sovětského svazu. Jejich děti však v mnoha případech získaly vzdělání a žily převážně na Západě. Mnozí z nich souhlasí, alespoň v soukromí, s Jelizavetou Peskovovou, dcerou Putinova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, která proti válce protestovala na Instagramu (pak příspěvek rychle smazala). Rodinné večeře doma u Peskovových jsou jistě v těchto dnech zajímavé.
Silovikové jsou však s Putinem a válkou natolik spojeni, že změna ruského režimu by musela zahrnovat odstavení většiny z nich od moci, eventuálně výměnou za slib, že nebudou zatčeni a zachovají si své majetky (takovou záruku dal Putin svému předchůdci Jelcinovi).
Přesto tato změna může trvat dlouho. Siloviki byli jsou poměrně správně vykreslováni jako hluboce zkorumpovaní – ale jejich korupce nese zvláštní rysy. Vlastenectví je jejich ideologií a sebeospravedlněním jejich nesmírného bohatství. Jednou jsem si u šálku čaje povídal s bývalým vysokým sovětským úředníkem, který udržoval kontakty se svými starými přáteli z Putinovy elity.
„Víte,“ uvažoval, „za sovětských časů byla většina z nás opravdu celkem spokojená s dačou, barevnou televizí a přístupem do speciálních obchodů s některým západním zbožím a dovolenou v Soči. Byli jsme naprosto spokojení a srovnávali jsme se jen s ostatními občany, ne se západními elitami.“
„Dneska mají silovici samozřejmě rádi svůj západní luxus, ale nevím, jestli je všechno to kolosální bohatství dělá šťastnějšími, nebo jestli jsou pro ně nejdůležitější peníze samotné. Myslím, že jedním z důvodů, proč kradou v takovém měřítku, je to, že se považují za představitele státu a mají pocit, že být chudší než banda podnikatelů by bylo ponížením, dokonce jakousi urážkou státu. Dříve platilo, že úřední hodnost vám dávala nejvyšší postavení. Nyní musíte mít k hodnosti i obrovské množství peněz. To je to, co s ruskou společností udělala devadesátá léta.“
Silovikové přirozeně lpí na myšlence veřejného pořádku, na pořádku, který zaručuje jejich vlastní moc a majetek, ale který je také podle nich nezbytný k tomu, aby Rusko neupadlo zpět do chaosu 90. let a ruské revoluce a občanské války. Katastrofa 90. let podle nich zahrnovala nejen katastrofální úpadek státu a ekonomiky, ale i společensky destruktivní morální anarchii – a jejich reakce nebyla nepodobná reakci konzervativní americké společnosti na 60. léta nebo konzervativní německé společnosti na 20. léta.
V tomto ohledu mají Putin a silovici opravdové sympatie velmi velké části ruského obyvatelstva, které zůstává silně rozhořčeno – jak nad způsobem, jakým byli v 90. letech zrazeni a okradeni, tak nad tím, co vnímají jako otevřené pohrdání, které vůči obyčejným Rusům projevují liberální kulturní elity t Moskvy a Petrohradu.
Při jedné nezapomenutelné příležitosti v polovině 90. let jsem byl požádán, abych po večeři přednášel na konferenci pořádané přední západní bankou pro západní investory a ruskou finanční elitu. Večeře se konala ve známém moskevském nočním klubu. Když mi vypršel čas, nikdo se nepokusil dát mi to najevo. Namísto toho za mnou najednou začala znít jazzová verze sovětské vlastenecké písně a na pódiu objevil někdo v medvědím kostýmu, mávající ruským vojenským praporem a vedoucí za sebou řadu tanečnic oděných do velmi zkrácených parodií národního kroje.
Tváří v tvář této konkurenci jsem se ani nepokusil pokračovat ve svém pečlivě promyšleném projevu, ale zmateně jsem se odebral ke svému stolu. Najednou jsem měl mrazivě studený pocit. Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Kabaret z roku 1972, odehrávající se v nočním klubu ve výmarském Berlíně nedlouho před nástupem nacistů k moci, v níž tanečníci předvádějí před chichotajícím se publikem parodii na přehlídku slavného německého vojenského pochodu. Přemýšlel jsem, zda i v Rusku bude za všechno to veselí vystaven strašlivý účet – a obávám se, že Ukrajina a ruští vojáci ho nyní platí.
Jedním z nejhorších důsledků této války bude hluboká a dlouhodobá izolace Ruska od Západu. Domnívám se však, že Putin a silovici (i když v širších elitách jich mnoho není) tuto izolaci vítají. Začíná jim imponovat čínský model: nesmírně dynamická ekonomika, disciplinovaná společnost a rostoucí vojenská velmoc, které s železnou kontrolou vládne dědičná elita, jež spojuje obrovské bohatství s hlubokým vlastenectvím a prosazuje myšlenku Číny jako samostatné a nadřazené civilizace.
Možná chtějí, aby Západ natlačil Rusko do náruče Číny, a to i přes riziko, že se tím Rusko stane závislým na Pekingu. A samozřejmě věří, že válka na Ukrajině upevní vlastenecké cítění v Rusku na podporu jejich vlády a také jim umožní, aby se ve jménu podpory válečného úsilí zapojili do zesílených represí. Tyto represe již začaly: v Rusku byly uzavřeny poslední nezávislé sdělovací prostředky a zákony trestají jakoukoli kritiku války jako vlastizradu.
Především z hlubokých historických, kulturních, profesních a osobních důvodů jsou silovici a ruská oficiální elita obecně zcela a neodvolatelně oddáni myšlence Ruska jako velmoci a jednoho z pólů multipolárního světa. Pokud v to nevěříte, nejste součástí ruského establishmentu, stejně jako pokud nevěříte v globální prvenství USA, nejste součástí amerického zahraničního a bezpečnostního establishmentu.
Místo Ukrajiny v této doktríně přesně vystihl bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijským impériem.“ Ruský establishment s ním zcela souhlasí. Přinejmenším posledních 15 let také souhlasí s tím, že záměrem Ameriky je zredukovat Rusko na podřízenou velmoc třetího řádu. V poslední době dospěli k závěru, že Francie a Německo se USA nikdy nepostaví na odpor. „Pro Západ máme jen nepřátele,“ jak mi v roce 2019 řekl jeden intelektuál z establishmentu.
Ruský establishment považuje podporu ukrajinského nacionalismu za klíčový prvek protiruské strategie Washingtonu. Dokonce i jinak klidní a rozumní členové ruského establishmentu se vrtěli vzteky, když jsem se v rozhovoru odvážil naznačit, že by pro samotné Rusko bylo lepší nechat Ukrajinu jít. Zdá se, že jsou připraveni v případě potřeby dlouho a bezohledně bojovat, a to za cenu nesmírných nákladů a rizik pro svůj režim, jen aby tomu zabránili.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 768 komentářů u „Ukrajina“

