Matzurka
Asi všichni tušíte, že nejsou všichni biologové stejní, dokonce ani genetici. Někteří se zabývají rostlinstvem (botanikové), jiní zvířenou (zoologové), a i genetici si volí objekty svého zkoumání dosti často podle svých oblíbených rostlin či zvířat. Jsou to pak takoví hybridi (tedy ti kříženci zoolog x genetik či botanik x genetik), kteří jsou dnes vesměs označováni buď jako genetici evoluční (je-li jím bližší genetika) nebo molekulární ekologové (přeci jen je víc baví běhat v terénu a nahánět své budoucí vzorky). No, a jelikož občas není snadné rozhodnout, o jaký ulovený druh se jedná (popisem druhových rozdílů se zabývají taxonomové, to už je další sorta vědců, schopných si zapamatovat množství nezáživných informací zvící telefonního seznamu Mexico City), vydumali ti genetičtí koumáci tzv. DNA barcoding, neboli čárový kód na základě kousku DNA. Představit si to je poměrně jednoduché, řetízek DNA tvoří jen 4 různé báze ve specifickém pořadí, pro jednoduchost si je lze znázornit třeba barevnými korálky na šňůrce, přičemž je tam navlékáme ve zdánlivě náhodném pořadí (ve skutečnosti to pořadí určuje strukturu bílkovin). Pokud bychom to pak z obou stran zducli, tak to vytvoří barevný čárový kód, obdobný tomu černobílému na zboží v každém superhyper. Důležité na tom koumání bylo zjistit, který kousek kterého genu bude zrovna tak proměnlivý, aby se na jeho základě dalo určit, že zkoumaný objekt je třeba ježek východní a ne západní.
Tento rozlišovací kousek DNA, dále mu říkejme standardně „marker“, byl objeven celkem nedávno, v podstatě na přelomu tisíciletí. Předcházela tomu řada studií, které používaly řadu jiných markerů, a když už jich bylo opravdu, ale opravdu hodně, si pár lidí sedlo na zadek a začalo to množství informací třídit, až se jim vyloupl ten dnes používaný DNA barcoding.
Jednou z těch předcházejících studií byla i práce doktorů zoologie/genetiky Bakera a Palumbiho, kteří ve své době měli za cíl najít markery pro velryby. Jak je dobře známo, velryby jsou loveny a pojídány, ovšem je jich čím dál tím méně a mnohým druhům začíná hrozit vyhynutí (vlastně sežrání hladovým druhem Homo sapiens). Mezinárodní velrybářská komise proto požádala oba výše uvedené vědce, aby jim trochu pomohli, neb komisi se přeci jen zdály některé balíčky s masem na asijských trzích podezřelé. Oba kolegové projevili dobrodružného ducha, neboť aby neporušili zákon o zákazu vývozu masa z ohrožených druhů, odcestovali do Japonska s velkým kufrem, v němž bylo zapůjčené „cestovní“ laboratorní vybavení (firma věděla, jak se dělá marketing), a v hotelovém pokoji si udělali provizorní laboratoř. Pak se vypravili na nákupy, a donesli si celou škálu produktů označených „velryba“ od masa sušeného, soleného, marinovaného v sezamovém oleji či sójové omáčce, až po čerstvé řízky. Z tohoto materiálu extrahovali DNA, a pak připravili onen „marker“. Ten už se vyvážet může, takže přesnou sekvenci, tedy pořadí oněch barevných korálků, určily laboratoře na Novém Zélandu a v USA. Nooooo… konec si jistě domyslíte, ze 16ti vzorků jich bylo 5 z chráněných druhů, a další tři pocházely z delfínů a mořské želvy (což se sice asi lovit může, ale klamání zakazníků se přece nedělá). O něco později byla provedena podobná studie ve větším rozsahu, ta už zahrnovala i nákupy z Koreje, a z celkového počtu 954 vzorků jích bylo 773 opravdu z velryb (z toho zhruba 9% z chráněných druhů), zbytek opět z delfínů, želv, ale i ovcí a koňů. Ňam !
DNA Barcoding se tímto a dalšími případy stával stále více populárním, takže dnes existuje obrovská porovnávací databáze, používaná pro ledacos. Ovšem u zrodu tohoto projektu stál pro změnu zoolog/genetik kanadský, dr. Hebert. I jemu se podařil hezký kousek….
