Ukrajina

Publikováno | Autor:

Dušan Neumann

Střízlivý rozbor z pera Anatola Lieuvena z prestižního amerického magazinu Foreigh Policy

Při popisování Putina a jeho nejbližšího okolí si často vzpomenu na poznámku Johna Maynarda Keynese o Georgesi Clemenceauovi, francouzském premiérovi za první světové války: že to byl člověk v deziluzi, který „měl jedinou iluzi – Francii“.
Něco podobného by se dalo říci o ruské vládnoucí elitě a pomáhá to vysvětlit děsivě riskantní kolektivní hazard, který podnikla invazí na Ukrajinu. Možná jsou bezohlední, chamtiví a cyničtí – ale nejsou cyničtí vůči myšlence ruské velikosti.
Západní média používají termín „oligarcha“ pro označení superbohatých Rusů obecně, včetně těch, kteří nyní zcela nebo z velké části žijí na Západě. Tento termín se etabloval v 90. letech 20. století a ještě dlouho poté jím byl označkován každý bohatý ruský podnikatel. Za prezidenství Borise Jelcina skutečně ovládala malá skupina bohatých podnikatelů stát, který ve spolupráci s vysokými úředníky drancovali. Tuto skupinu však Putin během prvních let své vlády rozprášil.
Tři ze sedmi nejvýznamnějších „oligarchů“ se pokusili Putinovi politicky vzepřít. Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij byli vyhnáni do zahraničí a Michail Chodorkovskij byl uvězněn a poté vyhoštěn. Ostatním a jejich četným méně významným protějškům bylo umožněno ponechat si své podniky v Rusku výměnou za bezpodmínečnou veřejnou podřízenost Putinovi. Když se Putin po zahájení invaze na Ukrajinu setkal (prostřednictvím videa) s předními ruskými podnikateli, nebylo pochyb o tom, kdo dává rozkazy.
Silou, která zlomila oligarchy, byla bývalá KGB, reorganizovaná v různé nástupnické bezpečnostní služby. Sám Putin samozřejmě z KGB vzešel a velká většina vrcholné elity pod Putinovým vedením pochází z KGB nebo přidruženého zázemí (i když ne z ozbrojených sil).
Tato skupina zůstala pod Putinem pozoruhodně stabilní a homogenní a je (nebo byla) mu osobně blízká. Pod jeho vedením drancovali svou zemi (ačkoli na rozdíl od Jelcinových oligarchů si většinu svého majetku ponechali v Rusku) a podíleli se na jeho zločinech nebo s nimi souhlasili, včetně největšího z nich, invaze na Ukrajinu. Opakovali Putinovu štvavou propagandu proti Ukrajině i jeho odsudky západní dekadence.
Vzhledem k tomu, že se Rusko propadá stále hlouběji do válečných bažin a do hospodářské krize, je hlavní otázkou, zda – pokud se válku nepodaří rychle ukončit diplomaticky – mohou Putina odstranit (nebo přesvědčit k odstoupení) samotné ruské elity, aby se pokusily vyprostit Rusko i sebe z jámy, kterou jim vykopal. Abychom mohli posoudit, jaké jsou k tomu šance, musíme pochopit povahu současných ruských elit, a především Putinova nejbližšího okruhu.
Aby ilustroval hloubku ruské katastrofy devadesátých let a ztotožnil se se všemi, kteří jí trpěli, Putin uvedl, že se v jedné fázi – ještě jako podplukovník KGB – snížil k tomu, že si přivydělával jako taxikář na volné noze. To je docela věrohodné. Když jsem v roce 1994 pracoval jako novinář pro The Times v Rusku a bývalém SSSR, byl mým řidičem na severním Kavkaze bývalý major KGB. „Mysleli jsme si, že jsme páteří Sovětského svazu,“ řekl mi trpce. „Teď se na nás podívejte. Praví čekisti!“ odfrkl si.
„Pravý čekista“ (nastojaščij čekist) byla sovětská propagandistická fráze zahrnující vlastnosti jako bezohledná disciplína, odvaha, ideologická oddanost a čestnost, které byly údajně charakteristické pro Čeku, první sovětskou tajnou policii vytvořenou Leninem a jeho spolupracovníky.
Stalo se to předmětem mnoha sovětských vtipů, ale není pochyb o tom, že Putin a jeho nejvyšší elita se v tomto světle nadále vidí jako páteř Ruska – i když se zdá, že Putin, který je všechno, jen ne revolucionář, se mnohem silněji ztotožňuje s bezpečnostními elitami carského Ruska, než toho sovětského.
Zajímavou ilustrací toho je film Svaz spásy (Sojuz spasenije, 2019) o radikálním povstání děkabristů z roku 1825, natočený s podporou ruského státu. Ke značnému šoku mých starších ruských přátel, kteří byli za komunismu vychováni v úctě k děkabristům, jsou hrdiny tohoto filmu car Mikuláš I. a loajální carští generálové a úředníci, kteří proti povstalcům bojovali za zachování vlády a pořádku.
Ačkoli nashromáždili obrovskou moc a bohatství, Putin a jeho nejbližší okolí zůstávají silně rozhořčeni způsobem, jakým se v 90. letech zhroutil Sovětský svaz, Rusko i jejich vlastní organizace – a velká moc v kombinaci s velkou záští je jednou z nejvýbušnějších směsí v domácí i mezinárodní politice.
S tím, jak postupně sílily Putinovy autokratické tendence, začala skutečná moc (na rozdíl od bohatství) v systému stále více záviset na neustálém osobním přístupu k prezidentovi; a počet těch, kteří takový přístup mají, se zúžil – zejména poté, co strach z covidu vedl Putina k drastické osobní izolaci – na hrstku několika blízkých spolupracovníků.