  1. Tak francouzské kuřátko s brkaší a bílým chřestem se povedlo. Nyní je čas na lahev suchého červeného a ukrajování sýra Gruyere, který jsem sehnal v Lidlu úplně levně asi za 50% původní ceny, protože byl prošlý. Nechal jsem ho v lednici ještě měsíc „projít“ a dnes je takový jak bych si představoval. Nechápu jak může takový sýr „projít“ čím starší tím lepší a bývá naopak i dražší.

    • Jo, to jsou ty paradoxy…. Týden prošlej sýr v obchoďáku je o polovinu levnější, ale pětiletá gouda je podstatně dražší než tříletá.

  3. Ok, je vidět, že se vyznáte. Už je to stařena, její 80.

    Já ji v podstatě pamatuju hlavně z toho Hallo Dolly a její zpěv se mi příjemně poslouchá. Její politický aktivity nesleduju, jaksi mám za to, že herci takhle bývají postižení.

    A co vyvádí ČT art je mi srdečně jedno, mám tu na výběr krimi seriál, nějakou romantiku, scifi….

  4. Červené suché „La dame d’Armens“ ze Saint-Émilion ročník 2015.
    Moc dobré. ŽD chválí. A sýr Gruyere excellentní.
    Šťastně se u nás potkali 🙂

  5. No jo, napsala jsem to už PM, tak ještě všem…

    No, tak promiňte, že jsem připomněla, že je tej babě 80 a že Hello, Dolly vzbudí takový vášně.

    • Tak to, maYdo, vidite! Ja musel s tou kravou dychat stejny vzduch poslednich osmdesat roku! Jsem o rok starsi, ale to jsem byt hrozne malinkej, abych oslavoval, ze ta hajtra jeste nestrasi kolem. Rikate ji starena. Ja jsem zase starik. Jinak mne vsichni rikaji Dedo, taky kamaradi vnoucat. Docela mne to pasuje.

    • A proč po příjemném dni ta zbytečná „špička“ tady?

    • Já už zahlédl akorát světla na kufru posledního odjíždějícího veterána.

