…aneb nahlédnutí pod britskou pokličku.
Ptakopysk podivný, únor 2018 (© Josef Bouček)
Nerad cestuji. Nevím, jestli je to z principu, nebo jestli jsem potomek někoho z lovců mamutů zabloudivšího při každoročním podzimním treku „Nažer se borůvek“ vedoucího z Předmostí na Šumavu, kterého přestalo bavit blomcat pořád sem a tam a usadil se natrvalo pod Blaníkem. Těžko říci. Ale úradek hvězd je pro můj osud daný – prostě nerad cestuji a do zahraničí obzvláště nerad, protože jsem od narození blbej na jazyky. Letos na mě byl vyvinut nátlak takového kalibru, že jsem ještě rád souhlasil s cestou do Londýna. Ba dokonce mi bylo naznačeno, že bych se měl těšit, takže jsem se tedy těšil.
Let do Londýna pilotoval britský pilot, takže probíhal dle očekávání – stoupání při startu na hraně pádové rychlosti, takže se kabinou rozléhalo praskání ušních bubínků, přistání provedeno volným pádem na letištní plochu, takže jsem se zájmem nahlížel na křídla, zda na nich nejsou boule od zaražených podvozkových noh, zatímco ostatní cestující páčili zaseknuté čelisti, či chytali vyražený dech. Zpáteční cesta byla v režii českých pilotů a tak byl start i přistání absolutně pohodový. Vzduch je prostě naše moře už od dob onoho srandovního strejdy v brejličkách s bradkou. Nějak od M se jmenoval.
První setkání s britskou civilizací se odehrálo hned za letištními vraty na nástupišti autobusu. Jedna cestující odmítla pokyn řidiče, aby si dala zavazadlo do kufru autobusu, neboť v něm měla noťas a další elektroniku. Řidič vyslechl argumenty, zopakoval pokyn, aby dala zavazadlo do kufru a pak bez mrknutí oka zavolal policii, která dotyčnou cestující bez dalšího mrknutí oka vytřídila z autobusu. S podobně razantním chováním řidiče jsem se setkal ještě jednou. V barevné čtvrti nastoupila na poslední chvíli do doubledeckeru velice pěkně oblečená dívenka v hidžábu, „odpípla“ si vstup a jala se stoupat do prvního patra. Již rozjíždějící se autobus zastavil, řidič vyběhl nahoru do patra, proběhl velmi krátký rozhovor mezi ním a dívenkou plný slov „ticket“, „pay“ a „sorry“, dívenka sestoupila s řidičem dolů, dvakrát se ozvalo pípnutí čtečky a pak už jenom mluvil řidič, otevřely se dveře a dívenka vystřelila na chodník jak raketa. Celou dobu byl zablokovaný provoz v daném pruhu, všichni v klidu čekali, až řidič vše vyřeší a rozjede se. V Čechách by takový řidič MHD měl patrně na krku soud za rasistický přístup k cestujícím, pokud by ho už na té silnici nezmlátil někdo ze zablokovaných řidičů. Revize jízdenek v londýnské MHD probíhá tak, že na zastávce obstoupí autobus kordon policistů, do autobusu vstoupí revizoři a zkontrolují cestující. Nevím, jestli je to běžné, viděl jsem to jenom jednou.
Na Londýnu je vidět, že je to bývalé centrum obrovské koloniální říše, nad kterou slunce nezapadalo. Je barevný. A to tak, že hodně. Já jsem se pohyboval primárně v zónách „free of charge“, ne že bych byl škudlil, jako spíše proto, že muzea a galerie, která jsem chtěl navštívit, byla národní, královská a tudíž se vstupem zdarma. V těchto muzeích je personál barevný, až oči přecházejí. Od sýrově bílých až k ebenově černým. Všichni se vyznačovali vysoce efektivním a profesionálním přístupem a znalostí všeho, co patřilo do jejich okruhu působnosti, což bylo svým způsobem fascinující. Na okamžik jsem si představil cca kopu a dva mandele lidí, které mi bylo spatřit ve frontě u vstupu do Natural History Museum, jak se snaží dostat na první nádvoří Pražského hradu, ale fantazie mi selhávala. Personál Přírodovědného muzea v počtu jedné semaforistky na vchodu a tří sekuriťáků uvnitř, totiž frontu hladce odbavil během čtyř minut.
