Střípky z Londýna,

Publikováno | Autor:

…aneb nahlédnutí pod britskou pokličku.

Ptakopysk podivný, únor 2018 (© Josef Bouček)

 

Nerad cestuji. Nevím, jestli je to z principu, nebo jestli jsem potomek někoho z lovců mamutů zabloudivšího při každoročním podzimním treku „Nažer se borůvek“ vedoucího z Předmostí na Šumavu, kterého přestalo bavit blomcat pořád sem a tam a usadil se natrvalo pod Blaníkem. Těžko říci. Ale úradek hvězd je pro můj osud daný – prostě nerad cestuji a do zahraničí obzvláště nerad, protože jsem od narození blbej na jazyky. Letos na mě byl vyvinut nátlak takového kalibru, že jsem ještě rád souhlasil s cestou do Londýna. Ba dokonce mi bylo naznačeno, že bych se měl těšit, takže jsem se tedy těšil.

Let do Londýna pilotoval britský pilot, takže probíhal dle očekávání – stoupání při startu na hraně pádové rychlosti, takže se kabinou rozléhalo praskání ušních bubínků, přistání provedeno volným pádem na letištní plochu, takže jsem se zájmem nahlížel na křídla, zda na nich nejsou boule od zaražených podvozkových noh, zatímco ostatní cestující páčili zaseknuté čelisti, či chytali vyražený dech. Zpáteční cesta byla v režii českých pilotů a tak byl start i přistání absolutně pohodový. Vzduch je prostě naše moře už od dob onoho srandovního strejdy v brejličkách s bradkou. Nějak od M se jmenoval.

První setkání s britskou civilizací se odehrálo hned za letištními vraty na nástupišti autobusu. Jedna cestující odmítla pokyn řidiče, aby si dala zavazadlo do kufru autobusu, neboť v něm měla noťas a další elektroniku. Řidič vyslechl argumenty, zopakoval pokyn, aby dala zavazadlo do kufru a pak bez mrknutí oka zavolal policii, která dotyčnou cestující bez dalšího mrknutí oka vytřídila z autobusu. S podobně razantním chováním řidiče jsem se setkal ještě jednou. V barevné čtvrti nastoupila na poslední chvíli do doubledeckeru velice pěkně oblečená dívenka v hidžábu, „odpípla“ si vstup a jala se stoupat do prvního patra. Již rozjíždějící se autobus zastavil, řidič vyběhl nahoru do patra, proběhl velmi krátký rozhovor mezi ním a dívenkou plný slov „ticket“, „pay“ a „sorry“, dívenka sestoupila s řidičem dolů, dvakrát se ozvalo pípnutí čtečky a pak už jenom mluvil řidič, otevřely se dveře a dívenka vystřelila na chodník jak raketa. Celou dobu byl zablokovaný provoz v daném pruhu, všichni v klidu čekali, až řidič vše vyřeší a rozjede se. V Čechách by takový řidič MHD měl patrně na krku soud za rasistický přístup k cestujícím, pokud by ho už na té silnici nezmlátil někdo ze zablokovaných řidičů. Revize jízdenek v londýnské MHD probíhá tak, že na zastávce obstoupí autobus kordon policistů, do autobusu vstoupí revizoři a zkontrolují cestující. Nevím, jestli je to běžné, viděl jsem to jenom jednou.

Na Londýnu je vidět, že je to bývalé centrum obrovské koloniální říše, nad kterou slunce nezapadalo. Je barevný. A to tak, že hodně. Já jsem se pohyboval primárně v zónách „free of charge“, ne že bych byl škudlil, jako spíše proto, že muzea a galerie, která jsem chtěl navštívit, byla národní, královská a tudíž se vstupem zdarma. V těchto muzeích je personál barevný, až oči přecházejí. Od sýrově bílých až k ebenově černým. Všichni se vyznačovali vysoce efektivním a profesionálním přístupem a znalostí všeho, co patřilo do jejich okruhu působnosti, což bylo svým způsobem fascinující. Na okamžik jsem si představil cca kopu a dva mandele lidí, které mi bylo spatřit ve frontě u vstupu do Natural History Museum, jak se snaží dostat na první nádvoří Pražského hradu, ale fantazie mi selhávala. Personál Přírodovědného muzea v počtu jedné semaforistky na vchodu a tří sekuriťáků uvnitř, totiž frontu hladce odbavil během čtyř minut.