V prvních letech své vlády mohl být Putin (který byl služebně mladým důstojníkem KGB) považován za „prvního mezi rovnými“ v rámci špičkové elity přátel a kolegů. Dnes už tomu tak není. Stále častěji jsou i silovici veřejně degradováni na služebníky autokrata – jak názorně ukázalo Putinovo ponižování šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina na televizním zasedání Rady národní bezpečnosti v předvečer války. Takové pohrdavé chování vůči nejbližším stoupencům by se Putinovi mohlo vymstít, jako se to stalo už mnoha autokratům v minulosti.
Nejbližší okruh tvoří ministr obrany Sergej Šojgu (bývalý ministr pro mimořádné události, který nikdy nebyl vojákem), Nikolaj Patrušev, bývalý šéf domácí rozvědky a nyní tajemník Rady národní bezpečnosti, Naryškin a Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády, kterého Putin jmenoval do čela ropné společnosti Rosněfť. Pokud do tohoto nejbližšího někdy patřili vrcholní ekonomičtí představitelé s „vlasteneckými liberálními“ sklony, byli z něj dávno vyloučeni.
Tito muži jsou v Rusku známí jako „siloviki“ – „muži síly“. Mezi siloviky a širšími ruskými elitami – rozsáhlými a velmi nesourodými a nejednotnými kongregacemi bohatých podnikatelů, vysokých úředníků mimo užší okruh, vedoucích představitelů médií, nejdůležitějších generálů, vlasteneckých intelektuálů a pestré party lokálních prominentů, poskoků a agentů, kteří tvoří vedení Putinovy strany Jednotné Rusko – je třeba vést jasnou linii.
Mezi některými širšími ruskými elitami je již patrné znepokojení nad invazí na Ukrajinu a jejími důsledky. Přirozeně to začalo u ekonomických elit, vzhledem k jejich životním zájmům na obchodu se Západem a pochopení katastrofálního dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku. Roman Abramovič, jehož nespokojenosti si nešlo nevšimnout, když hledal kupce pro fotbalový klub Chelsea, tento týden zjistil, že prodej byl zastaven, protože mu byla zmrazena jeho aktiva ve Spojeném království. Michail Fridman, předseda společnosti Alfa Group (již západní sankce těžce zasáhly) a jeden z přeživších „oligarchů“ z 90. let, vyzval k brzkému ukončení války, stejně jako hliníkový magnát Oleg Děripaska.
Pokud nedojde k mírové dohodě a válka se protáhne do krvavého patu, ekonomika prudce poklesne a životní úroveň ruského obyvatelstva se citelně sníží, čímž se nevyhnutelně radikálně rozšíří veřejné protesty, státní represe a pokusy státu o drezírování a vykořisťování byznysu, a tím i nespokojenost širších elit.
Ty však postrádají kolektivní instituce a, což je možná ještě důležitější, kolektivní identity, které by jim umožnily snadno se spojit a Putina sesadit. Dumu neboli dolní komoru ruského parlamentu mi jeden ruský přítel výstižně popsal jako „kompost plný různých druhů shnilé zeleniny“. To je trochu nelaskavé – v Dumě sice zasedají slušní lidé, ale bylo by marné hledat v ní jakékoliv politické vůdce.
Armáda, která by jinde ve světě byla institucí iniciující převrat, byla cílevědomě depolitizována, nejprve sovětským státem a nyní tím Putinovým, výměnou za rozsáhlé státní financování. Nyní se zavázala k vojenskému vítězství na Ukrajině, nebo alespoň k něčemu, co lze jako vítězství prezentovat.
Na druhou stranu Putinova bezohledná čistka ve vyšších armádních kruzích spolu se zjevnou nekompetentností, s níž vrchní velení řídilo invazi na Ukrajinu, může v budoucnu vést ke značné nespokojenosti v armádě, včetně generálů nižších hodností. To znamená, že armáda se sice sama proti Putinovi neobrátí, ale je také velmi nepravděpodobné, že by ho zachránila.
Jeden z nejúčinnějších tlaků na Putinovu elitu mohou vyvíjet jejich vlastní děti. Téměř všichni rodiče vyrostli a začali svou kariéru v posledních dekádách Sovětského svazu. Jejich děti však v mnoha případech získaly vzdělání a žily převážně na Západě. Mnozí z nich souhlasí, alespoň v soukromí, s Jelizavetou Peskovovou, dcerou Putinova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, která proti válce protestovala na Instagramu (pak příspěvek rychle smazala). Rodinné večeře doma u Peskovových jsou jistě v těchto dnech zajímavé.
Silovikové jsou však s Putinem a válkou natolik spojeni, že změna ruského režimu by musela zahrnovat odstavení většiny z nich od moci, eventuálně výměnou za slib, že nebudou zatčeni a zachovají si své majetky (takovou záruku dal Putin svému předchůdci Jelcinovi).
Přesto tato změna může trvat dlouho. Siloviki byli jsou poměrně správně vykreslováni jako hluboce zkorumpovaní – ale jejich korupce nese zvláštní rysy. Vlastenectví je jejich ideologií a sebeospravedlněním jejich nesmírného bohatství. Jednou jsem si u šálku čaje povídal s bývalým vysokým sovětským úředníkem, který udržoval kontakty se svými starými přáteli z Putinovy elity.
„Víte,“ uvažoval, „za sovětských časů byla většina z nás opravdu celkem spokojená s dačou, barevnou televizí a přístupem do speciálních obchodů s některým západním zbožím a dovolenou v Soči. Byli jsme naprosto spokojení a srovnávali jsme se jen s ostatními občany, ne se západními elitami.“
