Dušan Neumann
Střízlivý rozbor z pera Anatola Lieuvena z prestižního amerického magazinu Foreigh Policy
Při popisování Putina a jeho nejbližšího okolí si často vzpomenu na poznámku Johna Maynarda Keynese o Georgesi Clemenceauovi, francouzském premiérovi za první světové války: že to byl člověk v deziluzi, který „měl jedinou iluzi – Francii“.
Něco podobného by se dalo říci o ruské vládnoucí elitě a pomáhá to vysvětlit děsivě riskantní kolektivní hazard, který podnikla invazí na Ukrajinu. Možná jsou bezohlední, chamtiví a cyničtí – ale nejsou cyničtí vůči myšlence ruské velikosti.
Západní média používají termín „oligarcha“ pro označení superbohatých Rusů obecně, včetně těch, kteří nyní zcela nebo z velké části žijí na Západě. Tento termín se etabloval v 90. letech 20. století a ještě dlouho poté jím byl označkován každý bohatý ruský podnikatel. Za prezidenství Borise Jelcina skutečně ovládala malá skupina bohatých podnikatelů stát, který ve spolupráci s vysokými úředníky drancovali. Tuto skupinu však Putin během prvních let své vlády rozprášil.
Tři ze sedmi nejvýznamnějších „oligarchů“ se pokusili Putinovi politicky vzepřít. Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij byli vyhnáni do zahraničí a Michail Chodorkovskij byl uvězněn a poté vyhoštěn. Ostatním a jejich četným méně významným protějškům bylo umožněno ponechat si své podniky v Rusku výměnou za bezpodmínečnou veřejnou podřízenost Putinovi. Když se Putin po zahájení invaze na Ukrajinu setkal (prostřednictvím videa) s předními ruskými podnikateli, nebylo pochyb o tom, kdo dává rozkazy.
Silou, která zlomila oligarchy, byla bývalá KGB, reorganizovaná v různé nástupnické bezpečnostní služby. Sám Putin samozřejmě z KGB vzešel a velká většina vrcholné elity pod Putinovým vedením pochází z KGB nebo přidruženého zázemí (i když ne z ozbrojených sil).
Tato skupina zůstala pod Putinem pozoruhodně stabilní a homogenní a je (nebo byla) mu osobně blízká. Pod jeho vedením drancovali svou zemi (ačkoli na rozdíl od Jelcinových oligarchů si většinu svého majetku ponechali v Rusku) a podíleli se na jeho zločinech nebo s nimi souhlasili, včetně největšího z nich, invaze na Ukrajinu. Opakovali Putinovu štvavou propagandu proti Ukrajině i jeho odsudky západní dekadence.
Vzhledem k tomu, že se Rusko propadá stále hlouběji do válečných bažin a do hospodářské krize, je hlavní otázkou, zda – pokud se válku nepodaří rychle ukončit diplomaticky – mohou Putina odstranit (nebo přesvědčit k odstoupení) samotné ruské elity, aby se pokusily vyprostit Rusko i sebe z jámy, kterou jim vykopal. Abychom mohli posoudit, jaké jsou k tomu šance, musíme pochopit povahu současných ruských elit, a především Putinova nejbližšího okruhu.
Aby ilustroval hloubku ruské katastrofy devadesátých let a ztotožnil se se všemi, kteří jí trpěli, Putin uvedl, že se v jedné fázi – ještě jako podplukovník KGB – snížil k tomu, že si přivydělával jako taxikář na volné noze. To je docela věrohodné. Když jsem v roce 1994 pracoval jako novinář pro The Times v Rusku a bývalém SSSR, byl mým řidičem na severním Kavkaze bývalý major KGB. „Mysleli jsme si, že jsme páteří Sovětského svazu,“ řekl mi trpce. „Teď se na nás podívejte. Praví čekisti!“ odfrkl si.
„Pravý čekista“ (nastojaščij čekist) byla sovětská propagandistická fráze zahrnující vlastnosti jako bezohledná disciplína, odvaha, ideologická oddanost a čestnost, které byly údajně charakteristické pro Čeku, první sovětskou tajnou policii vytvořenou Leninem a jeho spolupracovníky.
Stalo se to předmětem mnoha sovětských vtipů, ale není pochyb o tom, že Putin a jeho nejvyšší elita se v tomto světle nadále vidí jako páteř Ruska – i když se zdá, že Putin, který je všechno, jen ne revolucionář, se mnohem silněji ztotožňuje s bezpečnostními elitami carského Ruska, než toho sovětského.
Zajímavou ilustrací toho je film Svaz spásy (Sojuz spasenije, 2019) o radikálním povstání děkabristů z roku 1825, natočený s podporou ruského státu. Ke značnému šoku mých starších ruských přátel, kteří byli za komunismu vychováni v úctě k děkabristům, jsou hrdiny tohoto filmu car Mikuláš I. a loajální carští generálové a úředníci, kteří proti povstalcům bojovali za zachování vlády a pořádku.
Ačkoli nashromáždili obrovskou moc a bohatství, Putin a jeho nejbližší okolí zůstávají silně rozhořčeni způsobem, jakým se v 90. letech zhroutil Sovětský svaz, Rusko i jejich vlastní organizace – a velká moc v kombinaci s velkou záští je jednou z nejvýbušnějších směsí v domácí i mezinárodní politice.
S tím, jak postupně sílily Putinovy autokratické tendence, začala skutečná moc (na rozdíl od bohatství) v systému stále více záviset na neustálém osobním přístupu k prezidentovi; a počet těch, kteří takový přístup mají, se zúžil – zejména poté, co strach z covidu vedl Putina k drastické osobní izolaci – na hrstku několika blízkých spolupracovníků.
V prvních letech své vlády mohl být Putin (který byl služebně mladým důstojníkem KGB) považován za „prvního mezi rovnými“ v rámci špičkové elity přátel a kolegů. Dnes už tomu tak není. Stále častěji jsou i silovici veřejně degradováni na služebníky autokrata – jak názorně ukázalo Putinovo ponižování šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina na televizním zasedání Rady národní bezpečnosti v předvečer války. Takové pohrdavé chování vůči nejbližším stoupencům by se Putinovi mohlo vymstít, jako se to stalo už mnoha autokratům v minulosti.
Nejbližší okruh tvoří ministr obrany Sergej Šojgu (bývalý ministr pro mimořádné události, který nikdy nebyl vojákem), Nikolaj Patrušev, bývalý šéf domácí rozvědky a nyní tajemník Rady národní bezpečnosti, Naryškin a Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády, kterého Putin jmenoval do čela ropné společnosti Rosněfť. Pokud do tohoto nejbližšího někdy patřili vrcholní ekonomičtí představitelé s „vlasteneckými liberálními“ sklony, byli z něj dávno vyloučeni.
Tito muži jsou v Rusku známí jako „siloviki“ – „muži síly“. Mezi siloviky a širšími ruskými elitami – rozsáhlými a velmi nesourodými a nejednotnými kongregacemi bohatých podnikatelů, vysokých úředníků mimo užší okruh, vedoucích představitelů médií, nejdůležitějších generálů, vlasteneckých intelektuálů a pestré party lokálních prominentů, poskoků a agentů, kteří tvoří vedení Putinovy strany Jednotné Rusko – je třeba vést jasnou linii.
Mezi některými širšími ruskými elitami je již patrné znepokojení nad invazí na Ukrajinu a jejími důsledky. Přirozeně to začalo u ekonomických elit, vzhledem k jejich životním zájmům na obchodu se Západem a pochopení katastrofálního dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku. Roman Abramovič, jehož nespokojenosti si nešlo nevšimnout, když hledal kupce pro fotbalový klub Chelsea, tento týden zjistil, že prodej byl zastaven, protože mu byla zmrazena jeho aktiva ve Spojeném království. Michail Fridman, předseda společnosti Alfa Group (již západní sankce těžce zasáhly) a jeden z přeživších „oligarchů“ z 90. let, vyzval k brzkému ukončení války, stejně jako hliníkový magnát Oleg Děripaska.
