Ukrajina

Publikováno | Autor:

Dušan Neumann

Střízlivý rozbor z pera Anatola Lieuvena z prestižního amerického magazinu Foreigh Policy

Při popisování Putina a jeho nejbližšího okolí si často vzpomenu na poznámku Johna Maynarda Keynese o Georgesi Clemenceauovi, francouzském premiérovi za první světové války: že to byl člověk v deziluzi, který „měl jedinou iluzi – Francii“.
Něco podobného by se dalo říci o ruské vládnoucí elitě a pomáhá to vysvětlit děsivě riskantní kolektivní hazard, který podnikla invazí na Ukrajinu. Možná jsou bezohlední, chamtiví a cyničtí – ale nejsou cyničtí vůči myšlence ruské velikosti.
Západní média používají termín „oligarcha“ pro označení superbohatých Rusů obecně, včetně těch, kteří nyní zcela nebo z velké části žijí na Západě. Tento termín se etabloval v 90. letech 20. století a ještě dlouho poté jím byl označkován každý bohatý ruský podnikatel. Za prezidenství Borise Jelcina skutečně ovládala malá skupina bohatých podnikatelů stát, který ve spolupráci s vysokými úředníky drancovali. Tuto skupinu však Putin během prvních let své vlády rozprášil.
Tři ze sedmi nejvýznamnějších „oligarchů“ se pokusili Putinovi politicky vzepřít. Boris Berezovskij a Vladimir Gusinskij byli vyhnáni do zahraničí a Michail Chodorkovskij byl uvězněn a poté vyhoštěn. Ostatním a jejich četným méně významným protějškům bylo umožněno ponechat si své podniky v Rusku výměnou za bezpodmínečnou veřejnou podřízenost Putinovi. Když se Putin po zahájení invaze na Ukrajinu setkal (prostřednictvím videa) s předními ruskými podnikateli, nebylo pochyb o tom, kdo dává rozkazy.
Silou, která zlomila oligarchy, byla bývalá KGB, reorganizovaná v různé nástupnické bezpečnostní služby. Sám Putin samozřejmě z KGB vzešel a velká většina vrcholné elity pod Putinovým vedením pochází z KGB nebo přidruženého zázemí (i když ne z ozbrojených sil).
Tato skupina zůstala pod Putinem pozoruhodně stabilní a homogenní a je (nebo byla) mu osobně blízká. Pod jeho vedením drancovali svou zemi (ačkoli na rozdíl od Jelcinových oligarchů si většinu svého majetku ponechali v Rusku) a podíleli se na jeho zločinech nebo s nimi souhlasili, včetně největšího z nich, invaze na Ukrajinu. Opakovali Putinovu štvavou propagandu proti Ukrajině i jeho odsudky západní dekadence.
Vzhledem k tomu, že se Rusko propadá stále hlouběji do válečných bažin a do hospodářské krize, je hlavní otázkou, zda – pokud se válku nepodaří rychle ukončit diplomaticky – mohou Putina odstranit (nebo přesvědčit k odstoupení) samotné ruské elity, aby se pokusily vyprostit Rusko i sebe z jámy, kterou jim vykopal. Abychom mohli posoudit, jaké jsou k tomu šance, musíme pochopit povahu současných ruských elit, a především Putinova nejbližšího okruhu.
Aby ilustroval hloubku ruské katastrofy devadesátých let a ztotožnil se se všemi, kteří jí trpěli, Putin uvedl, že se v jedné fázi – ještě jako podplukovník KGB – snížil k tomu, že si přivydělával jako taxikář na volné noze. To je docela věrohodné. Když jsem v roce 1994 pracoval jako novinář pro The Times v Rusku a bývalém SSSR, byl mým řidičem na severním Kavkaze bývalý major KGB. „Mysleli jsme si, že jsme páteří Sovětského svazu,“ řekl mi trpce. „Teď se na nás podívejte. Praví čekisti!“ odfrkl si.
„Pravý čekista“ (nastojaščij čekist) byla sovětská propagandistická fráze zahrnující vlastnosti jako bezohledná disciplína, odvaha, ideologická oddanost a čestnost, které byly údajně charakteristické pro Čeku, první sovětskou tajnou policii vytvořenou Leninem a jeho spolupracovníky.
Stalo se to předmětem mnoha sovětských vtipů, ale není pochyb o tom, že Putin a jeho nejvyšší elita se v tomto světle nadále vidí jako páteř Ruska – i když se zdá, že Putin, který je všechno, jen ne revolucionář, se mnohem silněji ztotožňuje s bezpečnostními elitami carského Ruska, než toho sovětského.
Zajímavou ilustrací toho je film Svaz spásy (Sojuz spasenije, 2019) o radikálním povstání děkabristů z roku 1825, natočený s podporou ruského státu. Ke značnému šoku mých starších ruských přátel, kteří byli za komunismu vychováni v úctě k děkabristům, jsou hrdiny tohoto filmu car Mikuláš I. a loajální carští generálové a úředníci, kteří proti povstalcům bojovali za zachování vlády a pořádku.
Ačkoli nashromáždili obrovskou moc a bohatství, Putin a jeho nejbližší okolí zůstávají silně rozhořčeni způsobem, jakým se v 90. letech zhroutil Sovětský svaz, Rusko i jejich vlastní organizace – a velká moc v kombinaci s velkou záští je jednou z nejvýbušnějších směsí v domácí i mezinárodní politice.
S tím, jak postupně sílily Putinovy autokratické tendence, začala skutečná moc (na rozdíl od bohatství) v systému stále více záviset na neustálém osobním přístupu k prezidentovi; a počet těch, kteří takový přístup mají, se zúžil – zejména poté, co strach z covidu vedl Putina k drastické osobní izolaci – na hrstku několika blízkých spolupracovníků.