„Dneska mají silovici samozřejmě rádi svůj západní luxus, ale nevím, jestli je všechno to kolosální bohatství dělá šťastnějšími, nebo jestli jsou pro ně nejdůležitější peníze samotné. Myslím, že jedním z důvodů, proč kradou v takovém měřítku, je to, že se považují za představitele státu a mají pocit, že být chudší než banda podnikatelů by bylo ponížením, dokonce jakousi urážkou státu. Dříve platilo, že úřední hodnost vám dávala nejvyšší postavení. Nyní musíte mít k hodnosti i obrovské množství peněz. To je to, co s ruskou společností udělala devadesátá léta.“
Silovikové přirozeně lpí na myšlence veřejného pořádku, na pořádku, který zaručuje jejich vlastní moc a majetek, ale který je také podle nich nezbytný k tomu, aby Rusko neupadlo zpět do chaosu 90. let a ruské revoluce a občanské války. Katastrofa 90. let podle nich zahrnovala nejen katastrofální úpadek státu a ekonomiky, ale i společensky destruktivní morální anarchii – a jejich reakce nebyla nepodobná reakci konzervativní americké společnosti na 60. léta nebo konzervativní německé společnosti na 20. léta.
V tomto ohledu mají Putin a silovici opravdové sympatie velmi velké části ruského obyvatelstva, které zůstává silně rozhořčeno – jak nad způsobem, jakým byli v 90. letech zrazeni a okradeni, tak nad tím, co vnímají jako otevřené pohrdání, které vůči obyčejným Rusům projevují liberální kulturní elity t Moskvy a Petrohradu.
Při jedné nezapomenutelné příležitosti v polovině 90. let jsem byl požádán, abych po večeři přednášel na konferenci pořádané přední západní bankou pro západní investory a ruskou finanční elitu. Večeře se konala ve známém moskevském nočním klubu. Když mi vypršel čas, nikdo se nepokusil dát mi to najevo. Namísto toho za mnou najednou začala znít jazzová verze sovětské vlastenecké písně a na pódiu objevil někdo v medvědím kostýmu, mávající ruským vojenským praporem a vedoucí za sebou řadu tanečnic oděných do velmi zkrácených parodií národního kroje.
Tváří v tvář této konkurenci jsem se ani nepokusil pokračovat ve svém pečlivě promyšleném projevu, ale zmateně jsem se odebral ke svému stolu. Najednou jsem měl mrazivě studený pocit. Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Kabaret z roku 1972, odehrávající se v nočním klubu ve výmarském Berlíně nedlouho před nástupem nacistů k moci, v níž tanečníci předvádějí před chichotajícím se publikem parodii na přehlídku slavného německého vojenského pochodu. Přemýšlel jsem, zda i v Rusku bude za všechno to veselí vystaven strašlivý účet – a obávám se, že Ukrajina a ruští vojáci ho nyní platí.
Jedním z nejhorších důsledků této války bude hluboká a dlouhodobá izolace Ruska od Západu. Domnívám se však, že Putin a silovici (i když v širších elitách jich mnoho není) tuto izolaci vítají. Začíná jim imponovat čínský model: nesmírně dynamická ekonomika, disciplinovaná společnost a rostoucí vojenská velmoc, které s železnou kontrolou vládne dědičná elita, jež spojuje obrovské bohatství s hlubokým vlastenectvím a prosazuje myšlenku Číny jako samostatné a nadřazené civilizace.
Možná chtějí, aby Západ natlačil Rusko do náruče Číny, a to i přes riziko, že se tím Rusko stane závislým na Pekingu. A samozřejmě věří, že válka na Ukrajině upevní vlastenecké cítění v Rusku na podporu jejich vlády a také jim umožní, aby se ve jménu podpory válečného úsilí zapojili do zesílených represí. Tyto represe již začaly: v Rusku byly uzavřeny poslední nezávislé sdělovací prostředky a zákony trestají jakoukoli kritiku války jako vlastizradu.
Především z hlubokých historických, kulturních, profesních a osobních důvodů jsou silovici a ruská oficiální elita obecně zcela a neodvolatelně oddáni myšlence Ruska jako velmoci a jednoho z pólů multipolárního světa. Pokud v to nevěříte, nejste součástí ruského establishmentu, stejně jako pokud nevěříte v globální prvenství USA, nejste součástí amerického zahraničního a bezpečnostního establishmentu.
Místo Ukrajiny v této doktríně přesně vystihl bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijským impériem.“ Ruský establishment s ním zcela souhlasí. Přinejmenším posledních 15 let také souhlasí s tím, že záměrem Ameriky je zredukovat Rusko na podřízenou velmoc třetího řádu. V poslední době dospěli k závěru, že Francie a Německo se USA nikdy nepostaví na odpor. „Pro Západ máme jen nepřátele,“ jak mi v roce 2019 řekl jeden intelektuál z establishmentu.
Ruský establishment považuje podporu ukrajinského nacionalismu za klíčový prvek protiruské strategie Washingtonu. Dokonce i jinak klidní a rozumní členové ruského establishmentu se vrtěli vzteky, když jsem se v rozhovoru odvážil naznačit, že by pro samotné Rusko bylo lepší nechat Ukrajinu jít. Zdá se, že jsou připraveni v případě potřeby dlouho a bezohledně bojovat, a to za cenu nesmírných nákladů a rizik pro svůj režim, jen aby tomu zabránili.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 768 komentářů u „Ukrajina“