Pokud nedojde k mírové dohodě a válka se protáhne do krvavého patu, ekonomika prudce poklesne a životní úroveň ruského obyvatelstva se citelně sníží, čímž se nevyhnutelně radikálně rozšíří veřejné protesty, státní represe a pokusy státu o drezírování a vykořisťování byznysu, a tím i nespokojenost širších elit.
Ty však postrádají kolektivní instituce a, což je možná ještě důležitější, kolektivní identity, které by jim umožnily snadno se spojit a Putina sesadit. Dumu neboli dolní komoru ruského parlamentu mi jeden ruský přítel výstižně popsal jako „kompost plný různých druhů shnilé zeleniny“. To je trochu nelaskavé – v Dumě sice zasedají slušní lidé, ale bylo by marné hledat v ní jakékoliv politické vůdce.
Armáda, která by jinde ve světě byla institucí iniciující převrat, byla cílevědomě depolitizována, nejprve sovětským státem a nyní tím Putinovým, výměnou za rozsáhlé státní financování. Nyní se zavázala k vojenskému vítězství na Ukrajině, nebo alespoň k něčemu, co lze jako vítězství prezentovat.
Na druhou stranu Putinova bezohledná čistka ve vyšších armádních kruzích spolu se zjevnou nekompetentností, s níž vrchní velení řídilo invazi na Ukrajinu, může v budoucnu vést ke značné nespokojenosti v armádě, včetně generálů nižších hodností. To znamená, že armáda se sice sama proti Putinovi neobrátí, ale je také velmi nepravděpodobné, že by ho zachránila.
Jeden z nejúčinnějších tlaků na Putinovu elitu mohou vyvíjet jejich vlastní děti. Téměř všichni rodiče vyrostli a začali svou kariéru v posledních dekádách Sovětského svazu. Jejich děti však v mnoha případech získaly vzdělání a žily převážně na Západě. Mnozí z nich souhlasí, alespoň v soukromí, s Jelizavetou Peskovovou, dcerou Putinova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, která proti válce protestovala na Instagramu (pak příspěvek rychle smazala). Rodinné večeře doma u Peskovových jsou jistě v těchto dnech zajímavé.
Silovikové jsou však s Putinem a válkou natolik spojeni, že změna ruského režimu by musela zahrnovat odstavení většiny z nich od moci, eventuálně výměnou za slib, že nebudou zatčeni a zachovají si své majetky (takovou záruku dal Putin svému předchůdci Jelcinovi).
Přesto tato změna může trvat dlouho. Siloviki byli jsou poměrně správně vykreslováni jako hluboce zkorumpovaní – ale jejich korupce nese zvláštní rysy. Vlastenectví je jejich ideologií a sebeospravedlněním jejich nesmírného bohatství. Jednou jsem si u šálku čaje povídal s bývalým vysokým sovětským úředníkem, který udržoval kontakty se svými starými přáteli z Putinovy elity.
„Víte,“ uvažoval, „za sovětských časů byla většina z nás opravdu celkem spokojená s dačou, barevnou televizí a přístupem do speciálních obchodů s některým západním zbožím a dovolenou v Soči. Byli jsme naprosto spokojení a srovnávali jsme se jen s ostatními občany, ne se západními elitami.“
„Dneska mají silovici samozřejmě rádi svůj západní luxus, ale nevím, jestli je všechno to kolosální bohatství dělá šťastnějšími, nebo jestli jsou pro ně nejdůležitější peníze samotné. Myslím, že jedním z důvodů, proč kradou v takovém měřítku, je to, že se považují za představitele státu a mají pocit, že být chudší než banda podnikatelů by bylo ponížením, dokonce jakousi urážkou státu. Dříve platilo, že úřední hodnost vám dávala nejvyšší postavení. Nyní musíte mít k hodnosti i obrovské množství peněz. To je to, co s ruskou společností udělala devadesátá léta.“
Silovikové přirozeně lpí na myšlence veřejného pořádku, na pořádku, který zaručuje jejich vlastní moc a majetek, ale který je také podle nich nezbytný k tomu, aby Rusko neupadlo zpět do chaosu 90. let a ruské revoluce a občanské války. Katastrofa 90. let podle nich zahrnovala nejen katastrofální úpadek státu a ekonomiky, ale i společensky destruktivní morální anarchii – a jejich reakce nebyla nepodobná reakci konzervativní americké společnosti na 60. léta nebo konzervativní německé společnosti na 20. léta.
V tomto ohledu mají Putin a silovici opravdové sympatie velmi velké části ruského obyvatelstva, které zůstává silně rozhořčeno – jak nad způsobem, jakým byli v 90. letech zrazeni a okradeni, tak nad tím, co vnímají jako otevřené pohrdání, které vůči obyčejným Rusům projevují liberální kulturní elity t Moskvy a Petrohradu.
Při jedné nezapomenutelné příležitosti v polovině 90. let jsem byl požádán, abych po večeři přednášel na konferenci pořádané přední západní bankou pro západní investory a ruskou finanční elitu. Večeře se konala ve známém moskevském nočním klubu. Když mi vypršel čas, nikdo se nepokusil dát mi to najevo. Namísto toho za mnou najednou začala znít jazzová verze sovětské vlastenecké písně a na pódiu objevil někdo v medvědím kostýmu, mávající ruským vojenským praporem a vedoucí za sebou řadu tanečnic oděných do velmi zkrácených parodií národního kroje.
Tváří v tvář této konkurenci jsem se ani nepokusil pokračovat ve svém pečlivě promyšleném projevu, ale zmateně jsem se odebral ke svému stolu. Najednou jsem měl mrazivě studený pocit. Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Kabaret z roku 1972, odehrávající se v nočním klubu ve výmarském Berlíně nedlouho před nástupem nacistů k moci, v níž tanečníci předvádějí před chichotajícím se publikem parodii na přehlídku slavného německého vojenského pochodu. Přemýšlel jsem, zda i v Rusku bude za všechno to veselí vystaven strašlivý účet – a obávám se, že Ukrajina a ruští vojáci ho nyní platí.
Jedním z nejhorších důsledků této války bude hluboká a dlouhodobá izolace Ruska od Západu. Domnívám se však, že Putin a silovici (i když v širších elitách jich mnoho není) tuto izolaci vítají. Začíná jim imponovat čínský model: nesmírně dynamická ekonomika, disciplinovaná společnost a rostoucí vojenská velmoc, které s železnou kontrolou vládne dědičná elita, jež spojuje obrovské bohatství s hlubokým vlastenectvím a prosazuje myšlenku Číny jako samostatné a nadřazené civilizace.
Možná chtějí, aby Západ natlačil Rusko do náruče Číny, a to i přes riziko, že se tím Rusko stane závislým na Pekingu. A samozřejmě věří, že válka na Ukrajině upevní vlastenecké cítění v Rusku na podporu jejich vlády a také jim umožní, aby se ve jménu podpory válečného úsilí zapojili do zesílených represí. Tyto represe již začaly: v Rusku byly uzavřeny poslední nezávislé sdělovací prostředky a zákony trestají jakoukoli kritiku války jako vlastizradu.
Především z hlubokých historických, kulturních, profesních a osobních důvodů jsou silovici a ruská oficiální elita obecně zcela a neodvolatelně oddáni myšlence Ruska jako velmoci a jednoho z pólů multipolárního světa. Pokud v to nevěříte, nejste součástí ruského establishmentu, stejně jako pokud nevěříte v globální prvenství USA, nejste součástí amerického zahraničního a bezpečnostního establishmentu.
Místo Ukrajiny v této doktríně přesně vystihl bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijským impériem.“ Ruský establishment s ním zcela souhlasí. Přinejmenším posledních 15 let také souhlasí s tím, že záměrem Ameriky je zredukovat Rusko na podřízenou velmoc třetího řádu. V poslední době dospěli k závěru, že Francie a Německo se USA nikdy nepostaví na odpor. „Pro Západ máme jen nepřátele,“ jak mi v roce 2019 řekl jeden intelektuál z establishmentu.