V prvních letech své vlády mohl být Putin (který byl služebně mladým důstojníkem KGB) považován za „prvního mezi rovnými“ v rámci špičkové elity přátel a kolegů. Dnes už tomu tak není. Stále častěji jsou i silovici veřejně degradováni na služebníky autokrata – jak názorně ukázalo Putinovo ponižování šéfa zahraniční rozvědky Sergeje Naryškina na televizním zasedání Rady národní bezpečnosti v předvečer války. Takové pohrdavé chování vůči nejbližším stoupencům by se Putinovi mohlo vymstít, jako se to stalo už mnoha autokratům v minulosti.
Nejbližší okruh tvoří ministr obrany Sergej Šojgu (bývalý ministr pro mimořádné události, který nikdy nebyl vojákem), Nikolaj Patrušev, bývalý šéf domácí rozvědky a nyní tajemník Rady národní bezpečnosti, Naryškin a Igor Sečin, bývalý místopředseda vlády, kterého Putin jmenoval do čela ropné společnosti Rosněfť. Pokud do tohoto nejbližšího někdy patřili vrcholní ekonomičtí představitelé s „vlasteneckými liberálními“ sklony, byli z něj dávno vyloučeni.
Tito muži jsou v Rusku známí jako „siloviki“ – „muži síly“. Mezi siloviky a širšími ruskými elitami – rozsáhlými a velmi nesourodými a nejednotnými kongregacemi bohatých podnikatelů, vysokých úředníků mimo užší okruh, vedoucích představitelů médií, nejdůležitějších generálů, vlasteneckých intelektuálů a pestré party lokálních prominentů, poskoků a agentů, kteří tvoří vedení Putinovy strany Jednotné Rusko – je třeba vést jasnou linii.
Mezi některými širšími ruskými elitami je již patrné znepokojení nad invazí na Ukrajinu a jejími důsledky. Přirozeně to začalo u ekonomických elit, vzhledem k jejich životním zájmům na obchodu se Západem a pochopení katastrofálního dopadu západních sankcí na ruskou ekonomiku. Roman Abramovič, jehož nespokojenosti si nešlo nevšimnout, když hledal kupce pro fotbalový klub Chelsea, tento týden zjistil, že prodej byl zastaven, protože mu byla zmrazena jeho aktiva ve Spojeném království. Michail Fridman, předseda společnosti Alfa Group (již západní sankce těžce zasáhly) a jeden z přeživších „oligarchů“ z 90. let, vyzval k brzkému ukončení války, stejně jako hliníkový magnát Oleg Děripaska.
Pokud nedojde k mírové dohodě a válka se protáhne do krvavého patu, ekonomika prudce poklesne a životní úroveň ruského obyvatelstva se citelně sníží, čímž se nevyhnutelně radikálně rozšíří veřejné protesty, státní represe a pokusy státu o drezírování a vykořisťování byznysu, a tím i nespokojenost širších elit.
Ty však postrádají kolektivní instituce a, což je možná ještě důležitější, kolektivní identity, které by jim umožnily snadno se spojit a Putina sesadit. Dumu neboli dolní komoru ruského parlamentu mi jeden ruský přítel výstižně popsal jako „kompost plný různých druhů shnilé zeleniny“. To je trochu nelaskavé – v Dumě sice zasedají slušní lidé, ale bylo by marné hledat v ní jakékoliv politické vůdce.
Armáda, která by jinde ve světě byla institucí iniciující převrat, byla cílevědomě depolitizována, nejprve sovětským státem a nyní tím Putinovým, výměnou za rozsáhlé státní financování. Nyní se zavázala k vojenskému vítězství na Ukrajině, nebo alespoň k něčemu, co lze jako vítězství prezentovat.
Na druhou stranu Putinova bezohledná čistka ve vyšších armádních kruzích spolu se zjevnou nekompetentností, s níž vrchní velení řídilo invazi na Ukrajinu, může v budoucnu vést ke značné nespokojenosti v armádě, včetně generálů nižších hodností. To znamená, že armáda se sice sama proti Putinovi neobrátí, ale je také velmi nepravděpodobné, že by ho zachránila.
Jeden z nejúčinnějších tlaků na Putinovu elitu mohou vyvíjet jejich vlastní děti. Téměř všichni rodiče vyrostli a začali svou kariéru v posledních dekádách Sovětského svazu. Jejich děti však v mnoha případech získaly vzdělání a žily převážně na Západě. Mnozí z nich souhlasí, alespoň v soukromí, s Jelizavetou Peskovovou, dcerou Putinova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova, která proti válce protestovala na Instagramu (pak příspěvek rychle smazala). Rodinné večeře doma u Peskovových jsou jistě v těchto dnech zajímavé.
Silovikové jsou však s Putinem a válkou natolik spojeni, že změna ruského režimu by musela zahrnovat odstavení většiny z nich od moci, eventuálně výměnou za slib, že nebudou zatčeni a zachovají si své majetky (takovou záruku dal Putin svému předchůdci Jelcinovi).
Přesto tato změna může trvat dlouho. Siloviki byli jsou poměrně správně vykreslováni jako hluboce zkorumpovaní – ale jejich korupce nese zvláštní rysy. Vlastenectví je jejich ideologií a sebeospravedlněním jejich nesmírného bohatství. Jednou jsem si u šálku čaje povídal s bývalým vysokým sovětským úředníkem, který udržoval kontakty se svými starými přáteli z Putinovy elity.
„Víte,“ uvažoval, „za sovětských časů byla většina z nás opravdu celkem spokojená s dačou, barevnou televizí a přístupem do speciálních obchodů s některým západním zbožím a dovolenou v Soči. Byli jsme naprosto spokojení a srovnávali jsme se jen s ostatními občany, ne se západními elitami.“