  7. Já budu jako obyčejně protiproudovej 🙂 Barbru Streisand mám hrozně rád jako zpěvačku i herečku. Kdyby se držela svého kopyta, bylo by to super.
    Její ostatní aktivity jsou mi z duše odporné, nicméně si ji kdykoliv rád poslechnu.

  8. Ta vzpomenuta zpivajici klisna Straisand je typickym predstavitelem dobroseroucich elit. Na jedne strane maji plnou hubu osudu chudych a tezke prace „pracujicich Americanu“. To, kdyz jsou pred kamerou a plni lasky daruji tisicovku, nekdy dve nejake nadaci treba pro opustene, smutne lesbicky. Dobry skutek!? Sem tam se vsak na ne do sveta vyrve neco, jak se chovaji, kdyz je nikdo nevidi. Ted zrovna tady probiha soud mezi byvalymi manzely. Pamatuji si jen jmeno Johny Depp, oba vsak jsou herci. Takovy hnuj by nedokazala nakydat zologicka zahrada s prispenim vsech oligarchu a cikanu, kteri se stali ted vasimi sousedy! O te zpivajici krave se srdcem otevrenym vsem stradajicim toto: S obrovskym revem a zlosti vyrazila svoji sluzku, ktera zapomnela ji nasypat listky z ruzoveho kvetu do vody v zachode. Kdyz opevovana hvezda zvedla dekl u hajzlu a uvidela jen vodu, dostala zachvat. Holku vykopla na hodinu. Jestli na ni pri odchodu jecela:“Cest praci!“, nevim.

    • Je to asi pravda,
      i když já mám s těmi, kdo opravdu něco umí jiné zkušenosti. Ale pravda – s žádnou z nich jsem nelezl do postele. Ale každý je jiný.
      Jiný jako profesionál, jiný jako člověk, Vždycky říkám, že se to musí oddělovat. Je to divné, nespravedlivé, ale musí.
      Co je mi platný čestný člověk a dobrý otec rodiny, když je to špatný chirurg a já chci přežít. Beru klidně i komunistu, když mi nebo mému děcku zachrání život.
      Kdo tvrdí něco jiného, ať si podobnou situaci živě představí.

  9. P.M., no jo, je to kráva, ale kráva, která, to je marný, umí zpívat 🙂

    • Souhlas.
      ČT Art vybrala Funny Girl, s toporným Shariffem. Ale finální píseň „Oh, my man, I love him so…“ je úžasná 🙂

      • Ale, to vite! Taky jsem na ni, nebo Hanoi Jane Fonda cumel jak na zazrak. Clovek musi tem a jim podobnym podegram priznat, ze fure z nas a jinych prinesly furu radosti svym kumstem. Ja se ve svem nerudnem pokrocilem veku divam na lidi z Holyvudu pres prsty. Ten, kdo se narodil pozdeji jak Garry Cooper je mne podezrely. Vyjimkou byl E.T.

  10. „Ja musel s tou kravou dychat stejny vzduch poslednich osmdesat roku! “

    To je ovšem strašlivý úděl, proč jste se nepřestěhoval na jinej vzduch? 😀

  11. Hm, tak Barbra Streisand mě nechává ledově klidným. Vizuálně absolutně nesympatická. Jestli umí úžasně zpívat netuším, hudebního sluchu nemaje. Muzikály mě neberou, takže taky nic. A o jejím sociálním cítění jsem taky ledacos četl. Takže to v bedně vyhrál Pacific Rim. Po dvou pivech ideální intelektuální zábava.

    • Jsem rad, ptakopysku, ze jsi znovu chytil svoji notu i kdyz, jak tu tvrdis, nepoznas housle od heligonu. Skok od „Ej, uchnem“ k „Pacic rim“ napovida, ze jsi o.k. Enjoy!

  12. Kterej blbec vymyslel, ze tady neni tolik hodin, jak u vas! Zatimco vy uz mate dve hodky odespano, tady teprv ted leze slunko dolu. Uz tak nepere, takze pujdu dosadit kvitka, ktera jsem rano koupil. Ten felcar, ktery mne pred par lety vmontoval praseci chlopen do srdce mne rekl, ze nemam lezt moc ven, kdyz prazi slunko. Mel pravdu, ve dve odpoledne se mne zamotala hlava. Uz davno zamotana! Preslo to. Ted se mne hlava mota z ginu s tonikem, jak jsem to vedro pozoroval pres okno. Jdu nasadit krasne cervene hrebicky, jak mivala moje babicka. Dva klematisy jsem nasadil minuly tyden a uz se krasne splhaji. Life is good.