V r. 2007 si jedna paní v Chicagu koupila na asijském tržišti dvě mražené ryby („ďas mořský”), a uvařila z nich rodince dobrou polívčičku (příprava zahrnovala očištění, vykuchání a 7 hodin máčení ve studené vodě). Paní si dala pořádný nášup, manžel i dcerka si dali pár misek (dcerka spíš jen mističku), načež se rodičům udělalo velmi nedobře. Paní zvracející, s otupělostí a brněním v okolí úst, celkovou slabostí a bolestí na hrudníku přijali do nemocnice, manžel měl naštěstí příznaky slabší, takže byl ponechán v domácí léčbě, dcera byla bez příznaků. I začalo horečnaté hledání zdroje nemoci, takže byly zbytky kůže a vnitřnosti podrobeny chemické analýze; vyšetřování se zaměřovalo na tetrodotoxin, obávaný nervový jed. Samozřejmě že se do toho vložil federální zemědělský úřad, který má mimo jiné v popisu práce také dohlížet na kvalitu dovážených potravin. I strhla se mela převeliká, prací téměř detektivní byl zjištěn prodavač i další ochody, které obdržely stejnou či obdobnou zásilku s nevinným označením „ďas mořský, vykuchaný a bez hlav, vyprodukováno v Číně“. Kromě chemiků ty zmraženiny posuzovali i zoologové taxonomičtí, ale došlo i na dr. Heberta. Jemu byly zaslány rozvařené zbytky masa z oné polévky…. a mělo to dobrý konec, neboť i on na základě genetického markeru potvrdil podezření ostatních zúčastněných, že šlo o jedovaté čtverzubce, v Japonsku známé jako poněkud adrenalinová mlsota „fugu“. Paní se uzdravila po třech týdnech, manžel mnohem dříve, a dr. Hebert dnes stojí v čele nadnárodního konsorcia pro DNA Barcoding s cílem přidělit kódy všemu živému, co na této planetě pobíhá. Databáze je dnes obrovská, ale ukazuje se, že platí jen na živočichy, a ještě ne všechny. Ale nebojte se, pracuje se i na markerech pro další organismy, takže ve tmě tápat nebudeme.
A teď hezky do postýlek…. vlastně ne, pokud byste měli zájem nebo vás trápil nějaký prťavý živočich, kterého lze odchytit a v lihu zaslat k analýze, můžete se mi ozvat – tuhle identifikaci děláme s mými studenty v rámci výuky, a mnohdy je to rychlejší, než se dopídit specialisty taxonoma na tu či onu zvířecí skupinu (neboť na rozdíl od něho genetici neběhají v terénu mimo dosah signálu).
PS.
Oba uvedené případy jsou zdokumentované v odborných publikacích, pdf v AJ je volně k získání a mohu přeposlat.
Tak az si tenhle lokajský národ zvolí Kalouskovo fořta, nebude se už nikdo ptat na důvody alokace daní.
Prostě to bude děláno pro blaho naroda moudrym knížetem Potemkinem.
Nakonec: ma to jít do vědy nebo na dotace? Vovčane plať!!
Snažně prosím,
nechte toho. Je naprosto nemožné to rozparcelovat, kdo komu za kolik a jaký podíl zásluh – je to fakt tak prorostlé, že pokud bych chtěla použít něco hodně zjednodušeného, nazvala bych to symbioza.
Třeba Kerry Mullis, Nobelista za PCR, vystudoval státní školy včetně PhD, ale to PCR objevil jako zaměstanec biotechnologické firmy.
Prosím, prosím, stopněte nesmyslné hádky, na to stačí ti „kandidáti“, ne ?
Prostě si to někteří dovedli spočítat a ostatním to bylo spočítáno.
Se Matzurko nedivte, blíži se doba daňových přiznání, opět silniční daň … To bude seznam platebních příkazů plný symbiozy 🙂
No a pro doktora ještě jednou-kdyby se lidem ty peníze nevzaly, kopuili by si za ně auto nebo to prochlastali nebo jeli na dovolenou nebo na muzikál od Davida a nebylo by na silnice v obci a genové sekvencery a vykopávky v Asuánu a filharmonické orchestry. Je to jasné ?
Dobré zas ráno… Tak jak vidím, během mé nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo. Snad jen napadaly ňáký ty kalamitky…
Jinak všade nablito, jako obvykle. Obdivuji genialitu První Brandtovy věty…
Inu aléééé! Pes jitrničku sežral, sežral ji maličkou – a dál to přece znáte, ne?
A jdu radši zas kroutit volantem…
He he..
Matzurko skoda, opravdu mi to zajimalo, jak se podilely na vyzkumu soukrome instituce. Preci jen, tusim ze nejen v „malo“ projektech se podilely velmi mnoho. Je to totiz velky kseft, ta „nadstavba“ . Na druhou stranu, bych se docela prel o tech velrybach. Ne tedy ze se lovej a jedi, ale nektere dokonce zdatne prosperuji a taky je to takovej hezkej mytus pro greeeenpiiiiis, ze jich ubejva. Nejvice pro velryby udelaly totiz ti co zacali vrtat naftu a prestalo se s nima svitit
Matzurko, díky za hezkej článek. Původně jsem se chtěl na něco zeptat, ale Zpátečník to udělal už za mě (a podstatně líp, než bych to udělal já sám).
Bývá už mi jen taková „divná“ otázka: jaká jsou při určování druhů rizika omylů, přesněji jak často k takovýmto omylům při určování dosud docházelo ?
NoName,
maličko bych opravil vaši větu. „kdyby se lidem ty peníze nevzaly, koupili by si za ně bryčku“ (Jirka ppa by si samozřejmě koupil dvoumístný žlutý phaeton se sundavací střechou) http://www.koneprofilm.ic.cz/galerie/kocary/k-14-2%20phaeton%202%20mista.html Obávám se, že dál by se technologický vývoj nedostal.