Možná se tážete, proč sekuriťáci na vchodu. Asi takto – když přijedete do Londýna z českého venkova, okamžitě si všimnete něčeho, co místní obyvatelé pravděpodobně nevnímají.  Tak nějak vám vytane žába sedící v hrnci s vodou, kterýžto je postaven na zapnutý vařič. To něco jsou bezpečnostní opatření. Všudypřítomná ozbrojená policie, členové bezpečnostních agentur, bezpečnostní rámy, betonové bariéry, vchody zesložitěné klikatým labyrintem zábradlí a omezené na šířku tak, aby vstupem prošla pouze jedna osoba, prohlídky kabelek, batůžků. Přičemž pojem „betonová bariéra“ nepopisuje onen srandovní dálniční monoblok, který odstrčí i rozjetý Jumper, nýbrž sešroubovaný komplex betonových štíhlých elips dlouhých dva až tři metry a širokých půl metru blokující cosi, co bylo ještě před pár lety volně průchozí. Na stanicích metra jsou na nástupištích policejní hlásiče, ve spojovacích chodbách vypuklá zrcadla aby bylo vidět za roh. Policie je pozoruhodně efektivní. Kráčel jsem zvolna St. James parkem k Buckinghamskému paláci a přemýšlel jsem, zda mám té drzé americké imperialistické veverce, ukrývající se v rozkvetlých narcisech, hodit kus rohlíku, nebo na ní bafnout, když mi na hlavou proletěl vojenský vrtulník Mk3 Chinook doprovázený dvěma malými patrně Aerospatiale AS350 Squirrel mířící někam k Wembley. Současně se ozvaly policejní sirény aut uzavírající Buckingham Pallace Road a navazující The Mall. Než jsem stačil vytasit fotografický aparát, od paláce vyjely dvě limuzíny s doprovodnými policejními auty, projely výše zmíněnými ulicemi, policejní vozy zpátky uvolnily provoz a za dvě minuty nebylo po královském konvoji ani památky a provoz plynul dál bez jakkoli pozorovatelných zádrhelů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že je něco takového možné. Každopádně jsem musel přehodnotit svůj plán, kde se zastavím na five O’clock tea, protože v buckinghamském paláci evidentně nebyl nikdo doma.

Londýnské metro. Co mi jako první vytanulo na mysli v londýnskému metru… Je zašlé. Silně připomíná pražské Hlavní nádraží v dobách rozvinutého socialismu. Je to něco, co bylo postaveno v jiné době a je pouze udržováno. Nové je snad jenom zabezpečovací zařízení. Každá stanice má nástupiště v jiné výšce, takže někde vystupujete rovně, někde schod dolů, někde je schod nahoru. Vlaky jsou poruchové a četnost poruch roste s intenzitou deště. Některé vagóny vypadají, že je chtěl použít už Hitler při pokusu o invazi, Britové je zrekvírovali a používají je dodnes. Londýnské metro evidentně není jenom mastnou tyčí pro socky. Potkáte v něm chlapa v montérkách a reflexní vestě, rozveselenou slečnu s růžovými LED diodami ve vlasech a bublifukem v ruce, stejně jako gentlemana, čelícímu s kamennou tváří výše zmíněnému proudu bublin, oděného v kabát z obchodu, kde nejsou u zboží cenovky. Ve špičce metro praská ve švech a lidi jsou neurvalí, ale brzy ráno jsou na nástupištích v centru vidět na zemi povalující se flitry a třpytky opadané z rozjásaných nočních cestujících. Škoda, že jsem nejel některým pozdně nočním spojem…

