Ukrajina

Publikováno | Autor:

Dušan Neumann

Střízlivý rozbor z pera Anatola Lieuvena z prestižního amerického magazinu Foreigh Policy

Při popisování Putina a jeho nejbližšího okolí si často vzpomenu na poznámku Johna Maynarda Keynese o Georgesi Clemenceauovi, francouzském premiérovi za první světové války: že to byl člověk v deziluzi, který „měl jedinou iluzi – Francii“.
Něco podobného by se dalo říci o ruské vládnoucí elitě a pomáhá to vysvětlit děsivě riskantní kolektivní hazard, který podnikla invazí na Ukrajinu. Možná jsou bezohlední, chamtiví a cyničtí – ale nejsou cyničtí vůči myšlence ruské velikosti.
Západní média používají termín „oligarcha“ pro označení superbohatých Rusů obecně, včetně těch, kteří nyní zcela nebo z velké části žijí na Západě. Tento termín se etabloval v 90. letech 20. století a ještě dlouho poté jím byl označkován každý bohatý ruský podnikatel. Za prezidenství Borise Jelcina skutečně ovládala malá skupina bohatých podnikatelů stát, který ve spolupráci s vysokými úředníky drancovali. Tuto skupinu však Putin během prvních let své vlády rozprášil.
Tři ze sedmi nejvýznamnějších „oligarchů“ se pokusili Putinovi politicky vzepřít. Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij byli vyhnáni do zahraničí a Michail Chodorkovskij byl uvězněn a poté vyhoštěn. Ostatním a jejich četným méně významným protějškům bylo umožněno ponechat si své podniky v Rusku výměnou za bezpodmínečnou veřejnou podřízenost Putinovi. Když se Putin po zahájení invaze na Ukrajinu setkal (prostřednictvím videa) s předními ruskými podnikateli, nebylo pochyb o tom, kdo dává rozkazy.
Silou, která zlomila oligarchy, byla bývalá KGB, reorganizovaná v různé nástupnické bezpečnostní služby. Sám Putin samozřejmě z KGB vzešel a velká většina vrcholné elity pod Putinovým vedením pochází z KGB nebo přidruženého zázemí (i když ne z ozbrojených sil).
Tato skupina zůstala pod Putinem pozoruhodně stabilní a homogenní a je (nebo byla) mu osobně blízká. Pod jeho vedením drancovali svou zemi (ačkoli na rozdíl od Jelcinových oligarchů si většinu svého majetku ponechali v Rusku) a podíleli se na jeho zločinech nebo s nimi souhlasili, včetně největšího z nich, invaze na Ukrajinu. Opakovali Putinovu štvavou propagandu proti Ukrajině i jeho odsudky západní dekadence.
Vzhledem k tomu, že se Rusko propadá stále hlouběji do válečných bažin a do hospodářské krize, je hlavní otázkou, zda – pokud se válku nepodaří rychle ukončit diplomaticky – mohou Putina odstranit (nebo přesvědčit k odstoupení) samotné ruské elity, aby se pokusily vyprostit Rusko i sebe z jámy, kterou jim vykopal. Abychom mohli posoudit, jaké jsou k tomu šance, musíme pochopit povahu současných ruských elit, a především Putinova nejbližšího okruhu.
Aby ilustroval hloubku ruské katastrofy devadesátých let a ztotožnil se se všemi, kteří jí trpěli, Putin uvedl, že se v jedné fázi – ještě jako podplukovník KGB – snížil k tomu, že si přivydělával jako taxikář na volné noze. To je docela věrohodné. Když jsem v roce 1994 pracoval jako novinář pro The Times v Rusku a bývalém SSSR, byl mým řidičem na severním Kavkaze bývalý major KGB. „Mysleli jsme si, že jsme páteří Sovětského svazu,“ řekl mi trpce. „Teď se na nás podívejte. Praví čekisti!“ odfrkl si.
„Pravý čekista“ (nastojaščij čekist) byla sovětská propagandistická fráze zahrnující vlastnosti jako bezohledná disciplína, odvaha, ideologická oddanost a čestnost, které byly údajně charakteristické pro Čeku, první sovětskou tajnou policii vytvořenou Leninem a jeho spolupracovníky.
Stalo se to předmětem mnoha sovětských vtipů, ale není pochyb o tom, že Putin a jeho nejvyšší elita se v tomto světle nadále vidí jako páteř Ruska – i když se zdá, že Putin, který je všechno, jen ne revolucionář, se mnohem silněji ztotožňuje s bezpečnostními elitami carského Ruska, než toho sovětského.
Zajímavou ilustrací toho je film Svaz spásy (Sojuz spasenije, 2019) o radikálním povstání děkabristů z roku 1825, natočený s podporou ruského státu. Ke značnému šoku mých starších ruských přátel, kteří byli za komunismu vychováni v úctě k děkabristům, jsou hrdiny tohoto filmu car Mikuláš I. a loajální carští generálové a úředníci, kteří proti povstalcům bojovali za zachování vlády a pořádku.
Ačkoli nashromáždili obrovskou moc a bohatství, Putin a jeho nejbližší okolí zůstávají silně rozhořčeni způsobem, jakým se v 90. letech zhroutil Sovětský svaz, Rusko i jejich vlastní organizace – a velká moc v kombinaci s velkou záští je jednou z nejvýbušnějších směsí v domácí i mezinárodní politice.
S tím, jak postupně sílily Putinovy autokratické tendence, začala skutečná moc (na rozdíl od bohatství) v systému stále více záviset na neustálém osobním přístupu k prezidentovi; a počet těch, kteří takový přístup mají, se zúžil – zejména poté, co strach z covidu vedl Putina k drastické osobní izolaci – na hrstku několika blízkých spolupracovníků.
