Traktát o výrech z Burgenlandu

Publikováno | Autor:

O rakouském Burgenlandu říká známý slovinský televizní komentátor, Drago Bulc, že je země slunce, neboť tu prý svítí celých 300 dní v roce. Jak už to tak bývá, z třídenní návštěvy svítilo pouze jeden den. Ale i ten stál za to. Při naší cestě za jedním unikátním vínem jsme navštívili Südburgenland, tedy jižní část tohoto vinařského kraje. Do poslední chvíle jsme ovšem nevěřili, že jedeme za vínem. Krajina spíše připomínala naši Vysočinu. Vinice jsme totiž jaksi do poslední chvíle neviděli. Snad jen několik vinařských tratí s podezřelou výsadbou. Nakonec jsme skutečně narazili na drobné vinice, ale nic, co by připomínalo Weinviertel v Dolním Rakousku nebo alespoň Velké Bílovice či Pálavu. Ještě větší údiv vzbudila druhová skladba vinohradů. Pravda, pěstovali tu z červených odrůd hlavně Frankovku a z bílých Vlašský ryzlink. Ale především převládaly tzv. amerikány, nověji a nejspíše i genderově správně, přímoplodící hybridy, rezistenty či interspecifické révy, jak se jim v současnosti říká. Tedy kultivary, které se u nás donedávna nesměly množit, ani ve velkém pěstovat. A už vůbec ne z nich vyrábět víno na prodej. Ale tady to evidentně šlo a dosud jde. Někteří vinaři v Jižním Burgenlandu na víně z amerických hybridů navíc založili živnost. Dali mu i přiléhavý název „Uhudler“. Velmi volně přeloženo, Uhudler je člověk, který po nemístné konzumaci zmíněného vína ráno civí jako výr. A výr se německy řekne „der Uhu“.

Tři centra výroby

Víno z přímo plodících hybridů, tedy „Uhudler“ se v Jižním Burgenlandu za relativně krátkou dobu existence stalo pojmem. A nejenom víno. Na snídaňovém baru nesmí v žádném zdejším hotelu či pensionu chybět marmeláda ze jmenovaných hroznů a v rodinném podniku manželů Hirmannových z něho dokonce dělají speciální ocet. Zdejší víno v rakouské síti supermarketů samozřejmě nenajdete. Abyste ho ochutnali, musíte přijet do okolí města Güssing. Najdete tu zhruba tři větší centra výroby tohoto moku. Moschendorf , kde je půvabné Weinmuseum čili Museum vína, dále kopec plný historických vinařských budov s názvem Kellerviertel Heiligebrun a za třetí nejnovější středisko výroby, Kellerviertel Eltendorf.

„Ještě před rokem 1989 jsme tu neměli ani vodovod, silnice či kanalizaci! Abychom tu měli alespoň elektrickou energii, tak jsme se s ostatními vinaři složili na benzínový agregát,“ popisuje začátky starosta vinařské osady Kellerviertel u Eltendorfu, Josef Pfeiffer. Osadu vlastně tvoří jediná ulice s názvem Uhudlerviertel, do které ústí skupina relativně nově vybudovaných vinařských domů s přilehlými vinicemi. Každý tu vyrábí téměř výhradně víno „Uhudler“. Proto také někteří označují svůj podnik jako „Uhudlerei“.  Na rozdíl od například Jižní Moravy tu však chybí klasické sklepy. Pod pojmem vinařský dům zde najdete do svahu částečně zahloubené stavení, povětšinou se dvěma prostorami. V té první majitel vyrábí, lahvuje a následně prodává víno a v té druhé mu víno kvasí a dozrává. Zdejší vinice nejsou velké. Například J. Pfeiffer tu obhospodařuje jeden hektar a patří mezi největší vinaře. Víno rovnou ve svém vinařském domě zpracovává i prodává. Pěstuje tu přímo plodící hybridy Ripatella, Elvira, Delaware a Concord. Na ukázku pro návštěvníky má i další americké odrůdy Noah, Isabella a další. Révy jsou resistentní, netrpí nemocemi, a proto majitel nemusí používat postřiky. Snad pouze Concord je citlivější na peronosporu v době kvetení. Proto vyžaduje postřik před květem, kdy prašníky a pestík kryje jakási rostlinná tobolka, kterou plíseň ráda napadá, a později květ s čerstvě se vyvíjejícími malými bobulkami. Ten je také na plíseň citlivý. U nás, v Čechách i na Moravě, se vinice běžně stříká až osmkrát za sezonu. Běžná sklizeň z přímo plodících hybridů činí zhruba  5-6 tun z hektaru. Protože se ale jedná o okrajový vinohradnický region, občas vinice trpí mrazy. Loni jim například zničily 80 % úrody. Podle odrůdy osciluje u bílých kultivarů barva vína od světle slámové po světle žlutou a u modrých od růžové až po světle červenou. Červená vína tu totiž nenechávají ležet dlouho na slupkách, a to právě kvůli specifické příchuti jednotlivých hybridů. I proto jsou tato vína méně barevná.

