Střípky z Londýna,

Publikováno | Autor:

…aneb nahlédnutí pod britskou pokličku.

Ptakopysk podivný, únor 2018 (© Josef Bouček)

 

Nerad cestuji. Nevím, jestli je to z principu, nebo jestli jsem potomek někoho z lovců mamutů zabloudivšího při každoročním podzimním treku „Nažer se borůvek“ vedoucího z Předmostí na Šumavu, kterého přestalo bavit blomcat pořád sem a tam a usadil se natrvalo pod Blaníkem. Těžko říci. Ale úradek hvězd je pro můj osud daný – prostě nerad cestuji a do zahraničí obzvláště nerad, protože jsem od narození blbej na jazyky. Letos na mě byl vyvinut nátlak takového kalibru, že jsem ještě rád souhlasil s cestou do Londýna. Ba dokonce mi bylo naznačeno, že bych se měl těšit, takže jsem se tedy těšil.

Let do Londýna pilotoval britský pilot, takže probíhal dle očekávání – stoupání při startu na hraně pádové rychlosti, takže se kabinou rozléhalo praskání ušních bubínků, přistání provedeno volným pádem na letištní plochu, takže jsem se zájmem nahlížel na křídla, zda na nich nejsou boule od zaražených podvozkových noh, zatímco ostatní cestující páčili zaseknuté čelisti, či chytali vyražený dech. Zpáteční cesta byla v režii českých pilotů a tak byl start i přistání absolutně pohodový. Vzduch je prostě naše moře už od dob onoho srandovního strejdy v brejličkách s bradkou. Nějak od M se jmenoval.

První setkání s britskou civilizací se odehrálo hned za letištními vraty na nástupišti autobusu. Jedna cestující odmítla pokyn řidiče, aby si dala zavazadlo do kufru autobusu, neboť v něm měla noťas a další elektroniku. Řidič vyslechl argumenty, zopakoval pokyn, aby dala zavazadlo do kufru a pak bez mrknutí oka zavolal policii, která dotyčnou cestující bez dalšího mrknutí oka vytřídila z autobusu. S podobně razantním chováním řidiče jsem se setkal ještě jednou. V barevné čtvrti nastoupila na poslední chvíli do doubledeckeru velice pěkně oblečená dívenka v hidžábu, „odpípla“ si vstup a jala se stoupat do prvního patra. Již rozjíždějící se autobus zastavil, řidič vyběhl nahoru do patra, proběhl velmi krátký rozhovor mezi ním a dívenkou plný slov „ticket“, „pay“ a „sorry“, dívenka sestoupila s řidičem dolů, dvakrát se ozvalo pípnutí čtečky a pak už jenom mluvil řidič, otevřely se dveře a dívenka vystřelila na chodník jak raketa. Celou dobu byl zablokovaný provoz v daném pruhu, všichni v klidu čekali, až řidič vše vyřeší a rozjede se. V Čechách by takový řidič MHD měl patrně na krku soud za rasistický přístup k cestujícím, pokud by ho už na té silnici nezmlátil někdo ze zablokovaných řidičů. Revize jízdenek v londýnské MHD probíhá tak, že na zastávce obstoupí autobus kordon policistů, do autobusu vstoupí revizoři a zkontrolují cestující. Nevím, jestli je to běžné, viděl jsem to jenom jednou.

Na Londýnu je vidět, že je to bývalé centrum obrovské koloniální říše, nad kterou slunce nezapadalo. Je barevný. A to tak, že hodně. Já jsem se pohyboval primárně v zónách „free of charge“, ne že bych byl škudlil, jako spíše proto, že muzea a galerie, která jsem chtěl navštívit, byla národní, královská a tudíž se vstupem zdarma. V těchto muzeích je personál barevný, až oči přecházejí. Od sýrově bílých až k ebenově černým. Všichni se vyznačovali vysoce efektivním a profesionálním přístupem a znalostí všeho, co patřilo do jejich okruhu působnosti, což bylo svým způsobem fascinující. Na okamžik jsem si představil cca kopu a dva mandele lidí, které mi bylo spatřit ve frontě u vstupu do Natural History Museum, jak se snaží dostat na první nádvoří Pražského hradu, ale fantazie mi selhávala. Personál Přírodovědného muzea v počtu jedné semaforistky na vchodu a tří sekuriťáků uvnitř, totiž frontu hladce odbavil během čtyř minut.