„Dneska mají silovici samozřejmě rádi svůj západní luxus, ale nevím, jestli je všechno to kolosální bohatství dělá šťastnějšími, nebo jestli jsou pro ně nejdůležitější peníze samotné. Myslím, že jedním z důvodů, proč kradou v takovém měřítku, je to, že se považují za představitele státu a mají pocit, že být chudší než banda podnikatelů by bylo ponížením, dokonce jakousi urážkou státu. Dříve platilo, že úřední hodnost vám dávala nejvyšší postavení. Nyní musíte mít k hodnosti i obrovské množství peněz. To je to, co s ruskou společností udělala devadesátá léta.“
Silovikové přirozeně lpí na myšlence veřejného pořádku, na pořádku, který zaručuje jejich vlastní moc a majetek, ale který je také podle nich nezbytný k tomu, aby Rusko neupadlo zpět do chaosu 90. let a ruské revoluce a občanské války. Katastrofa 90. let podle nich zahrnovala nejen katastrofální úpadek státu a ekonomiky, ale i společensky destruktivní morální anarchii – a jejich reakce nebyla nepodobná reakci konzervativní americké společnosti na 60. léta nebo konzervativní německé společnosti na 20. léta.
V tomto ohledu mají Putin a silovici opravdové sympatie velmi velké části ruského obyvatelstva, které zůstává silně rozhořčeno – jak nad způsobem, jakým byli v 90. letech zrazeni a okradeni, tak nad tím, co vnímají jako otevřené pohrdání, které vůči obyčejným Rusům projevují liberální kulturní elity t Moskvy a Petrohradu.
Při jedné nezapomenutelné příležitosti v polovině 90. let jsem byl požádán, abych po večeři přednášel na konferenci pořádané přední západní bankou pro západní investory a ruskou finanční elitu. Večeře se konala ve známém moskevském nočním klubu. Když mi vypršel čas, nikdo se nepokusil dát mi to najevo. Namísto toho za mnou najednou začala znít jazzová verze sovětské vlastenecké písně a na pódiu objevil někdo v medvědím kostýmu, mávající ruským vojenským praporem a vedoucí za sebou řadu tanečnic oděných do velmi zkrácených parodií národního kroje.
Tváří v tvář této konkurenci jsem se ani nepokusil pokračovat ve svém pečlivě promyšleném projevu, ale zmateně jsem se odebral ke svému stolu. Najednou jsem měl mrazivě studený pocit. Vzpomněl jsem si na scénu z filmu Kabaret z roku 1972, odehrávající se v nočním klubu ve výmarském Berlíně nedlouho před nástupem nacistů k moci, v níž tanečníci předvádějí před chichotajícím se publikem parodii na přehlídku slavného německého vojenského pochodu. Přemýšlel jsem, zda i v Rusku bude za všechno to veselí vystaven strašlivý účet – a obávám se, že Ukrajina a ruští vojáci ho nyní platí.
Jedním z nejhorších důsledků této války bude hluboká a dlouhodobá izolace Ruska od Západu. Domnívám se však, že Putin a silovici (i když v širších elitách jich mnoho není) tuto izolaci vítají. Začíná jim imponovat čínský model: nesmírně dynamická ekonomika, disciplinovaná společnost a rostoucí vojenská velmoc, které s železnou kontrolou vládne dědičná elita, jež spojuje obrovské bohatství s hlubokým vlastenectvím a prosazuje myšlenku Číny jako samostatné a nadřazené civilizace.
Možná chtějí, aby Západ natlačil Rusko do náruče Číny, a to i přes riziko, že se tím Rusko stane závislým na Pekingu. A samozřejmě věří, že válka na Ukrajině upevní vlastenecké cítění v Rusku na podporu jejich vlády a také jim umožní, aby se ve jménu podpory válečného úsilí zapojili do zesílených represí. Tyto represe již začaly: v Rusku byly uzavřeny poslední nezávislé sdělovací prostředky a zákony trestají jakoukoli kritiku války jako vlastizradu.
Především z hlubokých historických, kulturních, profesních a osobních důvodů jsou silovici a ruská oficiální elita obecně zcela a neodvolatelně oddáni myšlence Ruska jako velmoci a jednoho z pólů multipolárního světa. Pokud v to nevěříte, nejste součástí ruského establishmentu, stejně jako pokud nevěříte v globální prvenství USA, nejste součástí amerického zahraničního a bezpečnostního establishmentu.
Místo Ukrajiny v této doktríně přesně vystihl bývalý poradce USA pro národní bezpečnost Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny přestává být Rusko euroasijským impériem.“ Ruský establishment s ním zcela souhlasí. Přinejmenším posledních 15 let také souhlasí s tím, že záměrem Ameriky je zredukovat Rusko na podřízenou velmoc třetího řádu. V poslední době dospěli k závěru, že Francie a Německo se USA nikdy nepostaví na odpor. „Pro Západ máme jen nepřátele,“ jak mi v roce 2019 řekl jeden intelektuál z establishmentu.
Ruský establishment považuje podporu ukrajinského nacionalismu za klíčový prvek protiruské strategie Washingtonu. Dokonce i jinak klidní a rozumní členové ruského establishmentu se vrtěli vzteky, když jsem se v rozhovoru odvážil naznačit, že by pro samotné Rusko bylo lepší nechat Ukrajinu jít. Zdá se, že jsou připraveni v případě potřeby dlouho a bezohledně bojovat, a to za cenu nesmírných nákladů a rizik pro svůj režim, jen aby tomu zabránili.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 768 komentářů u „Ukrajina“

