Střípky z Londýna,

Publikováno | Autor:

…aneb nahlédnutí pod britskou pokličku.

Ptakopysk podivný, únor 2018 (© Josef Bouček)

 

Nerad cestuji. Nevím, jestli je to z principu, nebo jestli jsem potomek někoho z lovců mamutů zabloudivšího při každoročním podzimním treku „Nažer se borůvek“ vedoucího z Předmostí na Šumavu, kterého přestalo bavit blomcat pořád sem a tam a usadil se natrvalo pod Blaníkem. Těžko říci. Ale úradek hvězd je pro můj osud daný – prostě nerad cestuji a do zahraničí obzvláště nerad, protože jsem od narození blbej na jazyky. Letos na mě byl vyvinut nátlak takového kalibru, že jsem ještě rád souhlasil s cestou do Londýna. Ba dokonce mi bylo naznačeno, že bych se měl těšit, takže jsem se tedy těšil.

Let do Londýna pilotoval britský pilot, takže probíhal dle očekávání – stoupání při startu na hraně pádové rychlosti, takže se kabinou rozléhalo praskání ušních bubínků, přistání provedeno volným pádem na letištní plochu, takže jsem se zájmem nahlížel na křídla, zda na nich nejsou boule od zaražených podvozkových noh, zatímco ostatní cestující páčili zaseknuté čelisti, či chytali vyražený dech. Zpáteční cesta byla v režii českých pilotů a tak byl start i přistání absolutně pohodový. Vzduch je prostě naše moře už od dob onoho srandovního strejdy v brejličkách s bradkou. Nějak od M se jmenoval.

První setkání s britskou civilizací se odehrálo hned za letištními vraty na nástupišti autobusu. Jedna cestující odmítla pokyn řidiče, aby si dala zavazadlo do kufru autobusu, neboť v něm měla noťas a další elektroniku. Řidič vyslechl argumenty, zopakoval pokyn, aby dala zavazadlo do kufru a pak bez mrknutí oka zavolal policii, která dotyčnou cestující bez dalšího mrknutí oka vytřídila z autobusu. S podobně razantním chováním řidiče jsem se setkal ještě jednou. V barevné čtvrti nastoupila na poslední chvíli do doubledeckeru velice pěkně oblečená dívenka v hidžábu, „odpípla“ si vstup a jala se stoupat do prvního patra. Již rozjíždějící se autobus zastavil, řidič vyběhl nahoru do patra, proběhl velmi krátký rozhovor mezi ním a dívenkou plný slov „ticket“, „pay“ a „sorry“, dívenka sestoupila s řidičem dolů, dvakrát se ozvalo pípnutí čtečky a pak už jenom mluvil řidič, otevřely se dveře a dívenka vystřelila na chodník jak raketa. Celou dobu byl zablokovaný provoz v daném pruhu, všichni v klidu čekali, až řidič vše vyřeší a rozjede se. V Čechách by takový řidič MHD měl patrně na krku soud za rasistický přístup k cestujícím, pokud by ho už na té silnici nezmlátil někdo ze zablokovaných řidičů. Revize jízdenek v londýnské MHD probíhá tak, že na zastávce obstoupí autobus kordon policistů, do autobusu vstoupí revizoři a zkontrolují cestující. Nevím, jestli je to běžné, viděl jsem to jenom jednou.

Na Londýnu je vidět, že je to bývalé centrum obrovské koloniální říše, nad kterou slunce nezapadalo. Je barevný. A to tak, že hodně. Já jsem se pohyboval primárně v zónách „free of charge“, ne že bych byl škudlil, jako spíše proto, že muzea a galerie, která jsem chtěl navštívit, byla národní, královská a tudíž se vstupem zdarma. V těchto muzeích je personál barevný, až oči přecházejí. Od sýrově bílých až k ebenově černým. Všichni se vyznačovali vysoce efektivním a profesionálním přístupem a znalostí všeho, co patřilo do jejich okruhu působnosti, což bylo svým způsobem fascinující. Na okamžik jsem si představil cca kopu a dva mandele lidí, které mi bylo spatřit ve frontě u vstupu do Natural History Museum, jak se snaží dostat na první nádvoří Pražského hradu, ale fantazie mi selhávala. Personál Přírodovědného muzea v počtu jedné semaforistky na vchodu a tří sekuriťáků uvnitř, totiž frontu hladce odbavil během čtyř minut.

