…aneb nahlédnutí pod britskou pokličku.
Ptakopysk podivný, únor 2018 (© Josef Bouček)
Nerad cestuji. Nevím, jestli je to z principu, nebo jestli jsem potomek někoho z lovců mamutů zabloudivšího při každoročním podzimním treku „Nažer se borůvek“ vedoucího z Předmostí na Šumavu, kterého přestalo bavit blomcat pořád sem a tam a usadil se natrvalo pod Blaníkem. Těžko říci. Ale úradek hvězd je pro můj osud daný – prostě nerad cestuji a do zahraničí obzvláště nerad, protože jsem od narození blbej na jazyky. Letos na mě byl vyvinut nátlak takového kalibru, že jsem ještě rád souhlasil s cestou do Londýna. Ba dokonce mi bylo naznačeno, že bych se měl těšit, takže jsem se tedy těšil.
Let do Londýna pilotoval britský pilot, takže probíhal dle očekávání – stoupání při startu na hraně pádové rychlosti, takže se kabinou rozléhalo praskání ušních bubínků, přistání provedeno volným pádem na letištní plochu, takže jsem se zájmem nahlížel na křídla, zda na nich nejsou boule od zaražených podvozkových noh, zatímco ostatní cestující páčili zaseknuté čelisti, či chytali vyražený dech. Zpáteční cesta byla v režii českých pilotů a tak byl start i přistání absolutně pohodový. Vzduch je prostě naše moře už od dob onoho srandovního strejdy v brejličkách s bradkou. Nějak od M se jmenoval.
První setkání s britskou civilizací se odehrálo hned za letištními vraty na nástupišti autobusu. Jedna cestující odmítla pokyn řidiče, aby si dala zavazadlo do kufru autobusu, neboť v něm měla noťas a další elektroniku. Řidič vyslechl argumenty, zopakoval pokyn, aby dala zavazadlo do kufru a pak bez mrknutí oka zavolal policii, která dotyčnou cestující bez dalšího mrknutí oka vytřídila z autobusu. S podobně razantním chováním řidiče jsem se setkal ještě jednou. V barevné čtvrti nastoupila na poslední chvíli do doubledeckeru velice pěkně oblečená dívenka v hidžábu, „odpípla“ si vstup a jala se stoupat do prvního patra. Již rozjíždějící se autobus zastavil, řidič vyběhl nahoru do patra, proběhl velmi krátký rozhovor mezi ním a dívenkou plný slov „ticket“, „pay“ a „sorry“, dívenka sestoupila s řidičem dolů, dvakrát se ozvalo pípnutí čtečky a pak už jenom mluvil řidič, otevřely se dveře a dívenka vystřelila na chodník jak raketa. Celou dobu byl zablokovaný provoz v daném pruhu, všichni v klidu čekali, až řidič vše vyřeší a rozjede se. V Čechách by takový řidič MHD měl patrně na krku soud za rasistický přístup k cestujícím, pokud by ho už na té silnici nezmlátil někdo ze zablokovaných řidičů. Revize jízdenek v londýnské MHD probíhá tak, že na zastávce obstoupí autobus kordon policistů, do autobusu vstoupí revizoři a zkontrolují cestující. Nevím, jestli je to běžné, viděl jsem to jenom jednou.
Na Londýnu je vidět, že je to bývalé centrum obrovské koloniální říše, nad kterou slunce nezapadalo. Je barevný. A to tak, že hodně. Já jsem se pohyboval primárně v zónách „free of charge“, ne že bych byl škudlil, jako spíše proto, že muzea a galerie, která jsem chtěl navštívit, byla národní, královská a tudíž se vstupem zdarma. V těchto muzeích je personál barevný, až oči přecházejí. Od sýrově bílých až k ebenově černým. Všichni se vyznačovali vysoce efektivním a profesionálním přístupem a znalostí všeho, co patřilo do jejich okruhu působnosti, což bylo svým způsobem fascinující. Na okamžik jsem si představil cca kopu a dva mandele lidí, které mi bylo spatřit ve frontě u vstupu do Natural History Museum, jak se snaží dostat na první nádvoří Pražského hradu, ale fantazie mi selhávala. Personál Přírodovědného muzea v počtu jedné semaforistky na vchodu a tří sekuriťáků uvnitř, totiž frontu hladce odbavil během čtyř minut.
