Střípky z Londýna,

Publikováno | Autor:

…aneb nahlédnutí pod britskou pokličku.

Ptakopysk podivný, únor 2018 (© Josef Bouček)

 

Nerad cestuji. Nevím, jestli je to z principu, nebo jestli jsem potomek někoho z lovců mamutů zabloudivšího při každoročním podzimním treku „Nažer se borůvek“ vedoucího z Předmostí na Šumavu, kterého přestalo bavit blomcat pořád sem a tam a usadil se natrvalo pod Blaníkem. Těžko říci. Ale úradek hvězd je pro můj osud daný – prostě nerad cestuji a do zahraničí obzvláště nerad, protože jsem od narození blbej na jazyky. Letos na mě byl vyvinut nátlak takového kalibru, že jsem ještě rád souhlasil s cestou do Londýna. Ba dokonce mi bylo naznačeno, že bych se měl těšit, takže jsem se tedy těšil.

Let do Londýna pilotoval britský pilot, takže probíhal dle očekávání – stoupání při startu na hraně pádové rychlosti, takže se kabinou rozléhalo praskání ušních bubínků, přistání provedeno volným pádem na letištní plochu, takže jsem se zájmem nahlížel na křídla, zda na nich nejsou boule od zaražených podvozkových noh, zatímco ostatní cestující páčili zaseknuté čelisti, či chytali vyražený dech. Zpáteční cesta byla v režii českých pilotů a tak byl start i přistání absolutně pohodový. Vzduch je prostě naše moře už od dob onoho srandovního strejdy v brejličkách s bradkou. Nějak od M se jmenoval.

První setkání s britskou civilizací se odehrálo hned za letištními vraty na nástupišti autobusu. Jedna cestující odmítla pokyn řidiče, aby si dala zavazadlo do kufru autobusu, neboť v něm měla noťas a další elektroniku. Řidič vyslechl argumenty, zopakoval pokyn, aby dala zavazadlo do kufru a pak bez mrknutí oka zavolal policii, která dotyčnou cestující bez dalšího mrknutí oka vytřídila z autobusu. S podobně razantním chováním řidiče jsem se setkal ještě jednou. V barevné čtvrti nastoupila na poslední chvíli do doubledeckeru velice pěkně oblečená dívenka v hidžábu, „odpípla“ si vstup a jala se stoupat do prvního patra. Již rozjíždějící se autobus zastavil, řidič vyběhl nahoru do patra, proběhl velmi krátký rozhovor mezi ním a dívenkou plný slov „ticket“, „pay“ a „sorry“, dívenka sestoupila s řidičem dolů, dvakrát se ozvalo pípnutí čtečky a pak už jenom mluvil řidič, otevřely se dveře a dívenka vystřelila na chodník jak raketa. Celou dobu byl zablokovaný provoz v daném pruhu, všichni v klidu čekali, až řidič vše vyřeší a rozjede se. V Čechách by takový řidič MHD měl patrně na krku soud za rasistický přístup k cestujícím, pokud by ho už na té silnici nezmlátil někdo ze zablokovaných řidičů. Revize jízdenek v londýnské MHD probíhá tak, že na zastávce obstoupí autobus kordon policistů, do autobusu vstoupí revizoři a zkontrolují cestující. Nevím, jestli je to běžné, viděl jsem to jenom jednou.

Na Londýnu je vidět, že je to bývalé centrum obrovské koloniální říše, nad kterou slunce nezapadalo. Je barevný. A to tak, že hodně. Já jsem se pohyboval primárně v zónách „free of charge“, ne že bych byl škudlil, jako spíše proto, že muzea a galerie, která jsem chtěl navštívit, byla národní, královská a tudíž se vstupem zdarma. V těchto muzeích je personál barevný, až oči přecházejí. Od sýrově bílých až k ebenově černým. Všichni se vyznačovali vysoce efektivním a profesionálním přístupem a znalostí všeho, co patřilo do jejich okruhu působnosti, což bylo svým způsobem fascinující. Na okamžik jsem si představil cca kopu a dva mandele lidí, které mi bylo spatřit ve frontě u vstupu do Natural History Museum, jak se snaží dostat na první nádvoří Pražského hradu, ale fantazie mi selhávala. Personál Přírodovědného muzea v počtu jedné semaforistky na vchodu a tří sekuriťáků uvnitř, totiž frontu hladce odbavil během čtyř minut.