157-to by mohlo vysvětlit i to, proč Mayové neznali kolo, ptakopysku. Chybělo jim ministerstvo průmyslu, školství a mezirezortní komise pro podporu vědy !
A tak se prachy valili do pyramid a hřišť pro pok-a-tok a tak to i dopadlo 😉
NoName,
jj chvíli jsem dumal, jestli někdy byla, nebo někde je na zemi referenční remě, kde by se základní výzkum nedělal v režii státu a která by byla na vyšší úrovni než je euroatlantická civilizace. Žádná mi nepřišla na um. Vy o nějaké víte?
Atlanťané, ani Lemuřané po sobě žádné důkazy nenechali… ale třeba to byly durchumdurch ekologické civilizace a poslední jedinec, dřív než vymřel, po nich všechno uklidil a zrecykloval? 😀
A s velrybama je to tak jak říká Jirka – to, že velryb celkově ubývá, je skutečně mýtus.
Ve skutečnosti už dnes, pouhých 40let po skončení hromadného lovu velryb, se celá řada velrybích druhů vzpamatovala natolik, že jich jsou zase statisíce …
Ptakopysku, spousta slov už dávno ztatila svůj původní význam.
„Referenční remě, kde by se základní výzkum nedělal v režii státu a která by byla na vyšší úrovni než je euroatlantická civilizace“ je taky fráze. Taková z množiny jiných: že věda a vzdělání se má podporovat, učitelé lépe platit … Kdo by to všechno nepodepsal a nesouhlasil s tím ?
Ale protože to končí nakonec vždy u těch blbých peněz, které se musí někomu vzít, aby se mohlo něco hodnotného podpořit, je přece jenom nutný (snad ještě pořád) nějaký kompromis ? A ten nevznikne tak, že se plátci sdělí, že je blbec a že by tomu i tak nerozumněl, takže stačí, když zaplatí a nebude se vyptávat ?
Ptakopysku, já vážně nejsem žádný nepřítel vědy, vzdělání nebo kultury. Ale nějak necítím potřebu to neustále deklarovat, zato mne dost zajímá, jak to prakticky udělat ? Ten blbec pekař nebo mlíkař chápe ekonomické zákonitosti dobře, jinak by ekonomicky nepřežil, je logické, že se dožaduje informací o tom, jak respektují ty samé ekonomické zákonitosti instituce, které po něm chtějí peníze. A tomu, že je to tak složité, že to pekaři vysvětlit nejde snad nevěříte …
Muhehe,
ty titulky v novinách mě snad zabijou. „Mladý Klaus čelí bouři studentů a rodičů“
Škoda přeškoda že neumím malovat, jako uměl trebárs Vernet, kterej mastil jakékolif bouře jak na běžícím pásu. Ten kdyby žil v současné době, zobrazil by mladého Klause doširoka rozkročeného na parketách svého gymnaziálního shipu, an třímá v ruce složku s nápisem Nařízení ředitele a urputně hledí na masu studentů, rodičů a přátel školy.
Nebo Rembrant, ten dokázal namalovat i bouři ve sklenici vody http://www.worth1000.com/entries/97109/excuse-rembrandt , takže výše uvedené téma by zmáknul levou rukou s přivřenýma očima.
tučňáku,
jojo, svatá pravda, třeba v Sydney na Whale Beach jich bejvá tolik, že člověk musí jít půl dne po velrybích hřbetech, než uvidí volnou vodu. A když je tah, tak kvůlivá plejtvákům se tankery a containerships nedostanou ani na dohled majáku na Barrenjoey, protože by před nima musel plpout ledoborec.
Si dělám hýždě… když uvidíte zeshora ze skály na Barrenjoey velrybu, tak máte zážitek na rok a vyprávíte o tom všem kamarádům a oni na vás závistivě čučej. Ale byly doby, kdy tam opravdu nebyl problém nadechující se velrybu vidět. Tehdy tam byl asi pradědeček Jirky ppa a teď tu na nás Jirka machruje 😀 😀 😀
NoName,
no, ono to asi nejde. Doba, kdy někdo rozuměl úplně všemu, co tehdejší lidstvo znalo a dokázal si to dát do souvislostí, skončila s Leonardem da Vinci. Teď prostě musíme věřit tomu, co nám odborníci tvrdí o svém výzkumu a jediná verifikace užitečnosti vložených peněz je v komerčním použití výsledků základního výzkumu. Průseř nastává, když je mezi odborníky nadkritické množství šíbrů. A přiznávám, naprosto netuším, jakým algoritmem je včas odhalit.