  2. Maydo, pražská doprava pro seniory nad 65 let zůstává beze změny, změna že 75% sleva na 50% se týká příměstské dopravy, která je součástí PID, např. Cesta z Prahy do Berouna apod.

    • Aha, dík za upřesnění, já jsem to pochopila tak, že jde o tarify MHD.

      • Do Berouna se Ti zachtělo? Na zadku v Praze sedět budeš!

        • Nejen do Berouna, ale i do Nymburka , neboť Středočeský kraj je plný cestovatelských výzev!

  3. No, to je hustý … 😀

    docela by mně zajímalo, kolik užere za to nicnedělání z daní, když nás teď čeká ta chudoba….

    teda, ne že by vadilo, že nic nedělá, nevyřítzených udání žádná škoda. Ale mpgl by jít dělat aspoň něco užitečného.

    • týkalo se vládního zmocněnce, co nemůže vyřizovat udání, protože na to nemá lidi

        • Také se tuze divím. Již tři měsíce ruské agrese, a pořád nic. Lámu si hlavu proč. Že by drahý benzín?
          Přitom by to bylo mediálně tak vděčné. A těch ulic, náměstí a tramvajových zastávek čekajících na přejmenování.

  4. „Do Berouna se Ti zachtělo? Na zadku v Praze sedět budeš!“

    Ještě Ty…

    Jako by nestačilo, že mně furt peskuje moje druhé já, které trvá na tom, že mám na příslušné části těla setrvat a pracovat…

    A na to, abych někde poletovala místo sezení na zadku a pilné práce, nepotřebuju ani do Berouna ani do Nymburka.

    • Kdežto přejmenovat kus ulice Na Tržiští na Martina Luthera Kinga, radní odmítli s poukazem na historický název. Je zajímavé, že v případě přejmenování Korunovační a Pod Kaštany to nevadí.

    • Myslíte, že jen u tří debilů? Je dobré, že podle nich zrovna to místo jezdí houfy turistů, nevím ale, zdá jako Pražanka budu podle názvu stanice vědět, kde jsem, nehledě na to, že jsem v životě o Maxovi van děr Stodolovi neslyšela

    • I když…kousek odtud, na Malovance bydlela romská skupina přezdívaná hrošíci, působící na trase linky 22 a v metru, zabývající se stealingem. Tak nějak mi to nový název připomíná. Už dávno nefungují, nezdravý způsob života spočívající v krmení se uzeninami a heroinem, třebaže přerušovaný ozdravnými pobyty ve vězení, vykonal své.

