Dušan Neumann
Střízlivý rozbor z pera Anatola Lieuvena z prestižního amerického magazinu Foreigh Policy
Při popisování Putina a jeho nejbližšího okolí si často vzpomenu na poznámku Johna Maynarda Keynese o Georgesi Clemenceauovi, francouzském premiérovi za první světové války: že to byl člověk v deziluzi, který „měl jedinou iluzi – Francii“.
Něco podobného by se dalo říci o ruské vládnoucí elitě a pomáhá to vysvětlit děsivě riskantní kolektivní hazard, který podnikla invazí na Ukrajinu. Možná jsou bezohlední, chamtiví a cyničtí – ale nejsou cyničtí vůči myšlence ruské velikosti.
Západní média používají termín „oligarcha“ pro označení superbohatých Rusů obecně, včetně těch, kteří nyní zcela nebo z velké části žijí na Západě. Tento termín se etabloval v 90. letech 20. století a ještě dlouho poté jím byl označkován každý bohatý ruský podnikatel. Za prezidenství Borise Jelcina skutečně ovládala malá skupina bohatých podnikatelů stát, který ve spolupráci s vysokými úředníky drancovali. Tuto skupinu však Putin během prvních let své vlády rozprášil.
Tři ze sedmi nejvýznamnějších „oligarchů“ se pokusili Putinovi politicky vzepřít. Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij byli vyhnáni do zahraničí a Michail Chodorkovskij byl uvězněn a poté vyhoštěn. Ostatním a jejich četným méně významným protějškům bylo umožněno ponechat si své podniky v Rusku výměnou za bezpodmínečnou veřejnou podřízenost Putinovi. Když se Putin po zahájení invaze na Ukrajinu setkal (prostřednictvím videa) s předními ruskými podnikateli, nebylo pochyb o tom, kdo dává rozkazy.
Silou, která zlomila oligarchy, byla bývalá KGB, reorganizovaná v různé nástupnické bezpečnostní služby. Sám Putin samozřejmě z KGB vzešel a velká většina vrcholné elity pod Putinovým vedením pochází z KGB nebo přidruženého zázemí (i když ne z ozbrojených sil).
Tato skupina zůstala pod Putinem pozoruhodně stabilní a homogenní a je (nebo byla) mu osobně blízká. Pod jeho vedením drancovali svou zemi (ačkoli na rozdíl od Jelcinových oligarchů si většinu svého majetku ponechali v Rusku) a podíleli se na jeho zločinech nebo s nimi souhlasili, včetně největšího z nich, invaze na Ukrajinu. Opakovali Putinovu štvavou propagandu proti Ukrajině i jeho odsudky západní dekadence.
Vzhledem k tomu, že se Rusko propadá stále hlouběji do válečných bažin a do hospodářské krize, je hlavní otázkou, zda – pokud se válku nepodaří rychle ukončit diplomaticky – mohou Putina odstranit (nebo přesvědčit k odstoupení) samotné ruské elity, aby se pokusily vyprostit Rusko i sebe z jámy, kterou jim vykopal. Abychom mohli posoudit, jaké jsou k tomu šance, musíme pochopit povahu současných ruských elit, a především Putinova nejbližšího okruhu.
Aby ilustroval hloubku ruské katastrofy devadesátých let a ztotožnil se se všemi, kteří jí trpěli, Putin uvedl, že se v jedné fázi – ještě jako podplukovník KGB – snížil k tomu, že si přivydělával jako taxikář na volné noze. To je docela věrohodné. Když jsem v roce 1994 pracoval jako novinář pro The Times v Rusku a bývalém SSSR, byl mým řidičem na severním Kavkaze bývalý major KGB. „Mysleli jsme si, že jsme páteří Sovětského svazu,“ řekl mi trpce. „Teď se na nás podívejte. Praví čekisti!“ odfrkl si.
„Pravý čekista“ (nastojaščij čekist) byla sovětská propagandistická fráze zahrnující vlastnosti jako bezohledná disciplína, odvaha, ideologická oddanost a čestnost, které byly údajně charakteristické pro Čeku, první sovětskou tajnou policii vytvořenou Leninem a jeho spolupracovníky.
Stalo se to předmětem mnoha sovětských vtipů, ale není pochyb o tom, že Putin a jeho nejvyšší elita se v tomto světle nadále vidí jako páteř Ruska – i když se zdá, že Putin, který je všechno, jen ne revolucionář, se mnohem silněji ztotožňuje s bezpečnostními elitami carského Ruska, než toho sovětského.
Zajímavou ilustrací toho je film Svaz spásy (Sojuz spasenije, 2019) o radikálním povstání děkabristů z roku 1825, natočený s podporou ruského státu. Ke značnému šoku mých starších ruských přátel, kteří byli za komunismu vychováni v úctě k děkabristům, jsou hrdiny tohoto filmu car Mikuláš I. a loajální carští generálové a úředníci, kteří proti povstalcům bojovali za zachování vlády a pořádku.
Ačkoli nashromáždili obrovskou moc a bohatství, Putin a jeho nejbližší okolí zůstávají silně rozhořčeni způsobem, jakým se v 90. letech zhroutil Sovětský svaz, Rusko i jejich vlastní organizace – a velká moc v kombinaci s velkou záští je jednou z nejvýbušnějších směsí v domácí i mezinárodní politice.
S tím, jak postupně sílily Putinovy autokratické tendence, začala skutečná moc (na rozdíl od bohatství) v systému stále více záviset na neustálém osobním přístupu k prezidentovi; a počet těch, kteří takový přístup mají, se zúžil – zejména poté, co strach z covidu vedl Putina k drastické osobní izolaci – na hrstku několika blízkých spolupracovníků.
V prvních letech své vlády mohl být Putin (který byl služebně mladým důstojníkem KGB) považován za „prvního mezi rovnými“ v rámci špičkové elity přátel a kolegů. Dnes už tomu tak není. Stále častěji jsou i silovici veřejně degradováni na služebníky autokrata – jak názorně ukázalo Putinovo ponižování šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina na televizním zasedání Rady národní bezpečnosti v předvečer války. Takové pohrdavé chování vůči nejbližším stoupencům by se Putinovi mohlo vymstít, jako se to stalo už mnoha autokratům v minulosti.
Nejbližší okruh tvoří ministr obrany Sergej Šojgu (bývalý ministr pro mimořádné události, který nikdy nebyl vojákem), Nikolaj Patrušev, bývalý šéf domácí rozvědky a nyní tajemník Rady národní bezpečnosti, Naryškin a Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády, kterého Putin jmenoval do čela ropné společnosti Rosněfť. Pokud do tohoto nejbližšího někdy patřili vrcholní ekonomičtí představitelé s „vlasteneckými liberálními“ sklony, byli z něj dávno vyloučeni.
Tito muži jsou v Rusku známí jako „siloviki“ – „muži síly“. Mezi siloviky a širšími ruskými elitami – rozsáhlými a velmi nesourodými a nejednotnými kongregacemi bohatých podnikatelů, vysokých úředníků mimo užší okruh, vedoucích představitelů médií, nejdůležitějších generálů, vlasteneckých intelektuálů a pestré party lokálních prominentů, poskoků a agentů, kteří tvoří vedení Putinovy strany Jednotné Rusko – je třeba vést jasnou linii.
Mezi některými širšími ruskými elitami je již patrné znepokojení nad invazí na Ukrajinu a jejími důsledky. Přirozeně to začalo u ekonomických elit, vzhledem k jejich životním zájmům na obchodu se Západem a pochopení katastrofálního dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku. Roman Abramovič, jehož nespokojenosti si nešlo nevšimnout, když hledal kupce pro fotbalový klub Chelsea, tento týden zjistil, že prodej byl zastaven, protože mu byla zmrazena jeho aktiva ve Spojeném království. Michail Fridman, předseda společnosti Alfa Group (již západní sankce těžce zasáhly) a jeden z přeživších „oligarchů“ z 90. let, vyzval k brzkému ukončení války, stejně jako hliníkový magnát Oleg Děripaska.