Ruský establishment považuje podporu ukrajinského nacionalismu za klíčový prvek protiruské strategie Washingtonu. Dokonce i jinak klidní a rozumní členové ruského establishmentu se vrtěli vzteky, když jsem se v rozhovoru odvážil naznačit, že by pro samotné Rusko bylo lepší nechat Ukrajinu jít. Zdá se, že jsou připraveni v případě potřeby dlouho a bezohledně bojovat, a to za cenu nesmírných nákladů a rizik pro svůj režim, jen aby tomu zabránili.
No, dopadlo to dobře, vzali se 😀
Obřad v pohodě, a po obřadě výborná restaurace u Kroka. Neznal jsem, ale dostal jsem výborné reference a mohu potvrdit.
Nyní se jdu podívat, jestli už sklapla ta ukrajinská past, co jsem nedokázal pochopit 🙂
A byla tam taky Kazi, Teta a Libuše?
Tak teď ještě posypat svatební lože květy, přípravit šampáňo a jahody.
Jahody jsou zásadní, když spadne na prostěradlo, udělá červenou skvrnu. Prostěradlo pak nevěsta druhý den vyvěsí coby veřejný důkaz svého předsvatebního panenství.
No, nevím, nevím s tím předsvatebním panenstvím… ty tři děti to trochu kazí….
To byl zázrak! 😀
Kdežto Česko je stát, který vypadá jako benzínová pumpa.
Evropa ta jezdí tankovat? tady nabírají ceny na razanci. Na hranici s Německem 2.20 sFr. Ověřím vnitrozemí, tam bývá až o 0.10 Rp víc.
A vláda – nic…
err.: Evropa k vám jezdí tankovat?
Schumi
Petra čeká svatební noc tak neotravuj s pumpou 🙂
Dobré ráno. Ad veřejné mínění v Evropě k ruskému útoku na Ukrajinu.
Zatím jsem ve své bublině narazil jen na málo případů, které by oslavovaly znásilňování, mučení, vraždění civilistů ruskými útočníky. Podobně málokdo oslavuje bombardování a rabování jaderných elektráren. Ničení továren. A ještě jsem nikoho neviděl oslavovat návrat soch Lenina na územích, které chce Rusko připojit jako svou další kolonii.
I ti nejvíce naklonění Putinovi ho přirovnávají k balkánské řeznici a počítají s tím, že ho Rusové milují a budou milovat jako Srbové tu zmiňovanou.
Ta souvislost by spíše měla mluvit o Ukrajincích, Rusy nebombarduje ..
Je to sbírka argumentačních faulů. Ale říkají tomu „politika“… [;>))
Ukrajinci neexistují. To je židobolševická angloamerická imperialistická nacistická konspirace.
Další, tentokrát prvoplánový faul. Existenci Ukrajinců popírá kdo? Pár Ukrajinců znám. Ti existují naprosto prokazatelně. ba přímo hmatatelně. I pár Rusů a Bělorusů znám. Pravda, jejich názory (různé) nejsou žádný „výzkum veřejného mínění“, zato jsou autentické.
Ironie i sarkasmus by měly být vtipné. [;>))
Možná, že nyní právě Ukrajinský národ vzniká, pod tlakem se tvoří identita.
Ukrajinci jsou jednak ti, kteří žijí na nějakém věcném základě nazvaném Ukrajina, (tak by se mohli jsmenovat například Okrajinci), a ti, kteří se označují za Ukrajince. Ti které potkávám, většinou mezi sebou mluví rusky.
Například Muslimský národ zjevivší se v někdejší bývalé Jugoslávii.
To máš tedy docela dobrou bublinu. Tu fyzickou já taky, ale na internetu to nadšení pro Rusy docela bují. Zajímavý paradox ….
Odpovím místo nicknameho:
Jsou to jenom neználci, kteří mají špatné informační zdroje a ještě je zcela nesprávně politicky vyhodnocují. Důchodci a nižší třída vůbec. Lopaty. Lidé bez jakéhokoliv rozhledu.
Spíše jako Američané tu zmiňovanou, ne?
To znásilňování, co si vymyslela ta ombudsmanka, mi fakt nevadí.
Svůj názor na ono válku jsem řekl a nemá smysl jej opakovat. Žádné oslavování v něm není.
Titulek:
Kartous: Učitel může být neonacista, ale do výuky to promítat nesmí.
Pokd to podle Kartouse platí o učitelích, tak to samozřejmě platí i o šéfstvu nejmenovaného státu. To ale hraje do noty Putinovi! Toje ostuda.
Jenže se to „do výuky“ promítá naprosto podstatně.
Takže – okamžitá výpověď! [;>))
Učitel může být nácek? No já chápu, že na Ukrajině to jinak nejde, tak pan Kartous změkčuje kritéria.
Jo, tak u nás to zatím jen začíná, je to nepovinné.
To není humor. To jsou fakta. Chudáci děti.
Tak za covidu jsme si ověřili, že propaganda ve školách je dnes zhruba na úrovni té za bolševika. Řešení stejné, doma vysvětlovat a instrukce, ať si to nechají pro sebe.
Jeee, Kunetka je po svatební noci živej 🙂
Ts, ts…. 🙂
Kolik že to má P.K. potomků? Je to konečný stav? [;>)
Nacista je jen stupňovaný nacionalista, což je výraz pro nadšeného vlastence.
Hraní si se slovy. Opak nacisty je internacionalista. „Proletáři všech zemí….“
Pochopitelné je, že po „zrušení národností“ se objeví opačný trend.
Dobré ráno,
„Tu fyzickou já taky, ale na internetu to nadšení pro Rusy docela bují. Zajímavý paradox ….“
Nadšení pro Rusy ještě neznamená, že někdo oslavuje mučení a znásilňování.
A pokud někdo poukazuje na to, že situace není černobílá a že Ukrajina taky není žádný etalon demokracie a svobody, ale byla před válkou země , prolezlá korupcí, kd evládnou oligarchové a jejich loutky, tak to rozhodně neznamená nějaké „nadšení pro Rusy“
Navíc na internet chodí specifický druh lidí – hodně z nich jsou zamindrákovaní chudáci, kteří mají potřebu se ubezpečit, že jejich názory jsou ty jediné správné a kdokoliv si myslí něco jiného, tak musí být znectěn, podupán a označen patřičnou nálepkou.
Jakému klubu fandí, jestli jsou „pro Rusy“ nebo „pro Ukrajinu“ není v tech sporech ve skutečnosti vůbec postatné.
Internet je virtuální svět, ne realita.
Ti mi na internetu nevadí. Vadí ti ve státním mocenském aparátu vydávající stanoviska a pokyny jaké otevření huby trestně stíhat. Všech věkových kategorií. Staří psi i mladí indoktrinovaní mileniálové. Včera jsem se bavil s bývalým kolegou, už důchodcem, že mi toto připadá pikantní zvlášť ve výročí heydrichiády, že se nedivím, že tehdy bylo tolik popravených. A to že nebyl Internet… Tisíce“závadných příspěvků“, stovky trestních řízení, desítky stíhaných. Prý, že to nemohu srovnávat, protože dnes za to nehrozí poprava, nýbrž jen nanejvýš tři roky vězení.
Nepochopil, že jde o princip. Mumlal o právech suverenního státu, a když jsem připomněl, co „demokratické“ velmoci činily ale i činí jindy jinde, dostalo se mi odpovědi, že to je minulost, a navíc že tohle je v Evropě, že to je něco jiného. Jaký to test universality principu…. Přitom inteligentní, historicky a politologicky vzdělaný, leč…večer sedne k televizi….
