Střípky z Londýna,

Publikováno | Autor:

…aneb nahlédnutí pod britskou pokličku.

Ptakopysk podivný, únor 2018 (© Josef Bouček)

 

Nerad cestuji. Nevím, jestli je to z principu, nebo jestli jsem potomek někoho z lovců mamutů zabloudivšího při každoročním podzimním treku „Nažer se borůvek“ vedoucího z Předmostí na Šumavu, kterého přestalo bavit blomcat pořád sem a tam a usadil se natrvalo pod Blaníkem. Těžko říci. Ale úradek hvězd je pro můj osud daný – prostě nerad cestuji a do zahraničí obzvláště nerad, protože jsem od narození blbej na jazyky. Letos na mě byl vyvinut nátlak takového kalibru, že jsem ještě rád souhlasil s cestou do Londýna. Ba dokonce mi bylo naznačeno, že bych se měl těšit, takže jsem se tedy těšil.

Let do Londýna pilotoval britský pilot, takže probíhal dle očekávání – stoupání při startu na hraně pádové rychlosti, takže se kabinou rozléhalo praskání ušních bubínků, přistání provedeno volným pádem na letištní plochu, takže jsem se zájmem nahlížel na křídla, zda na nich nejsou boule od zaražených podvozkových noh, zatímco ostatní cestující páčili zaseknuté čelisti, či chytali vyražený dech. Zpáteční cesta byla v režii českých pilotů a tak byl start i přistání absolutně pohodový. Vzduch je prostě naše moře už od dob onoho srandovního strejdy v brejličkách s bradkou. Nějak od M se jmenoval.

První setkání s britskou civilizací se odehrálo hned za letištními vraty na nástupišti autobusu. Jedna cestující odmítla pokyn řidiče, aby si dala zavazadlo do kufru autobusu, neboť v něm měla noťas a další elektroniku. Řidič vyslechl argumenty, zopakoval pokyn, aby dala zavazadlo do kufru a pak bez mrknutí oka zavolal policii, která dotyčnou cestující bez dalšího mrknutí oka vytřídila z autobusu. S podobně razantním chováním řidiče jsem se setkal ještě jednou. V barevné čtvrti nastoupila na poslední chvíli do doubledeckeru velice pěkně oblečená dívenka v hidžábu, „odpípla“ si vstup a jala se stoupat do prvního patra. Již rozjíždějící se autobus zastavil, řidič vyběhl nahoru do patra, proběhl velmi krátký rozhovor mezi ním a dívenkou plný slov „ticket“, „pay“ a „sorry“, dívenka sestoupila s řidičem dolů, dvakrát se ozvalo pípnutí čtečky a pak už jenom mluvil řidič, otevřely se dveře a dívenka vystřelila na chodník jak raketa. Celou dobu byl zablokovaný provoz v daném pruhu, všichni v klidu čekali, až řidič vše vyřeší a rozjede se. V Čechách by takový řidič MHD měl patrně na krku soud za rasistický přístup k cestujícím, pokud by ho už na té silnici nezmlátil někdo ze zablokovaných řidičů. Revize jízdenek v londýnské MHD probíhá tak, že na zastávce obstoupí autobus kordon policistů, do autobusu vstoupí revizoři a zkontrolují cestující. Nevím, jestli je to běžné, viděl jsem to jenom jednou.

Na Londýnu je vidět, že je to bývalé centrum obrovské koloniální říše, nad kterou slunce nezapadalo. Je barevný. A to tak, že hodně. Já jsem se pohyboval primárně v zónách „free of charge“, ne že bych byl škudlil, jako spíše proto, že muzea a galerie, která jsem chtěl navštívit, byla národní, královská a tudíž se vstupem zdarma. V těchto muzeích je personál barevný, až oči přecházejí. Od sýrově bílých až k ebenově černým. Všichni se vyznačovali vysoce efektivním a profesionálním přístupem a znalostí všeho, co patřilo do jejich okruhu působnosti, což bylo svým způsobem fascinující. Na okamžik jsem si představil cca kopu a dva mandele lidí, které mi bylo spatřit ve frontě u vstupu do Natural History Museum, jak se snaží dostat na první nádvoří Pražského hradu, ale fantazie mi selhávala. Personál Přírodovědného muzea v počtu jedné semaforistky na vchodu a tří sekuriťáků uvnitř, totiž frontu hladce odbavil během čtyř minut.