Možná se tážete, proč sekuriťáci na vchodu. Asi takto – když přijedete do Londýna z českého venkova, okamžitě si všimnete něčeho, co místní obyvatelé pravděpodobně nevnímají. Tak nějak vám vytane žába sedící v hrnci s vodou, kterýžto je postaven na zapnutý vařič. To něco jsou bezpečnostní opatření. Všudypřítomná ozbrojená policie, členové bezpečnostních agentur, bezpečnostní rámy, betonové bariéry, vchody zesložitěné klikatým labyrintem zábradlí a omezené na šířku tak, aby vstupem prošla pouze jedna osoba, prohlídky kabelek, batůžků. Přičemž pojem „betonová bariéra“ nepopisuje onen srandovní dálniční monoblok, který odstrčí i rozjetý Jumper, nýbrž sešroubovaný komplex betonových štíhlých elips dlouhých dva až tři metry a širokých půl metru blokující cosi, co bylo ještě před pár lety volně průchozí. Na stanicích metra jsou na nástupištích policejní hlásiče, ve spojovacích chodbách vypuklá zrcadla aby bylo vidět za roh. Policie je pozoruhodně efektivní. Kráčel jsem zvolna St. James parkem k Buckinghamskému paláci a přemýšlel jsem, zda mám té drzé americké imperialistické veverce, ukrývající se v rozkvetlých narcisech, hodit kus rohlíku, nebo na ní bafnout, když mi na hlavou proletěl vojenský vrtulník Mk3 Chinook doprovázený dvěma malými patrně Aerospatiale AS350 Squirrel mířící někam k Wembley. Současně se ozvaly policejní sirény aut uzavírající Buckingham Pallace Road a navazující The Mall. Než jsem stačil vytasit fotografický aparát, od paláce vyjely dvě limuzíny s doprovodnými policejními auty, projely výše zmíněnými ulicemi, policejní vozy zpátky uvolnily provoz a za dvě minuty nebylo po královském konvoji ani památky a provoz plynul dál bez jakkoli pozorovatelných zádrhelů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že je něco takového možné. Každopádně jsem musel přehodnotit svůj plán, kde se zastavím na five O’clock tea, protože v buckinghamském paláci evidentně nebyl nikdo doma.
Londýnské metro. Co mi jako první vytanulo na mysli v londýnskému metru… Je zašlé. Silně připomíná pražské Hlavní nádraží v dobách rozvinutého socialismu. Je to něco, co bylo postaveno v jiné době a je pouze udržováno. Nové je snad jenom zabezpečovací zařízení. Každá stanice má nástupiště v jiné výšce, takže někde vystupujete rovně, někde schod dolů, někde je schod nahoru. Vlaky jsou poruchové a četnost poruch roste s intenzitou deště. Některé vagóny vypadají, že je chtěl použít už Hitler při pokusu o invazi, Britové je zrekvírovali a používají je dodnes. Londýnské metro evidentně není jenom mastnou tyčí pro socky. Potkáte v něm chlapa v montérkách a reflexní vestě, rozveselenou slečnu s růžovými LED diodami ve vlasech a bublifukem v ruce, stejně jako gentlemana, čelícímu s kamennou tváří výše zmíněnému proudu bublin, oděného v kabát z obchodu, kde nejsou u zboží cenovky. Ve špičce metro praská ve švech a lidi jsou neurvalí, ale brzy ráno jsou na nástupištích v centru vidět na zemi povalující se flitry a třpytky opadané z rozjásaných nočních cestujících. Škoda, že jsem nejel některým pozdně nočním spojem…