  1. Se Světovým Mírem ale opatrně, Nickname, aby si někdo nemyslel, že není třeba Putina zlikvidovat. To skrze mír nejde. Nejlépe tedy opsat nějakým předbudoucím časem, který čeština bohužel nemá.
    Ale jde se tomu vyhnout obratem BOJ za Světový Mír. BSM. Bez práce nejsou koláče, bez boje není míru.

    • A heslo tŕeba: Mír bude, i kdyby měl celý svět lehnout popelem!

  2. Rusáci říkaj: „jesli pomiriťsja, nádo parugáťsja“
    (abychom se mohli usmířit, musíme se napřed pohádat)

    • eeech ne jesli (jestli) ale lépe štoby (aby)

  3. Koukám, že Čína i Indie přitvrzují rétoriku. Moc dobře to naše věrchuška vede.

    • A mimochodem, sakra rychle roste Čínsko-Japonské napětí. Zjevně kvůli oné chystané změně Japonské ústavy.

  4. Smlouva Číny se Šalomounovými ostrovy prý ohrožuje USA.
    A to ty Šalomounovy ostrovy jsou od USA mnohem dál než Ukrajina od Ruska…

    • Tak já si již na pokrytectví a lži Západu zvykám. Pořád na ulicích nevidím vlajky Sýrie.

      • dělají z lidí blbce, ba přímo idioty. A prochází jim to, zatím. Mohl bych vyprávět, kdybych si pamatoval…

    • Zatím to jde pomalu. Číňanů je ve Státech ještě málo. Až jich bude jako mexikánců, černochů, poláků a židů. tak se vztah Států k Číně zlepší.
      V roce 2010 jich tam byl 3.8 milionu. o pět let později již milionů 5. Číňani se bez státní kontroly s chutí množí, takže kolem roku 2050 by mohli mít i slušnou nátlakovou sílu.

    • na pumpách je to znát od včerejška přes noc – cena je momentálně na zdejších pumpách 2,20 sFr. za litr. Mošt z jablek je o dost lacinější.

      • Tak v Říši se nalézá údajně jediná pumpa která prodává Super za 3 €/l (přesněji 2,999 €/l) – a pak je tu další kde je benzin za 2,51 €/l. Obě leží v Sasku-Anhaltsku.
        V Mnichově pak se ta cena pohybuje v intervalu 1,95-2,05 €/l.
        Na Přimdě pak MOL má 48,90 Kč/l.

    • Bohužel, budou to tam mít těžké s tou jejich tetováží. Budou vždy identifikovatelní. Tady se snadněji přiznává, že někdo byl „pomýlený. Bez obrázků na těle není „rukolapných:“ důkazů. Když se tak dívám do těch tváří, nepoznamenaných inteligencí…
      Koukám i na naše mladé. Jak se s tím budou pyšnit, až se stanou byznysmeny, politiky nebo něčím takovým…

      • Tetování je na území SSSR součástí určitých subkultur. Podobně jako argot.

  8. Během první ropné krize to Kissinger s Nixonem dokázali do roka urovnat tím, že vyhověli nakrklým arabům, a zatlačili na židy, Goldu Meir, tu uplatili pěnězma (chtěla 850 mil dolarů, Kongres jí dal 2.2 mld dolarů), židi se stáhli ze Sinaje a arabu uvolnili ropné embargo. A to musel Kissinger ještě ukončovat zděděný Vietnam po velkém Demokratovi Kennedym.
    Co asi udělá moták Biden? Obávám se, že „….o“ a prostý američan na něj bude při tankování vzpomínat s láskou jako na pana Cartera.

    • Biden může povolit Keystone. Pokud není agent nikoliv přátelské mocnosti.

      • Hele, mít tři USA presidenty jako své agenty… to je sakra výkon na mužíky v laptích.

    • Už nyní má Biden popularitu jako nikdo před ním. Zajímavý paradox, už jsem asi psal – v demokratických USA vládnou presidenti, s jejichž kroky většina voličů nesouhlasí, v Ruském samoděržaví vládne car, se kterým většina poddaných souhlasí.

      • Právě že car. Proti carovi se poddaní obvykle nebouří. Jenže se mi jeví, že carové mají obvykle větší popularitu, než ukoptění, těsně nadpoloviční demokraté. Protože kdo nesouhlasí s diktátem, obvykle drží hubu a krok. Každý se má přece rád – tedy kromě masochistů. A nakonec si zvykne.

  10. Mám čas jen na jeden komentář, takže rychle.
    K politice: V počátcích Ukrajinské krize zde došlo k diskuzi mezi zastánci morálního pohledu se zastánci pragmatického. Časem, ti první odešli, vzdálili se, považovali diskuzi za zacyklenou, takže dnes je tu výhradně (promiň nickname) pragmatický náhled, který začíná převládat i v oficiální politice. Nevím, jestli je to dobře, důsledky pocítíme v budoucnosti.

    • Otázka je, co je normální (nebo morální, jak libo) pohled. Záleží zase na úhlu toho pohledu.

      • protest vzdalováním se od problému onen problém sám snad nijak neřeší. I když klasik praví že „problém vzdalující se v kvadrátu času zdá se býti menší…“ -:)

        • nu, spíše průser, klasik pojmenuje věci tak, jak jsou…

    • Pragmatický pohled vždy nakonec vyhraje. Idealismus je dobrý pro revoluční změny. Ale už druhý den po revoluci lidi začnou nadávat, že nikdo neodváží odpad a chleba zdražil…

  11. a pokračování, neb celý nešlo odeslat:
    A odjinud: Bylo jest mi prožít krásný víkend. Začal v sobotu, kdy jsem po hlídání vnuka se sádrou na noze s naštíplou kostí, zašla na podvečerní koncert Folkového kolotoče. Mišmaš pro mne známého a neznámého – obojí velký zážitek. A v neděli jsem povinně absolvovala dopolední koncert mladých a následně program až do ukončení ve vnitřních prostorách KD Poklad v Porubě. Opět pro mne mišmaš, ale super. Škoda, že jsem nemohla zůstat na koncert ve venkovním amfiteátru. Prý to bylo fakt úžasné. A jak jsem koukala po divácích, půl na půl to byly starší ročníky jako já, kteři vzpomínali na první ročníky Folkového kolotoče, tak i mladí, kteří šli jednak na legendy a také na novou krev. 🙂 Jen škoda, že jsem nikde nezahlédla reporty v celostátních médiích. No jo, Ostrava…

    • Krásný víkend. Já měl svatební, ale to už víš 😀

    • je prima (nikoliv tývý), že se zas může. I podat ruku, ba i políbit pří- i nepříbuzné pod čímkoliv rozkvetlým. Komu za to poděkovat? I tak – SLÁVA!