  13. Stary kocour (23.4.2022 (22.28)) Je to jednoduché. Komouš (nebo něco podobného odpovídajícího dnešní době) chirurg, obhájce, instalatér, … mi pochopitelně nevadí, pokud pro mne má udělat nějakou práci (a neznám nějakého kamaráda té práce stejně schopného). Ale půjde jen o tu práci. Něco podobného, jako soulož a žádné důvěrnosti.

    • Jistě. Ale budu vždy říkat, že je to dobrý zpěvák/instalatér/zubař. Jeho politický názor a vystupování je věc druhá. Máme (měli bychom mít) svobodu názoru.
      Ovšem – odsud posud. Pokud zjišťuji, že to byl/je udavač nebo jiná svině tak k tomu „dobrý chirurg“ přidám „ale špatný člověk“.
      Je to sice takové dvojkolejné jako spousta jiných věcí v životě, ale lidi se nedají nastrkat do krabiček. Dokonce ani jejich práce nebo dílo.
      Na mém úseku pracoval několik let spolupracovník, přímo agent STB. Děly se tam u nás věci tenkrát dokonce trestné – kopírování Kryla, nahrávání atd. Měl dokonalou možnost nás udat aniž bychom na to přišli. Neudělal to. Co s tím?

  15. In re Barbra Streisand
    Stran hudebního posouzení jsem na tom jak ptakopysk. A z jejích filmů se mi docela líbí „Funny Girl“. Její politické postoje jsou sice levé – jak je mezi US herci časté – nicméně to není Jane Fonda. Moji nelásku k ní kdysi vybudil její environmentalismus: jednou velmi důkladně vykládala reportérovi při interview jak se má ekologicky sušit prádlo. To bylo ještě mile hloupé. Na reportérův dotaz zda tak činí i ona, BS reagovala natolik expresivně, že jsem si odkaz na toto interview dal do svého blbníčku pod heslo BS-kráva. Odkaz po více než 20 letech už ale neexistuje.
    Jinak má u mne i politický plus-bod: když točila v Praze „Yentl“ (rok potom následoval Formanův Amadeus), tak si prosadila soukromý koncert. A někteří kulturtrégři se z toho mohli obkreslit.

  17. Dobré zas ráno… Jak tak sleduju tu noční debatu, tak jsem moc rád, že nemám (a nebudu mít) televizi. Jinak co se dotyčné týče, znám akorát jméno… Snad jsem jí jednou slyšel na nějaké nahrávce, nevím, není to styl, co poslouchám. Takže jest mi u prdele…
    A že je to kráva a svině – neurážel bych užitečný skot a brav… To už spíš kurva – to takový podobný bejvaj.

  18. Dobré ráno všem… A pro zamyšlení drobná novinka:

    „7:05 – Izraelská centrální banka poprvé v historii přidala čínský jüan do svých rezervních měn.“

    Dušane, mne zase sejří, že mi lžou naše média a naše vláda od rána do večera. a Taky nic neudělám.

    • českou vládu a media nehodnotím a ze sanitárích důvoů téměř nesleduji

      • Já právě ano a dělají sakra hodně proto, abych k Ukrajině, USA a naší vládě zahořel intenzivní nenávistí.

        Když prohlásíš pochybnost za zločin, z pochybovačů děláš zločince. A přitom si myslím, že mé otázky jsou logické, není to ruská propaganda (jak může být dotaz propaganda) a zaslouží odpovědi.

        Které mi nikdo není ochoten dát.

  19. „Chci, aby asijské země změnily svůj postoj k Ukrajině, prohlásil Volodymyr Zelenskyj.“

    A copak by si ještě přál?

    • Jak se tak dívám na jeho obličej, čím dál tím zachmuřenější a hysteričtější, myslím, že by si možná přál tuhle roli nikdy nevzít. Herec musí poslouchat režiséra. President Ukrajiny koho?

      Nebylo mu nakonec líp, když v TV předstíral. že hraje ztopořeným přirozením na piáno?

  20. Po trojím posunu se snad už dneska dočkám vystoupení Lúčnice v Kongresovém sále ve Zlíně. Máme to z první řady.

    Ukrajinu nekomentuji – dělá to kdekdo, tak se nemusím přidávat. Stačí mi, co vidím a slyším v našem podhorském městečku.