Možná se tážete, proč sekuriťáci na vchodu. Asi takto – když přijedete do Londýna z českého venkova, okamžitě si všimnete něčeho, co místní obyvatelé pravděpodobně nevnímají.  Tak nějak vám vytane žába sedící v hrnci s vodou, kterýžto je postaven na zapnutý vařič. To něco jsou bezpečnostní opatření. Všudypřítomná ozbrojená policie, členové bezpečnostních agentur, bezpečnostní rámy, betonové bariéry, vchody zesložitěné klikatým labyrintem zábradlí a omezené na šířku tak, aby vstupem prošla pouze jedna osoba, prohlídky kabelek, batůžků. Přičemž pojem „betonová bariéra“ nepopisuje onen srandovní dálniční monoblok, který odstrčí i rozjetý Jumper, nýbrž sešroubovaný komplex betonových štíhlých elips dlouhých dva až tři metry a širokých půl metru blokující cosi, co bylo ještě před pár lety volně průchozí. Na stanicích metra jsou na nástupištích policejní hlásiče, ve spojovacích chodbách vypuklá zrcadla aby bylo vidět za roh. Policie je pozoruhodně efektivní. Kráčel jsem zvolna St. James parkem k Buckinghamskému paláci a přemýšlel jsem, zda mám té drzé americké imperialistické veverce, ukrývající se v rozkvetlých narcisech, hodit kus rohlíku, nebo na ní bafnout, když mi na hlavou proletěl vojenský vrtulník Mk3 Chinook doprovázený dvěma malými patrně Aerospatiale AS350 Squirrel mířící někam k Wembley. Současně se ozvaly policejní sirény aut uzavírající Buckingham Pallace Road a navazující The Mall. Než jsem stačil vytasit fotografický aparát, od paláce vyjely dvě limuzíny s doprovodnými policejními auty, projely výše zmíněnými ulicemi, policejní vozy zpátky uvolnily provoz a za dvě minuty nebylo po královském konvoji ani památky a provoz plynul dál bez jakkoli pozorovatelných zádrhelů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že je něco takového možné. Každopádně jsem musel přehodnotit svůj plán, kde se zastavím na five O’clock tea, protože v buckinghamském paláci evidentně nebyl nikdo doma.

Londýnské metro. Co mi jako první vytanulo na mysli v londýnskému metru… Je zašlé. Silně připomíná pražské Hlavní nádraží v dobách rozvinutého socialismu. Je to něco, co bylo postaveno v jiné době a je pouze udržováno. Nové je snad jenom zabezpečovací zařízení. Každá stanice má nástupiště v jiné výšce, takže někde vystupujete rovně, někde schod dolů, někde je schod nahoru. Vlaky jsou poruchové a četnost poruch roste s intenzitou deště. Některé vagóny vypadají, že je chtěl použít už Hitler při pokusu o invazi, Britové je zrekvírovali a používají je dodnes. Londýnské metro evidentně není jenom mastnou tyčí pro socky. Potkáte v něm chlapa v montérkách a reflexní vestě, rozveselenou slečnu s růžovými LED diodami ve vlasech a bublifukem v ruce, stejně jako gentlemana, čelícímu s kamennou tváří výše zmíněnému proudu bublin, oděného v kabát z obchodu, kde nejsou u zboží cenovky. Ve špičce metro praská ve švech a lidi jsou neurvalí, ale brzy ráno jsou na nástupištích v centru vidět na zemi povalující se flitry a třpytky opadané z rozjásaných nočních cestujících. Škoda, že jsem nejel některým pozdně nočním spojem…

