Střípky z Londýna,

Publikováno | Autor:

…aneb nahlédnutí pod britskou pokličku.

Ptakopysk podivný, únor 2018 (© Josef Bouček)

 

Nerad cestuji. Nevím, jestli je to z principu, nebo jestli jsem potomek někoho z lovců mamutů zabloudivšího při každoročním podzimním treku „Nažer se borůvek“ vedoucího z Předmostí na Šumavu, kterého přestalo bavit blomcat pořád sem a tam a usadil se natrvalo pod Blaníkem. Těžko říci. Ale úradek hvězd je pro můj osud daný – prostě nerad cestuji a do zahraničí obzvláště nerad, protože jsem od narození blbej na jazyky. Letos na mě byl vyvinut nátlak takového kalibru, že jsem ještě rád souhlasil s cestou do Londýna. Ba dokonce mi bylo naznačeno, že bych se měl těšit, takže jsem se tedy těšil.

Let do Londýna pilotoval britský pilot, takže probíhal dle očekávání – stoupání při startu na hraně pádové rychlosti, takže se kabinou rozléhalo praskání ušních bubínků, přistání provedeno volným pádem na letištní plochu, takže jsem se zájmem nahlížel na křídla, zda na nich nejsou boule od zaražených podvozkových noh, zatímco ostatní cestující páčili zaseknuté čelisti, či chytali vyražený dech. Zpáteční cesta byla v režii českých pilotů a tak byl start i přistání absolutně pohodový. Vzduch je prostě naše moře už od dob onoho srandovního strejdy v brejličkách s bradkou. Nějak od M se jmenoval.

První setkání s britskou civilizací se odehrálo hned za letištními vraty na nástupišti autobusu. Jedna cestující odmítla pokyn řidiče, aby si dala zavazadlo do kufru autobusu, neboť v něm měla noťas a další elektroniku. Řidič vyslechl argumenty, zopakoval pokyn, aby dala zavazadlo do kufru a pak bez mrknutí oka zavolal policii, která dotyčnou cestující bez dalšího mrknutí oka vytřídila z autobusu. S podobně razantním chováním řidiče jsem se setkal ještě jednou. V barevné čtvrti nastoupila na poslední chvíli do doubledeckeru velice pěkně oblečená dívenka v hidžábu, „odpípla“ si vstup a jala se stoupat do prvního patra. Již rozjíždějící se autobus zastavil, řidič vyběhl nahoru do patra, proběhl velmi krátký rozhovor mezi ním a dívenkou plný slov „ticket“, „pay“ a „sorry“, dívenka sestoupila s řidičem dolů, dvakrát se ozvalo pípnutí čtečky a pak už jenom mluvil řidič, otevřely se dveře a dívenka vystřelila na chodník jak raketa. Celou dobu byl zablokovaný provoz v daném pruhu, všichni v klidu čekali, až řidič vše vyřeší a rozjede se. V Čechách by takový řidič MHD měl patrně na krku soud za rasistický přístup k cestujícím, pokud by ho už na té silnici nezmlátil někdo ze zablokovaných řidičů. Revize jízdenek v londýnské MHD probíhá tak, že na zastávce obstoupí autobus kordon policistů, do autobusu vstoupí revizoři a zkontrolují cestující. Nevím, jestli je to běžné, viděl jsem to jenom jednou.

Na Londýnu je vidět, že je to bývalé centrum obrovské koloniální říše, nad kterou slunce nezapadalo. Je barevný. A to tak, že hodně. Já jsem se pohyboval primárně v zónách „free of charge“, ne že bych byl škudlil, jako spíše proto, že muzea a galerie, která jsem chtěl navštívit, byla národní, královská a tudíž se vstupem zdarma. V těchto muzeích je personál barevný, až oči přecházejí. Od sýrově bílých až k ebenově černým. Všichni se vyznačovali vysoce efektivním a profesionálním přístupem a znalostí všeho, co patřilo do jejich okruhu působnosti, což bylo svým způsobem fascinující. Na okamžik jsem si představil cca kopu a dva mandele lidí, které mi bylo spatřit ve frontě u vstupu do Natural History Museum, jak se snaží dostat na první nádvoří Pražského hradu, ale fantazie mi selhávala. Personál Přírodovědného muzea v počtu jedné semaforistky na vchodu a tří sekuriťáků uvnitř, totiž frontu hladce odbavil během čtyř minut.