    • Na ČRo REGIONAL je každý všední den od 21 do 22 večer COUNTRY DOSTAVNÍK, věřím, že by se Daně líbil (pokud ho už nezná).

    • To je narážka na toho rozstříleného Ukrajince? 🙂

      • fakt nevím… Nešly by do toho „události“ nemíchat? Kemel taky zaujímá polohu neutrálního pozorovatele, i když jistě svůj názor má. Ale s tím hluboce a z plna hrdla nesouhlasí! Je na tom stejně jako já.

  13. 2 Petr Kunetka ad 10:21 – no to je holt ten rozdíl mezi demokracií a liberální demokracií…
    Dialektika v přímém přenosu…

  14. 2 Dana – no, jsem rád, že jsem se dozvěděl, co je to morální pohled…

    • Pravdou je, že je otázkou, do jaké míry je morální podporovat lháře…
      To s tím kradením obilí označilo za lež i OSN. Začínám přemýšlet, v čem UA poslední měsíc nelhala.

    • domnívám se, že nic nepropásli, nýbrž se na to prostě vysrali.

    • na Chile bacha – podle PeSa bude Z někde nablízku! Počkáme si ještě chvilenku radši…

  16. Podle amerického ministerstva energetiky se v březnu ruské dodávky do USA zdvojnásobily.
    Kdo by to byl řekl?

    • To je rafinovaná strategie – zbavit Ruska vší energie a ropy, aby tanky zastavily!

    • Američani se obětovali a ruskou ropu kupují abychom my vypnuli hruď a situaci zvládli s čistým štítem. Tedy vzali roli Jidáše na sebe abychom my mohli neposkvrnění táhnou káru pokroku a demokracie dále.

  18. Pragmatický pohled: AFAIK jediný zastánce pragmatického pohledu jsem zde já. Pokud uvažuji jako suverén. Pokud bych byl poddaný, samozřejmě jediné pragmatické řešení by bylo sklonit hřbet.
    Agresor o mě uvažuje jako o suverénovi: požaduje podvolení se a přijmutí jeho světa. Já mu odpovím jako obvykle.

  19. Dana mě vylekala. Skimic pragmatista. Taková ostuda! Tak jsem pro sichr nahlédl do Wiki, Ta říká:
    Pragmatismus je filosofický (myšlenkový) směr, který staví do popředí konkrétní lidské jednání, tj. praxi. Z ní každé myšlení vychází a k ní zase směřuje. Myšlenky se ověřují tím, zda jsou prospěšné, a pravdivá tvrzení jsou ta, která se osvědčila.
    Čeští představitelé pragmatismu:
    Karel Čapek, Josef Čapek, Ferdinand Peroutka, František Langer

    S definicí nemám problém a jsem opravdu v tom smyslu pragmatický.
    S uváděnými osobami, kteří jsou označováni pragmatickými taky problém nemám a rád se k nim zařadím se vztyčenou hlavou.

  20. A ta diskuse se hlavně točí kolem reakce na větu: „Někteří straníci bijí na poplach. „ODS zemi vybudovala a teď jí strká hlavu do oprátky,“ řekl nám stranický kolega Petra Fialy.“
    Mohl by mi někdo ideologicky pevný naznačit, co že to tady ta ODS vybudovala? Teda, kromě megatunelů?

  21. Jinak co se týče Ukrajiny, mám k nim po celou dobu pragmatický respekt stejně jako k rusákům. Ke všem třem Ukrajinám (levý břeh, pravý břeh a Krym. Žít bych tam v ýádném případě nechtěl a mít jich tu větší diasporu taky ne. Obchoduji v obou státech desítky let a tak vím, že naše kultury nejsou a ani nikdy nebudou kompatibilní.
    Z pana Volodymira Olexandroviče mám nicméně navrch ještě obrovský a nefalšovaný strach.

    • Proto je třeba poprosit Vladimíra Vladimiroviče, ať řekne svým vojákům, aby složili zbraně a šli domů. Aby se obnovil řád a každá Ukrajina mohla vzkvétat po svém, bez vlivu agresora.

      • Pane Vladimíre Vladimíroviči.
        Řekněte prosím svým vojákům, aby složili zbraně a šli domů. Aby se obnovil řád a každá Ukrajina mohla vzkvétat po svém, bez vlivu agresora.

        Je to takto v pořádku?

      • Super! Díky. Až nás budou milióny…
        Mupy mup!

      • No, bez vlivu agresora to asi nepůjde – Biden tam má stále investice, ne?

    • Železnice zůstala socialistickým skanzemen. S horšími službami než před 40 lety. S ještě horšími službami než před 120 lety, kdy se stavěla.

      • Skanzenem…
        Pendolino: Karlovy Vary – Praha (120km): 3 hodiny 30 minut.
        Stále čekáme na dvoukolejné elektrifikované tratě. 130 let po Křižíkovi.

      • Proč jsou služby na železnici stále horší? Protože se nestaví. Náspy z dob císařepána. Jednokolejné tratě. Elektrifikace jen někde, + není celorepublikový standard.
        A tajtrlíci vymýšlejí rychlodráhy, když „rychlovlak“ jede čtyři hodiny místo jedné. Pokud by zvládl jet 130km/h.

