Střípky z Londýna,

Publikováno | Autor:

…aneb nahlédnutí pod britskou pokličku.

Ptakopysk podivný, únor 2018 (© Josef Bouček)

 

Nerad cestuji. Nevím, jestli je to z principu, nebo jestli jsem potomek někoho z lovců mamutů zabloudivšího při každoročním podzimním treku „Nažer se borůvek“ vedoucího z Předmostí na Šumavu, kterého přestalo bavit blomcat pořád sem a tam a usadil se natrvalo pod Blaníkem. Těžko říci. Ale úradek hvězd je pro můj osud daný – prostě nerad cestuji a do zahraničí obzvláště nerad, protože jsem od narození blbej na jazyky. Letos na mě byl vyvinut nátlak takového kalibru, že jsem ještě rád souhlasil s cestou do Londýna. Ba dokonce mi bylo naznačeno, že bych se měl těšit, takže jsem se tedy těšil.

Let do Londýna pilotoval britský pilot, takže probíhal dle očekávání – stoupání při startu na hraně pádové rychlosti, takže se kabinou rozléhalo praskání ušních bubínků, přistání provedeno volným pádem na letištní plochu, takže jsem se zájmem nahlížel na křídla, zda na nich nejsou boule od zaražených podvozkových noh, zatímco ostatní cestující páčili zaseknuté čelisti, či chytali vyražený dech. Zpáteční cesta byla v režii českých pilotů a tak byl start i přistání absolutně pohodový. Vzduch je prostě naše moře už od dob onoho srandovního strejdy v brejličkách s bradkou. Nějak od M se jmenoval.

První setkání s britskou civilizací se odehrálo hned za letištními vraty na nástupišti autobusu. Jedna cestující odmítla pokyn řidiče, aby si dala zavazadlo do kufru autobusu, neboť v něm měla noťas a další elektroniku. Řidič vyslechl argumenty, zopakoval pokyn, aby dala zavazadlo do kufru a pak bez mrknutí oka zavolal policii, která dotyčnou cestující bez dalšího mrknutí oka vytřídila z autobusu. S podobně razantním chováním řidiče jsem se setkal ještě jednou. V barevné čtvrti nastoupila na poslední chvíli do doubledeckeru velice pěkně oblečená dívenka v hidžábu, „odpípla“ si vstup a jala se stoupat do prvního patra. Již rozjíždějící se autobus zastavil, řidič vyběhl nahoru do patra, proběhl velmi krátký rozhovor mezi ním a dívenkou plný slov „ticket“, „pay“ a „sorry“, dívenka sestoupila s řidičem dolů, dvakrát se ozvalo pípnutí čtečky a pak už jenom mluvil řidič, otevřely se dveře a dívenka vystřelila na chodník jak raketa. Celou dobu byl zablokovaný provoz v daném pruhu, všichni v klidu čekali, až řidič vše vyřeší a rozjede se. V Čechách by takový řidič MHD měl patrně na krku soud za rasistický přístup k cestujícím, pokud by ho už na té silnici nezmlátil někdo ze zablokovaných řidičů. Revize jízdenek v londýnské MHD probíhá tak, že na zastávce obstoupí autobus kordon policistů, do autobusu vstoupí revizoři a zkontrolují cestující. Nevím, jestli je to běžné, viděl jsem to jenom jednou.

Na Londýnu je vidět, že je to bývalé centrum obrovské koloniální říše, nad kterou slunce nezapadalo. Je barevný. A to tak, že hodně. Já jsem se pohyboval primárně v zónách „free of charge“, ne že bych byl škudlil, jako spíše proto, že muzea a galerie, která jsem chtěl navštívit, byla národní, královská a tudíž se vstupem zdarma. V těchto muzeích je personál barevný, až oči přecházejí. Od sýrově bílých až k ebenově černým. Všichni se vyznačovali vysoce efektivním a profesionálním přístupem a znalostí všeho, co patřilo do jejich okruhu působnosti, což bylo svým způsobem fascinující. Na okamžik jsem si představil cca kopu a dva mandele lidí, které mi bylo spatřit ve frontě u vstupu do Natural History Museum, jak se snaží dostat na první nádvoří Pražského hradu, ale fantazie mi selhávala. Personál Přírodovědného muzea v počtu jedné semaforistky na vchodu a tří sekuriťáků uvnitř, totiž frontu hladce odbavil během čtyř minut.