Možná se tážete, proč sekuriťáci na vchodu. Asi takto – když přijedete do Londýna z českého venkova, okamžitě si všimnete něčeho, co místní obyvatelé pravděpodobně nevnímají.  Tak nějak vám vytane žába sedící v hrnci s vodou, kterýžto je postaven na zapnutý vařič. To něco jsou bezpečnostní opatření. Všudypřítomná ozbrojená policie, členové bezpečnostních agentur, bezpečnostní rámy, betonové bariéry, vchody zesložitěné klikatým labyrintem zábradlí a omezené na šířku tak, aby vstupem prošla pouze jedna osoba, prohlídky kabelek, batůžků. Přičemž pojem „betonová bariéra“ nepopisuje onen srandovní dálniční monoblok, který odstrčí i rozjetý Jumper, nýbrž sešroubovaný komplex betonových štíhlých elips dlouhých dva až tři metry a širokých půl metru blokující cosi, co bylo ještě před pár lety volně průchozí. Na stanicích metra jsou na nástupištích policejní hlásiče, ve spojovacích chodbách vypuklá zrcadla aby bylo vidět za roh. Policie je pozoruhodně efektivní. Kráčel jsem zvolna St. James parkem k Buckinghamskému paláci a přemýšlel jsem, zda mám té drzé americké imperialistické veverce, ukrývající se v rozkvetlých narcisech, hodit kus rohlíku, nebo na ní bafnout, když mi na hlavou proletěl vojenský vrtulník Mk3 Chinook doprovázený dvěma malými patrně Aerospatiale AS350 Squirrel mířící někam k Wembley. Současně se ozvaly policejní sirény aut uzavírající Buckingham Pallace Road a navazující The Mall. Než jsem stačil vytasit fotografický aparát, od paláce vyjely dvě limuzíny s doprovodnými policejními auty, projely výše zmíněnými ulicemi, policejní vozy zpátky uvolnily provoz a za dvě minuty nebylo po královském konvoji ani památky a provoz plynul dál bez jakkoli pozorovatelných zádrhelů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že je něco takového možné. Každopádně jsem musel přehodnotit svůj plán, kde se zastavím na five O’clock tea, protože v buckinghamském paláci evidentně nebyl nikdo doma.

Londýnské metro. Co mi jako první vytanulo na mysli v londýnskému metru… Je zašlé. Silně připomíná pražské Hlavní nádraží v dobách rozvinutého socialismu. Je to něco, co bylo postaveno v jiné době a je pouze udržováno. Nové je snad jenom zabezpečovací zařízení. Každá stanice má nástupiště v jiné výšce, takže někde vystupujete rovně, někde schod dolů, někde je schod nahoru. Vlaky jsou poruchové a četnost poruch roste s intenzitou deště. Některé vagóny vypadají, že je chtěl použít už Hitler při pokusu o invazi, Britové je zrekvírovali a používají je dodnes. Londýnské metro evidentně není jenom mastnou tyčí pro socky. Potkáte v něm chlapa v montérkách a reflexní vestě, rozveselenou slečnu s růžovými LED diodami ve vlasech a bublifukem v ruce, stejně jako gentlemana, čelícímu s kamennou tváří výše zmíněnému proudu bublin, oděného v kabát z obchodu, kde nejsou u zboží cenovky. Ve špičce metro praská ve švech a lidi jsou neurvalí, ale brzy ráno jsou na nástupištích v centru vidět na zemi povalující se flitry a třpytky opadané z rozjásaných nočních cestujících. Škoda, že jsem nejel některým pozdně nočním spojem…