Možná se tážete, proč sekuriťáci na vchodu. Asi takto – když přijedete do Londýna z českého venkova, okamžitě si všimnete něčeho, co místní obyvatelé pravděpodobně nevnímají.  Tak nějak vám vytane žába sedící v hrnci s vodou, kterýžto je postaven na zapnutý vařič. To něco jsou bezpečnostní opatření. Všudypřítomná ozbrojená policie, členové bezpečnostních agentur, bezpečnostní rámy, betonové bariéry, vchody zesložitěné klikatým labyrintem zábradlí a omezené na šířku tak, aby vstupem prošla pouze jedna osoba, prohlídky kabelek, batůžků. Přičemž pojem „betonová bariéra“ nepopisuje onen srandovní dálniční monoblok, který odstrčí i rozjetý Jumper, nýbrž sešroubovaný komplex betonových štíhlých elips dlouhých dva až tři metry a širokých půl metru blokující cosi, co bylo ještě před pár lety volně průchozí. Na stanicích metra jsou na nástupištích policejní hlásiče, ve spojovacích chodbách vypuklá zrcadla aby bylo vidět za roh. Policie je pozoruhodně efektivní. Kráčel jsem zvolna St. James parkem k Buckinghamskému paláci a přemýšlel jsem, zda mám té drzé americké imperialistické veverce, ukrývající se v rozkvetlých narcisech, hodit kus rohlíku, nebo na ní bafnout, když mi na hlavou proletěl vojenský vrtulník Mk3 Chinook doprovázený dvěma malými patrně Aerospatiale AS350 Squirrel mířící někam k Wembley. Současně se ozvaly policejní sirény aut uzavírající Buckingham Pallace Road a navazující The Mall. Než jsem stačil vytasit fotografický aparát, od paláce vyjely dvě limuzíny s doprovodnými policejními auty, projely výše zmíněnými ulicemi, policejní vozy zpátky uvolnily provoz a za dvě minuty nebylo po královském konvoji ani památky a provoz plynul dál bez jakkoli pozorovatelných zádrhelů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že je něco takového možné. Každopádně jsem musel přehodnotit svůj plán, kde se zastavím na five O’clock tea, protože v buckinghamském paláci evidentně nebyl nikdo doma.

Londýnské metro. Co mi jako první vytanulo na mysli v londýnskému metru… Je zašlé. Silně připomíná pražské Hlavní nádraží v dobách rozvinutého socialismu. Je to něco, co bylo postaveno v jiné době a je pouze udržováno. Nové je snad jenom zabezpečovací zařízení. Každá stanice má nástupiště v jiné výšce, takže někde vystupujete rovně, někde schod dolů, někde je schod nahoru. Vlaky jsou poruchové a četnost poruch roste s intenzitou deště. Některé vagóny vypadají, že je chtěl použít už Hitler při pokusu o invazi, Britové je zrekvírovali a používají je dodnes. Londýnské metro evidentně není jenom mastnou tyčí pro socky. Potkáte v něm chlapa v montérkách a reflexní vestě, rozveselenou slečnu s růžovými LED diodami ve vlasech a bublifukem v ruce, stejně jako gentlemana, čelícímu s kamennou tváří výše zmíněnému proudu bublin, oděného v kabát z obchodu, kde nejsou u zboží cenovky. Ve špičce metro praská ve švech a lidi jsou neurvalí, ale brzy ráno jsou na nástupištích v centru vidět na zemi povalující se flitry a třpytky opadané z rozjásaných nočních cestujících. Škoda, že jsem nejel některým pozdně nočním spojem…