Možná se tážete, proč sekuriťáci na vchodu. Asi takto – když přijedete do Londýna z českého venkova, okamžitě si všimnete něčeho, co místní obyvatelé pravděpodobně nevnímají. Tak nějak vám vytane žába sedící v hrnci s vodou, kterýžto je postaven na zapnutý vařič. To něco jsou bezpečnostní opatření. Všudypřítomná ozbrojená policie, členové bezpečnostních agentur, bezpečnostní rámy, betonové bariéry, vchody zesložitěné klikatým labyrintem zábradlí a omezené na šířku tak, aby vstupem prošla pouze jedna osoba, prohlídky kabelek, batůžků. Přičemž pojem „betonová bariéra“ nepopisuje onen srandovní dálniční monoblok, který odstrčí i rozjetý Jumper, nýbrž sešroubovaný komplex betonových štíhlých elips dlouhých dva až tři metry a širokých půl metru blokující cosi, co bylo ještě před pár lety volně průchozí. Na stanicích metra jsou na nástupištích policejní hlásiče, ve spojovacích chodbách vypuklá zrcadla aby bylo vidět za roh. Policie je pozoruhodně efektivní. Kráčel jsem zvolna St. James parkem k Buckinghamskému paláci a přemýšlel jsem, zda mám té drzé americké imperialistické veverce, ukrývající se v rozkvetlých narcisech, hodit kus rohlíku, nebo na ní bafnout, když mi na hlavou proletěl vojenský vrtulník Mk3 Chinook doprovázený dvěma malými patrně Aerospatiale AS350 Squirrel mířící někam k Wembley. Současně se ozvaly policejní sirény aut uzavírající Buckingham Pallace Road a navazující The Mall. Než jsem stačil vytasit fotografický aparát, od paláce vyjely dvě limuzíny s doprovodnými policejními auty, projely výše zmíněnými ulicemi, policejní vozy zpátky uvolnily provoz a za dvě minuty nebylo po královském konvoji ani památky a provoz plynul dál bez jakkoli pozorovatelných zádrhelů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že je něco takového možné. Každopádně jsem musel přehodnotit svůj plán, kde se zastavím na five O’clock tea, protože v buckinghamském paláci evidentně nebyl nikdo doma.
Londýnské metro. Co mi jako první vytanulo na mysli v londýnskému metru… Je zašlé. Silně připomíná pražské Hlavní nádraží v dobách rozvinutého socialismu. Je to něco, co bylo postaveno v jiné době a je pouze udržováno. Nové je snad jenom zabezpečovací zařízení. Každá stanice má nástupiště v jiné výšce, takže někde vystupujete rovně, někde schod dolů, někde je schod nahoru. Vlaky jsou poruchové a četnost poruch roste s intenzitou deště. Některé vagóny vypadají, že je chtěl použít už Hitler při pokusu o invazi, Britové je zrekvírovali a používají je dodnes. Londýnské metro evidentně není jenom mastnou tyčí pro socky. Potkáte v něm chlapa v montérkách a reflexní vestě, rozveselenou slečnu s růžovými LED diodami ve vlasech a bublifukem v ruce, stejně jako gentlemana, čelícímu s kamennou tváří výše zmíněnému proudu bublin, oděného v kabát z obchodu, kde nejsou u zboží cenovky. Ve špičce metro praská ve švech a lidi jsou neurvalí, ale brzy ráno jsou na nástupištích v centru vidět na zemi povalující se flitry a třpytky opadané z rozjásaných nočních cestujících. Škoda, že jsem nejel některým pozdně nočním spojem…
