Dušan Neuman
Ač někteří konservativci vytahují láhve šampaňského, není co oslavovat. Boj se přenese jen na jiná bitevní pole. K hlubšímu porozumění je třeba trochu podrobnějšího vhledu.
Osobně jsem po dvou letech Trumpovy vlády přesvědčen, že je dobrým presidentem. Přesněji, daleko lepším než jsem očekával. Volil jsem ho jako menší zlo a říkal si, že budu spokojen když splní dvě z mých přání – jmenuje konzervativního konstitucionálního soudce do Nejvyššího soudu a zastaví Obamovo regulační zelené šílenství. To splnil docela rychle a ten zbytek je už jen třešnička na dortu. A ne jedna.
Ekonomika se skutečně rozhýbala. Stačí se porozhlédnout v ulici kde bydlím. V roce 2016 tu bylo 18 domů na prodej, většinou „bank foresclosure“ – pro nesplácení hypoték. Dnes ani jeden. Nezaměstnanost je na nejnižších číslech co pamatuji a u černošské menšiny vůbec nejnižší od doby kdy se vedou statistiky. Také je nejnižší počet lidí závislých na podporách (food stamps). Pennsylvanie prodává antracit do Evropy, zejména na Ukrajinu a severní okresy rychle bohatnou z frakování.
Když si to promítnu na pozadí Trumpova – podle mne neuvěřitelného stresu – kdy každý den musel čelit nejen washingtonské byrokracii – kterou definoval jako “deep state” či politicko-byrokratickou bažinu, ze všech stran podporovanou medii (95% zpráv o Trumpově vládě v hlavních nediích bylo negativních), pak klobouk dolů. Jen o spiknutí s Putinem bylo opublikováno za poslední dva roky přes půl milionu článků.
Je mi jedno, že má chudší slovní zásobu než já imigrant, je mi jedno kolik bab přefiknul a co jim za to zaplatil, (proti JFK je to stejně jelimánek ), je mi jedno kolikrát udělal bankrot a že má vkus otce Kondelíka. To všechno je mi jedno pokud výsledky posunují tuto zemi dopředu.
A to posunují přes soustavnou sabotáž Demokratů, která někdy až hraničí s vlastizradou. Jak jinak si vysvětlit, že ve chvíli kdy ve Vietnamu jednal s Kimem, spustili proti němu doma kongresoví Demokraté takový útok, že si tlusťoučký diktátorek musel myslet, že to má Trump spočítané a začal si diktovat. Trumpův neúspěch v Hanoji stoprocentně přičítám mstivým idiotům Pelosi a Schumerovi a celé té bandě okolo.
Vím jak ruské zpravodajské služby pracují, byl jsem jejich nátlaku vystaven a vlastně kvůli němu jsem emigroval. Měl jsem kliku, že se to povedlo. Jsou dobré a protože nepodléhají politickým změnám jako CIA a FBI, jsou konsistentnější, mají historickou povědomost, dlouholetou praxi, znalost protivníků a za minimální náklady dokážou způsobit velké škody.
Od počátku protitrumpovské kampaně jsem nevěřil a nějakém spiknutí. Demokraté nezkousnuli prohrané volby. Nedovedou si to vysvětlit – neboť chtějí pro svět jen to nejlepší a nepochybují, že volby Trump ukradl nějakým nečestným způsobem.
Dokonce jsem dodnes přesvědčen, že v počátku předvolební kampaně Rusové sázeli víc na Hillary, protože už jí znali, znali její slabá místa, věděli, že je hamižná a jak je korumpovatelná. Donald, zejména po krachu Trump Tower projektu v Moskvě, byl pro ně nepředvídatelný. Rusům nikdy nešlo o podporu jednoho kandidáta, ale o rozvrácení amerického politického systému, o znervóznění voličů a státního aparátu, zkrátka o nalezení nejslabšího místa, kde by bylo možné poškodit protivníkovu politickou stabilitu. Trump byl jen jedním z pěšců na ruské velmocenské šachovnici. Pochopitelně, po jeho zvolení se ruská taktika přizpůsobila výsledkům voleb a jsem si téměř jist, že s velkou zlomyslností začali zásobovat ‘nevertrumpovce” čímkoliv, co mohlo Trumpa očernit. A idioti jako Adam Schiff jim to sežrali i s udičkou. Největší malér USA je dnes je stav medií. Ta se stala hlásnou troubou vizionářských dobroserů jimž, v šedesátých letech zatemnilo mozek LSD, obdiv k Che Guevarovi a rozpuštění se ve vstřícných dívčích klínech bez následné zodpovědnosti. (Ne, že bych se zrovna tomu tehdy, byv tu, bránil). Na pozadí amerického snu vznikla jakási akademická třída, která ovládla vzdělávání, media a zábavu, tedy nejvlivnější nástroje na formování myšlení nastupujících generací.
Media se nenávisti k Trumpovi a tomu co reprezentuje, nevzdají. Už dnes cirkulují články o 19 nových vyšetřováních subalterních vládních, většinou lokálních, institucí se stejným cílem jaký měla Muellerova kamarila – zničit Trumpa a jeho konservativní agendu, anebo aspoň ho tak očernit, aby ztratil přízeň voličů. Tato kampaň se potáhne celé dva roky až do příštích voleb. A je jedno, že bude skoro stoprocentně falešná, vystavěná na “fake news”. Tak to vidím já a je mi z toho ouzko. Cítím, že už jsme už druhým rokem ve studené občanské válce a jen nevím, jestli už někde nežhne doutnák.
Poslanec Zdechovský ať se jde bodnout.