V prvních letech své vlády mohl být Putin (který byl služebně mladým důstojníkem KGB) považován za „prvního mezi rovnými“ v rámci špičkové elity přátel a kolegů. Dnes už tomu tak není. Stále častěji jsou i silovici veřejně degradováni na služebníky autokrata – jak názorně ukázalo Putinovo ponižování šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina na televizním zasedání Rady národní bezpečnosti v předvečer války. Takové pohrdavé chování vůči nejbližším stoupencům by se Putinovi mohlo vymstít, jako se to stalo už mnoha autokratům v minulosti.
Nejbližší okruh tvoří ministr obrany Sergej Šojgu (bývalý ministr pro mimořádné události, který nikdy nebyl vojákem), Nikolaj Patrušev, bývalý šéf domácí rozvědky a nyní tajemník Rady národní bezpečnosti, Naryškin a Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády, kterého Putin jmenoval do čela ropné společnosti Rosněfť. Pokud do tohoto nejbližšího někdy patřili vrcholní ekonomičtí představitelé s „vlasteneckými liberálními“ sklony, byli z něj dávno vyloučeni.
Tito muži jsou v Rusku známí jako „siloviki“ – „muži síly“. Mezi siloviky a širšími ruskými elitami – rozsáhlými a velmi nesourodými a nejednotnými kongregacemi bohatých podnikatelů, vysokých úředníků mimo užší okruh, vedoucích představitelů médií, nejdůležitějších generálů, vlasteneckých intelektuálů a pestré party lokálních prominentů, poskoků a agentů, kteří tvoří vedení Putinovy strany Jednotné Rusko – je třeba vést jasnou linii.
Mezi některými širšími ruskými elitami je již patrné znepokojení nad invazí na Ukrajinu a jejími důsledky. Přirozeně to začalo u ekonomických elit, vzhledem k jejich životním zájmům na obchodu se Západem a pochopení katastrofálního dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku. Roman Abramovič, jehož nespokojenosti si nešlo nevšimnout, když hledal kupce pro fotbalový klub Chelsea, tento týden zjistil, že prodej byl zastaven, protože mu byla zmrazena jeho aktiva ve Spojeném království. Michail Fridman, předseda společnosti Alfa Group (již západní sankce těžce zasáhly) a jeden z přeživších „oligarchů“ z 90. let, vyzval k brzkému ukončení války, stejně jako hliníkový magnát Oleg Děripaska.
Pokud nedojde k mírové dohodě a válka se protáhne do krvavého patu, ekonomika prudce poklesne a životní úroveň ruského obyvatelstva se citelně sníží, čímž se nevyhnutelně radikálně rozšíří veřejné protesty, státní represe a pokusy státu o drezírování a vykořisťování byznysu, a tím i nespokojenost širších elit.
Ty však postrádají kolektivní instituce a, což je možná ještě důležitější, kolektivní identity, které by jim umožnily snadno se spojit a Putina sesadit. Dumu neboli dolní komoru ruského parlamentu mi jeden ruský přítel výstižně popsal jako „kompost plný různých druhů shnilé zeleniny“. To je trochu nelaskavé – v Dumě sice zasedají slušní lidé, ale bylo by marné hledat v ní jakékoliv politické vůdce.
Armáda, která by jinde ve světě byla institucí iniciující převrat, byla cílevědomě depolitizována, nejprve sovětským státem a nyní tím Putinovým, výměnou za rozsáhlé státní financování. Nyní se zavázala k vojenskému vítězství na Ukrajině, nebo alespoň k něčemu, co lze jako vítězství prezentovat.
Na druhou stranu Putinova bezohledná čistka ve vyšších armádních kruzích spolu se zjevnou nekompetentností, s níž vrchní velení řídilo invazi na Ukrajinu, může v budoucnu vést ke značné nespokojenosti v armádě, včetně generálů nižších hodností. To znamená, že armáda se sice sama proti Putinovi neobrátí, ale je také velmi nepravděpodobné, že by ho zachránila.
Jeden z nejúčinnějších tlaků na Putinovu elitu mohou vyvíjet jejich vlastní děti. Téměř všichni rodiče vyrostli a začali svou kariéru v posledních dekádách Sovětského svazu. Jejich děti však v mnoha případech získaly vzdělání a žily převážně na Západě. Mnozí z nich souhlasí, alespoň v soukromí, s Jelizavetou Peskovovou, dcerou Putinova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, která proti válce protestovala na Instagramu (pak příspěvek rychle smazala). Rodinné večeře doma u Peskovových jsou jistě v těchto dnech zajímavé.
Silovikové jsou však s Putinem a válkou natolik spojeni, že změna ruského režimu by musela zahrnovat odstavení většiny z nich od moci, eventuálně výměnou za slib, že nebudou zatčeni a zachovají si své majetky (takovou záruku dal Putin svému předchůdci Jelcinovi).
Přesto tato změna může trvat dlouho. Siloviki byli jsou poměrně správně vykreslováni jako hluboce zkorumpovaní – ale jejich korupce nese zvláštní rysy. Vlastenectví je jejich ideologií a sebeospravedlněním jejich nesmírného bohatství. Jednou jsem si u šálku čaje povídal s bývalým vysokým sovětským úředníkem, který udržoval kontakty se svými starými přáteli z Putinovy elity.
„Víte,“ uvažoval, „za sovětských časů byla většina z nás opravdu celkem spokojená s dačou, barevnou televizí a přístupem do speciálních obchodů s některým západním zbožím a dovolenou v Soči. Byli jsme naprosto spokojení a srovnávali jsme se jen s ostatními občany, ne se západními elitami.“
