Střípky z Londýna,

Publikováno | Autor:

…aneb nahlédnutí pod britskou pokličku.

Ptakopysk podivný, únor 2018 (© Josef Bouček)

 

Nerad cestuji. Nevím, jestli je to z principu, nebo jestli jsem potomek někoho z lovců mamutů zabloudivšího při každoročním podzimním treku „Nažer se borůvek“ vedoucího z Předmostí na Šumavu, kterého přestalo bavit blomcat pořád sem a tam a usadil se natrvalo pod Blaníkem. Těžko říci. Ale úradek hvězd je pro můj osud daný – prostě nerad cestuji a do zahraničí obzvláště nerad, protože jsem od narození blbej na jazyky. Letos na mě byl vyvinut nátlak takového kalibru, že jsem ještě rád souhlasil s cestou do Londýna. Ba dokonce mi bylo naznačeno, že bych se měl těšit, takže jsem se tedy těšil.

Let do Londýna pilotoval britský pilot, takže probíhal dle očekávání – stoupání při startu na hraně pádové rychlosti, takže se kabinou rozléhalo praskání ušních bubínků, přistání provedeno volným pádem na letištní plochu, takže jsem se zájmem nahlížel na křídla, zda na nich nejsou boule od zaražených podvozkových noh, zatímco ostatní cestující páčili zaseknuté čelisti, či chytali vyražený dech. Zpáteční cesta byla v režii českých pilotů a tak byl start i přistání absolutně pohodový. Vzduch je prostě naše moře už od dob onoho srandovního strejdy v brejličkách s bradkou. Nějak od M se jmenoval.

První setkání s britskou civilizací se odehrálo hned za letištními vraty na nástupišti autobusu. Jedna cestující odmítla pokyn řidiče, aby si dala zavazadlo do kufru autobusu, neboť v něm měla noťas a další elektroniku. Řidič vyslechl argumenty, zopakoval pokyn, aby dala zavazadlo do kufru a pak bez mrknutí oka zavolal policii, která dotyčnou cestující bez dalšího mrknutí oka vytřídila z autobusu. S podobně razantním chováním řidiče jsem se setkal ještě jednou. V barevné čtvrti nastoupila na poslední chvíli do doubledeckeru velice pěkně oblečená dívenka v hidžábu, „odpípla“ si vstup a jala se stoupat do prvního patra. Již rozjíždějící se autobus zastavil, řidič vyběhl nahoru do patra, proběhl velmi krátký rozhovor mezi ním a dívenkou plný slov „ticket“, „pay“ a „sorry“, dívenka sestoupila s řidičem dolů, dvakrát se ozvalo pípnutí čtečky a pak už jenom mluvil řidič, otevřely se dveře a dívenka vystřelila na chodník jak raketa. Celou dobu byl zablokovaný provoz v daném pruhu, všichni v klidu čekali, až řidič vše vyřeší a rozjede se. V Čechách by takový řidič MHD měl patrně na krku soud za rasistický přístup k cestujícím, pokud by ho už na té silnici nezmlátil někdo ze zablokovaných řidičů. Revize jízdenek v londýnské MHD probíhá tak, že na zastávce obstoupí autobus kordon policistů, do autobusu vstoupí revizoři a zkontrolují cestující. Nevím, jestli je to běžné, viděl jsem to jenom jednou.

Na Londýnu je vidět, že je to bývalé centrum obrovské koloniální říše, nad kterou slunce nezapadalo. Je barevný. A to tak, že hodně. Já jsem se pohyboval primárně v zónách „free of charge“, ne že bych byl škudlil, jako spíše proto, že muzea a galerie, která jsem chtěl navštívit, byla národní, královská a tudíž se vstupem zdarma. V těchto muzeích je personál barevný, až oči přecházejí. Od sýrově bílých až k ebenově černým. Všichni se vyznačovali vysoce efektivním a profesionálním přístupem a znalostí všeho, co patřilo do jejich okruhu působnosti, což bylo svým způsobem fascinující. Na okamžik jsem si představil cca kopu a dva mandele lidí, které mi bylo spatřit ve frontě u vstupu do Natural History Museum, jak se snaží dostat na první nádvoří Pražského hradu, ale fantazie mi selhávala. Personál Přírodovědného muzea v počtu jedné semaforistky na vchodu a tří sekuriťáků uvnitř, totiž frontu hladce odbavil během čtyř minut.