Pokud nedojde k mírové dohodě a válka se protáhne do krvavého patu, ekonomika prudce poklesne a životní úroveň ruského obyvatelstva se citelně sníží, čímž se nevyhnutelně radikálně rozšíří veřejné protesty, státní represe a pokusy státu o drezírování a vykořisťování byznysu, a tím i nespokojenost širších elit.
Ty však postrádají kolektivní instituce a, což je možná ještě důležitější, kolektivní identity, které by jim umožnily snadno se spojit a Putina sesadit. Dumu neboli dolní komoru ruského parlamentu mi jeden ruský přítel výstižně popsal jako „kompost plný různých druhů shnilé zeleniny“. To je trochu nelaskavé – v Dumě sice zasedají slušní lidé, ale bylo by marné hledat v ní jakékoliv politické vůdce.
Armáda, která by jinde ve světě byla institucí iniciující převrat, byla cílevědomě depolitizována, nejprve sovětským státem a nyní tím Putinovým, výměnou za rozsáhlé státní financování. Nyní se zavázala k vojenskému vítězství na Ukrajině, nebo alespoň k něčemu, co lze jako vítězství prezentovat.
Na druhou stranu Putinova bezohledná čistka ve vyšších armádních kruzích spolu se zjevnou nekompetentností, s níž vrchní velení řídilo invazi na Ukrajinu, může v budoucnu vést ke značné nespokojenosti v armádě, včetně generálů nižších hodností. To znamená, že armáda se sice sama proti Putinovi neobrátí, ale je také velmi nepravděpodobné, že by ho zachránila.
Jeden z nejúčinnějších tlaků na Putinovu elitu mohou vyvíjet jejich vlastní děti. Téměř všichni rodiče vyrostli a začali svou kariéru v posledních dekádách Sovětského svazu. Jejich děti však v mnoha případech získaly vzdělání a žily převážně na Západě. Mnozí z nich souhlasí, alespoň v soukromí, s Jelizavetou Peskovovou, dcerou Putinova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, která proti válce protestovala na Instagramu (pak příspěvek rychle smazala). Rodinné večeře doma u Peskovových jsou jistě v těchto dnech zajímavé.
Silovikové jsou však s Putinem a válkou natolik spojeni, že změna ruského režimu by musela zahrnovat odstavení většiny z nich od moci, eventuálně výměnou za slib, že nebudou zatčeni a zachovají si své majetky (takovou záruku dal Putin svému předchůdci Jelcinovi).
Přesto tato změna může trvat dlouho. Siloviki byli jsou poměrně správně vykreslováni jako hluboce zkorumpovaní – ale jejich korupce nese zvláštní rysy. Vlastenectví je jejich ideologií a sebeospravedlněním jejich nesmírného bohatství. Jednou jsem si u šálku čaje povídal s bývalým vysokým sovětským úředníkem, který udržoval kontakty se svými starými přáteli z Putinovy elity.
„Víte,“ uvažoval, „za sovětských časů byla většina z nás opravdu celkem spokojená s dačou, barevnou televizí a přístupem do speciálních obchodů s některým západním zbožím a dovolenou v Soči. Byli jsme naprosto spokojení a srovnávali jsme se jen s ostatními občany, ne se západními elitami.“
„Dneska mají silovici samozřejmě rádi svůj západní luxus, ale nevím, jestli je všechno to kolosální bohatství dělá šťastnějšími, nebo jestli jsou pro ně nejdůležitější peníze samotné. Myslím, že jedním z důvodů, proč kradou v takovém měřítku, je to, že se považují za představitele státu a mají pocit, že být chudší než banda podnikatelů by bylo ponížením, dokonce jakousi urážkou státu. Dříve platilo, že úřední hodnost vám dávala nejvyšší postavení. Nyní musíte mít k hodnosti i obrovské množství peněz. To je to, co s ruskou společností udělala devadesátá léta.“
Silovikové přirozeně lpí na myšlence veřejného pořádku, na pořádku, který zaručuje jejich vlastní moc a majetek, ale který je také podle nich nezbytný k tomu, aby Rusko neupadlo zpět do chaosu 90. let a ruské revoluce a občanské války. Katastrofa 90. let podle nich zahrnovala nejen katastrofální úpadek státu a ekonomiky, ale i společensky destruktivní morální anarchii – a jejich reakce nebyla nepodobná reakci konzervativní americké společnosti na 60. léta nebo konzervativní německé společnosti na 20. léta.
V tomto ohledu mají Putin a silovici opravdové sympatie velmi velké části ruského obyvatelstva, které zůstává silně rozhořčeno – jak nad způsobem, jakým byli v 90. letech zrazeni a okradeni, tak nad tím, co vnímají jako otevřené pohrdání, které vůči obyčejným Rusům projevují liberální kulturní elity t Moskvy a Petrohradu.
Při jedné nezapomenutelné příležitosti v polovině 90. let jsem byl požádán, abych po večeři přednášel na konferenci pořádané přední západní bankou pro západní investory a ruskou finanční elitu. Večeře se konala ve známém moskevském nočním klubu. Když mi vypršel čas, nikdo se nepokusil dát mi to najevo. Namísto toho za mnou najednou začala znít jazzová verze sovětské vlastenecké písně a na pódiu objevil někdo v medvědím kostýmu, mávající ruským vojenským praporem a vedoucí za sebou řadu tanečnic oděných do velmi zkrácených parodií národního kroje.
Tváří v tvář této konkurenci jsem se ani nepokusil pokračovat ve svém pečlivě promyšleném projevu, ale zmateně jsem se odebral ke svému stolu. Najednou jsem měl mrazivě studený pocit. Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Kabaret z roku 1972, odehrávající se v nočním klubu ve výmarském Berlíně nedlouho před nástupem nacistů k moci, v níž tanečníci předvádějí před chichotajícím se publikem parodii na přehlídku slavného německého vojenského pochodu. Přemýšlel jsem, zda i v Rusku bude za všechno to veselí vystaven strašlivý účet – a obávám se, že Ukrajina a ruští vojáci ho nyní platí.
Jedním z nejhorších důsledků této války bude hluboká a dlouhodobá izolace Ruska od Západu. Domnívám se však, že Putin a silovici (i když v širších elitách jich mnoho není) tuto izolaci vítají. Začíná jim imponovat čínský model: nesmírně dynamická ekonomika, disciplinovaná společnost a rostoucí vojenská velmoc, které s železnou kontrolou vládne dědičná elita, jež spojuje obrovské bohatství s hlubokým vlastenectvím a prosazuje myšlenku Číny jako samostatné a nadřazené civilizace.
Možná chtějí, aby Západ natlačil Rusko do náruče Číny, a to i přes riziko, že se tím Rusko stane závislým na Pekingu. A samozřejmě věří, že válka na Ukrajině upevní vlastenecké cítění v Rusku na podporu jejich vlády a také jim umožní, aby se ve jménu podpory válečného úsilí zapojili do zesílených represí. Tyto represe již začaly: v Rusku byly uzavřeny poslední nezávislé sdělovací prostředky a zákony trestají jakoukoli kritiku války jako vlastizradu.
Především z hlubokých historických, kulturních, profesních a osobních důvodů jsou silovici a ruská oficiální elita obecně zcela a neodvolatelně oddáni myšlence Ruska jako velmoci a jednoho z pólů multipolárního světa. Pokud v to nevěříte, nejste součástí ruského establishmentu, stejně jako pokud nevěříte v globální prvenství USA, nejste součástí amerického zahraničního a bezpečnostního establishmentu.
Místo Ukrajiny v této doktríně přesně vystihl bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijským impériem.“ Ruský establishment s ním zcela souhlasí. Přinejmenším posledních 15 let také souhlasí s tím, že záměrem Ameriky je zredukovat Rusko na podřízenou velmoc třetího řádu. V poslední době dospěli k závěru, že Francie a Německo se USA nikdy nepostaví na odpor. „Pro Západ máme jen nepřátele,“ jak mi v roce 2019 řekl jeden intelektuál z establishmentu.