jestli se někdo chcete mrknout, jak vypadá Barrenjoey Head
tady: http://www.ptakopysk.cz/Prani/P1000783.JPG je pohled z pláže
tady: http://www.ptakopysk.cz/Prani/P1000805.JPG je cedule odshora pro ty, kteří uvidí velrybu a chtějí ji identifikovat
tady: http://www.ptakopysk.cz/Prani/P1000802.JPG je pohled shora na pláž, odkud byl focen první snímek
tady: http://www.ptakopysk.cz/Prani/P1000788.JPG je pohled z buše nahoru na útes. Ty drobnolisté keře jsou teatree
tady: http://www.ptakopysk.cz/Prani/chatrc.JPG v takovýchdle chatrčích bydlí místní domorodci na Barrenjoey Head
Všechny fotky jsou foceny uprostřed kruté Sydneyské zimy, proto jsou pláže liduprázdné.
ano, dost politiky, tak teda kultůru
a…..bořka šípka k tomu v rozhovoru
http://www.denik.cz/z_domova/vytvarnik-borek-sipek-po-havlovi-to-je-na-hrade-katastrofa-20130118.html
tak teda kromě politiky, kdy demokracii ano, ale jen pro ty inteligentní
a umění: “ Když jsem na Hradě začínal, pozval jsem Hanze Holleina, vynikajícího rakouského architekta světového jména. Procházeli jsme spolu Hradem a já se ho ptal, jestli by se dalo to či ono vybourat.“
No, obávám se, že rozpočítat ty finance v celé šíři by se asi nepovedlo nikomu, a já vážně nejsem kouzelník..
Stran velryb, jen jsem citovala z literatury. Jestli mají pravdu nebo ne nechám na posouzení čtenářům, já víc o těch kytovcích nevím – leda je uctivě pobdivuji v Sea Worldu (ano, jsem velkým fanouškem Shamu Show), a při výletu na Hawaii jsem překonala mořskou nemoc (nadopovaná kinedrylem), abych na malé lodičce vyjela na „whale-watching“. Což bylo korunováno úspěchem, jedna zvědavka se na nás přišla podívat, ksichtík ukázala, ocáskem zamávala, a já to zvládla taky :o)
Tučňáku, ke speicifcké otázce ohledně druhů. Věc se má tak, že pojem „druh“ je dost ošidný, existuje zhruba 18 různých definic… já osobně používám „evolučně-genetickou“, tedy že jde o skupinu jedinců, kteří obývají stejný čas, mnohdy i prostor, a hlavně se mouhou navzájem křížit a vytvářet životaschopné potomstvo (třeba paleontologové tyto definici použít nemohou z celkem zřejmých důvodů). Navíc toto vymezení chápu nikoliv jako neměnné, neboť evolučním procesem se třeba morfologie může měnit, a samozřejmě se z jednoho druhu nakonec stane jiný, někdy i více jiných. Takže tímto je omezen i Barcoding, takže se zavedlo jednoduché, ale arbitrární, pravidlo, že vnitrodruhová variabilita by měla být 10x nižší než mezidruhová. A jelikož je to vlastně umělé, lidmi vytvořené pravidlo, tak se kvůli tomu vědci hádají… ne vždy se totiž tohle podaří naplnit. Ale vedlo např. k tomu, že se zjistilo, že skutečně dvě populace téhož druhu jsou geneticky velmi rozdílné (pouhým okem ale nerozlišitelné, a taky vždy nejde zkoušet to křížení a životaschopnost potomstva), takže se nakonec označí za druhy kryptické. Naopak se může stát, že velmi dobře popsané druhy, odlišné morfologicky i ekologicky, jsou na úrovni tohoto markeru nerozlišitelné. On se totiž vyvíjí i ten marker, u některých skupin rychleji, u některých pomaleji, a tento gen byl vybrán právě jako s „nejvyrovnanější“ evolucí.
POkud teď lovím z paměti, tak třeba u nějakýchz tropických motýlů jeden druh rozdělili na asi pět (dodatečně se zjistilo, které housenky k nim patří, a co žerou – tedy pomohlo to se zaměřit na detaily), naopak u žab a mořských korálů to bylo celkem na nic. Holt, ve vědě je řada slepých uliček. Jak to vypadá s procentem neúspěchů nevím, on je totiž raději nikdo moc nehlásá… 🙂
(140) Lidovky z toho Hasenkopfa nepodezřívají. Píší o jeho odmítnuté variantě, za přijatou prý je Koudelka.
(159) to už jsem psal také, ale nějak to zapadlo.
Asi je zábavnější se hádat, co by mlékař a pekař …..
ptakopysku 165 – pár poznávacích znamení by se našlo.
Šíbři všeobecně neoblibují exaktní obory, tam se musí moc dokazovat a často se to dá spočítat, což je strašnej opruz. Vůbec mám pocit, že spolehlivé znamení je, jak začne někdo hlásat, že matematika je na dvě věci a matura z matiky zbytečná. V tom případku nutno okamžitě zpozornět.
Takže se shromažďují zejména na oborech okecávacích, což jim dnešní doba, se svou zálibou v inťošském plkání náramně usnadňuje. Zajímavé je, že jakmile se někde takový šíbr usadí, začne se množit dělením a najednou, místo jednoho, dvou sociálních ekologů v rámci katedry sociologie je z toho zničehož nic samostatná katedra. Dtto genderstudies atp….V tomto vyniká Masaříkova universita, kde se to množí, jak houby po dešti.