Možná se tážete, proč sekuriťáci na vchodu. Asi takto – když přijedete do Londýna z českého venkova, okamžitě si všimnete něčeho, co místní obyvatelé pravděpodobně nevnímají.  Tak nějak vám vytane žába sedící v hrnci s vodou, kterýžto je postaven na zapnutý vařič. To něco jsou bezpečnostní opatření. Všudypřítomná ozbrojená policie, členové bezpečnostních agentur, bezpečnostní rámy, betonové bariéry, vchody zesložitěné klikatým labyrintem zábradlí a omezené na šířku tak, aby vstupem prošla pouze jedna osoba, prohlídky kabelek, batůžků. Přičemž pojem „betonová bariéra“ nepopisuje onen srandovní dálniční monoblok, který odstrčí i rozjetý Jumper, nýbrž sešroubovaný komplex betonových štíhlých elips dlouhých dva až tři metry a širokých půl metru blokující cosi, co bylo ještě před pár lety volně průchozí. Na stanicích metra jsou na nástupištích policejní hlásiče, ve spojovacích chodbách vypuklá zrcadla aby bylo vidět za roh. Policie je pozoruhodně efektivní. Kráčel jsem zvolna St. James parkem k Buckinghamskému paláci a přemýšlel jsem, zda mám té drzé americké imperialistické veverce, ukrývající se v rozkvetlých narcisech, hodit kus rohlíku, nebo na ní bafnout, když mi na hlavou proletěl vojenský vrtulník Mk3 Chinook doprovázený dvěma malými patrně Aerospatiale AS350 Squirrel mířící někam k Wembley. Současně se ozvaly policejní sirény aut uzavírající Buckingham Pallace Road a navazující The Mall. Než jsem stačil vytasit fotografický aparát, od paláce vyjely dvě limuzíny s doprovodnými policejními auty, projely výše zmíněnými ulicemi, policejní vozy zpátky uvolnily provoz a za dvě minuty nebylo po královském konvoji ani památky a provoz plynul dál bez jakkoli pozorovatelných zádrhelů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že je něco takového možné. Každopádně jsem musel přehodnotit svůj plán, kde se zastavím na five O’clock tea, protože v buckinghamském paláci evidentně nebyl nikdo doma.

Londýnské metro. Co mi jako první vytanulo na mysli v londýnskému metru… Je zašlé. Silně připomíná pražské Hlavní nádraží v dobách rozvinutého socialismu. Je to něco, co bylo postaveno v jiné době a je pouze udržováno. Nové je snad jenom zabezpečovací zařízení. Každá stanice má nástupiště v jiné výšce, takže někde vystupujete rovně, někde schod dolů, někde je schod nahoru. Vlaky jsou poruchové a četnost poruch roste s intenzitou deště. Některé vagóny vypadají, že je chtěl použít už Hitler při pokusu o invazi, Britové je zrekvírovali a používají je dodnes. Londýnské metro evidentně není jenom mastnou tyčí pro socky. Potkáte v něm chlapa v montérkách a reflexní vestě, rozveselenou slečnu s růžovými LED diodami ve vlasech a bublifukem v ruce, stejně jako gentlemana, čelícímu s kamennou tváří výše zmíněnému proudu bublin, oděného v kabát z obchodu, kde nejsou u zboží cenovky. Ve špičce metro praská ve švech a lidi jsou neurvalí, ale brzy ráno jsou na nástupištích v centru vidět na zemi povalující se flitry a třpytky opadané z rozjásaných nočních cestujících. Škoda, že jsem nejel některým pozdně nočním spojem…