Londýnské jídlo. Existuje jistý text, ve kterém je psáno, že díky kráse anglických žen a jejich kuchařskému umění se z Anglie stala námořní velmoc. Teď budu vulgární, takže prosím citlivého čtenáře, aby následující dvě, tři věty přeskočil. Současnost je taková, že když se v Londýně týden živíte jídlem uvařeným ze surovin nakoupených v Sainsburys a dalších lidových řetězcích odpovídajících cenově lídlu, nebo peňáku, pak se vrátíte do Čech a dáte si něco k jídlu a pití, tak zjistíte, že se tady za skoro stejné peníze prodávají neuvěřitelně nechutné sračky, které nejsou k jídlu, ale k zblití. Ale učiňme konec vulgarismům. Navštívil jsem Herrods a ač jsem vstupoval obrněn načumováním do výloh britských butcherů a vzdělán mnoha videi, tam jsem hned mezi dveřmi dostal to, čemu se říká kulturní šok. Hned vpravo vedle vstupních dveří je totiž kvintesence toho nejlepšího, co britské steakové řeznictví nabízí. I když za pultem stojí Japonec prostorově vyhlížející jako kříženec samuraje a bojovníka sumo. Zákazník si objednal T-bone steak. Sumista (či samuraj?) otevřel vitrínu, vyndal odpovídající tmavočervený kus masa o rozměrech cca metr na třicet centimetrů protkaný žilkami žluťoučkého loje, lehce přebrousil řeznický nůž úctyhodných rozměrů, zarovnal čelní stranu, protože mu připadala varhánkovatá či co, položil na maso své tři prsty, aby odměřil správný dílek, zakrojil a chvíli počkal, aby si zákazník mohl vyfotit, z jakého kusu kupuje, pak dokrojil, dal na váhu, která ukázala cca tři čtvrti kila. Zákazník chtěl hned zaplatit, ale řezník mu s úsměvem sdělil, že zaplatí, až se nají a půjde domů. Vedle řezníka se zjevil služebný duch, který převzal uříznutý steak a poponesl ho o metr vedle do steakhouse kuchmistrovi, který se o zákazníka staral dále. Bylo to takové britské pojetí automatu Koruna, ale dostalo mě do kolen. Abych upřesnil – do kolen mě dostala představa, že es kommt der Tag, já přijdu do Harrods, za vchodem udělám vpravo v bok, tam ukážu na jeden z kusů hovězího, řezník ho vyndá z boxu, položí na něj tři prsty jako míru… fascinující! Zajímavé je, že mi nepřišla vůbec na mysl kalkulace, že onen nakupující gentleman následně během půl hodiny zkonzumoval ekvivalent mého měsíčního příjmu. Harrods je postaven tak, že takto prostě uvnitř neuvažujete. Tyhle kalkulace začnete probírat až mnohem později, když už jste z obchodu dávno pryč a zíráte třeba na topinku s deseti gramy kaviáru za 25 liber v Caviar House & Prunier. Tehdy si teprve uvědomíte, že za jeden gram originálního Wagyu dáte u Harrods libru. Za jeden gram… Ale také je fascinující, že Wagyu z řeznictví v Harrods vypadá na první pohled poněkud jinak, než je to nabízené tady v Čechách.
Jazykový přístup k cizincům je v Londýně zcela v intencích hesla Cizinec – našinec. Zatímco v Austrálii když na vás Aussie promluví a zaregistruje skelný pohled a zatahující se blánu přes oči, tak přepne z hovorového jazyka do školní angličtiny a mluví na vás pomalu, jednoduchými srozumitelnými slovy a vy pochopíte. V Londýně tomu tak není. Mluvčí opakuje naprosto stejným tempem i přízvukem to, co řekl předtím, a čemu jste nerozuměli. A opakuje a opakuje… a vy civíte a civíte. Ale dá se to časem naposlouchat. Řekl bych, že líp, než australská angličtina, která se skládá jenom z prvních slabik slov, kdy mluvčí zbytek slova jakoby spolkne. Nejlepší na výuku jsou londýnští High level výpravčí under- a overgroundů vybavení vysílačkou. Ti hlásí změny na trati mezi řečí s kolegou a vy si musíte vyzobat, co je služební hlášení a co je kus džouku vyprávěného kolegovi. Chechot kolegy výpravčího, znějící z reproduktorů a připomínající chrčení astmatické ovce v mlhách skotské vysočiny, neobyčejně přispívá ke správné náladě ve skřípajícím polorozpadlém vlaku. Low level výpravčí má jenom plácačku a tak musí na lidi řvát na vlastní plíce, což je lepší varianta, neboť řve jen v snadno pochopitelných heslech.