Londýnské jídlo. Existuje jistý text, ve kterém je psáno, že díky kráse anglických žen a jejich kuchařskému umění se z Anglie stala námořní velmoc. Teď budu vulgární, takže prosím citlivého čtenáře, aby následující dvě, tři věty přeskočil. Současnost je taková, že když se v Londýně týden živíte jídlem uvařeným ze surovin nakoupených v Sainsburys a dalších lidových řetězcích odpovídajících cenově lídlu, nebo peňáku, pak se vrátíte do Čech a dáte si něco k jídlu a pití, tak zjistíte, že se tady za skoro stejné peníze prodávají neuvěřitelně nechutné sračky, které nejsou k jídlu, ale k zblití. Ale učiňme konec vulgarismům. Navštívil jsem Herrods a ač jsem vstupoval obrněn načumováním do výloh britských butcherů a vzdělán mnoha videi, tam jsem hned mezi dveřmi dostal to, čemu se říká kulturní šok. Hned vpravo vedle vstupních dveří je totiž kvintesence toho nejlepšího, co britské steakové řeznictví nabízí. I když za pultem stojí Japonec prostorově vyhlížející jako kříženec samuraje a bojovníka sumo. Zákazník si objednal T-bone steak. Sumista (či samuraj?) otevřel vitrínu, vyndal odpovídající tmavočervený kus masa o rozměrech cca metr na třicet centimetrů protkaný žilkami žluťoučkého loje, lehce přebrousil řeznický nůž úctyhodných rozměrů, zarovnal čelní stranu, protože mu připadala varhánkovatá či co, položil na maso své tři prsty, aby odměřil správný dílek, zakrojil a chvíli počkal, aby si zákazník mohl vyfotit, z jakého kusu kupuje, pak dokrojil, dal na váhu, která ukázala cca tři čtvrti kila. Zákazník chtěl hned zaplatit, ale řezník mu s úsměvem sdělil, že zaplatí, až se nají a půjde domů. Vedle řezníka se zjevil služebný duch, který převzal uříznutý steak a poponesl ho o metr vedle do steakhouse kuchmistrovi, který se o zákazníka staral dále. Bylo to takové britské pojetí automatu Koruna, ale dostalo mě do kolen. Abych upřesnil – do kolen mě dostala představa, že es kommt der Tag, já přijdu do Harrods, za vchodem udělám vpravo v bok, tam ukážu na jeden z kusů hovězího, řezník ho vyndá z boxu, položí na něj tři prsty jako míru… fascinující! Zajímavé je, že mi nepřišla vůbec na mysl kalkulace, že onen nakupující gentleman následně během půl hodiny zkonzumoval ekvivalent mého měsíčního příjmu. Harrods je postaven tak, že takto prostě uvnitř neuvažujete. Tyhle kalkulace začnete probírat až mnohem později, když už jste z obchodu dávno pryč a zíráte třeba na topinku s deseti gramy kaviáru za 25 liber v Caviar House & Prunier. Tehdy si teprve uvědomíte, že za jeden gram originálního Wagyu dáte u Harrods libru. Za jeden gram… Ale také je fascinující, že Wagyu z řeznictví v Harrods vypadá na první pohled poněkud jinak, než je to nabízené tady v Čechách.
Jazykový přístup k cizincům je v Londýně zcela v intencích hesla Cizinec – našinec. Zatímco v Austrálii když na vás Aussie promluví a zaregistruje skelný pohled a zatahující se blánu přes oči, tak přepne z hovorového jazyka do školní angličtiny a mluví na vás pomalu, jednoduchými srozumitelnými slovy a vy pochopíte. V Londýně tomu tak není. Mluvčí opakuje naprosto stejným tempem i přízvukem to, co řekl předtím, a čemu jste nerozuměli. A opakuje a opakuje… a vy civíte a civíte. Ale dá se to časem naposlouchat. Řekl bych, že líp, než australská angličtina, která se skládá jenom z prvních slabik slov, kdy mluvčí zbytek slova jakoby spolkne. Nejlepší na výuku jsou londýnští High level výpravčí under- a overgroundů vybavení vysílačkou. Ti hlásí změny na trati mezi řečí s kolegou a vy si musíte vyzobat, co je služební hlášení a co je kus džouku vyprávěného kolegovi. Chechot kolegy výpravčího, znějící z reproduktorů a připomínající chrčení astmatické ovce v mlhách skotské vysočiny, neobyčejně přispívá ke správné náladě ve skřípajícím polorozpadlém vlaku. Low level výpravčí má jenom plácačku a tak musí na lidi řvát na vlastní plíce, což je lepší varianta, neboť řve jen v snadno pochopitelných heslech.