Jednou bylo odhlasováno, tak je odhlasováno.
Kdo hlasoval blbě, má smůlu, a nechť si to vyřídí se svými voliči a svědomím.
Trvat na tomhle principu je jediný možný, jinak se dočkáme toho, že se bude o každý ptákovině hlasovat donekonečna, dokud se nedosáhne žádoucích výsledků a z voleb, referend a veškerého hlasování bude akorát fraška.
„Hlasuji tak jak se mi to hodí a pokud to není populární názor u voličů tak řeknu, že jsem chtěl hlasovat naopak a jelikož už to výsledek nezmění tak mám dvě mouchy jednou ranou.“
Na to je jediná možná reakce jednoduchá otázka: „A proč jste tedy tak nehlasoval, pane poslanče?“
A považuju za urážku voliče, když si nějakej poslanec myslí, že výmluvou, že by chtěl hlasovat jinak než hlasoval, u voličů šplhne.
Zdechovský je celkem typický lidovec. Chybí mu sice hadovitost Luxe, ale je ještě mladej kluk, tak se to třeba stihne naučit dřív, než KDU zmizí v propadlišti dějin, či se rozplynou v Národní frontě.
Mám pocit, že tehdejší Lux by dnes zdaleka nebyl ten had nejhadovatější….
Samozřejmě je otázka, jak by se vypracoval, kdyby mu bylo dopřáno ještě nějakou dobu se v tej politice plazit a syčet.
Pokus
Hokus
Abrakadabra!
Tak čůrající chlapeček v bruseli prý moc čůral….
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/belgie-brusel-socha-historie-pamatky-ekologie-voda-curajici-chlapecek.A190327_144742_zahranicni_luka?
Tak zrovna v bruseli, srdci EUnie pouštějí pitnou vodu zbůhdarma do kanálu a nevšimnou si toho…
Inu, „to by se v německu stát nemohlo“, že dvd, 😉 ale v bruseli je to normální
Že by se na iděsu nějak otočil politický vítr?
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/usa-rusko-trump-vysetrovani-opozice-media-rozvedky.A190328_113810_zahranicni_luka
2 maYda 20:39:
Nojo. „Čačtí journalisté!“
Jištění na obě strany. Odvolají, co odvolali a slíbí co slíbili. Leckterý novinář má hypotéku nebo potřebuje nové auto. Tak co se divíte.
Obecně:
Už delší dobu neexistují skutečné informace, k dispozici jsou jen názory novinářů. Skutečné zprávy se občas objevují na ČT 24 v banneru pod obrazem. A i tam po několika (desítkách?) minut nahradí holá fakta jejich interpretace, jakmile zasáhne nějaký „odpovědný vedoucí“.
Protože „žurnalistická fronta“ není (naštěstí!) jednotná, v prostoru létá obrovské množství fake news, polopravd a někdy i faktů. Jenže ten koktejl je řádně pomíchaný hlavně tím, že média od sebe bezostyšně opisují, dokonce systémem COPY a PASTE. Už několikrát jsem si všiml, že v jedné „zprávě“ od různých médií či redakci je stejná pravopisná chyba.
Jaká to náhoda!
Ale jak v předešlé poznámce – i novinář chce žít. Pokud možno dobře žít.
A nejsme ani tak národ Husův jako spíše Palackého. Všimněte si současných levičáckých tendencí udělat z Jana Palacha nesvéprávného debílka se sebevražednými sklony.
kocoure, vystihujete přesně to, co bylo citováno v dislusi pod článkem :
„John Swinton, bývalý personální šéf novin New York Times.V současné době neexistuje taková věc, jako je nezávislý tisk. Víte to stejně dobře, jako já. Není mezi vámi ani jeden novinář, který by se odvážil upřímně vyjádřit svůj vlastní názor. Víte předem, že kdyby to udělal, nikdy by se to neobjevilo v tisku. Jsem týdně placen za to, že své upřímné mínění nezveřejňuji v novinách, pro něž pracuji. Vy ostatní jste placeni za stejnou věc, a kdo z vás by byl tak pošetilý, aby napsal svůj upřímný názor, brzy by se ocitl na ulici a hledal by si jiné zaměstnání. Kdybych dovolil, aby se v jednom čísle mých novin objevil můj poctivý názor, do dvaceti čtyř hodin bych přišel o místo. Prací žurnalistů je zabíjet pravdu, bezostyšně lhát, překrucovat pravdu, hanobit, plazit se u nohou mamonu a prodávat svou vlast a rasu za svůj denní chléb. Vy i já víme, že věřit v nezávislost tisku je bláznovství. Jsme nástroji a vazalové bohatých mužů za scénou. Jsme skákající tajtrlíci, oni tahají za drátky a my tancujeme. Naše talenty, naše možnosti a celé naše životy jsou vlastnictvím těchto mužů. Jsme intelektuální prostituti.““
OT: Pěkná odpověď těm, kdo argumentovali, že FB je soukromá firma, takže jí stát nemá co zakazovat cenzuru: https://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20190323/281784220434649
Ona totiž od pekaře a mlíkaře je k celosvětovému (quasi)monopolu poměrně dlouhá cesta. A představovat si že FB není nic jiného než trochu větší pekařství, to už vypadá jako myšlenkové selhání, selhání jedné (třeba i klasicky liberální) ideologie. Opakovaně jsem zde psal, že jádrem našeho problému jsou PL, pseudoliberálové, pravdoláskaři, nebo, chcete-li progresivisté, pokrokáři. A že ovšem jádro není totéž co příčina a zdroj. Příčinou – resp. jednou z několika či mnoha příčin – myslím mohou být snadno být i podobná myšlenková selhání.
ouha, mohou snadno být, omlouvám se
Jo a: chcete-li, progresivisté
To už je skutečně na pováženou. Zřejmě bych teď měl psaní mailů nechat, nebo je aspoň nerozesílat…
K nezávislým médiím: Proč prakticky neexistují?