Možná se tážete, proč sekuriťáci na vchodu. Asi takto – když přijedete do Londýna z českého venkova, okamžitě si všimnete něčeho, co místní obyvatelé pravděpodobně nevnímají.  Tak nějak vám vytane žába sedící v hrnci s vodou, kterýžto je postaven na zapnutý vařič. To něco jsou bezpečnostní opatření. Všudypřítomná ozbrojená policie, členové bezpečnostních agentur, bezpečnostní rámy, betonové bariéry, vchody zesložitěné klikatým labyrintem zábradlí a omezené na šířku tak, aby vstupem prošla pouze jedna osoba, prohlídky kabelek, batůžků. Přičemž pojem „betonová bariéra“ nepopisuje onen srandovní dálniční monoblok, který odstrčí i rozjetý Jumper, nýbrž sešroubovaný komplex betonových štíhlých elips dlouhých dva až tři metry a širokých půl metru blokující cosi, co bylo ještě před pár lety volně průchozí. Na stanicích metra jsou na nástupištích policejní hlásiče, ve spojovacích chodbách vypuklá zrcadla aby bylo vidět za roh. Policie je pozoruhodně efektivní. Kráčel jsem zvolna St. James parkem k Buckinghamskému paláci a přemýšlel jsem, zda mám té drzé americké imperialistické veverce, ukrývající se v rozkvetlých narcisech, hodit kus rohlíku, nebo na ní bafnout, když mi na hlavou proletěl vojenský vrtulník Mk3 Chinook doprovázený dvěma malými patrně Aerospatiale AS350 Squirrel mířící někam k Wembley. Současně se ozvaly policejní sirény aut uzavírající Buckingham Pallace Road a navazující The Mall. Než jsem stačil vytasit fotografický aparát, od paláce vyjely dvě limuzíny s doprovodnými policejními auty, projely výše zmíněnými ulicemi, policejní vozy zpátky uvolnily provoz a za dvě minuty nebylo po královském konvoji ani památky a provoz plynul dál bez jakkoli pozorovatelných zádrhelů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že je něco takového možné. Každopádně jsem musel přehodnotit svůj plán, kde se zastavím na five O’clock tea, protože v buckinghamském paláci evidentně nebyl nikdo doma.

Londýnské metro. Co mi jako první vytanulo na mysli v londýnskému metru… Je zašlé. Silně připomíná pražské Hlavní nádraží v dobách rozvinutého socialismu. Je to něco, co bylo postaveno v jiné době a je pouze udržováno. Nové je snad jenom zabezpečovací zařízení. Každá stanice má nástupiště v jiné výšce, takže někde vystupujete rovně, někde schod dolů, někde je schod nahoru. Vlaky jsou poruchové a četnost poruch roste s intenzitou deště. Některé vagóny vypadají, že je chtěl použít už Hitler při pokusu o invazi, Britové je zrekvírovali a používají je dodnes. Londýnské metro evidentně není jenom mastnou tyčí pro socky. Potkáte v něm chlapa v montérkách a reflexní vestě, rozveselenou slečnu s růžovými LED diodami ve vlasech a bublifukem v ruce, stejně jako gentlemana, čelícímu s kamennou tváří výše zmíněnému proudu bublin, oděného v kabát z obchodu, kde nejsou u zboží cenovky. Ve špičce metro praská ve švech a lidi jsou neurvalí, ale brzy ráno jsou na nástupištích v centru vidět na zemi povalující se flitry a třpytky opadané z rozjásaných nočních cestujících. Škoda, že jsem nejel některým pozdně nočním spojem…