Londýnské jídlo. Existuje jistý text, ve kterém je psáno, že díky kráse anglických žen a jejich kuchařskému umění se z Anglie stala námořní velmoc. Teď budu vulgární, takže prosím citlivého čtenáře, aby následující dvě, tři věty přeskočil. Současnost je taková, že když se v Londýně týden živíte jídlem uvařeným ze surovin nakoupených v Sainsburys a dalších lidových řetězcích odpovídajících cenově lídlu, nebo peňáku, pak se vrátíte do Čech a dáte si něco k jídlu a pití, tak zjistíte, že se tady za skoro stejné peníze prodávají neuvěřitelně nechutné sračky, které nejsou k jídlu, ale k zblití. Ale učiňme konec vulgarismům. Navštívil jsem Herrods a ač jsem vstupoval obrněn načumováním do výloh britských butcherů a vzdělán mnoha videi, tam jsem hned mezi dveřmi dostal to, čemu se říká kulturní šok. Hned vpravo vedle vstupních dveří je totiž kvintesence toho nejlepšího, co britské steakové řeznictví nabízí. I když za pultem stojí Japonec prostorově vyhlížející jako kříženec samuraje a bojovníka sumo. Zákazník si objednal T-bone steak. Sumista (či samuraj?) otevřel vitrínu, vyndal odpovídající tmavočervený kus masa o rozměrech cca metr na třicet centimetrů protkaný žilkami žluťoučkého loje, lehce přebrousil řeznický nůž úctyhodných rozměrů, zarovnal čelní stranu, protože mu připadala varhánkovatá či co, položil na maso své tři prsty, aby odměřil správný dílek, zakrojil a chvíli počkal, aby si zákazník mohl vyfotit, z jakého kusu kupuje, pak dokrojil, dal na váhu, která ukázala cca tři čtvrti kila. Zákazník chtěl hned zaplatit, ale řezník mu s úsměvem sdělil, že zaplatí, až se nají a půjde domů. Vedle řezníka se zjevil služebný duch, který převzal uříznutý steak a poponesl ho o metr vedle do steakhouse kuchmistrovi, který se o zákazníka staral dále. Bylo to takové britské pojetí automatu Koruna, ale dostalo mě do kolen. Abych upřesnil – do kolen mě dostala představa, že es kommt der Tag, já přijdu do Harrods, za vchodem udělám vpravo v bok, tam ukážu na jeden z kusů hovězího, řezník ho vyndá z boxu, položí na něj tři prsty jako míru… fascinující! Zajímavé je, že mi nepřišla vůbec na mysl kalkulace, že onen nakupující gentleman následně během půl hodiny zkonzumoval ekvivalent mého měsíčního příjmu. Harrods je postaven tak, že takto prostě uvnitř neuvažujete. Tyhle kalkulace začnete probírat až mnohem později, když už jste z obchodu dávno pryč a zíráte třeba na topinku s deseti gramy kaviáru za 25 liber v Caviar House & Prunier. Tehdy si teprve uvědomíte, že za jeden gram originálního Wagyu dáte u Harrods libru. Za jeden gram… Ale také je fascinující, že Wagyu z řeznictví v Harrods vypadá na první pohled poněkud jinak, než je to nabízené tady v Čechách.

Jazykový přístup k cizincům je v Londýně zcela v intencích hesla Cizinec – našinec. Zatímco v Austrálii když na vás Aussie promluví a zaregistruje skelný pohled a zatahující se blánu přes oči, tak přepne z hovorového jazyka do školní angličtiny a mluví na vás pomalu, jednoduchými srozumitelnými slovy a vy pochopíte. V Londýně tomu tak není. Mluvčí opakuje naprosto stejným tempem i přízvukem to, co řekl předtím, a čemu jste nerozuměli. A opakuje a opakuje… a vy civíte a civíte. Ale dá se to časem naposlouchat. Řekl bych, že líp, než australská angličtina, která se skládá jenom z prvních slabik slov, kdy mluvčí zbytek slova jakoby spolkne. Nejlepší na výuku jsou londýnští High level výpravčí under- a overgroundů vybavení vysílačkou. Ti hlásí změny na trati mezi řečí s kolegou a vy si musíte vyzobat, co je služební hlášení a co je kus džouku vyprávěného kolegovi. Chechot kolegy výpravčího, znějící z reproduktorů a připomínající chrčení astmatické ovce v mlhách skotské vysočiny, neobyčejně přispívá ke správné náladě ve skřípajícím polorozpadlém vlaku.  Low level výpravčí má jenom plácačku a tak musí na lidi řvát na vlastní plíce, což je lepší varianta, neboť řve jen v snadno pochopitelných heslech.
Londýn kulturní je obtížně uchopitelná entita, ale vetřel jsem se do anglikánského kostela na Bachovy Pašije. Já vím, říkáte si, že jsem po zhlédnutí baletícího Vamonta patrně zešílel, ale já to vidím tak, že míra mých hříchů ještě nebyla vykoupena a je třeba nového pokání. Představte si novogotický chrám bez jakékoli výzdoby kromě tří lustrů a místa odkud hovoří kněz k věřícím (nevím, jak se to jmenuje, ale kazatelna to není) v podobě černé, litinové, metr a půl vysoké orlice, o jejíž záda je opřena kniha ze které se čte. V chrámu sedí třicetičlenný pěvecký sbor oděný v černém, barokní orchestr oděný v černém, pěvci a pěvkyně oděni v černém a plný chrám posluchačů oděných v černé a šedé. A všichni se tváří, že si vyposlechnou pět, šest taktů, aby se dostali do nálady, a půjdou někoho upálit. Když si člověk uvědomí, že na tom koncertě se sešli posluchači, kteří zamlada upadali do transu při Love, Love Me Do a ňuňali se navzájem při poslechu Hey Jude… Ale tohle téma si nechám pro jiné povídání.