Londýnské jídlo. Existuje jistý text, ve kterém je psáno, že díky kráse anglických žen a jejich kuchařskému umění se z Anglie stala námořní velmoc. Teď budu vulgární, takže prosím citlivého čtenáře, aby následující dvě, tři věty přeskočil. Současnost je taková, že když se v Londýně týden živíte jídlem uvařeným ze surovin nakoupených v Sainsburys a dalších lidových řetězcích odpovídajících cenově lídlu, nebo peňáku, pak se vrátíte do Čech a dáte si něco k jídlu a pití, tak zjistíte, že se tady za skoro stejné peníze prodávají neuvěřitelně nechutné sračky, které nejsou k jídlu, ale k zblití. Ale učiňme konec vulgarismům. Navštívil jsem Herrods a ač jsem vstupoval obrněn načumováním do výloh britských butcherů a vzdělán mnoha videi, tam jsem hned mezi dveřmi dostal to, čemu se říká kulturní šok. Hned vpravo vedle vstupních dveří je totiž kvintesence toho nejlepšího, co britské steakové řeznictví nabízí. I když za pultem stojí Japonec prostorově vyhlížející jako kříženec samuraje a bojovníka sumo. Zákazník si objednal T-bone steak. Sumista (či samuraj?) otevřel vitrínu, vyndal odpovídající tmavočervený kus masa o rozměrech cca metr na třicet centimetrů protkaný žilkami žluťoučkého loje, lehce přebrousil řeznický nůž úctyhodných rozměrů, zarovnal čelní stranu, protože mu připadala varhánkovatá či co, položil na maso své tři prsty, aby odměřil správný dílek, zakrojil a chvíli počkal, aby si zákazník mohl vyfotit, z jakého kusu kupuje, pak dokrojil, dal na váhu, která ukázala cca tři čtvrti kila. Zákazník chtěl hned zaplatit, ale řezník mu s úsměvem sdělil, že zaplatí, až se nají a půjde domů. Vedle řezníka se zjevil služebný duch, který převzal uříznutý steak a poponesl ho o metr vedle do steakhouse kuchmistrovi, který se o zákazníka staral dále. Bylo to takové britské pojetí automatu Koruna, ale dostalo mě do kolen. Abych upřesnil – do kolen mě dostala představa, že es kommt der Tag, já přijdu do Harrods, za vchodem udělám vpravo v bok, tam ukážu na jeden z kusů hovězího, řezník ho vyndá z boxu, položí na něj tři prsty jako míru… fascinující! Zajímavé je, že mi nepřišla vůbec na mysl kalkulace, že onen nakupující gentleman následně během půl hodiny zkonzumoval ekvivalent mého měsíčního příjmu. Harrods je postaven tak, že takto prostě uvnitř neuvažujete. Tyhle kalkulace začnete probírat až mnohem později, když už jste z obchodu dávno pryč a zíráte třeba na topinku s deseti gramy kaviáru za 25 liber v Caviar House & Prunier. Tehdy si teprve uvědomíte, že za jeden gram originálního Wagyu dáte u Harrods libru. Za jeden gram… Ale také je fascinující, že Wagyu z řeznictví v Harrods vypadá na první pohled poněkud jinak, než je to nabízené tady v Čechách.