Londýnské jídlo. Existuje jistý text, ve kterém je psáno, že díky kráse anglických žen a jejich kuchařskému umění se z Anglie stala námořní velmoc. Teď budu vulgární, takže prosím citlivého čtenáře, aby následující dvě, tři věty přeskočil. Současnost je taková, že když se v Londýně týden živíte jídlem uvařeným ze surovin nakoupených v Sainsburys a dalších lidových řetězcích odpovídajících cenově lídlu, nebo peňáku, pak se vrátíte do Čech a dáte si něco k jídlu a pití, tak zjistíte, že se tady za skoro stejné peníze prodávají neuvěřitelně nechutné sračky, které nejsou k jídlu, ale k zblití. Ale učiňme konec vulgarismům. Navštívil jsem Herrods a ač jsem vstupoval obrněn načumováním do výloh britských butcherů a vzdělán mnoha videi, tam jsem hned mezi dveřmi dostal to, čemu se říká kulturní šok. Hned vpravo vedle vstupních dveří je totiž kvintesence toho nejlepšího, co britské steakové řeznictví nabízí. I když za pultem stojí Japonec prostorově vyhlížející jako kříženec samuraje a bojovníka sumo. Zákazník si objednal T-bone steak. Sumista (či samuraj?) otevřel vitrínu, vyndal odpovídající tmavočervený kus masa o rozměrech cca metr na třicet centimetrů protkaný žilkami žluťoučkého loje, lehce přebrousil řeznický nůž úctyhodných rozměrů, zarovnal čelní stranu, protože mu připadala varhánkovatá či co, položil na maso své tři prsty, aby odměřil správný dílek, zakrojil a chvíli počkal, aby si zákazník mohl vyfotit, z jakého kusu kupuje, pak dokrojil, dal na váhu, která ukázala cca tři čtvrti kila. Zákazník chtěl hned zaplatit, ale řezník mu s úsměvem sdělil, že zaplatí, až se nají a půjde domů. Vedle řezníka se zjevil služebný duch, který převzal uříznutý steak a poponesl ho o metr vedle do steakhouse kuchmistrovi, který se o zákazníka staral dále. Bylo to takové britské pojetí automatu Koruna, ale dostalo mě do kolen. Abych upřesnil – do kolen mě dostala představa, že es kommt der Tag, já přijdu do Harrods, za vchodem udělám vpravo v bok, tam ukážu na jeden z kusů hovězího, řezník ho vyndá z boxu, položí na něj tři prsty jako míru… fascinující! Zajímavé je, že mi nepřišla vůbec na mysl kalkulace, že onen nakupující gentleman následně během půl hodiny zkonzumoval ekvivalent mého měsíčního příjmu. Harrods je postaven tak, že takto prostě uvnitř neuvažujete. Tyhle kalkulace začnete probírat až mnohem později, když už jste z obchodu dávno pryč a zíráte třeba na topinku s deseti gramy kaviáru za 25 liber v Caviar House & Prunier. Tehdy si teprve uvědomíte, že za jeden gram originálního Wagyu dáte u Harrods libru. Za jeden gram… Ale také je fascinující, že Wagyu z řeznictví v Harrods vypadá na první pohled poněkud jinak, než je to nabízené tady v Čechách.

Jazykový přístup k cizincům je v Londýně zcela v intencích hesla Cizinec – našinec. Zatímco v Austrálii když na vás Aussie promluví a zaregistruje skelný pohled a zatahující se blánu přes oči, tak přepne z hovorového jazyka do školní angličtiny a mluví na vás pomalu, jednoduchými srozumitelnými slovy a vy pochopíte. V Londýně tomu tak není. Mluvčí opakuje naprosto stejným tempem i přízvukem to, co řekl předtím, a čemu jste nerozuměli. A opakuje a opakuje… a vy civíte a civíte. Ale dá se to časem naposlouchat. Řekl bych, že líp, než australská angličtina, která se skládá jenom z prvních slabik slov, kdy mluvčí zbytek slova jakoby spolkne. Nejlepší na výuku jsou londýnští High level výpravčí under- a overgroundů vybavení vysílačkou. Ti hlásí změny na trati mezi řečí s kolegou a vy si musíte vyzobat, co je služební hlášení a co je kus džouku vyprávěného kolegovi. Chechot kolegy výpravčího, znějící z reproduktorů a připomínající chrčení astmatické ovce v mlhách skotské vysočiny, neobyčejně přispívá ke správné náladě ve skřípajícím polorozpadlém vlaku.  Low level výpravčí má jenom plácačku a tak musí na lidi řvát na vlastní plíce, což je lepší varianta, neboť řve jen v snadno pochopitelných heslech.
Londýn kulturní je obtížně uchopitelná entita, ale vetřel jsem se do anglikánského kostela na Bachovy Pašije. Já vím, říkáte si, že jsem po zhlédnutí baletícího Vamonta patrně zešílel, ale já to vidím tak, že míra mých hříchů ještě nebyla vykoupena a je třeba nového pokání. Představte si novogotický chrám bez jakékoli výzdoby kromě tří lustrů a místa odkud hovoří kněz k věřícím (nevím, jak se to jmenuje, ale kazatelna to není) v podobě černé, litinové, metr a půl vysoké orlice, o jejíž záda je opřena kniha ze které se čte. V chrámu sedí třicetičlenný pěvecký sbor oděný v černém, barokní orchestr oděný v černém, pěvci a pěvkyně oděni v černém a plný chrám posluchačů oděných v černé a šedé. A všichni se tváří, že si vyposlechnou pět, šest taktů, aby se dostali do nálady, a půjdou někoho upálit. Když si člověk uvědomí, že na tom koncertě se sešli posluchači, kteří zamlada upadali do transu při Love, Love Me Do a ňuňali se navzájem při poslechu Hey Jude… Ale tohle téma si nechám pro jiné povídání.