    V telefonu mi chodí upoutávky – třeba tahle:
    https://www.reflex.cz/clanek/zpetne-zrcatko/112811/pandemii-covidu-strida-pandemie-hlouposti-klaus-sevcik-i-sandor-maji-tezky-prubeh.html
    To je slovník.

    A nezapomeňte na svátek Jiřího.

    • Co bys taky chtěl od Šídla? Jenom kraviny a chůzi s Havlovým řitním otvorem kolem krku.

  21. Na Vsetínsku vybuchl rodinný dům.

    Na Vsetínsku slavili Jiřího?
    Nebo už je to z Ukrajiny tady?

  22. Stát pronajal na prestižní akce limuzíny Audi 8 za 12 milionů pro VIP osobnosti.

    Kde jsou ty časy, když TGM jel mezi lidmi na koni!

  23. quivis – oni píší „na Vsetínsku“, protože Vsetín byl okresní město. Loučka je až mezi Valašským Meziříčím a Bystřicí pod Hostýnem. Kdo tam někdy jel, tak ví, že je to prdel světa. To je vidět i z fotek. Něco tam bouchlo, možná kotel.

  24. Dobré ráno.
    Včera na ČT art dávali po vypulírované Barbaře živelného Joe Cockera. Asi aby vyvážili 🙂

    • Moje maminka ještě říkala Husova (vulgo Husovka), Seifertova pak byla Karlovka – mezitím ovšem Kalininova. -Nápad s přejmenováním Koněvovy ulice na Hartigovu se mi an sich líbí, ovšem představa těch naštvaných lidí co budou muset měnit všechny možné doklady mě od jakékoliv podpory tohoto přejmenování odrazuje.

      A když už padlo to jméno Bandera: tvrzení (a myslím, že se objevilo i tady), že v Kyjevě byla pojmenována po Banderovi ulice vedoucí na Babyn Jar – tak to tvrzení je žvást. Je po něm pojmenována část dálničního přivaděče z východu do Kyjeva, část ležící na západním břehu Dněpru. Ta část na břehu východním má ovšem pojmenování „výraznější“ – třída Romana Šuchevyča.
      Babyn Jar leží poněkud jinde.

  26. Dobré dopoledne,

    Martine, stačí se podívat na rubriku a autora.
    Vladimír Mertlík a jeho Zpětné zrcátko je nejhlubší dno pod pořádnou vrstvou bahna.
    Jediné, co tam má vypovídací hodnotu, je styl, jakým autor píše a úroveň jeho práce, nikoliv obsah.

    • A na tom vloženém šotu je pak další odborník (sic) jistý František Vrabel. Když jsem si ho plus jím založenou firmu Semantic Vision prolustroval, učinil jsem pro sebe jednoznačný závěr: NEBRAT !

    • Jde o to, že se tím živí lépe než kdyby pracovala v drůbežárně.

  28. „9:45 – Ropný a plynárenský koncern Shell zahájil proces odstoupení od svého největšího projektu v Rusku – Sachalinu-2 (rozvoj ropných polí a polí zemního plynu na ostrově Sachalin). Informuje o tom deník Financial Times. Britsko-nizozemská společnost pravděpodobně prodá svůj podíl Číňanům.“

  29. Dobré dopolední vespolek,

    maYdo, kdyby jen fotka, ale uvedení autorky:
    Adéla Klečková, odbornice na kybernetické válčení a kybernetický aktivismus.
    S článkem o budoucnosti ruských kybernetických operací vyhrála mezinárodní studentský výzkum vypsaný Allied Rapid Reaction Corps NATO a jako první Češka získala celoroční výzkumný grant od think-tanku German Marshall Fund. Ve studii se věnovala evropskému hnutí elfů, kteří bojují proti dezinformacím.

    • Takhle, ve společnosti už je hodné cítit, že přepalují. Ještě tak rok až dva působení a lidé budou Putinovy tanky vítat.

      Jako Římané vítali barbary.

      • Jenže čekat budete marně. Nepřijedou. Mají dost svého prostoru. Nechtějí být v rozladěné, zchudlé zemi, kde bratr udává bratra.
        Z toho rozkladu, hnoje, buď něco nového svěžího a životaschopného vyroste, nebo Evropa zpustne docela a i ten hnůj zapadá neúrodným prachem. Po evropské kultuře zbudou jen fosílie.

        Ti noví, kteří prostor obsadí o naší civilizaci jednak nebudou stát, jednak budou mít své problémy. S množením, se schopností uživit rostoucí populaci. Na chrámy se budou dívat stejným zrakem, jako my na mayské pyramidy. S údivem, že něco takového mohlo někdy fungovat.