Londýnské jídlo. Existuje jistý text, ve kterém je psáno, že díky kráse anglických žen a jejich kuchařskému umění se z Anglie stala námořní velmoc. Teď budu vulgární, takže prosím citlivého čtenáře, aby následující dvě, tři věty přeskočil. Současnost je taková, že když se v Londýně týden živíte jídlem uvařeným ze surovin nakoupených v Sainsburys a dalších lidových řetězcích odpovídajících cenově lídlu, nebo peňáku, pak se vrátíte do Čech a dáte si něco k jídlu a pití, tak zjistíte, že se tady za skoro stejné peníze prodávají neuvěřitelně nechutné sračky, které nejsou k jídlu, ale k zblití. Ale učiňme konec vulgarismům. Navštívil jsem Herrods a ač jsem vstupoval obrněn načumováním do výloh britských butcherů a vzdělán mnoha videi, tam jsem hned mezi dveřmi dostal to, čemu se říká kulturní šok. Hned vpravo vedle vstupních dveří je totiž kvintesence toho nejlepšího, co britské steakové řeznictví nabízí. I když za pultem stojí Japonec prostorově vyhlížející jako kříženec samuraje a bojovníka sumo. Zákazník si objednal T-bone steak. Sumista (či samuraj?) otevřel vitrínu, vyndal odpovídající tmavočervený kus masa o rozměrech cca metr na třicet centimetrů protkaný žilkami žluťoučkého loje, lehce přebrousil řeznický nůž úctyhodných rozměrů, zarovnal čelní stranu, protože mu připadala varhánkovatá či co, položil na maso své tři prsty, aby odměřil správný dílek, zakrojil a chvíli počkal, aby si zákazník mohl vyfotit, z jakého kusu kupuje, pak dokrojil, dal na váhu, která ukázala cca tři čtvrti kila. Zákazník chtěl hned zaplatit, ale řezník mu s úsměvem sdělil, že zaplatí, až se nají a půjde domů. Vedle řezníka se zjevil služebný duch, který převzal uříznutý steak a poponesl ho o metr vedle do steakhouse kuchmistrovi, který se o zákazníka staral dále. Bylo to takové britské pojetí automatu Koruna, ale dostalo mě do kolen. Abych upřesnil – do kolen mě dostala představa, že es kommt der Tag, já přijdu do Harrods, za vchodem udělám vpravo v bok, tam ukážu na jeden z kusů hovězího, řezník ho vyndá z boxu, položí na něj tři prsty jako míru… fascinující! Zajímavé je, že mi nepřišla vůbec na mysl kalkulace, že onen nakupující gentleman následně během půl hodiny zkonzumoval ekvivalent mého měsíčního příjmu. Harrods je postaven tak, že takto prostě uvnitř neuvažujete. Tyhle kalkulace začnete probírat až mnohem později, když už jste z obchodu dávno pryč a zíráte třeba na topinku s deseti gramy kaviáru za 25 liber v Caviar House & Prunier. Tehdy si teprve uvědomíte, že za jeden gram originálního Wagyu dáte u Harrods libru. Za jeden gram… Ale také je fascinující, že Wagyu z řeznictví v Harrods vypadá na první pohled poněkud jinak, než je to nabízené tady v Čechách.

Jazykový přístup k cizincům je v Londýně zcela v intencích hesla Cizinec – našinec. Zatímco v Austrálii když na vás Aussie promluví a zaregistruje skelný pohled a zatahující se blánu přes oči, tak přepne z hovorového jazyka do školní angličtiny a mluví na vás pomalu, jednoduchými srozumitelnými slovy a vy pochopíte. V Londýně tomu tak není. Mluvčí opakuje naprosto stejným tempem i přízvukem to, co řekl předtím, a čemu jste nerozuměli. A opakuje a opakuje… a vy civíte a civíte. Ale dá se to časem naposlouchat. Řekl bych, že líp, než australská angličtina, která se skládá jenom z prvních slabik slov, kdy mluvčí zbytek slova jakoby spolkne. Nejlepší na výuku jsou londýnští High level výpravčí under- a overgroundů vybavení vysílačkou. Ti hlásí změny na trati mezi řečí s kolegou a vy si musíte vyzobat, co je služební hlášení a co je kus džouku vyprávěného kolegovi. Chechot kolegy výpravčího, znějící z reproduktorů a připomínající chrčení astmatické ovce v mlhách skotské vysočiny, neobyčejně přispívá ke správné náladě ve skřípajícím polorozpadlém vlaku.  Low level výpravčí má jenom plácačku a tak musí na lidi řvát na vlastní plíce, což je lepší varianta, neboť řve jen v snadno pochopitelných heslech.
Londýn kulturní je obtížně uchopitelná entita, ale vetřel jsem se do anglikánského kostela na Bachovy Pašije. Já vím, říkáte si, že jsem po zhlédnutí baletícího Vamonta patrně zešílel, ale já to vidím tak, že míra mých hříchů ještě nebyla vykoupena a je třeba nového pokání. Představte si novogotický chrám bez jakékoli výzdoby kromě tří lustrů a místa odkud hovoří kněz k věřícím (nevím, jak se to jmenuje, ale kazatelna to není) v podobě černé, litinové, metr a půl vysoké orlice, o jejíž záda je opřena kniha ze které se čte. V chrámu sedí třicetičlenný pěvecký sbor oděný v černém, barokní orchestr oděný v černém, pěvci a pěvkyně oděni v černém a plný chrám posluchačů oděných v černé a šedé. A všichni se tváří, že si vyposlechnou pět, šest taktů, aby se dostali do nálady, a půjdou někoho upálit. Když si člověk uvědomí, že na tom koncertě se sešli posluchači, kteří zamlada upadali do transu při Love, Love Me Do a ňuňali se navzájem při poslechu Hey Jude… Ale tohle téma si nechám pro jiné povídání.