  6. Snad by pomohla uživatelsky přívětivá aplikace Čurda s jednoduchým formulářem, která by na jedno kliknutí pořídila printscreen stránky se závadným obsahem, její datovou zálohu, a zaslala pro takovou agendu zřízenému oddělení policie. Je s podivem, že po už třech měsících trvající ruské agrese, takovou aplikaci navíc propojenou se spisovou službou, která by přidělila jednací číslo, nemá ani policie ani státní zastupitelství. Vhodný by byl na základě heuristické analýzy samostatně pracující vyhledávací program Gestapo.

      • Ach so was…..V dnešním dusnu pomaleji chápu.
        To by mohlo být příkladmo Stupidium Schwarzensis, Furiosum Germanensis, Debillium Paulanensis či Kretenium Violensis.

  8. Pred par dny vydala broitska rozvedka analyzu, ze nejblizsich 30 dnu rusko nebude schopno prevzit strategickou iniciativu.

    Vypada, ze britska rozvedka je neco, jako byli kdysi britsti vedci 😀

  10. Zitra, jestli Pan Buh da, budu zpivat s Beach Boys v Karlovych Varech. Pardon, Carlsbad. Je to kousek na sever od San Diego a to jmeno je tam proto, ze tam kdysi nekdo nasel pramen vody, ktera ma stejne slozeni jak Karlovarka. Tu vodu tam prodavaji v obrovskych flaskach za par supu. Z obchodu s prima cernobilyma fotkama ze skutecnych, starych, prvorepublikovych ceskych Varu, vidis Pacifik.

    • Jsou tam i nádherné jeskyně a kdysi nás tam provázel ranger KOMENSKY, ale česky už neuměl.

  11. Aleluja! Ted tu ctu v Mlade Fronte, ze me nekdo vcera predbehl. Pekne. Ani zminka o rasismu, americke nevzdelanosti, ci odpadlickych emigrantech. Hotel California!

  12. Dobré ráno – dvě zprávy:

    – Česko patří mezi pět největších dodavatelů zbraní na Ukrajinu.
    – Ministryně Černochová v Bruselu: Spolupráci malijské vlády s Ruskem nelze tolerovat donekonečna

    Mě utvrzují, že v Kotlince je vše při starém – PČV neomylně zvolil bandu porarašených popletů a hysterické ženy na místo ministra války prostě nepatří.

  13. 60%, 20%, 12%, 6%, 1% – i to jedno procento patří mezi pět největších…
    Ne že by nebylo lepší tam mít nulu. Ale jak se podvádí slovy, aniž se lže.

    • A nezapomínat na kouzelné slůvko „až“. Sleva až 60%…. Stačí jeden slevněný detail třeba za 10.- Kč a už to není klamavá reklama. Několik dalších kousků se slevou 5% a 3% a vše je v richtigu. On si někdo něco koupí…

  14. Dobrí ráno,

    Černochová vyhlásí Mali válku? 😀

    Musím říct, že ta představa mně docela pobavila.

    • Spíše nějakou speciální akci pro obnovu demokracie.

  15. Ale houby, maYdo.
    Je dneska doba, že kdokoli může kecat cokoli. Tedy pokud ho nikdo neudá. Slova mají malou váhu a libovolný význam.
    Kdyby to, co řekla ta blondýna Mali vůbec zaregistrovala a měla smysl pro humor, tak veřejně prohlásí Negrovou za „personu non grata“ a hned bude o čem psát.
    ===
    Já čekám, až se někde objeví rozhovor s „Walym“, největším šéfem těch azovstalských krtků a hlavně na následnou reakci Ukrajiny. To bude parádní.
    Třeba z těch, co se vzdali vylezlo, že potravin a vody měli dost, vodu museli převařovat, ale bylo na čem.

  17. Kocoure,
    opravdu se neobávám, že by opravdu vyhlásila černoška Mali válku, ale ta představa mi přišla srandovní, toť vše.

    Prostě jediný, co tahle vláda opravdu umí, jsou silný řeči a blbý kecy bez reálnýho základu.