„Dneska mají silovici samozřejmě rádi svůj západní luxus, ale nevím, jestli je všechno to kolosální bohatství dělá šťastnějšími, nebo jestli jsou pro ně nejdůležitější peníze samotné. Myslím, že jedním z důvodů, proč kradou v takovém měřítku, je to, že se považují za představitele státu a mají pocit, že být chudší než banda podnikatelů by bylo ponížením, dokonce jakousi urážkou státu. Dříve platilo, že úřední hodnost vám dávala nejvyšší postavení. Nyní musíte mít k hodnosti i obrovské množství peněz. To je to, co s ruskou společností udělala devadesátá léta.“
Silovikové přirozeně lpí na myšlence veřejného pořádku, na pořádku, který zaručuje jejich vlastní moc a majetek, ale který je také podle nich nezbytný k tomu, aby Rusko neupadlo zpět do chaosu 90. let a ruské revoluce a občanské války. Katastrofa 90. let podle nich zahrnovala nejen katastrofální úpadek státu a ekonomiky, ale i společensky destruktivní morální anarchii – a jejich reakce nebyla nepodobná reakci konzervativní americké společnosti na 60. léta nebo konzervativní německé společnosti na 20. léta.
V tomto ohledu mají Putin a silovici opravdové sympatie velmi velké části ruského obyvatelstva, které zůstává silně rozhořčeno – jak nad způsobem, jakým byli v 90. letech zrazeni a okradeni, tak nad tím, co vnímají jako otevřené pohrdání, které vůči obyčejným Rusům projevují liberální kulturní elity t Moskvy a Petrohradu.
Při jedné nezapomenutelné příležitosti v polovině 90. let jsem byl požádán, abych po večeři přednášel na konferenci pořádané přední západní bankou pro západní investory a ruskou finanční elitu. Večeře se konala ve známém moskevském nočním klubu. Když mi vypršel čas, nikdo se nepokusil dát mi to najevo. Namísto toho za mnou najednou začala znít jazzová verze sovětské vlastenecké písně a na pódiu objevil někdo v medvědím kostýmu, mávající ruským vojenským praporem a vedoucí za sebou řadu tanečnic oděných do velmi zkrácených parodií národního kroje.
Tváří v tvář této konkurenci jsem se ani nepokusil pokračovat ve svém pečlivě promyšleném projevu, ale zmateně jsem se odebral ke svému stolu. Najednou jsem měl mrazivě studený pocit. Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Kabaret z roku 1972, odehrávající se v nočním klubu ve výmarském Berlíně nedlouho před nástupem nacistů k moci, v níž tanečníci předvádějí před chichotajícím se publikem parodii na přehlídku slavného německého vojenského pochodu. Přemýšlel jsem, zda i v Rusku bude za všechno to veselí vystaven strašlivý účet – a obávám se, že Ukrajina a ruští vojáci ho nyní platí.
Jedním z nejhorších důsledků této války bude hluboká a dlouhodobá izolace Ruska od Západu. Domnívám se však, že Putin a silovici (i když v širších elitách jich mnoho není) tuto izolaci vítají. Začíná jim imponovat čínský model: nesmírně dynamická ekonomika, disciplinovaná společnost a rostoucí vojenská velmoc, které s železnou kontrolou vládne dědičná elita, jež spojuje obrovské bohatství s hlubokým vlastenectvím a prosazuje myšlenku Číny jako samostatné a nadřazené civilizace.
Možná chtějí, aby Západ natlačil Rusko do náruče Číny, a to i přes riziko, že se tím Rusko stane závislým na Pekingu. A samozřejmě věří, že válka na Ukrajině upevní vlastenecké cítění v Rusku na podporu jejich vlády a také jim umožní, aby se ve jménu podpory válečného úsilí zapojili do zesílených represí. Tyto represe již začaly: v Rusku byly uzavřeny poslední nezávislé sdělovací prostředky a zákony trestají jakoukoli kritiku války jako vlastizradu.
Především z hlubokých historických, kulturních, profesních a osobních důvodů jsou silovici a ruská oficiální elita obecně zcela a neodvolatelně oddáni myšlence Ruska jako velmoci a jednoho z pólů multipolárního světa. Pokud v to nevěříte, nejste součástí ruského establishmentu, stejně jako pokud nevěříte v globální prvenství USA, nejste součástí amerického zahraničního a bezpečnostního establishmentu.
Místo Ukrajiny v této doktríně přesně vystihl bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijským impériem.“ Ruský establishment s ním zcela souhlasí. Přinejmenším posledních 15 let také souhlasí s tím, že záměrem Ameriky je zredukovat Rusko na podřízenou velmoc třetího řádu. V poslední době dospěli k závěru, že Francie a Německo se USA nikdy nepostaví na odpor. „Pro Západ máme jen nepřátele,“ jak mi v roce 2019 řekl jeden intelektuál z establishmentu.
Ruský establishment považuje podporu ukrajinského nacionalismu za klíčový prvek protiruské strategie Washingtonu. Dokonce i jinak klidní a rozumní členové ruského establishmentu se vrtěli vzteky, když jsem se v rozhovoru odvážil naznačit, že by pro samotné Rusko bylo lepší nechat Ukrajinu jít. Zdá se, že jsou připraveni v případě potřeby dlouho a bezohledně bojovat, a to za cenu nesmírných nákladů a rizik pro svůj režim, jen aby tomu zabránili.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 768 komentářů u „Ukrajina“