Sice uznal, že Ukrajina je jedna z nejprokorumpovanějších zemí světa, že je ovládaná a vyžíraná mafiánskými oligarchy, leč, že je suverenní země a jako taková má právo na nedotknutelnost. Na otázku, co znamená „suverenní“, v čem spočívá suverenita, co je jejím základem, nedokázal odpovědět. Jeden z těch žijících ve světě jehož základem je lejstro. Ani jsem mu k aplikaci jeho tezí nepředhodil vznik Republiky Československé. Odpověď by byla „To bylo něco jiného, to nemůžeš srovnávat. Dneska je dneska…“
Všimněte si vrchnostenského omílání „práv státu“, zatím co životy ticíců, desetitisíců lidí, a jinde statisíců, jsou u zadele. Pročítám věrouční pindy a konstrukce, argumentace a odkazy na „mezinárodní právo“, na vyjádření toho či onoho. Kterakže prostý člověk má vědět, že se dopouští něčeho trestného. I kdyby. b Je mu to tlumočeno v médiích. Nemáš do hlavy zavedený trychtýř? Máš smůlu. Snažíš se věcně a logicky argumentovat? Máš smůlu. MY jsme inkvizice. MY máme pravdu. MY vždycky zdůvodníme. Tak jako kdysi a tak jako v budoucnu. Protože bez ohledu na to, jaká je pravda, MY svoji pravdu budeme mít vždycky. Protože pravda, to jsme MY.
Znám své pappenheimské. Bavím se představou, že bychom byli v opačné pozici. Že bychom byli pod ruským vlivem. Například jako Bělorusko. Co oni? Jako bych je slyšel. Hřímali a argumentovali by stejně vehementně. Jen své opačné závěry by podkládali jinými argumenty. Za přikyvování těch, ládovaných skrz trychtýř jiným obsahem. Tak jako mnozí přehodili výhybku v osmačtyřicátém. Jako bych slyšel „To nemůžeš tak brát, to bylo něco jiného.“ Ne. Je to stejné. Vždycky je to stejné.
Ovšem, můžeme se těšit tím, že za nynější projev kacířství nehrozí hranice, popravčí četa, utracení v koncentráku, patnáct let těžkých nucených prací jako v Rusku, ale nanejvýš tři roky v lidskoprávním vězení vyspělé evropské demokracie, s převýchovou v uvědomělého občana vyspělého svobodného a demokratického světa.
A všimli jste si, když tu tak diskutujete o nacistech, že obě strany – přívrženci Ukrajiny i přívrženci Ruska, tvrdí v dojemné shodě, že nacisti jsou ti druzí?
Kupodivu, všiml. [;>) Obě strany se vzájemně obviňují – z hypertrofovaného vlastenectví. Ale myslím, že si nebudu kazit neděli. Je to podobná situace jako hra „mlýnek“. Už i ten slovní fotbal je zajímavější.
Vy máte, Kocoure, z toho sloupku rozhled.
Ale z perspektivy žab a myší ledacos unikne….
Sloupků je dost. Každý má možnost se vydrápat nahoru na ten svůj. Jenomže ztratí podporu: buď žab nebo myší a musí myslet sám za sebe. A koukat se kolem všemi i nepovolenými směry. Dá to víc námahy než sborové skandování známých hesel. Ale – dobře mu tak. Sám si zvolil.
Vzorce jsou stejné. Liší se obsah. Átón anebo Ámón. Jak kdy. Nevhodné hoďte krokodýlům.
Mne by stále zajímala ta rafinovaná past…
maYda (5.6.2022 (9.55))
Nácek – to je jednoduché. Nácek je ten, kterého za nácka kavárna označí.
Ale já se neptala, skimici, kdo je nácek.
Já se ptala, jetsli jste si všimli, že se tak označují oba tábory – proruský a proukrajinský – navzájem.
Dobré dopolední vespolek,
vy tedy máte při neděli starosti. Co takhle sváteční oběd, he ? Kdopak dnes vaří u Kunetků – nebo bude oběd opět v restauraci 😉 ?
Nickname,
tak to máte vzornou „ostříží“ bublinu. Fakt nemáte jiná témata k hovoru ? Počasí, děti, zahradničení, chov rybiček nebo lukostřelba ? Tak to je mi vás v té bublině dost líto.
V restauraci. Včera to bylo gurmánské a děti si moc vytříbených jídel neužily, tak dnes pizza, ať se podíváme i na druhou stranu gurmánského spektra 🙂
Tu pizzu bych i třeba trochu záviděl.
Ten gurmánský oběd ne. Tři různé příbory,. nepoplést to… Ne, já se raději najím něčeho chutného bez účasti na cirkusovém show v dobré restauraci, kdy vidím na číšníkovi, že mi musí s pokerovou tváří promíjet mé prohřešky při stolničení.
(Gurmán / gurmet – alles gleich!)
Nelze poplést. Příbory k předkládané krmi se berou od krajních.
Ovšem nemám rád když mi za zadelí stojí personál a neustále se ptá zda je vše v pořádku. Dolévat si umím sám. Podniky tohoto druhu stolničení navštěvuji velmi zřídka, nepatřím do příslušné kostýmní společenské kategorie „ach ano, ó nikolivěk“ s malíčkem „takhle“. Ani šnekací příbor nemáme. Ani rybí, protože o stříbrnou soupravu pro dvanáct osob jsme přišli při vloupání krátce po první Havlově amnestii. Ne, že bych při stolování, kdyby na to přišlo, dělal ostudu, leč nevyhledávám.
Nejsem skimic 🙂 Jídla byla výtečná, ale zas tahle úroveň to nebyla. Česká kuchyně, nevtíravá obsluha. Prostě tak akorát.
Pizza!
Přešel jsi na temnou stranu Síly, Petře Obiwane Kunetko?
Aspoň kdyby to byl Quiche Lorraine
A nejlepší je s ananasem! 😀 😀 😀
Blééééééé, vem si americkou helmu a běž bojovat na Ukrajinu 🙂
Jsem věděl, že Ti pokazím oběd 🙂
Navíc je známo, že novomanželky většinou moc vařit neumí. Takže z počátku bude oblíbené něco z konzervy, pak sekaná s bramborem, česnečka, časem přijde buřtguláš a později i něco složitějšího. Proto je v dané fázi koupě pizzy rozumné řešení. Věřím v pozitivní vývoj, protože si pan P.K: určitě nevzal nějakou nevzdělavatelnou osůbku !
Pche, Matzurko, já jsem stihla při tom tlachání dát do remosky kachní nohy a do trouby piškot.
Nebo spíš jsem při přípravě oběda stihla i tlachat.
je pravda, že pečená kačena není ideální do teplého letního počasí, ale já tu mám sklenici kysaného zelí, které je nutno spotřebovat a taky staré brambory na chlupačky k tej kačeně.
Mňo,
vzhhledem k tomu, že se kamarádovi na prut chytili nějací neopatrní kapři, tak se schyluje ke kaprovi. Tu rybu moc nemusím, ostatně, prý si jí kdysi dávno přivlekli černoprdelníci až odněkad z Indočíny kvůli postním dnům.
Nicméně, osolená a okmínovaná hozená na pár minut sem a tam na grill se s vařeným brambůrkem, bylinkama a pár rajčátkama docela dá.
U Skimiců budou Letní Vánoce 🙂
Doufám, že až večer po celodenním půstu!
Tak gurmánský oběd a příjemné prostředí v restauraci, která si nehraje na hogo fogo se ještě nemusí vylučovat.
Jednou na nějaké služebce nás šéf pozval na oběd na útraty firmy. Že prý ta hospoda byla v pořadu Ano, šéfe, jak ji Pohlreich dal do pucu.
Už vstup byl odrazující – v hospodě prázdno. Pravda, nebyla typická doba oběda, ale v hospodě, kam jsme jinak chodili, bývalo i touhle dobou nabito a nebylo to jen kvůli velmi příznivým cenám, ale i skvělé kuchyni, byť lidové s jednoduchými jídly.
A varovným signálem byla i znuděně se tvářící obsluha v bílých košilích a purpurových vestách.
Jídlo bylo nekřesťanský drahé, což nám mohlo být fuk, protože to platil šéf, ale svíčková nic moc, maso poněkud tuhý a kuchař očividně netušil, že když už ohřívat knedlíky, tak nad párou a ne v mikrovlnce. Navíc to byl takový ten knedlík typ „molitan“, co se omáčkou nacucá a rozblemcá.