Možná se tážete, proč sekuriťáci na vchodu. Asi takto – když přijedete do Londýna z českého venkova, okamžitě si všimnete něčeho, co místní obyvatelé pravděpodobně nevnímají.  Tak nějak vám vytane žába sedící v hrnci s vodou, kterýžto je postaven na zapnutý vařič. To něco jsou bezpečnostní opatření. Všudypřítomná ozbrojená policie, členové bezpečnostních agentur, bezpečnostní rámy, betonové bariéry, vchody zesložitěné klikatým labyrintem zábradlí a omezené na šířku tak, aby vstupem prošla pouze jedna osoba, prohlídky kabelek, batůžků. Přičemž pojem „betonová bariéra“ nepopisuje onen srandovní dálniční monoblok, který odstrčí i rozjetý Jumper, nýbrž sešroubovaný komplex betonových štíhlých elips dlouhých dva až tři metry a širokých půl metru blokující cosi, co bylo ještě před pár lety volně průchozí. Na stanicích metra jsou na nástupištích policejní hlásiče, ve spojovacích chodbách vypuklá zrcadla aby bylo vidět za roh. Policie je pozoruhodně efektivní. Kráčel jsem zvolna St. James parkem k Buckinghamskému paláci a přemýšlel jsem, zda mám té drzé americké imperialistické veverce, ukrývající se v rozkvetlých narcisech, hodit kus rohlíku, nebo na ní bafnout, když mi na hlavou proletěl vojenský vrtulník Mk3 Chinook doprovázený dvěma malými patrně Aerospatiale AS350 Squirrel mířící někam k Wembley. Současně se ozvaly policejní sirény aut uzavírající Buckingham Pallace Road a navazující The Mall. Než jsem stačil vytasit fotografický aparát, od paláce vyjely dvě limuzíny s doprovodnými policejními auty, projely výše zmíněnými ulicemi, policejní vozy zpátky uvolnily provoz a za dvě minuty nebylo po královském konvoji ani památky a provoz plynul dál bez jakkoli pozorovatelných zádrhelů. Kdybych to neviděl na vlastní oči, nevěřil bych, že je něco takového možné. Každopádně jsem musel přehodnotit svůj plán, kde se zastavím na five O’clock tea, protože v buckinghamském paláci evidentně nebyl nikdo doma.

Londýnské metro. Co mi jako první vytanulo na mysli v londýnskému metru… Je zašlé. Silně připomíná pražské Hlavní nádraží v dobách rozvinutého socialismu. Je to něco, co bylo postaveno v jiné době a je pouze udržováno. Nové je snad jenom zabezpečovací zařízení. Každá stanice má nástupiště v jiné výšce, takže někde vystupujete rovně, někde schod dolů, někde je schod nahoru. Vlaky jsou poruchové a četnost poruch roste s intenzitou deště. Některé vagóny vypadají, že je chtěl použít už Hitler při pokusu o invazi, Britové je zrekvírovali a používají je dodnes. Londýnské metro evidentně není jenom mastnou tyčí pro socky. Potkáte v něm chlapa v montérkách a reflexní vestě, rozveselenou slečnu s růžovými LED diodami ve vlasech a bublifukem v ruce, stejně jako gentlemana, čelícímu s kamennou tváří výše zmíněnému proudu bublin, oděného v kabát z obchodu, kde nejsou u zboží cenovky. Ve špičce metro praská ve švech a lidi jsou neurvalí, ale brzy ráno jsou na nástupištích v centru vidět na zemi povalující se flitry a třpytky opadané z rozjásaných nočních cestujících. Škoda, že jsem nejel některým pozdně nočním spojem…

