Střípky z Londýna,

Publikováno | Autor:

…aneb nahlédnutí pod britskou pokličku.

Ptakopysk podivný, únor 2018 (© Josef Bouček)

 

Nerad cestuji. Nevím, jestli je to z principu, nebo jestli jsem potomek někoho z lovců mamutů zabloudivšího při každoročním podzimním treku „Nažer se borůvek“ vedoucího z Předmostí na Šumavu, kterého přestalo bavit blomcat pořád sem a tam a usadil se natrvalo pod Blaníkem. Těžko říci. Ale úradek hvězd je pro můj osud daný – prostě nerad cestuji a do zahraničí obzvláště nerad, protože jsem od narození blbej na jazyky. Letos na mě byl vyvinut nátlak takového kalibru, že jsem ještě rád souhlasil s cestou do Londýna. Ba dokonce mi bylo naznačeno, že bych se měl těšit, takže jsem se tedy těšil.

Let do Londýna pilotoval britský pilot, takže probíhal dle očekávání – stoupání při startu na hraně pádové rychlosti, takže se kabinou rozléhalo praskání ušních bubínků, přistání provedeno volným pádem na letištní plochu, takže jsem se zájmem nahlížel na křídla, zda na nich nejsou boule od zaražených podvozkových noh, zatímco ostatní cestující páčili zaseknuté čelisti, či chytali vyražený dech. Zpáteční cesta byla v režii českých pilotů a tak byl start i přistání absolutně pohodový. Vzduch je prostě naše moře už od dob onoho srandovního strejdy v brejličkách s bradkou. Nějak od M se jmenoval.

První setkání s britskou civilizací se odehrálo hned za letištními vraty na nástupišti autobusu. Jedna cestující odmítla pokyn řidiče, aby si dala zavazadlo do kufru autobusu, neboť v něm měla noťas a další elektroniku. Řidič vyslechl argumenty, zopakoval pokyn, aby dala zavazadlo do kufru a pak bez mrknutí oka zavolal policii, která dotyčnou cestující bez dalšího mrknutí oka vytřídila z autobusu. S podobně razantním chováním řidiče jsem se setkal ještě jednou. V barevné čtvrti nastoupila na poslední chvíli do doubledeckeru velice pěkně oblečená dívenka v hidžábu, „odpípla“ si vstup a jala se stoupat do prvního patra. Již rozjíždějící se autobus zastavil, řidič vyběhl nahoru do patra, proběhl velmi krátký rozhovor mezi ním a dívenkou plný slov „ticket“, „pay“ a „sorry“, dívenka sestoupila s řidičem dolů, dvakrát se ozvalo pípnutí čtečky a pak už jenom mluvil řidič, otevřely se dveře a dívenka vystřelila na chodník jak raketa. Celou dobu byl zablokovaný provoz v daném pruhu, všichni v klidu čekali, až řidič vše vyřeší a rozjede se. V Čechách by takový řidič MHD měl patrně na krku soud za rasistický přístup k cestujícím, pokud by ho už na té silnici nezmlátil někdo ze zablokovaných řidičů. Revize jízdenek v londýnské MHD probíhá tak, že na zastávce obstoupí autobus kordon policistů, do autobusu vstoupí revizoři a zkontrolují cestující. Nevím, jestli je to běžné, viděl jsem to jenom jednou.

Na Londýnu je vidět, že je to bývalé centrum obrovské koloniální říše, nad kterou slunce nezapadalo. Je barevný. A to tak, že hodně. Já jsem se pohyboval primárně v zónách „free of charge“, ne že bych byl škudlil, jako spíše proto, že muzea a galerie, která jsem chtěl navštívit, byla národní, královská a tudíž se vstupem zdarma. V těchto muzeích je personál barevný, až oči přecházejí. Od sýrově bílých až k ebenově černým. Všichni se vyznačovali vysoce efektivním a profesionálním přístupem a znalostí všeho, co patřilo do jejich okruhu působnosti, což bylo svým způsobem fascinující. Na okamžik jsem si představil cca kopu a dva mandele lidí, které mi bylo spatřit ve frontě u vstupu do Natural History Museum, jak se snaží dostat na první nádvoří Pražského hradu, ale fantazie mi selhávala. Personál Přírodovědného muzea v počtu jedné semaforistky na vchodu a tří sekuriťáků uvnitř, totiž frontu hladce odbavil během čtyř minut.