Odpověď je jednoduchá: „Každá sranda něco stojí!“ jak říkával můj táta. A provozovat byť jen internetový portál stojí peníze. Vydávat noviny nebo mít vlastní stanici je už pro „neboháče“ nepředstavitelné,. To si může dovolit takový pan Soukup. Jako náročné hobby. On si svou TV dělá po obsahové stránce prakticky sám. Protože kdyby měl redaktory, museli by stejně psát a říkat to, co by si přál pan majitel. „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.“ Takže svoboda by stejně byla v … …nenávratnu.
Svoboda? Ta je (zatím) třeba tady. Nebo na mém blogu či blogu jiných bloggerů.
Zatím. Ale tuším, že i to brzy pomine. Uvažoval jsem kdysi o internetovém rádiu. Finančně je to utáhnutelné. Jenže už bych tam třeba nemohl hrát muziku, „protože OSA“. Zprávy z ČTK nebo jiných agentur nejsou zadarmo. Číst z moudrých knih je taky zpoplatněno. Navíc i hercům bych musel platit.
A kdybych si tam několik hodin denně „cintal na pentli“ osobně, byl bych jako rádio neposlouchatelný. Takže ani tu nekonfliktní pravdu šířit „beztrestně “ nelze.
Nevidím z toho cestu ven. Leda snad prudce zbohatnout. [;>))
maYdo, dik za clanek z Mlade Fronty. Dik take k citaci (velmi smutna fakta konstatujici) toho novinare z NY Times.
Neni vsechno ztraceno! Ted domluvil nas president k mnoha tisicum lidi v Michiganu. Za tech par desitek let od konce Reaganova presidentsvi by me snad nenapadlo, ze budu jeste nekdy pysny na sveho presidenta. Jak rad priznavam svuj omyl!
Je diametralnim rozdilem mezi Reaganovou a Trumpovou situaci. Je a neni. Co je spojuje, ze oba videli (vidi) nebezpeci komunismu. Reagan zvenku, Trump vsak zevnitr, kdy americti komuniste chteji dosahnout toho, na co Chorosi, diky Reaganovi, nemeli.
Kdyz jsem jako bigos – imigrat pribyl v roce 1970 do Ameriky, na televizi bylo jednim z nejoblibenejsich podivani show (pardon za muj cestin) zvane“ Zivot bohatych a famoznich.“ Prenadherne baraky u more, pod skalami v Arizone, ci byty v mrakodrapech obhlizejici Central park na Manhatanu. Vychlazene sampanske a norkove kozichy, jachty v Karibskem mori a tak. I v tech tehdy televiznimi antenami korunovanych chaloupkach v nejchudsich castech Ameriky na program vsichni hledeli. Dalo jim to zapomenout na strapace v praci ztraveneho dne a lacinemu pivu z konzervy dodalo chuti lepsi, nez sampanskemu, servirovanemu na jachte, predvadene na cernobile televizi. Zavist nekazila podivanou.
Krome vsech prima veci, o kterych dnes vecer president mluvil, mluvil taky o tomto. Vyvolal z obecenstva lidi, kteri jsou nesmirne uspesni. Uspesni v kseftu, vede, v politice. Nevidel jsem v tech tisicich nadsenych lidi v obecenstvu (Mnoho tisic se do haly nedostalo a sledovalo projev venku na velikych obrazovkach) nikoho s kravatou, ci ve formalnim obleku se zavisti nasranym ksichtem. Ba naopak: tem uspesnym lidem nadsene tleskali. Zrovna jako ti, kteri kdysi s nadsenim sledovali „Zivot bohatych a famoznich“.
Po tretim bourbonu pujdu spat s prima vedomim, ze se Amerika jeste neposrala.
Pokud Babiš chválil Trumpa jako přítele, není se co divit, že pro MFDnes to je pokyn k úpravě kursu.
2 P.M.: Nevím jak za louží,l ale tady je velký rozdíl mezi člověkem, který je bohatý „odjakživa“ (zbohatl pozvolna, prací) a zbohatlíkem – který měl jeden dobrý nápad nebo byl ve správný čas na správném místě nebo prostě využil příležitosti.
Ti druzí stavějí svůj majetek (a moc) na odiv. Ti první jsou téměř nerozeznatelní od průměrné populace. Zvláštní to věc.
Dobré ráno,
“ Takže ani tu nekonfliktní pravdu šířit „beztrestně “ nelze.
Nevidím z toho cestu ven. “
Cesta ven pořád je. Mluvit s lidmi. Klábosit v hospodě. Diskutovat doma s potomky. Jo, možná se neshodnete, určitě se na nějakých věcech neshodnete…. Ale i komunistická cenzůra byla na tohle krátká. Nebyl internet a přesto jsme všichni věděli, že noviny lžou a že svět se netočí tak, jak nám tvrdili ve výuce marxismu.
StK – všude a vždy – proto jsem se jako malý seznámil s termínem „parvenu“. Starší pojmenování, které se protáhlo až do dneška, je „homus novo“, „new money“ a „nouveau riche“.