Londýn kulturní je obtížně uchopitelná entita, ale vetřel jsem se do anglikánského kostela na Bachovy Pašije. Já vím, říkáte si, že jsem po zhlédnutí baletícího Vamonta patrně zešílel, ale já to vidím tak, že míra mých hříchů ještě nebyla vykoupena a je třeba nového pokání. Představte si novogotický chrám bez jakékoli výzdoby kromě tří lustrů a místa odkud hovoří kněz k věřícím (nevím, jak se to jmenuje, ale kazatelna to není) v podobě černé, litinové, metr a půl vysoké orlice, o jejíž záda je opřena kniha ze které se čte. V chrámu sedí třicetičlenný pěvecký sbor oděný v černém, barokní orchestr oděný v černém, pěvci a pěvkyně oděni v černém a plný chrám posluchačů oděných v černé a šedé. A všichni se tváří, že si vyposlechnou pět, šest taktů, aby se dostali do nálady, a půjdou někoho upálit. Když si člověk uvědomí, že na tom koncertě se sešli posluchači, kteří zamlada upadali do transu při Love, Love Me Do a ňuňali se navzájem při poslechu Hey Jude… Ale tohle téma si nechám pro jiné povídání.
And that’s all folks. O Londýně by se určitě dalo psát dlouho a dlouze, ale už by to nebyly jenom střípky, nýbrž zvířecky nudné pojednání, čemuž se autor vyhýbá jak čert kříži.
Asád vrátil Frantíkům řád čestné legie. Prej od amerikých slohů mu metálů netřeba.
1149 Předmětem kontraktu byla výměna oleje. Když už to bylo na zvedáku, kontrola podvozku a promazání řazení. Nic víc. Předpokládám, že jsem to napsal srozumitelně.
Btw, pro případ nutné jiné potřeby vozím hajzlpapír. V roli. Třívrstvý.
1144 halladine, nejsem. Jenom se tím živím.
1147 Modrej, ovšem reklamní byznys kvete. Kulaté melouny! Zahnuté banány! Zelené okurky!
1142 -1151
1142
Sakra, zase jsem něco přehlédl….
Schumi, to je v pořádku – reklama (propagace) je úctyhodné živobytí. O marketingu bych nic podobného neřekl.
https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=1718440768194025&id=418666888171426
Ty komentáře jsou jednostranně ! Není na to nějaký zákon ?
[1142] KPI u marketingu? Něco jako kolik promile zvládne?
Ahoj. V pátek odpoledne na ČRo radiožurnál byl naprosto šílený zpravodajský vstup. V Norsku bude teď někdy důležitý státní svátek, což je tam velká událost. Zpravodaj ČRo vyslaný přímo na místo (myslím že Tromso), přijel do Norska zjistit jak to bude s balónky. Obvykle spousta Norů nakoupí barevné balónky a vypouští je. A to je problém. Zpravodaj obsáhle referoval, jak se k tomu jednotlivá norská města staví. Existují dvě skupiny. První, radikální (zelení) chce balónky úplně zakázat (znečiŠťujeme planetu). Druhá, umírněná, prosazuje jen zákaz balónků plněných héliem, protože je vzácné. Měly by se plnit jen vzduchem, což má významnou výhodu, že neuletí. Souboj těchto dvou skupin je napínavý a zpravodaj podrobně referoval, jak se k tomu staví radní jednotlivých norských měst.
Závěr (můj):
1. Jsme vysmátí jako lečo, když vyšleme za své peníze člověka do Norska podrobně referovat o této „záležitosti“
2. V ČRo maj kupu peněz a nevědí roupama co dělat :-).
A pak že prý jsou u nás či jinde ve světě nějaké problémy .-).