Možná se tážete, proč sekuriťáci na vchodu. Asi takto – když přijedete do Londýna z českého venkova, okamžitě si všimnete něčeho, co místní obyvatelé pravděpodobně nevnímají.  Tak nějak vám vytane žába sedící v hrnci s vodou, kterýžto je postaven na zapnutý vařič. To něco jsou bezpečnostní opatření. Všudypřítomná ozbrojená policie, členové bezpečnostních agentur, bezpečnostní rámy, betonové bariéry, vchody zesložitěné klikatým labyrintem zábradlí a omezené na šířku tak, aby vstupem prošla pouze jedna osoba, prohlídky kabelek, batůžků. Přičemž pojem „betonová bariéra“ nepopisuje onen srandovní dálniční monoblok, který odstrčí i rozjetý Jumper, nýbrž sešroubovaný komplex betonových štíhlých elips dlouhých dva až tři metry a širokých půl metru blokující cosi, co bylo ještě před pár lety volně průchozí. Na stanicích metra jsou na nástupištích policejní hlásiče, ve spojovacích chodbách vypuklá zrcadla aby bylo vidět za roh. Policie je pozoruhodně efektivní. Kráčel jsem zvolna St. James parkem k Buckinghamskému paláci a přemýšlel jsem, zda mám té drzé americké imperialistické veverce, ukrývající se v rozkvetlých narcisech, hodit kus rohlíku, nebo na ní bafnout, když mi na hlavou proletěl vojenský vrtulník Mk3 Chinook doprovázený dvěma malými patrně Aerospatiale AS350 Squirrel mířící někam k Wembley. Současně se ozvaly policejní sirény aut uzavírající Buckingham Pallace Road a navazující The Mall. Než jsem stačil vytasit fotografický aparát, od paláce vyjely dvě limuzíny s doprovodnými policejními auty, projely výše zmíněnými ulicemi, policejní vozy zpátky uvolnily provoz a za dvě minuty nebylo po královském konvoji ani památky a provoz plynul dál bez jakkoli pozorovatelných zádrhelů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že je něco takového možné. Každopádně jsem musel přehodnotit svůj plán, kde se zastavím na five O’clock tea, protože v buckinghamském paláci evidentně nebyl nikdo doma.

Londýnské metro. Co mi jako první vytanulo na mysli v londýnskému metru… Je zašlé. Silně připomíná pražské Hlavní nádraží v dobách rozvinutého socialismu. Je to něco, co bylo postaveno v jiné době a je pouze udržováno. Nové je snad jenom zabezpečovací zařízení. Každá stanice má nástupiště v jiné výšce, takže někde vystupujete rovně, někde schod dolů, někde je schod nahoru. Vlaky jsou poruchové a četnost poruch roste s intenzitou deště. Některé vagóny vypadají, že je chtěl použít už Hitler při pokusu o invazi, Britové je zrekvírovali a používají je dodnes. Londýnské metro evidentně není jenom mastnou tyčí pro socky. Potkáte v něm chlapa v montérkách a reflexní vestě, rozveselenou slečnu s růžovými LED diodami ve vlasech a bublifukem v ruce, stejně jako gentlemana, čelícímu s kamennou tváří výše zmíněnému proudu bublin, oděného v kabát z obchodu, kde nejsou u zboží cenovky. Ve špičce metro praská ve švech a lidi jsou neurvalí, ale brzy ráno jsou na nástupištích v centru vidět na zemi povalující se flitry a třpytky opadané z rozjásaných nočních cestujících. Škoda, že jsem nejel některým pozdně nočním spojem…