Londýn kulturní je obtížně uchopitelná entita, ale vetřel jsem se do anglikánského kostela na Bachovy Pašije. Já vím, říkáte si, že jsem po zhlédnutí baletícího Vamonta patrně zešílel, ale já to vidím tak, že míra mých hříchů ještě nebyla vykoupena a je třeba nového pokání. Představte si novogotický chrám bez jakékoli výzdoby kromě tří lustrů a místa odkud hovoří kněz k věřícím (nevím, jak se to jmenuje, ale kazatelna to není) v podobě černé, litinové, metr a půl vysoké orlice, o jejíž záda je opřena kniha ze které se čte. V chrámu sedí třicetičlenný pěvecký sbor oděný v černém, barokní orchestr oděný v černém, pěvci a pěvkyně oděni v černém a plný chrám posluchačů oděných v černé a šedé. A všichni se tváří, že si vyposlechnou pět, šest taktů, aby se dostali do nálady, a půjdou někoho upálit. Když si člověk uvědomí, že na tom koncertě se sešli posluchači, kteří zamlada upadali do transu při Love, Love Me Do a ňuňali se navzájem při poslechu Hey Jude… Ale tohle téma si nechám pro jiné povídání.
And that’s all folks. O Londýně by se určitě dalo psát dlouho a dlouze, ale už by to nebyly jenom střípky, nýbrž zvířecky nudné pojednání, čemuž se autor vyhýbá jak čert kříži.
950 nejspíš je to baví a někde se cvičit musí.
A když to daňoví poplatníci platí a volí a platí vládu, která jim nařizuje to platit…
Ti Frantíci…..
Zlí jazykové tvrdí, že ta frantická fregata z první salvy vystřelila jen část raket, a druhá salva se nepodařilo odpálit vůbec.
je otázka, jestli v zastupitelské demokracii ve které je výkon moci suveréna delegován na jeho zástupce, by legitimním cílem neměli být zástupci, v konkrétních záležitostech rozhodující nezávisle na vůli suveréna a vláda, činící tak v mezích pověření. Možná, že by bylo účinné preventivně poslat příslušné straně seznam zástupců a vlády, datum narození, bydliště, kontakty, aby jestliže by měli něco proti například kvůli účasti v rámci spojeneckých závazků, projednali to s nimi v rámci jejich mandátů. Protože jestliže na sebe převzali břemeno zastupování, a prakticky tak vykonávají moc suveréna, cožpak by nebylo spravedlivé aby ho nesli celé?
953 halladine, to je pro ně typické. Nemají elektriku od Bosche.
948 NoName, spíš každý šutr. Je zajímavé, že na to, že v těch horách je prakticky kulový, je o ně takový zájem. Snaha změnit tamní poměry je marná. Buď je to projevem idiocie nebo snahy ukázat, že když už jsme tam tak blbě vlezli tak nepřipustíme aby to pro nás byl další Vientnan, čili důsledek projekce vnitřní politiky, anebo ve hře je něco velmi významného. Nepředpokládám, že je to bránění ruskému vlivu, Rusové tak už nepůjdou, už si to vyzkoušeli. Ruští veteráni Američany upřímně varovali, že je to špatný podnik.