Takže jsme se nadále oddávali gurmánským zážitkům v naší oblíbené lidovce, případně jsme to občas prostřídali jen o trochu dražší, ale z hlediska jídla stejně vynikající hamburgárnou.
Nitno dodat, že jsme na té služebce byli na průzkumech a dokumentovali sjme všelijaké zpustlé zahradní stavby, sklepy, dokonce i kanalizační stoky, takže jsme byli nejen patřičně oblečeni, ale po víc než půldni v takovém prostředí a složitém terínu i špinaví a ucouraní 😀
Ale ta svíčková si ani lepší ohoz nezasloužila, v leckteré zdaleka ne tak hogo fogo hospodě jsem jedla lepší
Svíčková byla „al dente“?
Zajímavé je, že třeba na kaprovi nestojí svíčková za nic.
JJ, tak nějak to bylo. Ty supergurmánské restaurace jsou obvykle zklamáním, anebo je neumím ocenit.
A mezitím, co Rusko a USA vedou proxy válku
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3499096-na-cinskou-vesmirnou-stanici-odleteli-tri-kosmonauti-postavi-nove-moduly
TAk on to byl asi hlavně nevhodný záměr.
Menší město, kde hlavními taháky byla lokální univerzita a zámek s parkem, kam proudili turisti, hlavně takoví, co si chtějí odpočinout, najíst se a jet nebo jít dál. Mohovitější klientela obvykle necourá po českých zámcích, ale jede do ciziny a študáci si večer zajdou na pivo s hamburgerem někam, kde je to levné.
A pracující lid tohle taky na oběd nevyhledává.
„Ti mi na internetu nevadí. Vadí ti ve státním mocenském aparátu vydávající stanoviska a pokyny jaké otevření huby trestně stíhat. “
Mám to stejně.
Ale řeč byla o tom, že na internetu jsou lidi „nadšení Rusy“.
A ti momentálně asi nejsou v mocenském aparátu. I když kdyby byli, chovali by se stejně.
Takové nekritické nadšení nepřežije střet s realitou. Ba přechází v opak. Co se týče mocenského aparátu, prvořadě si hledí aby mocenským aparátem zůstal bez ohledu na směr větru. To je jeho přirozená obecná vlastnost.
Koukám, že Zeman už plánuje s Putinem vojenský soud. Takže Moskevský pohár?
Převrácení Ferdyše Pištory…
A takový to býval rebel…
Otázka kdo v tomhle případě Lomikar, kdo Kozina.
„Nemáš do hlavy zavedený trychtýř? Máš smůlu. Snažíš se věcně a logicky argumentovat? Máš smůlu. MY jsme inkvizice. MY máme pravdu. MY vždycky zdůvodníme. Tak jako kdysi a tak jako v budoucnu. Protože bez ohledu na to, jaká je pravda, MY svoji pravdu budeme mít vždycky. Protože pravda, to jsme MY.“
Jo, přesně. Ještě bych dodala „za jakéhokoliv režimu, který nám to dovolí“
Jestli ten režim bude nacistický, komunistický, zelený, jestli jde o Ukrajince nebo Rusy, katolíky, machometány, to je věc podružná. Hlavně, že já jsem ta inkvizice a můžu kdekomu zavřít hubu, případně s hubou i jejího nositele.
Přesně tak. „Je dobré být bidelníkem.“
Těší mě, že bylo pochopeno.
Jezuskote, náš prezident ?
To indický ministr zahraničí má taky svoji bublinu, viz jeho rozhovor na Globesec v Bratislavě – informovala o tom vůbec naše média ?
„Evropské země by měly přestat nafukovat své vlastní problémy na úroveň celého světa, zatímco ignorují problémy jiných regionů, indický ministr zahraničí Jaishankar odpověděl na otázku o Ukrajině a vztazích se Západem…“
https://www.republicworld.com/world-news/global-event-news/jaishankar-calls-out-europes-problem-is-worlds-problem-mindset-holds-indias-ground-articleshow.html
Kdo by se odvážil!
Je přirozené, že většina lidí své problémy považuje za závažnější než problémy cizí.
Co se týče Indie, má spoustu prblémů majících vnitřní příčinu. Prakticky všechny. Ať ministr ze zahraničí svolá ze světa všechny indické guru vyučující tam moudrost, mír v duši, transcendenci, jediný správný způsob života… a jeho země se stane rájem.
Zapomněl jsem na harmonii.
A zase ten „úhel pohledu“. Harmonie, nazírána z jiného úhlu, se může klidně jevit jako disharmonie.
A dneska bude repete oběda ze včera. Uzené, zelí ze včerejška (druhý den je vždy lepší) a brambory, Vzhledem k ceně jsou brambory docela luxusní příloha se kterou by se mělo šetřit. Uzené už začíná vonět až do mé vzdálené trucovny. Tak pomalu půjdu…
Babča s dědou kdysi měli svoje bramborové políčko. Uživilo tři rodiny.
Dneska by byli boháči.
Kdyby tam nebylo to uzené, tak by to šlo.
Byla otázka jaké kdo má bubliny. Ne o čem se bavíme. Ukrajina je naprosto okrajové téma.
Premisa neexistence Ukrajinců vedla k útoku na Ukrajinu. Neexistující ukrajinština, neexistující území, neexistující národní pospolitost.
Ad korupce: Zkorumpovanost našeho Severozápadu je pověstná.
K útoku nevedla premisa neexistence Ukrajinců, to je jen část ideologického zdůvodnění, ale pragmatický zájem. Jako ve všech jiných případech. Bez ohledu na ideologické kecy. Od „Bůh nám dal tuto zemi a proto…“, od osvobození Božího hrobu po dnešek. Tenkokoncoví, tlustokobncoví…Bez výjimky.
Otázky obvykle zakončuje otazník.
Významným rysem české kultury je kolísající nekritický obdiv k cizímu. K tomu, k onomu. „Přimknelismus“ kompenzující nedostatečné pozitivní sebevědomí. Zahrnující nahoru se hrbit, dolů šlapat.
Například jako samozřejmost je přijímáno, když Ukrajinec o sobě hrdě prohlásí, že je Ukrajinec. No, proč ne….Jenže jestliže Čech o sobě hrdě prohlásí, že je Čech, je to namnoze těmi samými, považováno za projev nemístného nacionalismu. Natož mluvit o českých národních zájmech. Zatím co u jiných je bráno jako samozřejmost a pozitivum být Italem, Francouzem, Němcem, Maďarem, Irem, Slovákem, Polákem, a zvlášť nyní Ukrajincem…., zde být Čechem je pojímáno za něco podezřelého, nevohodného, protievropanského. Toto je implantováno zdejšími médii i politiky. „Já jsem také Čech, ale nemusí o tom každý vědět.“ Navíc komplikováno tím, že je Morava a Slezsko, kraj razovity.
Vznik národa Československého ve smyslu politickém se nezdařil.
Vznik národa československého se nadmíru zdařil. Nyní máme dva státy. Příklad pro celý svět. Až se Rusko bude chtít dělit, můžeme přijet pomoci, poradit.
Spíše bychom měli pomoci Španělsku a Velké Británií.
Divided Kingdom of Small Britain without Scotland and Nothern Ireland.
To zní krapet velkohubě.
Tomu Rus rozumí.
Českomoravskoslezskožidovskoněmeckomaďarskocikánskozakarpatského.
Škyt!!!! Jo!!!!
No jo. Sláva Ukrajině!
https://echo24.cz/a/SCVJL/sef-ukrajinske-nadace-kseftoval-s-pomoci-ze-zahranici-mela-ji-dostat-armada
Mimochodem, nickname zapomíná, že Sovětský svaz se také rozdělil civilizovaně a ti, co u nás jugoslávský model odvrátili, jsou v opovržení občanstva.
Relativně civilizovaně. Viz Litva. Viz Podněstří, Abcházie.
Tak u nás taky padlo pár facek po hospodách. Na to, jaký to byl sud střelného prachu, civilizovaně.