Z doby dospívání si pamatuji vtip:
Paní povídá své kamarádce, ze stejných kruhů: „Můj manžel koupil čínskou miniaturu, která má jen 15 cm“. Její kolegyně odpoví: „To můj muž koupil čínskou miniaturu, která má dva metry!“.
„Ti druzí stavějí svůj majetek (a moc) na odiv. Ti první jsou téměř nerozeznatelní od průměrné populace. Zvláštní to věc.“
to není zvláštní, to je přirozené. Dostat se k moci a majetku najednou, to jednomu zamotá hlavu.
Druhá věc je, že při tom pomalém klopotném bohatnutí se jaksi jinak přeskládá žebříček priorit. Než se dostanete na vrchol stačíte zjistit, že jsou důležitý jiný věci, než prachy a to, že vám naslouchá okresní hejtman. Když to vezmete rychle, tak k tomu zjištění dozrajete až když se vezete z kopce dolů.
A samozřejmě tady pak hrají roli i určité tradice, člověk, který zbohatl tím, že se mu vrátil po generace budovaný rodinný majetek v restituci, bude reagovat jinak, než rychlokvaška, zbohatlá přes noc díky nějaké nahodilé příležiosti a větší dávce štěstí.
Dobrý den. Ad cenzura na internetu: Hatem B. je vymazaný. Už není.
https://kechlibar.net/2019/03/28/vymazani-hatema-b/
Hmmm, a není to náhodou ze strany iděsu projev islamofobie?
maYdo,
ad …samozřejmě tady pak hrají roli i určité tradice…
I tady se najdou výjimky – znám případy, kde byl restituován majetek nabytý předky a dotyčný se přesto chová jako arogantní hovado a každému naznačuje, že on je něco lepšího. Ani stříbrná lžička v hubě při narození není zárukou, že se u některého potomka projeví povaha prapraděda loupežníka zakladatele rodu. 🙂
Ehm…
…že se u některého potomka neprojeví povaha…
Tak když je zakladatelem loupežník, tak obvykle nejde o majetek, založený na pomalém budování a tvrdé práci.
A samozřejmě někdy se ti potomci taky nevyvedou…. Mám dojem, že u rodinných imperií bývala ta životnost cca tři generace. Děd vybudoval, syn rozšířil, vnuk promrhal.
zakladatelem velkých majetků je vždycky loupežník. Prací velký majetek neuděláš 🙂
viz Grimaldi
ZTáležína tom, co považuješ za „velký majetek“ Některým stačí ke zblbnutí poměrně málo.
záleží na tom…. .-)
[P]ři tom pomalém klopotném bohatnutí se jaksi jinak přeskládá žebříček priorit. Než se dostanete na vrchol, stačíte zjistit, že jsou důležitý jiný věci, než prachy a to, že vám naslouchá okresní hejtman. Když to vezmete rychle, tak k tomu zjištění dozrajete, až když se vezete z kopce dolů. — Pěkné, a velmi pregnantně řečeno, maYdo.
Ne, neslouzil jsem anglickemu krali. Tak daleko jsem to nedotahl. Byl jsem, ale , pomocnym cisnikem v Metropolitan Clubu ve Washingtonu. S kralem uz to nic nemelo do cineni; vyhnali jsme jeho cervenokabatniky pred nedavnem domu. V klubu se usidlili americti Republikani. Byly tam cedulky s jmeny Rockefeller, Teddy Rosevelt, Morgan , William Rogers a jeste par jinych. Uz jako maly kluk vyrustajici pod vlivem svych Ameriku obdivujicich rodicu jsem mel jmena americkych gigantu za svata. Kdyz mi pan Vinc, muj nadrizeny vrchni cisnik rekl, ze mam donest vodu panu Rockefelerovi, trasl jsem se jako dve osiky. Pan Vinc, hodny a laskavy Cech z Podkarpatske Rusi se jen usmal a srandovni cestinou me pobidl, at uz s tim dzbankem mazu. Pan Rockefeller se na me usmal, kdyz jsem mu dolival jeho sklenici. Neco mne zacal povidat. Ja jsem tam jen stal, v mem bilem saku a kalhotach se zlatyma lampasama a uctive jsem , jak jsem rekl, jenom stal. Pan Vinc prispechal a jako stary znamy s panem Rockefellerem neco kecal. Rekl mu, jak pozdeji rekl taky taky mne, ze jsem v Americe ctrnact dni. Pan Rockefeller vstal a pratelsky mne podal ruku. Pratelsky. Rozumel jsem jenom jeho Wellcome a Good Luck. Nevim to jiste, ale dodal slovo friend.
Kdyz jsem jeho a bratry Rooseveltovy, pana Rogerse a jine obsluhoval, bez vyjimky se chovali jako lide, ocenujici moji praci a snahu. Byl jsem jeden z tech, kteri nasli zivobyti z jejich geniality. Stalo se pak dost casto, ze diky znalostem pana Vince jsem mel moznost trochu vic do deni v Klubu nahlednout. Pan Rockefeller, muj znamy, byl usazen ke stolu, obklicen velmi vazne a uredne se tvaricimi se lidmi. “ Ma nejaky dulezity kseft“ rekl mne pan Vinc. „To kolem jsou jeho pingli. Advokati.“ Mnohy z nich se na me ani nepodival, kdyz jsem nabizel u stolu vodu nebo chleba. Jako bych tam nebyl. Pan Rockefeller se na me rehtal jako vzdycky. Ti ostatni u stolu meli uredni masku, pingl byl pro ne jen pingl.Jejich Mercedesy a Jaguary dole v garazi je utvrzovaly v tom, ze jsou mistri sveta. Kdyz vsak v debate mister Rockefeller zmenil ton a udelal vazny oblicej, jeho spolustolovnici srazili pod stolem kufry a byli schlipli jako prvnacci karani svou ucitelkou. Platili svou dan. Spolknout vlastni prebujene ego pro takoveho sebeoslavujiciho superchytreho advokata musi byt peklem. Kdyz odchazeli, pan Rockefeller podal panu Vincovi pratelsky ruku a cosi take s usmevem rekl taky mne. Ja jsem se citil jako dobry cisnik. Ti jeho podrztaskove byli jenom pinglove.