Londýnské jídlo. Existuje jistý text, ve kterém je psáno, že díky kráse anglických žen a jejich kuchařskému umění se z Anglie stala námořní velmoc. Teď budu vulgární, takže prosím citlivého čtenáře, aby následující dvě, tři věty přeskočil. Současnost je taková, že když se v Londýně týden živíte jídlem uvařeným ze surovin nakoupených v Sainsburys a dalších lidových řetězcích odpovídajících cenově lídlu, nebo peňáku, pak se vrátíte do Čech a dáte si něco k jídlu a pití, tak zjistíte, že se tady za skoro stejné peníze prodávají neuvěřitelně nechutné sračky, které nejsou k jídlu, ale k zblití. Ale učiňme konec vulgarismům. Navštívil jsem Herrods a ač jsem vstupoval obrněn načumováním do výloh britských butcherů a vzdělán mnoha videi, tam jsem hned mezi dveřmi dostal to, čemu se říká kulturní šok. Hned vpravo vedle vstupních dveří je totiž kvintesence toho nejlepšího, co britské steakové řeznictví nabízí. I když za pultem stojí Japonec prostorově vyhlížející jako kříženec samuraje a bojovníka sumo. Zákazník si objednal T-bone steak. Sumista (či samuraj?) otevřel vitrínu, vyndal odpovídající tmavočervený kus masa o rozměrech cca metr na třicet centimetrů protkaný žilkami žluťoučkého loje, lehce přebrousil řeznický nůž úctyhodných rozměrů, zarovnal čelní stranu, protože mu připadala varhánkovatá či co, položil na maso své tři prsty, aby odměřil správný dílek, zakrojil a chvíli počkal, aby si zákazník mohl vyfotit, z jakého kusu kupuje, pak dokrojil, dal na váhu, která ukázala cca tři čtvrti kila. Zákazník chtěl hned zaplatit, ale řezník mu s úsměvem sdělil, že zaplatí, až se nají a půjde domů. Vedle řezníka se zjevil služebný duch, který převzal uříznutý steak a poponesl ho o metr vedle do steakhouse kuchmistrovi, který se o zákazníka staral dále. Bylo to takové britské pojetí automatu Koruna, ale dostalo mě do kolen. Abych upřesnil – do kolen mě dostala představa, že es kommt der Tag, já přijdu do Harrods, za vchodem udělám vpravo v bok, tam ukážu na jeden z kusů hovězího, řezník ho vyndá z boxu, položí na něj tři prsty jako míru… fascinující! Zajímavé je, že mi nepřišla vůbec na mysl kalkulace, že onen nakupující gentleman následně během půl hodiny zkonzumoval ekvivalent mého měsíčního příjmu. Harrods je postaven tak, že takto prostě uvnitř neuvažujete. Tyhle kalkulace začnete probírat až mnohem později, když už jste z obchodu dávno pryč a zíráte třeba na topinku s deseti gramy kaviáru za 25 liber v Caviar House & Prunier. Tehdy si teprve uvědomíte, že za jeden gram originálního Wagyu dáte u Harrods libru. Za jeden gram… Ale také je fascinující, že Wagyu z řeznictví v Harrods vypadá na první pohled poněkud jinak, než je to nabízené tady v Čechách.