  1. Pacienti, kteří překonali závažnou infekci covidu-19, trpí stejnou mírou kognitivní degradace, kterou lidé obvykle procházejí ve věku 50 až 70 let, tvrdí ve studii tým vědců z University of Cambridge a Imperial College London

    Drzí frackové!

    • Potřebuješ to nějak vysvětlit?

      Tomu nešlo odolat 😀 😀 .D

  3. Tak a odjíždíme. Do FNOL. Bohužel, vypadá to, že spící nádor se po prožitém stresu probudil a je aktivní. Jsem optimista, vidím vždy sklenici do půl plnou.

    • Tak ať se z toho brzy dostanete, Dano. Palce!

    • Omyl, ten nádor není můj (ten je úplně vyoperovány a fuč), ale partnerův. Čekám na C T.

    • Držím palce,
      ať to jde zase uspat anebo vyříznout a uzdravit se !

  5. Tuhle jsem se někde zmínil, že Lipavský se pohybuje na hranici svéprávnosti. Odpověď zněla: „To si tedy výrazně polepšil!“

  8. zatím neověřená zpráva: Ruská fregata Makarov byla přeřazena do kategorie ponorek a hledá ukrajinské nacisty na mořském dně.

    • „8:07 – Pentagon nepotvrdil zásah ruské lodě Admiral Makarov, která po zásahu střelou Neptun měla hořet v Černém moři.“

      Ale nevylučuji to. Podle mne je s velkými loďmi fakt konec. A bude se to týkat i letadlovek. Místo nich budou nějaké nosiče dronů?

  9. Mam otazecku k pritomnym. Nez se zeptam:
    V nedeli slavi Amerika jeden ze svych nejmilejsich, nejoblibenejsich svatku. Vsichni se vystroji, deti daji maminkam kvitka a karty s podekovanim, tata da mame pusu, sednou do auta a jedou do kostela..Nekteri zustanou jen u te hubicky a kvitek. Tak, jak to delavali Pilgrimove kdysi davno, tak, jak Americane slavi tento svatek z generace na generaci.
    .
    Americka radikalni levice vyzvala po predevcerejsi kontraverzi tykajici se Nejvyssiho soudu, aby jimi organizovani radikalove v nedeli obsadili prichody ke kostelum a dali najevo, ze ted je jejich moment rikat, jak ma Amerika vypadat.

    Ted ta moje predem zminena otazka: Na ktere strane, (neni zadna jina, kdyz se jedna o budoucnost Ameriky), jsou tady na Sumavakovi ti, kteri pro lidi, kteri si pred kostelem a s nim spojenymi tradicemi a zvyky aspon neuplivnou, nemluve o tech, kteri do kostela vejdou, maji neprilis pratelske slovo „cernoprdelnici“?

  10. Petře, Česko je jiné, ale militantní atheisté amerického typu tu většinou nejsou. Český atheismus je celkem tolerantní na roizdíl od toho přiblblého amerického, který není ničím jiným než jinou formou náboženství.

    • Ty vis, Dusane, ze me by kazdy slusny farar z kostela vyhnal. Ctim ale tradice a historii. At je to tam, nebo tady. Cim je to vsak, ze komuniste a tato bolsevicka banda ted tady nenavidi verici? Ze jim vadi Vanoce, Velikonoce a dokonce Svatek matek? Ten, jak rikas „priblbly americky atheismus“ je stejne priblbly jinde, zrovna jako nabozensky fanatismus, ktery vsak uz od upalovani nevericich a kamenovani cizoloznic lide prohledli. (Nekde.)
      Nahore jsem pripomnel nadavku „cernoprdelnici“. Kdyz vidim v nedeli ty kosteliky tady u nas v horach, jak maji mistni vidlaci u kostela piknik, kouri se tam z barbekju s hamburgery a spekacky, deti behaji kolem a sousede sedi pod parazoly u stolu, zenske probiraji, co tyden dal, tak mne, prestoze predtim poslouchali fararova slova vevnitr kostela, jako opovrhovani cernoprdelnici rozhodne nepripadaji.