>> Oteplovač [1161]
Tenhle přístup má svoji tradici a tradice – jak známo – se musí zachovávat.Je to už pár desítek let, kdy na jednom jazykovém soustředění vyprávěla nějaká sekretářka z PZO Tuzex historku, jak její šéf odjel na 14 dní do Španělska, aby „sondoval možnost dovozu španělských toaletních mýdel pro PZO Tuzex“. Na poznámku, že normální podnikatel by napsal na obchodní oddělení španělské ambasády a za krátký čas by obdržel několik balíků se vzorky mýdel od řady výrobců, pravila dotyčná, že jí je to jasné a stejně tak je to jasné i jejímu šéfovi. Ovšem to by přišel o ten výlet za cizí peníze.
Dobrý podvečer… 2 Oteplovač – měli by je plnit argonem – pak by na nich mohli demonstrovat volný pád v rezistentním prostředí a měli by jistotu, že opravdu neulítnou…
A ještě k té vymátosti. Mám pocit, že ti Norové jsou ještě vysmátější. Prostě nevědí roupama co dělat.
Norové jsou tak vysmátí, že slíbili meloun eur na pomník v Letech
nešlo by ho vyprjektovat z heliových balonků?
Dobré zas ráno… Tak jsme včera měli sraz se spolužáky z gymplu. Sešlo se nás cca 2/3 a už se taky bohužel kácí v našem lese. Ale důležité bylo, že jsme se všichni poznali. Tak to s náma ještě není tak zlé… Smůlu měla spolužačka, co se na ten sraz hodně těšila a včera ráno jí odvezli do špitálu s nějakým náhlým zánětem, takže smůla. No, nějak nemládneme, kdo by to řekl…
Dobré ráno vespolek,
tak to budou v Letech pomníky dva. Škoda, že slíbené peníze raději nepoužijí na skutečnou integraci romského obyvatelstva. Třeba by to v Norsku zvládali lépe… ?
No, dva asi nebudou. Přispějou na ten jeden.
Sranda by byla, kdyby se projektanti pod očekáváním těch peněz „rozmáchli“, vyprojektovali něco velikého, a Norové pak tu nabídku stáhli.
Dobré ráno,
včera byl asi den srazů, my měli sraz ročníku z fakulty. Popravdě řečeno, holky jsme se poznaly všechny, ale u některých kluků jsem dost tápala. Budiž mi omluvou, že sraz byl po deseti letech a dostavilo se několik jedinců, které jsem neviděla od promoce.
I u nás už se kácí, ale to není nic nového, dva spolužáci odešli ještě než jim bylo třicet…
A nemládneme, to je fakt, protože přibývají babičky a dědové.
Halle,
jeden památník tam už je přes dvacet let. A rozšiřoval se.
BTW, prasečák nestál na místě tábora, neboť kvůli hygienickým předpisům (tyfová epidemie v táboře během války) na tom nesmí stát nic. Takže jen travnatá plocha patřící k vepřínu.
https://budejovice.idnes.cz/pamatnik-lety-u-pisku-0tv-/budejovice-zpravy.aspx?c=A150513_2161961_budejovice-zpravy_epkub
http://www.lety-memorial.cz/
Matzurko,
bůhví jak to je . Já kdysi četl, že ten pomník prý nestojí na správném místě.
A je to je pomník, památník asi bude něco většího, bych řek. Budova s muzeem atd.
Ale přirozeně, můžu se mýlit.
Prý tam bude vyzdobený panelák z Chánova …
1173 Ve stánku s občerstvením se bude prodávat heroin, pervitin a toluen.
1164 To je přejde až se vyčerpají ložiska v Severním moři a změnou mořských a vzdušných proudů se ochadí. Multigender kulti a dalšá nesmysly je rychle přejdou až budou bojovat o holé přežití. Tak i jinde.
Halle,
koukni na ty odkazy. Nebo si obrázky vygůgli. Vzhledem k velikosti tábora jsou IMHO pieta i památník dostatečné. Nebo to celé chtějí postavit znovu ?