Ruský establishment považuje podporu ukrajinského nacionalismu za klíčový prvek protiruské strategie Washingtonu. Dokonce i jinak klidní a rozumní členové ruského establishmentu se vrtěli vzteky, když jsem se v rozhovoru odvážil naznačit, že by pro samotné Rusko bylo lepší nechat Ukrajinu jít. Zdá se, že jsou připraveni v případě potřeby dlouho a bezohledně bojovat, a to za cenu nesmírných nákladů a rizik pro svůj režim, jen aby tomu zabránili.
Jo a jinak bych připomenul, že kromě poněkud rozplizlého „Dne vítězství“ (osvobození nikoli, v Čechách se bojovalo ještě 9. ráno) je dnes mimo jiné i svátek matek… Svátek šroubů ani vrutů jsem nezaznamenal, tím méně podložek. Nedivil bych se, kdyby se takto opomíjený zbytek spojovacího materiálu cítil diskriminován… Neboť – buďme upřímní, bez šroubu je matka jaxi na hovno…
Zkrátka nemůže být plnohodnotnou matkou… Takže bych rád popřál matkám k jejich svátku i patřičný výběr šroubů…
Dobré ráno vespolek,
v naší konzervativní domácnosti se nové svátky poněkud pletou… takže Osvobození mám pevně spojeno s 9.5. Tím pádem jsme včera nezašli pro chleba a dnes k snídani poslední krajíček. Ovšem dole ve vsi je obchůdek pana Nguyena, dnes otevřen, takže pečivo doplněno a nezbývá než říci „zlatí Vietnamci“ 😀 !
Dnes v Plzni slaví osvobození. S ohledem na počet padlých při zmíněné přiležitosti, by to měla být spíš vzpomínka na den kapitulace. Ve zbytku ČSR by to s ohledem na proběhlé boje měl byt 9.5. Den konečného osvobození.
Přo PeSa připomínka, že u Milína se bojovalo ještě 11. května (mohlo by se slavit něco jako výročí dne „do vytouženého zajetí neprošli“).
i fiala dnes oslaví.. vojáci z ostatních míst bývalého sssr nic ..
Kolem druhé hodiny odpolední uctí premiér Fiala, zástupci Parlamentu, armády, Prahy a Československé obce legionářské památku padlých ukrajinských vojáků Rudé armády a oběti Pražského povstání na Olšanských hřbitovech. Aktu se zúčastní i Ukrajinky, které opustily Ukrajinu kvůli invazi Ruska a v Praze našly dočasné přístřeší.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/konec-druhe-svetove-valky-den-vitezstvi-den-matek-parlamentni-budovy-oslavy-shromazdeni-pieta-svatek.A220508_075748_domaci_ised
Jistěže. V pětačtyřicátém nás osvobodili jenom Ukrajinci, v osmašedesátém nás okupovali jenom Rusáci….
Ostatně, i Fiala si koleduje, protože podle nové učebníce dějin, „osvobození“ v pětačtyřicátém bylo okupací.
Dočkáme se i učení, že hrdinná Wehrmacht bránila Čechy před barbarskou hordou z východu, Morávek, že byl terorista, a postavení sochy Reinharda Heydricha?
Všechno je možné. Historie se nejlépe píše když zemře poslední pamětník.
dneska je svátek? Pokud ano, gratuluju… obchody zavřený? jsem na cestě – za chvíli přejedu čáru, abych se nedivil, esli ve Plzni nenakoupim…
Otevřeno mají benzinky, lékárny a snad obchůdky do 200m2. A velkoobchody, ale tam asi člověk pro rohlíky nedojde 🙂
Co máš co nakupovat… Hybaj slavit. Dokud ještě smíš, dokud dějiny nejsou zcela přepsány.
Dobré dopoledne,
já jsem něco zaslechla, že prý zavřeno být nemusí, protože ještě platí nouzový stav.
Ale nespoléhala bych se na to….
Obávám se, že nouzový stav teprve bude.
Obávám se, že nouzový stav teprve bude.
Jistěže devátého. Je obecný zvyk datum určit podle osvobození hlavního města. Což bylo devátého.
Osmého je datum formálního ukončení války s Německem.
Zdalipak ČT vysílala film Němá barikáda, Zbraně pro Prahu…
Ta Drdova povídka tuším končí větu
„Smrt šmahem všechno podtíná!“
Otázka na historie znalé. Plzeň osvobodili Američani nebo Ukrajinci?
Ukrajinská divize pod generálem Paťonovskim.
Prezident USA je Bidenovski.
Vpřed!
Dlouhá léta jsme trčeli ze zadnice CCCP. S tím je naštěstí konec. Teď trčíme z úplně jiného zadku.
Obávám se, že nyní jsme v prdeli skutečně. Ve své vlastní.
Krestnim jmenem Durak.
Vždy jsem odmítal ozvučovat mítinky KSČ i KSČM i když nabízeli slušné peníze.
Nejsem si jist, zda bych to odmítl i dneska. Ne, že bych se nějak s komunisty nějak sblížil, ale svět má být aspoň trochu vyvážený. Jinak se ta naše kocábka převrhne.
A utopí se jen ti, kteří nemají prostředky na záchranné vesty. Což nejsem.
Těch, kteří aktivně tyto dezinformace šíří například ve škole, bude ve skutečnosti velmi málo. Každopádně v minulosti byly i mezi učiteli populární dezinformace spojené s očkováním proti covidu-19, kdy se například neočkovaní učitelé nechtěli stýkat s očkovanými, protože ‚očkovaní jsou pro ně nebezpeční a aktivně covid19 šíří‘. Zažil jsem i mnoho učitelů zpochybňujících smysl roušek,“ poznamenal Kamil Kopecký, vedoucí Centra prevence rizikové virtuální komunikace na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a autor výzkumu.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ucitele-dezinformace-msmt-deti-vyucovani-ukrajina-covid-eduin-kopecky-palackeho-univerzita-kartous.A220428_164848_domaci_lre
Centrum prevence rizikové virtuální komunikace na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci – to je výzkum, co?
Zírám jak Vizír.
Pro jistá povolání se používal výraz „lehkoživka“.
Můj tchán pro takovéto instituce používal výraz „organizace živící se meditací o práci“. V některých případech mám pocit, že snad ani nemeditují.
Rusko nemá velmocenské snahy jako jiní.
A Čína se dokonce uzavřela před celým světem. Císař nařídil spálit flotilu. Čína a Japonsko byly „odšpuntovány“ násilnou expanzí Západu. Británie a USA.
Je dobré znát a mít zanalyzované dějiny USA a Británie. Historii anglofonního osídlení specifickým typem lidí a doplněné podobným specifickým typem lidí. Lidé s osobností a kulturou expanze, houževnatí a tvrdí, soupeřiví, geneticky vyselektovaní. Významnou roli hraje irská diaspora a především židovská. Do USA odešli ti nejschopnější.
Ilustrující je rozdíl mezi chováním Rusů k severským a sibiřským domorodcům a chováním „Američanů“ k tamním domorodcům.
Kromě toho Američané při svých výbojích mimo území USA kulturně neexpandovali, nepřenášeli svoji civilizaci , tak jak činili Britové například v Indii, Africe. Nevytvářeli tam „Ameriku“ aby na tom profitovali i místní. Je to odraz kultury rychlé expanze a vysoké vnitřní migrace, postrádající hluboké kulturní kořeny. Tak jak například u nás se projevuje projevuje v oblastech s porušenou mnohasetletou kulturní kontinuitou.
Na osidlování USA je pozorovatelný vliv anglosaského bigotního protestantismu blízkého judaismu. Tak jak o tom svědčí hojnost biblických jmen dávaných tam narozeným novým generacím. Amerika pro ně byla zemí zaslíbenou dobývanou po vzoru země zaslíbené Židům v biblické době. Podobnost není čistě náhodná.
Jednou z příčin úpadku USA je změna demografického složení, dílem způsobená skončením přílivu uvedené populace z Evropy, kde tamní poměry způsobují její kulturně genetický nedostatek.
Poznámka:
Kipplingova báseň „Břímě bílého muže“ je (pozitivním) doporučením Američanům jak si mají počínat na Filipínách ve vztahu k domorodcům.