And that’s all folks. O Londýně by se určitě dalo psát dlouho a dlouze, ale už by to nebyly jenom střípky, nýbrž zvířecky nudné pojednání, čemuž se autor vyhýbá jak čert kříži.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 640 komentářů u „Střípky z Londýna,“

  1. Hoši, tak ale opravdu naposled.
    Tak si třeba nastudujte TAPI atd.
    My staří latiníci bychom mohli nicméně vychováni šnekacíma lžičkama nepoužijeme idiom ~mittere margaritas ante porcos~ 🙂

  2. Telephony Application Programming Interface ?
    To už myslím nikdo nepoužívá …
    A říkáte, že v Afghanistánu se kvůli tomu válčí ?
    Talk to Microsoft vážně přehání !

  3. Taky jsem nic nenašel a ani mne nic nenapadá, co, odkud, kam a jak.

  4. Existuje projekt TAPI, Turkmenistan-Afghanistan–Pakistan–India pipeline, ale na válčení tohoto rozsahu mi tedy nepřijde dost důležitý … A ani moc reálný, abych pravdu řekl.

  5. Pánové
    třeba
    https://www.rferl.org/a/qishloq-ovozi-tapi-pipeine-afghanistan-launch/29059433.html
    ale to je buřt. Už musím běřet na gate, tak se akorát podělím o úžasný zážitek, Kytary Yamaha už nejsou co bývaly. Jsou supr když se umí vybrat a má jeden šas při zvířecké nudě při přestupování. Yamaha Trans accoustic klasika jumbo mi tak učarovala, že si jí vláčím jako nadměrné zavazadlo ssebou,
    Dřevo jak má být, ladila i v open G a i dokonce v ladění Joni Mitchell s capodastrem.
    https://www.youtube.com/watch?v=GFB-d-8_bvY
    Navíc má cosi, co snímá na baterky zvuk a jakýmsi mechanismem mechanickým to pere do ozvučnice, takže má jeden i chorus i reverb a knoflíky jsou integrované pouze bodově a nikoliv výřezem, takže je zvuk ok i bez těch triků či bez penetrací kabelem, což je ale vítané option když se dají dohromady perkuse a basa a bordel okolo.
    Po Longiness nejlepší letištní deal co se mi povedl.

  7. westíku,
    bingo. A to kvůli dalším sankcím, které USA začalo vymejšlet na RF, se RF rozhoduje, že už NATO nebude pronajímat Ruslany. Tak to ti vojáci pak můžou vzít s plnou polní husím pochodem…

  8. AK,
    a co je na tom špatně ?
    1. RF ani syrská armáda žádný útok neprovedli, tak proč by ho měli potvrzovat.
    2. ISIS sklady se už našly i jinde; měli to snad Rusové a Assádovci hlásit dřív, než to v Dúmě našli ?!
    Z nálezu skladu chemických látek nevyplývá, že jimi Assad provedl před týdnem útok.
    Na těch tlakových lahvích či co to tam našli je Made in UK, Salisbury….. 🙂 A depa se tam asi vzaly ?
    I kdyby je Assad s RF kšeftli někde na černém trhu a náležitě narafičili, tak to v podstatě dali západní propagandě hezkého fleka. Jak vy k my, tak my k vy.
    No, a jsem zvědavá, jaké stopy po údajném útoku chlórem budou po více než týdnu detekovány… i kdyby k úniku chlóru skutečně došlo.

  9. (1005) Vzhledem k tomu, jak dlouho a kdo všechno už tam válčí, vzhledem k místním zvyklostem a ochotě k válčení, vzhledem k cenám a dostupnosti produktu, to TAPI asi nebude hlavním hybatelem.

  10. (1008) Špatně asi není to přesné slovo. Spíš takové, pozoruhodné.
    1. To nevíme, zda neprovedly. Každopádně tvrdily, že žádný útok nebyl.
    2. Najednou byl, ale byla to britská provokace.
    3. Když pro ni asi nebyly žádné důkazy, byli to najednou povstalci
    Ten zbytek, kdo „našel“? OPCW pořád v Damašku 😛 Což je nejspíš asi ten důvod, proč tam pořád dřepí. Aby nenašla. Celkem vzato, připomíná to MH 17. Tam se taky teorie v Rusku rodily jedna za druhou … jedna nesmyslnější než druhá.