Možná se tážete, proč sekuriťáci na vchodu. Asi takto – když přijedete do Londýna z českého venkova, okamžitě si všimnete něčeho, co místní obyvatelé pravděpodobně nevnímají.  Tak nějak vám vytane žába sedící v hrnci s vodou, kterýžto je postaven na zapnutý vařič. To něco jsou bezpečnostní opatření. Všudypřítomná ozbrojená policie, členové bezpečnostních agentur, bezpečnostní rámy, betonové bariéry, vchody zesložitěné klikatým labyrintem zábradlí a omezené na šířku tak, aby vstupem prošla pouze jedna osoba, prohlídky kabelek, batůžků. Přičemž pojem „betonová bariéra“ nepopisuje onen srandovní dálniční monoblok, který odstrčí i rozjetý Jumper, nýbrž sešroubovaný komplex betonových štíhlých elips dlouhých dva až tři metry a širokých půl metru blokující cosi, co bylo ještě před pár lety volně průchozí. Na stanicích metra jsou na nástupištích policejní hlásiče, ve spojovacích chodbách vypuklá zrcadla aby bylo vidět za roh. Policie je pozoruhodně efektivní. Kráčel jsem zvolna St. James parkem k Buckinghamskému paláci a přemýšlel jsem, zda mám té drzé americké imperialistické veverce, ukrývající se v rozkvetlých narcisech, hodit kus rohlíku, nebo na ní bafnout, když mi na hlavou proletěl vojenský vrtulník Mk3 Chinook doprovázený dvěma malými patrně Aerospatiale AS350 Squirrel mířící někam k Wembley. Současně se ozvaly policejní sirény aut uzavírající Buckingham Pallace Road a navazující The Mall. Než jsem stačil vytasit fotografický aparát, od paláce vyjely dvě limuzíny s doprovodnými policejními auty, projely výše zmíněnými ulicemi, policejní vozy zpátky uvolnily provoz a za dvě minuty nebylo po královském konvoji ani památky a provoz plynul dál bez jakkoli pozorovatelných zádrhelů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že je něco takového možné. Každopádně jsem musel přehodnotit svůj plán, kde se zastavím na five O’clock tea, protože v buckinghamském paláci evidentně nebyl nikdo doma.

Londýnské metro. Co mi jako první vytanulo na mysli v londýnskému metru… Je zašlé. Silně připomíná pražské Hlavní nádraží v dobách rozvinutého socialismu. Je to něco, co bylo postaveno v jiné době a je pouze udržováno. Nové je snad jenom zabezpečovací zařízení. Každá stanice má nástupiště v jiné výšce, takže někde vystupujete rovně, někde schod dolů, někde je schod nahoru. Vlaky jsou poruchové a četnost poruch roste s intenzitou deště. Některé vagóny vypadají, že je chtěl použít už Hitler při pokusu o invazi, Britové je zrekvírovali a používají je dodnes. Londýnské metro evidentně není jenom mastnou tyčí pro socky. Potkáte v něm chlapa v montérkách a reflexní vestě, rozveselenou slečnu s růžovými LED diodami ve vlasech a bublifukem v ruce, stejně jako gentlemana, čelícímu s kamennou tváří výše zmíněnému proudu bublin, oděného v kabát z obchodu, kde nejsou u zboží cenovky. Ve špičce metro praská ve švech a lidi jsou neurvalí, ale brzy ráno jsou na nástupištích v centru vidět na zemi povalující se flitry a třpytky opadané z rozjásaných nočních cestujících. Škoda, že jsem nejel některým pozdně nočním spojem…