1158 Modrej, proč by marketing neměl být úctyhodný? Pro mě s reklamou splývá. Marketáři jsou placeni aniž by mířili bambitkou. Nákupřím jejich pracovní síly jsou považování za užitečné. Protože „má je každá firma“ proto to určitě k něčemu je, proto i my“.
Jako v případě jiného zboží, třebaže možná kdyby na trhu nebylo, vůbec nic by se nestalo. Například rozedrané nové oblečení jak z odpadového kontejneru. Nesmysl prodávaný za nesmysl. Jenže poptávaný, vyráběný, prodávaný. Jako lídlo „bez kalorií“.
Oblečení, které neobléká, jídlo, které neživí. Třebaže většina lidí na Zemi má preference opačné tak jako v dobách dřívějších. Z pohledu vnějšího pozorovatele se to jeví jako nesmysl.
Jenže, humanaction. Lidé v závislosti na tom kteří, kdy a kde, vymýšlejí si nesmysly, chtějí nesmysly, za nesmysly kupují nesmysly. Přitom plýtvají zdroji, kteří jiní lidé jindy a jinde považijí za vzácné. Které jim v jejich době a čase nepřipadají vzácné.
Z nějaké příčiny jim to přináší uspokojení. Což se v nějakém čase se nějak kauzálně projevuje. Technologicky, sociálně a biologicky. To, že náš „teď a tady“ svět je takový a ne právě jiný, je toho důsledkem.
A „teď a tady“ je příčinou toho, že zítřejší svět bude takový jaký bude. Třeba s ještě úžasnějším marketingem s ještě úžasnějšími naleštěnými prdy, a nebo naopak, s bojem za holé přežití ve snaze nechcípnout hladem a zimou. Ovšem do té doby…
Tak proč marketing a marketáři by neměli být úctyhodní? Když za úctyhodné jsou považováni jiní obchodníci s naleštěnými prdy? V porovnání s kterými marketing je relativně neškodný. Třebaže pořádně nevím, co a k čemu je ten marketing. Ale někteří to urřitě vědí, když za něj platí.
A zde typicka provokace kontroloru, jak jsme se o nich bavili nahore…
https://echo24.cz/a/SsaBk/dalsi-sikana-financni-spravy-za-minutu-rozdilu-v-eet-pokuta-tri-tisice
1176 Navrhuji tuhle diskusi o tomhle ukončit. Je příliš dlouhá a zabíhá do naprostých nepodstatností. Je příkladem myšlenky někým považované za Myšlenku. Příznačně bránící myšlení. Jediné, co z mého pohledu je blbé, že je to plýtvání penězi daňových poplatníků – producentů užitečných statků na základě obchodního projektu využívajícího sociální skupinu, která ve své většině užitečné statky neprodukovala, neprodukuje a nebude produkovat, nýbrž je a bude jejich příjemce a jejíž civilizační přínos je záporný.
Matzurko,
já tu fotku toho pomníku viděl. I tu rekostrukci baráku v táboře.
1178 Petře, vysvětlení je snadné. Účelem kontroly je zjistit poruchový stav. I kdyby kontrolou měl být vyvolaný. Protože jen při zjištění poruchového stavu je provádění kontroly hodnoceno jako efektivní. Na hodnocení záleží…
V době nedemokratické a nelidskoprávní jsem se kontrol účastnil. Ke spokojenosti stačilo najít drobný nedostateček. I kdyby z betonu měl být vykopaný. Jenže v těch případech nešlo o pokutu, ale o lejstro, že v podstatě dobré, ale že… Pak přišlo lejstro, že napraveno. Spokojeně založeno, odškrtnuto, vykázáno.Všichni spokojeni. A zas nějakou dobu byl klid. Až zas bylo potřeba vykázat, že…
Nic se nezměnilo. Tedy změnilo, jak o tom svědčí tenhle případ. K horšímu. Tehdy šlo jen o to lejstro.