Afghanistan je tak trochu jako ten sedlak…
Sedlákovi umře nejdřív koza, potom kráva a nakonec i manželka. Zničený sedlák si sedne na mez a běduje:
„Panebože, co jsem provedl, že mě takhle trestáš?“
Zjeví se mu bůh, škrabe se na bradě a povídá:
„Já ti vlastně ani nevím, ty mě prostě tak nějak sereš.“
A co se týče té oblasti, navrhnout Číně ať v Tibetu zřídí rezervaci v duchu těch nejlepších tamních feudálních tradic abychom tam mohli poslat zdejší sluníčkáře aby robotovali na klášterních pozemcích a soutěžili kdo z nich na sobě usuší kolik mokrých dek. Náklady na přemístění by byly hrazeny z vysílacích práv Tibet Reality Show.
Sranda je, že ten samý Afghánec střílející z té samé duny možná tím samým samopalem na transportér na té samé silnici byl bojovník za svobodu a teď je terorista.
Ale nepochybuji, že existují hromady teorií, které to bez problémů vysvětlí.
(946) Můj názor na „mezinárodní právo“ asi znáš. Kdo na to má sílu a chuť, obvykle dělá to, co by dělal tak jako tak, jen to jinak okecává. A nejen USA.
(947) Kterého lstivého Afghánce máš na mysli? S králem problémy nebyly, pak ovšem byl lstivý Afghánec prosovětský komunista, antisovětský antikomunista, Uzbek, Talibán, vláda , která si USA pozvala, je dost na vybranou.
(948) Politika posle filmů? 😛
(950) Protože nevědí, jak ven. Snahy byly, nešlo to.
(959) Názvosloví je vždy dáno uživateli.
Jak jsem psal, vysvětlení přijde, a ne že ne 😉
Stáhnout vojska z Afghanistánu je jednoduché.
Prostě odejdou.
Nevím, jaký přesně problém by s tím měl být.
NoName, já myslím, že tenkrát střílel na správný transportér, nyní na špatný transportér. Jdete na sever a jdete na jih. Netřeba vymýšlet něco složitého, obvykle stačí sympatie. Teorie jsou složité.
Tak ještě jsem se nevyjádřila já. 🙂 Jako prostá děvucha z dědiny vím, že základem hodnocení nejen politické situace je zodpovězení otázky: Qui bono?
A když si poctivě odpovíme, tak je to jasné.
Nebo si někdo myslí, že jakýkoli president, král, císař v čele státu zná vše nebo jen to, co mu okolí sdělí?
„Kterého lstivého Afghánce máš na mysli?“
Jestli se nepletu, tak pojem „lstivý Afghánec“ se poprvé objevil v knize Patricka Ryana „Jak jsem vyhrál válku“. Ale pochybuju, že najdeš odpověď stran zařazení lstivých Afghánců do škatulek, které tehdy neexistovaly. 😀
Cui bono je fajn, akorát třeba nevysvětluje, proč Asad dva dny předtím, než dobyl Dumu použil na Dumu chemické zbraně.
Proč Putin nechal oddělat Skripala 3 měsíce před MS ve fotbale, před těmi MS ve fotbale, na kterých mu tak moc záleží.
Pokud tedy nepracujeme s tezí, že je to proto, že je to Asad a Rusové, a oni to tak prostě dělají.
NoName – kdo má největší prospěch z uvedených akcí? Komu stoupnou tržby?
Amíci rádi válčej – oni to tak prostě dělají.
\Co by to byalo za prezidenta, kdyby si aspoň jednou nezaválčil , anebo aspoň někoho nevybombardoval. 🙂
čas a mlíko očividně maj 😉
967-komu ?
maYdo,
správně, přesně na tuto knihu jsem chtěla odkázat 🙂
A z jiného soudku. Nějak se vůbec nemluví, nepíše, nediskutuje o jedné z největších přírodních katastrof současné doby. Možná je to proto, že se odehrává na dálném východě ČR, daleko od Prahy, daleko od středu světa.