Jazykový přístup k cizincům je v Londýně zcela v intencích hesla Cizinec – našinec. Zatímco v Austrálii když na vás Aussie promluví a zaregistruje skelný pohled a zatahující se blánu přes oči, tak přepne z hovorového jazyka do školní angličtiny a mluví na vás pomalu, jednoduchými srozumitelnými slovy a vy pochopíte. V Londýně tomu tak není. Mluvčí opakuje naprosto stejným tempem i přízvukem to, co řekl předtím, a čemu jste nerozuměli. A opakuje a opakuje… a vy civíte a civíte. Ale dá se to časem naposlouchat. Řekl bych, že líp, než australská angličtina, která se skládá jenom z prvních slabik slov, kdy mluvčí zbytek slova jakoby spolkne. Nejlepší na výuku jsou londýnští High level výpravčí under- a overgroundů vybavení vysílačkou. Ti hlásí změny na trati mezi řečí s kolegou a vy si musíte vyzobat, co je služební hlášení a co je kus džouku vyprávěného kolegovi. Chechot kolegy výpravčího, znějící z reproduktorů a připomínající chrčení astmatické ovce v mlhách skotské vysočiny, neobyčejně přispívá ke správné náladě ve skřípajícím polorozpadlém vlaku.  Low level výpravčí má jenom plácačku a tak musí na lidi řvát na vlastní plíce, což je lepší varianta, neboť řve jen v snadno pochopitelných heslech.
Londýn kulturní je obtížně uchopitelná entita, ale vetřel jsem se do anglikánského kostela na Bachovy Pašije. Já vím, říkáte si, že jsem po zhlédnutí baletícího Vamonta patrně zešílel, ale já to vidím tak, že míra mých hříchů ještě nebyla vykoupena a je třeba nového pokání. Představte si novogotický chrám bez jakékoli výzdoby kromě tří lustrů a místa odkud hovoří kněz k věřícím (nevím, jak se to jmenuje, ale kazatelna to není) v podobě černé, litinové, metr a půl vysoké orlice, o jejíž záda je opřena kniha ze které se čte. V chrámu sedí třicetičlenný pěvecký sbor oděný v černém, barokní orchestr oděný v černém, pěvci a pěvkyně oděni v černém a plný chrám posluchačů oděných v černé a šedé. A všichni se tváří, že si vyposlechnou pět, šest taktů, aby se dostali do nálady, a půjdou někoho upálit. Když si člověk uvědomí, že na tom koncertě se sešli posluchači, kteří zamlada upadali do transu při Love, Love Me Do a ňuňali se navzájem při poslechu Hey Jude… Ale tohle téma si nechám pro jiné povídání.

And that’s all folks. O Londýně by se určitě dalo psát dlouho a dlouze, ale už by to nebyly jenom střípky, nýbrž zvířecky nudné pojednání, čemuž se autor vyhýbá jak čert kříži.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 640 komentářů u „Střípky z Londýna,“

  1. [172] Nemusí být na jednom místě, stačilo by na rovníku (nebo co nejblíž) a prdět k jedné světové straně (třeba sever by moh být korektní). Impey Barbicane doporučuje.

  2. 200

    Diskuze pod je výživná 🙂
    Zřejmě nejsou všichni Britové úplně blbí.
    Ale třeba se pletu, ale ti, co tam píšou jsou Putinovi trollové 😀 😀

  3. 201

    Zajímavej nápad. Třeba prdět proti směru otáčení zeměkoule, prodloužili bychom si den, a měli fůru volného času 😀 😀

  4. Tak mě napadá….
    Kdyže jsi to ptakopysku byl v tom englicku ? Občas se projevuješ jako Putinův agent, nebyl jsi to náhodou ty, kdo pomazal ty dveře ? 😀 😉

  5. [203] Tomu prdění směrem podél rovníku jsem se chtěl vyhnout. Co kdyby se na jedné nebo na druhé straně urazili? Zrovna na východě bývaj urážliví.

  6. Bělobrádek se zbláznil..
    Navrhuje vládní koalici bez Ano, komoušů a SPD. Dohromady mají mít 85 hlasů, a Ano by je měla tiše podporovat za nějaké programové ústupky.

    😀 😀 😀

  7. 85 hlasů? To není většina. A zrovna u ANO spoléhat na nějaké tiché dohody za programové ústupky? To si teda přímo koledujou, aby s nima ta ANO vyjebala.

  8. MaYdo,

    dyť říkám, že se Bělobrádek zbláznil. Právě mu to setřeli Piráti.

  9. Jinak si myslím, že Babiš se dnes večer jde zeptat, zda Zeman je ochoten jmenovat vládu s podporou komoušů a SPD.

    Což je varianta, kterou jsem prorokoval už po volbách.

  10. „Češi vyvinuli s Američany látku, která zabíjí rakovinu. “
    Původně to měla být univerzálně zabíjecí látka Čechočuk, ale nějak se to zvrtlo.