Jazykový přístup k cizincům je v Londýně zcela v intencích hesla Cizinec – našinec. Zatímco v Austrálii když na vás Aussie promluví a zaregistruje skelný pohled a zatahující se blánu přes oči, tak přepne z hovorového jazyka do školní angličtiny a mluví na vás pomalu, jednoduchými srozumitelnými slovy a vy pochopíte. V Londýně tomu tak není. Mluvčí opakuje naprosto stejným tempem i přízvukem to, co řekl předtím, a čemu jste nerozuměli. A opakuje a opakuje… a vy civíte a civíte. Ale dá se to časem naposlouchat. Řekl bych, že líp, než australská angličtina, která se skládá jenom z prvních slabik slov, kdy mluvčí zbytek slova jakoby spolkne. Nejlepší na výuku jsou londýnští High level výpravčí under- a overgroundů vybavení vysílačkou. Ti hlásí změny na trati mezi řečí s kolegou a vy si musíte vyzobat, co je služební hlášení a co je kus džouku vyprávěného kolegovi. Chechot kolegy výpravčího, znějící z reproduktorů a připomínající chrčení astmatické ovce v mlhách skotské vysočiny, neobyčejně přispívá ke správné náladě ve skřípajícím polorozpadlém vlaku.  Low level výpravčí má jenom plácačku a tak musí na lidi řvát na vlastní plíce, což je lepší varianta, neboť řve jen v snadno pochopitelných heslech.
Londýn kulturní je obtížně uchopitelná entita, ale vetřel jsem se do anglikánského kostela na Bachovy Pašije. Já vím, říkáte si, že jsem po zhlédnutí baletícího Vamonta patrně zešílel, ale já to vidím tak, že míra mých hříchů ještě nebyla vykoupena a je třeba nového pokání. Představte si novogotický chrám bez jakékoli výzdoby kromě tří lustrů a místa odkud hovoří kněz k věřícím (nevím, jak se to jmenuje, ale kazatelna to není) v podobě černé, litinové, metr a půl vysoké orlice, o jejíž záda je opřena kniha ze které se čte. V chrámu sedí třicetičlenný pěvecký sbor oděný v černém, barokní orchestr oděný v černém, pěvci a pěvkyně oděni v černém a plný chrám posluchačů oděných v černé a šedé. A všichni se tváří, že si vyposlechnou pět, šest taktů, aby se dostali do nálady, a půjdou někoho upálit. Když si člověk uvědomí, že na tom koncertě se sešli posluchači, kteří zamlada upadali do transu při Love, Love Me Do a ňuňali se navzájem při poslechu Hey Jude… Ale tohle téma si nechám pro jiné povídání.

And that’s all folks. O Londýně by se určitě dalo psát dlouho a dlouze, ale už by to nebyly jenom střípky, nýbrž zvířecky nudné pojednání, čemuž se autor vyhýbá jak čert kříži.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 640 komentářů u „Střípky z Londýna,“

  1. No nic, můj poslední příspěvek blog tak nějak shltnul, takže k problematice stravování na Kubě někdy jindy 🙂

  2. Elian bylo dítě, které přežilo, když loď na které matka s ním a přítelem prchali z Kuby se potopila.
    Pak bylo tahání po soudech, komutoho kloučka nechat – jestli příbuzným emigrantům , anebo jeho otci na kubu.
    Dítě vrátili nakonec otci, a kubánská vlada to patřičně propagandisticky využila.
    A to tričko ? BuĎ si Kubánci přáli, aby se vrátil chlapec domů, anebo..
    vláda je rozdávala satarmo ? 🙂
    Možná obojí. 🙂
    Probíralo se to i v naší televizi.

  3. Žádná babička. Na téma emigrace z Kuby bylo napsáno pár diplomových prací, jedna na KU

  4. Dobré ráno vespolek,

    Halle, a kolik těch diplomantů na Kube skutečně pár let žilo ?
    Osobní zkušenost se fakt nedá nahradit čtením příruček.

  5. Dobrý den. Ad 1503: nevěděl jsem, že v Kounicích mají univerzitu.
    Zprávy z naší-vaší TV. Včera rozsáhlá reportáž o kalamitě ve státních lesích těžených Agrofertem. Prý se tam vyskytuje chráněný druh – kůrovec severní a prý je to pohroma. Prý „globální změna“ způsobuje přemnožení chráněného druhu v suchých lesích. Dobře se o nás stát stará. Dovede to, co by deset soukromníků nesvedlo.

  6. Matzurko 🙂

    Jako příslušník akademické obce určitě víš, že jako prameny diplomek se nepoužívají příručky.
    Mimochodem, skoro jsem tu zkušenost měl takříkajíc osobní.
    Moc nechybělo, a já na té Kubě žil. Můj otec měl jet na Kubu coby expert. Uź se, chudák, učil španělsky, nakonec OKD usoudilo, že se bez něj neobejdou, a letěl známý, otcův kolega.
    S tím jsme se stýkali, jeho syn byl můj spolužák.
    Párkrát byl s manželkou u nás , a vyprávěli. Bylo to dost brzy po kubánské revoluci.
    Ach jo, zase mi to připomenulo, jak jsem starej 🙁

  8. Dobré zas ráno… Kdepak, ta první Brandtova věta má opravdu něco do sebe… Důkaz je zřejmý…

  9. 1505 – Agrofert to jiste, s poradnou dotaci, zvladne.