Londýnské jídlo. Existuje jistý text, ve kterém je psáno, že díky kráse anglických žen a jejich kuchařskému umění se z Anglie stala námořní velmoc. Teď budu vulgární, takže prosím citlivého čtenáře, aby následující dvě, tři věty přeskočil. Současnost je taková, že když se v Londýně týden živíte jídlem uvařeným ze surovin nakoupených v Sainsburys a dalších lidových řetězcích odpovídajících cenově lídlu, nebo peňáku, pak se vrátíte do Čech a dáte si něco k jídlu a pití, tak zjistíte, že se tady za skoro stejné peníze prodávají neuvěřitelně nechutné sračky, které nejsou k jídlu, ale k zblití. Ale učiňme konec vulgarismům. Navštívil jsem Herrods a ač jsem vstupoval obrněn načumováním do výloh britských butcherů a vzdělán mnoha videi, tam jsem hned mezi dveřmi dostal to, čemu se říká kulturní šok. Hned vpravo vedle vstupních dveří je totiž kvintesence toho nejlepšího, co britské steakové řeznictví nabízí. I když za pultem stojí Japonec prostorově vyhlížející jako kříženec samuraje a bojovníka sumo. Zákazník si objednal T-bone steak. Sumista (či samuraj?) otevřel vitrínu, vyndal odpovídající tmavočervený kus masa o rozměrech cca metr na třicet centimetrů protkaný žilkami žluťoučkého loje, lehce přebrousil řeznický nůž úctyhodných rozměrů, zarovnal čelní stranu, protože mu připadala varhánkovatá či co, položil na maso své tři prsty, aby odměřil správný dílek, zakrojil a chvíli počkal, aby si zákazník mohl vyfotit, z jakého kusu kupuje, pak dokrojil, dal na váhu, která ukázala cca tři čtvrti kila. Zákazník chtěl hned zaplatit, ale řezník mu s úsměvem sdělil, že zaplatí, až se nají a půjde domů. Vedle řezníka se zjevil služebný duch, který převzal uříznutý steak a poponesl ho o metr vedle do steakhouse kuchmistrovi, který se o zákazníka staral dále. Bylo to takové britské pojetí automatu Koruna, ale dostalo mě do kolen. Abych upřesnil – do kolen mě dostala představa, že es kommt der Tag, já přijdu do Harrods, za vchodem udělám vpravo v bok, tam ukážu na jeden z kusů hovězího, řezník ho vyndá z boxu, položí na něj tři prsty jako míru… fascinující! Zajímavé je, že mi nepřišla vůbec na mysl kalkulace, že onen nakupující gentleman následně během půl hodiny zkonzumoval ekvivalent mého měsíčního příjmu. Harrods je postaven tak, že takto prostě uvnitř neuvažujete. Tyhle kalkulace začnete probírat až mnohem později, když už jste z obchodu dávno pryč a zíráte třeba na topinku s deseti gramy kaviáru za 25 liber v Caviar House & Prunier. Tehdy si teprve uvědomíte, že za jeden gram originálního Wagyu dáte u Harrods libru. Za jeden gram… Ale také je fascinující, že Wagyu z řeznictví v Harrods vypadá na první pohled poněkud jinak, než je to nabízené tady v Čechách.

Jazykový přístup k cizincům je v Londýně zcela v intencích hesla Cizinec – našinec. Zatímco v Austrálii když na vás Aussie promluví a zaregistruje skelný pohled a zatahující se blánu přes oči, tak přepne z hovorového jazyka do školní angličtiny a mluví na vás pomalu, jednoduchými srozumitelnými slovy a vy pochopíte. V Londýně tomu tak není. Mluvčí opakuje naprosto stejným tempem i přízvukem to, co řekl předtím, a čemu jste nerozuměli. A opakuje a opakuje… a vy civíte a civíte. Ale dá se to časem naposlouchat. Řekl bych, že líp, než australská angličtina, která se skládá jenom z prvních slabik slov, kdy mluvčí zbytek slova jakoby spolkne. Nejlepší na výuku jsou londýnští High level výpravčí under- a overgroundů vybavení vysílačkou. Ti hlásí změny na trati mezi řečí s kolegou a vy si musíte vyzobat, co je služební hlášení a co je kus džouku vyprávěného kolegovi. Chechot kolegy výpravčího, znějící z reproduktorů a připomínající chrčení astmatické ovce v mlhách skotské vysočiny, neobyčejně přispívá ke správné náladě ve skřípajícím polorozpadlém vlaku.  Low level výpravčí má jenom plácačku a tak musí na lidi řvát na vlastní plíce, což je lepší varianta, neboť řve jen v snadno pochopitelných heslech.
Londýn kulturní je obtížně uchopitelná entita, ale vetřel jsem se do anglikánského kostela na Bachovy Pašije. Já vím, říkáte si, že jsem po zhlédnutí baletícího Vamonta patrně zešílel, ale já to vidím tak, že míra mých hříchů ještě nebyla vykoupena a je třeba nového pokání. Představte si novogotický chrám bez jakékoli výzdoby kromě tří lustrů a místa odkud hovoří kněz k věřícím (nevím, jak se to jmenuje, ale kazatelna to není) v podobě černé, litinové, metr a půl vysoké orlice, o jejíž záda je opřena kniha ze které se čte. V chrámu sedí třicetičlenný pěvecký sbor oděný v černém, barokní orchestr oděný v černém, pěvci a pěvkyně oděni v černém a plný chrám posluchačů oděných v černé a šedé. A všichni se tváří, že si vyposlechnou pět, šest taktů, aby se dostali do nálady, a půjdou někoho upálit. Když si člověk uvědomí, že na tom koncertě se sešli posluchači, kteří zamlada upadali do transu při Love, Love Me Do a ňuňali se navzájem při poslechu Hey Jude… Ale tohle téma si nechám pro jiné povídání.