  11. 210
    Podle posledních zpráv byla za základ léku vzata molekula Novičoku, jelikož se zjistilo, že po dočasném zhoršení zdravotního stavu dochází k významnému zlepšení téhož 😀 😀 😀 😉

  12. 2 Honza ze Žižkova ad 205 – stará pravda říká, že když jdeš dostatečně dlouho na východ, dostaneš se nakonec na západ… A obráceně…

  13. aneb – jak seděj ti dva lovci u ohýnku v tajze a jeden říká – a představ si, že 10 000 verst od nás na východ je Los Angeles… A druhej na to – 10 000 verst na východ? No to ale musí bejt prdel světa…

  14. 164 nickname, gram háčka za stovku, to je fest ředěný materiál. Prakticky homeopatikum.
    50 procent v pouličním prodeji? Standard pro pouliční šmudly je tak 15. Zlatá šleha? Většinou to dostal někdo zvyklý na těch patnáct. Z hlediska veřejného zájmu dobrý konec.
    Čistý rafinovaný materiál je pro VIP. Na něm se dá vydržet relativně dlouho. Dobrá zpráva je, že jen relativně.

    168 Modrej, ano. Legalizací by se zhroutil byznys založený na prohibičních cenách. I prohibiční byznys a nejen policisté by se mohli věnovat užitečnější činnosti. V případě „tvrdých“ drog vidím problém v druhu a síle psychotropního účinku a většinou v rychlém vzniku úporné závislosti. Úporné jako například na nikotinu. Který nemá nepříznivé účinky na ovládací a rozpoznávací schopnosti vedoucí k neschopnosti živit se nekriminálně. Předpokládám, že by došlo k výraznému zvýšení počtu závislých a s tím spojených potíží. To by šlo (bohužel utopie) vyvážit zvýšením míry svobody v jiných oblastech. Například svobody nikoho neživit proti své vůli a svobody se bránit.
    I přesto si dokážu představit že taková léčba by po prvotních „nelidskoprávních“ účincích měla prospěšný efekt. V důsledku samoregulace by nastal vyvážený stav.

  15. V rámci experimentu navrhuju jako první zrušit spotřební daň a veškerá omezení na etylalkohol. Kolik by stála luxusní zrzavá voda opentlená kecy o x násobné destilaci a dubových sudech? Snobové by přešli na kumys…
    Konečně bych si mohl do nádržky ostřikovačů dopřávat Finlandii, která jak jsem vyzkoušel, nelepí.

  16. Schumi: čísla neskutečná, cca před 20 lety v Teplicích. Předtím háčko u nás skoro nebylo.
    Ovšem jsem již dlouho mimo obor, proto nevím, zda s tímto nejsem i mimo mísu.
    Háčko. Znal jsem dva. Vydrželi dvacet let na suchu. Pak se něco semlelo a už nejsou.
    Obecně vyléčení říkám zázrak.
    Daň na chlast? Sv. Apolinář by vám vysvětlil, že teď se jede krabčák, protože ten je bez daně. Zrušení daně na etanol by spotřebu nezvýšilo.

  18. (216) Jistěže nezvýšilo. Vypité množství je sociální záležitost, cena určuje kvalitu.

  19. Tak teď soudruh redaktor na ČRo vysvětlil, že Rusko a Sýrie zvou inspektory OSN na místo údajného chemického útoku proto, že to stihnou do té doby uklidit …
    Zdá se, že s variantou, že žádný útok nebyl prostě není správně orientovaný mozek vůbec schopný pracovat ….

  20. 219

    No, nějakej útok být mohl. Sehnat bombu s chlorem není problém .
    Chloruje se pitná voda, voda v bazénech a bůhví co ještě.

    A o tom, že by nějaké povstalecké skupiny mohly otrávit nějaké civily, aby vyprovokovaly útok na Asáda a spol nepochybuju.

  21. 218 Karle, vypité množství je především záležitost cenová a medicínská.
    Vztah mezi cenou a kvalitou je volný. Exklusivita neznamená kvalitu, a naopak.
    Základním účelem konzumace lihoviny je její alkoholický účinek. To ostatní jsou naleštěné prdy ve snaze panstva odlišit se od sprostých poddaných. Pán má povznesenou náladu po ušlechtilém Blablabla ééé ou o uéz de vuéz VVSOP…kdežto sprostý poddaný je ožrala, který se zlískal borovičkou.