And that’s all folks. O Londýně by se určitě dalo psát dlouho a dlouze, ale už by to nebyly jenom střípky, nýbrž zvířecky nudné pojednání, čemuž se autor vyhýbá jak čert kříži.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 640 komentářů u „Střípky z Londýna,“

  1. AK, tomuto zdroji doufam verit budes…

    https://www.nato.int/docu/review/2014/Russia-Ukraine-Nato-crisis/Nato-enlargement-Russia/EN/index.htm

    „Some statements of Western politicians – particularly German Foreign Minister Hans Dietrich Genscher and his American counterpart James A. Baker – can indeed be interpreted as a general rejection of any NATO enlargement beyond East Germany. However, these statements were made in the context of the negotiations on German reunification, and the Soviet interlocutors never specified their concerns.“

  2. Mimo to, pokud už by existoval, jaký ohled by bral na přání zemí, chtějících vstoupit?

    Jedna věc je, že někdo novej vstoupí do NATO.
    Druhá věc je to, že na jejím území jsou či nejsou základny ja vojska jiných členských států.
    Myslím trvale. Manévry jsou cosi jiného.
    A toho se právě týkal onen slib Gorbačovovi.

    jenže , sojuz se rozpadl, Rusko šlo ekonomicky a vojensky cu grund, takže s tím nemohlo Rusko nic dělat.
    Ale nedělejme si iluze, to , že se smlouvy dodržovaly jen pokud se to zůčastněným hodilo, není vůbec nic nového.

  3. 🙂

    Závěrem mě napadá, co bychom jako obyvatelé planety země dělali, kdybychom na tajné nahrávce uslyšeli: „ Ahoj Donalde,“ „Ahoj Vladimire.“ „Vy jste největší producent ropy, my jsme druzí, co kdybychom na sebe udělali bububu třeba v Sýrii a necháme vystřelit cenu ropy?“ „Fajn beru a kolik to hodí?“ „My zaplatíme stávkující učitele a vy zvednete důchody.“ „ Domluveno“.

    Já vím, pan Kořenský byl dřív 😀

  4. (801) can indeed be interpreted – krásná formulace. Živě si představuji, jak by byla přijata v dnešní době na některou dnešní situaci. Každopádně, něco nejspíš řečeno bylo, o tom nepochybuji. Jak si to kdo vyložil … Moje největší námitka je, že by to vůbec nebralo ohledy na přání jiných států, takové to klasické „o nás bez nás“.
    (802) Já jsem iluzí poměrně prost. Zvláště pak oné, jak všichni darebáci nepřemýšlí o ničem jiném, než jak zničit hodné Rusko. 😛

  6. Mám dojem, že někteří komentátoři se řídí úslovím „Vy zase bijete černochy“, jenže recipročně a nemají pro to obdobný stručný výraz. 😉

  8. 804 – Kazdopadne, kdyz i NATO priznava, ze neco takoveho ministri zahranici rekli, tak na tom ais neco bude. O nas bez nas… Tak to velmoci delaji odjakziva, viz treba Jalta…

  9. Quivisi, to musi bvt v te Syrii pitomci, kdyz na vyrobu chloru potrebuji tak velky vyzkumak…

    V;lastne, vzhledem k tomu, ze vsichni vedci, inzenyri a doktori prchli do Evropy…

  10. 807 podle těch fotek soudě, tak ty baráky před bombardováním byly nic moc. Snad i prázdné. Než rekonstruovat, radši zbourat. A když zbourat….