Ukrajinu by chtěl pod okupační správu jen naprostý masochista.
Ani Doněck a Luhansk nejsou kdovíjaká hitparáda. Pro ruské vedení jsou spíš nárazníkovým pásmem a kanonenfutrem. Všimněte si, že Rusko za celou dobu nevedlo světlovou propagandistickou kampaň na obranu lidských práv tamního obyvatelstva. Ano, není to ruský způsob. Nebylo to účelné. Tak jako připojení k Rusku. Ani v případě Krymu. Tam pro znovupřipojení k Rusku naopak byly mimo jiné demografické podmínky. Bez nářků před celým světem. To není ruský způsob. Třebaže v některých případech, západní by byl výhodnější. Jenže ruské uvažování je odlišné, a proto i jednání.
Jiná nátura. Znám pár Rusů a mohu konstatovat, že jsou to „vnitřní nacionalisté“. Ale neporušťují okolí. Nacionalismus se projeví, jakmile jim někdo sáhne na „ródinu“ a je sakra silný. Nedá se zrušit tím, že si je někdo koupí.
Ohledně Ukrajiny: Tu by nechtěla ani Amerika. Chudá, rozhádaná, rozbitá země bez morálky, v podstatě shodná s Heydrichovým hodnocením Čechů, jenže desetkrát zdůrazněným. Mocenské skupiny (které mohou z velké části za současný stav) ovládající bezpečnostní složky, justici, vládu a sdělovací prostředky, které jsou asi součástí národní povahy.
Ostatně – ruské taky. Vybavil se mi Gogolův Revizor.
Jenže – u nás je o jen o dost slabší – ale je to taky.
Jistěže. Historický český stát nebyl český v národním smyslu. Bylo to panovnícké léno. Lid byl jeho příslušenstvím. Limitovaným suverénem, v rámci příslušnosti k Římské říši byl panovník.
Vlnu národního „uvědomění“ a „obrození“, která prošla Evropou, vnímám jako negativní. U všech.
Vytvořilo to překážku uspořádání na principu občanském.
Tím nejsem proti kulturní rozmanitosti. Jednota v rozmanitosti, rozmanitost v jednotě. Jenže málo kdo je schopný to pochopit.
Kromě toho chybí silný sjednocující prvek. Například reformované, „zcivilněné“ křesťanství.
Rusko je dost velké, proč chce další zemi? ptají se děti ve školách
Otázka: Proč se děti tak ptají, když to není pravda?
Co je tedy desinformace, česky lež a propaganda? Kdo ji šíří?
On už ten poválečný Lugansk a Doněck bude pro Rusko dost velká zátěž.
Doněck a Luhansk, asi, nepojmou do Ruska. To jen jen strategické území pro přístup na Krym. Budou mít statut samostatných republik. Zbytek pro nejbližší dobu bude ponechán svému osudu v rámci poměrů diktovaných Ruskem. Vnitřní poměry aby si vyřizovali sami mezi sebou. Je vyloučeno, aby Ukrajina byla prosperující národní stát. To neočekává ani Západ. Ve skutečnosti si to ani nepřeje. Ukrajina se hodí jen pro některé hospodářské záměry a jako oslabení Ruska v tom směru, že odčerpává část ruských sil. Praktický pozitivní zájem Západu na prosperitě Ukrajiny není. Ostatně, i kdyby byl, byl by pošetilý. Je to bezedná jáma, kde všechno bude rozkradeno. I po odstranění tamních loupeživých baronů tamní kultura zrodí nové.
Na ukrajine vysetruji kradez zapadni vojenske pomoci. Pry jen helmy a vesty.
Představme si, že v roce 1938 by Československo nejen že nepřistoupilo na návrh Mnichovské dohody, ale pokračovalo v mobilizaci a ve válečných přípravách a na shromažďování jednotek Wehrmacht a na stupňování teroristickýh útoků „ordnerů“ by odpovědělo preventivním protiúderem.
Jak by jeho jednání bylo hodnoceno evropskými politiky a médii? Jaká by byla reakce Anglie, Francie a dalších? Nebyla by podobná jako nyní ve vztahu k Rusku? Ovšem, s tím rozdílem v pokračování, že Československo nemělo jaderné zbraně.
Goebbelsova propaganda by jela na plný plyn. Hitler by hřímal a dovolával by se celého světa proti nevyprovokované Československé agresi.
„Chudá, rozhádaná, rozbitá země bez morálky, v podstatě shodná s Heydrichovým hodnocením Čechů, jenže desetkrát zdůrazněným. “
Heydrich Čechy hodnotil jhako „smějící se bestie“. Schopnost Čechů brát se s jistým nadhledem a na tíživou politickou situaci regovat například tím, že ji odlehčují vtipy a humorem, to je, myslím, dost specifiské pro malé národy a Češi jsou v tomhle vynikající.
Myslím, že Ukrajinci tohle nemají v sobě ani náhodou. Naopak se berou smrtelně vížně a jejich vlastnectví je patetické podobně jako u rusů a poláků.
Ano. Alespoň něco máme. Jenže chtělo by přidat něco cílevědomosti, pořádnosti, důslednosti. Nechceme-li říci německé, tak protestantské. Pozitivních příkladů je dost.
maydo, Heydrichovo hodnocení je asi tohle:
https://www.mzv.cz/file/198483/Microsoft_Word___HeydrichCesky.pdf
Vybral jsem ten nejdůležitější text, ale byl pro tento program příliš dlouhý a neprošel
To Mayda (15.51)
„Čech je cyklistou, jenž se nahoře hrbí, dole však šlape…“ (Adolf Hitler)
Takže jsem si popletl autora. Já měl na mysli výše uvedený citát. Přemýšlím, v čem se Hitler pletl.
Ale abych nekřivdil jen Čechům: Tuhle vlastnost vidím i u Rusů. Ba i u Němců. U Američanů nevím, žádného tak dobře neznám, abych mohl tuhle tendenci bezpečně vypozorovat. Asi bude vlastní všem národnostem, jenom ne vždy ve stejné míře.
Schumi, prima nahore! (O Americe.)
Ted tady tva slova o vytvareni nasi spolecnosti potvrdil republikansky starosta Miami, jako zastupce jednech z nejpatriotstejsich Americanu na nedelnich zpravach. Kubanci, kteri tam ziji, moc dobre vi, jaka je jina alternativa zpusobu zivota. Jsem rad, ze jsi jmenoval taky Iry. Jestli si v nasi kratke historii mel nekdo pravo stezovat na diskriminaci, byli by to oni. Jsou to vsak dnes jedni z nejvdecnejsich Americanu. Taky znaji ze sve historie duvod, proc sem jejich dedkove kdysi prisli. Atd.
Dik, Schumi!
P.M. pozdrav od manželky. Na tuhle oblast je specialista.
Že ji těší, že v Americe si tohle alespoň někdo uvědomuje. Přemáhá nás beznadějný pocit, že v Americe (dodávám, že nejen v Americe) to už tak není.
Doporučený fim: „Jak byl dobyt západ“, „Tenkrát na Západě“
Pozdravuj Irčany. Že jsou tady lidé, kteří znají jejich dějiny.
Snad vyjde, že letos se podíváme do Dublinu.
Dobré odpoledne.
Příkladů pozitivních změn je dost. Začínal jsem za 7 Kčs/hod. Jako kopáč na Báňských stavbách. Pískování kabelu:
+ pane mistr, stačí jenom trochu žlutého, aby nebylo vidět, že je pod tím hlína?
– co blázníš, musí tam být alespoň 15cm, aby se neprořízl kabel!
Ptal jsem se, protože jsem viděl, jak pracuje náš „parťák“. Týden jsme nikoho kromě „parťáka“ neviděli, když bylo sv. Berouse, najednou jsme zjistili, že máme 10 kolegů navíc. Práce hotova, úkol splněn. Písek na rovnou z pískovny, neprošlý přes síta, kameny > 20kg.