  22. 216 nickname, tak, mozek si pamatuje. Ze závislosti nejde vyléčit. Jen abstinovat. Po dvaceti letech stačí zkusit a už to zas jede. Teplice byly pověstné. Celý severozápad. Most. Ústí. Demografické příčiny…
    Ve stolici v mhd řádila banda cikánských kapsářů. Tlusťoši, říkalo se jim hrošíci, řízení starším menším chlapíkem. Vydělávali si na heroin, tehdy mezi nimi frčel.Pak se nad nimi zavřela voda. Řemeslo profláknuté, byli nápadní jak brambora mezi hrachem. A kapsařina s drogami nejde dohromady. Jak kapsář propadne závislosti, je s ním konec. Něco kriminál, něco drogy, privatizace bytového fondu, byli vystěhováni…
    Teď frčí pervitin, přišli mu na chuť i v „lepších kruzích“. Naopak kdysi luxusní kokain pronikl dolů. K neuvěření kdo všechno bere. I v akademickém prostředí, budoucí „elity“. Patří to k nuvoau…

  23. Zrušení daně na etanol by u mně spotřebu zvýšilo. Čistý etanol je doma a v motorismu velmi užitečný.

  24. Škoda, že pro palivové články nemůže nahradit metanol. Významně snižuje životnost. Nebýt toho, byl by výborným pohánědlem. Nechal bych noťasu nažbrmbat…

  25. halladine,
    já tam byl o měsíc dřív. To byl všude klid. Žádná zádumčivá bílá dodávka, žádný novičok…

  26. „Základním účelem konzumace lihoviny je její alkoholický účinek. To ostatní jsou naleštěné prdy ve snaze panstva odlišit se od sprostých poddaných. “

    Mno, schumi, vidím jistý rozdíl mezi chutí tuzemáku a kvalitního karibského rumu. O zlískání či povznesenou náladu odvykle nejde, protože z jednoho svátečního panáčka ke kafíčku se ještě nikdo nezlískal,

  28. 221 – to jsi mě, Schumi, překvapil. Ožrání bylo hlavním účelem konzumace lihovin v pubertálním a lehce postpubertálním věku. Ty jsi přece o něco starší.
    Na druhé straně to máš lehké a levné – Francovka Alpa, krabčák, vinum condurango ti zajistí nejlevnější účinek, možná i ta Okena.

  29. Poslouchala jsem pořad o marjánce k léčebným účelům. V současnosti je v lékárně k mání z dovozu, gram za 300 Kč, už je vysoutěžen tuzemský dodavatel, gram bude za 200 Kč. Zeptala jsem se známého huliče a ten povídal, že kupuje gram za 140 Kč. I když je to legalizace jen částečná, tak kde je to snížení ceny?

  30. Hm, množí se zajimavé zprávy. Černomořská flotila je na moři, a údajně cvičí, kolem prezidentského paláce a MNO v Damašku jsou rozmístěné rakety, Syrské letadla se nastěhovaly na ruské letiště u Hmejmimu, syrská armáda se zakopává, je v plné bojové pohotovosti a ruské stíhačky lítaj s protilodníma střelama pod křídly.
    A u pobřeží krouží ruskej AWACS.
    Útoku se prý mají zůčastnit i Saudové.

  31. Na Prima Zoom dokument o Evropě,
    Karel Veliký – zakladatel EU, římanství, germánství a křesťánství – to je základ Occidentu.

  32. 229 tak ono to zadarmo nelze, když musíte financovat cirkus okolo a ještě navíc si někdo musí namastit kapsu. Navíc slovutný Tomáš Zima tvrdil, že penicilin si doma taky nevypěstujete… Grow your own!

  33. Zeman doporučil Babišovi, ať jedná s komouši a SPD.
    A hláška z diskuze:

    Taky chovám králíky, a na králíkárně mám na štítu napsáno „Pražská kavárna“, to když je v neděli zabíjím k obědu, tak aby mi jich nebylo líto.

  34. 228 Martine, chápu. Na Valašsku alkohol v lihovinách považujete jen za nutné konzervační činidlo, aby se nezkazily.

    Z nabízeného mám oblíbenou Okenu, případně Iron. Funguje do mínus pěti a nematlá se po skle jako prémiová nemrzka od OMV.