  11. „Ahoj Tati, tak jsem to zařídil. Bude to stejná parta která Ti loni zryla zahradu.“

  13. (808) Jistěže dělají, akorát míra posouzení špatnosti se liší dle posuzujícího i jiných okolností. V případě Mnichova je to odsuzováno jednoznačně (hlavně námi), v případě oněch hypotetických slibů Rusku už odsouzení tak jednoznačné není, ani zde, ač se nás také týká.
    (812) Zřejmě se někdo domnívá, že čím dražší, tím větší vejvar. Lafferova křivka neznámou věcí.

  14. Dobré zas ráno… Tak ten včerejší deštíček kvitovalo s povděkem několik kolegyň a kolegů – že to konečně přispěje ke spodním vodám… Pěkně „tichej, drobnej, vsakovací“ – a hlavně, celej den… Dnes je tak akorát příjemně chladno, 10 celaskona… Ale asi se vyjasní, ptáci řvou jak protržený…

  15. Jinak, v sobotu byl u mě Míla, poseděli jsme chvilku na zahrádce při troše „dvou cizinců“ a koukali jsme, že už vyrazili i netopejři, lovit hmyzáky…

  16. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/2452030-trat-u-karlovych-varu-bude-po-sesuvu-bezpecna-do-tydne-oprava-propadle-koleje-ale
    Dobré ráno. Možná si pamatujete, že jsem chtěl aby stát zajistil dvoukolejné elektrifikované tratě mezi krajskými městy. Chtěl jsem moc. Nemusí být dvoukolejné. Nemusí být elektrifikované. Už by mi stačilo, aby fungovaly jako za císaře pána, kdy ještě byly soukromé.
    Radši nebudu specialistům z ministerstva dopravy říkat, že do Prahy se můžeme dostat i jednokolejkou přes Plzeň. Aby nezkoušeli naší zpovykanost.

  17. Co se týče silniční dopravy. Stát musí zajišťovat základní silniční síť. Dovedete si představit, že by silnice spravovali soukromníci, vybírali na nich mýto a tím prodražovali dopravu zboží a omezovali konkurenci? Dálnice K.Vary-Praha se začala stavět před 30 lety. Za tu dobu se povedlo dokončit 40 ze 120 kilometrů. Některé úseky dosud nejsou naplánované. Jestli stát s rozpočtem ve stovkách miliard staví 1.5km/rok, víte jak dlouho by trvalo soukromníkům?

  18. Fujtajbl vespolek,
    Podblanicko hlásí jasno, bezvětří, 9°Celaskona, co se ptáků týče, potvrzuji PeSovo pozorování. Včera semo tamo mžilo, déšť veškerý žádný, jak tomu bývá u mraků jdoucích od jihu. Nepršelo ani na těžce zataženém Havlíčkobrodsku, kde mi bylo se flákat přes den. Zíraje v pravé poledne z Lipnického hradu do takměř podvečerního šera na mračna plazící se po vrcholcích kopců, začal jsem tušit, jak kolega Mácha přišel na tyhle verše:
    Dál blyštil bledý dvorů stín,
    jenž k sobě šly vzdy blíž a blíž,
    jak v objetí by níž a níž
    se vinuly v soumraku klín,
    až posléze šerem v jedno splynou.
    S nimi se stromy k stromům vinou. –
    Nejzáze stíní šero hor,
    tam bříza k boru, k bříze bor
    se kloní.

  19. Nickname,
    ovšem i ten císař pán nakonec všechny ty soukromé železniční dráhy zestátnil 🙂

  20. A problém se stavbou dálnic spočívá častečně v problémech s výkupem a se zelenými idioty, kteří skoro každou stavbu dávaj k soudu.

  21. Podle mě zelení idioti, stavební firmy a právní kanceláře tvoří jednotný a nerozborný mechanismus sloužící k čerpání peněz ze státního rozpočtu. Takový finanční trkač, řekl bych.

  22. 818

    Břízo, zanech snění ,
    svět takovej není,
    Přišli dělníci se sekyrou na plíci,
    bříza vrávorá,
    bude závora pionýrského tábora.