  18. Dobré pozdější zas ráno… 2 skimic ad 19:25 – s tím vyhořením je to zajímavá myšlenka… Ovšem, podmínka vyhoření, ba přímo conditio sine qua non, je předchozí zahoření… A zde se nabízejí mnohé vzory, ať už Hus – s dopomocí, nebo Palach – vlastní iniciativou, o civilistech z Oděsy nemluvě… Věřím, že kdyby se konala sbírka, leckdo by polínkem či – navzdory drahotě – i trochou benzínu přispěl…

  19. 2 Schumi ad 20:39 – „Pomozte českým vědcům mapovat invazní druhy“ – netřeba… Český vědec může dojít na wilsoňákovo nádraží a mapovat, co hrdlo ráčí…

  20. 2 Petr Kunetka ad 22:46 – nic si z toho nedělej… Nedávno američtí vědci zveřejnili analýzu, že ženy mají mnohem vyšší pravděpodobnost otěhotnět, než muži… Opravdu, kdo by to řekl?

  21. ještě k té cenzuře a k vrchnímu cenzorovi – právě jsem dostal výstižný vtip:
    „Nejhůř teď dopadnou zubaři. Budou muset trhat zuby skrz prdel, protože se
    lidi budou bát otevřít hubu.“

  24. Titulek na i Dnes:
    Přestaňte nás znásilňovat. Nahá žena upozornila v Cannes na zvěrstva Rusů

    No jo, ale kdo by takové výzvě od nahé ženy odolal?

  26. Dobrý večer vespolek,
    Starý kocoure, venku krásně a ne příliš hic, v noci parádně zapršelo – takže dnešek jsem víceméně strávila na zahrádce sázením a přesazováním apod. 🙂 A stejně jsem to všechno nestihla, neb oběd se sám neuvařil. A ještě teď je vidět, takže jen co zbaštím obložený chlebíček k večeři, ještě popadnu lopatičku a vyběhnu ven.

  27. Take ziji 🙂

    „13:05 Ukrajina zlomila páteř ruské armády, uvedl Zelenskyj“

    To asi způsobilo to odstřelení mostu mezi Severodoneckem a Lysicanskem. Zatraceně úspěšná taktika!

    Slava Ukrajině.

    • Několik lží jsem si dovolil popsat na svém blogu.

  28. Petře – trochu – vlastně úplně mimo – dnes jsem se zahrabala ve čtení dávných událostí a napadlo mě – jak se daří dětem? Myslím, že Johanka už je velká slečna a na dobu, kdy jsme ji všichni drželi pěsti, ať to dobře dopadne, vzpomínáte už jen vy dva dospělí. 🙂
    Já se dnes dověděla, že moje vnučka se od 1. září stane studentkou Slovanského gymnázia – francouzské větve. Není nadšená, chtěla se dostat na anglickou třídu gymnázia Hejčín. Na druhou stranu – francouzština je krásná řeč, když se umí… 🙂

    • francouzská větev na Slovanském gymnásiu? Jaké jiné slovanské větve tam ještě mají? Německou? Anglickou? Maďarskou?

  29. Francouzština vznikla stejně jako Italština či Rumunština (proto si v zásadě rozumí) z vulgární latiny (rozpad římské říše) co byla ořezána o různé gramatiky jako deklinace apod tím, že na francouzském dvoře dvorní dámy patlaly aby se dvořanům líbily.
    V dívčích ústech je tedy lahodná, protože za tím účelem takto vznikla.

    • A proto gratuluji. Fráninu jsem nesnášel nicméně jsem se jí musel asi před deseti lety naučit. Po dalších pěti se mi začala líbit 🙂
      Mezi mladými je to plus. Holky mluvící francouzsky jsou odjakživa žádané (anglina je normoš).

  30. Petr Kunetka (21.5.2022 (21.00)): Tak to zlomení páteře ruské armádě docela vysvětluje proč včerejší večerní zprávy v germánistánské televizi měly obsah jaký měly. Pořadí:
    1. V Austrálii otvírají nový důl na uhlí. Ohrožení vítězství boje proti CO2
    2. Krupobití v D. Bude či nebude tornádo. Jak za to může CO2
    3. Předvolební kampaň v Dolním Sasku

  31. Dobré ráno vespolek,
    Dano, vnučce gratuluji a souhlasím se skimicem – fránina je krásná řeč,a moc lituji, že jsem se nikdy nedokopala k tomu se naučit alespoň základy 🙂 Zasaďte pro ni levanduli a ke snídani croissant; a k maturitě pak kostýmek Coco Chanel 🙂
    A opět na mne oknem kouká sluníčko, takže po snídani do ruky lopatičku…. Včera bylo vidno téměř do půl desáté, ale pravda, se šíráním začali kousat komáři. Proletěl kolem i netopýr, a strašlivě brblal, tak jsou asi ještě málo vypasení 😀

  32. Dobré ráno,

    Dano, gratulace. 🙂

    Třeba se francouzština vnučce zalíbí.
    Bratrancova žena chtěla kdysi francouzštinu studovat, ale samozřejmě to nedopadlo. Tak nějak z nouze šla na chemii, protože tam měli pod stav a brali kohokoliv, že se rozhlídne, co a jak po roce zas něco zkusí. Nakonec vytrvala a dnes je z ní docela úspěšná vědkyně.
    A na tu francouzštinu chodila do jazykovky a seznámila se tam s bratrancem.