Londýnské jídlo. Existuje jistý text, ve kterém je psáno, že díky kráse anglických žen a jejich kuchařskému umění se z Anglie stala námořní velmoc. Teď budu vulgární, takže prosím citlivého čtenáře, aby následující dvě, tři věty přeskočil. Současnost je taková, že když se v Londýně týden živíte jídlem uvařeným ze surovin nakoupených v Sainsburys a dalších lidových řetězcích odpovídajících cenově lídlu, nebo peňáku, pak se vrátíte do Čech a dáte si něco k jídlu a pití, tak zjistíte, že se tady za skoro stejné peníze prodávají neuvěřitelně nechutné sračky, které nejsou k jídlu, ale k zblití. Ale učiňme konec vulgarismům. Navštívil jsem Herrods a ač jsem vstupoval obrněn načumováním do výloh britských butcherů a vzdělán mnoha videi, tam jsem hned mezi dveřmi dostal to, čemu se říká kulturní šok. Hned vpravo vedle vstupních dveří je totiž kvintesence toho nejlepšího, co britské steakové řeznictví nabízí. I když za pultem stojí Japonec prostorově vyhlížející jako kříženec samuraje a bojovníka sumo. Zákazník si objednal T-bone steak. Sumista (či samuraj?) otevřel vitrínu, vyndal odpovídající tmavočervený kus masa o rozměrech cca metr na třicet centimetrů protkaný žilkami žluťoučkého loje, lehce přebrousil řeznický nůž úctyhodných rozměrů, zarovnal čelní stranu, protože mu připadala varhánkovatá či co, položil na maso své tři prsty, aby odměřil správný dílek, zakrojil a chvíli počkal, aby si zákazník mohl vyfotit, z jakého kusu kupuje, pak dokrojil, dal na váhu, která ukázala cca tři čtvrti kila. Zákazník chtěl hned zaplatit, ale řezník mu s úsměvem sdělil, že zaplatí, až se nají a půjde domů. Vedle řezníka se zjevil služebný duch, který převzal uříznutý steak a poponesl ho o metr vedle do steakhouse kuchmistrovi, který se o zákazníka staral dále. Bylo to takové britské pojetí automatu Koruna, ale dostalo mě do kolen. Abych upřesnil – do kolen mě dostala představa, že es kommt der Tag, já přijdu do Harrods, za vchodem udělám vpravo v bok, tam ukážu na jeden z kusů hovězího, řezník ho vyndá z boxu, položí na něj tři prsty jako míru… fascinující! Zajímavé je, že mi nepřišla vůbec na mysl kalkulace, že onen nakupující gentleman následně během půl hodiny zkonzumoval ekvivalent mého měsíčního příjmu. Harrods je postaven tak, že takto prostě uvnitř neuvažujete. Tyhle kalkulace začnete probírat až mnohem později, když už jste z obchodu dávno pryč a zíráte třeba na topinku s deseti gramy kaviáru za 25 liber v Caviar House & Prunier. Tehdy si teprve uvědomíte, že za jeden gram originálního Wagyu dáte u Harrods libru. Za jeden gram… Ale také je fascinující, že Wagyu z řeznictví v Harrods vypadá na první pohled poněkud jinak, než je to nabízené tady v Čechách.

Jazykový přístup k cizincům je v Londýně zcela v intencích hesla Cizinec – našinec. Zatímco v Austrálii když na vás Aussie promluví a zaregistruje skelný pohled a zatahující se blánu přes oči, tak přepne z hovorového jazyka do školní angličtiny a mluví na vás pomalu, jednoduchými srozumitelnými slovy a vy pochopíte. V Londýně tomu tak není. Mluvčí opakuje naprosto stejným tempem i přízvukem to, co řekl předtím, a čemu jste nerozuměli. A opakuje a opakuje… a vy civíte a civíte. Ale dá se to časem naposlouchat. Řekl bych, že líp, než australská angličtina, která se skládá jenom z prvních slabik slov, kdy mluvčí zbytek slova jakoby spolkne. Nejlepší na výuku jsou londýnští High level výpravčí under- a overgroundů vybavení vysílačkou. Ti hlásí změny na trati mezi řečí s kolegou a vy si musíte vyzobat, co je služební hlášení a co je kus džouku vyprávěného kolegovi. Chechot kolegy výpravčího, znějící z reproduktorů a připomínající chrčení astmatické ovce v mlhách skotské vysočiny, neobyčejně přispívá ke správné náladě ve skřípajícím polorozpadlém vlaku.  Low level výpravčí má jenom plácačku a tak musí na lidi řvát na vlastní plíce, což je lepší varianta, neboť řve jen v snadno pochopitelných heslech.
Londýn kulturní je obtížně uchopitelná entita, ale vetřel jsem se do anglikánského kostela na Bachovy Pašije. Já vím, říkáte si, že jsem po zhlédnutí baletícího Vamonta patrně zešílel, ale já to vidím tak, že míra mých hříchů ještě nebyla vykoupena a je třeba nového pokání. Představte si novogotický chrám bez jakékoli výzdoby kromě tří lustrů a místa odkud hovoří kněz k věřícím (nevím, jak se to jmenuje, ale kazatelna to není) v podobě černé, litinové, metr a půl vysoké orlice, o jejíž záda je opřena kniha ze které se čte. V chrámu sedí třicetičlenný pěvecký sbor oděný v černém, barokní orchestr oděný v černém, pěvci a pěvkyně oděni v černém a plný chrám posluchačů oděných v černé a šedé. A všichni se tváří, že si vyposlechnou pět, šest taktů, aby se dostali do nálady, a půjdou někoho upálit. Když si člověk uvědomí, že na tom koncertě se sešli posluchači, kteří zamlada upadali do transu při Love, Love Me Do a ňuňali se navzájem při poslechu Hey Jude… Ale tohle téma si nechám pro jiné povídání.