  23. Ty plánované rychlotratě ovšem pro naše cest ující nic moc neznamenají, pouze zrychlí spojení Berlín – Vídeň.

    • Ani to ne. Je to prodělečná magořina pro stavební mafii kolem ministerstva dopravy. Pro nás prodělečná, pro ně navěky zisková.
      Po rychlotratích nebudou jezdit nákladní vlaky.
      Rychlovlaky budou jezdit jenom za světla.

  24. Co když někdo je agresorem proto, že nechce čekat až se stane obėtí?
    Nemusí vycházet z pozice žáby hozené na rošt. I žába v hrnci může pochopit či jí hrozí.
    Jistěže se setká s nepochopením.
    „My jsme žábu mírumilovné ohřívali a ona takhle fuj…“

    • Předpokládáš, že agresor není suverénem.
      „Spiknutí světového Ukrajinstva“. „Ukrajinskobolševický kapitál“. Ukrajinci neexistují, ale chtějí rozdrtit naše mírumilovné a věčně se rozšiřující impérium.

      • „věčně se rozšiřující impérium“, tak to je vtip roku. A navíc to impérium obkličuje mírumilovné NATO, žejo ?

      • Ach pravda. Přece bych pošetilé nevěřil vlastním očím při porovnávání map.
        Že by můj starý školní dějepisný atlas a nynějšį atlasy, mapy a i Google už dopředu byly tak zfalšovány?

        • mám mapu z r. 1941, musím se podívat, kdo ji vydal. Na ní je všechno jinak.

          • jinak – Nickname označím bez skupulí za vtipálka roku. Buď ****, navedenej, nebo dokonce placenej. Kým nebo čím nám snad prozradí laskavě sám.

          • na placeného provokatéra jsem ani nevzpoměl… 🙁

  25. Co Skripal, Gréta, Navalnyj…?
    Co je s embargem na Saúdskou ropy za vraždu Chadžukšiho? Že jsem neslyšel o sankcích na Izrael za vraždy zahraničních vědců a politiků včetně „vedlejších obětí“ a tisíců civilistů v nevyhlášené válce? Že Donald Trump není souzen mezinárodním soudem za nařízení vraždy Sulejmaního? A jiní za vyvraždění deseti, statisíců civilistů při prinæšení jim svobody, demokracie, lidských práv, civilizačních principů a prosperity? Jestliže jde o principy jako na Ukrajině?

  26. Ovšem z druhé strany…Pravda, suverénem na Ukrajině od počátku její novodobé státnosti je ukrajinský národ svobodné volící své představitele, kteří rozhodují v souladu s jeho vůli, základními civilizačními principy zahrnující svobodu a lidská práva podle standardu Evropské Unie, jejímž členem se chce stát.

  27. Představme si, že Československo nebylo federací, že pražská vláda by jako úřední a vyučovací jazyk na Slovensku nařídila češtinu. To by byl rachot! Nebo že místo jednání o rozdělení byproti slovenským separatistům poslala na Slovensko armádu.

  28. Velikému Z doporučuji Argentinu. Najde tam spoustu spřízněných duši. Snad ho někdo z těch umírněných Eichmannovo souvěrců zaměstná alespoň jako čističe holínek či na farmě. S opařením aby nezprznil jejich vyvolenou rasu.

    • od Chile nedaleko, proto tenhle nápad v zárodku zavrhuji. Už jsem psal totéž na nápad PeSa dneska hned poránu.
      Schumi – že tě vidím. Dostal jsi mujmajl?

      • Nedostal. Asi chyba v adrese. Požádej někoho o ni odsud na koho máš kontakt. Heslo název místa našeho posledního setkání.

  29. Tetování mám rád. Usnadňuje orientaci…

    • Ano. Když to má na Venušině pahrbku tak víš že máš hledat ještě doleji.

  30. Nejen na území bývalého CCCP..
    Můj názor na „vory v zakoně“ je „neživit“

      • ad adresa – dostal jsi mou kartu, ozvi se mi sám, bych věděl. Jinak milo.suler na seznamu. Dík.

  32. 2 Milo ad 13:24 – no, na druhou stranu Argentina a Uruguay poskytly azyl spoustě nacistů… Tak by jich tam bylo holt o něco málo (tisíc) více…

    • Banderovce prý deponovali v Kanadě, kde byli celkem hýčkaní a stihli odchovat následovníky, kteří se pak po rozpadu Sojůzu s radostí na Ukrajinu dostavili. Výsledky vidíme nyní.

  33. jo, to beru. Ale s nataženými dráty na hranici. I když mám proti drátům cosi osobního…

  34. Jinak, v Kanade byla velka komunita Kanadskych Slováků, kteri tam prchli v 1945 a opevovali slivensky stat a nacismus.

    A Trudeau tam nekam vede velou zemi.

    At jde zelensky tam a cile necha na pokoji… 🙂

  35. V Berlíně řádilo zádumčivé Clio. Jedna mrtvá na místě, pět v ohrožení života, tři těžce zranění. V automobilu seděl třicetiletý muž muž s arménskými kořeny. Kolemjdoucí ho zadrželi a posléze přišedší policie na něj hodila deku a odvedla ho.
    S ničím to samozřejmě nesouvisí

  36. Jenom pro zajímavost – Bohouš to může pozorovat ze své řiditelné vzducholodi napřímo – Číňané úspěšně vyslali do vesmíru novou posádku na svoji orbitální stanici. První pracovní den posádka vstoupila do dvou zadokovaných nákladních lodí Tian Zhou 3 a Tian Zhou 4 a začali vykládat jejich náklad do základního modulu Tian He. Je to působivých šest tun nákladu jenom v Tian Zhou 4, takže si docela máknou…
    Posádka ve vesmíru zůstane půl roku a bude pracovat na dobudování stanice.
    Tady mají článek i celkem působivé video:
    https://czech.cri.cn/video/3889/20220607/762374.html

    • JJ, dával jsem odkaz když startovali, ale moc to nezaujalo. Zatímco USA a Rusko válcí, Číňan jede.