And that’s all folks. O Londýně by se určitě dalo psát dlouho a dlouze, ale už by to nebyly jenom střípky, nýbrž zvířecky nudné pojednání, čemuž se autor vyhýbá jak čert kříži.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 640 komentářů u „Střípky z Londýna,“

  1. Že by úhybný manévr a odvedení pozornosti? 😀

  2. maydo, propíraj se tu dvě naprosto nesouvisející témata . Jednak jakési odpuštěné daně ( které nerevidoval ani Kalousek, a pak akce spojené s vývozem demokraci, humanity atd a souvislost Se zbraněmi .
    Reagoval jsem na názor Modrého ptáka, kterej si myslí, že Afgánci maj fůru peněz ( z drog) a tudíž si mohou koupit jakékoli zbraně.
    Pravě že nemůžou. Všechno prpašovat nelze, a na opravdu pokročilé zbraně nemaj.
    Ani peníze, ani lidi, co by je mohli udržovat a používat.
    myělenka, že by afgánci mohli konkurovat armádě USA v roli zákazníka, v sumách které za výzbroj utrácejí USA je absolutně nesmyslná.

    Nakonec, i isil se v Iráku zmocnil několika letadel a vrtulníků, a nikdy je neuvedl do provozu.

  3. Jo, pardon, ty píšeš o EET.
    Ani to nemá nic společného s Afganistanem, a spojovat téma Afganistan a zbraně s EET v ČR je taky mimo. 🙂

  4. „Jednak jakési odpuštěné daně ( které nerevidoval ani Kalousek,“

    nnikoliv, Halladine, neprobírají se tu „jakési odpuštěné daně“. Probírá se tu buzerace finančního úřadu kvůli tomu, že nějaká babka nepřiznala 15 korun a ministryně nejdřív tvrdila, že se nic takovýho nestalo a když musel a přiznat barvu, tak se vykrucuje jak malej harant.
    Respektive projevujeme tu jistej úžas nad tím, že Ty tvrdíš, že to je přiměřený. Toho podnikatele s odpuštěnejma daněma jsem jen připomněla jako příklad, kdy jsi hájil naopak benevolenci finančního úřadu, ačkoliv šlo o řádově zcela nesrovnatelně větší sumu, o který stát přišel.

    To, co se probírá, je právě EET a Tvoje nepochopitelný měřítka na to, kdy má stát přimhouřit očko a kdy je OK, když zasáhne tvrdě a nekompromisně a ne nějakej podnikatel s odpuštěnejma daněma.

  5. ptakopysku, teze o Myšlence by platila, pokud by občané o válce rozhodovali. Jenže nerozhodují. Státní zaměstnanci vybírají daně, rozdělují si je podle libosti a obyvatelstvo platí (s výjimkou podivínů s jednoduchým libertariánským myšlením).

    PeSi, já jim také nemám v úmyslu nic vymlouvat – jsou žoldáci, takže jsou s alternativou návratu v pytli srozuměni. Ani ve snu by mě nenapadlo je litovat. Mně je líto jen vzácných statků, které vyplýtvali na jejich bezcenné existence, a které jsem nemohl spotřebovat já.

    halladine, měl jsem dilema, jestli je hloupější příspěvek 1097 nebo 1098. Po dvou vteřinách jsem se rozhodl, že 1098 je opravdu ultrakravina.

  6. Dušane, až se ukážeš, WTF?
    Democratic Party files suit alleging conspiracy by Trump campaign, Russia, WikiLeaks to sway 2016 election
    http://www.foxnews.com/politics/2018/04/20/democratic-party-files-federal-lawsuit-alleging-conspiracy-by-trump-campaign-russia-wikileaks-to-disrupt-2016-presidential-election.html
    Mind boggling 🙂

    Literature: Good as Gold
    “It just boggles my mind how you keep boggling my mind. Incidentally, Bruce, what does boggle mean? I’ve been looking it up everywhere but can’t seem to find it in any dictionary in the world, and no one I ask is sure.”

    Gold said, “There’s no such word.”
    “Really?” Ralph found this curious. “How are we able to use it if it doesn’t exist as a word?”
    “Because that,” said Gold, “is how people are.”

  8. maYdo,
    existuje zákon o EET, a tedy je třeba ho dodržovat.
    Pokud si nemocnice najme blbýho doktora, kterej způsobí nějaKOU ŠKODU, je žalována, a zaplatí za to.
    Pokud si podnikatel najme neschopného zaměstnsance, zaplatí taky.
    BABCE SAMOTNÉ SE NIC NESTALO, ONA POKUTU PLATIT NEBUDE.
    Ostatně pochybuju, že ta babka byla neschopná.
    MP , vás ani komentovat nebudu 🙂
    Okomentoval jste něco, co jer můj koníček už nějakých 40 let , a čemu vůbec nerozumíte.
    Jo, ještě něco, maydo.
    Nešlo o jedno opomenutí. Ty opomenutí té babky byly najednou 3.