Pravdou je, že z Čechů na Slovensko neudělali občany druhe kategorie, ač snahy byly (viz pokus o daň z hlavy)-
Ad Abcházie.
Mikheil Saakashvili se rozhodl
hledat zlaté rouno
a začal bombardovat severní Sarmatsko.
Dostal na prdel.
a místo rouna leda houno.
A Sarmati zabrali půl Kolchidy.
Oproti Jugoslávii skutečně civilizovaně, neb jim do toho nikdo nekcal a nebombardoval.
Jurij Podoljak hezky nazval to, co se děje na Ukrajině, 30 let odloženou občanskou válkou. Trefný postřeh.
IMHO se Ukrajinci na Donbase vrátili k osvědčenému jugoslávskému modelu.
A proč ne? V praxi se osvědčil 🙂
Samozřejmě. S výjimkou pokusu o převrat s internací Gorbačova to bylo na poměry neskutečně klidné.
Což některé nebetyčně sere, protože přišli o možnost si „přihledět“. Zvlášť na Rusku, v představě, že bude pokračovat vývoj jako v Sovětském svazu. Putin jim do toho Drang nach Osten hodil vidle. Že Rusko se dělit nebude. Čímž nastupující se evropská krize oddálená expanzí do zemí sovětského bloku, se prohloubila a pokračuje. Zvlášť po nezdařeném projektu expanze na (o) Ukrajinu.
Za tu cenu levné. Nekoupíte?
https://bulgarianmilitary.com/2022/06/02/location-kyiv-javelin-atgm-is-sold-for-30k-on-the-darknet/
Čekám, až bude akce na houfnice 😀
Vypadá, že ty M777 jim Rusáci rozmlátili ve skladě. Budou asi levné, jen si je budeme muset opravit.
Kolikpak asi bude stát Leopard? Že bychom ho nekupovali drahý od Němců…
Jich měl Fiala pro tetu pár koupit když už tam jezdí.
Nemám potřebu. Ale chápu. Javelinu neodolá žádná pancéřová limuzína mafiánské konkurence, či politika.
Bělobrádek na sjezdu Landsmannschaftu:
sudetští Němci jsou skvělými vyslanci pro spolupráci, mají totiž k českým zemím osobní vztah a po stovky let přispívali k jejich rozvoji a přispěli k jejich jedinečnosti.
V některých letech ho projevili i odtrhováním (1919, 1938) !
Na řečeném sjezdu rovněž dekorovali Zelenského nějakou medailí či co.
Nezáviďte Matzurko! [;>D) Třeba nám taky někdo někdy na nějakém sjezdu dá nějakou medaili jako to udělal Putin Jarkovi Nohavicovi.
A Jarek s tím „jidášským polibkem“ a blbci dodnes. Tedy ne s tou medailí, na tu je právem hrdý.
Kdyby můj prabratranec žil v Česku a ne v Polsku, asi by mu vyčítali i křestní jméno. Jmenoval se tak, jako jeho táta – Adolf.
Nezávidím, chraň Darwin.
Jen se mi nabízí „svůj k svému“…
Když vypnu politiku a politikaření:
Skutečně dobrý vztah mají, byli se před mnoha lety podívat na svůj rodný dům, ze kterého byli odsunuti a který jsme (naši) koupili za 400.- Kčs. Bylii příjemní, měli radost, že se o chalupu někdo dobře stará. Dali si bábovku a kafe a zase jeli dál. Pak jsme si léta psali než umřeli, ale jejich děti už o tu dřevěnici ztratily zájem.
Ani ne tak jen „sudetští “ z Krkonoš, jako Němci zde obecně. Připomněl bych jim, že mnoho německy mluvících Židů považujících se i za Němce. Než po třiatřicátém byli vyvedeni ze smrtelného omylu….
Zdalipak nynější „sudetští“ Němci vzpomínají i na ně?
Ano, dělo se to i tady.
Ale synové a vnuci? Co to mohli ovlivnit, když ještě nebyli na světě? Některé věci je třeba nechat zapadat prachem.
Což Bernd Posselt ovšem nedělá. Revanšisté? Ano! Jenže – nakolik se to liší od ukrajinsko-ruského sporu na Ukrajině?
Odfoukneš prach a už to jede.
===
Někdy popíšu historii jedné horské vesnice, kde Češi bránili v r. 1945 Němce, protože předtím bránili Němci Čechy. Ano, je to prý výjimečný případ. Ale je. Mluvil jsem s dětmi pamětníků.
Myslím si, že až to skončí na Ukrajině (před čtvrt rokem bylo pozdě!) tak se takových příběhů vyrojí spousta.
Zajímavý postřeh, jistě mi to ale někdo vysvětlí. Včera jsme prošel kus Prahy, která samozřejmé dává na jevo odpor vůči agresorovi a podporu napadenému.
Ani jedna Syrská vlajka.
A co takhle Jemenská, nic ?
Velmi zajímavá diskuse ve Foreign Affairs. Od Dušana můžete nahoře načíst, jak prestižní tiskovina to je.
https://www.cfr.org/event/russias-war-ukraine-how-does-it-end
„Well, as I take a look at this, you know, Secretary Austin came out that we’re going to weaken Russia. We have not really defined what weaken means“
„And so there’s no way that the Ukrainians will ever destroy or defeat the Russians, and so we got to really figure out what does weaken mean in the end state here. And I will also tell you, Richard, there’s no way that the Ukrainians will ever have enough combat power to kick the Russians out of Ukraine as well, and so what does that look like in the end game.“
Je vidět, že v USA hodně lidí neztratilo rozum a poižívá jej.
PK
myslíš vyvěšování žluto modrých vlajek?
Jako třeba tato?
https://fkteplice.cz/foto/top/ukrajinavlajka.png
Klíííd. To jen Teplice jásají nad udržením v Lize.
Hrdinům sláva!
V televolevizních novinách říkali, že hodně lidí usiluje o lépe placená místa.
Prý panuje názor, že by tomu napomohlo výrazné zvýšení počtu poslanců. 😉
Kdyby místo voleb byli poslanci vybráni metodou `hladových her` …
Co jsou hladové hry? Nějaká plošinovka?
strejda gůgl ví všechno.
„Hunger Games je románová trilogie s antiutopickými prvky pro mládež, kterou napsala americká spisovatelka Suzanne Collinsová. “
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hunger_Games
Ovšem hlavní idea poněkud připomíná starší film s tehdy mladým Schwartzeneggerem „The Running Man“
https://www.imdb.com/title/tt0093894/
To je divné, něco je špatně.
Sedím v místnosti, kde hraje TV – a naši vedou nad Španěly. No je fakt, že ještě není konec…
Tak jestli je to hokej… 😀
no právě. Není. To mě mate…
svět se vrací k normálu, v poslední minutě 2:2… 🙁
Kechlibar na Psu o „odpojování se od sociálních sítí“
https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/media-tisic-dnu-bez-facebooku.A220605_200606_p_spolecnost_nef
„Jste opravdu sociálně izolovaní.
Daleko více než dřív.“
Já to nedokážu posoudit, protože s výjimkou začátku, tak 12 let zpět, kdy jsem se po půl roce odpojil od Facebooku, Twitteru, potom i od LinkedInu (a nové jsem už nezkoušel) na tom nejsem a sociálně izolován se rozhodně necítím ani off line 🙂
Zřejmě je to případ pro adiktology. Máte někdo zkušenost?
Dobré ráno.
Být na sociálních sítích je vhodné pro business. Twitter, Linkedin. „Odstřižení“ mi nevadí. Moje dobrá žena mi řekne, kdo se jak jmenuje, kdo je s kým příbuzný.
Kvůli poradě ve Straně jsem se znovu přihlásil na facebook, ale prakticky tam nejsem.
Právě koukám, že někdo porušil konspirační pravidlo a spojil přezdívku s mým jménem. 🙂
Jediné jméno v mém příspěvku je Marian Kechlibar.
???
Nee, na Twitteru.
Když tam lezeš mezi tamty, tak se nediv.