Londýnské jídlo. Existuje jistý text, ve kterém je psáno, že díky kráse anglických žen a jejich kuchařskému umění se z Anglie stala námořní velmoc. Teď budu vulgární, takže prosím citlivého čtenáře, aby následující dvě, tři věty přeskočil. Současnost je taková, že když se v Londýně týden živíte jídlem uvařeným ze surovin nakoupených v Sainsburys a dalších lidových řetězcích odpovídajících cenově lídlu, nebo peňáku, pak se vrátíte do Čech a dáte si něco k jídlu a pití, tak zjistíte, že se tady za skoro stejné peníze prodávají neuvěřitelně nechutné sračky, které nejsou k jídlu, ale k zblití. Ale učiňme konec vulgarismům. Navštívil jsem Herrods a ač jsem vstupoval obrněn načumováním do výloh britských butcherů a vzdělán mnoha videi, tam jsem hned mezi dveřmi dostal to, čemu se říká kulturní šok. Hned vpravo vedle vstupních dveří je totiž kvintesence toho nejlepšího, co britské steakové řeznictví nabízí. I když za pultem stojí Japonec prostorově vyhlížející jako kříženec samuraje a bojovníka sumo. Zákazník si objednal T-bone steak. Sumista (či samuraj?) otevřel vitrínu, vyndal odpovídající tmavočervený kus masa o rozměrech cca metr na třicet centimetrů protkaný žilkami žluťoučkého loje, lehce přebrousil řeznický nůž úctyhodných rozměrů, zarovnal čelní stranu, protože mu připadala varhánkovatá či co, položil na maso své tři prsty, aby odměřil správný dílek, zakrojil a chvíli počkal, aby si zákazník mohl vyfotit, z jakého kusu kupuje, pak dokrojil, dal na váhu, která ukázala cca tři čtvrti kila. Zákazník chtěl hned zaplatit, ale řezník mu s úsměvem sdělil, že zaplatí, až se nají a půjde domů. Vedle řezníka se zjevil služebný duch, který převzal uříznutý steak a poponesl ho o metr vedle do steakhouse kuchmistrovi, který se o zákazníka staral dále. Bylo to takové britské pojetí automatu Koruna, ale dostalo mě do kolen. Abych upřesnil – do kolen mě dostala představa, že es kommt der Tag, já přijdu do Harrods, za vchodem udělám vpravo v bok, tam ukážu na jeden z kusů hovězího, řezník ho vyndá z boxu, položí na něj tři prsty jako míru… fascinující! Zajímavé je, že mi nepřišla vůbec na mysl kalkulace, že onen nakupující gentleman následně během půl hodiny zkonzumoval ekvivalent mého měsíčního příjmu. Harrods je postaven tak, že takto prostě uvnitř neuvažujete. Tyhle kalkulace začnete probírat až mnohem později, když už jste z obchodu dávno pryč a zíráte třeba na topinku s deseti gramy kaviáru za 25 liber v Caviar House & Prunier. Tehdy si teprve uvědomíte, že za jeden gram originálního Wagyu dáte u Harrods libru. Za jeden gram… Ale také je fascinující, že Wagyu z řeznictví v Harrods vypadá na první pohled poněkud jinak, než je to nabízené tady v Čechách.

Jazykový přístup k cizincům je v Londýně zcela v intencích hesla Cizinec – našinec. Zatímco v Austrálii když na vás Aussie promluví a zaregistruje skelný pohled a zatahující se blánu přes oči, tak přepne z hovorového jazyka do školní angličtiny a mluví na vás pomalu, jednoduchými srozumitelnými slovy a vy pochopíte. V Londýně tomu tak není. Mluvčí opakuje naprosto stejným tempem i přízvukem to, co řekl předtím, a čemu jste nerozuměli. A opakuje a opakuje… a vy civíte a civíte. Ale dá se to časem naposlouchat. Řekl bych, že líp, než australská angličtina, která se skládá jenom z prvních slabik slov, kdy mluvčí zbytek slova jakoby spolkne. Nejlepší na výuku jsou londýnští High level výpravčí under- a overgroundů vybavení vysílačkou. Ti hlásí změny na trati mezi řečí s kolegou a vy si musíte vyzobat, co je služební hlášení a co je kus džouku vyprávěného kolegovi. Chechot kolegy výpravčího, znějící z reproduktorů a připomínající chrčení astmatické ovce v mlhách skotské vysočiny, neobyčejně přispívá ke správné náladě ve skřípajícím polorozpadlém vlaku.  Low level výpravčí má jenom plácačku a tak musí na lidi řvát na vlastní plíce, což je lepší varianta, neboť řve jen v snadno pochopitelných heslech.
Londýn kulturní je obtížně uchopitelná entita, ale vetřel jsem se do anglikánského kostela na Bachovy Pašije. Já vím, říkáte si, že jsem po zhlédnutí baletícího Vamonta patrně zešílel, ale já to vidím tak, že míra mých hříchů ještě nebyla vykoupena a je třeba nového pokání. Představte si novogotický chrám bez jakékoli výzdoby kromě tří lustrů a místa odkud hovoří kněz k věřícím (nevím, jak se to jmenuje, ale kazatelna to není) v podobě černé, litinové, metr a půl vysoké orlice, o jejíž záda je opřena kniha ze které se čte. V chrámu sedí třicetičlenný pěvecký sbor oděný v černém, barokní orchestr oděný v černém, pěvci a pěvkyně oděni v černém a plný chrám posluchačů oděných v černé a šedé. A všichni se tváří, že si vyposlechnou pět, šest taktů, aby se dostali do nálady, a půjdou někoho upálit. Když si člověk uvědomí, že na tom koncertě se sešli posluchači, kteří zamlada upadali do transu při Love, Love Me Do a ňuňali se navzájem při poslechu Hey Jude… Ale tohle téma si nechám pro jiné povídání.