And that’s all folks. O Londýně by se určitě dalo psát dlouho a dlouze, ale už by to nebyly jenom střípky, nýbrž zvířecky nudné pojednání, čemuž se autor vyhýbá jak čert kříži.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 640 komentářů u „Střípky z Londýna,“

  1. 147 maYdo, je jeden osvědčený účinný způsob. Z nějaké příčiny je zakázaný nebo velmi omezovaný.

  2. (151) Ani ten nefunguje, jen vytlačí ceny o kousek výš. A čím vyšší ceny a drakoničtější tresty, tím větší korupce.

  3. Zpátečníku, druhým odstavce 137 se Vám (podle mého názoru) podařilo zlikvidovat potenciální debatu ještě před začátkem. Dál jsem nečetl.

    K drogám nebo ilegálnímu obecně, učiním následující poznámku: má-li kdokoli chuť něco zakázaného koupit, tak je dnes odkázán do odpudivého prostředí. Je fakt, že „tráva“ nepatří mezi nezbytné potřeby, tak si ji nikdo nemusí kupovat, tudíž se vydávat mezi nevábné jedince. Trávu jsem předhodil, aby nějakého debila nenapadlo moji poznámku používat na nájemné vraždy.

  4. 143 — Jojo, P.M., v tom (podobně jako v lecčems) mám tendenci vidět dlouhodobější vliv kladných zpětných vazeb. Celkově bych bohužel řekl, že realita se libertariánským ideálům vzdaluje stále více. To je, hádal bych, pak krok za krokem či cyklus za cyklem vede k tomu, zdůrazňovat své principy tím více, a tím méně se starat o realitu. Až holt pak v posledku mohou skončit u toho hollier than thou, což je pochopitelně dále isoluje, a jejich příští generaci vyfiltrovává právě z těch s takovýmhle sklonem…

    Je to škoda. Osobně jsem skoro vždycky pro to, ať si každý na vlastní odpovědnost dělá, co pokládá za nejlepší, dokud to nikomu nevadí. Jenže snaha kodifikovat takovýhle spíše vágní přístup do nějakých obecných principů asi sotva vede k čemu dobrému.

    — — —

    150 a další — No, jak už jsem napsal, já o tom nevím nic (snad vyjma takových střípků, co už jsem zde kdysi už zmínil, tenkrát ohledně jedné pratety, shodou okolností té, co později mezi pratetami dosáhla nejvyšších poct), ale prohibice byla po náležité dělostřelecké přípravě, jež se věnovala výlučně zhoubnosti démona alkoholu a podobnému moralizování, myslím zavedena hodně rychle a kompletně, prakticky ze dne na den, aniž by někdo přemýšlel o možných důsledcích.

    U (ostatních) drog tomu bylo jinak. Ocituji-li téhož klasika jako nahoře, ten pracovní stůl Velkého Detektiva líčil nějak takto: Po levé ruce stojánek se sadami falešných vousů, po pravé vědro kokainu s naběračkou. Různé drogy bývaly původně dostupné celkem lehce, samy o sobě snad i vnímány jako positivní, odsuzováno jedině jejich nadužívání; zákazy pak přicházely postupně. Nevím, čím tehdy byly motivovány, ale mohly v tom být i různé reálné zkušenosti.