And that’s all folks. O Londýně by se určitě dalo psát dlouho a dlouze, ale už by to nebyly jenom střípky, nýbrž zvířecky nudné pojednání, čemuž se autor vyhýbá jak čert kříži.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 640 komentářů u „Střípky z Londýna,“

  1. Koukám, že jsem založil téma a to autem, kde se olej lije do benzinu. 😛 Tak si alespoň hraju s kohoutem benzinové bandy.

  2. A Rusové zřejmě pošlou do Sýrie brigádu VDV ( paragáni)z Uljanovska. Cvičej komplet, včetně kuchařů a dochtorů. Cvičení velí vrchní velitel ruských VDV.
    A další letadla , včetně Migů 31 ( rychlost 3000 km,) určené proti strategickým bombardérům s Pl raketami s dlouhým doletem.
    No…..

  3. Olej…. v benzínu babišfujtajbláty nejsou. Akorát špiritus. Ve stovce od shellu není. V létě, když je hic, můžu mixnout E85 půl na půl. Akorát mám pocit, že po nějaké době na stovku shell to jede líp. Plus přicmrndal cosi pro čištění a drobet protahoval ve vyšších otáčkách, protože pro benzíňák jezdit v dehtových otáčkách není zdravé. Tak se začal uvolňovat nashromážděný nepořádek.
    Mám od posledně nalitý longlife, to je pitomost, prý na pětatřicet, po dvaceti je to hnus, lepší je obyčejný a měnit každých deset až patnáct. To samé svíčky, předepsané obyčejné NGK, žádné vymyšlenosti. Tož tak k těm garážovým záležitostem jak nakousnul Karel. V krajní nutnosti bych uměl vyměnit sám, ale rád přispěju místnímu kovozemědělci.

  4. (902) Do Afghanistánu taky lezli po kouskách. Na pozvání tehdejší afghánské (strany) a vlády. 😛

  5. 904

    Zatím bohatě stačilo to, co tam měli. Zbytečně držet vojska v zahraničí je drahé.

  6. Aerokarle,
    v Afghánistánu odjaktěživa bydlí špatné obyvatelstvo. Stěžoval si na ně už Alexandr Veliký, Britové, Rusové, Američani…
    Sýrie je poněkud jiná. Po tom, co tam prováděly demokratické síly podporované Západem, se tam se Rusům bude mnohem lépe „cvičit“.

  7. 879 Karle, že Tě to rozčiluje. Je to dneska, místa měření jsou známa, a se svým vehiklem při spanilých jízdách většinou dovolené rychlosti nedosáhneš.
    Policajt je jen člověk, když už někde číhá, tak ve snaze nalovit potřebný počet hříšníků a ne se ze služby vracet nevyspalý a s prázdnou. Když už je aktivní tak v době a místě, kde očekává úlovky. Zvyknul jsem si na dálkové přesuny v době dopravního minima. Bez extrémního překračování rychlosti, zato plynulé.