  11. Velice souhlasím s Dušanem (7.5.2022 (2.49))
    Proto rozlišuji atheismus a agnosticismus.

  12. P.M. – výraz „černoprdelník“ není ani tak nadávka, jako spíš definice 🙂 Něco jako „bolševik“. Týká se těch, kteří mají plnou hubu boží lásky a pokoutně dělají ty nejhorší sviňárny. V Čechách typicky představitelé strany lidové.
    Taky je dobře mít na paměti, že je něco jiného katolicismus se svou pompou, striktními pravidly, kostely, které mají ve věřících vzbuzovat bázeň a protestantismus, kde jsou bohoslužby pojímány spíš jako svého druhu schůze zájmového kroužku.

  13. IMHO – potraty nejsou u nás předmětem náboženského cítění.

  14. Dobré ráno vespolek,
    při brouzdání ve zprávách jsem narazila na hezký citát z Konfucia:
    “ Jak mohou lidé zbabělí a nečestní sloužiti knížeti? Takoví se třesou strachem, zda budou schopni úřad vykonávat. Ve chvíli kdy úřad dostanou, třesou se strachem, aby o něj nepřišli. A začnou- li se třást strachem, aby o úřad nepřišli, není NIC, čeho by nebyli schopni, aby si úřad udrželi. “

  15. To je demokratický přístup!
    „Dezinformace nejde řešit rychle, výzvu k nahlašování zneužili proti nám, říká Klíma.“

    Poctivé by bylo napsat VYUŽILI.

  16. H. Kmoniček definuje postoj Číny k EU:
    „Z pohledu Pekingu je Evropa jen nevýznamný poloostrov na západ od Ruska.“ 😉

  17. Dobré zas ráno… 2 Foundry ad „Týká se těch, kteří mají plnou hubu boží lásky a pokoutně dělají ty nejhorší sviňárny.“ – velice přesná definice… Leč hodí se na leckterou církev… Nejen na katolíky…

    • PeSi, že Tě miluje Bůh, neznamená, že Tě musí milovat Tvůj věřící soused. Sám má co dělat aby nahoru oplácel lásku Boží.
      V BIbli sice je psáno „Miluj bližního svého“ jenže pokud si dobře vzpomínám, na prvním místě je Bůh. A ten jakožto „žárlivě milující“ jak o sobě mluví, je dost kurva.
      Protože jak Bible praví „Jaký strom, takové ovoce.“
      Ptám se, co Bůh je za strom nesoucí takové ovoce?“

    • Zatím co věřící se vykoupí rozličnými odpustky, nevěřící se trpí svým svědomím. .

  18. Od našeho jihočeskoho zpravodaje.
    Z domova:
    V Českých Budějovicí přivolána policie ke konfliktu starodůchodce s beženkyněmi při nástupu do autobusu do Trhových Svinů. Rozčiloval se nad tím, že zatím co jemu je snížena sleva na jízdném, běženkyně jedou zdarma. domově důchodců v Trových Svinech přestěhováni tamní obyvatelé aby se uvolnilo místo pro uprchlice. Ty odmítají používat lněné ručníky z tamního vybavení a domáhají se froté. Na řidiči linkového autobusu z Trhových Svinů do Českých Budějovic požadovaly aby je odvezl do Safari parku u Borovan. Nálada místního obyvatelstva je neradostná a při pohledu dále do budoucnosti i nasraná.
    Ze zahraničí. V Košicích v prodejně parfémů Douglas, která dosud v tržbách byla v prodejní síti na konci, s přílivem běženkyň výrazně vzrostly tržby

    V té souvislosti si vzpomínám na někdejší zdejší uprchlíky v Traiskirchenu.

  19. Fujtajbl vespolek,
    vypadá to, že tahle válka je přelomová. Bitevním lodím s výzbrojí nastavenou na jednotlivé útočící cíle odzvonilo, tankům z minulých dob nejspíš také. Mejší jednotky vybavené špičkovou technikou nejsou proti útočící mase ve výhodě. Jak probíhá výzvědný boj v elektronické oblasti se člověk může jen domýšlet, protože žádná ze zúčastněných stran se svými průšvihy nepochlubí. Sundavání špionážních satelitů z oběžné dráhy zatím není na pořadu dne, i když by se oběma stranám setsakra hodilo.
    Přeměna seriozního zpravodajství ve sračkomety je ovšem famózní. Goebbels musí v hrobě blednout závistí.

    • Tak nějak to cítím. Řekl bych, že generálové museli udělat „jé“, jako Francouzi po útoku na Alsasko-Lotrinsko.

    • Ptakopysku, má to znaky evoluce. Silně ozbrojené pancéřové vozidlo je zničeno, nadsázkou, výtvorem na úrovni místního kutila. Měl jsem diskusi se znalým, leč tradicionalistou. Nakonec jsme se shodli, že není třeba zničit, ale vyřadit. Jakkoli. Útokem na nejslabší místo.
      Ani není třeba se dobývat do tanku drahým otvírákem přes ochranu odpovídající dvěma metrů, ekvivalentu homogenního pancíře. Stačí například „létající pixla“ s barvou. Plác….a vehikl s optikou zahňácanou speciální barvou má bojové schopnosti trezoru.S loděmi je to stejné. Napřed vyřazení obraný drobnějšími střelami, v množství, které nelze vykrýt, pak zničení větší ráží.
      Představme si malé autonomně operující objekty jevící se pro sonar a další detekční zařízení jako malé hejno ryb. Pohybujícími se stejným principem, ne šroubem. Cílem je pohonné a směrové zařízení. Co bylo slabinou vedoucí k potopení Bismarcka? Nemožnost manévrovat. Bez ní jsou z bitevní lodi ozbrojené necky.