  10. nickname,
    o moravských lesích tu psala nedávno Dana. Četl jsem na toto téma několik článků, všechny jsou koncipovány jedním stylem – státní lesy dělají všechno správně, může za to globální oteplování způsobené člověkem, je třeba zvýšit daně.

  11. Petře,

    sím pěkně, co s tím má Agrofert ? Lesy patří Státním lesům, a stejně tak péče o ně. Anebo jiným subjektům.
    Pokud má Agrofert firmu ( firmy)na těžbu dřeva, může akorát les či stromy vykácet, nic jiného. Pokud od státních lesů dostane zakázku.

  12. Halle,
    ano, vím jak se píší diplomky (sama jsem jich už hodně vedla, ovšem na genetické projekty, mí studenti totiž musí dělat experimenty). Dokonce vím, jak vypadají diplomky z humanitních oborů. Ty, co uvádíš, jsou z kterého roku ? Před nebo po sametu ? A z které fakulty a katedry ? Pokud UK, tak tipuji nějakou politologii… Dále raději „no comment“. PeS by jistě mohl vyprávět, ale pochybuji, že si po ránu bude kazít náladu a zažívání.
    Ne, opravdu ne. Nelze je brát za bernou minci, a tvou „skoro zkušenost“ taky ne. Já žila v USA 5 let, pracovala tam, a přesto si nedovolím cokoliv zobecňovat a hodnotit – byla jsem v akademickém prostředí, v celkem specifických státech (New York a Kalifornie se v mnohém značně liší i mezi sebou, natož od států s kukuřičnými lány), a pořád jen jako „visiting“, nikoliv co občan.
    Prostě jsou zkušenosti, které nikde NEVYČTEŠ, i kdyby ses na hlavu stavěl.

  13. Nickname,
    a kůrovec severní ty stromy nežužle a nepoškozuje ? Zejména v přemnoženém počtu ?
    Začínám nabývat dojmu, že je opravdu propastný rozdíl mezi ekology (ti přírodě rozumějí a dokonce dělají experimenty) a ekologisty (ti na to mají příručky z Brusele nebo odkud, a nepoznají vrabce od sýkorky).

  14. 1498 MaYdo, import pracovních sil je u nich tradicí. „Ročník 21″…
    Přece příslušní panské rasy není od práce, ale od poroučení.
    Akorát to systémově nedomysleli. Zkombinovali různé koncepty a výsledkem je, co je.
    Stávají se otroky ve své někdejší zemi. Protože sami se neřídí heslem „Arbeit macht Frei“.

  15. 1513 Matzurko, nynější idiocie není níc výjimečného. Když jsi zmínila sýkorku, na konci osmdesátých let jsem na seznamu zástřelného viděl sýkoru koňadru. Za zastřelení asi deset Kčs…

  16. Matzurko,
    2009, fakulta sociálních věd, a ano, politologie.
    Na lékařské, anebo přírodovědné fakultě by to asi vzniknout nemohlo.. 🙂
    Kdyby to bylo před Sametem, asi by to na netu nebylo.

  17. (1505) Reportáž jsem zaznamenal tak na půl oka, takže je klidně možné, že jsem přehlédl, že by kůrovec severní byl chráněný druh. Každopádně, o kalamitě se píše už pár let a podezření na zanedbání věci ze strany Státních lesů také existuje.

  18. No a ten novej kůrovec prý původně žije v tundře od Švédska na východ. Jako správnej Rus 🙂 je dost odolnej proti zimě, a tady si musí připadat jako Čech v Chorvatsku. na dovolené
    Z toho, co se praktikuje proti našim kůrovcům má srandu, a to, že lesy jsou už tak zesláblé suchem jejich odolnosti taky neprospívá.

    Holt invazivní druhy v novém prostředí dokážou nadělat paseku.
    Tolik stručnej výcuc pro ty, co nemaj čas pátrat po bližších informacích. 🙂

  19. (1514) Koukám, že jsi sečtělý. 😛 Já taky, takže vím, že v tom „Ročníku 21“ sice panská rasa importovala pracovní síly, ovšem taky zároveň chcípala na frontách (vlastní vinou, pochopitelně). Ty importní tendence se objevují i tady a teď, i bez toho chcípání na frontě.