  11. Ježíši AK,
    dyť to je všechno jak hádání Prahy s Kutnou Horou.
    Propaganda a kecy z obou stran, jde jen o to, kde víc křičí a bude mít poslední slovo.
    Viz kauza Skripal.
    A o MH17 doporučuji přečíst něco odbornějšího než je zpráva vyšetřovací komise – ta totiž vědomě zamlčuje nepohodlná fakta a neuvádí fotky z místa tragédie, které by jaksi rozporovaly jejich závěry. Ono to pomalu leze na světlo boží, a na opolčence a RF to fakt nevypadá, ale nesmí se to říkat nahlas…
    BTW, při hledání viny – je to docela jednoduché, Ukrajina měla zavřít letový prostor nad územím občanské války dnem, kdy Kyjev zjistil, že jim opolčenci sundali vojenský letoun (ovšem nikoliv Bukem). Ne tvrdit, že jde o teroristickou akci… V tomto ohledu jsou letové zákony jasné.
    A jo, tyhle informace mám z blogu aktuální konflikty, nicméně dost lidí tam píšících jsou zjevně „od fochu“, takže jim docela důvěřuji.

  12. 1005 skimici, kdyby šlo koupit to hraní, pak kytara může být i z bedničky od syrečků.

  13. 999 Modrej, kouzlo může být v tom co není vidět. Jak jistě znáš od nějakého klasika.

  14. A k chemickým útokům bych ještě připomenula, že ten první, kvůli kterým je Assad označován za netvora, provedl někdo mimo Assadem ovládané území – dle odborníků z MIT (dokonce to dost pravděpodobně vypadá na Turky, naše NATO spojence).
    A od té doby Assad „použije“ chemii vždycky, když vítězí… tomu mám věřit, jo ?

  15. (1011) No ano, ovšem, propaganda a kecy z obou stran. A je zde socialistická dělba práce 😛 , na upozorňování na tu západní je zde několik zapálených talentů, tak dodávám i tu ruskou. Mám s ní dlouholeté zkušenosti. AD MH 17, nepouštím se do rozboru nedokazatelného, jen jsem upozornil na stejný modus operandi, vypouštění proudu navzájem se popírajících vysvětlení nějakého průseru. Trošku mi to připomíná cikány, ti postupovali stejně, když na ně něco prasklo. No a lidé „od fochu“, to je dost dobrý zdroj, pokud člověk zná, jak k tomu fochu přišli. Věděl bych o některých, kterým bych nevěřil ani pozdravení (zcela bez ohledu na to, zda jsou v konkrétní věci pro či proti).
    (1014) To záleží na Tobě, zda máš či nemáš. Nebo spíš, zda chceš nebo nechceš. Já jsem spíš pochybovač.

  16. Matzurko – 935 – Nejsem president USA ani vládnoucí činitel v EU, ale osobně jsem si za ty roky vypracoval takovou soukromou teorii.

    Podle mého názoru jde o kombinaci určité dávky naivity (ve smyslu – budeme konat dobro a pozvedneme pohany) a značné dávky historicky prověřené zkušenosti, že s bandou rozhádaných a nedemokratických poloopic se blbě dělají kšefty.
    Takže bandě neorganisovaných hadrníků prodáš leda Kalašnikovy, protiletadlové rakety Stinger a možná nějaké ty iPhony.

    Zatímco když v nějaké takové končině zavedeš demokracii, tak jim můžeš dlouhá desetiletí potom prodávat nejprve obnovu infrastruktury, technologické celky, právní služby, všelijaké poradenství a technologie a know-how na těžbu surovin a tak.

    No a pak jim postupně (když už mají tu infrastrukturu a těží ty suroviny, co od nich budeme lacino nakupovat) můžeš prodávat auta, domy, hypotéky, počítačové sítě, zabezpečení těch počítačových sítí, oblečení, kafe do kelímku, krájený chleba, klimatisace, televizní show, víno, koňak, kafe bez kofeinu, sojové latté, elektromobily, prostředky na hubnutí, prášky proti stresu, leštěné prdy a vůbec všechny tyhle drobnosti které tvoří to, čemu říkáme „civilisace“.