 Dalším místem, proslaveným právě tímto typem vína, je již zmíněná osada Heiligenbrunn. Jedná se spíše o skanzen. Místní vinařské domy jsou mnohem starší, je jich mnohem víc a mnohé z nich se pyšní historickými doškovými střechami. Vinice následně doplňují scenérii. Díky nim také celá víska žije a evidentně se v dobrém rozvíjí. Někteří tu dokonce mají i vinný šenk. Už od časů panovnice Marie-Terezie, která po dobu několika dní po sklizni odpustila vinařům daně, aby mohli prodat starou úrodu, tu využívají určitou moderní modifikaci. Ti, co vyrábějí víno z vlastních zdrojů, ho mohou i bez poplatků tzv. šenkovat. Ovšem k vínu nesmějí podávat teplá jídla. Takže se návštěvník musí spokojit s nářezy klobás, salámů, uzeného masa, různými saláty a pečivem. No, člověk se přemůže.

Z rezistentů „Uhudler“

U na Moravě či na Slovensku se křížencům amerických rév s evropskou dodnes říká „samoroďák“. Historii mají jmenovaní kříženci poměrně neslavnou. Když se opět začalo po Napoleonských válkách globálně oteplovat, zavládla pára, K. Marx sesmolil Kapitál a jeho přítel B. Engels polidštil opici prací, někoho chytrého napadlo dovézt do Evropy sazenice americké vinné révy. Bohužel s ní dovezl i dvě plísně a jednoho broučka. Nejdříve se objevila moučnatka, tedy Padlí révové (Oidium tuckeri). Nedlouho po této katastrofě se začaly na listech révy tvořit jakési olejové skvrny. Když jste list obrátili, byl zespoda bílý. Byla to další zavlečená plíseň, zvaná peronospora (Plasmopara viticola). To vše ovšem nebylo nic proti katastrofě třetí. Tou se stala malá muška, zvaná mšička révokaz (Phylloxera vastarix). Mšička má pohlavní a nepohlavní generaci. S tou první by bylo ještě jakés takés pořízení, protože sídlí na keři a volně poletuje. Bohužel ale nepohlavní generace tvoří tzv. hálky na listech a také na koříncích. Ucpává cestu živinám i vodě a réva usychá. Mšička se činila. Například v roce 1879 zničila na jihu Francie 500 tisíc hektarů vinic. Do Rakouského mocnářství dorazila v roce 1872 a k nám na Moravu v roce 1890. V Čechách naštěstí vymrzala. Vědci tehdy vyzkoušeli dvě cesty. Každá měla svoje pro i proti. První cestou bylo roubování evropské révy na révokazu odolnou podnož z americké révy. Druhou křížení evropských a amerických kultivarů. Samozřejmě zvítězila ta první. Ale i ta druhá měla svoje zastánce. V Americe zjistili, že kříženci s americkým druhem Vitis labrusca netrpí plísní révovou (tedy peronosporou), jsou odolná padlí a dokonce vzdorují révokazu. Vzniklo tedy mnoho kříženců mezi evropskou a americkou révou, jako například Isabella, Noah, Clinton, Herbemont, Othello a podobně.  Jmenované odrůdy se nemusely stříkat, byly velice plodné, dávaly vína plná, některá i krásně barevná, ale naneštěstí s tzv. liščinou. V USA jim proto říkají Fox Grape. To je dosti intenzívní příchuť, na kterou si mnozí nezvykli a jiní ji milují. V Moschendorfu, poblíž již jmenovaného muzea, jsme ve vinařském domě, populárního rakouského herce Martina Wainek ochutnali krásné růžové víno, ovšem s jahodovou příchutí. Mimochodem, nynější majitel vinařské budovy a půvabného penzionu hrál vídeňského komisaře Kunze v proslulém rakouském seriálu. Ano, je to ten, kterému psisko jménem Rex pokaždé ukradlo svačinu. Nejdříve jsme našim chuťovým vjemům odmítali uvěřit. Na tekuté jahody jsme opravdu připravení nebyli. Po chvíli jsme se ale s tímto faktem smířili. Víno bylo lehké a pitelné. Navíc Martin nabídl klasické i šumivé. Takže, co řešit. Navíc se později ukázal jako vynikající průvodce.