  33. Dobré zas ráno… 2 Matzurka ad 8:58 – ano, franština je krásná řeč – připadá mi to, jak když Holanďan strčil do pusy hodně horkej brambůrek a přitom chce konverzovat… Jinak v běžné konverzaci stačí Merci a Merde, max. ještě bon jour…
    Já Francii vůbec moc nemusím – „typical french breakfast“ mi nahání osypky – bílej chleba, croissant, marmeláda, sladký bílý kafe – a člověka pak pálí žáha celej den… A francouzské steaky, to je taky kapitola sama pro sebe… Takový správný francouzský steak na stůl dojde sám… To je něco podobného, jako May, když popisuje jak upytlačili medvěda a tlapy zakopali na 14 dní do země. že pak jsou nejlepší… No, o Gustovi se nediskutuje, ale já opravdu nemusím maso značky: život v každém kousku…
    Snad některá francouzská vína se při troše dobré vůle dají i pít… Ale já radši odrůdová vína a ne směsky – a běžná praxe, že nakoupěj cisternu buhvíčeho někde v africe a pak to přimíchaj do směsky mě taky moc neoslovuje…

  34. Dano, konečně normální téma 🙂

    Judita má poněkud náročnější pubertu, ale jinak se ji daří dobře. Snad bude s kluky lepší pořízení. Má ambice dostat se na uměleckou školu, kreslení – Čekají ji talentovky za rok a půl, tak se poté také snad pochlubím 🙂

    • Jestli netouží vypadat jak profesor Franz, nehulí jak FX, případně kopat studny pro žíznivé Afričany, nechodí s cedulí Help Ukraine,nepovažuje své rodiče za naprosté idioty, nemá v plánu současné či postupně studovat veškeré humanitní obory na všech školách, nevodí domů podivná individua natož aby se jimi nechala oplodnit, nedala se na veganstvi, k jehovistům, a tak podobně, pak to není až tak vážné

      • Tak já bych se tu zastal Vladimíra Franze, který je ulítlý jenom v tom, jak vypadá. Povahově je to středostavovský konzervatista. V muzice sice experimentátor, ale protože dělá hlavně scéniku, tak se to s hrou obvykle velmi shodné. Rád jsem s ním pracoval. Má obrovské znalosti jak z muziky, tak z výtvarna. Škoda, že neprošel do presidentských voleb. Mohli jsme mít presidenta nenapodobitelného „maorského vzhledu“ a navíc velmi smířlivého. Ale on sám byl rád, že vypadl. Říkal mi, že se k politice jenom přiblížil a pak si musel několik let čistit duši.
        (Přihlásili ho jeho studenti, on sám by to asi neudělal.)

        • Považovat své rodiče za naprosté idioty je asi běžná věc. Předvedl mi to můj synáček po poslední návštěvě, kdy mi v mailu vysvětlil, jak to bylo v devadesátých letech (to měl patnáct) a taky, že člověk, který vlastně celý život dělá v jedné profesi a nevystrčil nos z Ostravy nemůže rozumět válce na Ukrajině. Podrobně, na třech stránkách pohovořil o informačních manipulacích a jak jsem v nich ztracený.
          Ještě jsem mu neodpověděl – nechci být sprostý.

  35. Nediv se, že Judita má náročnější pubertu.
    Její jmenovkyně se vyznamenala tím, že zachránila obléhané město tak, že se vydala do rukou veliteli Holofernovi. Nechala se pozvat do jeho stanu, tam ho ožrala a zručně odhlavila.
    Holky toho jména se s ničím moc nepáraj.

  36. Tak se mi jeví, že aktuálně hlavním účelem posilování boje proti kybernetické kriminalitě je odhalování a potlačování svobodných projevů na Internetu. Tak jako předevčírem prodej pálených cédéček a programy Microsoftu a cajdáky Honzy Nedvěda, a včera šíření Hollywoodských filmů přes Ulozto. Náskok technologické sféry se zvyšuje. Stále převažuje úroveň jasemnecozmacklaaonomitozmizelo, nejdemiulozitdokumentdotamtohosouboru, semsinafleškuzkopirovalatohlestoušipkouavonomitonejdeotevrit. Naposledy mě pobavil pakl vytištěných nenávistných komentářů z diskusí na Novinkách. S brbláním, že redakce to mezitím smazala.

  37. Předpokládám, že Šumavák má červené tlačítko. Pro případ, že ho nemá, doporučuju aby ho měl.
    Kromě toho, pokládám za účelné, aby část diskuse byla neveřejná.