Sociální sítě jsem chvilku sledoval když vznikaly (pokud se to dalo bez přihlášení) a pak s rozmyslem zavrhl. Stejně jako návštěvy hospod, fotbalových zápasů a okusování nehtů. Je to stejně nutkavé jednání. Jedině Linkedln jsem asi dva roky zkoušel, jestli mi to nějak nepomůže profesně. Nepomohlo. Hollywood se neozval. [;>)) Ozývali se mi samí nepříjemní lidé nebo ti, které jsem už znal. A dalo mi dost práce se odtamtud odhlásit.
Pocit osamění mi tedy nehrozí, někdy až bohužel. Netrpím představou, že bych musel nutně světu neustále sdělovat své pravdy.
Koho to zajímá?
Třeba mě. Tak na svém sloupku neměl pocit, že jsem sám. Sice je nás víc, jenže někdy na příliš vzdálených sloupcích než abychom se navzájem slyšeli a viděli. Navíc v přibývajícím šeru.
Ale jde to. Musí.
Ze dvorků se ozývá víceméně nesrozumitelný hluk. Tu hlasitějším, tu tišší. Když se odfiltruje, tak je najednou krásné, povznášející ticho s jednotlivými hlasy, které opravdu něco říkají. A že je šero? Ti „sloupkaři“ aspoň budou na sebe lépe vidět se svými světelnými signály.
Nějaký potentát z Ministerstva školství ráno v rozhlase obhajoval zrušení povinné vyuky druhého ciziho jazyka mimo jiné argumentem, že v Německu nebo ve Velké Britanii se taky druhý cizi jazyk neučí.
Asi nevnímá, že jejich národní jazyk má v celém světě vyjímečné postavení. Myslím si, že pro nás, obklopené cizími odlišnými jazyky, je znalost i jen pár set slov dalšího ciziho jazyka velmi užitečná.
Nechal bych to na dětech a rodičích. Naše má zatím angličtinu + španělštinu, němčina jí čeká na druhém stupni. Befélem z Prahy se školství nezlepší.
I nevzdělaní rodiče mohou mít chytré děti, ale rodičům to bude fuk.
Dobré ráno,
“ Facebook a spol. strkají vaše příspěvky před oči lidem, kteří vás nemají rádi“
Kechlibar brečí na špatném hrobě.
Facebook a spol. mohou strkat komukoliv před oči jen to, co na ten facebook dáte.
A komu to může strkat před oči si můžete nastavit.
Pokud tam dáte něco, co smí vidět každej a navíc to polovinu těch, co to vidí, naštve, tak si pak nestěžujte,že to lidi čtou a nebrečte, jak je ten facebook vošklivej a zlej, protože vám nadávají.
Sami si za to můžete.
Hrdinné odstřižení páně Kechlibarovo od facebooku je rozumné rozhodnutí, jako je rozumné, když se vyléčený alkoholik rozhodně nechlastat.
Ale není důvod dělat z toho nějaké drama. Lidi, co se nikdy alkoholiky nestali, nemají zapotřebí takové rozhodnutí dělat.
Marian to má stejně jako já. Není k ničemu číst stále stejné nenávistné příspěvky, které neobsahují nic jiného, než nesouhlas a nadávky, více či méně zastřené. Spíše méně. Stále stejní lidé, stále stejná témata, stále stejné způsoby. Nemá cenu tam ani nic psát. Svět na to opravdu nečeká. Jen ta komunita. A psát tak, abych neporušil pravidla a nebyl zabanován? Proč? K čemu to?
Já byl chvíli jenom na Likedln-u a ten je tak asi nejméně zamořený kverulanty a stačilo. Když si chci čichnout k pravé žumpě, podívám se na diskuzi na nějakém větším webu. Tam jsou určitě, a nejčastěji ti samí.
Dana
(5.6.2022 (22.35)) :
to by mne zajímalo, kam Vás zavřeli minulou neděli mezi půl třetí a půl pátou? Tam musela být hodně velká tma a zima, že jo?. A nasadili na hlavu kovový cedník? 😀
Linkedin mám, občas se tam objeví zajímavá příležitost (ale co pamatuji, z ničeho nebyl kšeft). Ostatní jsem ani nezakládal 🙂
Ano. tam jsou většinou čekatelé na příležitost, která podle mých zkušeností nikdy nepřijde, Tedy ne touto cestou. Když jsem chtěl někam prorazit, osvědčil se mi mail s nabídkou. Ale většinou to byla taková šeptanda typu „..oni to tam fakt umějí a nejsou tak drazí.“ Odhaduji to na 70% nových nabídek. 30% jsou vlastně staří známí s novou prací. Dobří holubi se vracejí.
Nickname pozor, máte konkurenci 😀
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Nepotrebujeme-destnik-kdyz-uz-davno-leje-Snizme-dane-burcuje-Majerova-704550
Pro tyto volby koalice 😉
Jak vám říkám: píšu dějiny.
Jak vypadá nickname nevím,
ale tahle dáma s výrazem vizionářky v transu se mi záhy přestala líbit. Po odchodu Klause jr. (museli na něho mít něco hodně ošklivého) ta organizace pro mě přestala být přitažlivá. Byl jsem na dvou schůzkách a viděl, kdo tam vstupuje. Oželel jsem tu trochu peněz, které jsem do Trikalóry nastrkal a skončil. Každá politická strana je +/- stejná. Obejde se snadno nejen beze mě ale i bez mé podpory.
A tak nějak si v té demokracii žijeme – politici vládu zvládnou i bez naší podpory 😀
Nepoužívejte slova, u kterých neznáte jejich pravý význam Petře!
Démos = lid; kratos = síla, vláda. Nic nestojí mezi tím. Takže to, co tu provozujeme není podle mě demokracie. Lid prostřednictvím svých zástupců nevládne, nemá ani ty správné informace, ani sílu mezi volbami cokoliv ovlivnit.
To byl ode mne sarkasmus 🙂
Jsem z té rafinované ukrajinské pasti čím dál tím více zmatený…
https://t.me/stranaua/45773
Asi se jim nedoneslo, jak to dopadlo v Mariupolu.
Tahle fabrika nemá podzemí tak rozsáhlé jak Azovstal. Tohle je možná ta past, o které všichni mluví, Zalézt do díry a tam počkat na svůj osud?
Straší tu duch mccarthismu. Ani v období pozdního vrcholného socialismu jsem ani u vládních a jiných představitelů, natož obecně, nepozoroval tolik nekritického prosovětského a protizápadního aktivismu natož hysterie, jako nyní proukrajinských a protiruských.. aby prokurátoři měli uloženo v hospodách slídit po autorech výroků neslučitelných s režimní propagandou. Natož aby tak někteří byli aktivní o své vůli. I v těchto mocenských složkách byly přirozené hranice, za které nechodí. Někdejší chartismus se přeměňuje na mccarthismus.
K poslední větě – zjevně je tam nějaká podoba.
Jo a je, zdá se, nejen akustická.
Včerejší soudruzi z Hnutí, dnešní demokraté. Musí se zavděčit.
Z jakého „hnutí“? Hnutí je spousta a různých.
Hnutí, které nevlastní ten Manták z východoslovenské osady.
Kdepak. Tohle má jinou barvu. Jednu ze složek oktaríny. Aktuálně u krmítka.
Pokud u krmítka, bez složky, proč se namáhat?
Mladý blbý?
Staré zvyky?
Fascinuje mě to množství lidí, kteří se nechali dokonale zblbnou a rezignovali na používání svého mozku. Ze všech nejvíc se to podobá situaci po II. světové – tentokrát v obrácené formě. A myslím, že se to zase překlopí. Realita lidem otevře oči.
Doufejme, že ne realita po III. světové.
To doufám. Nějaké ukrajinské parlamentní hovado se nechalo slyšet, že by západ měl Rusku říci, že s těmi atomovkami blufuje a vtrhnout na Ukrajinu s celou parádou.
Jestli ti naši politici, co si zvykli být úkolování Ukrajinou, pojmou jako úkol, který je nutno splnit… Potěš pámbů.