  8. Zdá se, že dnešní úlovek pokut bude poněkud nižší, než očekávaný. Neznám situaci jinde, ale s prvními jarními dny byly zahájeny nebo obnoveny opravy vozovek a mostů. To znamená dvě zásadní omezení – nejhorší je zákaz vjezdu těžkých vozidel na silnice s opravovanými mosty a hned druhé je omezení provozu jen na jeden jízdní pruh ( na dvouproudové silnici), řízené semafory. Těžká kamionová doprava ve směru západ – východ, tedy Čechy – Slovensko, která podle Zelených neexistuje (a proto je dálnice Hulín – Púchov nepotřebná) je svedená na silnice s opravovanou vozovkou a na každých semaforech se nadrží fronta několika desítek vozidel. Ta se po průjezdu zúženým místem pohybuje rychlostí nejpomalejšího vozidla, což často bývá traktor s vlečkou, který převáží něco z jedné vesnice do druhé. Takže rychlost kolísá mezi 25 a 40 km/h. Když traktor odbočí, tak se kolona zrychlí až na cca 60 km/h bez ohledu na to, zda se jede mezi poli nebo obcí.

    A tak my tu žijeme.

  9. 908 Martine, proto se pokuty musejí nahnat někde jinde nebo na něčem jiném, třeba na lékárničkách. Až v našem kraji potkám hlídku, bude vědět že protože kdesi na chotárech…

  10. (906) No proto jsem se divil, že tam Rusové (tehdy sověti) lezli. Asi ta dávná touha po teplých mořích (pohyb tím směrem). V té Sýrii, jak kdo. „Demokratické síly“ jsou efektivně eliminovány všemi, části obyvatelstva bylo snášeti islamisty, části asadisty, nadšení asi nepanuje pro žádné z nich.
    (907) Moc mne to nerozčiluje, snad jen že nemám rád „hurá akce“. A povolenou „padesátku“, i na místech, kde nemá valný smysl, vehikl překročí snadno. Celkem vzato, proti stíhání přestupků nic moc nemám. Co považuji za lumpárnu, to jsou „akce“, kdy policajti buzerují „preventivně“, dle namátkového výběru, třeba ty lekárničky.

  11. Ad Afghánistán: nešlo jen o Rusy a Andropovovu fóbii z militantního islámu. Afgánistán patrně chtěla využít Indie proti Pákistánu.

  12. Proč tam lezli… Protože tam byla komunistická vláda, která si neuměla poradit sama.A Amíci do povstalců cpali peníze a zbraně právě proto, aby tam museli Rusové jít.
    Přáli jim Vietnam..

  13. 911
    nickname,

    to určitě ne . Přes Pákistánskou vládu šla americká pomoc povstalcům. Indové byli úplně mimo.

  14. (912) Protože tam byla jimi instalovaná komunistická vláda, která si neuměla poradit sama. 😛

  15. Je to tak, dějiny Afghanistánu i ostatních problémových zemí začínají až vznikem a angažováním se Sovětského svazu. To je potom těžké napravit, když je špatný začátek.

    Třeba taková aktuálně dosazená vláda v Afghanistánu (nebo dvě, občas z voleb vyjde i více než jeden premiér) má pod kontrolou všechny vojenské základny a dokonce i kousek Kábulu. To je zásadní rozdíl a velká změna. Zřejmě jako benefit afghánské demokracie, která je domácím vlastní a dá se říci vrozená.

  17. Tak ono překvapivě Bábur, vládce Kábulu založil Mughalskou říší a postupně expandoval směr Agra a Dilií (a jeho následovníci říši rozšiřovali, i Taj Mahal postavili).
    BTW, Velký Mogul, jak si Bábur říkal je Velký Mongol, prý byl potomkem Čingischána.

    Takže link Afganistán-Indie je. Akorát zda i opačným směrem …

  20. 919-přesně, jak píšu, před SSSR neexistoval Afghanistán, kolonialismus, ba ani války.
    To všechno až ONI.

  21. No, oni se ti afgánští komouši dostali k moci sami, převratem . Jistě, nějací poraděnkové byli, ale Sovětům se tam s vojskem moc nechtělo. A to ti afgánští komouši škemrali hodně dlouho, než jim bylo vyhověno.

  25. PetřeK,
    tak to se jistě brzy dočteme, že Rusové po chemickém útoku v Dúmě nic neuklízeli (než tam pustí OPCW), naopak tam ty sklady narafičili. Prostě lstiví jak Afghánci…

  27. 924 – ti hodní jsou astmatici a mají na to povolení, ti nehodní jsou vyloučeni pro státem organizovaný doping.

    V cyklistice – Nehodný Kreuziger byl skoro dva roky nepouštěn na start, protože jeho biopas vykazoval „prý“ výkyvy, zatímco, Froome, dopingově přistižený při loňské Vueltě, závodí vesele dál, protože je astmatik a „prý“ není důvod porušit presumpci neviny.