 

Hybridy a vinařská inkvizece

Ovšem v rámci boje za záchranu především francouzského vinohradnictví byly amerikány francouzským vinařským inkvizitorům trnem v oku stejně, jako později Hitlerovi či našim soudruhům. Proto byly nebohé rostliny poměrně časně a téměř všude postaveny mimo zákon. Pěstovat se ovšem nepřestaly. Stačilo totiž zapíchnout do země odřezek vyzrálého réví a příroda se postarala o zbytek. Ale to už se blížila válka, kterou hybridy přežily ve zdraví. Ve válečných letech i po válce bylo vcelku jedno, co kdo pije. Hlavně, že v tom byl alkohol a bylo to laciné. Když se situace uklidnila, vlády se opět snažily amerikány z vinic vymýtit. Dokonce nabízely finanční pobídky, čili jaké si vinohradnické šrotovné. Bez úspěchu. V průběhu mnoha let navíc vznikla sorta vinařů, kterým se samoroďáky staly koníčkem i povoláním. Například už před válkou šlechtitel amatér Albert Seibel (1844-1936) dostal od přítele semenáček dvou amerických rév Rupestris x Lincecumii a jakési neznámé evropské révy. Tento paskvil se následně stal základem pro 200 semenáčků. Z nich onen pán vyšlechtil dalších 16 000 kříženců. Když úředníci zjišťovali v roce 1960 francouzskou vinařskou skutečnost, s hrůzou zjistili, že 128 tisíc ha je osázeno osvědčenými Siebelovými hybridy. Dodnes například slouží jako část suroviny, určené k výrobě Armagnaku. Mimochodem, vynikající současná interspecifická réva Hibernal není nic jiného, než kříženec odrůdy Seibel 7053 a Ryzlinku rýnského.