Londýnské jídlo. Existuje jistý text, ve kterém je psáno, že díky kráse anglických žen a jejich kuchařskému umění se z Anglie stala námořní velmoc. Teď budu vulgární, takže prosím citlivého čtenáře, aby následující dvě, tři věty přeskočil. Současnost je taková, že když se v Londýně týden živíte jídlem uvařeným ze surovin nakoupených v Sainsburys a dalších lidových řetězcích odpovídajících cenově lídlu, nebo peňáku, pak se vrátíte do Čech a dáte si něco k jídlu a pití, tak zjistíte, že se tady za skoro stejné peníze prodávají neuvěřitelně nechutné sračky, které nejsou k jídlu, ale k zblití. Ale učiňme konec vulgarismům. Navštívil jsem Herrods a ač jsem vstupoval obrněn načumováním do výloh britských butcherů a vzdělán mnoha videi, tam jsem hned mezi dveřmi dostal to, čemu se říká kulturní šok. Hned vpravo vedle vstupních dveří je totiž kvintesence toho nejlepšího, co britské steakové řeznictví nabízí. I když za pultem stojí Japonec prostorově vyhlížející jako kříženec samuraje a bojovníka sumo. Zákazník si objednal T-bone steak. Sumista (či samuraj?) otevřel vitrínu, vyndal odpovídající tmavočervený kus masa o rozměrech cca metr na třicet centimetrů protkaný žilkami žluťoučkého loje, lehce přebrousil řeznický nůž úctyhodných rozměrů, zarovnal čelní stranu, protože mu připadala varhánkovatá či co, položil na maso své tři prsty, aby odměřil správný dílek, zakrojil a chvíli počkal, aby si zákazník mohl vyfotit, z jakého kusu kupuje, pak dokrojil, dal na váhu, která ukázala cca tři čtvrti kila. Zákazník chtěl hned zaplatit, ale řezník mu s úsměvem sdělil, že zaplatí, až se nají a půjde domů. Vedle řezníka se zjevil služebný duch, který převzal uříznutý steak a poponesl ho o metr vedle do steakhouse kuchmistrovi, který se o zákazníka staral dále. Bylo to takové britské pojetí automatu Koruna, ale dostalo mě do kolen. Abych upřesnil – do kolen mě dostala představa, že es kommt der Tag, já přijdu do Harrods, za vchodem udělám vpravo v bok, tam ukážu na jeden z kusů hovězího, řezník ho vyndá z boxu, položí na něj tři prsty jako míru… fascinující! Zajímavé je, že mi nepřišla vůbec na mysl kalkulace, že onen nakupující gentleman následně během půl hodiny zkonzumoval ekvivalent mého měsíčního příjmu. Harrods je postaven tak, že takto prostě uvnitř neuvažujete. Tyhle kalkulace začnete probírat až mnohem později, když už jste z obchodu dávno pryč a zíráte třeba na topinku s deseti gramy kaviáru za 25 liber v Caviar House & Prunier. Tehdy si teprve uvědomíte, že za jeden gram originálního Wagyu dáte u Harrods libru. Za jeden gram… Ale také je fascinující, že Wagyu z řeznictví v Harrods vypadá na první pohled poněkud jinak, než je to nabízené tady v Čechách.