    Koneckonců, v Německu, v Japonsku a o něco později ve východní Evropě to fungovalo, takže by to mohlo fungovat i v jiných končinách. Je to jistá setrvačnost v myšlení a neochota obětovat již vynaložené investice…

    S tím může korespondovat koneckonců i ochota importovat jistou část poněkud podnikavějších a/nebo inteligentnějších poloopic sem k nám s vírou, že se je podaří umýt, nakrmit, ochočit a posléze poslat zpět jako „elitu“ – třeba ve funkci poštmistra v Aleppu nebo starosty v Kandaháru.

    Akorát se tak nějak někdo spletl a domníval se, že jsou ve své víře zhruba stejně vlažní jako již civilisovaný svět a že během pár let pochopí, že půjčovat na úrok je fajn nápad. Jenže to se nestalo….

    Ale jak píšu, je to jenom moje soukromá teorie a skutečným důvodem může být klidně to, že v těch zemích je celkem hezké počasí. 🙂

  17. No a druhý důvod je pochopitelně ten, že od konce 2.sv. války uběhlo už víc než 70 let a víceméně nikdo v našem civilisačním okruhu (včetně bývalých socialistických zemí) už neví co je to opravdu mít hlad.

    Díky tomu, že jsme dokázali dovést přeměnu ropy na potraviny (říká se tomu moderní zemědělství) víceméně až k maximální možné účinnosti, nemusíme se starat o to, co bude zítra k obědu. Tím pádem vznikl obrovský nadbytek volného času pro opravdu velkou spoustu lidí a co budeme namlouvat, hrát si na Spasitele je poměrně oblíbený způsob trávení volného času. Člověk má tak nějak pocit, že ho to vnitřně povznáší a stává se lepším, minimálně sám ve svých vlastních očích… 🙂

  18. Obecně vzato, tenhle spasitelský komplex stál na počátku všech moderních trablů. Ono vyhubit virus pravých neštovic a pomocí DDT skoro zlikvidovat malárii v Africe se taky jevilo ve své době jako takový dobrý, povznášející nápad a ti lidé, kteří to tehdy dělali, měli bezpochyby pocit, že konají Dobro s velkým „D“.

    Ti, kteří měli tehdy pocit, že to není až tak dobrý nápad, že se tam lidé budou bezstarostně množit a že když zlikvidujeme přirozenou regulaci počtu jedinců v těch končinách, tak to bude problém, byli zcela zanedbatelnou a nevyslyšenou menšinou. Tedy v tom lepším případě. V tom horším případě byli za vyvrhele a naprosté pitomce.

  19. 1017 Pavle, mám stejný názor. Tohle je vymýšleno lidmi, kteří se mají příliš dobře a mají hovno co na práci.

  20. Ale jak tak koukám do přehledu aktuálního dění, tak národem hýbou mnohem přízemnější starosti. Konkrétně tedy tuba červené barvy uvízlá v pneumatice traktoru, která zanechává na zemi tečky pravidelně vzdálené 2.8 metrů (nebo kolik vlastně).

    Jak proboha může dítě v deváté třídě (jednalo se o přijímačky na čtyřletá gymnásia) váhat déle než cca. pět sekund, než se mu vybaví vzorec pro obvod kružnice ve vztahu k jejímu poloměru ???

    To ta děcka neumí počítat nebo neznají pojem „traktor“ a neumí si to představit ?

    Faktem je, že kolem výuky matematiky ve školách je obecně hysterie, způsobená patrně Damoklovým mečem státní maturity z matematiky, která má nějak, někdy, přijít.
    Mladá chodí na matematicko-fysikální gympl do septimy a letos poprvé dostali všichni studenti v den přijímaček volno, protože na školu se hlásí do osmiletého studia 380 dětí a limit pro přijímačky je max. 17 dětí v jedné učebně. No a škola otevírá jednu nebo dvě třídy, takže budou přijímat cca. 30 nebo 60 dětí.
    Pro ilustraci, když tam kdysi mladá dělala přijímačky, tak se hlásilo cca. 90 dětí a brali jich 30.

  21. Dobré ráno vespolek,

    nojo, ale já si na Spasitele hrát nechci, ani to nechci sponzorovat, tak proč se musím účastnit. A když strana, s níž se cítím kulturně spjata, dělá tu propagandu debilně a hůře než ta druhá, tak mne to dost štve.

    Co se týká malárie – no, dokud to promořených oblastí nedorazili kolonialisti, tak jim to asi bylo fuk. Takže touha po vymýcení problému padá na hlavu bílého muže… opět.