    Jak už jsem napsal, důsledky dekriminalizace neumím posoudit, jen jsem od přírody skeptický k představě, že problém, který hnije řádově sto let, půjde vyřešit jediným krokem. Možná kdyby se řeklo, legalizovat drogy a povolat armádu, nebo obecněji zkrátka nějaká směs opatření…

  5. 153 — Tak to se omlouvám, Modrý ptáku. Samozřejmě to píšu všelijak zparodovaně, jinak by mě asi těžko něco přimělo ztrácet čas tématem, o němž nevím téměř nic. Ale meritorně říká AeroKarel (145) zhruba totéž, jako já v tom odstavci: nižší cena a snazší dostupnost – méně vykradených aut.

  6. 155 Zpátečníku, to nemusí dopadat podle zjednodušeného schématu. Protože nižší cena a znazší dostupnost způsobí větší množství uživatelů ztrácejících způsobilost k obživě prací, což se projeví na jejich snaze opatřovat si obživu jinou činností než prací a tedy i na počtu vykradených aut. Ani tak to není jednoduché, protože to vyvolá zpětnou vazbu.
    Nejen například vynucení větší svobody bránit sebe a svoj majetek, ale i snahu o znovu zavedení prohibice. Což při vyském počtu závislých připravených o snadnou dostupnost drogy vyvolá vysokou kriminalitu a ta zvýšení represe, rizika a další zvýšení ceny drogy s důsledkem pro drogový byznys. Ve výsledku horší stav než před experimentem.

  7. 153 Modrej, tím druhým odstavcem naopak debata začíná. Zpátečník je velmi důmyslný a hlubokého uvažování.
    Jaké by byly všeobecné důsledky…
    Lány řepky by byly nahrazeny lány máku…

  8. Pánové, já bych si dovolila otázku: Víme, že vesměs takováhle sociálně inřenýrská opatření, kdy se něco jeví v teorii jednoduché a fungující a logické, končí blbě a průserem.

    Tak proč si myslíte, že u těch drog by to bylo jinak?

    POpravdě řečeno, já myslím, že by to dopadlo stejně jako při zrušení prohibice v USA: Uchlastali se snad po zrušení prohibice všichni američani k smrti? Neuchlastali. A klesla nějak výrazně kriminalita? Nezdá se. Organizovaný zločin si našel jiná odvětví.

  9. 156 — To si možná zase jen nerozumíme, Schumachere. Měl jsem dojem, že Modrý pták má zásadní výhrady k mému odstavci

    (Zastánci legalizace drog ve své argumentaci obvykle předpokládají, že chudák feťák, který dnes potřebuje vykrást jedno auto denně (a pak se ještě trapně vnucovat v nějaké zástavárně či bazaru), aby stačil financovat svoji spotřebu, bude pak vykrádat jen jedno auto týdně, ne-li ještě méně, a jinak se už nic nezmění, samozřejmě krom zániku veškerého ilegálního drogového provozu a další kriminality s ním spojené. ),

    v němž jsem se o zastáncích ovšem vyjádřil drobet neuctivě. Tak jsem jen připomněl, že z věcného hlediska AeroKarel psal něco dost podobného. Že zjednodušené schéma nemusí a asi ani nebude fungovat jednoduše, s tím ovšem od počátku souhlasím.

  10. Ještě bych podotkla :

    Ona je v systému, kdy se víc nadělá s právy kriminálníka než s právy oběti a kdy si „společnost“ sype popel na hlavu, že kriminálník je její obětí, ta dráha kriminálníka docela lákavá.

    Uvědomte si, že takovej Breivik mý větší životní standard než průměrný český důchodce a je o něj doživotně postaráno. To se bojuje blbě s kriminalitou.