        • No, já čekat nebudu, já plánuji Chile 😀

          Eurásie a Eastasie ať se mlátí, jak chtějí.

          • A vy umíte „chilsky?“
            Já už tak můžu naplánovat jedině chilli. [;>/

  30. 2 maYda ad 10:14 – no, ta fotka spíše připomíná odbornici z Perlovky…

  34. “ Ta část na břehu východním má ovšem pojmenování “výraznější” – třída Romana Šuchevyča.“

    Na Wiky zatím nestihli profil ukrajinského hrdiny ideologicky vhodně učesat

    • „Šuchevyčův ideologický obraz
      V ukrajinském národním pojetí, a to zejména na západní Ukrajině, je Roman Šuchevyč zobrazován jako hrdinný velitel největšího ozbrojeného hnutí proti krutovládě stalinismu a vůdce národního odboje. Jeho spolupráce s nacisty, genocidní politika vůči etnickým a náboženským menšinám, a především celé období od srpna 1941 do ledna 1943 jsou ve většině ukrajinských biografických pracích ignorovány, zlehčovány, nebo přímo popírány. Toto chápání Šuchevyče vyústilo až jeho posmrtné vyznamenání titulem Hrdina Ukrajiny (Герой України) prezidentem Juščenkem v říjnu 2007.[5]

      • Zcela opačný je naopak Šuchevyčův obraz v sousedním Polsku a Bělorusku, kde je naopak zásadní důraz kladen na masakry civilistů páchané ukrajinskými formacemi pod Šuchevyčovým velením. Po protestech těchto států, a také některých organizací z východní části Ukrajiny, bylo v dubnu 2010 Šuchevyčovo vyznamenání zpětně anulováno.[5]

        V roce 2017 byla třída Generála Vatutina v Kyjevě přejmenována na třídu Romana Šucheviče. Předseda Ukrajinského židovského výboru to označil za „národní ostudu“.[6]

  35. JInak pokud jde o argument, že ukrajinci se přidali k nacistům proto, že se jim jevili lepší, než stalinova vláda – oni prý původně, aspoň ti obyčejný lidi a zejména menšiny a židi, tu sovětskou vládu možná nevítali moc nadšeně, ale každopádně se jim ulevilo, protože sověti jakž takž vyčistili území právě od takových nacionalistických tlup, co válčili za svobodnou ukrajinu hlavně pleněním a mordováním civilistů neukrajinského původu.

  36. Třeba se i u nás dočkáme „nábřeží Emanuela Moravce“, náměstí „Karla Čurdy“…

    • Největší pro problém je ale s tím českým formálním „do_rdelevlezlizmem“. Snaha i nižší věrchušky „zanechat stopu“. Marnost nad marnost. To není problém politický – ti, kteří byli hrdinové jsou zavrženi, to kteří jsou hrdinové dnes budou zavrženi příště atd. To je problém naprosto debilní. Je zbytečné se vzrušovat a dumat, který z hrdinů je horší a který méně špatný.
      Měniči tabulek jsou snaživí blbové, kteří se chtějí někomu zavděčit. Toť vše.
      Některé ulice a náměstí v Ocelovém městě mají už čtvrtý název. Nemají to lepší v USA, kde ulice číslují?

  37. Dušane, mne zase sejří, že mi lžou naše média a naše vláda od rána do večera. a Taky nic neudělám. (8:36; a spousta dalších) — Tedy, PK, častokrát maně přemýšlím, co byste asi říkal a dělal, kdybyste žil před 80 lety a četl protektorátní tisk… Ostatně i před 40 lety jsem vždy bral jako axiom, že v tehdejší Lügenpresse není ani slovo pravdy, a pokud ano, pak jedině v ubohé trapné snaze zvýšit propagandistický účinek, ve skutečnosti už dávno jen chabý. (Možná si však již tehdejší media, stejně jako dnešní, vlastně kladla jiný konečný cíl: Všechny celkově otrávit, pokud možno co nejvíce, a snížit tak pravděpodobnost, že se aktivně a účinně postaví proti režimu.)

    Podobně tomu bylo již za covidu. Připadá mi to stejně produktivní, jako kdybych si stěžoval, že je dnes hnusně. (Přitom ve skutečnosti i v tomhle počasí mohu fotografovat, možná i zachytit na fotkách více atmosféry než jindy. Jen se mi do něj nechce lézt.)