  9. Hale, jak to, ze byly tri? Vzdyt se nic takoveho nestalo, jak rekla p. ministryne.

    Mimochodem, existuje neco jako odpovednost za skodu. Kdyz prodavacka proda alkohol nezletilemu, taky by mel platit podnikatel? Kdyz je zamestnanec neschopny, anebo neco umyslne domrvi, taky ma zaplatit podnikatel? A kdyz nahodou zastreli otravneho zakaznika, pujde podnikatel sedet?

    Zvlastni predstavy o spravedlnosti… No, vzhledme k tomu, ze je sdili dalsi volici, tak si nic jineho, nez makat u pasu pro korporace, ktere dane plati dle sve ochoty a plati mzdy adekvatni stani u pasu, nezaslouzi.

  10. A samozrejme zakon nemusi dodrzovat ten, kdo si dokaze zaridit u panovnika vyjimku…

    Musim rici, ze dnes ziram…

  11. Kdyby byl ten podnikatel takove hovado, jako p. ministryne, mohl by babku vlacet po soudech. A pravdepodobne na ni slusne vysoudit.

  13. Jen tak mimoděk – tuší někdo, kolik zákonů existuje, leč není dosud vymáháno, jen čekají na svou příležitost, svou chvíli, kdy se někomu bude hodit, že ten zákon je a lze jej využít?
    Pročítáním minulé diskuze jsem nabyla dojmu, že hlavním viníkem toho, že jsme nedostihli Německo, jsou trafiky a jiní drobní podnikatelé. Jejich vinou je státní rozpočet na huntě. Halladin podá podrobnější přehled.

  14. No, ono by asi hlavně bylo docela zábavný porovnání nákladů na vyřízení případu a způsobené škody 🙂

    M\yslím, že je to podobně efektivní jako když jeden můj prastrýc spravoval finance, týkající se rodinné nemovitosti, společné více spřízněným rodinám. Prastrýc byl velmi akurátní pokud šlo o to, aby byly platby spravedlivě rozpočítány, takže, jak pravila jeho snacha „dědeček protelefonuje dvacet korun,a by zjistil, kdo měl hovor za korunu padesát“.

    Několikm poznámek pro Halladina“

    1. uvádím to pouze jako příklad, předmětěm diskuse není můj již nějakých třicet let zesnulý prastrýc, předmětem diskuse zůstává nadále případ babky, která okradla stát o daň z částky 15 korun českých.

    2. Jak vyplývá z bodu 1, citovaný výrok prastrýcovy snachy pochází cca ze sedmdesátých- osmdesátých let minulého století, kdy i telefonní sazby byly poněkdu jiné a navíc je uvedení částka spíše ilustrativní ohledně výnosu prastrýcova konání.
    Předmětěm diskuse nejsou telefonní sazby z dob, kdy dokonce i Ty jsi byl, Halladine, v rozpuku mládí, předmětem diskuse zůstává nadále případ babky, která okradla stát o daň z částky 15 korun českých.

  15. Právě jsem dotočil v ČT příspěvek o james Comeyovi pro nedělních 168 hodin. jsem zvědav, jak sestříhají.

  16. MaYdo – 1114 – proč přistupuješ na tézi, že ona tržba ve výši 15,00 Kč nebyla podrobena dani z příjmů? Přece to, že nebyla odeslána tržba formou EET ještě neznamená, že ona tržba nebyla zahrnuta do základu daně z příjmů.

  17. 1109 Petře, jestliže Ti zaměstnanec státu způsobí škodu nezákonným rozhodnutím, koho budeš žalovat?

  18. 1105 Modrej, jak to že nerozhodují? Nejsou snad suverénem?

  20. 2 Modrý pták ad 1105 – v tom případě doporučuji film „doktor Divnoláska“ a vzácné tělní tekutiny…

  21. 1065 – Matzurko, v Kralupech je to klíšťaty zamořeno. Dnes jsem jich z kocoura vykroutil 21.

  22. Jirko – 1067 – ano, autista v chemické laboratoři je zajímavá představa.

    V prvním ročníku studia chemie na PřFUK jsem měl v prvním praktiku (tuším se tomu říkalo Praktikum z laboratorní techniky) laboratorní stůl vedle kolegyně, která nebyla ani autistka (to se snad tenkrát ni neznalo), ani nic po nikom neházela, ale byla zcela a jednoduše pitomá jak dlabaný necky.