Není-li zbytí, tak se holt výsledky zfalšují viz IPCC, kde je to jeden šíbr vedle druhého.
Matzurko, díky za rozepsání o druzích.
Já jsem se ptal vlastně proto, že chytré knihy a atlasy zvířat berou obvykle genetický důkaz o rozdílnosti druhů jako nezpochybnitelný a mně se to právě tak úplně nezdálo, už jen kvůli tomu časovému vývoji.
A pak je v tom zazívá u mě i jistý osobní tón – když už se konečně prohrabu atlasy a podaří se mi určit, jaké zviřátko jsem to vlastně viděl, tak mě poněkud demoralizuje, když zjistím, že jsem podle genetických důkazů viděl něco úplně jiného …
Ahoj!
Ten Šípek ( ad 167) našel mezeru na trhu!
V Číně už mají Benátky, Hallstadt… ale pražský Hrad ještě ne. Takže až je přesvědčí, aby ho také postavili, může tam pak bourat co hrdlo ( a číňani, ne památkáři) dovolí… 🙂
Matzurko – díky za zajímavé a skvělé počtení.
Rozumím tomu správně, že to, co popisujete (určování druhů) se týká
celé jen mitochondriální DNA ? Někde mám v hlavě, možná z Vašeho prvního článku,
že mtDNA obsahuje jen 27 genů ale DNA z jádra buněk jich má 20 000.
A teprve zkoumáním té jaderné DNA bychom se dopracovali k výsledku, zdali zkoumaný materiál je Franta Vopršálek či Lojza Vemtyvidle ?
Dopbré poledne,
nějak jsem si vzpomněla, matzurko, na grygarovo tvrzení, že poznání je jako osrov, který se vynořuje z vody- Čém víc pevnoíny je odhaleno nad vodou, tím delší keje hranice mezi pevninou ( to, co známe) a možem neznáma, které čeká na odhalení.
Dnes jsem hledala, něco v kuchyni a ze skříňky na mně vypadla krabička s nápise, „první pomoc – čaj proti alergii na školu“.
Podle složení zelený čaj, chrpa, divizna, sušená papaya a kokos.
Politika – včera jsem se babičce pokoušela vysvětlit, že opravdu Klaus ml. nezískal svoje místo ředitele PORGu tak, že ho tam „tatínek upíchl na teplém místečku“. Přitom byly doby, kdy ho obdivovala jako ostatne vše, co se Kaluse týkalo a běda, kdybych se opovážila vyslocvit názor, že v tomhle nebo onom Klaus, ať už starší nebo maldší ustřelil.
Prostě mediální masáž dělá divy… A u té babičky ještě nepřiznáný obdiv, že se jedná o šlechtu avliv přítelkyně, která pprostě obdivuje šlechtu.
Karel je prostě idol stařenek, s tím nic nenaděláte 🙂
Nejspíš se v dohledné době taky dozvím,jakej darebák je ten kocour a JAkl. Jakl je jasnej, dlouhý vlasy a vousy a je to rocker.:-)
Matzurko, vždycky o těch genetických souvislostech přemýšlím,když se dívám na chalupě na ptactvo, navštěvující krmítko. Chodí tam tři druhy sýkor – koňadry, modřinky a úhelníčci ( ti ovšem v poslední době málo) a někdy mám dojem, že některé exempláře jako by byly spíš přechodové mezi těmi druhy, že před léty bylo to odlišné zabarvení výraznější
ale možná jen jsou výrazněji barevní jen ve vzpomínkách z mého dětství . 🙂
No fuj, to je zas překlepů…
Ad Šípek, ten přece dělal Havlovu knihovnu a snad i další zařízení jeho pracovny a po skončení Havlího panování ji zase rozebral a odvezl. Mám dojem, že to pak střelil nějakýmu milionáři.
Jojo, Hrad vybourat, a postavit „evropskou vesničku“ !!! Už se nemůžu dočkat…
Tak jsem uvolnil výjezd z garáže a jdu zkusit dojet do duty free pro rum a kafe…
ptakopysku (164), já tím myslel něco trochu jinýho:
jak neuvěřitelně rychle se dokážou vzpamatovat populace velryb, když po desetiletích systematického vybíjení (cca 800 tisíc velryb) jsou dnes jejich počty na deseti- až stonásobcích původních stavů. Po pouhých několika málo generacích – vždyť s komerčním lovem se přestalo ve velkém až kolem r.1965 a úplný zákaz přišel až někdy kolem r. 1980 (jestli si to dobře pamatuju).
Třeba v antarktických vodách je dneska velryb už dost a není problém je vidět každý den. Ale než se velryby vzpamatují natolik, aby se zase připluly podívat na sydneyskou operu, to holt ještě chvíli potrvá.
Mimochodem, tobě se tam podařilo velrybu zahlídnout ?