    • Už před léty jsem zde prosím psával o absolutní nevěrohodnosti: medií, justice, orgánů, vlády… Jenže jako vždy zcela marně. Když absolutní, tak absolutní; pak holt taky od nic (přesněji řečeno nic dobrého) nikdo nemůže čekat.

      • Ehm, má být pak holt taky od nich nikdo nic (přesněji řečeno nic dobrého) nemůže čekat.

        Podobně jsem možná pro pohodlí Laskavého Čtenáře měl výše zvýraznit: Všechny celkově otrávit, pokud možno co nejvíce, a snížit tak pravděpodobnost, že se aktivně a účinně postaví proti režimu.)

    • Zpátečníku, to není až tak hrozné, jestliže víš, že schválená média lžou. Horší by bylo kdybys nevěděl.
      Mám připomínku: Nežli psát „naše vláda“ a „naše média“, za kontextuálně výstižnější považuji psát „zdejší vláda“ a „zdejší média“

      • Ha! Tak tadydlenc bych se teda hádal vo prioritu! Všimni si, že „naše“ jsem nikde (krom citace) nenapsal. Všimni si léta zpátky, že důsledně píšu „zdejší“.

        Doposud jsem měl vždy za to, že jsem to byl já, kdo zde s tím zdejší (někdy před 10+ lety) začal…

    • Mně také ne. Ještě že včera si udělal pěknou vycházku. Akorát jsem měl vynechat její závěr přes centrum.

    • Ve zmíněné komunodobě byly v mediích tři druhy zpráv : Pravdivé – výsledky ve sportu, polopravdy – předpovědi počasí a lživé – ty ostatní. Brzy si na to zase zvykneme.

  38. Zneužívání Ukrajinců…trestní paragraf na to pasuje. Útisk.

  39. Tak toho Čurdy určitě, udávat je teď hrdinskej skutek.

    I když u toho Čurdy to asi bylo selhání v extrémní situaci a těžko to srovnávat s ideologickými fanatiky, co si z toho dělají poslání, posilují si tím ego a mají z toho pohodlný živobytí.

    • Jenže v tom případě nemusel přijmout peněžní odměnu a oženit se s Němkou. Ostatně, do podniku se přihlásil dobrovolně s vědomím veškerého rizika.

      • Ale Čurda asi do toho nešel s tím, že svoje spolubojovníky napráská, protože je to správné a je to jeho povinnost.

        A když už jednou uklouzl, tak se vezl.
        Rozhodně mu to asi nepřineslo nějaký pocit, že udělal správnou věc, krátce potom se pokusil o sebevraždu, dal se na chlast a nakonec skončil na popravišti.

        Já ho nehájím, jeho čin měl katastrofální důsledky.
        Jen vidím jistý rozdíl mezi situací, kdy jde o válku a jde někomu o kejhák včetně jeho rodiny a odnese to nakonec taky a mezi tím, když vláda vyzývá občany k nahlašování nepohodlných názorů a zapálený aktivisti práskají z pohodlíčka od počítače a soudruzi jim klepou na rameno, že to dělají pro správnou věc.

  40. Ještě k tomu odejmutí titulu Hrdina Ukrajiny Šuchevyčovi (ale také Banderovi): ve statutu toho vyznamenání je uvedeno, že se uděluje „občanům Ukrajiny“. A protože ani ten ani onen jimi de lege nebyli, tak o ten metál přišli.

  41. Nevidím schopnou civilizacetvornou opozici, vetšinovou politickou sílu. Ani většinovou civilizacetvornou většinovou kulturu. Nynější politická reprezentace je odrazem obecně kulturní kvality. (včera 9:37) — Což o to, Schumachere… To, co píšeš, lze v českém prostředí doložit také absencí románu z posledních 20 let, který by za něco stál; baráku z posledních 50 let, který by se mi líbil; nevím o žádném dobrém obrazu z podobné doby; kvalitních žurnalistů minimum,

    • a ti nejlepší jsou ve skutečnosti spíše jen průměrní. Koneckonců i třeba českých šachistů v první světové stovce vůčihledně ubylo, a to i tehdy, kdybych z této vyškrtal všechny neevropské…

      Čili na jednu stranu toto je asi pravda. Na druhou má ale dobrý smysl se ptát, nakolik je to dáno zhoršením kvality substrátu, z nějž tohle vše vyrůstalo, a do jaké míry dlouhodobým, systematickým blahodárným a hřejivým působením Dobra, které se již desítky let snaží ze svého záhonku všecek plevel vyškubávat, ať již ve formě vzrostlých jedinců, anebo droboučkých, teprve klíčících rostlinek, z jejichž děložních lístků (nijak nepřipomínajících dospělé listy) pouze odborník pozná, co jsou (či snad budou) zač.