Jazykový přístup k cizincům je v Londýně zcela v intencích hesla Cizinec – našinec. Zatímco v Austrálii když na vás Aussie promluví a zaregistruje skelný pohled a zatahující se blánu přes oči, tak přepne z hovorového jazyka do školní angličtiny a mluví na vás pomalu, jednoduchými srozumitelnými slovy a vy pochopíte. V Londýně tomu tak není. Mluvčí opakuje naprosto stejným tempem i přízvukem to, co řekl předtím, a čemu jste nerozuměli. A opakuje a opakuje… a vy civíte a civíte. Ale dá se to časem naposlouchat. Řekl bych, že líp, než australská angličtina, která se skládá jenom z prvních slabik slov, kdy mluvčí zbytek slova jakoby spolkne. Nejlepší na výuku jsou londýnští High level výpravčí under- a overgroundů vybavení vysílačkou. Ti hlásí změny na trati mezi řečí s kolegou a vy si musíte vyzobat, co je služební hlášení a co je kus džouku vyprávěného kolegovi. Chechot kolegy výpravčího, znějící z reproduktorů a připomínající chrčení astmatické ovce v mlhách skotské vysočiny, neobyčejně přispívá ke správné náladě ve skřípajícím polorozpadlém vlaku.  Low level výpravčí má jenom plácačku a tak musí na lidi řvát na vlastní plíce, což je lepší varianta, neboť řve jen v snadno pochopitelných heslech.
Londýn kulturní je obtížně uchopitelná entita, ale vetřel jsem se do anglikánského kostela na Bachovy Pašije. Já vím, říkáte si, že jsem po zhlédnutí baletícího Vamonta patrně zešílel, ale já to vidím tak, že míra mých hříchů ještě nebyla vykoupena a je třeba nového pokání. Představte si novogotický chrám bez jakékoli výzdoby kromě tří lustrů a místa odkud hovoří kněz k věřícím (nevím, jak se to jmenuje, ale kazatelna to není) v podobě černé, litinové, metr a půl vysoké orlice, o jejíž záda je opřena kniha ze které se čte. V chrámu sedí třicetičlenný pěvecký sbor oděný v černém, barokní orchestr oděný v černém, pěvci a pěvkyně oděni v černém a plný chrám posluchačů oděných v černé a šedé. A všichni se tváří, že si vyposlechnou pět, šest taktů, aby se dostali do nálady, a půjdou někoho upálit. Když si člověk uvědomí, že na tom koncertě se sešli posluchači, kteří zamlada upadali do transu při Love, Love Me Do a ňuňali se navzájem při poslechu Hey Jude… Ale tohle téma si nechám pro jiné povídání.

And that’s all folks. O Londýně by se určitě dalo psát dlouho a dlouze, ale už by to nebyly jenom střípky, nýbrž zvířecky nudné pojednání, čemuž se autor vyhýbá jak čert kříži.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 640 komentářů u „Střípky z Londýna,“

  1. maYdo,
    tebe osobně jistě ne.
    Ale ČR jako takové, s naší navázaností na zahraniční obchod s EU jistě může.
    Vidíme to dnes při sankcích na Rusko.

  2. Halladine,
    v každém případě, na ostrou ukázku efektivity pro zákazníky, či klienty to bude stačit.

  3. „Proč libertariánské uvažování nefunguje? “

    Protože lidi se obvykle řídí svou životní zkušeností a ne nějakou teorií. A jejich zkušenost může být natolik odlišná od té vaší, že se vám může jejich jednání a uvažovaní jevit naprosto nepochopitelné.

    Lidi například mohou být upřímně přesvědčeni, že je pro ně dobré, že se o řadu věcí stará stát a že je v pořádku, že drží na krátké uzdě ty, co kradnú a příživníky a proto volí Babiše.
    Je snad v tom nějaký rozpor s libertariánským uvažováním?