A tak do nastupu Babise a jeho mordparty byly tyto excesy FU mnohem vzacnejsi. Pravdou je, ze byly, a na nektere jsem poukazoval… Ale byly to excesy. Dnes je to norma.
Nu, ale kdyz to tak volici chteji…
A co se tyce pochopenbi pro kontrolory, kteri musi… Jsou proste prace, ktere se nedelaji.
Aktuálně : Sestavování vlády. Jak ještě dlouho…
Hodnotová nekonzistence je příčinou politické nekonzistence. Politická nekonzistence je příčinou nekonzistentní vlády. Nekonzistentní vláda přidozeně není schopna konzistentně vládnout.
1183 Jistěže, Petře.
Ovšem práce…je zboží jako každé jiné.
Poctivější by bylo říci „Jsou práce, které byuch nedělal.“
Práce strážného na Kosmické lodi Vogonské stavební flotily má svá specifika.
Zvlášť když jejím kapitánem je prostetnik Vogon Jelc…
Pravdou je, ze nekdy se to vymsti… Delat hlidace v SS take byla jen prace…
Srovnávat SS a berňák 🙂
https://www.focus.de/politik/ausland/marsch-in-budapest-zehntausende-demonstrieren-in-ungarn-gegen-orban_id_8806031.html
„Wir sind die Mehrheit!“
No jiste, volby jsou jen takovou zbytecnosti. Bude Majdan?
Demokracie se nam uzasne rozviji.
A tak, Halle, je pravdou, ze v SS se nasli lide, co meli slitovani…
Například takový Eichmann – pečlivý spediční úředník. který jaktěživ nikomu nezkřivil vlásek…
Jeho logistika byla excelentni.
Při služební cestě v Osvětimi se mu dokonce udělalo nevolno.
Snad i pani kontrolorka, co zlikvidovala trafiku se 71 letou prodavackou, se malinko zamyslela… Ale zakon je zakon, ze ano. Ma sve predpisy a rozkazy.
A koneckoncu, jestli majitel prodavacku proskolil a ona to nezvladla, muze se s ni soudit o nahradu skody, ze ano.
1192 Petře, ano, zákon je zákon. Dodržování špatného ba dokonce zhoubného zákona je nutno důsledně vynucovat. Ne jen někdy. Protože jen důsledné vynucování takového zákona, jen nejen špatné ale i zhoubné důsledky jsou způsobilé vytvořit zpětnou vazbu vedoucí k jeho zrušení. Ne kontrolor je vinen, ale vydavatel zákona je vinen.
Je nutno si v tom udělat jasno. V principech. Ne, že někdy, z nějakých poměrů je vinen i kontrolor, jindy, za nějakých poměrů je vinen jen vydavatel. Nebo za nějakých poměrů ani jeden ani druhý, protože odpovědnost nenese nikdo jmenovatelný, ale nese ji ono známé “SE”.
V demokracii, třebaže zastupitelské, nesou odpovědnost všichni. I bába trafikantka. Mělo by se to projevit tím, koho příště bude volit. Ona i její příbuzní, přátelé….
Jenže to tak nebude. Protože v takových souvislostech tak daleko nedohlížejí, nespojují si jedno s druhým. V době rozhodování už zapomenou a jestliže využijí volebního práva, budou většinou volit podle klubových barev nebo podle momentálních emocí. Mnozí mávnou rukou “vono je to jedno, všechno je to stejná pakáž” a odfrčí na chalupy a chaty. Spokojeni, když na ně ta zákonná debilita nedopadla. Jako ovce ve stádě spokojená, že vlk neodchytil právě ji.
Co se s tím dá dělat? Prakticky nic. Nejsou společné spojující hodnoty, společné spojující zájmy. Jen čas od času to skončí malérem. Defenestrací, gillotinou na náměstí, krvavým převratem, válkou… A pak zas to samé jako před tím
Plechovka sežral….