    Projevovalo se to zejména tím, že návody ve skriptech četla shora dolů a postupovala pečlivě bod po bodu, aniž by si před praktikováním pročetla postup v celé délce, včetně poznámek pod čarou.
    Což fungovalo první tak dvě nebo tři lekce, když se vytahovaly kapiláry ze skleněných trubiček a filtrovala se modrá skalice za pomoci vakuového filtračního kelímku a vakuové Erlemayerovy baňky.
    Jak došlo na poněkud složitější experiment, tak mně málem zabila, protože sice velmi precisně bod po bodu podle návodu opatrně protřepávala aluminotermickou směs v plastové lahvi a předpisově manipulovala s hořčíkovou pásku, ale už si nepřečětla poznámku pod čarou v tom smyslu, že finální úkony spočívající v zapálení té hořčíkové pásky a sledování reakce provádíme zásadně na dvoře nebo na balkoně.

    Takže ten kelímek, plný té směsi, zapálila ve vzdálenosti cca. jeden metr, na vedlejším stole. Z experimentálního hlediska to bylo poměrně poučné, protože kdybych ten experiment neviděl na vlastní oči (poté co jsem se, dodnes nevím jak, kvantově přemístil o cca. tři metry stranou), nikdy bych nevěřil jak rychle se ta věc umí propálit laboratorním stolem, dvěma policemi chemického nádobí ve skřínce pod stolem a jak rychle se začne prokousávat v louži taveniny o patro níž…

    Naštěstí kolegyni hned po druhém semestru vyhodili, takže na poněkud nebezpečnější scénáře, odehrávající se třeba v praktikách z organické chemie, nedošlo.

    Jo, ono se dneska poněkud zapomíná na to, že i když někdo něco dělat dle zákona může, zdaleka to neznamená, že by to dělat měl…

  23. 1117
    Přirozeně bude žalovat stát, zastpoupený třeba ministerstvem, pod které patří onen úředník.
    Zaměstnanec může být postižen , treba srážkou z platu, po určitou dobu, ale škodu hradí úřad – třeba ministerstvo spravedlnosti, pokud dojde k neoprávněn=u věznění a podobně.
    Nežaluje se konkrétní policajtm prokurátor anrbo soudce.

  24. Já si měl dát ještě jednoho panáka, pak bych snad měl stejně nevolný pocit, jako po přečtení dnešní diskuze.

    Ale ne, to byla jen nadsázka s pokusem o humor. Díky Bohu za Halladina, kdybychom ho nepoznali, tak bychom nechápali.

  25. 1124

    Jako obvykle – rýpnutí bez čehokoli konkrétního ! 🙂

    Bože, Martine , já tě ale musím nebetyčně srát ! 😀 😀

    Dnes se mi bude skvěle spát, nic nepomůže jako pocit dobře vykonané práce 😀 😀

  26. 1105 Moddrej, Halladin v 1097 a 1098 jen konkretizoval koupěschopnou poptávku. Krom toho to co se nejeví jako trh, tedy svobodný trh, ve skutečnosti je trh probíhající na mnoha úrovních a zahrnující například rozhodnutí politiků na politickém trhu. Co se jeví jako omezení svobody trhu na nějaké úrovni, je výsledkem tržního jednání na jiné úrovni. Včetně kupování hlasů jedněch za peníze druhých. Včetně korupce, vražd, převratů, výměn agentů, mediálního ovlivňování lidí, špiclování, hackingu, klientelismu… Ano, násilí. Můžeš hluboce nesouhlasit, můžeš protestovat, ale to je všechno co můžeš. Lidský svět je takový. Urovní je nespočet, vzájemně se prolínají a ovlivňují. To znamená, že lidský svět nefunguje jen na ieální (či iealistické) úrovni „hrnec za kabát“.

    Plýtvání vzácnými zdroji? Jistě! Proč ne? Jako voda pohánějící vodní kolo. Z pohledu vnějšího pozorovatele, mo(u)drého ekonoma sice plývání, ale z pohledu strůjce toho plýtvání, zajisté že efektivní. Pro něho v jeho horizontu.

    Že nelze vytvořit koupěschopnou poptávku? Co rekama? Co například móda? Vytváření celých životních stylů na míru sociálním skupinám. Vytváření nových potřeb. Nových věcí, na ně navázaných služeb. Zbraně? Ale ovšem. Popudíme jednoho proti druhému. Někoho otrávíme, svedeme na jiného… Boj za svobodu, demokracii, lidská práva…To je úžasný artikl. Staré rachejtle se vystřílí, vláda objedná nové. No kurva, vyrábět Tomahawky, to bych tam ten barel s chlórem hodil sám. Takhle to chodí. Ne sluníčkově a férově „kabát za hrnec“.

  27. 1119 Dano, „Náhrada škody způsobená nesprávným úředním postupem“. To je termitus technikus.

  28. Dodatek, Modrej, ne, že se mi to líbí. Ale to je realita.

  29. 1116 – pravda, Dano, to mi nedocvaklo. Inu, nejsem v daňové problematice tak zběhlá.