A k tomu původnímu, na co narážel Jirka – tedy ubývání velryb a gríínpis – bych přidal pár čísel: např. u jedné z menších velryb, plejtváka malého, se dnešní populace odhaduje na cca 1.2 – 1.4 miliónu ks. Takže těch zhruba 200-400ks velryb, které žaponci ročně uloví (z nichž většina je právě tento druh), zase nejsou žádná tragédie.
Tučňáku,
buď v klidu a atlasům klidně věř – na úrovni rodů je to docela jasné, to jen ty druhy a poddruhy už jsou občas nejisté. By ses divil co specialista taxonom dokáže vyprodukovat – žes viděl nejen vrabce obecného, ale podle zahnědlých pírek u zadečku a žlutého fleku pod levým okem to byla forma východní a typická pro Pobaltí a k nám to zalítlo jen díky silným větrům…. :o)
MaYdo, ony totiž potvory i někdy velmi tradiční a dobře rozeznatelné druhy klíďo píďo na nějakou genetiku a taxonomii kašlou a klidně se zkříží… ale potomstvo už může mít potíže, nejenom že třeba vypadá neobvykle, ale i třeba metabolické nedostatečnosti atd.
A i v tom vzhledu existuje spousta variant, takže ano, může jít o zimní či letní vybarvení, leckdy se i samečci vybarvují více v době páření (viz nalákat samičku) a podobně.
Oteplovači,
tento jediný konkrétní marker je skutečně na mitochondrii, a je to jen kousek jednoho ze zde umístěných genů. Takže není nutno sekvenovat mitochondrii celou (i když dnes je to už snadnější), navíc by to asi nepomohlo – různé geny se evolví různou rychlostí, takže například jiné geny z mitochondrie se používají na určování čeledí, načeledí a vyšších taxonomických skupin.
Naopak žádný z mitochondriálních genů nestačí na identifikaci jedince, na to se skutečně používají markery z jaderného genomu lokalizované na chromozomech, a dokonce to jsou právě ony nic nekódující oblasti (tzv. mikrosatelity, ale detailněji asi vážně v příštím článku). V daném případě se jich ale musí použít celkem 12 (třináctý je pro určení pohlaví), a neurčuje se přímo sekvence, stačí jen velikost daného úseku (ta variabilita je taková, že úsek může být veliký třeba 120 bazí, ale taky 150 bazí).
Celé se to jmenuje CODIS, a kromě forenzních vědců to používají hlavně kriminalisti.
Tučňáku,
právě jsi popsal jeden dost důležitý aspekt genetiky populací. Jak už tu zaznělo, mutace jsou jako jediné zdroj variability. Pokud náhle, třeba v důsledku lovu, velikost populace drasticky poklesne, je to průšvih. Totiž, poklesne i genetická variabilita, která se evolvila miliony let…. a pak už je celkem jedno, kolik zvířat se bědem dekády zase namnoží, jsou prostě geneticky chudáci, a když dojde na nejhorší, i příbuzní se všemi negativnímu důsledky (snížena imunita, snížená fertilita, metabolické defekty…). Takže census (počet jedinců v populaci) může být třeba milion, ale pořád jsou to geneticky jen potomci těch dvou desítek přeživších šťastlivců. Pro evoluci dost rána, neb nemá moc na čem evolvit, a mutace se sice počítají i na počet jedinců, ale především na generaci.
Ale máš pravdu, v milionu se těch 400 hravě ztratí, ovšem do toho nemluví ani tak genetici, jako ekologisti a úředníci….
No jo s tim Hradem….. Kazdej chce zanechat stopu v dejinach. Coz je samozrejme v poradku. Jen bych byl rad, aby to kazdy delal za sve a na svem. Je to tak neprekonatelne chapat? Ty kecy okolo jsou jen nuda nuda a sed….
Ale vratim se k te genetice a evoluci, coz spolu souvisi, jako vejce vejci. Ted mozna budu velmi, no, bez mantinelu…. Mam takovy pocit, ze cim vice je „novorozenecke“ pomoci, asistovanych reprodukci, zachranovani lidi s „genetickejma mutacema“ plasticekjch operaci, co maji ty vady zakryt……… Je v populaci v podstate tezke, najit nekoho, kdy by nemel neco co drive nebylo tak bezne, protoze se decka nedozila dospelosti a kdyz ano, bylo tezke si najit protejsek.
Tučňáku,
🙂 nojo, člověk si nemá dělat až zas tak moc srandičky. Já jsem tam cosi zahlédl ve vodě, ale jestli to byl přerostlej delfín, nebo nedorostlá velryba, bůh suď. Spíš ten delfín…
Menší druhy velryb se vzpamatovávají hodně rychle, protože snad mají výkonnější natalitu, ale velké druhy, jako plejtváci, tam to holt trvá dýl. Dřív těchhle voblud bylo tolik, že když chcíply a šly ke dnu, vegetovaly na nich kvanta krabů, rejnoků, červů a dalších …fágů. Fágové mohli putovat po dně od jedné zdechlé velryby ke druhé, aniž by zdechli hladem sami. Teď je prý těch velrybích mrtvol tak málo, že je tenhle pohřební ekosystém taky na vyhynutí.