  4. Jinými slovy – ono to libertartiánské uvažování třeba funguje, jen výsledek není takový, jaký byste si představoval.

  5. Třeba po vypálení dvou až tří Tomahawků půjde torpédoborec ke dnu?

  6. Ptakopysku,
    o obchodní reklamu tady vůbec nejde.
    Snahou Západu bylo Rusko izolovat, kromě jiného likvidací režimů ve světě , které se snažily o nezávislou politiku a jakž takž udržovalo přátelské styky s Ruskem.
    A působilo to ve smyslu upozornění , že není dobré kamarádit s Rusy, protože stejně nejsou schopni jim pomoct, pokud Západ zaútočí.
    Takže Rusko se angažovalo v Sýrii také príto, aby dokázalo , že tomu tak není.
    Aby ukázalo že je schopno svým „přátelům“ pomoci a také je ochotno to udělat.
    Teď se Rusko dostalo do situace, kdy už moc nemůže couvnout.
    Couvnutím by dokázalo, že to západní tvrzení bylo pravdivé, a ruská věrohodnost by šla do háje…

  7. Ot – kdopak to jel k Babišovi na táčky? Houkačky, blikačky, fůra policajtů – že by se navštívili dva slováci v demisi?

  9. 305

    Pro nic za nic tam Amíci ty protiponorkové letadla neposílají.

  10. Čím dál veselejší..

    Čínské válečné lodě se připojily k ruské flotile…..

  12. 298 Halldine, šedesát ve skladu neznamená šedesát ve vzduchu.

  14. Pozor, Bakala nebo Soros nesponzorují, oni podporují s tím, že tím nic nesledují.
    Naopak Putin, Trump nebo Orbán sponzorují a něco tím sledují.

  15. Matzurko, ty ses dnes dostala na Parlamentní listy? Mi to dnes pokaždé hlásí, že stránka nenalezena. I ten tvůj odkaz dopadl stejně.

  16. Dano, mně to funguje (vyzkoušeno ze zvědavosti, jinak tam radši nelezu).

  17. Schumi,

    to jsou rakety ve vertikálních opdpalovacích zařízeních. Na moři se nepřebíjí, to až v přístavu na základně.
    Ale přirozeně to nemusej odpálit všechno.

  18. Dano,
    ano, na prvni zprávy cz i parlamentni listy, opakovaně a bez problémů. Asi už jsem ověřený Putinův troll nebo tak něco 🙂

  20. 317 Šedesát šachet? To je velký důl. Otázka kolik se poztrácí cestou a zbude k sestřelení. Když už, odpálej to postupně všechno, aby byl prostor pro čerstvé zboží. Jestli to stihnou.

  22. Donald J. Trump‏Ověřený účet @realDonaldTrump · 1 hod.před 1 hodinou
    Russia vows to shoot down any and all missiles fired at Syria. Get ready Russia, because they will be coming, nice and new and “smart!” You shouldn’t be partners with a Gas Killing Animal who kills his people and enjoys it!

    Donald J. Trump‏Ověřený účet @realDonaldTrump · 37 min.před 37 minutami
    Our relationship with Russia is worse now than it has ever been, and that includes the Cold War. There is no reason for this. Russia needs us to help with their economy, something that would be very easy to do, and we need all nations to work together. Stop the arms race?

    Nic ve zlém, ale je Donald v pořádku ? Vím, že není na složitá slova, ale význam výrazu „aspoň trošku konsistentní“ by mohl nastudovat …

    Tedy pokud mu účet nehacknul Putin …

  23. Mňo,
    literárky tu nemusí být v oblibě, ale Tereza Spencerová asi moc nekecá:
    http://literarky.cz/blogy/tereza-spencerova/26073-zautoi-zapad-na-syrii-nezautoi
    „Rada bezpečnosti OSN odmítla v noci na dnešek kompromisní rezoluci, kterou s podporou Ruska předložilo Švédsko a která požadovala vyšetření víkendového „chemického útoku“ v Dúmě u Damašku. Proti rezoluci, kterou podpořilo dalších pět států, se postavily USA a Británie (plus Francie a Polsko). Už předtím USA a Británie zablokovaly obdobný text předložený Ruskem a Čínou. Spojené státy pro změnu nepochodily s rezolucí, která z chemického útoku vinila Sýrii a vyšetření událostí by nechala na mezinárodním orgánu, který by teprve začal v řádu měsíců vznikat, byť OSN svou vlastní Organizaci pro kontrolu chemických zbraní (OPCW) už má… Ta už podle všeho své vlastní vyšetřování v Dúmě zahájila, ještě tento týden by do Dúmy měly na pozvání Damašku dorazit dva týmy jejích inspektorů, ale není ani v nejmenším jisté, zda Západ na jeho výsledky počká….“