  11. Děkuji všem za přání, V Americe se to skutečně neslaví. Dovedete si představit, pří vší té sebrance z celého světa, kalendář se všemi jmény. Byl tlustý jako telefonní seznam Manhattanu. Užívám si v klidu při sedmičce Shirazu s koalou na vignette, kterou jsou pokusně koupil v Penny za 49 korun. Chtná jaskoněco z flašky za stovku. Jestli ho ještě budou mít, koupím zítra karton k nastávajícím narozeninovým návštěvám. mějte se, Trochu politiky. Na údajný útok plynem v gouma reaguje veřejně Trump jak asi pod tlakem musí. Rozhodující bude, co mu o tom sdělí Netanyahu. Izraelci mají na situaci v Syrii životní zájame. Zejména na transferi iránských zbraní Hizballahu. Nevadí jim pomoc Syrii z Ruska, ale trvalá infiltrace Iránských fundamentalistů. Assadovu pozici bych velmi volně přirovnal k pozici Finska po útoku SSSR.

  12. No nic, než jsem něco nadatloval, ostatní to již vyjasnili beze mě. A i jinak asi spíše přispívám k zatemnění věci než k jejímu osvětlení.

    Přeji dobrou noc.

  14. Dobrý den. K Sýrii: Izraeli vadí íránské základny v Sýrii. Útoky směřuje na ně. Poslední bombardování syrského letiště mohla být odveta za sestřelenou stíhačku. Letiště se používá mj. jako základna íránských dronů.
    Ad chemický útok: Možná to chce kontaktovat naše specialisty na pravdu z webu Manipulátoři, zda záběry omývaných dětí v ČT24 vypadají skutečně jako po chemickém útoku.
    Ad drogy a dekriminalizace: Zažili jste háčko 100Kč za gram, všimli jste si? To bylo v době, kdy jsme přijali kosovské uprchlíky. Jediný viditelný následek byl, že více narkomanů si omylem píchlo zlatou. Obvykle se háčko dostane k zákazníkovi špinavé, s 50% účinné látky. Takto dostali čisté a dopadlo to jak dopadlo.
    Zlatá mládež má možná svoje dobroty, dtto lidé z veřejnoprávních i soukromých médií. Plebsu stačí piko. Možná jsou „prohitobováni“ někteří dodavatelé, na stav trhu to vliv nemá. Myslím, že ani František z Assisi, kdyby šel pracovat k české DEA by neobstál. Točí se tam tolik, že nejde obstát. Pohraniční zátahy proti rákosníkům připomínají výlov těch, co nechtěli platit slavíkům.
    Tj. diskuze o dekriminalizaci v ČR jsou více-méně salónní, protože reálná kriminalizace – kromě posledního článku prodeje mařeny – neexistuje. Kriminalizován je především prodej mařeny a truhlíků, protože z toho není pro nikoho žádný vejvar. A kdo říká, že doma nikdy žádnou mařenu neměl, má ji tam doteď. Nechal bych to zhruba jak to je. Nechal bych také honění zahrádkářů. Možná bych také nechal rotovat členy naší DEA.
    Ad dovoz drog: kde je největší efedrinka?

  15. Ještě ke kriminalitě: obvykle to vidím, že se závislák přisaje na někoho s příjmem – děvče si najde hocha, k závislosti mu pomůže, hoch se stane nezaměstnaným, maminka s babičkou ho živí, aby chuděrka neskončil na ulici …
    To je největší motivací k braní drog. Pěkná záchytná síť, kdy nemusíte nést následky svého jednání. Páni prokurátoři a bachaři jsou až n-tí v řadě.

  16. Amíci se chystají na úder proti Sýrii….
    FBI prohledala kancelář Trumpova právníka kvůli nějaké šlapce, co prej s ní měl Trump nějaké techtle mechtle, situace celkově na hovno.
    Petře, už jsi začal kopat ten kryt ?
    Začínám litovat, že jsem postavil domek bez sklepa 🙂

  17. 165
    Ale houby. Hlavní motivací k braní drog je něco úplně jiného. V momentě , kdy někdo začne brát drogy, vůbec nepřemýšlí o tom, že se stane závislák, a že bude potřebovat někoho k dotování.
    Především si vůbec nepřipouští,že by se z něj mohl stát závislák.