Já mám s hrábětem trochu jiné zkušenosti. Kdysi dávno jsem strávil nějaký čas jako drobné, nicméně již trochu myslící, robě v Rakousích(hnusní místní kamarádi mne nakazili č. kašlem a já nějaký čas nemohl přes hranice). V té době žil tento kapitalistický státeček zajímavou causou. Protože náš kníža neměl moc peněz, platil mu školy jeho strýc. On se mu za to měl odvděčit tím, že bude hlídat a dohlížet na jeho potomka, který byl tuším jen o něco málo mladší. Tak nějak se stalo, že se o trochu později pánové vydali do Alp, aby na zdravém vzduchu posílili. V jedné hodposě byl vzduch tak silný, že tam hoši nevydrželi a šli se vykoupat do místního jezírka.Tuším, že to bylo napodzim. Hupli tam po hlavě. Kája vyplaval a ten druhý tam zůstal. Hnusný tisk probíral, zda měl kníža tendenci druhu pomoci. Časem se sjednotil, že nikoliv. Strýc z toho byl trochu smutný a slíbil před svědky, že Káju vydědí. Rozrušen z této úvahy odešel ven do zimy, aby se ochladil, a tam dostal infarkt. A jako v pohádce Kája získal jmění této větve.(Co myslíte, jak asi vyhrál spor s příbuznou o majetek u nás?) Celá záležitost se mi vryla do makůvky z toho důvodu, že v té době si další příbuzná nedala pozor s jedním s modrou krví. Proto byli v této naší rodinné větvi degeneranti velmi neoblíbení a o činu Káji se tam v té době hodně diskutovalo. Když u nás byli letos postarší rakouští příbuzní na návštěvě, neopoměli pošťouchnout, jakou hyenku máme mezi kandidáty. Jakoby Rakušáci byli svatí, že?
Je až s podivem, že tuto historku nikdo z hlídacích psů české journaloistiky nevytáhl. Možná, že by to v německých pderiodikách brali jenom jako špinění křišťálově čistého a mravného. Mne to nijak nevzrušuje, protože pokud vůbec půjdu volit, degenerantovi to určitě nevhodím. Díky Matzurčině článku prohrabávám knihovnu a hledám knihu jednoho současného našeho vědce, mimochodem jednu dobu častého v radiu Leonardo, který má drobné problémy s darwinismem (alespoň u vyších živočichů). Safra, kam jsem ji jen mohl založit.
Matzurko, pokud vím, tak podobný problém s genetickou variabilitou mají gepardi – tam k tomu kritickému poklesu populace došlo prý asi před 10-15 tisíci lety.
Ale u těch velryb vlastně nikdo moc neví, kolik jich u kterého druhu zbylo. To se jen odhaduje, většinou tak podle vyprávění velrybářů, kterak se plavili měsíce a nezahlédli ni ploutev. Tedy se ani neví, jestli se příslušné populace druhů pod tu kritickou hranici dostali nebo ne …
To celé mě ale ještě přivádí k jedné otázce: když „vzniká“ nový druh, tak přece je také jenom velmi malý počet exemplářů. Jak tedy tam vznikne ona genetická variabilita – je to jen otázka času ? Nebo je špatně ten můj původní předpoklad, že nový druh začíná jen „z Adama + Evy“ ?
Zacinat od Adama a Evicky muze jenom panbuh. Ostatni druhy si musi zacit pomalicku, a polehoucku ve vetsim. Nikdo proste neprskne 100000 goril do lesa, ale hezky pomalu, evolucne, se pretvareni ten druh v jedno velkem udoli „o evolucni stupen, nize.
Frantisku, to chce vobklad a omejvat vvlaznou vodu. Nebo jeste lepsi, posli to Klausovi mladsimu, on to jiste rad uverejni 😀
Omlouvám se za překlepy a nedoklepy. Karpálka se mi zhoršuje a já se bojím doktorů.
Taky nemám rád delfíny. Posledně, když jsme na červené louži při měsíčku diskutovali na potápěčské plošině (zdálo se nám, že téměř u hladiny je menší vedro), jeden z těch hnusných tvorů vyskočil cca dva m od nás a plácl sebou o hladinu stylem placák. To, že nás do nitky zmáčel, by až tak moc nevadilo. Ale zvláště mně zředil wizoura mořskou vodou. Milí přátelé mi navíc doporučovali přidat česnek a olivu s tím, že mi odporný savec vlastně namíchal coctail tuším s názvem Slunce v Haifě.
ptakopysku, ale já jsem pochopil, že to bylo v hýžďovém tónu, ostatně pro nás méně chápavé jsi to tam i napsal 🙂
S těma důsledkama lovu velryb je to stejně zajímavé, a to na obě strany:
Např. kolem velrybářských stanic vznikly neobyčejně velké kolonie mořských ptáků, živících se na velrybích mršinách. Po zavření stanic se populace fóglů rapidně snížily, klidně i na desetinu původního počtu. Takže argumentujeme-li stylem Gríínpíís, tak zavřením velrybářských stanic došlo k zavraždění milijónů mořských ptáků …
A druhý příklad: díky chybějícím velrybám bylo v moři více krilu a vzniklé zásoby jídla rychle obsadily jiné druhy: od lachtanů a tuleňů přes buřňáky a albatrosy až po ty zpropadené tučňáky 🙂
To jako vomejvat fořta ?