Víno a polodivoká prasata

Dalším, kdo spojil svoji existenci s přímo plodícími hybridy je majitel dalšího vinohradnického domu s vinicí v Eltendorfu, Matthias Mirth. Ten má krom již zmíněného také půvabný penzion s vynikající kuchyní a vinným sklepem, moderně v nerezu vybavený provoz na výrobu vína a malou uzenářskou výrobničku.  Eltendorf se totiž může pochlubit nejen vínem značky Uhudler, ale také lesy, kde M. Mirth chová pod širým nebem zvláštní druh prasat. Člověk by odhadl, že jsou to naši divočáci. Nikoliv. Prý jsou to kříženci dvou pozapomenutých historických plemen. Maso a klobásy z nich, byly opravdu vynikající. V jeho penzionu nabídl dokonce celé „Uhudler Menu“, tvořené polévkou s vínem „Uhudler“, kančím s uhudlerovou omáčkou a deserty s uhudlerovou marmeládou. Opět nemělo chybu. M. Mirth sousedí v osadě Kellerviertel s J. Pfeiffrem. Vyrábí stejně jako soused hned několik druhů vín. Pro jistotu nabízí i osvědčenou Frankovku a Ryzlink vlašský. Jinak samý „Uhudler“: Bílý a růžový, šumivý, dále tzv. „Spritz“, tedy „Uhudler“ s minerálkou s obsahem alkoholu 5%, „Uhudler“ grappu dokonce i likér z přímo plodících hybridů. 

Nekonečná válka s úředním šimlem

Boj úředního šimla s „amerikány“ byl relativně vyrovnaný. Úředník zakázal, sedlák si cestu našel. S příchodem zelených ideologií se situace kupodivu změnila a na americko-evropské křížence se alespoň v Rakousku usmálo štěstí. Všechno prý způsobil otec a syn Pfeiffrovi, kteří využili situace, když se Zelení dostali do rakouského parlamentu. Začali totiž spolu s dalšími vinaři lobovat. Za co? Za tzv. „amerikány“, které už v roce 1938, tedy krátce po obsazení Rakouska Hitlerem, zakázali a zákaz přetrval až do roku 1989. Zmínění tehdy zorganizovali Spolek přátel vín „Uhudler“, a využili situace, kdy se v politice prosadila zelená ideologie s heslem o tzv. „Udržitelném rozvoji“. Vinaři navázali na vlnu vzestupu a propagace bio-potravin, která byla a dosud je v Rakousku velice populární.  S tím se svezla i vlna tzv. přírodně produkovaných vín, rozuměj „Uhudlerů“.  Vše má ale svoje „Ale“! Aby moc nevyskakovali, vinaři získali povolení pěstovat tyto přímo plodící hybridy: Elvira, Delaware, Concord a Ripotella. Další odrůdy, jako je například Isabella, Othelo, Clinton nebo Noah, ač zhruba stejně staré a stejným způsobem vyšlechtěné a podobně chutnající, se do seznamu nedostaly. Proč? Nikdo neví a rozumem vysvětlit nedokáže. Co je však mnohem horší, pěstovat a víno z nich vyrábět v Jižním Burgenlandu mohou. Ovšem pouze do roku 2030. Následně musejí absolvovat kolečko byrokratických jednání a opět požádat úřady o prodloužení povolení. Jak to dopadne, kdo ví?! Díky tomu, že „Uhudlerem“ žije snad celý kraj a mnoha lidem, nejen vinařům, dává práci, snad mají „amerikány“ určitou šanci.  

František I.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 296 komentářů u „Traktát o výrech z Burgenlandu“

  2. 201 PeS
    Režie: Kotěnočkin, Výtvarník:Rusakov,
    Jen počkej.

  3. 2 skimic ad 202 – nějak sis popletl adresáta…

  4. Zcela OT – dostal jsem krásnej kousek kančího hřbetu. Mně napadá klasika – cibulka, šalotka, trocha hub, červený víno, koření, brusinky, kousek másla apod.
    Napadá někoho i něco jiného?

  5. 199 Vlasta.on
    A to by byl ptakopysk teprva ve svém živlu, s rukou tam, by poutavě pohovořil o inerciálních soustavách, zvláštnostech lagranžiánu a měl by co dělat aby se včas odpoutal 🙂

  6. 204 větve rozmarýnu a tymiánu, olej, pánev, trouba, nový malý brambory ke konci dosypat ve výpeku prohodit, hrubá sůl

  7. 184 Petře tak to máš smůlu. Kdybys potřeboval třeba gyro z BF109, nebo cívku do FUG, mohlo by být. Ale vodě odolný elektromotor…věci z U-Boot v trofejním materiálu nemáme. Navíc tam neměli 400V třífáz. Ono to nejde vodotěsně uložit? Třeba vložit do plastové nádoby na vodu než kam dosahuje hladina při zatopení? To by bylo levné a účinné řešení.