Parlamentní hovada jsou na (ve) všech stranách. Přirozený důsledek (nejen) demokratického hovadismu jako koncentrátu hivadismu obecného. Zatím co hovadismus nedemokratického je
dočasný, třebaže se navracející, hovadismus demokratický je napojeny na nevysychající zdroj.
V kouřové cloně z děl, ve „válečné mlze“, je nutné pěstovat si vlastní propagandu. Nepodléhat cizí.
Jaké máme zdroje: Vlastní zkušenosti. Zkušenosti lidí nám blízkých.
Vykřikování hesel pomůže málo. Praktická pomoc pomůže více.
Jak může pomoci zaměstnanec státu, politik? „Především neškodit“.
Já ve válce nejsem, propagandy mi fakt není třeba.
Důležité také vědět, že vlastní propagandu vařím z vody. Nedostatek informací. Proto si také tuto propagandu hippokratovským: Především neškodit.
Takové předsevzetí mívá leckdo. Než se dostane do vlády. Až budeš dřepet v parlamentu tu anebo v Bruseli, ucho se bude divit co huba říká. Anebo ani to.
Tak to je za věrnost, neboť čísla jsou mizerná.
https://faei.cz/moodys-cesku-zhorseni-ratingu-bezprostredne-nehrozi
Čísla jsou mizerná i jinde, IMHO to nemusí být jen za věrnost, ale i proto, že idiot, který se na kapitálových trzích zeptá `jakou to má vlastně cenu` (© J.Fortune & J.Bird) je velice blízko.
JJ, musíš uznat, krásná scénka (ještě lepší, než Irák musí napadnout Polsko 😀 ).
Volatilita bitcoinu ukazuje, že nějaký podobný pitomý zvídavec se pídí po hodnotě tam.
Ale konečně to vláda tvrdě chytla do rukou!
https://www.tydenikhrot.cz/clanek/chybi-foto-prejmenovat-ministerstva-vlada-je-fakt-mimo
Co ti ministři vlastně mají. Jen tu kancelář, auto a dobrý plat. Tak chtějí aby po nich zůstala nějaká ta viditelná „stopa“. Jakákoliv, ale viditelná.
Dobré dopolední vespolek,
ad rušení druhého povinného jazyka… Komenský se musí v hrobě obracet. Co má ten potentát za vzdělání ? Zjevně produkt inkluze…
Pidistr tak do budoucna bojuje šíření fake-news. Čím míň jazyků občan umí, tím méně může podléhat zahraniční propagandě. Zahraniční štvavé vysílačky si bez znalosti také neposlechne.
Omyl.
To by se musel filtrovat internet aspoň tak jako na Ukrajině nebo v Rusku a zakázat překladače. Já si čtu i na amerických webech a anglicky umím tak leda poděkovat. Kdyby tam jen zrušili ruštinu, bylo by jim to stejně p*d platné. Už jsem si ten jazyk „divokých hord z východních stepí“ docela občerstvil.
Většina voličů se nesnaží aktivně získávat informace, natož je ověřovat, vyhodnocovat. Je jen nanejvýš pasivním příjemcem z většinových zdrojů. Je to pracné. Upřednostňují instantní názory.
Proto jim připravuji instantní názory.
Prodavač se nediví, prodavač dodá co zákazník žádá.
Prodavač se stará aby zákazník žádal dodávané.
Nabídka na vystaveném volebním menu je pro mě omezená a nesystematická. Chápu záměr přitáhnout zákazníky něčím nekomplikovaným. Jenže nejen mě kromě nabídky „Pivo v akci“ či Koblihy zdarma“ zajímá celý jídelní lístek. A úplná cena menu.
Máš Schumi móc velké nároky. Nejsi ty náhodou na nějakém sloupku?
Velmi náročný zákazník. Přenechám debatním klubům.
Ani ne. Jen…jsem zvědavý do následuje po volebním degustačním menu.
Kombinace všeobecného volebního práva a metod vědeckého marketingu je smrtící koktejl.
Smrt je součástí života.
Ale chlastat takové koktejly přece nikdo nemusí! A časem (tak do Vánoc) si to i uvědomí, až bude zima, bude mráz (tentokrát opravdu přicházet z Kremlu.)
Ale létě – to se ještě táto podíváme na Bali, no ni? Nebo aspoň na Balaton. [;>))
AFAIK Ukrajina dostává pomoc a zbraně, které potřebuje, Rusko získává z Burundi a Bangui všeobecnou podporu pokrokového světa, rubl posiluje, bude to dlouhé. Kéž by „do švestek“.
Jo, Wunderwaffe, ty to rozhodnou. 4 HIMARSy bez dalekonosné munice, to je ta rána, která imperialistu… ech, čo to tárám, Rusáka zažene. A zařadit Čínu na úroveň Burundi asi nebude to pravé ořechové.
Bude to tak dlouhé, jak Ukrajincům potrvá pochopit, že jsme je nastrčili do proxy války a jinak na ně dost pečeme.
Podléhat vlastní propagandě je velká chyba.
Petře, proč jste je tam nastrčili?! A když jste je tam nastrčili, proč na ně pečete?!
Buď jste je neměl nikam strkat, a nebo když už se tak stalo, měl byste zvládnout situaci s nimi.
Je to asi chyba, ale cítím se do jisté míry odpovědný za chování spolku, do něhož jsem chtěl vstoupit… Ač jej nemohu ovlivnit.
Spolek ví, co je pro tebe dobré! Na tobě je jenom pilně pracovat pro blaho spolku
Třídní sraz. Zaslechnuto:
Zůstal jsem v Mordoru, protože mi učitel v 17 letech řekl, že hrajeme jenom okresní ligu.
Komentář: svoji budoucnost určuji já. Já jsem se rozhodl zůstat v Mordoru, já jsem odpovědný za sebe, své jednání.
…
Kritizovat rozhodnutí spolku nebudu. Změním ho.
No, tak ke snaze změnit rozhodnutí NATO vést války po celém světě… Držím palce.
No to se dá zvládnout jedině písemně nebo hubou (verbálně). Moc mocných, kteří drží v ruce peněženky je veliká.
Heleho,
tak naše vládnoucí dementy trumfli Bulhaři, neboť zakázali přelet letadla s Lavrovem do Srbska… to už je fakt nepředstavitelný level. Asi jim je bez ruské ropy a plynu moc fajn.
A cos e týká dodávek západních zbraní, komentář z AkKon – „Lavrov řekl, že čím dalekonosnější budou zbraně dodávané ruině Táborem míru, tím hlouběji postoupí Rusové dále od svých hranic, aby na ně nešlo z ruiny těmito zbraněmi střílet – a to má logiku……“
Přesně.
Ať se snaží „Puťku“ nenas*at. Protože potom bude zle i u nás.
Nicméně jak popletený Joe, tak Němci už to chápou a mírní rétoriku i dodávky zbraní.
Aktuálně se mi jeví tak, že Rusko poslalo EU jako investici do zadele než bude principiálně lidskopravně humanitárně pomalu uškrceno. Dokud má sílu restrukturalizovat portfolio. Že jestliže Ukrajina nechtěla být výhodně neutrální, tak že si z ní vezme či chce aniž by mu v tom zabránily sankce a marginální dodávky zbraní z frcu. Protože je daleko silnější než Severní Korea. V porovnání s možnostmi nabízejícího zbytku světa se na přízeň pár set milionů řezajících si pod sebou větev může vysrat.
Nezapomínej, že Rusko je silné a mocné. Činí, co chce. Rusko se rozhodlo pro agresi, Rusko se rozhodlo přinést ruský svět od Vladivostoku do Lisabonu.
Tenhle kolovrátek už fakt není vtipný.
Ne. Takový plán by mohl mít jen masochista..Tohle krmit…
Leda mít jam jezdit na daču.
Tak jako si Číňan koupi švýcarské hodinky.
vtipný není Nickname ani trošku. Řekl bych napřímo – že příspěvek je enormně blbý. Nekrmit trolly, pls.