Před několika dny mi bylo jeti starou silnicí mezi Olomoucí a Odrami – možná někteří zdejší tama jezdívali, než se otevřela dálnice. Byla to vždy krajina porostlá hustými lesy, které měly hlavně zabránit pohledu na vojenský prostor Libavá. Dnes – je to k pláči – pusto, holo, vidět do daleka, po lesích ani památka. A tak to je všude – na vítkovsku, bruntálsku, budišovsku… O kůrovci na Šumavě se psalo, diskutovalo, řešilo. O kůrovci v podhůří Jeseníků ví jen pár odborníků a ti, co tam bydlí.
Pohled na bývalou zalesněnou krajinu – https://ostrava.idnes.cz/kalamita-kurovec-lesy-smrky-d15-/ostrava-zpravy.aspx?c=A180419_396432_ostrava-zpravy_woj
No, s Afghanistanem ma problem kde kdo. V roce 1842 tam probehlo velke povstani proti vladci dosazenemu Britanii… Nasledne probehly tri britsko-aghanske valky.
Mimochodem, na nezavisleho ducha Afghancu narazi i Kipling v jedne ze svych povidek (nevzpomenu si nazev… jen motiv, hlavni hrdina rozumi zvireci reci a zvirata se bavi o pouziti zvirat ve valce).
Tož oni jsou asi ti afghánci takoví….
Velmi pravděpodobně jim je šumák, jestli jde o rusy, američany, brity nebo jejich vlastní vládu. Prostě když se to montuje do jejich věcí, je to nepřítel. Nemůžu tvrdit, že by mi takový postoj byl nějak prudce nesympatický.
Na Afghanistan je dobré si přečíst od Sapkowského Zmiji. Třeba tam takovou potvoru fakt maj.
Je to hlína tydlecty chemický útoky 😀 😀 😀
Syrský chlapec Hassan Diab, kterého představili ve videu organizace Bílá přilba jako oběť chemického útoku v Dúmě, promluvil o podrobnostech z natáčení.
„Byli jsme ve sklepě. Máma mi řekla, že dnes nemáme nic k jídlu a že se najíme až zítra, když jsme uslyšeli křik z ulice. Křičeli tam: Jděte do nemocnice! Tak jsme běželi do nemocnice, a jakmile jsem vstoupil, chytili mě a začali polívat vodou. Potom nás položili na postele s jinými lidmi,“
„Chlapec neměl co jíst, byla mu nabídnuta rýže, datle a sušenky za to, že se objeví na videu,“ říká korespondent.
Chlapcovy slova potvrdil i jeho otec, který dodal, že ve městě nedošlo k žádnému chemickému toku.
„Když jsem zjistil, že je syn v nemocnici, vzal jsem si volno z práce a rychle jsem tam běžel. Nebyly tam žádné chemické zbraně. Kouřil jsem na ulici a nic jsem necítil. Šel do nemocnice a viděl svou rodinu. Radikálové mu dali za účast v tomto videu datle, sušenky a rýži a všem dovolili jít domů. Můj syn se cítil skvěle,“ řekl otec chlapce televiznímu kanálu.
Když vzpomenu podplukovníka Šenítka z vojenské katedry, dejž mu pámbu věčnou slávu, tak by mohl v Sýrii dělat demokratickým silám tiskového mluvčího: „Chemik jde ulicí a vidí uhynulé zvířata, uhynulé rostliny, uhynulé lidi, odlidštěné stromy a hned ví – tady byl podniknut chemický útok.“
Ptakopysku, to jsou ty nejkrafinoavnejsi bojove latky… Nervoveparaltyicka latka 5x silnejsi nez VX, kterou clovek inhaluje nekolik hodin, nez se mu udela spatne… a za par dnu se y toho vylezi.
A nyni dalsi cislo, bezbarvy chlor, bez zapachu a dusledku.
Kdyby to nebylo smitne, tak bych se smal…
Petře Kunetko,
mě to maličko připomíná soudní procesy v arabských zemích, co mám načtené z cestopisů. Obžaloba přivede svoje svědky, kteří viděli pachatele při činu, obhajoba přivede svědky, kteří dosvědčí, že pachatel byl někde jinde a nekonal nic trestného. Vyhraje ten, kdo přivede víc svědků. (A líp podplatí soudce v případě svědecké plichty, samozřejmě)
“Chemik jde ulicí a vidí uhynulé zvířata, uhynulé rostliny, uhynulé lidi, odlidštěné stromy a hned ví – tady byl podniknut chemický útok.”
mně by zajímalo, co si myslí nechemik ….