  30. skimici, chlápkům v DNC skutečně přeskočilo. Vyšetřování R. Muellera nevede nikam přestože se už rýpe ve věcech, které nemají s volbami nic společného a udály se mnoho llet před tím než Donald vůbec začal uvažovat o kandidatuře.teď, když do jeho právního teamu nastoupil Giuliani, tlak na Muellera, aby vyšetřování ukončil vystupňuje. Je to skutečně zoufalý pokus a je tak směšný, že Trumpovi opět poskočí preference.

  31. TAk třeba zrovna to EET bych viděla jako příklad vyvolané poptávky.

    Podnikatel si musí proto pořídit připojení, pokud ho nemá, pořídit potřební zařízení, zajistit si servis, stát potřebuje zajistit úřad, kde se budou data přiojímat a zpracovávat, zajistit vše potřebné pro kontrolu, vybavit příslušná pracoviště. Po ničem z toho by nebyla poptávka, kdyby stát nenařídil EET.

  32. „Dnes se mi bude skvěle spát, nic nepomůže jako pocit dobře vykonané práce“

    Ano, Halladine, dnes jsi zase perlil jako už dlouho ne 😀

  33. 1125 ve spojení s 1124 – přeji ti příjemné usínání, vím, že to mají někteří důchodci těžké.

    Nevím proč, ani kde jsi nabyl dojmu, že mě sereš. Mě serou úplně jiné a důležitější věci a ani s nimi nic nenadělám. Naopak, ty mě nesereš a už to tady opakuji poněkolikáté. Jsi vzorovým příkladem myšlení, které je mi cizí. Proto se rád poučím, protože bez tebe by mi existence takového tvora nepřipadla možná.

    Jako pozorovatel mohu jen obdivovat tvoji schopnost překroucení a úkroků stranou, kterou jsem si pracovně, už dávno, nazval jako „kroucení se jako přeseknutá žížala“. Jsi v tom dokonale důsledný a proto učebnicovým příkladem. Jsem přesvědčen, že nejen pro mě. Good night, sleep tight, don’t let the bedbugs bite“!

  35. Martine,

    uvědomuješ si, že už léta jso tu kromě komentování mých vyjádření nenapsal nic, co by bylo zajímsavé, nebo dokonce poučné ? 😀

  36. Schumachere, někdo vynaloží zdroje (náklady) na produkci statku, jehož cena (výnos) je nižší než vynaložené náklady nebo žádný, protože statek nekupuje nikdo. Výnosy jsou nižší než náklady, tudíž přichází bankrot. Zkusí se vyhnout bankrotu a přesvědčí státního zaměstnance, aby jeho statek koupil a vyvezl ho do prostředku ničeho. Tohle je vytvoření poptávky? Jedná se o klasický způsob nazvaný přerozdělování. Někdo byl příliš optimistický a koupěschopnou poptávku přecenil. Tudíž zkusí jiný způsob a v jiném oboru, když selhal v odhadu koupěschopné poptávky. Stejně jako samoživitelka, která si pořídila dítě, jež není schopna uživit, tudíž chodí somrovat o přídavky. Ale nazývat tohle vytvořenou poptávkou??? Existuje poptávka po bezpracném příjmu, tudíž se najdou jedinci, kteří nabídnou svoje zdroje a pokusí se v soutěži uspět. Ale přestalo mě bavit stále vysvětlovat dokola stejnou věc – tudíž, tohle byl poslední případ.

    Reklama – moje oblíbené téma, jak mágové vytvářejí efekt závislosti a lidé běží a kupují nepotřebné harampádí, protože „pavlovův efekt“. Reklama (inzerce, oznámení) je způsob, jak lidem oznámit, že je k dispozici něco. Abych zvolil nekontroverzní příklad: nápis Restaurace nad domem. Už tady není obyčejný nájemní dům, už se sem můžete přijít občerstvit. Také jsem o ní psal u K. Galbraitha. Od dob von Hayekova The Non Sequitur of the Dependence Effect už tohle není téma. Pak se ještě objevila studie o „brýlích“, která položila na stůl důkaz, že státy, které optikům zakazovaly inzerovat, měly o 25 – 40 % dražší brýle. Někdy je reklama hezčí, někdy méně, ale jen informuje.

  37. Dobré zas ráno… Tak dneska by to šlo!
    Je tam až nechutně krásně…

  38. Stať o reklamě jsem si dovolil odeslat kamarádům z marketingu.
    Chci , aby měli také tak veselé ráno jako já…..

  39. 1136 Modrej, ono přerozdělování je úžasný byznys. Jenže ne na úrovni hrnec za kabát. Že obsahuje prvek násilí a že nerozhojňuje užitečné statky, je jasné. To nerozporuju.