Dovolím si citovat pana Plesla
Jakékoli zprávy z údajné Británie jsou ode dneška fake news.
P.M.,
to je moc hezká vzpomínka.
O panu R to ale vypovídá hodně – zjevně měl nejen charisma, ale i odhad na lidi. Tyhle vlastnosti nemít, nebyl byl hlavou obchodního impéria.
P.M.
ségra když se blomcala po Kanadě, měla to potěšení pobýt pár dní na ranči takového nenápadného pána, který chodil v kostkované košili, džínách a stetsonu. K nerozeznání podobný honákům a ostatním zaměstnancům. Tento pozoruhodný pán jí vyprávěl, že vydělal nějaké peníze na burze a když odešel na odpočinek, koupil si menší ranč, kde nechal dožívat dostihové koně, aby nešli do salámu. K mnoha z nich prý měl citový vztah, protože mu na sázkách vydělali nějaký peníz a tak nějak nesouhlasil s myšlenkou, že jako staří páni a dámy by místo zaslouženého důchodu měli být utraceni. Prý stála s vyprávějícím pánem na dvoře a ségra v pohodě přikyvovala až do okamžiku, kdy se zeptala, jestli ten ranč končí tam, kde končí ohrady. Pán mávl rukou a pravil, že ne, že jeho pozemky končí u lesa.
Les byl modravý proužek na obzoru za nekonečnou plání prérie.
Menší ranč…
Pro nás v Kotlince jsou prostě některé americké pojmy nepředstavitelné.
Další překvápko bylo v autopůjčovně. S českou výpravou došel do autopůjčovny, aby si mohli vypůjčit vozidlo, se kterým hodlali překonat severní Ameriku od severovýchodu na jihozápadní pobřeží a zpět. Proces probíhal naprosto standardně, propůjčovatel byl ochotný, nabídl vůz, udělal s nimi kolečko na dvoře jestli jim auto sedí, a došlo ke složení kauce. Pán v kostkované košili a stetsonu vytáhl z náprsní kapsy kostkované košile nějaký druh kreditní karty, který změnil uvolněné chování prodavačů ze stavu standardního na zcela zkoprnělé, pak zpátky na uvolněné a status „zákazník“ se na stupnici posunul na „úplně nejvíc velevážený zákazník“ až to ohýbalo ručičku. Ségra pak opatrnými dotazy zjistila, že takovou kreditkou v kraji disponuje lidí, že by je na prstech jedné ruky spočítal, takže pojem „vydělal nějaké peníze“ v kanadských podmínkách pro ni získal také zcela nový rozměr. Ale na tom chlapovi to prostě nebylo vidět. Se všemi lidmi se zdravil a jednal přátelsky, ať už to byl zaměstnanec, host, člověk na ulici. Pro člověka přijechavšího z těsně pohadrákového Československa to bylo naprosto šokézní.
Jo… posadil ségru také na jednoho ze svých veteránů. Veterán po několika krocích zjistil, že na něm nesedí jezdec, otočil se a odešel do svého stání, kde setrval, dokud z něj ségru nesundali 🙂 🙂 🙂
Hm… neprošla poznámka?
Asi čeká na schválení, nebo hópla do spamu a takovejch písmen je tam nadatlovanejch. 🙁
OT: Jen pro pořádek, už jsem se zde pokusil definovat režimní konglomerát jakožto šestici: moc zákonodárná – výkonná – soudní – [mainstreamová] media – [režimní] neziskovky – korporace, a s potěšením shledávám, že jiní to vidí podobně:
Existuje zřejmé vzájemně výhodné propojení vládnoucí moci, tedy mainstreamových politických stran, moci mediální a neziskového sektoru. Ti společně tvoří politickou agendu, stanoviska, cíle, místo toho, aby tak činili občané, tedy voliči skrze prosazování svých požadavků zvolenými politiky a stranami.
Nemyslete si, že politický mainstream vystoupí proti neziskovému sektoru nebo médiím, který by proti nim okamžitě spustil kampaň o jejich „populismu“, případě „xenofobii“ a všech dalších domnělých „fuj“. Je to dáno tím, že většina politického mainstreamu sestává z oportunistů a srabů.
Dokud nebude tento mocenský kartel zásadně narušen, věci se nezmění.
(Z diskuse pod článkem https://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=706822 . Kdypak asi zabangují Šichtařovou? A Větvičku? A Břicháčka? Předpokládám, že pořadí již mají stanoveno, podobně jako normalizátoři v roce 1969, otázkou je již pouze načasování…)
Zpátečníku, tak znovuvynalezneme cyklostyl, a letáky si budeme podávat v hospodě pod stolem.
Zpátečníku, včera 23.58 jste dal odkaz na zajímavý článek – je to vlastně recenze knihy Shoshany Zuboff „Věk sledovacího kapitalismu“ (The age of surveillance capitalism) a tvrdíte, že to je „Pěkná odpověď těm, kdo argumentovali, že FB je soukromá firma, takže jí stát nemá co zakazovat cenzuru“.