      • RF tuším před časem oznámilo, že to s ISS balí nebo tak něco. Tak jestli si už neplácli s Číňanama, a až doválčí, budou ve vesmíru spolupracovat raději s nimi než s NASA…. ?

        • mám pocit, že to zabalí v roce 2024. Do té doby si bude muset EU sehnat jiné nosiče, nebo nechat ISS spadnout, jako to druhdy udělali Američané se Skylabem

      • Jojo, Čína jede.
        Číňan se usmívá – ale pak klidně upere! Mezitím svižně obchoduje. Kdyby kromě ruského medvěda vylezl z jeskyňky i čínský kug-fu panda, nebylo by to nic hezkého. Oni by se neporvali – mají t,č, společného nepřítele – tam za mořem.

    • Nooo… není tam náhodou stav beztíže ? To těch šest tun nákladu spíš musí jen poštuchovat klackem skrz nějaký dopravní tunel, ne ? A dávat pozor, aby jim to někam neodcestovalo samovolně 🙂

      • I na těch šest tun musíš zapůsobit silou F abys jí rozpohybovala a pak silou -F, abys tu zatracenou bednu zastavila. Odpadá akorát tření.

  37. Jistěže je ta síla stejná, jako na zemi.

  38. Ještě jednou Číňani
    Čína zveřejnila novou komplexní geologickou mapu Měsíce v měřítku 1:2.500.000, která je dosud nejpodrobnější na světě.
    Čínští vědci z mnoha výzkumných ústavů a univerzit vytvořili topografickou mapu s vysokým rozlišením na základě dat z čínského projektu pro průzkum Měsíce Chang’e a dalších dat a výzkumných zjištění mezinárodních organizací.

    • Dětičky si dělají drobné naschvály.
      Ale pokud si vzpomínám, začali jsme s tím (v poslední době) my v Praze. Též i v bourání soch, které se děje nejen na Ukrajině ale i v Pobaltí následuje až po odstranění sochy jednoho maršála v Praze.
      Čecháčci vedou!

      • a což teprv přejmenování ulic u ruské ambasády! Ukrajinských hrdinů tam pasuje jak Jandák na hrnec…

  40. Při ručním překládání v beztíži není nutno vynakládat energii nejen na tření, ale především na překonávání gravitace při zvedání, a na držení. Síla není energie. Ta je hmotnost krát rychlost. Lomeno čas je síla. Pomalé (po částech) přemístění šesti tun na dráze několika metrů není energetický náročné.

    • Je-li dost času, lze to udělat i nepatrnou silou. Známý zdánlivý paradox užitý ve několik SF. Prakticky ještě hraje roli mikrogravitace a její změny.
      (To jenom v amerických filmech padají sestřelené části kosmických lodí dolů na planetu. A je slyšet exploze… [;>))

      • Samostudium: Enderova hra, Setkáni s Rámou a spousta dalších. Matzurka na to šla selskou logikou – a správně.
        Moment = síla x dráha. Důvod, proč lze zatlouct hřebík.

        • moment = síla x rameno síly
          práce = síla x dráha

          • Jak bys to dvd řekl v jakékoliv jiné řeči? Ten moment Tebou definovaný?
            Není to chyták. Přemýšlím.
            Já bych vzhledem ke kvantové mechanice a k termínu angular momentum použil slovo momentum a už bych hlouběji nešel..

        • Měl jsem tím špatným termínem na mysli „množství energie“ což jest opravdu práce – a já se omlouvám.
          Energie může být kumulovaná a nevykonávat práci.
          Natažené péro, cihla na skříni nebo rozjeté auto.

      • Můj bratranec kdysi napsal jednu SF, než ji vydal, dal mi ji k přečtení. Upozornil jsem ho, že v vzduchoprázdném kosmickém prostoru nebude vidět kužel světla z reflektoru. Opravil to.

    • Jediné spravedlivé řešení: zrušit dotace.

      • Ano
        kdybyste u toho zůstal, budu Vás volit.

        • Volit cedéčko s přeskakující drážkou?
          Zajímavé rozhodnutí.

          • Nicknameho budu lokálně volit vždy, kdyby přesáhl do mého regionu. A ještě bych mu bez nároku na odměnu pomohl.

  42. Nová auta na benzín a naftu mají skončit do roku 2035, schválili europoslanci
    Tak tady více méně souhlasím. Po tomto roce si už nové auto koupit nehodlám a mileniálům se holt splní jejich sny.

  43. Proč opakuji rozumné řešení 1.000x?
    Protože lepší řešení neznám.
    Také proto, že když to vynechám, mám snahu sklouznout k emocím a také k složitým řešením.

      • oni nějaké platí? Důchodci? Příjmy do 20´000? Povídejte, přehánějte. Definujte chudobu. Precizně!

  44. Ovšem na druhou stranu…
    Nickname nosný volební program je jednoduchý, srozumitelný a přinejmenším lehce pozitivní. Povzbuzuje k práci, která je základem lidské civilizace a přežití vůbec.
    Komplexity mohou přijít později.

    • Kdybyste tušili s kým jsem v koalici 🙂
      Ne, komunisti to nejsou.
      Jedině tak jde vyhrát volby. Protikorupční kecy si nechat na koledu.
      Výhoda: i když nevyhraju já, politici se toho chytí, že by to mohlo u voličů zabrat. Viz snížení zdanění o 100 miliard ročně. Vidím to každý měsíc na výplatní pásce.