  35. 226 maYdo ovšem rumíček bez špiritusu by nešmakoval…
    Cena? Když odečtu daň, i karibský vychází levně. Když to není „snob end“.
    Dochucená pálenka z třtiny. Z melasy. Nóbl pití z odpadu.
    No což, také rozpoznám ten lepší a šmakuje mi. Akorát při tom nedržím malíček „takhle“.

  36. Matzurko (a možná PeSi): dovolím si znovu doporučit pro interaktivní výpočty Jupyter.
    https://jupyter.org/

    Vyzkoušet můžete zde – dle vaší oblíbené řeči:
    https://jupyter.org/try

    Nebo na google, účet dostanete po žádosti:
    https://colab.research.google.com/

    Možná se to může hodit v pracovním postupu, nejlepší by bylo kdyby Jupyter IT guru nainstaloval na server, s přístupem k potřebným datům. Tento projekt mám pro naší firmu zatím ve fázi plánování, aby soudruzi manažeři nemuseli každý měsíc malovat data v Power Pointu. Resp. aby si to nemuseli nechat namalovat.
    Jupyter se však hodí více do akademického než firemního prostředí.

  38. Mně to je jedno, jestli to je nóbl a z odpadu, schumi. Intelektuální okouzlení podřadnými věcmi či poživatinami, jen abych si dokázala, že nejsem snob, mám dávno za sebou. I když já si na to nikdy nepotrpěla. Na koleji jsme pili levný červený, protože nebylo na to drahý.

    Podstatný je, že mi to šmakuje. A malíček při tom takhle taky nedržím. To se totiž v opravdu vybrané společnosti nedělá a je to znakem nedostatečné kindrštube 😀 😀 😀

    Jinak nezaměňovat „podřadný“ a „prostý“. Takový brambory s tvarohem jsou sice pokrm velice prostý, ale stran požitků vysoce luxusní.

  39. A samozřejmě, že by rumíček bez špiritusu nešmakoval. Nicméně není požíván kvůli tomu špiritusu, je to nezbytná součást rodinného rituálu k zakončení dne, když se sjdeme s bráchou na chalupě.

  40. 230 Halladine, z toho by mohl být velký randál.

  41. (221) Neříkej mi Schumi, že pokud by byla zrušena spotřebka, vypil bys více. Buďto Ti to nedovoluje chuť, potřeba být taky někdy střízlivý nebo ta medicínská záležitost. Alespoň mně jo. Kolik vypiju, není dáno tím, že bych na to neměl. Ale třeba bych si koupil „Diplomatico“, kterým nás na BFPT oblařil Pavel, místo Kapitána Morgana. Podobně s vínem. Naleštěné prdy jsou až v nejvyšších kategoriích, mezi podprůměrem, průměrem a špičkou rozdíl je.
    (223) Do chladiče klidně naleju denaturák. I ten je svinsky drahej.
    (229) Bez buzerace si vypěstuje sám, nebo dealer dodá za stovku i méně. Konkurence dělá divy.

  42. 2 maYda ad 227 – ne, u nemrtvých se osvědčuje dubový kolík, tento pocákat svěcenou vodou a pak palicí zarazit do srdce… Následně by nemrtvý měl dojít klidu a pokoje…

  45. 241 Karle, já ne, ale třeba moje autí ano. Kalafuna rozpuštěná v nedenaturovaném špisitusu pěkně voní a líp se s ní pracuje. Čistý špiritus nezanechává mapy. A voní. Radost s ním pracovat. Pro některé účely mám čistý isopropyl. Smrdí a hodí se jen na něco. Čistý špiritus je prostě k nezaplacení. Bohužel i doslovně.

    Denaturák do chladiče? Karle, zahráváš si. To není bezpečná kombinace.

  47. Rum ode mně dostává brácha vcelku pravidelně k narozeninám nebo svátku. Mám na to osvedčený internetový obchod. Posledně jsem klikla na žebříček hodnocení a koupila ten který byl vyhodnocený jako nejlepší. Kupodivu nebyl zdaleka nejdražší.
    Ale dobrej teda byl…. 🙂

  48. maYdo, maYdo,

    napřed bráchovi koupíš rum, a pak mu ho vypiješ..

    Téda…. 😉

  50. Takže mu vlastně dáváš půlku flašky 😉

Komentáře nejsou povoleny.