      • Platí to univerzálně. Pro všechny případy.

        Pro strategii, taktiku, použití prostředků je klíčový účel války. Jinak je vedena v obraně ve snaze zničit nepřítele, jinak při dobývání za účelem získání území s jeho zdroji, jinak za účelem získání se zdroji zahrnujícími využitelné obyvatelstvo, jinak za účelem získání území i s daňovými poplatníky (poddanými). Poslední varianta je nejnáročnější a nejnákladnější. V nynější době je nutno přihlížet ke globálním důsledkům. V podmínkách globalizace, lokální válka může mít pro válečnou stranu globální odezvu s politicko-hospodářskými důsledky.

  20. Petře, Dušane, to snad ani není dotaz. Kdo do kostela chce, budiž mu přáno. Já se do kostela dostanu tak na křtiny a svatby v rodině, raději se nekropím svěcenou vodou, abych se nerozplynul, ale zabraňovat někomu jít do kostela je kravina.

    • Mimochodem, Tuckson podle mne správně řekl, že ve skutečnosti to není spor o potraty, ale další spor a likvidaci demokracie.

  22. Mimochodem, kdo sledujete burzy, celkem masakr.

  23. 2 Matzurka – Konfucius byl moudrý člověk…

  24. 2 Schumi ad 9:18 – ty parfémy, to je pro Ukrajince typické… Tam co bydlím, žije jedna „partaj“ Ukrajinců… No a ta pizda, když vleze do výtahu, tak se jedná o typické použití chemických zbraní hromadného ničení a porazilo by to vola. Člověk je holt odolnější, ale z toho výtahu se to vyvětrává skoro půl dne… (načež se vrací domů…) da capo al fine…

  25. 2 Schumi ad 9:27 – „že Tě miluje Bůh, neznamená, že Tě musí milovat Tvůj věřící soused“ – to jsem šel takhle jednou na začátku 90. let po Václaváku a tam pořádal nějakou takovou velkošou jeden americkej kazatelskej zmrd. No a kolem hejno poskoků… Jeden ten poskok se rozběhnul ke mě a s otevřenou náručí prohlásil „bůh tě miluje“. No a já mu na to řekl – „to je možný, ale já nejsem buzerant“. Čímž jsem ho totálně odrovnal a čuměl tam jak tydýt…

  27. Schumacher – 9:18 – totéž napsal i náš valašský zpravodaj. Naštěstí je Valašsko a jeho podhorská městečka dost daleko od Prahy, Plzně, Budějovic a tím i od cíle – Německa. Incidenty uprchlíků a nevrlost obyvatel je ale srovnatelná. Přes všechny místní sbírky a pomocníky.

    • Až sem dorazí Putinovy tanky, bude se tu cítit jak doma.

    • A čistě objektivně, západní okupace nás stála více životů, než východní. Oni ti Rusové neumí pořádně ani genocidu.

  29. Dobré dopoledne,

    výraz černoprdelníci chápu jako výraz určité šísti politického spektra – politické strany, vymezující se křeťanstvím nebo politizující pátery jako je Halík nebo V. Malý.

    Blbci, co jsou přesvědčeni, že jejich smýšlení postoje a víra jsou to jediné správné a všichni, kdo nesdílí totéž, jsou hlupáci a ignoranti, jsou všude. V co konkrétně věří a o čem jsou přesvědčeni, není to nejpodstatnější.
    Podstatné je, že mají nutkání svou víru šířit, ostatní jsou pro ně hlupáky, které je třeba poučit a vzdělat, ignoranty, kterým je třeba podat ty správné informace, a přesvědčit je, že takhle je to jediné správné. Zatvrzelí jedinci jsou nebezpeční a je třeba je nějak eliminovat, nejdřív společensky a sociálně, ale obvykle to nakonec dospěje i k tomu, že je třeba je likvidovat fyzicky.

    Pokud mají takoví blbci vhodné podmínky, vždycky to skončí diktaturou jediného správného názoru a likvidováním Nepřitele, tj. všech těch, kdo si myslí něco jiného.

  30. Docela bych si se zájmem přečetl porovnání, kolik lidí zahubily Gulagy a kolik šiřitelé křesťanství …

  31. XL vajíčko na tržnici – 7,50. Ale což, na Aljašce stálo dolar.

    • A tak dál…. Zvyšování cen, snižování spotřeby, snižování výdajů nejprve za zboží zbytné. Synergická zpětná vazba. Většina lidí si za covidu zvykla šetřit. Změna spotřebitelského uvažování a chování pokračuje.
      Co lze čekat? Tipuji další vrtulníkové peníze ve snaze oživit poptávku. Stupňující se inflaci. To s ní je spojeno známe z minulosti. Neznám okolnost, proč by tak nebylo i nyní.
      Z mého pohledu, není v možnosti jednotlivce ani menšiny toto změnit. Kromě toho, volby nejsou za rohem, pokud ovšem nebudou vynuceny volby předčasné.