  38. Ad umělecká škola,
    synovec po devítce udělal třífázové přijímačky na střední grafickou – měli přinést portfolio, pak kresba na zadání, finále pak klasické přijímačky. A prošel – do třídy bylo deset grafiků a deset restaurátorů. Při maturitě si ho rovnou vyzvedli na klasickou animaci – Bc. ve Zlíně. Na magistra se pak dostal na UMPRUM, opět grafický design (digitální), no a teď tam i učí 😀 Ale už během střední školy a v průběhu VŠ studií pracoval v jednom grafickém studiu, což je jeho hlavní profese i nyní. Nikdy nevypadal nijak ulítle, žádné divoké účesy, žádné existencionální krize či hledání sebe sama v návykových látkách. Akorát celou základní školu nosil domů poznámky typu „při hodině si kreslí pod lavicí“ 😀
    Takže bych umělecké školy nezatracovala, talent se projeví. Juditě držím palce.

  39. Taky držím palce a cítím jistou sounáležitost, i já jsem byla jedna z těch, kdo si kreslí pod lavicí.
    A každou chvíli bylo nějaký popotahování za vyškubaný stránky ze sešitu nebo pošmáraný obaly.

  41. Probůh, skimici, takhle akademicky jsem to nikdy neřešila….
    Prostě jsem si čmárala.

    Můj styl můžeš zhodnotit na mém facebooku, letos jsem tam dala namalované přání k vánocům.

    Koníky jsem moc nekreslila, spíš princezny a když jsem jim odrostla, tak karikatury profesorů, vtipy a pohlednice.

  42. O.T. starej Herodes měl co se týče zařizovacích předmětů docela vkus. Viz citlivě použitý alabastr zde.
    https://pbs.twimg.com/media/FTAlRSgXoAE2zZn?format=jpg&name=medium
    Jistě se líbila i paní Herodesové. Pohodlnější než lézt do sklepa do studený mikve.
    Historikové tvrdí, že byla vana i důvodem k jejímu zavraždění, protože byla ráno furt obsazená koupelna.

    • Spíš už někoho nasralo na Masadu tahat tu spoustu vody.

  43. Na co nyní třeba umělecké školy? Na opřenou rezatou traverzu a pod ní rozsypanou putnu uhlí?

    • Skutečné Umění je tu traverzu obkecat. Napřed u kurátora výstavy a pak u kritiků. Publikum to stejně obejde s myšlenkou, že někdo nestačil uklidit.

      • Už se stalo, že uklízečka zničila uměleckou instalaci v domnění, že se jedná o nepořádek ve výstavní síni. A jindy zase odvezli při jarním úklidu do šrotu moderní kovovou skulpturu. Tu se podařilo zachránit těsně opřed rozřezáním autogenem.
        Ale někdy je ten realismus otravný. Třeba u soch státníků.

        • Nevím, jestsli je vhodný výraz „zachránit“ …

    • …a pak jsou ještě všeliké nástavné objektivy – tele, mikro atd. Výsledkem je „kompakt, který umí i telefonovat“. Cena snad o něco menší. Malý kompakt s GPS je více „kompaktní“. Mimo jiné některé mají i SIM kartu a můžou snímky posílat do redakce přímo.
      A ještě něco – zkuste s takovým mobilem fotit „po slunci“, kdy na displej svítí slunko. A potom mi povězte, jak to vám šlo s ostřením, přepaly a kompozicí vůbec. A ti starší, jestli museli hledat po kapsách brýle. [;>))
      Mám slušný fotomobil, průměrný kompakt a dobrou bezzrcadlovku. Fotím všemi a tak mohu porovnat. A pokud někdo rád ty „fotomobilové omalovánky“, tak si může koupit nějaký novější kompakt – ten má ty programy taky.
      [;>))

      • Co brýlí se týče brýlí, mám to naopak, musím sundávat, anebo… naučil jsem se dívat přes ně.
        Žádný kapesní kompakt nemá kvalitu zpracování výsledného obrazu jako mobil.

  45. K čemu to je Schumi? Powerbanka na mobil s držátkem?

    • Myslím, skimici, že za ty ceny by se mi na péči o květiny spíš vyplatilo držet zahradníka než chytrej květináč

  47. A ještě taková technická otázka : Jak ten květináč řeší, když vyschne voda a potřebuje zalejt?

  48. maYda
    Ty to nečteš, jinak bys věděla, že:
    „Když totiž bude po čase potřeba doplnit vodu či živiny, dostanete do svého smartphonu včasnou notifikaci.“
    Takže Ti ty květináče ŘEKNOU, že je máš zalejt. To za ty 4 litry stojí, ne?

  49. No, Judita spíše kreslí komixy, spíše bych to viděl na měně „vzletné“ umění.
    Uvidíme za ten rok a něco 🙂

Komentáře nejsou povoleny.