    A když se dcera hlásila na osmiletý gympl (teď je v kvartě), tak přihlášených byo 150, brali 30. Podle těch narůstajících čísel – radujme se, populace narůstá 🙂 Což ale vím už déle, neboť si pamatuji jak přecpanou porodnici, tak dusno kolem přijetí do školky a posléze školy blízko bydliště… ten trend je ještě pořád citelný.
    Jsem zvědavá jestli se to odrazí za cca 4 roky u studentů VŠ, jestli bude lepší výběr a na zdejší fakultu budou přijímání spíše ti, co u maturity z biologie nedostali čtyřku…

  22. A ještě mne tak napadlo,
    oni jsou ti současní Spasitelé hlavně stiženi pocitem vlastní nadřazenosti… a produkty elitního a jistě velmi drahého školství… ?!

  23. Matzurko , s tou populací to tak horké nebude..
    Když jsem dorazil do mé vesničky nestřediskové v roce 93, byla tu ZDŠ s dvěna třídami pro každej ročník. Dnes je tu malotřídka s asi do 40 dětí, možná míň.
    Tvoje porodnice možná byla přecpaná, ale fůra dřívějších se zavřela… I v Hustopečích…

  24. 1021 Matzurko, poměr 150:30 je ještě ucházející. Můj nejstarší vnuk dělal přijímačky na osmiletý gympl letos a ten poměr byl 300:30.

  25. Halle,
    tak to asi u vás není zas taková země zaslíbená… v naši vsi kdysi byla malotřídka na zavření. Dcera už chodila do regulérní pětitřídní základky, a teď už je nově přistavěna i budova pro druhý stupeň. Lidi se sem stěhují z ČB, staví se tu o sto šest.

  26. Dano,
    jo, je to dost… divné. Už při tom dřívejším poměru jsem se divila, proč tedy nezvýhodní třídy osmiletého gymnázia – totiž, do prváku se hlásilo 120, brali dvě třídy, takže 60. A takhle to je pořád – zájem do primy mnohonásobně převyšuje prvák, tak proč nevezmou dvě primy, a jen jeden prvák…

  28. Matzurko, možná to berou jako moje dcera – byl to poks a buď vyjde nebo ne. Mladý to zkusí a pokud jej nevezmou ( s tím počítáme víc), tak musí zabojovat za dva roky na prestižní šestiletý jazykový gympl.
    Ale je fakt, že mnoho rodičů platilo dětem doučování – přípravu na testy. Cena se prý pohybovala kolem 7 tis. Náš Vojta se připravoval sám, tak uvidíme, jakého dosáhne výsledku. I když i dobrý výsledek nemusí při tom poměru znamenat přijetí.

  29. 1207 imho idolatry efekt a pak i záliba ve vycpaných a vystavených trofejích, Poutníci si z toho ještě kus každý urvou a vystaví doma, což pomáhá při provádění ritu, který ulevuje při obsedantně konvulsivní psychose.

  30. Matzurko,
    ostatky musí cestovat samy, protože Stropnický, který byl vybrán jako kostronoš jelikož to ve Vatikánu zná a tudíš se cestou neztratí, skončil v nemocnici – zjistilo se totiž, že má nějaký relikt páteře, takže mu páteř vyoperují, aby nepřekážela v politické práci.

  31. Matzurko,

    pokud jsou problémy s místy, tak jsou v příměstských obcích , kde se hodně staví. Kupříkladu kousek od nás je vesnička, s původním počtem asi 600 obyvatel.
    Měli agilního starostu, kterej vykoupil pozemky na okraji , rozparceloval je , rozprodal a mohutně se tam staví. jelikož je to pár kilometrů od hustopeč, na cestě Hustopeče-Břeclav, bylo to velmi atraktivní pro Hustopečáky, kteří nesehnali pozemek tam.
    Počet obyvatel rázem stoupl na dvojnásobek, a dovedu si představit, že i tam budou problémy se školkou, a podobně.

    Co se týká nás, i u nás se staví, ale ne tak moc. Nejsou pozemky. Ale máme taky přistěhovalce – 3 nebo 4 rodiny až z ostravy, a dokonce 2 Turky, co se přiženili 🙂

  32. Halle,
    ale problémy se školkami jsme neměli jen my v obci (teď už jo), ale i v ČB a širokém okolí. V Praze ani nemluvit, a jiných městech nemám info. S první třídou to tu bylo děs běs, myslím, že i tady zaznělo, že jedna městská škola nakonec udělala losování, koho s přihlášených prvňáčků skutečně přijme (a to prosím druhý stupeň této základky nemá zrovna nejlepší pověst).
    Ale spíš než porodností to bude předchozím rušením školek, kdy bylo dětí opravdu málo.