    • Na druhou stranu zlevnily notebooky. Asus s OLED pod dvacet.
      Jen pro info. Nemusím mít všechno.

  32. Toto je jen začátek. Přicházející „těžké časy“ změní volební preference. Víc lidí, kterým se bude nedostávat sedativa relativní prosperity, se probere do nepěkné kocoviny a bude se ptát, kdo za to může.
    Záleží na vývoji v čase.
    Lidé z nynější vlády a kolem ní, jako budoucí opozice z toho budou vinit budoucí vládu : „To za naší vlády nebylo.“ Tak jak nyní slyšíme „To za Babišovy vlády nebylo.“ Jenže i přes rozdíly jde o mocenské kontinuum. Nejen s Babišovou vládou, která tomu vytvořila přinejmenším dílčí základ. Jde o dlouhodobý trend ve vývoji domácí a zahraniční politiky.
    Co se týče dnešní opozice, čeká na příležitost ke svému znemožnění.
    Jestliže u nás dojde k významným změnám, budou ozvěnou změn přinejmenším v EU, především v Německu.
    Z nynějšího pohledu. Nevylučujícího, že budoucnost může být jakákoli.

    • „Co se týče dnešní opozice, čeká na příležitost ke svému znemožnění.“
      Já mám pocit, že zatím žádnou nepromeškala 🙂

      Ono světem zahýbe ta velká recese.

      • Bohužel, až na rozumně se vyjadřující jednotlivce, a to ještě s rezervou, protože kecat je jedno, kdežto jednat je druhé, nevidím lidi natož politickou stranu, schopnou rozumně vládnout. Navíc v nynějších podmínkách, a to i kdyby, hypoteticky, získala parlamentní většinu. Složení parlamentu je jaké je, a je takové na základě volebních preferencí. Bez ohledu na jejich příčinu.

        V politice jako na „trhu“. Jako v čemkoli jiném. „Člověk jedná.“ Jeho život je permanentní volba. Jednáním sleduje svůj prospěch. Bez ohledu na to, jak jeho jednání hodnotí vnější pozorovatel, bez ohledu na to, jak on sám je bude hodnotit v budoucnu. Je naprosto jedno, jestli si vybírá zubní pastu anebo volební lístek.
        Člověk jedná.

        Jdu jednat.

      • Nejenže perou, ale ani neposlouchají a ani nevidí.
        Jak říkávala moje babička: „ábr dý koncn“.

  34. Nepatrným závanem optimismu by mohl být Michl jako nástupce troubovitého Rusnoka.

    • Rusnok je v dnešní době hlavně blbý příjmení implikující ruského noka

    • Ne. Jeden skřivan jaro nedělá.
      Navíc v paštice…

      • A co na stromě. Tady slavík tluče už přes týden. Vytrvalý fógl!

  35. Tak to vypadá, že ten Makarov byl další Duch Kyjeva.

  37. P.M. dnes v 5:02
    “ .. “cernoprdelnici”. Kdyz vidim v nedeli ty kosteliky tady u nas v horach, jak maji mistni vidlaci u kostela piknik .. “
    dotaz byl na černoprdelníky nebo na vidláky?
    omlouvám se, ale mi to nějak splývá

  39. Hej, dobre moje rano! Mam radost, ze Sumavaci se zvetili z te blbe valky! Uz se se trochu bal.
    No, vzdyt ano, o tech, co chodi ci nechodi do kostela a tak, je jen potreba vycistit slovnik. Statistiky o obetech krestanstvi, ci toho, co zabijelo pod praporem jakobinskym nebo bolsevickym a nacistickym je potreba znat a hlavne se nesnazit prekonat.
    Musim se rehtat predstave, jak jde PeS Vaclavakem a nejaky zhuleny trotl mu v bozi tranzi kvici do ksichtu:“Buh te ma rad!“Cekal jsem, po pravde, ze ten sam spasu potrebujici osel bude PeSem odpuzen, jako byl pred lety Halladin R.I.P., kdyz v horlivosti debaty osloviv PeSa v druhe osobe. „Komu tykas, socane?“ jemne ho PeS upozornil za nesrovnalost.

  40. Koukám na idnes, že Ukrajinci zahájili velkou námořní ofenzívu. Nehoří jenom Admirál Makarov, ale i Admirál Essen a Admirál Grigorovič.
    Je ovšem možné, že Ukrajinci časem uznají, že to je mýtus ((c) idnes)

    • Když už v těch hrách intra jsou, proč je nevyužít. Jsem zvědav, kdy Rusům rozstřílí Hvězdu smrti.

  41. 2 Petr Kunetka ad 15:37 – nejstrašnější nemoc, co může potkat muže, je rýmička… Viděl jsi někdy její virus? Najdi si ho a porovnej s hvězdou smrti. IMHO – Podobnost čistě záměrná…

  42. quivis (7.5.2022 (7.59)) napsal:

    IMHO – potraty nejsou u nás předmětem náboženského cítění.