    Cavendish několikrát naremploval soupeře ramenem, několikrát ho dokonce shodil, což bylo na videu potvrzeno, a nic se nedělo. Vloni Sagan valil podél bariéry a Cavendish, v té chvíli znatelně za ním, spadl. Mezinárodní nestranná jury vyloučila Sagan z celé Tour de France, i když se později ukázalo, že Sagan nikoho neshodil a Cavendish se cpal tam, kde neměl dost místa. Po třech dnech vzrušení a odsuzování toho hajzla ze Žiliny se najednou všichni uklidnili a přiznali, že je v tom Sagan nevinně. Ale cíle bylo dosaženo, Sagan vyloučen a jeho šesté vítězství v bodovací soutěži znemožněno.

    Mám pokračovat?

  29. 915 NoName, jako bys nevěděl, že dějiny leckdy začínají jak se komu hodí.

  30. 2 martin ad 927 – a tak je to v té zemi se vším…

  31. (920) Afghanistán existoval, ale od britského pokusu v klidu a nikoho neohrožoval. I války a kolonialismus existovaly, ale to by se muselo vzít jednotlivě.
    (921) Afghánští komouši sami a všude jinde problémy způsobil ten zlý Západ. Tunisko, Libye, Egypt, Sýrie, Irák … 😛
    (925) A jde jim to pomalu, OPCW tam pořád nemůže.
    (929) U Halladina zaručeně, NoName spíš tématicky. 😛

  32. No a koho Afhganistan ohrožoval v roce 2001 ?
    Že se tam „muselo“ ?

  33. (932) Ta AlKaida tam byla a Talibán ji nehodlal vykopnout. Po 11.9. nic divného. Do té doby na ně v podstatě sral pes.

  34. NoName – 932 – zpětně vzato (podle hesla „po bitvě je každý generálem“) je to celkem jednoduché.

    Pokud ponecháme stranou konspirace typu „Dvojčata sundala CIA“, tak útočník byl někde mimo USA. Na Saudskou Arábii se útočit nehodilo a Usama bin Ladin sedící toho času v Afghanistánu se k útoku drze přiznal. Takže proto.

    Problém s Afghanistánem, Irákem a fůrou dalších míst byl (a dosud je) v jednom detailu který ve mně budí dojem, že president USA by potřeboval nějakého poradce právě z těchto zemí.

    Ve všech těch šarvátkách se USA chová tak, jako kdyby mělo pocit, že vláda těch zemí (Afghanistán, Irák, Sýrie apod.) je něco jako vláda v USA, v Německu nebo v Japonsku.
    Tzn. když se na ní zaútočí a vláda kapituluje, tak to znamená, že to bude obyvatelstvo respektovat, že se tam lidi seberou, srovnají pušky do jehlanců a odejdou domů k rodinám.

    Jenže ve všech těch zemích lidé uznávají spíš kmenová pravidla a tak nějak na existenci oficiální vlády spíš serou a její prohlášení berou jako víceméně nezávazná doporučení.
    Takže každého oslabení momentálně vládnoucího pošuka využije jednak skupina Mehlítů na jihu a také skupina Nemehlítů na severu a zkusí jestli by náhodou nemohla nejdřív vyvraždit Hlíty (které nenávidí kolektivné jak Mehlíté tak Nemehlíté) a pak si to vyřídít se svým hlavním protivníkem, což je (v souladu s úhlem pohledu) Mehlít/Nemehlít.

    Na tento druh poloopic bohužel zkušenosti shromážděné během konce 2. sv. války fungovat nebudou a útoky USA/NATO/Ruska budou vždy odsouzeny k nezdaru.

    Pro úspěšné vedení války v podobných končinách bohužel nestačí to rozkopat z letadel a dronů, ale je tam nutná noha pěšáka. Asi tak v hustotě 100 pěšáků na kilometr čtvereční v městech a 500 pěšáků na kilometr čtvereční mimo města.
    A až se podaří eliminovat agresivní Mehlíty, Nemehlíty a Hlíty (což je práce tak na jednu nebo spíš dvě generace), pak je možné dosadit na odpovědná místa odborníky a zavést něco jako koloniální systém.