  20. Když nevím, tak se zeptám – čím se prosím vyznačuje jakási Kometa z Brňa, že jsou jí plný noviny? Prý jí má být zasvěcen i Onderkův šulín… Je ještě bezpečné si otevřít olejovky?

  21. Pardon, v tajze 🙂 V Tundře moc stromů není 🙂

  22. No vida,
    tak ať zase odputuje do země původu, a neprudí v českých lesích. Není vzácný, ale invazivní. Ochrana je nutná zejména v původních biotopech, kvůli zachování genetické diverzity. A jestli jim tam vymizel, tak ho můžou zdejší ochranáři chytat a reintrodukovat zpátky 🙂

    Halle, 2009 a politologie ? 😀 😀 😀
    Příště to rovnou označ jako komickou vsuvku.

  23. Matzurko,

    která jiná fakulta by to měla dělat ?
    ¨Na holý pupek přísahám, že já tu fakultu nezakládal 🙂
    Jinak mám dojem, že ta fakulta je pravdoláskovská, a velmi prozápadní . Alespoň ty exempláře, co kecaj v TV.
    Dost pochybuju, že by měli snahu fandit Kubě, či deformovat skutečnosti ve prospěch castrovského režimu.

  24. Matzurko,
    vzácnej byl – ve smyslu vzácně ( málo) se vyskytující.

  25. Dušane, souhlasím. Jinak mně se Coppolovy filmy nelíbí (výjimkou je Cotton Club).

  27. Zprávy z TV ohledně stavu našich vod, luk, borů, skalin mají pravidelně jedno vyznění:
    Je třeba více betonu. Více suchých poldrů, mokrých holdrů, přehrad. Více čerpadel – čerpání zaplatí Unie. Pak je zajímavá procházka kolem vodních děl starých 500 let a přemýšlíte, kde jim jezdili Tatry, kde měli cementárnu, že to tak hezky postavili. Jak se jim povedlo vyplnit formuláře, jak dlouho trvalo schválování v Bruselu.

  28. Pravda, pravda… Když člověk kouká na takový Horusický rybník maně přemýšlí, jaký dotační titul tu stavbu pokryl, co Děti Země, jestli odsud stěhovali śusťáka písečného (Sustakia harenosum) a kam, jestli měli zmapované tranzitní trasy sobů a ledních medvědů aby je nenarušili, co statkářka Horáková, jak řešili překládky inženýrských sítí, zda měli zpracovanou EIA, zda byl k dispozici hodnotící posudek rožmberské kanceláře životního prostředí…

  29. Nickname, možná je to tím, že s přibýváním techniky ubývá vztah k přírodě,okolí, k tomu, že my žijeme teď, ale máme pokračování v dětech a jejich dětech, a pro ty musíme něco slevit ze svých požitků, svého já. Jedny z nejhorších hesel naší současnosti jsou dle mne: Užij si! Když musíš tak musíš! Nevaž se, odvaž se. A tak si užíváme, plundrujeme, ničíme, podrobujeme, protože máme právo na cosi, co pojmenováváme svým štěstím. Prostě: Po nás potopa.
    Ježiš, já mám už od rána jakousi depku.
    Dušane, jak je, co zdraví? Jsi v ČR?

  30. 1528 – ptakopysku, já si podobné otázky kladu při projíždění krajem v podhůří Jeseníků. Koukám na ty staré, většinou rozpadající se statky s rozlehlými hospodářskými budovami – a říkám si – jakto, že to kdysi postavili? Museli přece dát dohromady prostředky, za které ty statky vybudovali, udržovali a rozšiřovali. Z čeho žili, když dnes místní živoří bez práce? Já vím, neměli dovolené, necestovali po světě (vandry asi nejsou totožné s dnešními cestami na exotickou dovolenou), neměli potřebu mít vše nejmódnější – s výjimkou technologii hospodářského života – nemuseli mít poslední modely šatů, aut, mobilů, TV. Prostě žili skromně tak, aby předali potomkům co nejvíc. No jo, já vím, karban, putyky… ale to byla menší část.
    Nic, dnes mám fakt jakousi nedobrou náladu. Mizím. Pokusím se nabrat v potoku tu kapku vody, co jím ještě teče a zalít zeleninu ve skleníku. Nepršelo už měsíc. A nebude.