  18. Schumachere, celá debata je fakticky (jak píše nickname ve 164 v posledním odstavci) stále stejná. Někdo chce Něco konzumovat, a někdo mu Něco nabízí. Nabízí mu něco v odpudivých podmínkách, protože existuje přesvědčení, že Něco je špatné a je třeba ho vymýtit. Tvrdím (a něco málo jsem nastudoval), že eventuální legalizace by vedla především k tomu, že by byly ušetřeny ohromující finanční prostředky, které jsou dnes plýtvány na existenci bezcenných institucí. Ty „bojují s kartely“ se stejnou úspěšností jako jiné bojovaly o zrno. Legalizace je nějaký způsob, jak se popasovat se situací. Kriminalizace je také způsob. Vede zákazníky a dodavatele „do podzemí“. S legalizací by vylezli všichni na světlo, do běžných krámů. Vzpomínám, v jakých podmínkách si lidé kupovali před nějakou dobou valuty a bony, aby si mohli koupit následně džíny nebo barevnou televizi. Jaké existence je prodávaly. Protože „běžný člověk“ nemá rád riziko (obvyklý vztah k němu je velmi nadproporcionální), tak se ho chytá „neběžný“. Celá debata je o „huličích“. Nejméně 95 % tzv. narkomanů jsou „trávaři“. Představa, že by legalizací zmizely všechny negativní projevy je pochopitelně nesmyslná. Osoby, které mají v oblibě riziko, by si našly jiný způsob-tím chci říct, že najdou jiné nelegální odvětví, které poskytuje vyšší marže v důsledku existence rizika z kriminálu.

  19. Dobré zas ráno…
    2 Šumavák ad 136 – skoro bych doporučoval, aby autor tohoto blábolu nedělal u nás bakalářské státnice… Já i moji kolegové jsme sice lidé mírní, shovívaví a vlídní, leč všecho má své meze a pohár trpělivosti by mohl přetéci… A třeba by někdo mohl autorovi doporučit, aby si něco přečetl o zákonu zachování energie…

  20. 169

    Třeba už má doktorát…. 😀 😉

  21. Dobrotová scéna: zpětně mi přijde, že „nulová tolerance“ a boj proti trávě k nám přišli oklikou přes Kosovo. Díky Kosovu a Teplicím jsme se stali křižovatkou obchodu s makovými výrobky. DEA si nás našla na mapě. Kontaktovala a zaškolila naše kluky. A ti začali bojovat. Ne s velkými, to by nešlo, ale s malými. Proto učitelka prodávající piko dostane podmínku, proto patnáctiletý za pár jointů čtrnáctiletým dostane pár měsíců ostrých.

  22. Jinak trochu mi to připomíná toho rezižera, co sděloval herci svou představu: Na 1 vyskočíte, na 2 a 3 zůstanete viset ve vzduchu a na 4 dopadnete…
    No a jinak bych doporučil článek rozvinout ve smyslu, že když už by se to celé lidstvo shromáždilo na tom jednom místě (jak to udělat se autor pochopitelně nezmiňuje, to jsou technické detaily narušující geniální koncepci článku) tak by všichni požili něco málo luštěnin s česnekem (opět technický detail) a na povel by si všichni prdli jedním směrem… A může diskutovat efekty v závislosti na směru prdu vůči světovým stranám… Možná i disertaci by z toho prdu mohl spáchat… A obhájit třeba na Masaříkově nervozitě…

  23. Dobré ráno vespolek,

    tak po ránu něco milého; rybářům na Sachalinu se na loď nakulil tuleník, odehnat se nedal, naopak se s nimi 8 hodin vozil po moři 🙂 Dle fotek to rybáře docela pobavilo.
    http://rusvesna.su/news/1523263069

  25. (154) Zpátečníku, neaspiruji na řešení nebo dokonce vyřešení jedním krokem. Řeč šla o prohibici a represi, k tomu jsem se vyjádřil.
    (158) Jo, asi tak. Kdo chce chlastat, fetovat, nepracovat, krást, dělá to tak jako tak.

  26. No a zdá se, že scénář „Gliwice“ vstupuje do dalšího kola… Samozřejmě, demokraticky a humanitárně… Jako v Lybii, jako v Jugoslávii…

  29. Matzurko: hodnocení nechávají na externích spolupracovnících.
    Trochu jsem se cítil uražen, když ukazovali nálet, bomby shazované z vrtulníků, ale nálet měl zvukovou stopu z náletu stíhaček.