Dovolím si co nejsrdečněji nesouhlasit. Centrálním tvrzením článku je : „Člověk přestává být samostatnou individualitou a stává se manipulovatelnou loutkou, které bylo odebráno právo na budoucnost, protože jeho rozhodnutí jsou buď ovlivněná, nebo předem známá“. To je přece blábol. Moje rozhodnutí jsou vždy něčím (někým) ovlivněná a často předem známá, ale absolutně necitím, že bych přestal být samostatnou individualitou a byl manipulovatelnou loutkou.
Taky mě v článku irituje strašení „umělou inteligencí“. Umělá inteligence je nesmysl a něco, co neexistuje. Je to podobný blábolivý termín, jako bezuhlíková budoucnost, průmysl 4.0 a podobné věci. Umělá inteligence jsou jen stroje,které díky důvtipu a vynalézavosti člověka umí spoustu věcí, které dříve neuměly. Stroje nejsou odařeny svobodnou vůlí a nikdy nebudou – jen rozhodovacím algoritmem vytvořeným člověkem. Připomíná mi to zděšení, které se zmocnilo nemalé části lidí při vynálezu a rozšíření sirek někdy na na přelomu 18. a 19. století. Byl to dost značný poprask a spousta mudrců varovala před nedozírnými následky :-).
No já vím, že spousta lidí odmítá, že by byli obdařeni svobodnou vůlí – z toho totiž vyplává neoddělitelná odpovědnost za důsledky svých rozhodnutí. Vždycky je jednodušší říct, že za „to“ může někdo (něco) jiný (jiného) :-).
Rozhodujeme se přece tisíckrát za den a vždy je to projev svobodné vůle (kriminální násilí vynechávám). Například teď se múžu rozhodnout, že vyjdu ven a budu lidem krást peněženky nebo malovat barevnými křídami na silnici. To neudělám. Nebo se můžu rozhodnout, že naložím do auta refraktor, montáž, zdroj a další nezbytné optické serepetičky a podle vývoje oblačnosti dnes nebo zítra vyrazím za tmou a setkáním s podobně postiženými jedinci. To udělám. Je to rozhodnutí něčím/někým ovlivněné ? Jistě. Je převídatelné ? Zajisté. Jsem kvůli tomu „manipulovatelná loutka“ ? V žádném případě.
Já myslím, že Shoshana Zuboff je jen další z bojovníků proti kapitalismu, a aby to vypadalo nově, přidala mu (kapitalismu) to přídavné jméno „sledovací“.
Zpátečníku, …těm co komentovali, že FB je soukromá firma….
Tuze pěkný článek. Mé mínění s tím není v rozporu. Nejen FB takhle funguje. Je to přirozená expanze. Hledání zdrojů. Nebyla by bez nadšené spolupráce těch, kteří sami lezou na otrokářskou galéru.
Já už nevím jak bych to vysvětlil…
Tak to nepoužívejte. Svobodní můžete být i bez virtuáního blití na virtuální zeď ve virtuálním prostoru poskytovaném soukromým podnikem za jím určovaných podmínek. Že na ní můžete kreslit kočičky, pejsky, kytičky, ale ne blejt. Vyblejt tam můžete všechno o sobě. On to co vyblejete prodává, a naopak vám na základě toho co o sobě vyblejete, nabízí zboží, abyste si ho koupili za prachy, ve které proměňujete části svých životů. Je to SOUKROMÁ firma. A protože, jak Friedmann napsal, kdybyste si ho ráčili vyndat z police kde ho máte pro ukazování návštěvám, i přečíst, že „není oběd zdarma“. Kdo chce blejt na zeď, podle svých pravidel, ať si ji pořídí za své. Teprve když přijdou státní biřici, že tohle takhle ne, teprve pak je to CENZURA.
A to prosím opakování je prý matka moudrosti…….
2 P.M.:
Ta historka z klubu je nádherná. Někomu by se možná mohla zdát nažehlená, upravená ale já myslím, že je to čistá pravda. Proč?
Moje zkušenosti se slavnými umělci jsou vlastně úplně stejné. Když někdo něco opravdu umí a je to schopen dokázat světu bývá skromný a přátelský. Když se něco nedaří při natáčení, klidně počká, až to dáme do pořádku s tím, „nikdo není dokonalý“. Když udělá chybu, omluví se ostatním, že se musí opakovat. Nevymlouvá se na suchý vzduch nebo únavu z cesty nebo na příliš rychlé nebo pomalé tempo. Dokáže ocenit dobrou práci. A poděkuje.
(A zaplatí – někdy víc, než je požadováno.)
Tohle rychlokvašky nedělají a snad to ani nedovedou, Když se nedaří, hledají chybu všude jinde, než u sebe. Mívají zvláštní přání – třeba určitou značku mikrofonů. Jinak prý nemá cenu něco natáčet. Stále se odvolávají na lepší zkušenost v jiných studiích – tam prý to „opravdu umějí.“
Zapomínají ale na to, že se všichni tak trochu známe a pak se člověk často dozví, že byl zmiňován jako ti, kteří to „opravdu umějí“.
Takže ano. Je to podobný rozdíl. Ti velcí (a poměrně bohatí) jsou téměř vždy taktní.
S jedním docela slavným divadelníkem jsem občas zašel na oběd. Byl na tom finančně tak asi o dva, tři řády lépe než já. Ale přesto mě občas nechal za oběd zaplatit. Dumal jsem proč. Pro něho to byla zanedbatelná částka.