    A na BBC
    http://www.bbc.com/news/world-middle-east-43727829
    On Tuesday the UN Security Council failed to pass any measures to set up an inquiry into the alleged attack.
    As permanent members of the council, Russia and the US both have the power of veto. They both blocked each other’s proposals to set up independent investigations.
    The US-drafted resolution would have allowed investigators to apportion blame for the suspected attack, while Russia’s version would have left that to the Security Council.
    A team from the Organisation for the Prohibition of Chemical Weapons (OPCW) is due to deploy to Syria „shortly“ to determine whether banned weapons were used in Douma.

  25. Hale, Maydo – libertarianskemu stylu mysleni se darilo v USA, GB a koloniich… Asi tak 100 let, spise vice… A vlade se hodne tezko vnucovaly obyvaletsvu veci jako dan z prijmu ci socialni pojisteni – vetsinou to muselo byt nejakou fintou typu „dan je jen na dobu valky“…
    Ale to je jedno, nenechte si tim rusit hezkou debatu 🙂

  26. Debata o unschoolingu – fungovani je mozne, voz Summerhill.

  27. Hale,
    1/ „Nic, co je pouze ideologicky zdůvodněno, nemůže fungovat.“
    2/ Vse zde ideologicky zduvodnit.

    Celkem se desim dusledku techto premis.

  28. Možná, Petře, kdybys mi vysvětlil, co vlastně obnáší ten „libertiánský styl myšlení“….

    Prosím pěkně a kdyby to šlo bez derivací a totáních diferenciálů…..

  29. Petře,
    nějaká ideologie nemusí být vždy na závadu ( i když některé určitě ano)
    Ale pokud se prosazuje hlava nehlava, bezohledu na to, co si myslí lidé, končí to průserem.

  30. Petře, fungování je zajisté možné, protože nějaká cílová skupinka se najde. Ovšem nebude to nikdy masová záležitost. Už proto, že aby mohla společnost vůbec fungovat, většina lidí bude muset chodit do práce a děti posílat do školy a nebude moct sedět doma a starat se o to, aby se dítě rozvíjelo, případně ho nechat doma a doufat, že dítě se zabaví samostudiem.

    Otázka je, jak bude fungovat unscholing, prosazovaný blondýnou z neziskovky, které je prý jedno, jetsli bude její dítě třeba uklízečka, jen když bude šťastné. Potíž je v tom, že pokud bude dítko vedeno, že nemusí nic, co nechce, tak nejspíš nebude použitelný ani na tu uklízečku.

    Ostatně matka, která trvá na tom, že dítě musí být za každou cenu šťastný je obvykle hotový neštěstí a to hlavně pro to dítě.

  31. 327

    petře opravím slovosled
    “Nic, co je zdůvodněno pouze ideologicky , nemůže fungovat.”

    Každá ideologie musí být korigována reálnými podmínkami ve společnosti a uvážením důsledků.
    Příklad – jsem nevěrec, ale vůbec mi nevadí, že někdo chodí do kostela a modlí se tam.
    Je to jedna z ideologií.
    Ale pokud mě začnou nutit chodit tam taky, upalovat čarodejnice ( no, asi to není nejlepší příklad, ale hodně názornej 🙂 ) Tak se naseru…..

  32. 322

    Není, NoName.
    Je to na hlavu, zřídit nějakou komis, za pár měsíců, ale mezitím vybombardovat.
    Trump je hořké zklamání, a za chvíli začnu říkat „Zlatá Clintonka“
    i když mě notně sr…..