  30. Jsem zvědavej, jak budou na výhružky USA a jiných útokem proti Sýrii reagovat Rusové.
    Mám dojem, že do Sýrie a udržení Asáda při moci už investovali příliš mnoho, než aby si to tam nechali vybombardovat.
    Buď síly v a kolem Sýrie výrazně posílí a vydají nějaké varování o následcích takového útoku, anebo se stanou nevěrohodnými.
    Ale ať udělají, nebo neudělají cokoliv, bude to proti nim propagandisticky využito a zneužito.

  31. (180) Takový už je světa běh a zrovna Rusové jsou ve využití a zneužití dost dobří.

  32. Je docela možné, že se Trump pokusí vyhrát alespoň malou válčičku. To by mu hodně zvedlo reference.Válečné výsledky USA od roku 1945 jsou zatím poměrně tristní…

  33. Ptakopysku,
    mám obamu, že může dojít k něčemu podobnému Karibské krizi.

  34. Americký prezident Donald Trump si přeje brzké stažení amerických vojáků ze Sýrie. Americká vláda dále potvrdila, že Trump nařídil ministerstvu zahraničí zmrazit více než 200 milionů dolarů vyčleněných na stabilizaci Sýrie do té doby, než administrativa znovu vyhodnotí úlohu USA v syrském konfliktu. Svůj tým plánem opět překvapil.
    Tolik zpráva z 31. března t. r.
    Zdá se, že prezident Asad se zalekl toho, že by Američané, kteří doposud podporovali povstalce proti jeho vládě, měli ze Sýrie odejít a tak přemýšlel, jak je tam udržet. Nakonec to vyřešil tak, že v boji s povstalci použil chemické zbraně, které mu dodal Putin.
    Logické, že ano?

  35. NoName,
    Bez burgrů nejde jíst
    a bez coly nelze pít,
    bez CIA se nedá dívat,
    bez USA nejde žít.

  36. Skoro se mi zdá, že bychom měli poděkovat komoušům za výuky v tom, jak nepodléhat propagandě a očividně lživým zprávám.
    Tahle „školení“ očividně chybí lidem na západě 😀 😀
    A právě hlásili, že mladá Skripalová byla propuštěna z nemocnice.

  37. Tak ono Mjartanovič už sepsal traktát, že je to obrovský ruský fail … Prý ani nedokážou pořádně otrávit agenta.
    No ale když musí vydělat na ty kroužky … Sebeúcta musím bokem.

  38. Trumpovy preference stoupají protože navzdory soustředěným útokům medií a Muellerovu neúspěšnému vyšetřování je hmatatelné zlepšení ekonomiky. omezení nesmyslné byrokracie a zejména nárůst zaměstnanosti nekvalifikované populace. Jakákoliv válka by mu spíš ublížila. Nikdo tu na ni nemá chuť.

  39. 188

    Já mám dojem, že kdyby neexistovaly obvinění, že Rusové zasaholi do USA voleb ( a nepřímo naznačující, že Trump za vítězství ve volbách vděčí Rusům, že by Trump postupoval mnohem mírněji.

    Po lopatě řečeno – Trump se pokouší dokazovat, že není ruská loutka.

  41. A staffordshirský, to aby to vypadalo, že v tom má prsty Terezije Májová, zatracený Putin!

  44. ale třeba by mohl dostat druhou šanci jako canisterapeutický pes v Asylbewerbeheimu a pomáhat syrským doktorům a inženýrům s integrací 😛

  45. Mladá Skřípalka je sice z nemocnice venku, ale v karanténě, aby bhď někoho nenakazila zbytky novičuku nebo aby moc neluvila?

  46. No pokud to nebyl ten smrtící novičok, může to být ještě ten infekční ?

  47. ptakopysku /193/ – netroufám si hádat, ale křestní jméno to určitě nebylo.

  48. 2 martin ad 190 – kdysi mi jeden spřátelenej Němec vysvětloval, jak to je. „Správný Němec v prvé řadě miluje své auto, pak svého psa a teprve na třetím místě své děti.“ (na kterém místě je manželka jsem se raději nezeptal…)

Komentáře nejsou povoleny.