    • Mrkni se prosím, co říká třeba tadyhle Břicháček (https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Orban-versus-ODS-srovnava-pravnik-Brichacek-Skutecna-konzervativni-osobnost-si-cestu-k-volicum-najde-vzdycky-698774): „Chybí zde charismatická osobnost, která by dokázala sjednotit stávající subjekty, vytvořit jednu velkou stranu a získat podporu širší veřejnosti.“ Tak jako s ním obvykle dost souhlasím, tady zrovna ne. Jako příklad si totiž stačí vzít třeba mladého Klause. Je zjevné, že jeho politické schopnosti zůstaly nevyužity; je zjevné, že se tak stalo (nikoliv průhledným) zásahem Dobra (k němuž se ostatně svými pošetilými poznámkami pak připojil i nejeden Laskavý Čtenář).

      • TrikoLóra pro mě s odchodem V. Klause mladšího přestala být do několik týdnů zajímavá a volitelná. Předsedkyně je mnohem hezčí než Klaus jr., to je tak asi vše, co positivního mohu o ní říct. Nastal naprostý odklon od původních ideí. Zůstala jen vnějškově podobná rétorika. TrikoLoru prostě vykastrovali.

    • Až k památníku ovšem vede nějaká „Ulice Oleny Telihy“ na Banderovu Avenue navazující – ale hlavně jste pánove ve při o naprosté nepodstatné hovadince. Ale – když vás baví se přít o takové věci, vaše věc. Už vás kontrolovat nebudu.

  45. “ „Chybí zde charismatická osobnost, která by dokázala sjednotit stávající subjekty, vytvořit jednu velkou stranu a získat podporu širší veřejnosti.“ Tak jako s ním obvykle dost souhlasím, tady zrovna ne. Jako příklad si totiž stačí vzít třeba mladého Klause. Je zjevné, že jeho politické schopnosti zůstaly nevyužity;“

    Mladej Klaus rozhodně není charismatická osobnost a ani jeho politické kvality se mi nejeví nijak výrazné.
    Pokud jde o to působení dobra na jeho politickou karieru, tak vliv je srovnatelný s vlivem toho, že slunce svítilo proti a soudce blbě pískal a nadržoval soupeři, když přitom poražená strana prostě neumí hrát fotbal.

  46. Dvojdenní majdan na náměstí kde je pravoslavný kostel zaplať krišna skončil. Začalo to včera ráno, bordel až do dvou ráno dnes, pak chvilku klid a teď skončila fronta na popa. Ukroši stáli s košíky – obvykle vejce a kulič, které pop vykropil.
    Teď nastoupily městské úklidové služby aby náměstí do večera daly trochu do pořádku. Dřív to nešlo, protože na tom náměstí, kde je zákaz vjezdu parkovala ukrajinská auta. Celé to bylo pod dohledem městské a státní policie.
    Koukám z okna a bordel jako když tu hraje Baník Pyčo.

    Putine, ty čubčí synu! Hned tu válku ukonči ať se můžou vrátit domů!

      • Na ruštinu se neptám, to by se spousta Ukrajinců mezi sebou nedomluvilo.

      • Zákaz češtiny nebyl. Každý se mlčky přes srocení snažil prodrat skrz. Hospody ale jásají. Vedle vytočili piva jak za dva týdny a basy vodky museli dokupovat. Pak koupili v Makru pytel nějakých mražených italských ravioli a na tabuli napsali pelmeně. Pytel byl v mžiku rozprodán.
        Jestli bude válka pokračovat, bude mít majitel lambíka.

  47. Před 100 lety vyoperovali Leninovi z ramene kulku, kterou mu tam ukroška Fejga Jefimovna Rojtmanová. Chrrrm, klasické slovanské jméno. Kdyby nebyla poloslepá a nešikovná, mohl být od německem nasazeného revolucionáře pokoj.
    Sláva Ukrajině!

  49. Chvilku, víc to nejde, jsem poslouchal Babišovu nominantku paní Jourovou.
    Doufám, že se spravedlnost vzchopí a pan Babiš půjde do klepet a bude dočista oškubán.

  50. Stary kocour (24.4.2022 (8.29)) Co s tím? – takhle na dálku nic. Chybí spousta dalších údajů.

Komentáře nejsou povoleny.