And that’s all folks. O Londýně by se určitě dalo psát dlouho a dlouze, ale už by to nebyly jenom střípky, nýbrž zvířecky nudné pojednání, čemuž se autor vyhýbá jak čert kříži.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 640 komentářů u „Střípky z Londýna,“

  1. Repatriace migrantů ?
    Těch, co tu přece nejsou ?

  2. Dano,
    já jsem jen zopakoval, co jsem zaslechl když tchyně zírala na televizi Noe. Třeba mají u vas v kostele pocit, že se vybírá na něco jiného?

  3. Ptakopysku,

    Ty máš ještě tchýni ? A bydlíš s ní ?
    To mnohé vysvětluje ! 😀 😉

  4. Halladine,
    nevim jestli se tomu tady už někdo nedivil, sle me připadá zajímavé že Západ raketami rozmašíruje dvě až tři střediska na vyrobua vývoj chemických zbraní a není zaznamenán žádný únik těchto látek natož nějaké oběti.

  5. Halle,
    proto nezvu nikoho domů na návštěvu. To je moje soukromé peklo.

  6. 754

    Zvlášť když se tam pravidelně dělaj kontroly, 🙂

    A navíc když ani nebyly použity žádný složité otravné látky. Teda pokud bylo vůbec něco použito ‚ale obyčejnej chlor 🙂

  7. No, ptakopysku , to máš smůlu.
    Já měl náhodou moc dobrou tchýni. Bejvalku docela štvalo, když jsem si jednou nefšiml její přítomnosti, a prohlásil, že na mém manželství je nejlepší tchýně 😀

    Bezvadně vařila 😉

  8. 754 Ptakopysku, třeba někdo přijde s vysvětlením proč tolik raket na tři cíle. Že část raket měla hlavice obsahující neutralizační látky.

  9. Stačí pár podložených úvah a z našich ministrů to dělá blbečky … o dalších ani nemluvě

  10. Schumi ad 734 – 30 tomahawků moc… víš kolik útočilo indiánů s tomahawky na jeden jediný vůz osadníků jedoucích na západ? A tradice je tradice.
    Zeman dnes na F1 říkal něco o kovbojích… 😀 😀

  11. Halladine, ad voda:můžete si dát zkontrolovat vodoměr. Pikantní je, že to kontroluje dodavatel vody ve své laboratoři. Když ukazuje vodoměr více než 20 n% chybu ( v plusu), vracejí část plateb za minulé období. Když je vodoměr OK, platíte cca 2000 Kč za test. Já to řeším druhým ( vlastním) vodoměrem připojeným hned za ten jejich. Dával jsem úspěšně testovat asi 3 jejich vodoměry, pokaždé ukazovaly víc. Zajímavé by bylo, kdyby podměřovaly – ale o tom jsem nikdy neslyšel, vždy ukazují víc.
    Když protéká záchod, je to – resp. u mne to bylo na chalupě- za 14 dní 100 kubíků. Nakonec jsem to usmlouval na to, že protékal kohout na zahradě a nemusel jsem platit stočné, čili jsem platil o polovinu míň.To mně poradil jejich technik. Chyby v odečtu se stávají,často to bývají odhady, podstatné je sledovat stav, když vyměňují vodoměr.To je poslední šance, jak na to přijít. V domě máme 5 bytů, celkem je nainstalováno našich 7 vodoměrů + náš hlavní na přívodu, a nikdy to nesedí v součtech. Rozdíly jsou fakt běžně kolem 20 %. Náš hlavní nesedí s našimi podružnými a vůbec ne s “ jejich“ na patě domu. Rozpočítávat vodu je dost horor.