No tak nechemik by si možná vylezl na ten odlidštěný strom, aby se tento necítil příliš odlidštěný… Ideální stav je samozřejmě na každém stromě jeden voják bez disciplíny… Ale ti by se mohli zařadit mezi uhynulé lidi…
(962) Ano, to je vidět, že nevíte.
(972) Sluhové Jejího Veličenstva.
(975) Jakému televiznímu kanálu? OPCW se tam ne a ne dostat a televize nemá problémy …. 😛
Ale tak můžete zkusit vysvětlit nevědoucím, jaký je problém se stažením z Afganistánu ?
Co bude horší ? Nákladnější ? Nebezpečnější ?
Zdá se totižto, že víte něco, co jiní neví …
Odchod z Afganistanu už vyskoušel SSSR. Takže snad by to šlo okopírovat.
Neslo, vse se musi delat naopak… Na druhou stranu, kdyz prijde USA jako dobry napad, neefektivne okupovat afghanistan…
Neefektivní je to pro daňové poplatníky.
Pro jiné je to efektivní nesmírně.
Ehm,
televize do Dúmy i jinam lezou pořád a na vlastní riziko. OPCW na požádání, a syrská armáda i RF jsou zodpovědní za jejich bezpečnost.
🙂
Rusko představilo v OPCW důkazy o výrobě „Novičoku“ v USA
Nervově paralytická látka „Novičok“ byla vyráběna a patentována v USA jako chemické zbraně v roce 2015, řekl stálý představitel Ruska v Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW)
01.12.2015 Patentový úřad Spojených států (United States Patent a Trademark Office) se dotazoval ruského úřadů, který se zabývá patenty s žádostí o kontrolu patentovatelnosti vynálezu ze strany amerického výzkumníka T. Rubina. Tento dokument potvrzuje, že ve Spojených státech byly nervové paralytické látky typu „Novičok“ nejen vyráběny, ale i patentovány jako chemické zbraně. A ne nedávno, ale před několika lety, “ uvedl Shulgin.
Dobrý večer,
vysvětlete mně prosím, čím je zajímavý Afghánistán (kromě hašiše), že tam vlády posílají svoje občany mrhat vzácnými zdroji?
Samozřejmě vím, že tam vojska brání naše hodnoty a liberální demokracii a Putin je zmetek, tudíž tyhle žvásty je možné vynechat.
zdravím!
Pro zdejšího nevěřícího Tomáše 🙂
https://www.independent.co.uk/voices/syria-chemical-attack-gas-douma-robert-fisk-ghouta-damascus-a8307726.html
OPWC byla v úterý v Dúmě ostřelována-tak se členové komise OPWC stáhli-měli být na místě ve středu,neb v úterý už tam dorazili členové bezpečnostních složek OSN -údajně řekl šéf OPWC 😕
Osobně myslím, že se stahováním vojáků z Afganistánu může být problém -asi si budu muset prohlédnout mapy, přes jaká území by museli ti vojáci klusat -pochybuji, že by je Rusové odvozili v letadlech …. 😕
Ovšem, tohle je kouzelné…
„Čtveřici obrněných armádních vozidel Pandur, která byla poškozena při nehodě v roce 2016, bude mít armáda mnohem dřív, než se původně uvádělo. Nejzazší termín oprav je únor 2019, ale je možné, že se stihnou ještě letos, uvedla ve čtvrtek v tiskové zprávě firma Tatra Defence Vehicle.“
Takže jedna Škoda Fabia dokáže na 3 roky zlikvidovat 4 moderní armádní obrněnce… Tak si tak říkám, jestli místo těch Pandurů neměli koupit ty fóbie? To je poměrně slušná bojová úspěšnost – už vzhledem k poměru cena / výkon… Jeden Pandur bratru za 134 Mega, nová fóbie za necelejch 400 kilo… Není, co řešit…
Ruská drzost nezná mezí……
Dvě střely s plochou dráhou letu, které při sobotním západním útoku na Sýrii nevybuchly, byly odvezeny do Ruska, kde je zkoumají specialisté, uvedla ve čtvrtek agentura Interfax s odvoláním na vojenské zdroje. Rusové však ze Sýrie odvezly i trosky západní techniky.