    Jenže to by pak museli existovat lidé, kteří by to opravdu chtěli dělat, což se nestane. Neumím si moc představit, že by v USA nebo v EU bylo dost lidí, kteří by chtěli jít dělat starostu v Kábulu, poštmistra v Aleppu nebo třeba přednostu stanice v Mogadišu. 🙁

  35. Dobré ráno vespolek,
    no, mně ale pořád uniká, proč USA potažmo NATO trpí nutkavou potřebou někde ty Mehlíty a Nemehlíty rovnat podle svých představ. Pro mne a za mne ať se tam třeba mydlejí mezi sebou daších tisíc let – ale nemusí tam umírat naši vojáci. Ty bych raději viděla u nás na hranicích, pokud by se Mehlíti a Nemehlíti z čirého rozmaru rozhodli expandovat na naše území…

  36. 935

    proč USA potažmo NATO trpí nutkavou potřebou někde ty Mehlíty a Nemehlíty rovnat podle svých představ.
    Přesně
    Je to drahý, stojí to peníze a životy, a je z toho h…..
    Radovat se může akorát ten, co prodává zbraně a munici.
    Pokud se perou jen sami mezi sebou, je to výlučně jejich problém.
    Dokonce bych řekl, že pokud se budou mlátit sami mezi sebou , tak buď jedna strana prohraje, tak bude klid, anebo nikdo neprohraje, a tak nějak je to přestane bavit, nějak se domluví anebo vznikne cosi jako ozbrojené příměří, kdy každý bude sedět na své pérdeli na svém územi. Sice s kalachem v ruce, ale to nám taky vadit nemusí.
    A pokud nikdo nechce, nebo není schopen tam na léta nasadit statisíce vojáků, aby seděli v každé díře, a dávali pozor, aby se nebili mezí sebou, je lepší do nich nevrtat.

  37. Válka je mír.
    Svoboda je otroctví.
    Nevědomost je síla.

    Vše už bylo napsáno. Akorát to (ne)překvapivé přichází z jiné než dlouho předpokládané strany.

  38. Dobré zas ráno… 2 NoName ad 937 – no, já se tolik nedivím… Ne nadarmo Orwell situoval svoje 1984 do Londýna…

  41. (934) Jo, dost přesně. A jeden z hlavních problémů je domácí voličstvo. Nerado nese náklady na tu kterou válku (mám na mysli západní země), nerado snáší (alespoň jeho dost velká a hlasitá část) myšlenku, že podobné končiny prostě potřebují diktátora, kterého nutno najít, instalovat a držet v mezích. Což vede k pokusům o zavedení demokracie, zákonitě odsouzených k neúspěchu.
    (935) V podstatě z nutnosti. Dokud lépe či hůře fungují doma a neohrožují zaběhnutý řád navenek, nikdo se s nimi nenamáhá. Viz Afghanistán před instalací tamních „komunistů“, viz Irán před Chomejním, viz Sýrie před tamním povstáním, viz Egypt, viz Libyi před tamním povstáním, konec konců i viz Irák, dokud svou energii vybíjel proti Iránu, viz Alžírsko, … Když se něco moc rozšiřuje do okolí a ohrožuje hlavně ceny ropy (hlavně), je tendence to umravnit. Mimo to, zasáhnout je průser, nezasáhnout také.
    (940) Nějak tam nevidím, že by byli na místě. A popravdě řečeno, ani si od toho moc neslibuji. 😛