  31. To sucho je děsný. U nás fouká nějakej samum, nebo co. Suchej studenej vítr, kterej vystřídal včerejší suchej horkej vítr. Déšť, o kterém žertovala Taťána v televizi, se samozřejmě nedostavil. Takže je dál brutální sucho, práší se z polí a ani blbá zahrádka se nedá uzalejvat…

  32. Dano,
    on tehdá nebyl hlavně žádnej chvat. Podle mě šel čas poloviční, ne-li čtvrtinovou rychlostí, proti současnosti. A hlavně – debilům chyběly technické pomůcky na rychlou realizaci jejich debilit. Takže i hovadiny se děly pomalu a byl čas na jejich včasnou eliminaci. Když se někde něco fakt vyhnojilo, jako třeba třicetiletá váka, tak se přeživší prostě přesunuli jinam, kde nebylo tak zle a zase se šlo pomalu kupředu.

  33. V y tu nadáváte na sucho, a mi zmoklo vyprané prádlo 😉

  34. Dano a ptakopysku,
    pravdu díte. Tady sice trochu káplo, ale jen aby se neřeklo, že ty mraky jsou k ničemu. Už se děsím, že to pak zase přijde jako jeden velkej šplách a ani to nestačí vsáknout…

    Rožmberská kancelář tehdy asi měla jinačí pravomoci – prostě místní aristokrat řekl „budiž rybník“, vybral schopného stavitele (bohatě zaplaceného, naopak neschopný měl extra lístek na pobyt v hladomorně s vyhlídkou na popraviště), nahnal na to nevolníky (kteří prý brblali, že mají denně k jídlu pstruhy – a prej jeden pokus o zásah odborů skončil dekapitací delegátů; ostatní přestali brblat a stavební tempo povážlivě zrychlilo), a dneska oko jihne nad půvabem jihočeské krajiny. Zrovna minulý týden jsem to v hrubých rysech a velmi stručně popisovala taiwanskému kolegovi, kterému při zjištění, že ty rybníky jsou lidské dílo ze středověku, spadla čelist. Nějak to nepobíral 😀

    A dnešní neradostnou náladu mi zvednul manžel – na knižním trhu mi dle návodu sehnal dalších 8 knih od Terryho Pratchetta, to už jich budu mít polovinu vydaných 🙂

  35. A stran té techniky,
    kajícně přiznávám, že i pro své minimální zahradničení si postupně dokupuji nářadí Fiskars, zejména systém „klik“, kdy se na násadu dají výměnným způsobem nadundat různá zakončení (hrábě, hrabičky, motyčka apod.). A jak toho zeleného zmetka nesnáším v reklamách, tak v Alze, neboť měla významné slevy.

  36. Matzurko,
    malá nepřesnost – nikoli nevolníci, ale tovaryštvo v Praze reptalo nikoli na pstruhy, ale na lososy 🙂

    Dávalo se do podmínek, že jen jednou v týdnu ( asi na pátek, když už byl ten postní den a rybě se nedalo vyhnout :-))
    Nevolnici robotovali, a krmit se museli sami.

  37. Jak mohli lidé fungovat v horách? Příklad z Krušných Hor a okolí, které znám.
    1) těžba dřeva, výroba dřevěného uhlí
    2) těžba nerostů, kovů. Důl – díra v zemi… Nejstarší doly z 13. století
    3) výroba ze dřeva, v továrnách i z kovů – hudební nástroje, zbraně.
    4) potrava? Kozy, ovce, zelí, ptáčnice, kravka. Brambory tam kde to jde.