  8. Petře, malý plastový bazének pro „drahouška“. Nějakou nádobu pro stavbu, na míchání malty, z černého futjtalblplastu, ve stavebninách toho mají… Nebo drahouška dát na nožičky.

  9. Schumi
    Myslel jsem i na porno zavěšení miláčka v popruzích ke stropu.
    Jenže, ta hrůza – dům je na kopci!!!!
    Takže z toho jako obvykle vyleze nějaká banalní drenáž a naše nápady budou opět čekat v galerii unikátních invencí.

  10. Nebo na zahrádku hovnocuc, ten něco vydrží a krásně saje i zakalenou vodu… 😉

  11. 204, potažmo 206 – pánové, takové maso si zaslouží knedlíček. Ale! Maso naporcovat podle počtu strávníků, orestovat ze všech stran a nechat v troubě krátce opéct, vyndat a nechat dojít. V pánvi šalotku, čerstvé houby, česnek, rozmarýn. Zalít trochou vývaru a povařit (redukovat).
    K tom u karlovarský knedlíček – to nemusím popisovat.

  12. Skimic. Ano, tomuto způsobu, jak jsem sám zjistil, ženy naprosto nemohou odolat. Kvůli zavření úst jsou ochotny začít i líbat. 🙂

  13. Co takhle kančí s jablkem, brusinkami a bramboračky?

  14. Přátelé, díky. Případ už začal žít svým životem. Nezávisle na mých problémech přišli dva kamarádi elektrikáři. Nejdříve se podivili, že jsem ještě živ, a potom se nad nebohým stroječkem porafali. Tak jsem k němu pustil nejdříve jednoho, potom druhého, ale ochrana jim vylétla oběma. Stálo mne to tři flašky vína. Oni pak ještě šli na pivo. Potom jsem otevřel krabici motoru, vzal si k ruce nouťas a snažil se pochopit, co mi radíte, a danou realitu. Následně jsem si připustil, že to nedám. Jen jsem vymontoval pětižilný kabel, který tam zamontovali odborníci. Trochu mne vyděsili, protože ke kostře dali modrý káblík a zelenožlutý stočili do spirálky, aby se vešel. Tak jsem raději vrátil nazpět čtyřžilný. Hoši odešli s názorem, že je v tahu motor. Odešel jsem chcípnout do své pracovny ve sklepě a vylít si tady serdce. Když jsem procházel bývalou bourárnou, uvědomil jsem si, že zde ještě špinavé pracky mého synka nezasáhly a vše je tak, jak jsem to před dvaceti lety vybudoval. Tedy i se zásuvkou na čtyřkolík. Tak jsem drtičku donesl ke zdroji a je po problémech.

  15. Já zas řeším jiný problém – teď jsme se sousedem počítali zpaměti u piva kalibr 18-liberního děla (neb oba čteme historické romány o Royal Navy během napoleonských válek). No, pánové, kdopak z vás to dá po 5 pivech bez kalkulačky? My jo 🙂

  16. Tak ty dva bych chtěl potkat … Kolik jim bylo? I když … Třeba se s tím nikdy nesetkali. Potkal jsem mladíka s maturitou , CNC stroje, který neuměl převádět dvojkovou a desítkovou soustavu. Tohle školství je … (Pan domácí by se zlobil)

  17. Absolutně nemám ponětí jak z liber určit kalibr. 🙂 Jak?

  19. 209 Skimici, už mi došlo v čem je podstata Petrova problému s motorem.
    Že to nemá softwarové řešení.