A dospěl jsem k názoru, že nechtěl, abych si připadal tak chudý, že nemohu pozvat na oběd zasloužilého umělce. A měl pravdu. Cítil jsem se líp. Jako by mi naznačil, že nejsem zas o tolik chudší.
Inu, Schumachere (16:24), píšeš vskutku srozumitelně, což mi na druhé straně umožňuje vyložit, kde se dle mého skrovného názoru flagrantně mýlíš.
Tak to nepoužívejte. — A komu to prosím říkáš? To totiž je klíčová otázka. Ve skutečnosti zde jde o nejméně pětistranný vztah:
(1) FB, čili 6. složka RK definovaného výše;
(2) vlády a jimi řízené neziskovky, čili 2. a 5. složka RK;
(3) lidé pronásledovaní cenzurou (na FB, ovšem primárně proto, že na FB právě píší, jinak má PČR připraveno např. vypínání webů), tedy např. Kalus, Hampl, atd. atd.;
(4) lidé, kteří by si jejich názory rádi přečetli, ať už kdekoliv;
(5) masa běžných uživatelů FB, třeba kadeřnice a její potenciální zákaznice.
Musel bys přesvědčit skupinu 5, aby FB nepoužívala, a to dostatečně rychle, jinak totiž dáš režimu čas začít skupinu 3 cenzurovat tam, kam přejde. Pokud ne, jsou to jen knížecí rady.
S dovolením bych uvedl takový malý příklad: Vodárna (soukromá firma, ad 1) odepře dodávky vody všem, kdo jí nepodepíší výslovný souhlas s politikou režimu (ad 2). Takových naštěstí je naprostá menšina (ad 3, 4), většina (ad 5) raději podepsala, možná proti režimu výhrady ani nemá. Do toho přijdeš Ty a řekneš: „Tak to nepoužívejte (oni zkrachujou a přijde jiný soukromník, který je nahradí).“
Tůdle. Protivník má výhodu (mnohonásobně kratší) vnitřní linie. Nic z toho, co navrhuješ, nebude nikdy fungovat.
Teprve když přijdou státní biřici, že tohle takhle ne, teprve pak je to CENZURA. — No nevím. Tohle napsat mi připadá tak trochu jako ukázka funkční slepoty. Zase malý příklad:
Zlom v ukládání represivních trestù, zejména trestu absolutního, vyplýval pøímo z osobního zásahu Adolfa Hitlera, který ji po delší dobu vyslovoval kritické pøipomínky na adresu soudcù ohlednì pøíli mírných rozsudkù. Na zasedání Říského snìmu 26. dubna 1942 proto pronesl projev, který se týkal tìchto záležitostí. Jednalo se o vùbec poslední zasedání snìmu, který se pak ji do konce války nesešel. Hitler se bìhem svého projevu zabýval k pøekvapení nìmecké veøejnosti pøedevším situací v justici, trestní politikou nevyhovující potøebám války atd. Jeho rétorika pøitom obsahovala pøímé výhruky soudcùm, pokud se tito nebudou chovat podle jeho pokynù.
(…) Dne 20. srpna 1942 Hitler zmocnil Thieracka k vybudování národnìsocialistického soudnictví s tím, že se pøitom mùže odchýlit od platného práva. Nacistické soudy, obzvláštì ty, které se zabývaly trestnými èiny politické povahy, pak skuteènì zaèaly postupovat nikoli v souladu s právem, ale v zájmu likvidace co nejvìtšího poètu nepøátel říše.
(http://www.nacr.cz/wp-content/uploads/2017/05/ph_2005_cele_cislo.pdf , str. 82-83. Omlouvám se za kódování, čitelné to snad jakžtakž je.) Prosím porovnej s legendárním dialogem mezi Merkelovou a Zuckerbergem. To už bys mohl rovnou říci, že cenzura je to tehdy a jen tehdy, když je v zákoně napsáno slovo cenzura…
„Tak to nepoužívejte. — A komu to prosím říkáš? To totiž je klíčová otázka. Ve skutečnosti zde jde o nejméně pětistranný vztah:
(1) FB, čili 6. složka RK definovaného výše;
(2) vlády a jimi řízené neziskovky, čili 2. a 5. složka RK;
(3) lidé pronásledovaní cenzurou (na FB, ovšem primárně proto, že na FB právě píší, jinak má PČR připraveno např. vypínání webů), tedy např. Kalus, Hampl, atd. atd.;
(4) lidé, kteří by si jejich názory rádi přečetli, ať už kdekoliv;
(5) masa běžných uživatelů FB, třeba kadeřnice a její potenciální zákaznice.
Musel bys přesvědčit skupinu 5, aby FB nepoužívala, a to dostatečně rychle, jinak totiž dáš režimu čas začít skupinu 3 cenzurovat tam, kam přejde. Pokud ne, jsou to jen knížecí rady.“
A proč, Zpátečníku, potřebujete přesvědčit skupinu 5, aby nepoužívala facebook k tomu, abyste ho přestal používat Vy sám?
Vztaj mezi FB a Vámi je dvoustranný a ne pětistranný. Můžete ho vypnout kdykoliv a žádná složka neziskovka nebo vláda Vám v tom nemůže zabránit.
Je pak na vás abyste si našel prostředí, kde budete moct komunikovat. Jo, možná to nebude tak pohodlný. Ale svoboda obvykle není pohodlná.
Oteplovači, že se tak SUBJEKTIVNĚ necítíš, neznamená, že to tak není. Na to si dávej pozor. Vím, že to není jednoduché.