Další práce po revoluci. Bylo nás ve firmě 50. Každý týden měl někdo narozeniny. Každý pátek svátek, malá sobota. O pár let později už nikdo v práci nepil, viděl jsem to jenom jednou, když mistrovi nástrojárny chytly hadice od acetylenu. „Ty vole, mohli jsme vyletět všichni i s tvojí serverovnou“. Kradlo se dost. „Když tě uvidím, že kradeš, tak tě udám, i když jsi kamarád“. Nikoho jsem neudal, i když jsem dělal trochu vítr. Bylo z toho cca 10 odsouzených, několik nepodmíněně.
Teď jsou krádeže, drogy výjimečné. Lidé makají. Do práce chodí pro peníze. Když to umí vedení využít, je dobrá atmosféra.
Tolik posuny v soukromé sféře. Jak se posunula sféra státní / samospráva? Méně papírování, méně úřadů, méně razítek? Větší spravedlnost? Nižší náklady?
Státní správa a samospráva se posunuly opačným směrem.
Méně „srandy“, méně šikany, méně mazáctví. Vyšší výkon. Každý rok +5% minimum. Těžká práce strojům.
Společnost, okolí si vytvářím já. Způsob práce také. Já jsem odpovědný. Ne soused, ne vláda. Když mám na někoho nadávat, nadávám především sobě.
Ano, jenže jen bezprostřední. Bohužel ne to nebezprostřední, které mi zvyšuje náklady a na které musím reagovat při vytváření svého bezprostředního okolí.
Proč honit zloděje? Dokud kradli jenom odpad (měď, zlato, palladium, …), byla to jenom ztracená hodnota. Když kradli polotovary, pro nakradených 1.000 Kč způsobili ztrátu na materiálu 10.000 + další ztráty v nesplněných zakázkách, čekání, … Zloději 1:30. Ještě chvíli a mohli jsme to zavřít.
nejlíp se tlachá když se nic neví a tady už to dosahuje stelární úrovně
Někteří vědí, ale mlčí.
Dušane, zeptej se svých amerických sousedů, co o tom vědí.
Američtí sousedé jsou v pohodě. Zejména mne potěšilo, že se jak Rusové tak Ukrajinci aspoň na Výchoidním pobřeží docela sjednotili v protiputinovské diaspoře. Ukrajinské vlajky na domech přibývají.
Není to ani nadsázka, že kdejaká zdejší hospoda má v průměru více vědomostí než Kongres.
Politické znalosti jsou pro naši generaci to co za Louží baseball.
soudě podle zdejší hospody tak mi to připomíná besídku zvláštní školy.
A kde „se“ ví?
Tak Ukrajina ustoupila z Popasne do „předem připravených pozic“.
https://www.novinky.cz/valka-na-ukrajine/clanek/ukrajinska-armada-se-stahla-z-ostrelovane-popasne-40396300
“ Asi bude vlastní všem národnostem, jenom ne vždy ve stejné míře.ů
Tu míru můžete tězko posoudit. Tam, kde žijete mnohem víc vnímáte detaily a jednotlivce, z dálky vám to všechno splývá.
a odvolávat se na Hitlera – to o ničem nevypovídá. Hitler měl přirozeně zájem vyvolat dojem, že Češi bez jeho dohledu nejsou schopni samostatné existence, že to je zaostalý, méněcenný národ.
Konec konců jeho zázor na židy taky nezastáváte, tak proč by měl mát pravdu, když jde o nás?
Kdo se hrbí a šlape, není věc národní povahy, ale věc volby. Je na vás, jetsli se budete podle toho vzorce chovat, nikdo k tomu není předurčen tím, že je čech.
To, že někdo v něčem nemá pravdu, neznamená, že nemá pravdu ve všem.
Se hrbí a šlape…Souhlasím.
Například, kdo štítí práce a krade, není věc národní povahy, ale věc volby, Je na vás, jestli se budete podle toho vzorce chovat, nikdo k tomu není předurčen tím že je Rom.
Úplně předurčen ne, ale pokud ve svém okolí takový cikán nemá nemá nikoho, kdo by normálně pracoval, tak tam nějaké to předurčení je. Čest a sláva těm, kteří nepodlehnou.
Jistěže. Jenže řeč není o cikánech, nýbrž o Romech. Což je zásadní rozdíl. Romové přestože jsou poctivými a pracovitými členy naší demokratické společnosti, trpí pod rasistickým útlakem. Jak najdeš například na Romea.cz
Ano, Rom je cikán z profese.
OPstatně – němci se snad za Hitlera nehrbili a nešlapali? Dozorci z koncentráků s epo válce hájili tím, že oni jen plnili rozkazy – je to snad něco jiného?
Tomu se říká „účelová obhajoba“. Podle dochovaných svědectví, neplnili jen rozkazy, ale šli na ně. Lepší být dozorcem v lágru než jít na východní frontu. Byli i takoví, kteří dali přednost jít na frontu.
Šli nad ně….
Tak jako například náčelníci a dozorci ve zdejších lágrech.
A někteří z Bezpečnosti a další. To co je dokumentováno, nebylo v tehdejších právních předpisech ani rozkazech.
Nemohou se odvolávat na to, že byly takové zákony. Nebyly.
https://aerokarel.rajce.idnes.cz/Roztoky_2022/ Dobré počasí, dobrá společnost zajímavá auta.
Konečně něco jiného. Príma!
Ale ano, jistě maYdo.
Asi jsem neměl toho Hitlera vzpomínat. Už se tu bavíme jen o Hitlerovi. Hitler jako zosobnění zla. Jako je dnes Putin. Nebo Zelenskyj. To jsou ale jenom ikony, představitelé.
Mě spíš zaujalo, jak je tahle definice použitelná obecně. Neboli jak to souvisí s úhlem pohledu někoho na určitý, jeden problém. Už jsem o tom psal na svém blogu. A souvisí to taky se svobodou názoru. Když má někdo na něco úplně jiný názor než já, nebudu ho proto odsuzovat jako člověka. Mám odepsat třeba AeroKarla nebo Dušana proto, že je přesvědčen o něčem jiném než já? Asi mají jiné informace nebo je jinak vyhodnocují, nebo nemají ty moje. Ale ani já, ani oni nemohou tvrdit, že jsou to ty správné informace.
K těm koncentrákům: Nejhorší kápové prý nebyli Němci, ale Poláci. Říkal mi to táta, který ten koncentrák nakonec přežil. Jsem poloviční Polák.
Jedna příhoda z KL (1945):
Když tábor, kde byl můj táta osvobodili Američani, odzbrojili německé stráže i úředníky a nahnali je na Apelplatz mezi vězně. Ti je obklopili a postupně ubíjeli pomocí zmrzlých brambor a kamenů. Táta na to neměl žaludek, odešel mimo ten kruh mstitelů. Pryč ho nepustili, tak se aspoň otočil zády. Takže ani neví, jestli to někdo přežil. Prý snad ano.
Co tím chci říct? To si každý vylož sám.
Proč Zelenskyj, on někoho nechal napadnout, nebo dokonce sám napadl?
Jistěže. Zelenskij například na Doněck osobně nestřílel. Tak jako Hitler v lágrech osobně nevraždil Židy.
Opět blbé přirovnání. Střílet začali separatisté a ani Zelenskyj tehdy nebyl presidentem.
Srovnatelná situace je odtržení Sudet (stejná záminka u Hitlera i Putina, ochrana národní menšiny v sousedním státě), ne lágry.
KARLE, TENHLE PING-PONG NE. NE SE MNOU.
pro mé přeživší byli nehorší Rakušáci a Ukrajinci
Schumacher (8.5.2022 (15.32)) – to je nějaké divné přirovnání. Pokud by se Československo tehdy bránilo, bylo by za „kazišuka“ toho nádherně (a na jeho účet) domluveného míru a nikdo by mu nepomohl, asi jako nikdo nepomohl Finsku, napadenému Sovětským svazem. Ale nebylo by za agresora, tím bylo, konec konců ze stejných důvodů jako dnes Rusko, tehdy Německo. U tehdy Poláků a dnes Ukrajinců už to bylo a je jiné: Jasný napadený a jasný agresor. Rozdíl je jen v typu pomoci: V prospěch napadeného Polska (Německem a Sovětským svazem ve smluvním spojenectví) sice Francie a GB vyhlásily válku, ale nebojovaly příliš efektivně (neměly na to), teď Západ sice válku agresorovi nevyhlásil (to jsou ty výhody a nevýhody atomového vyzbrojení), ale alespoň ty zbraně a informace dodává.