  12. Dobré zas ráno… Z dnešního Macka:
    „Petrovi Fialovi, předsedovi ODS, který prohlásil:
    Použití chemických zbraní proti vlastnímu obyvatelstvu je odporný zločin, který nelze tolerovat. Společná akce USA, VB a Francie v Sýrii je nutnou a správnou reakcí. Situaci na Blízkém východě nelze podceňovat a není možné nečinně přihlížet, jak se odtud šíří brutalita, násilí a chaos, který nás všechny ohrožuje.
    Pane předsedo, není nejvyšší čas Občanskou demokratickou stranu přejmenovat? Nejen já, coby jeden z jejích otců – zakladatelů, ale mnoho dalších bývalých členů a příznivců (a jistě i mnozí současní) nejsou schopni Vámi hlásané postoje a názory s touto stranou a jejími kořeny ztotožnit.“

    A to jako proč? Vdyť ta zkratka je dokonalá – Ovčanská Doprdelelezoucí Strana

  14. Dobré ráno vespolek,

    Šumaváku,
    na BBC už je výpověď dívenky po chemickém zásahu
    http://www.bbc.com/news/video_and_audio/headlines/43776015/syria-chemical-attack-girl-seen-in-hospital-video-speaks

    PeSi,
    na aktuálních konfliktech už běží docela zajímavá debata na téma „podněcování k válečnému zločinu“ resp. vlastizrada… pan Fiala by si měl počíst, než bude něco deklarovat. OSN i NATO mají uzákoněno, že spory se mají urovnávat mírovou cestou…

  15. Jirko,
    dík za rozsáhlý komentář. Myslím, žes mi dost pomohl-

  16. 764 Ano, a nejen to, viz 718. Ovšem z praktické příčiny se nevztahuje na pachatele příliš mocné, mocnosti a jejich reprezentanty a jejich vazaly. Dokud nejsou poraženi.

    759 quivisi, to sice je pravda, ale nevadí. Jsou to ministři.

  17. 763 ano, z mého pohledu velmi inspirativní.

  18. 764 Ano, shodou okolností pozorovala celý útok a je na ní vidět jak je z toho ještě v šoku…

  19. 2 Petr Kunetka – tato praxe u soudů již dávno je… No a navíc, soud ještě nabude přesvědčení (tedy, vyrazí se názor…) Vše dle principu: Stojí, stojí, ale kdyby seděl, stejně by nepustil, já je znám!

    Jinak, že je Neff, PaH-BŽ pračurák, bylo jasné už dávno… Ale dnes se překonává… Zraje nám chlapec jak víno… Nadšený komunista co nadšeně rozkradl Mladou frontu a dnes stejně nadšeně leze do prdele EU – ani nožičky mu nekoukaj…

  20. 751- Matzurko, církev nemá stát, má působnost po celém světě, sbírky se pořádají celosvětově a bývají často na akce mimo republiku.

  21. Jo, já se tu zmínil o tom, že starostka vydyndala z EU dalších 5 a něco melounů 🙂
    Vysadí zaně 8 hektarů lužního lesa 🙂
    Nejehličnany – duby, buky atd.

  22. 770

    Já vřera slyšel o té sbírce mluvit kohosi od té církve, a má jít o peníze na stravování uprchlíků v Sýrii.
    Peníze se maj odevzdat partnerům v Sýrii, o jaké partnery má jít , nebylo řečeno.

  23. A pobavil jsem se 🙂
    Existoval web dotačni-parazit.cz, a moje vesnička nestředisková v něm byla zmíněna.
    Ale ten web už neexistuje, ale v archivu lze něco najít 🙂

  25. Poznámka z aktuálních konfliktů

    Spíš mě děsí že Trump chtěl i uder po Rusech ,ale co mě děsí ještě víc že Mad Dog Mettis od kterýho bych to čekal že mu to odkývne mu to rozmluvil

  26. Dobrý den. Naše peníze trochu pomáhají na Ukrajině, na hranici „lidových republik“, trochu v Turecku u uprchlických táborů. Skoro to nestojí za řeč, je to spíše povzbuzení místním, že v těch průšvizích nejsou sami. Lepší než tam posílat SA-58

  27. Halle: proč Varšavjanka?:
    Эти лодки также часто называют «Варшавянка», так как первоначально предполагалось оснащение ими ВМС стран Варшавского договора.
    https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9F%D0%BE%D0%B4%D0%B2%D0%BE%D0%B4%D0%BD%D1%8B%D0%B5_%D0%BB%D0%BE%D0%B4%D0%BA%D0%B8_%D0%BF%D1%80%D0%BE%D0%B5%D0%BA%D1%82%D0%B0_877_%C2%AB%D0%9F%D0%B0%D0%BB%D1%82%D1%83%D1%81%C2%BB

  28. Díky, nickname,
    jsi dobrý. Asi totak bude, Poláci i Rumuni mají po jednom kousku dodnes.

  31. Jedine doplneni je, ze skutecnost, ze mezinarodni pravo uz je passe, neni novinkou a Rusko ji bez skrupuli vyuzilo.

  32. Petře,
    pro Rusy je především nepředstavitelní, že by bylo něco, co Amíci můžou a oni ne 🙂
    ˇˇCímž mezinárodní právo skončilo.