1191 Ano. Po tom co viděl ty výjevy, uložil jak to hromadné vraždění “humanizovat”, aby k nim nedocházelo. Prakticky nynější jateční systém. Tehdy jak vyhladit Židy a jiné podobné podlidi, bez toho aby byla dotčena citlivá duše příslušníka vyvolené rasy. Nyní jak nakrmit masy aniž by byla dotčena jejich citlivá duše. Postup je praktický stejný, až na to mýdlo ve “sprchách”. Aby oběti do posleního okamžiku nic netušily.
Kdom toho zvířata, na rozdíl od lidí jsou považována za neyslící. Prostě zvířata.
Jenže to je omyl. Šířený nejen z ignorance, ale i záměrně. Je to jednodušší.
Tvorové, které označujeme za “zvířata”, ano i lidoopy o které se ZOO stará ne lékař, ale veterinář, a kteří, když jsou na tom opravdu zle, jsou utraceni, myslí. Třebaže neverbalizují. Někteří i víc než tuší. Občas se pokusí o útěk. Jenže my to nechceme vidět, nechceme o tom přemýšlet. V supermarketu kupujeme kusy jejich těl rozporcované, pěkně zabalené, připravené ke kuchyňsko přípravě. Hlavně, že nijak nepřipomínají někdejší živé a myslící tvory…
Lidé jsou zvláštní tvorové. Ukazují obrazy hrůz z vyhlazovacích táborů smrti. Pro odstrašení. Kvůli etice. Trestají za protestní plakát lišky stažené z kůže. Kvůli etice. Trestají zveřejnění vraždění islamistickými extremisty. Kvůli etice….
Lidé jsou zváštní tvorové.
Petře,ti samí, kteří kritizovali slepé dodržování zákonů a individuální neodpovědnost v časech mimulých, trestali je a stále trestají jako zlé, požadují totéž nyní jako dobré. A trestají každého, kterého odhalí (nepatří-li mezi „bohy“), že tak nečiní.
Sice nechápu hodnocení zákona zda je dobrý či zlý, na základě kriteria kým a jakým formálním postupem byl vydán, a podle toho požadování zda, v jaké míře musí či naopak nesmí být dodržován, namísto na základě kriteria jaké jsou toho důsledky, ale beru to na vědomí. Lidé jsou zvláštní tvorové.
Líbí se mi lapidární odpověď soudce nejvyššího soudu co on na to, když u nás bude zavedena šaría : Jsem na to připraven.
Já také. Jestliže se vám to nelíbí, starejte se aby to nebylo. Máte demokracii…
1196
Nejsem v obraze. Kdo vlsastnve státech se zavedenou šáriou aplikuje tyto zákony ? Mullahové, anebo státní soudci ?
1197 Halladine, na tom nezáleží. Kdo má reálnou moc aplikovat a vynucovat.
(1168) Moc jim to v Norsku s těmi cikány nejde. https://andrejruscak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=361760
(1182) Ano. Uznávám, že revizoři v MHD asi být musí. Jen si nedovedu představit, že bych to dělal já. Podobně tyhle kontroly, nebo zda je o svátek zavřeno.
Dobrý podvečer,
„Protože v takových souvislostech tak daleko nedohlížejí, nespojují si jedno s druhým. V době rozhodování už zapomenou a jestliže využijí volebního práva, budou většinou volit podle klubových barev nebo podle momentálních emocí.“
On toiž, schumi, je ten dnešní svět tak složitej a zamotanej, že ani dohlédnout nelze. Člověk se musí spolehnout na někoho, kdo mu zprostředkuje, co je za obzorem, na někoho, o kom má za to, že mu to vysvětlí srozumitelným jazykem.
Podotýkám, že to nemá nic společného s inteligencí nebo vzděláním. Špičkový odborník, zahleděný do své profese, může mít v tomhle ohledu horší rozhled než trafikantka.
Konec konců podle momentálních emocí a klubových barev volíme všichni. Ale v systému, kde jsou na vybranou profláklé subjekty, které prokazatelně selhávají nebo neznámé nové subjekty, které slibují kde co a nikdo ve skutečnosti nemůže vědět, jak by se zachovali, kdyby ty volby vyhráli, je každá volba špatná.