    Měli jsme v ročníku jednoho písničkáře, tohle byla písnička o lásce jedno krásné břízy, které padl do oka jeden habr ( co byl nejvíc chrabr 🙂 )

    Ovšem ten habr byl chlívák, co tu břízu zneužil 🙂
    Moc víc si nepamatuju 🙂

  24. AeroKarle,
    pravda. Bež ŘSD by celý mechanismus neťokal

  25. 822- Halladine, slyšel jsem rčení ….kámen cihlu. Ale “ habr břízu“??? Nerodí se tu nové úsloví?

  26. Dobré ráno vespolek,
    potvrzuji ranní krásy – leč manžel vracející se z daleka volal z mnichovského letiště, že je tam dopravní zácpa a tudíž do krásné země české dorazí Odin ví kdy. Nebo možná Thor, to podle toho, kdo je u nich přes mlhy.

    „Habr břízu“, no to bude nejen hezké úsloví, ale dokonalý jazykolam pro ty odvážlivce, kteří zbloudivší do luhů a hájů naši Kotlinky pojmou touhu porozumět drsným domorodcům, a jazyk zdejší chtít se budou přiučit (tak teď nevím, jestli jsem to napsala česky já).

    nickname,
    nojo, ale kolem Varů je jistě několiv vzácných biotopů se žblabuňkou vřídelní či jinou exotikou, a navíc jsou to Vary Ivanovy, a kdo by tam „rusákům“ stavlěl dálnici ? Sankce, ne ? Ale jinak hluboce soucítím, v ČB je to odbdobné, skoro mi někdy přijde, že obnovit „koňku“ by nebyl zas tak špatný nápad.

  27. Dobré ráýno,

    no, moc si ty soukromníky nemalujte…. Ono za císaře pána, za toho hnusnýho byrokratickýho Rakouska povolit železnici bylo asi jednodušší než dnes projednat přejezd chodníku.

  28. [824] Ta smyčka ŘSD – úřady – stavební firmy – ekopošuci – soudy by se dala rozetnout. Napadá mě několik míst.
    Jak jsem to teď napsal, tak koukám, že všechny složky si platím. Draho.

  29. maYdo,
    nebylo to za R.U. jednodušší. Dokonce bych řekl, že povolovací zařízení probíhalo skoro identicky, jako teď. Když jsem četl o tom, jak a jak dlouho se povolovala dráha z Benešova u Prahy do Dolních Kralovic, tak mi šly oči úplně šejdrem. Silně to připomíná současnou stavbu dálnic.
    Rozdíl byl pak následně v rychlosti stavby. Jakmile byla stavba povolena, následoval stavební šum svistu. A samozřejmě je obrovský rozdíl v kvalitě odvedeného díla 😀

  31. no, fakt je, že kousek od měj rodnej obce jsou una silnici v poli dvě zatáčky, takový esíčko. Dodnes nesou jméno paličáka, který neprodal a nepovolil, a tak se silnice musela jeho pozemkům vyhnout 🙂

  32. >> maYda
    Copak neprodal – on existoval i problém nekoupil . Když totiž K.k. privilegierte Böhmische Westbahn začala po mnoha peripetiích stavět železnici Praha-Plzeň-Domažlice-Furth im Wald /česky „Pořád v lese“ 🙂 / tak naopak žádala, aby obce kupovaly jejich akcie. Když nekoupily, tak se jim dráha vyhnula. Když koupily málo, tak jimi sice procházela, leč nebyla tam plánována zastávka. A když se to investorovi zdálo dost, tak i na zastávku či nádraží došlo. Pokud si dobře vzpomínám, na tohle téma napsal povídku J.Š.Baar. Končí větou „Tak jdi a kup ty hakcie!“

  33. 831

    maYdo, i tohle mělo obdobu za R-U.
    Královské město Hustopeče, do té doby na moravě docela významné, odmítlo pustit na svůj katastr nově stavěnou dráhu.
    Odskákalo si to. Zakrnělo.
    Takže kvůli tomu je nádraží nikoli v Hustopečích, ale na katastru naší vesničky nestřediskové.
    Až za první republiky postavili z nadraří v naší vesničce lokálku do Hustopeč.
    Ten nesouhlas způsobila velmi vlivná povoznická lobby.
    Bylo jim to prd platné. Čůrat proti větru nelze.