Cítil bych se lépe, kdyby nedodával informace a zbraně, ale všemi silami tlačil obě strany do ukončení bojů.
Krásná myšlenka, má z ní radost každý agresor.
Nejen agresor, ale všichni ti zabití si to vteřinku před smrtí mysleli taky.
Většina z nich má na vybranou: Riskovat smrt ve stoje, nebo žití v kleče. Tedy kromě civilistů, ovšem.
Dtto.
To byla reakce na Quvise. A už se odpojuji.
Jenže proč by nedodával informace a zbraně, jestliže tím proti jedněm, které považuje za slovanský ksindl, vede válku v zastoupení těmi, které rovněž považuje za slovanský ksindl? To je jako bys po válečné straně požadoval aby přestala střílet, nýbrž aby válku vedla mírovými prostředky.
Nevšim sis, že ti, kteří i tady doposud považovali „Ukáčka“ za podlidský ksindl, A kteří se z nich pod vlivem propagandy najednou mohou nadšením posrat? Aby posléze je zas považovali za podlidský ksindl? A kaceřují každého, kdo v tom či opačném směru nesdílí jejich aktuální názor? Co v Mauglím je praveno o Bandar – lógu?
Lituji, nemohu sloužit. Neznám totiž nikoho, kdo by považoval Ukrajince (a dokonce ani Rusy) za „slovanský ksindl“. Takže nevšiml.
Dokonce ani nikoho, kdo by se z nich nadšením posíral (na internetu občas natrefím na někoho, kdo se nadšením posírá z Rusů, ale ani ty neznám osobně, takže zařazuji mezi „mašíbl“).
přesně – naopak v mém okolí se oceňuje pracovitost navzdory jejich řemeslné nedostatečnosti.
Karle, reakce Francie a především Anglie je předvídatelná. Jejich postup v „Mnichovské krizi“ je příznačný. Československo by bylo prohlášeno za agresora, za viníka války.
Najdi si smlouvy a další dokumenty o meziválečné pozici Anglie jako arbitra mezi Německem a Francií. Tak dlouho se snažila vyvažovat aby Francie nenabyla vrchu, až do toho spadla sama.
Za viníka války asi jo, za agresora těžko. Ani Československo tehdy, ani Ukrajina dnes na agresi nemá sílu, horkoťažko se brání.
Jestli šlo o vyvažování, těžko říci. Spíš celkem pochopitelná nechuť riskovat další válku. Francie byla více ohrožena, GB přece jen o něco méně. A tehdy jako teď, vedly ústupky agresorovi jedině k té válce.
Československá armáda by překročila hranice Říše, bombardovala by cíle ne jejím území….
Leč nebyla by označena za agresora….
Mimo realitu. Nezvládla by ani obranu (hlavní problém letectvo), natož pak útok.
Fenomén vraňjo. Rusku specifický způsob lhaní
Popírání útoků, masakrů či pokusů o vraždu navzdory důkazům je kremelské propagandě vlastní. Lhaní, při kterém se dotyčný ani nesnaží předstírat, že mluví pravdu, je podle expertů historicky zakořeněným rysem ruské kultury. A má v ruštině i svůj zvláštní výraz.
MOSKVA/PRAHA „Pravidla jsou jednoduchá: lžou nám. My víme, že lžou. Oni vědí, že to víme, ale lžou dál. A my dál předstíráme, že jim věříme.“ Tak shrnula fenomén zakořeněný hluboko v ruské realitě Jelena Gorochovová v knize Hora drobků (2010), v níž vzpomíná na dětství v Sovětském svazu. Tato myšlenka se v různých obměnách objevuje napříč ruskou historií, jako citát je často připisována i spisovateli a disidentovi Alexandru Solženicynovi.
Popírání dělostřeleckých útoků, masakrů civilistů a vlastně i celé samotné války provází současný ukrajinsko-ruský konflikt nejen od jeho počátku, ale už dlouho před ním. „Neplánujeme válku na Ukrajině,“ hlásil ruský prezident Vladimir Putin ještě pár dní před zahájením invaze, zatímco u hranic shromažďoval vojsko.
Čestná lež v národním zájmu či pro vyšší dobro, alternativní pravda či strategická nepravda – tento jev bývá označován různě. „Bezostyšné lhaní, kdy se dotyčný ani nesnaží předstírat, že mluví pravdu, není vlastní jen ruskému národu,“ píše ve své analýze na serveru The Conversation Neil Bermel, profesor ruských a slovanských studií na Sheffieldské univerzitě. Ruština pro něj má ale specifický výraz – vraňjo.
Zatímco běžnou každodenní lež, jejímž cílem je oklamat a nebýt odhalen, označuje ruština výrazem „lož“, vraňjo jde mnohem dál. Má nádech poněkud pejorativní, do češtiny by se dal přeložit jako „kecy“ – evidentní, leč v původním významu relativně neškodná nepravda. Asi jako když se školák vymlouvá, že mu domácí úkol sežral pes, pokračuje Bermel. Lžete, abyste si zachovali tvář.
Lžu, jsem tedy člověkem
V průběhu dějin ale podle experta tento fenomén přerostl do olbřímích rozměrů. Stal se základem života v SSSR. Sovětští vůdci takřka denně chrlili doma i v zahraničí prohlášení, o nichž věděli, že jim nikdo neuvěří. Přesto se drželi ideologicky čisté linky – z čela jedné z největších imperiálních mocností hlásali antiimperialismus. V ústavě zaručovali velké politické svobody, zatímco tvrdě potlačovali jakoukoli kritiku režimu.
Historie ruské lži jde ale mnohem dál. „Já mám vraňjo rád! Je to jediná výsada člověka mezi všemi ostatními organismy. Přes lež k pravdě! Právě proto jsem člověk, že lžu,“ říká už v roce 1866 ústy Dmitrije Prokofjiče Razumichina ve svém románu Zločin a trest Fjodor Michajlovič Dostojevskij.
A nejinak je tomu se současnou ruskou propagandou. Kreml se stejným sebevědomím odmítá zodpovědnost za masakr civilního obyvatelstva v Buči, s jakým popíral podíl na sestřelení malajsijského letadla MH17 na Ukrajinou v roce 2014 či na pokusu o otravu dvojitého agenta Sergeje Skripala o čtyři roky později ve Spojeném království.
Dva příslušníci kontrarozvědky FSB, které britská policie označila za pachatele útoku, tehdy tvrdili v ruské státní televizi, že do Salisbury vyrazili jako obyčejní turisté, aby si prohlédli legendární katedrálu. „Vysvětlení bylo natolik přitažené za vlasy, až se zdálo, že se ani nesnaží o věrohodnost,“ konstatuje Bermel. Lhát podle něj Rusové nepřestanou, ani když jsou konfrontováni s důkazy – jedno vraňjo jen začnou přebíjet dalším.
Prozápadní a liberální ruská média označují koncept vraňjo za charakteristickou taktiku Kremlu. Už se mezi nimi ujal i nový složený termín: gosvraňjo (gosudarstvennoje vraňjo – vládní lži). Tento postoj popírání bez snahy o věrohodnost považují za projev nadřazenosti, síly a lhostejnosti k obecným konvencím.
ANNA MARVANOVÁ
Aha. Od rozpadu Sovětského svazu, popsaná politická kultura se z jeho bývalého území stáhla dovnitř za hranice Ruska?
Bermel..
Když dojdou vlastní argumenty, pomáhat si tímhle anglánem? Na slovanský ksindl je tam expertem každý.
Jistěže jsou tím více či méně nakaženi všichni bývalí poddaní Ruska/SSSR/Ruska. Ale některé části mají přece jenom více příležitostí, jiné méně. I institucí, viz třeba Roskomnadzor.
A teď, proč jsem to sem nakopíroval, najednou to nechtělo a odkaz nemám.
Může někdo ze znalců ruštiny (moje už nic moc) potvrdit tu lingvistickou tezi?