Stanislav Lem: Futurologický kongres
Hm, Oteplovači (16:09), v pojmech, které užíváte, Vám neumím odpovědět. Problém je samozřejmě v té svobodné vůli, intuitivní obsah kteréhožto pojmu je podstatně odlišný od věcného, faktického. Nicméně myslím, že mi šlo o cosi zcela jiného, než akcentujete Vy.
Umělá inteligence je nesmysl a něco, co neexistuje. Opět problém s definicí pojmu. Leccos kolem potíží s jeho vymezením je snad drobet osvětleno výrokem… …jakpak ono to jenom bylo…: Machines can think if submarines can swim. Běžně se užívá vágní definice asi v tom smyslu, že umělá inteligence (AI) strojově řeší problémy, které kdyby řešil člověk, domnívali bychom se, že k tomu užívá svou inteligenci. Programováním podobně vymezitelných úloh se rutinně zabývám desítky let, i kdyby to byly jen algoritmy a heuristiky pro pitomé hledání podmnožiny grafu splňující určité charakteristiky. Takže třeba máte pravdu, že AI je nesmysl, nicméně existuje.
Samozřejmě AI nedokáže překonat principiální omezení svých (člověkem napsaných) algoritmů (přestože dle nich dnes umí počítat o mnoho řádů rychleji, než by dokázal člověk). (Viz známý příklad s neschopností najít remízu opakováním tahů po zablokování pěšcových řetězců.) Na druhé straně jsou úlohy a nástroje, kde AI funguje a člověk nedokáže snadno říci proč, i když by třeba s patřičnou námahou uměl zpětně analyzovat jak: Příkladem mohou být třeba neuronové sítě, které lze vydrezůrovat tak, že (většinou, zhruba) dělají to, co po nich chceme; ale kdyby Vám někdo dal kus papíru, tužku, a požadoval, ať na synapsích neuronů napočtete ty správné váhy, neměl byste šanci, ledaže Vás velice podceňuji. Leccos v AI je emergentní povahy.
Leccos je emergentní povahy, a to platí i pro entity, jako je FB nebo v článku zmiňovaný Google. (Jeden známý, který tam před lety šel pracovat, samozřejmě podepsal NDA, ale už jen to, že potřebovali zrovna člověka s jeho kvalifikací v CS, o Googlu leccos vypovídá.) Stejně tak i pro počítačové rozpoznávání tváří v davu a mnoho dalších věcí, potenciálně nebezpečných už hned tím, že vychylují dosavadní dlouze hledanou a ustanovovanou rovnováhu.
Samozřejmě s Vámi souhlasím, že Zuboff / Zubova / Zubovová ve skutečnosti AI zas tolik nerozumí. Ale správně chápe monstrosní, numinosní, obludný, děsivý a nelidský charakter struktur, jako je např. FB (a Google), hrozby, které představují už teď, a tím spíše ty, které slibují – slity s politickými režimy v onen režimní konglomerát – do budoucna. Je jednoznačně zřejmé, že s nimi nelze (ani myšlenkově) nakládat jako s pekařem a mlíkařem, třebaže velkými. A to také byl důvod, proč jsem sem odkaz na recenzi její knížky dával.
abyste ho přestal používat Vy sám? — To si samozřejmě opět nerozumíme, maYdo, tentokrát (ale vlastně i leckdy jindy) z elementárních důvodů. Já na FB pochopitelně nejsem a nikdy jsem nebyl, z důvodů, které jsem opakovaně vysvětloval, naposled právě před chvilkou. (Občas se tam podívám, aniž bych se registroval, protože spousta lidí – třeba sklenář – je z pohodlnosti či z jiných důvodů právě tam. A naopak FB mě permanentně fízluje, také skrz odkazy na jiných stránkách, které ani nemusím vidět.) Nicméně to, že je tam někdo ze skupiny 3 a režim mu zakazuje (tam, což ale je zčásti pouhá technikálie) komunikovat se skupinou 5, hrubě zasahuje i do mých práv.
Zpátečníku, to tehdy Německo nebyl „soukromý podnik“. Třebaže… v reálu, v nějaké míře, byl. Stejně tak v nějaké míře i nynější stády.
Veolia, ano, měl jsem diskusi ve které byl použit tenhle protiargument. Jenže v reálném světě, soukromník si tak počíná na základě ideologie protože je magor, těch je menšina, například hostinský či hoteliér který z takového důvodu k potěšení konkurence odmítá platícího zákazníka, a nebo protože za ním přišel biřic či mu bylo „taktně“ naznačeno, že by mol mít „potíže“, což znamená škálu od neobdržení erární zakázky, přes buzerační hygienické a daňové kontroly až po fyzickou likvidaci. Naprostá většina má zásady hostinského Palivce „zaplať a kecej si co chceš.“
Krom toho, FB je porovnatelný ne s Veolií, která je porovnatelná s poskytovatelem telekomunikačních služeb, po kterých to běží, ale například s majitelem bazénu, který určuje pravidla. Například, že bez plavek ne, a v burce také ne, či naopak, a pravidla hygienická a vůbec chování.
Co se táče FB, jádrem diskuse je, s ohledem na velikost, jestli je či není veřejným prostorem. Viz Klausův návrh s kriteriem počtu uživatelů.
Z mého pohledu, jak jsem psal, cenzura je vrchnostenský zásah do svobody slova. Je otázka, co je motivem „cenzury“ na FB. Jestli snaha o maximalizaci zisku v tržním prostředí, nebo skryté mimotržní požadavky hrozící snížením zisku v případě nevyhovění.
Hlasoval bych pro zrušení státní cenzury a pro zrušení trestnosti verbálních trestných činů.