Přece ho nebudete budit ??
Jinak mě ta historka nepřekvapuje….
přímá volba presidenta 2013:
http://sphotos-d.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash3/544023_389762001117300_1631519896_n.jpg
tučňáku, vzato do důsledku,
kdyby nevyhynuli nebozí rozkošní dinosauříčkové, tak by se nerozvinuli savci a homo by měl zákonitě smolíka… 🙂
Šumaváku 190 – teď jenom, kterej je kterej? 🙂
Jiříku, věřím, že s omýváním máš dlouholeté zkušenosti.
Matzurko, je to trochu pro mne problematika trochu hit sun leones, ale například u dobytka se šlechtí linie příbuzenskou plemenitbou. A pokud mám věřit panu Mitchelovi (Havaj), pánům, píším o jihoamerických a egyptských kulturách, tak hlavního dědice musel u vládnoucích vrstev splodit bratr a sestra. Pan Mitchel například uvádí, že šlo (alia)o krásné, až dva metry vysoké lidi, kteří se od ostatních výrazně odlišovali. Nejde tedy tímto způsobem vylepšit genom? Vždyť i našich předků prý nebylo více než tisíc, spíše méně.
Františku, taky jsem měla jeden čas problém s pravým zápěstím, nakonec pomohlo chvíli používat myš levou rukou (je to docela zábava ze začátku ;-)), pak používat pravou důsledně jen s opřeným loktem a občas ji protáhnout na opačnou stranu. A dobrý…
Hygiena je dulezita…. Ale myslim si, ze lesnik prisel k majetku o fous jinak. To vis, lesnici a hospodsti maj i jine „kanaly“ na predavani informaci, nez sedet v hospode, nebo si cist Blesk. Ale je to jedno, proste nechal utopit kamarada, aby jeho , „nekdo“ kdo ho mel vydedit, dostal infarkt, jak proste a jednoduche. Nemohu se prestat usmivat.
Jen by mne docela zajimalo, co vas na tech volbach tak bere. Bud to fakt prozivate a proto pisete to co pisete, nebo si z toho delate legraci. U nekoho to poznam, ze Ptakopysku, ale o ostatnich proste tu zlobu a nenavist nemohu nejak transformovat na smich. Ale je mone, ze to ani k smichu neni. Coz mne tedy docela desi….
tučňáku 185 – mutace se upevňuje časem. Mutant se samozřejmě nadále kříží s nemutanty, ale když je ta mutace výhodná (jsou větší, silnější, apod.), tak prostě přežije víc mutantů, až se nakonec oddělí jako druh, který se s původními nemutanty už ani nemůže křít.
Františku, prdlajz! Chuděra Tutanchamon byl mrzák šišatej, paťatej. Podle nejnovějších výzkumů, krom dynastických vraždiček, to byl jeden z důvodů, když dynastie šla do kopru.
http://neviditelnypes.lidovky.cz/veda-tutanchamonova-rodina-a-nemoci-d6w-/p_veda.asp?c=A100221_111326_p_veda_wag
Tučňáku,
no… já se snažím klást bojovníkům za uvedení přírody do původního stavu klást otázku, který původní stav mají na mysli. Jestli prales doby nedávné, nebo tundru poslední doby ledové, nebo stepi dob meziledových. Já osobně pléduji za subtropy mladších třetihor. K moři do velké Bíteše bych to měl kousek, šnorchlovat na korálový útesy k Brnu či do Znojma by člověk doplaval na nafukovacím kruhu, všude teplíčko, semo tamo sopčička, zalejvat zahrádku se tehdá nemuselo. Ovšem bojovníci za záchranu planety se na moje návrhy vůbec netváří vrle a nechtějí definovat mnou ždaný „původní stav“. Obzvláště ne, je-li jich víc pohromadě. Je to zkrátka bordel…
Matzurko, prosím vás, ráda bych se zeptala na něco v souvislosti se 182. Počátkem 70.let v genetické laboratori v Motole, na otáku, zda se díky pokrokům v medicíně a s tím související častější záchrana novorozenců s vadou či předčasně narozených, nezhoršuje geneofond populace, genetička odpověděla, že ač se toho obávali, k ničemu takovému nedochází. „Příroda“ se s tím vyrovná.Platí tento názor dosud?
Františku I. jestli ono to u těch egypťanů nebude dáno tím, že vládnocí rod pocházel (prý, podle DNA) ze střední Evropy a vedl bůhví k jakým Keltům… 🙂
Ta příbuzenská plemenitba se ovšem dělá cíleně s kontrolou, pokud možno nejméně přes dvě generace.
To ovšem plejtváci asi zmáknuté nemají…
O středověké šlechtě ani nemluvě.
Kristo, odpověď se nesmí hledat u těch co něco zachraňují, ale u Thilo Sarrazina… 🙂