  42. 935 Pavle, výstižné. Ony představy vycházejí z minulosti, kdy suverénem byl panovník. Panovníci válčili válčili mezi sebou o území s příslušenstvím sestávajícím se z poddaných a jejich majetku. To bylo pokračování od dob prvobytně lidožravých a následujících starozákonních. Tento nový koncept byl založený na úvaze, že než někoho sežrat či vyhubit je výhodnější ho ovládnout a vybírat daně. To se promítlo i do „humanizace“ válečnictví spočívající v nějaké ochraně poddaných povolaných do armády a civilů. S logickou úvahou, že po vítězné válce poddaní nepřátelské strany se stanou vlastními poddanými. Takový koncept mělo i Římské impérium. Účelem bylo ne hubit, ale rozžiřovat impérium se vším všudy. Jenže s příchodem novodobého „romantismu“ kombinovaného s „národními obrozeními“ novodobou „demokracií“ došlo v „západním“ světě k oživení předešlého konceptu, který se promítnul do německého národního „socialismu“. Novodobé tak zvané „demokracie“ jsou většinou schizoidní. Na jedné straně za suveréna, místo někdejšího panovníka je prohlašován lid, tedy občané, na druhé straně přetrvává koncept, že lid, tedy dílem civilisté a dílem povolaní do armády požívají ochrany jako v době, kdy nebyl suverénem, ale poddaným. Tak zvané „demokratické“ státy pokračují v někdejší tradici, třebaže bez panovníka (který pokud kde je, je jen formálním reprezentativním představitelem státu, ne reálným vládcem). Někdejší rozumná ochrana poddaných byla přenesena na ochranu suveréna, kterým se staly. V tomto novodobém pokřiveném konceptu jako by válku vedla armáda, formálně označená, jako by šlo o fotbalový tým, hrající podle nějakých pravidel určovaných těmi nejsilnějšími. A v případě potřeby jimi porušovaných, což těm slabým není trpěno. Tato pravidla říkají, že armáda se smí potýkat jedině s armádou, kdežto civilisté jsou nedotknutelní. Kromě výjimek v případech, ve kterých se to mocnosti hodí. To znamená, že novodobě ochrany požívá ne poddaný, ale suverén. S výjimkami určovanými mocností, jejíž občané, na rozdíl od občanů druhé strany jsou označováni za nedotknutelné a útok na ně je označován jako válečný či kriminální zločin. Tak například bombardování cizích cílů jako televizní stanice, infrastruktury a jiných civilních cílů, navíc v nevyhlášené válce, je pokládáno za v souladu s válečným „právem“, útok na suveréna oné mocnosti představovaného civilisty, vedený ne „regulérní armádou“ se všemi formálními znaky, ale někým neuniformovaným s improvizovanými prostředky (protože není dostatečně bohatý aby si pořídil náležité dresy a náležité válečné vybavení pro potýkání se s reprezentatny druhé strany v náležitých drecech, s náležitým válečným vybavením, je označován za kriminální akt terorismu.
    To vyvolává otázku jak to s tím suverénem je a kdo jím ve skutečnosti je. Nevidím rozumný důvod, proč by suverén nadaný mocí rozhodovat o válce a míru měl požívat ochrany původně určené pro ty, kteří takovou mocí nadáni nebyli.
    Z mého pohledu, buď někdo je suverénem se všm všudy, nebo…..?

  43. (942) Ono to Schumi funguje v definovaných situacích armáda proti armádě, kmeny proti kmenům. Problémy jsou s asymetrickými konflikty. A jak se svět zmenšuje, počet konfliktů roste.

  45. Kolik armád může se Spojeným státy vést „symetrický“ konflikt ?

    Nebo někdo čekal, že Afghanistán nasadí letadlové lodě, ponorky, letectvo a pravidelnou armádu ?

  46. 943 Karle, jenže když kmen proti armádě, či dokonce přímo proti jejímu majiteli, navíc když odmítá pokusit se vzít nastrčeného pěšce a místo toho táhne vosou na M9, onen majitel mocného arzenálu to pokládá za nefér a za zločin podle mezinárodního práva. Protože tahle pravidla vytváří a interpretuje tak jak potřebuje on.

  47. 945 Nečekal předpokládaje, že lstivý Afghánec nemaje letadlových lodí, ponorek, letectva a pravidelné armády, potřebných k řádnému klání, zachová se podle pravidel a nechá se pokojně bombardovat. Což byl předpoklad mylný.

  48. 947-když na Rusy střílel v Afghanistánu každý strom (nebo co to tam je, každá duna?), bylo to děsně cool a doklad nesmírné svobodomyslnosti Afhánců. Točily se filmy a psaly oslavné články.

    Když teď dělají to samé Američanům, už to není cool ? Asi ne, teď se točí filmy o hrdinných Američanech, které tam sice nikdo nemá rád, ale přesto tam dělají správnou věc.

  49. Dobré dopoledne,

    „zachová se podle pravidel a nechá se pokojně bombardovat.“

    Já myslím, že je to docela v souladu s lidskoprávními trendy v právu, kdy oběť, která se brání, může být leckdy posuzována jako větši zločinec než loupežník, který ji přepadl.

  50. No ale proč v tom Afghanistánu vojska NATO trčí už víc jak dekádu ?

Komentáře nejsou povoleny.