Dva příslušníci FSB…. a přitom novičok rozpatlali po celém Salisbury…
A co nového po ročním vyšetřování Vrbětic?
Karle, manželka Ti vzkazuje, že nejen oním bys byl považován za ještě větší slovanský ksindl, protože k Rusům mají alespoň respekt.
Že ji nechám pozdravovat, jen nevím, kdo je ten oný.
Ten oný je citovaný oný z oné univerzity.
AK,
zapomněl jsi na Vrbětice. A ricin.
Na požádání bych mohl něco nalézt, ale šlo mi o něco jiného.
Karle, tohle jsem už někde četla před pár dny.
Jeden z mnoha článků na téma, že Rusové jsou ti nejhorší na světě.
Už je to otravné a nuda. K ničemu dobrému to nevede, pořád omílat, jak jsou ti Rusoví hrozní.
Lhaní patří k pracovní výbavě všech politiků co svět světem stojí.
Kdyby někdo napsal článek v tomhle duchu o tom, že islamisti mají povoleno lhát, že to je správné a žádoucí ve prospěch Alláha, tak může být obviněn z číření nenávisti.
Tohle není šíření nenávisti? Na co si tu hrajeme?
MaYdo, je to marný, je to marný, je to marný…
Já se třeba štítím pavouků a nikdo mi to nevymluví, mám to v hlavě zadrátované. Mají moc nohou. Vím proč tak reaguji.
Jiní se štítí Rusů. Stejný problém. Co nechtějí slyšet nebo vidět tak neposlouchají. Je jim dobře v jejich názorech, nemusí moc přemýšlet kolik lži je v té nebo oné zprávě. Stačí se jim dívat tou svojí rourou, okolí je neruší. Tam je vše jasné všichni si myslí to samé a tak argumentů najdou pro potvrzení svého postoje vždycky dost. Ty názory, co jim nesedí prostě prohlásí za lži. Je to jako s antivaxery a agresivními vaxery. Gulliverovy cesty -Tenkokoncoví a Tlustokoncoví.
Díky takovým postojům vznikají války. Diskuze s nimi je mlácením prázdné slámy.
Když někdo tuší, že jeho argumenty jsou slabé, hromadí jich víc a víc. Je to vidět i na webech. Čím více slov, tím méně obsahu. Jenom samé odkazy a citace. Já v tomto případě vypínám, protože není mým cílem kohokoliv přesvědčovat o čemkoliv. Nejsem ani politik, ani novinář.
Takže bude potřeba inventura počtu komentářů? Jak jen to tady dopadne…
Nebude. Aspoň kvůli mě ne.
Když mě to tady přestane bavit, protože někdo začne kázat svou jedinou pravou víru, prostě se odepnu. Do kostela taky nechodím.
Kdybych to „vypínání“ nedělal za bývalého režimu, asi bych se zbláznil. No a teď se mi ta schopnost hodí znova.
[;>))
A když vy kážete svou jedinou pravdu a navíc ze sloupku…? Nemáte pocit, že jste vlastně to, co kritizujete, jen s opačným pólem?
Nebojte, už zas mizím. Poslední dobou se tu moc necítím….
Nemáte pravdu. Nic nekážu, to jenom vy mě nemáte ráda. No – co s tím. [;>))
Tady se bojuje, uráží, shazuje oponenty…a já? Stydím se, ale malicherné věcičky.
Seděli jsme dnes pod pergolou, která je vedle deskového plotu od malé uličky. Povídali jsme si a také bylo slyšet charakteristické kroky jedné místní dívčiny – poněkud zvláštního myšlení, ale moc milé a přátelské. A ta, když nás zpoza plotu slyšela, hned se ohlásila, že je ta a ta a kdo jsou ti jiní, kteří s námi sedí a které nezná. Po vzájemném představení nám sdělila, že jde od svého chlapce, který slavil narozeniny a koupil jim oběma dárek – vzrostlý fíkus. A také se nám pochlubila, že budou mít miminko. Teda plánují, že ho budou mít. Prostě závan normálního života. I když….
Dano, osvěžení, dík. Také v Roztokách hyldnes svět celkem normální a bez vášní. Tedy až na ty ceny – (tři kousky chleba a 100g drcených škvarků v sádle za stovku) nevyprovokovaly nikoho k podpálení stánku ani označování stánkařů slovanským ksindlem.
Znalý si přinese svačinu z domova. My to při našich tuzemských výpravách děláme. Jen na pumpě k tamnímu kafi, které manželka má ráda, je součást tankování, „kamioňáckou“bagetu. Jako ozvláštnění. Já radši obložený chleba. Nebo housky se šunkou, salámem, sýrem. Rychlé, chutné, ekonomicky výhodné. A vím co jím.
V Praze na Olšanech to vřelo. Na místě, kde jsou pohřbeni padlí vojáci ruské armády, se střetli příznivci ruského motorkářského gangu Noční vlci a jejich kritici.
Rvačka na hřbitově – poněkud nevkusné.
Když se kdysi vykopávaly mrtvoly a prodávaly se patologům, bývaly rvačky i přestřelky na amerických hřbitovech docela běžné,. Ba někde se vybudovaly proti tomu i jakési strážní věže.
Ale na Olšanech se prý neporvali. Češi jsou holt holubičí povahy.,.
Ale ten Bermel to má docela přesně Stát, jemuž nelze věřit ani datum – Říjnová revoluce v listopadu je lží definován. Tak jako převládající vlastností tohoto národa je závist, u Rusů je to lež. take it or leave it.
„Ja drugoj takoj strany neznaju, gde tak volno dyscet celovjek.“
Jsem prez jazyky. Ted slovensky: Ked sa dievam zvonku, naozaj to tak vyzera!
To nebylo o tom“ volno dyscet.“ To bylo o zavisti.
No však. O kecání natož o jiném se nepěje…
Tady nyní vládní politici opěvují USA. Náš nynější vzor. Jenže kdyby měli přijmout tamní ústavu, se všemi dodatky, strachem by chcali maggi v kostkách.
Co se týče svobod, jsem pro převzetí Ústavy Spojených států. Bez výjimky.
Dušane, to je laciné. Kdybys nevěděl, že to o datu říjnové revoluce je kalendářový fór…
Když nastane argumentační nouze… [;>))
Včera jsme měli sraz ročníku z VŠ, v hospodě s vyhlídkou na Olšanské hřbitovy.
Jestli se tam někdo porval, nevím…
Spíš jsme vtipkovali na téma, že se tej hospody budeme držet, protože sraz od srazu bude výhodou, že jsou ty Olšany blízko…
Jo, to znám.
Máme pravidelně „třídní schůzky“ z devítky. Napřed nás byla plná hospoda, pak už ubývalo a ubývalo, až jsme se rozhodli, že spojíme dvě třídy, ať se v té hospodě nebojíme. Ale už se, obě třídy, pohodlně vejdeme do docela malé hospody*. Zrušili jsme úvodní ceremoniál, kdy se hlásili nepřítomní a důvod nepřítomnosti – bylo to velmi depresivní. Tak si jen tak pokecáme, z učitelů je ještě na živu pouze jedna učitelka. Ten zbytek asi smrtka pro letošek vynechala.
Pak se tu někdo diví, že jsme tak „neukotvený“. Na těch pár roků to snad ani nemá cenu se stavět na některou stranu. [;>))
F. Villon: ….jsem stranický, jsem zastánce všech stran…
*/ Ta hospoda není moje i když se jmenuje „U Kocoura“
No jasně. Závistiví Čechové šli pomáhat povodní postižené Zoo v takovém počtu, že část dobrovolníků byla odmítnuta; závistiví Čechové šili roušky jak o závod, závistiví Čechové darovali lidem postiženým tornádem tolik, že to muselo být stopnuto; závistiví Čechové momentálně otevřeli svou republiku dokořán utečencům z Ukrajiny… No možná jen emigranti z Čech jsou schopni svůj národ poplivat. To jsem nikoho jiného nikde neslyšela říkat.