  34. halladine,
    nic nového pod sluncem. V Praze se běžně tvrdí, že neustálé změny v plánování dopravy na letiště mají na triku taxikáři.

  35. DVD,

    vůbec mě to neudivuje. Kdyby neměli vlivné zastání, asi by jim leccos neprošlo.

  36. Halle,
    zde obdobně směrem jižním Trhové Sviny. Kdysi prý měšťanstvo odmítlo železnici, no totok, takových novot nám netřeba. No tak smůla. Dnes se zajisté trhovosviňáci do hlav bijí, když cestičkou ledovou autobusy sotva projedou… Historie je holt trhlá sviňa.

  37. Takže vidět, že opravdu je blbost věčná 🙂
    Jen tehdy nebyla Zelená 🙂

  38. Jen se nevytahujte. I Valaši si takhle šlapali poštěstí. To jednu nějaký Baťa chtěl využít tradičního a rozvinutého koželužství v městě Valašské Klobouky a chtěl zde postavit koželužnu pro své závody. Protože měl na mysli i budoucí železnici i dálnici ve směru Zlín – Vizovice – Slovensko, tak to nebylo daleko. Ovšem klobučtí měšťané, koželuzi, soukeníci a papučáři odmítli a proto vyrostly koželužny v Otrokovicích, kde musel Baťa nákladě vysoušet bažiny kolem řeky Moravy.

  39. Šlapali po štěstí jenom jednou ?
    Radní v Uherském Hradišti nejdříve odmítli dráhu (a tak vláčky jezdí přes Starák a Kunovice) a pak i Baťu. To jsou mistři, ne Kometa 😉

  40. Já přidám příklad opačný. Bývalí občané mé rodné vísky před cca 170-ti lety velice stáli o to, aby přes jejich vísku vedla železniční trať. Bohužel, neuspěli, bylo by to hodně dlouhé prodloužení trati, přes zamokřené podloží a navíc v době, kdy se společnost, stavějící c.k. Ferdinandovu severní dráhu, dostala do finančních problémů. Z těch se sice dostala, ale na nějaké větší změny-prodloužení trati neslyšela. Tak si občané mé vísky alespoň vydobyli zastávku-nádraží na katastru sousední vesnice. A proč o dráhu tak stáli? Má víska byla v dávných dobých lázeňským místem, kam si jezdili pacienti léčit tichem, klidem a bylinnými koupelemi pochroumané nervy. Takže sedláci bryčkami vozili lázeňské hosty z nádraží v sousední vsi k sobě.

  41. Dano,
    pro pochroumané nervy je spíš absence ruchu vlakového nádraží výhodou… z lázní pošlou bryčku, pacoši se hned mohou začít kochat krajinou a nechat se kolébat úvozem za cupotu kopýtek… jsem se skoro zasnila 🙂

  42. Matzurko,
    tak se někdy zastav v Lednici. Tam Tě na té bryčce za nějakej obolus svezou. Anebo na lodičce- elektrickém motoráčku. 🙂

  43. 836 Matzurko, za tím byli Svinenští formani aby jim železnice nekonkurovala. Stejně si nepomohli. Co teprv selská pýcha, kdyby statky mohly vyprávět…

  44. 833 Halladine, přesně tak jako i jinde. I nyní. Taxikáři a Uber, bankovní systém, politici a kryptoměny… Ještě že nebyl cech písařů. To bychom kompjůtry neměli.

  45. Bankovní systém? Spíš cech bankovních lupičů.

  46. Halle,
    na bryčce se můžu projet i tady 🙂
    Ale do Lednice bych se ráda podívala, to zas jo. No uvidíme v létě.

  48. Lednicko-valtický areál buď s repelentem v ruce, nebo v papamobilu. Každý nesviští tak rychle jako martin tt, aby ujel komárům, klíšťatům, hovadům a další savé a žravé havěti….

  49. Je legrační, jak to člověk vnímá jinak, když má něco takového pod nosem.
    U nás třeba „Dětí, návštěva chce vidět Buchlovice a Buchlov, skočíme tam …“ – „Neeeeee, už zase Buchlov“ ?

Komentáře nejsou povoleny.