  33. 1015 – jsem rad, ze potvrzujes, ze mezi zapadni a ruskou propagandou a ohlupovanim vlastniho obyvatelstva (myslne v obou pripaech nepouzivam slovo obcan) neni principielniho rozdilu. A to je prave to, s cim se nejak ne a ne smirit. A duvod, proc to tepu vyhradne na zapadni strane – co si dela ruska vlada se svymi podanymi je mi sumak.

  34. Dobré zas ráno… 2 Matzurka ad 1027 – a to se vlastně ani neodvažuji zeptat, co to po kardinálovi ostalo…

  35. Kardinál Beran – jest mi záhadou, proč pro něj měl jet ministr zahraničí, když církve, pokud je mi známo patří pod ministerstvo kultury.
    A na Stropnického jako takového mám názor spíš negativní.

  36. (1033) Principiálního ne, ohlupování je ohlupování. Dál se nepouštím, protože ke kvantifikaci nemám dost vstupních dat, takže mám jen nějaký dojem. Tepat na vlastní straně je zajisté správné. Ovšem, taky to budí nějaký dojem, navíc, nejsem si jist, zda věci, které na sebe navzájem reagují, lze takto striktně oddělit. Já to radši beru komplet.
    Občan a obyvatel, to je taky zajímavý. Pokud by byli samí občané, tak je ohlupování prakticky nemožné. S existujícím mohutným podílem obyvatelstva je otázka, zda vlastně není nezbytné. 🙂

  37. Halladine,
    už jsem to výše psal – Stropnický to ve Vatikánu zná. Viz jedna z jeho starších činoherních rolí v divadelní sezóně 1999-2002

  39. 1038 – kdo ví, jak to bylo. Úřednice mají přehled, ten majitel trafiky je určitě nějaký lump, který se chce svými penězi obohatit na náš úkor! Sám přiznává, že musel zavřít jeden stánek – takže je to velkopodnikatel a kapitalista. Zveřejněná suma ukradeného zboží je šestkrát větší než ta směšně malá pokuta za nabourání systému EET. Přežil vykradení, přežije i pokutu – jen tak na ně. Teď budeme rozhodovat my, Krchovové!

  40. [1038] Jestli dotyčný (nebo jemu podobný) uspěje u soudu a těch 16000 + náklady + příslušenství mu vrátěj, tak
    – ta trafika zůstane zavřená
    – minfin bude v klidu
    – voliči, co to tak chtěli, budou nadávat na podvodníka, co kradl a pak se vykroutil.

  41. Jinak se mi líbí, jak paní minfin hned na začátku prohlásila zprávu za hoax, fake news a hnusnou pomluvu. Když zveřejnili protokol, tak napsala, že to bylo jinak.
    Občas přemýšlím, že z některých ministrů v demisi by se hodilo udělat ministry v defenestraci.

  43. Honzo, pravdivost spravy nema nic spolecneho s tim, zda je to fake news. Pravdivost je celkem zajimava filosoficka (a logicka) kategorie, ktera se da napriklad verifikovat ci dovodit – https://wikisofia.cz/wiki/Pravdivost

    Fake news je definovano politickym prohlasenim.

  44. Dobré dopoledne,

    jo, to hnutí „fake news “ je pro politiky skvělá věc. Cokoliv nepohodlného lze prohlásit za „fake new“, pokud možno z proruských webů.

    V zásadě bych řekla, že vesničané, informovaní o dění ve světě náhodnými pocestnými měli o tom dění větší ánung než my dnes, v internetové době, kdy sice media informacemi přetékají, ale realita se s těmi informacemi míjí v hodně uctivé vzdálenosti.

  45. Ale jinak ta soudružka na ministerstvu měla dávno vyletět už jen za to, že než prohlásila, že to není pravda, si věc neověřila.

    Nicméně pořád tu zůstává otázka, co je to za svini, že někam napráská, že nedostala od babky, co si v tej trafice evidetntně přivydělává k důchodu, účtenku na nákup nějakejch tic.taců.

  48. No, po té pokutě stouply nahlášené tržby o 100 % 🙂

  49. Kontrolor z FÚ nebo běžný kupující, udělá to proto, že to má v popisu práce nebo proto, že je „občansky uvědomělý“ – kdo je v tomhle případě větší svině?

  50. Sedmdesatilete duchodkyne jsou pekne zakerne, ze, Hale.

Komentáře nejsou povoleny.