“ Stát, jemuž nelze věřit ani datum“
No, tak politikům obecně bych nevěřila ani že jedna a jedna jsou dvě a radši bych si to ověřila na kalkulačce.
S tím datem revoluce bych to viděla spíš na ignoraci historických souvislostí a neznalost rozdílů mezi tam a tady používaných kalendářů.
Vtipy na tohle téma jsou zábavné, ale odvozovat z toho s smrtelnou vážností nějaké charakteristiky, protože se to hodí zrovna do krámu je poněkud trapné.
Náhodou, ještě že tu závist mámě.
Co by si počali politici, komentátoři a mravokárci, kdyby na ni nemohli poukazovat?
Česká závist je argumentem, kterým lze ukončit jakoukoliv debatu a okecat kde jakou lumpárnu.
Dostali jste se nečestně na nějakou funkci, máte nějaký podivně získaný prachy, jste hvězda s nesnesiteklnými manýry, provedl váš oblíbený politik nějakou levárnu?
Když si někdo dovolí na to poukázat, stačí se odvolat na to, že kritizujícího sužuje závist a máte vymalováno.
Kdyby nebylo možno se odvolat na závist, tak to by se ledacos blbě zametalo pod koberec.
maYda (8.5.2022 (21.49)) – nejhorší ne, jsou horší (i lepší), ale mně šlo o to, zda jsou v ruštině skutečně ta slova. Otravné to je, ty nářky, jak je špatný svět (s vyjímkou Rusů), takže proto se vyskytuji méně. Na co si kdo hraje, nevím. Já osobně na nic.
Stary kocour (8.5.2022 (22.15)) napsal: MaYdo, je to marný, je to marný, je to marný… Je. Pokud se někomu nelíbí v podstatě bezdůvodná agrese, není to ani „štítění“, ani obvykle zmiňovaná „nenávist“. Prostě jen odpor k takovému chování.
Dana (8.5.2022 (23.07)) Tak to jsme minimálně dva, podle dnešního pokecu naživo i tři. Se započítáním internetu a hospody i šest .
Matzurka (8.5.2022 (23.25)) ??? Marně hledám souvislost.
Dobrou noc, tak zas až někdy.
Závist.
„Máš-li krásný dům, poraď sousedovi jak na to, aby si takový také postavil. A jsi-li ten soused, který dům ještě nemá, snaž se ho taky postavit. Nebudeš na tom vůbec lépe, když sousedovi jeho dům zapálíš.“
Hned jak citát dozní, poťouchle se mně na mysl dere starý vtip: Jeden z nás, kteří pocházíme od hory Řípu, dostal za služby odměnu. Mohl vyřknou jedno přání. Dlouho se nerozmýšlel a svatému Petrovi říká:
„Ať sousedovi chcípne koza!“
Ta zlá vlastnost se musí roznášet vodou. Je však zajímavé, že se neduhu někteří nezbaví, i když objedou zeměkouli desetkrát kolem rovníku. Závist je jako těžký ruksak na hřbetě, někteří pod ním padají únavou.
Mezi lidmi je závist velice rozšířenou nemocí. Dá se však léčit. Už mně také nebývá na mrtvici, když chlap hned vedle ve stejné tůni chytá rybu za rybou, a já nic. Ale stejně bych si přál, abychom si role vyměnili. Já chci tahat ryby z vody, ať se dívá on! Takže se pořád ještě musím léčit. Jestliže se závist roznáší vodou, vím jak na to. Vodu nepiju.
Jak daleko dovoní pečené jelito? Ať se nikdo otázce nesměje, je velmi důležitá. Voňavé jelito mohlo stát mého tatínka za války život. Když se tehdy zabíjačka ohřívala v kastrolu na kamnech, vůně pronikla pod dveřmi a rozběhla se po sousedství. Podle mého odhadu se mohla rozlét maximálně v okruhu padesáti, možná šedesáti metrů. Lidi měli na dobroty velmi citlivé nosy; k dostání byla tehdy jen propaganda, vepřové šlo na frontu.
Zabíjačku koupil táta načerno. Někomu v sousedství zavoněla pod nos. Ten nelenil a šel tatínka udat. V okruhu těch šedesáti metrů nežil žádný Němec. Byli to všechno usměvaví sousedé, s mámou a s tátou byli zadobře. Kdyby soused, který ucítil zabíjačku, zaťukal na dveře, maminka by mu jistě kus jelítka ukrojila. Jenže zabušilo gestapo. Sebrali nám zabíjačku i tatínka. Že ho z basy za čtyři dny pustili, byla klika. Někteří se nikdy nevrátili. Usměvaví sousedé tatínka poplácávali po zádech, když se vracel z basy domů.
Vodu sice piju, vlastně jen dobrou vodu a dobré kafe ale nepostihla mě díky Bohu ani závist, ani nenávist. Zapomněly mi to sudičky nadělit. Tyhle vlastnosti asi dostal někdo jiný dvakrát. Tak ať mu to slouží.
Ale když tak čtu Schumiho, tak taky bych chtěl americkou Ústavu, bez změn a ohýbání. Je krátká ale stačí. Nemohla by nám ji Amerika poslat darem? Nebo prodat?
(Desatero je ale ještě kratší a taky stačí.)
To je problém. Musí být shůry dáno. Když není, v apatyce nekoupíš.
Jak bych to přirovnal…Potřebuješ pro to kompatibilní hardware a operační systém.
Hardware, to jsou ti zmínění o kterých píše i P.M. Z nich pocházejí „Otcové zakladatelé“ a pak další. Operační systém je ona kultura, která byla základem. V tom případě anglosaská, protestantská, a na základě „Magna charta libertatum“. Což je něco, co ve zdejší části Evropy, natož dále na východ bylo nepředstavitelné.
Pro hrubou představu, jako bys kanibalům dal vegetariánskou kuchařku (knihu!!!), že podle ní změní stravovací zvyky.
Nekteri uz nam tu Ustavu „upravili“. No a s tim Desaterem by to asi dopadlo podobne, kdyby na to relativiste sahli. Kuprikladu „Nepokrades!!“ by melo dodatek: Krome utery a ctvrtka. Aby to nebylo cerno – bile a vsichni byli spokojeni. . .
Pak se nedivme, že bylo tolik „popravených“. Němci by tolik nezvládli odhalit.
Tak i dnes. Těch už víc než sedm set dílem trestních oznámení o zločinných výrocích v diskusích na netu a na facebooku. Jen za dva měsíce by bylo by víc než sedm set mrtvých. Za schvalování, za vědomost….S rodinami…
Jak jsem kdesi nahoře psal o (anti)vaxerech:
Když se někdo chce hádat, důvod si najde.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/S-vakcinou-horsi-covid-nez-bez-ni-Ostry-konflikt-Dusno-701550
Neboli upravené přísloví:
Kdo kdo má hůl, psa na bití si vždycky najde.
To není zas tak hloupá přesmyčka…
Také jste si všimli v diskusích, že my, „kremlofilové, putinofilové, rusofiolové a agenti Moskvy “ býváme věcnější, argumetačně lépe vybavení, ale i tolerantnější a daleko méně militantní než naši oponenti?
Z nášho úhlu pohľadu to tak naozaj vyzerá,
Ale z jejich je to úplně naopak.
„Argumentace“ je zákeřná ruská taktika rozbíjení diskusí a šíření dezinformací (zdá se mi to, nebo jsem to opravdu někde v MSM četl?). Naštěstí naše protizbraň funguje perfektně: prostě je uřvat.
Dobré ráno vespolek,
zjevně když dva dělají totéž, není to totéž. Zamyšlení generála Pelze
https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Rusove-Ukrajinci-USA-a-vina-General-Pelz-nejdriv-mlcel-pak-si-to-rozmyslel-701560
Protože nemám nic nového k tomu, co jsem zde již napsal, a to co jsem napsal nevyvolalo nesouhlasné reakce, tak si jen tipnu, co dnes Putin řekne – spustí tu velkou ofenzivu na Donbase.
Jin=é tipy?
Tak vypadá, že skutečně hodláme ty peníze ukrást.
https://t.me/stranaua/41039
Kdo má investici v Rusku již aby ji pomaly odepsal.