987 MP, též ten nejlepší večer přeji.
v průletu – zkus mrknout na mapu – třeba – a na různé neodolatelné trasy produktovodů. Mmch, máš ještě stejný foun? Tedy číslo.
Tak zase někdy. Tady je děsný ubíjející horko.
Číslo 5 (ehm, skimic) žije! 🙂
(981) Vnitřní problém, prakticky přiznat prohru, vnější, čekat, co odtamtud IS, Talibán či kdo zase provede. Nehodnotím, co je lepší nebo chytřejší, konstatuji pouze, že to v reálu není tak snadné, jako pro kibice.
(982) Ten musel. Krachoval.
(985) Jo. Ovšem zajímavé stejně je, že ruská armáda a její chráněnec Asad bezpečnost ruské televize zajistí, ale OPCW ne. Možná bude rozdíl v tom, co ven vynese ruská televize a co OPCW.
(987) Já bych to viděl na setrvačnost. Vlítli tam v rámci poje proti (islámskému) terorismu v období vzrušení po 11.9. a postupem času zjistili, že vletět je snazší než vyletět. O vnitropolitických náladách by asi víc věděl Dušan.
(989) Fabie pouze iniciovala. Škody jsou z toho, jak do sebe řidiči Pandurů bouchli navzájem. I tak se mi škody jeví poněkud nadsazené a asi by se o to Šlechtová měla zajímat víc, než o vrtulníky.
(990) Třeba to opajcují i s Whithworthy, jako Tu-4
(991) To píšeš o Sýrii, nebo Afghanistánu?
882 ahoj quivisi. Ale jen na chvilku 🙂
V reálu přece spousta věcí není snadných. Kromě stažení z Afghanistánu třeba utratit jenom tolik peněz, kolik dotyčný člověk (organizace) má. Platit za lékaře nebo vzdělání. Pojistit se dobrovolně. Postavit barák bez tuny papíru. Vysávat vysavačem s vysokým příkonem. Jo, kibicuje se o tom lehce. Ale realita je jiná ! Komplikovanější ! Prostě jsou tam ty faktory …
Ale stejně se mi líbí ten vývoj ruských zpráv o možném chemickém útoku v Důmě:
1. Žádný chemický útok nebyl, ani náhodou.
2. Byla to provokace britské rozvědky.
3. Byli to místní islamisté s dílnou v tunelu.
Odhadl bych, že vymyslí ještě tak 2 až tři další, navzájem se popírající verze a vše dohromady to vysvětlí Halladin. 😛
To jo, hlavně když to člověk srovná s informováním v kauze Skripal. Tam bylo od začátku jasné, kdo látku přivezl, jak ji aplikoval a kdy oběti umřou.
Je to prostě rozdíl !
Halladine, že se nestydíš! Nech taky někdyněco vysvětlovat Aerokarla!
skimici čau, koukal jsem na mapy, ale asi nemám patřičnou představivost – na nic jsem nepřišel. Vysoké hory, zbytek pouště a stepi. Na každém kopci žije nějaký kmen nebo národ, který je nepoužitelný (s výjimkou vzájemného válčení a pěstování máku). Tudíž obyvatelstvo není homogenní, s výjimkou náboženství (20 na 80 tradiční dělení).
Takže, pokud nejde o „héro“, tak mě nic nenapadá.
IMHO měl skimic na mysli Sýrii. O té šla spousta teorií kdo všechno, odkud a kam, tamtudy chtěl táhnout trubky. Některé ty nápady byly skoro i celkem reálné.