  34. (781) Jestli ono to mezinárodní právo nebylo vždy fikce, čehož mimo jiné i Rusko pod všemi svými historickými názvy využívalo dle potřeby a možností.
    (783) Zemana potřebuje, EU a USA také …

  35. Matzurko,
    Babiše je mi skoro líto, zlášť pokud bude muset vzít podporu komoušů a SPD.
    Ještě k tomu odporovat NATu a EU……To už by vůbec nevydržel.

  37. AK, kdyz tak clovek cte Atlantickou chartu… Zjevne uz to je passe.

    Zrovna jako stat stredni velikosti v zajomve oblasti nekolika mistnich mocnosti a alespon jedne supervelmoci bychom nemeli nad porusovanim mezinarodniho prava tak jasat…

  38. nickname,

    je mi líto, v pátek odešla. Za 300.
    Zbavil jsem se jí přes Bazos.

  40. (787) Petře, jásat a reálně hledět, to jsou dvě různé věci. Atlantická charta je právo asi tak stejně, jako Budapešťské memorandum. Pokud tomu státu stredni velikosti v zajomve oblasti nekolika mistnich mocnosti a alespon jedne supervelmoci něco pomůže, budou to smlouvy a spojenecké závazky. Sice ani to není jisté (viz Mnichov), ale nic lepšího není. Mezinárodní právo zaručeně ne, ať už je to cokoliv.

  41. I smlouvy a spojenecké závazky jsou součástí mezinárodního práva. A smlouva NATO je postavena tak, že žádnou garantovanou pomoc neobsahuje.

  42. No, atlanticka charta, charta osn a budapestske memorandum jsou dokumenty sakra jine pravni sily.

  43. Takové právní síly, jakou má ten, kdo by je hodlal vynutit.

  44. Budapestske memorandum je nezavazny a neratifikovany car papiru. Neco jako slib Gorbacovovi, ze se NATO nebude rozsirovat na vychod.
    Proto je i nesmysl srovnavat Ukrajinu a CSR v roce 38 – my jsme meli plnokrevnou alianci s Francii.

    Ale to je jedno, vracime se zjevne do doby pred Videnskym kongresem.

  46. Ten slib Gorbačovovi je občas zmiňovaný, ale nedoložený. Mimo to, pokud už by existoval, jaký ohled by bral na přání zemí, chtějících vstoupit?
    Mírový rozpad SSSR podle dosavadních hranic byla taky dohoda, tak dlouho, dokud byla vůle ji dodržovat. Zase bez možnosti vynucení dodržování.
    Ano, měli jsme alianci, ale neměli jsme nic, čím ji vynutit.
    I ten Vídeňský kongres byla jen dohoda, platící tak dlouho, dokud byli účastníci ochotni ji dodržovat. A neberoucí ohled na ty, kdo se jí neúčastnili.
    Možná že bude nějaká taková dohoda uzavřena i v současnosti, možná ne. Bude-li, bude platit zase jen tak dlouho, dokud to bude většině vyhovovat.

  47. Svata ne, Honzo… jen jeji casti. Nektere casti se nam totiz nehodi 🙂

  49. [797] Jasně, to je tak nějak implicitní. Pro někoho závazná, pro někoho, zejména signatáře jiných lejster a jich kamarády max doporučení.

  50. AK, jsem trochu dozadu. Bylo potvrzeno ze stranu US ministerstva zahranici, ze slib fakt padl. Jestli Te to moc zajima, dohledam to.

    Jinak mas samozrejme pravdu, ale pravdou je, ze existuje neco jako „mira dorzovani mezinarodnich pravidel“… A v case se meni, obvykle klesa s rustem napeti.

    Jak jsem uz psal, okupace Mandzuska vedla k tomu, ze Japonsko vicemene vykopli ze Spolecenstvi narodu. 6 let nato anexe Abysie ani nestala za vetsi diskus.

Komentáře nejsou povoleny.