    Jasne, tady take pro vetsinu ne. Je to momentalne ten proverbalni klacek, kterym kolem sebe hlava nehlava mlati radikalni kreteni, aby odpoutali pozornost od propadu zeme za dva a pul roku sveho vladnuti.

  43. divana (7.5.2022 (19.06)) napsal:
    „já je vnímám jako hanlivá, oboje..“

    Černoprdelník JE slovo hanlivé. Jinak bych ho nepoužíval. Jurečka, Miloslav Vlk, Lux …

  44. P.M. (7.5.2022 (16.09))
    Potraty – naštěstí to u nás není jako v USA nebo ještě hůř, v Polsku.
    Černoprdelníci si zatím nedokázali znovupřisvojit právo nad našimi těly a životy.

    • Skimici, tak mne to smazalo odpoved na tvoji udernou filipiku. Poukazal jsem na to, ze jsi jednim z tech, kdo hupnul na spek nasim dirigentu mistnich oslu, kteri vyrvavaji o potratech, pouzivajic stejne plane, blbe fraze,kterou pouzivas ty, o svobode delat si co chci s vlastnim telem. O omezovani techto svobod nikdo normalni nemluvi.Toto hystericke jeceni o potratech je kourovou clonou proti skutecnemu problemu vse pozirajici centralizace a hlavne k zapomeni na sracky, do kterych nas za dva a pul roku sveho gazdovani ti globalisticti, antiamericti zeleni gauneri dotahli. Mozna se ale pletu, mozna tu inflaci, dvojnasobnou cenu benzinu u pumpy a podobne dobroty zavinili ti nahore vzpominani cernoprdelnici, kteri si po kazani u kostela opekali burty.

  45. Člověk je placentální savec. Biologicky vzniká okamžikem početí. Lidský plod není součást těla matky. Matka je hostitel, prakticky inkubátor. Porod je jen technikálie. Opuštění hostitele. Usmrcení životaschopného plodu je vražda. Období od početí do stádia životaschopnosti je „velmi tenký led“. Ty, které argumentují, že „se svým tělem si mohou dělat co chtějí, mají pravdu – jen do okamžiku početí.
    Právníci se svými z generace na generaci předávanými starověkými tezemi, ignorující vědecké poznání a obrazně řečeno, „operující podle Galéna“, jsou idioti.

    • Prakticky:
      Dítě, které se narodí matce narkomance asi nebude mít šťastné dětství. Nebo po znásilnění třeba otcem matky. Nebo Číňanem.

      • Řešení je záležitostí společenského konsensu. Včasné řešení mimořádné situace cestou nejmenšího zla, nemá být základem řešení univerzálního. A naopak, „princip“ nemá být důvodem dopuštění většího zla.

  46. Zajímavý jev:
    Němci zakázali ukrajinské vlajky na oslavách Dne osvobození.
    Nějak se nám sbližují s Ruskem… Plyn je plyn a ropa je ropa.
    Důvod jak jsem se dozvěděl je ale ryze praktický: Hodně Němců mát é války plné zuby a očekávaly by se pouliční potyčky. To zní docela rozumně.
    (Tak nějak z temné minulosti proniká pak Ribbentrop – Molotov. [;>)

  47. Fiala musí být totálně zmatenej, podle čeho se má vlastně řídit. Washington nebo Berlín?

      • UIkrajina je nejméně rozhodující silou. Mouřenín, který splní svoji úlohu a „může jít“.
        Ale základ k válce postavila Ukrajina pěkný, bytelný. Nacionalisté tam poměrně v skrytu žili pořád, až do Majdanu. Pak už ne v skrytu. Ale i ti jsou zneužití. Mocní Ukrajiny, ti skuteční jsou někde ve stínu a radují se z nových možností, jak vydělat. Pluk Azov o Banderovci jim slouží zase jenom jako nástroj. A i to mocní jsou jenom pákou mocných Ameriky.
        To není defétismus. To je struktura, kterou uvidíte, když se na problém budete dívat dost dlouho.

        Něco podobného pocítíte, když si vezmete tabulky průměrného dožití a dosadíte tam svůj věk a dozvíte se tam, v kterém roce budete pravděpodobně umírat a na co.
        Jediná možnost, jak se tomu vyhnout je si ty tabulky neobstarat.

  48. Je zajímavé, že kdož říkají „Bůh mě má rád“ se současně snaží přijít k němu na návštěvu co možná nejpozději. Stejně jako hromosvod na chrámu.
    Víru a její projevy pojímám „kulturně“, chápavě a s nadhledem. Ale bigotnost se mi protiví. Ve všem.

  49. Dobré ráno a krásný den i Inkubátorkám (Copyright Schumi) 🙂

  50. Dobré zas ráno… 2 Foundry ad 23:57 – stejně je to krásný, když je politolog totálně zmatenej… Celou dobu si myslel, že americké, německé a polské noty jsou stejné – a ejhle, vono ne… A podle kterejch not teď hrát a blábolit? Do kterejch řití kopat a do kterejch lézt? Mám obamy, že v tom mu jeho vysoce kvalifikovaný poradce (řepoprase) asi neporadí…

Komentáře nejsou povoleny.