  38. Zapomněl jsem na důležitou informaci: nedostatek jódu.

  39. Dobrý den, spousta rozličné agendy spolu s mizerným momentálním připojením mne vedou k tomu, abych se parádní přehlídce ryzího halladinismu obdivoval toliko zpovzdálí. Místo co bych jej rozebíral hlouběji (proč taky?), dovolím si sem vložit dva odkazy:

    — — — — — — —

    http://petrhampl.com/rezervy-socialniho-systemu

    Odkazy na Hampla sem dávám častěji; nejspíš mnohem častěji než jiní. Laskavý čtenář si snad vzpomene, že celkově mu vytýkám přílišnou radikalizaci, zbytečně a asi úmyslně provokativní. Odkazovanému textu však vytknout není co; říká sice zhruba to, co všichni nehalladinové vědí již dávno, říká to však hutnou, koncisní formou, a při pozorném čtení obsahuje i pár originálních postřehů navíc.

    Od počátku a zatím dodnes se mi zdá, že je škoda, že Hamplova interakce se Svobodnými dopadla tak, jak jsme viděli; zhruba bych řekl, že jedině zvýraznila slabé a negativní aspekty obou stran. Proč raději nevynesla na povrch ty silnější a kladné? Chceme-li dnes posoudit, jak to dopadlo kvantitativně, asi zde není nic vypovídajícího lépe, než porovnání volebních výsledků Svobodných a třeba Okamury…

    — — — — — — —

    A zde máme praktickou aplikaci: https://www.novinky.cz/domaci/469690-vysetrovatelka-proc-jsou-rozvadejici-se-otcove-tak-casto-obvinovani-ze-zneuzivani-deti.html

    Ve skutečnosti si této situace, trvající jistě již nejméně 15 let, musel být dobře vědom každý, kdo třeba i jen v rubrice Krimi letmo četl zprávičky o dětech pohlavně zneužitých rozvádějícími se otci; o zúčastněných vůbec nemluvě. V tomto směru tedy nic nového. Co zde je nové a zajímavé, je doba latence, potřebné k tomu, aby věc tak do očí bijící pronikla až do Lügenpresse. První zmínky v mainstreamovém mediu jsem myslím zaznamenal až počátkem letošního roku. Pochopitelně k důslednějšímu přístupu, který by zkoumal příčiny, zřejmě nevyhnutelně dospěl k samotnému Konání Dobra a poté vyčíslil míru jeho zlovolnosti, dosud je nekonečně daleko a pochybuji, že se toho dožiji.

    Tím méně vyvození odpovědnosti pachatelů. Jistě je přespříliš brzy, a chybí nám odstup potřebný k objektivnímu porovnání morálních škod, které působí progresivismus (či pravdoláska, neomarxismus, you name it…), s těmi, které na české společnosti zanechaly nacismus a komunismus. Přesto bych si dovolil tvrdit, že právě tato dvě srovnání jsou s velkým odstupem ta nejrelevantnější.

    A kdybychom, mimo veškerá očekávání, jednou snad dospěli až tak daleko, budiž nám sabotovaná a zpackaná denacifikace i nulová dekomunisace neignorovatelným varováním.

  40. (1535) Zelenej zmetek a tón reklamy je příčina, proč bych u Alzy nakupoval jedině, kdyby bylo něco dost výrazně levnější a lepší.

  42. Ten Hamplův článek je dobrej. Obvykle s Hamplem buďto vřele souhlasím, nebo vřele nesouhlasím. Skoro nic mezi tím.

  43. AK,
    Fiskars je Fiskars, a sleva 20-30% otupí i alergii na zeleného zmetka. Navíc mám místní úřadovnu pět minut pěšky, takže nakupuji sice málo, ale opakovaně. Jinak personál je tam ukázkový, zejména v předvánočním období pracoval velmi efektivně.

  44. Jasně, Zpátečníku, 🙂
    Ty ženské , co obviněj partnera budou podle Vás určitě komoušky anebo fašistky.. 🙂
    Houby, jsou to krávy a svině, a s politikou nebo ideologií to vůbec nemá nic společného .
    Bůhví, jestli vůbec nějakej ( jakýkoli) politický názor mají.

  49. NoName, fakt ? 🙂
    Tak to jsem fakt netušil . 🙂
    Ta moje poznámka byla kvůli těm kulatinám.
    Mi to dnes navíc připomunulo několik Rputiných kamarádek z Hadopasů

Komentáře nejsou povoleny.