    Jenomže v reálném světě jsou i loupežníci, podvodníci a jiní darebáci, jejichž jednání sledující jejich zájem se řídí stejnými obecnými ekonomickými zákony jako jednání výrobců hrnců a kabátů. Akorát na jiné úrovni. Trh střihačů ovcí. Soutěž o ovce. Ty ovce jsme napříkla my. Vztah hrnec za kabát je popsaný a jasný.

    Mně zajímá ekonomie jako nástroj zkoumání chování mimo „svobodný trh“ na úrovni hrnec za kabát.

    Například virtuální měna(y).

  40. Lidé si svobodně cosi směňují, zkoumám trh, rozhoduju se. Pak jako Deus ex machina zásah z jiné úrovně, kde se dělá „politický“ byznys. A já se musím zabývat analýzou a mírou toho vlivu.

  41. Co se týče reklamy, to je na zajímavou extra diskusi.

  43. 1135 halladine, nevím co Tě na tom u právníka udivuje. Někteří se komentáři i úspěšně živí.

  44. Sakra, dnes už potřetí do stavebnin.

    Schumi,

    ty jsi taky právník 😉 Ale alespoń se jeden od Tebe dozví, jak opravit tiskárnu 😀

  45. Dobré sváteční dopolední,
    ano i zde je obloha modrá jak malovaná, ptactvo řve jak o závod, kočky se mi prohánějí zahradou a z rozkvetlých stromů by nejeden impresionista dostal psotník v marné snaze tu prchavou krásu zachytit 🙂
    Což znamená že po požití rychlého oběda vytáhneme sekačku, hrábě, semena, sázecí kolíky… soused napouští bazén.
    Dušane, tak to váš kocourek skóruje, na tom našem jsou to tak dva-tři. On je černobíle flekatý, a něco netřeba vykrucovat, neb to po něm terpve leze a v bílých chlupech se to hned zjistí. A je úúúplně jedno, jakou kapičku či obbojek aplikujeme, zdejším klíšťatům to všechno jde asi náramně k duhu… ještě zkusím, pokud to snese, natřít do uší levandulový olejíček a posypat krmení kvasnicema. Ale jsem skeptik.

    Halle,
    ad 1135, možná bys měl komentáře Martina tt skutečně číst. Všechny. Já od něho mnohá poučení i zajímavosti četla.

    A jdu kvedlat krupičkovou zavářku do hovězího vývaru.

  46. Schumachere, obávám se, že Ti nerozumím.

    Máme skupinu zákazníků – voliči, která poptává bezpracný příjem. Máme skupinu Y – stranu, která nabízí bezpracný příjem prostřednictvím daní. Skupina Y je tvořena mnoha skupinami Y1 až Ynevímkolik, kteří mezi sebou zápasí o zákazníky. Všichni se rozhodují podle běžných nástrojů: výnosy/náklady. Někteří mají „práh bezectnosti“ někde a jiní někde jinde – užitek je subjektivní, tudíž neměřitelný. Práce je dřina. Zaměstnání je snadné. Proto se neúspěšní snaží přenést svoje aktivity z „trhu pracovního“, na „trh politický“ v naději, že uniknou zákonitostem pracovního trhu: výnosům/nákladům, což se skutečně krátkodobě daří. Než si všimnou ostatní a jdou si urvat vlastní kus marže. Politický trh podléhá stejným zákonitostem – je tam omezené množství zdrojů, což pocítili na vlastní kůži tradiční zastánci neschopných: KSČ a ČSSD. Ale tohle jsem Ti vysvětloval na lupičích a vrazích velmi nedávno.

  47. Petře, kpi – chi chi chi. „marketéři“ přesně vědí, že když je ti vedro v kuchyni, tak jdi do obýváku, když máš hlad, tak se najez a po listopadu přichází prosinec. Podnikoví politologové.

  48. Z jiného sudu: výměna oleje ve venkovském autoservisu.
    Já, že naposledy dlouhoživotnostní extra olej. Technik: Kterej blbec vám to řekl? Já, že ve značkovém. Vypustil jakýsi hnusný hnědý sajrajt, vyměnil filtr, nalil jakési „Brólio“ 10W40 od Shellu, prohlídnul podvozek, že v pořádku. Když už to bylo na zvedáku, promazal řazení. A že jestli mám ten motor rád, ať měním po deseti tisících. Vypláznul jsem sakumprásk necelých jedenáct set a spokojeně odfrčel. Mám to při cestě, příště přijedu zas.

  49. Schumi, predpokladam, ze jsi dostal EET uctenku 😀

  50. Petře,
    předpokládáš špatně. Na řemeslníky to ještě nedorazilo 🙂

Komentáře nejsou povoleny.