  33. (328) Ať se o mne stát stará co nejméně a je co nejmenší.
    (329) nějaká ideologie nemusí být vždy na závadu ( i když některé určitě ano) Ale pokud se prosazuje hlava nehlava, bezohledu na to, co si myslí lidé, končí to průserem. Vyjímečně vřele souhlasím. Dokazují to dokonale všechny levicové režimy a sem tam i nějaký pravicový.

  34. „(328) Ať se o mne stát stará co nejméně a je co nejmenší.“

    no, to mi moc nekoresponduje s tím, co tu psal Zpátečník – každý ví sám nejlíp, co je pro něj dobré. Co s poměrně početnou masou, která věří, že je pro ni dobré, když se o řadu věcí stát postará?

    nemluvě o tom, že pohled na to, co obnáší to „co nejméně “ se taky může značně různit.

  35. No a jak jinak má Trump dokázat, že ho ve volbách nepodporovali Rusové než aby se s nima pustil do války?

  36. 333 „Ať se o mne stát stará co nejméně a je co nejmenší.“
    Vždyť už začal, nestará se o díry na silnicích.Tunel Blanka bude jen pro pěší atd.

  37. No, kdyby opravdu Putin pracoval ve volbách pro Trumpovo zvolení, tak už by se asi zdi Kremlu otřasaly, jak si do nich Putin tluče hlavou se slovy “ Já vůl“ 😀

    Aero , všecky levicové režimy určitě ne . Co takhle Švédsko ? 😉

  38. 334 – co s nimi? Nic, pockat. Lide se rozhodli v 30. letech, ze je pro ne dobry nacionalni socialismus, ve 40. letech, ze je pro ne dobry internacionalni socialismus a koncem 90. let, ze je pro ne dobry socialne trzni system.

    Ani jeden z techto systemu nebude mit buhvijakeho trvani… Prvn idva uz jsou vlastne passe.

  41. Quivisi, spise pomali. Ono jim to vzdy nakonec dojde… S EU jim to uz taky dochazi…

  42. „co s nimi? Nic, pockat. Lide se rozhodli v 30. letech, ze je pro ne dobry nacionalni socialismus, ve 40. letech, ze je pro ne dobry internacionalni socialismus a koncem 90. let, ze je pro ne dobry socialne trzni system.

    Ani jeden z techto systemu nebude mit buhvijakeho trvani… Prvn idva uz jsou vlastne passe.“

    Ok. Takže ta libertariánská teorie vlastně funguje, ne? Lidé se rozhodují ve volbách podle toho, co si myslí, že je pro ně dobré. Po těch systémech přijde další, který zase nebude mít dlouhého trvání a bude brzo passé.

    Tak zbývá odpovědět na otázku, proč by si jeden měl rvát žíly za nějaké principy a vyšší zájmy, které budou brzo stejně passé a nestarat se radši o to, co je jeho a co měnit – nebo neměnit, ale udržovat, dle okolností- může.

  43. Ať se o mne stát stará co nejméně a je co nejmenší.
    To je umírněný přístup.
    Ať se o mne stát nestará vůbec. To je to pravé ořechové. Jenom nevím, jestli už se to nemusí označovat coby AnCap, já v těch hranicích nemám jasno.

  44. 342 – to ale neni otazka na mne. Za mne muzu odpovedet jen tolik, ze mne trochu mrzi, ze jsou lide tak pomali, ale mzi trochu mrzi a rvat zily je dost rozdil…

  46. „Za mne muzu odpovedet jen tolik, ze mne trochu mrzi, ze jsou lide tak pomali,“

    Nějak nechápu, v čem jsou lidí pomalí a co bys od nich očekával, aby Tě to nemrzelo.

  47. Niko,
    zdvořilostní divadélko (pokrytecké).

  48. 346 – no, ze misto toho, aby se zamysleli a slepou cestu ani nezkouseli, tak si ji musi vyzkouset 🙂

  50. 347 Jojo, Matzurko, už jsem si vzpomněla na líbání s propleskáváním mezi Junckerem a Orbánem…

Komentáře nejsou povoleny.