      • Ovšem jak to nastavit pro pokračující motivaci. Daňová pásma podle mezního užitku? Nějaký chudý motivován k práci přestane být chudým. A řekne si, co z to ho mám, že už nejsem chudý. Akorát platím vyšší daně. A čím víc dřu, tím víc platím. Z toho co mi zbude si pořídím nějaký majetek a bum. Majetková daň. Ta zatím není, ale po vzoru vzorové Evropy bude.

    • Schumi
      Povzbuzuje k práci…
      Snižte daně chudým povzbuzuje k práci? Povzbuzuje k volbě, to je samozřejmé. Kdyby mi snížili všechny daně včetně VAT, volím je taky.
      Kdo by je nevolil?

      • Ten, kdo by usoudil, že bez přijmů z daní, by stát přestal fungovat.

          • Takže by bylo nutno doložit, co z té snížené sumy stát zvládne, aby se nebál Putina.

          • Já se Putina i Zelenského bojím i při současné úrovni okrádání.

  45. Já se bojím víc EU než Putina. A větší obavy mám z ukrajinských mafiánů, než z jejich kašpárka Zelenského.

    • To je v pořádku. Však zákonodárci spolu s orgány činnými v trestním řízení dohlédnou aby ses jim bránil.

      • ….aby ses jim nebránil. Samozřejmě.

    • Nebezpečné oboje, ovšem každé jinak.
      Stran mafiánů, za Hitlera prý ve Třetí říši nebyli.

      • No i za vlády komunistů u nás jich tak moc nebylo a když, tak byli malí. Komouši je nenechali moc vyrůst.
        A v Severní Koreji prý nejsou vůbec.
        I když – já tomu nevěřím.

  46. Nickname, že se opovažuji radit… rozšíření hranic nutné obrany zahrnující včasnou účinnou ochranu majetku by bylo fiskálně neutrální a vítané většinou občanů.
    Například hnutí Liga Libe je užitečné, jenže zdaleka nejde jen o to mít zbraň podléhající povolení, ale i o její použití. Právo na účinnou obranu nelze redukovat jen na zbraň. To je druhotné.

    • A v oblasti trestní politiky jsou velké možnosti. Přestat vychovávat, začít trestat. V prvé řadě širokospektrální recidivisty. Od mlada.
      Především tvrdě zacházet s těmi o kterých se všichni modlí, aby už byli plně trestně způsobilí.

  47. Schumacher (8.6.2022 (17.20)):
    tření sice není potřeba překonávat, ale musíte ho vlastními svaly vytvořit. Pošle-li stokilový kosmonaut stokilovou bednu jedním směrem, vydá se stejnou rychlostí směrem opačným. Kompenzace zákona zachování hybnosti ve stavu beztíže není úplně jednoduchá a snadno při tom přijde jeden k úrazu. První vesmírný turista si takhle rozbil v průlezu hlavu. `Vychutnal` si i druhou nevýhodu stavu beztíže. Prožíval stavy, které se dají popsat výrokem: mezi blitím tiše zvracel …

    • Pamětliv Archimeda, musí najít pevný bod. Za něco se šprajcnout. Pohyby musejí být velmi uměřené.
      Jediného čeho se ve stavu beztíže obávám, je vestibulár.
      Výlet do kosmu je můj klukovský sen.
      Prostorového pohybu jsem si užil při potápění. Po vynoření, jestli nemám nějaké potíže. Proč bych měl mít? Nepohyboval jsem se jako ostatní v pozici „paní radová plave“ ani jako U Boot. Ale s využitím všech možností prostředí. To létání pod vodou mi chybí. Snad někdy ještě než umřu.

  48. https://t.me/stranaua/46142

    Marina Ovsjannikovová, která na Prvním kanálu vystoupila s protiválečným projevem, na pozadí nenávisti vůči ní na Ukrajině, se domnívá, že politici v Kyjevě neuvažují strategicky

    „Ano, Kreml uvažuje strategicky,“ uvedla Ovsjannikovová, „na rozdíl od politiků v Kyjevě,“ napsala. Řekla, že si to uvědomila, „až když se dostala na Ukrajinu“.

    Je ještě hrdinka, nebo již padouch?

    • To záleží na tom, jak to vlastně bylo s tím protiválečným projevem. Ruský bordel, nebo zpravodajská hra?

      • Jo, to se možná dozvíme po válce. Nebo spíš ani ne. Co se týče zpráv z fronty i odjinud může být pravda cokoliv. nebo lest.
        Poslouchal jsem večer jednoho přeběhlého ruského umělce v ukrajinské televizi. Pochopil jsem, že mu neschválili nějaký podivný umělecký projekt, tak přeběhl. A tak sprostě Rusku nadával, že ho i té ukrajinské TV museli vypípat.
        Ale až se bude chtít vrátit, až ho Ukrajina nebude propagandisticky potřebivat, bude to mít těžké. Přitom v Moskvě má celou rodinu. Hodnotím ho jako hysterického blba.

    • To bylo tvrzení Zelenskyho, že Rusáci nezaútočí. Tak někdy kolem 20.2. 2022.

      • Nene, Aristevic i Zelensky jasne rekli, ze Severodoneck je past, kde Rusko znici. Chtel jsem nastudovat novy, neotrely takticky manevr…

        • Studovat taktiku nebo dokonce strategii u provokatéra Arestoviče nebo komika Zelenskýho?
          To můžete rovnou studovat zpěv u prasete.

  50. >> skimic
    On ten výraz „moment“ se v technické mechanice vyskytuje v několika významech, které mají i jiné fyzikální rozměry – viz „ohybový moment“ versus „moment setrvačnosti“. Jako základní termín je „moment“ na místě. Jenom pro kroutící moment (ale i obecně pro moment síly) používá angličtina termín „torque“ , ale i termín „moment(um) of force“ by se našel.

Komentáře nejsou povoleny.