  21. Tak existují umělcii mezi elektrikáři a jsou umělci v přežívání. Zapojoval mi (sem se sám bál) jeden kvalifikovaný elektrikář s vyhláškou 50, cirkulárku.
    Jsem to pustil a bral poleno, takže jsem nekoukal, jak se ta cirkula roztáčí.To byste nevěřili, jak vysoko to poleno vyletí.Nevzalo mě po bradě jen náhodou.
    Když jsem Mistrovi volal, že to zapojil blbě, tuto možnost naprosto vyloučil a pokoušel se MĚ přesvědčit, že stojím na špatné straně pily…

    Musel to Jirka předělat a Mistra pak vyhodil… 😀 😀

  22. Vlasta.on – libra = 0,45 kg, čili koule váží cca 8 kg. Měrná hustota železa je 7870 kg/m3. Pak už je výpočet snadný – s kalkulačkou v ruce. Ale v hospodě z hlavy, to je výzva 🙂

  23. Francouzská libra se dle Františka Novotného (Mrože) lišila od anglické.
    Takže podle něj (Plachty v ohni) francouzská osmnáctiliberka vrtání ø 12 cm, britská 13,5 cm. Což nemá logiku, protože jinde uvádí, že britská libra byla lehčí, než francouzská.

  24. ad 216 – existuje 10 druhů lidí. Ti, kdo dvojkovou soustavu ovládají a ti co neovládají 😀

  25. ad 221 – správné zapojení třífázových 3f zásuvek je problém i pro revizáky. Bývalý zaměstnavatel převzal novou halu, včetně revize elektroinstalace. No a všcheny 3f zásuvky byly zapojeny obráceně. Očividně se při revizi nějakou levo- či pravotočivostí nezaobíral a oštemploval 😛

  26. levo a pravo se pozná až po připojení něčeho, jiná věc je mit každou zásuvku zapojenou prohozeně.

  27. 226 quivis dobré ráno
    Ale houby! Když už má montážní firma bordel v hlavě, sled fází (na kterou stranu se to pak točí) se dnes rutinně měří testery, protože dorost bývá tupý. Zkušený elektrikář má u sebe VŽDYCKY alespoň starou vadasku a tou to jde taky akorát se musí maličko přemýšlet… Motor se všude musí točit na stejnou stranu (a nejen v rámci jedné fabriky 🙂 )

    Revizáci … Mňo, padesátku sice v zásadě nepotřebuji ale udržuji si jí, protože je to snadnější nežbji pak dělat znovu. Akorát se nechávám přezkušovat komisaři pokud možno vzdálenými, anžto místní bych měl tendenci přezkušovat a doškolovat 🙂

  28. 227 ve firmě je dobré mít odborníky s razítkem, kteří dělají pro provoz nezbytné věci a vyplatí se je slušně odměnit. Potom je zapotřebí mít i odborníka jehož náplní je něco, čemu říkám „Kosti, hadry, kůže“, trdy všechny ty výkazy a předpisy co potřebuje stát a Různá ISO, co potřebují kartely, odbory a státy (fascism) aby stížily novým a malým vstup do odvětví.
    Ten člověk musí být neméně inteligentní, přitom s odolným žaludkem. Musí být schopen vytvářet komplikované a fungující virtuální polis,potěmkinovy vesnice aby se úřední koza nažrala ale nebyla ani narušena vlastní činnost podniku -produkce něčeho.
    Neocenitelný pracovník, zvláště když nemá tendence svojí virtuální polis infikovat reálnou výrobu. V tu chvíli musí samozřejmě okamžitě a bez milosti vyletět 🙂 placený musí být proto tak dobře, aby své ambice krotil.

  30. Diky za vsechn yhodnotne rady. Az budu stavet neco od Lloyda Wrighta, rad vyuziji 😀

    Pavo-levo tocivost – experimentalne 😀

  31. Dobré zas ráno… 2 Martin ad 211 – naporcovat dle počtu strávníků… Již je naporcováno a zatím jsem se klonováním nerozmnožil, takže baštit to budu já (sice se možná s někým podělím, ale jisté to není)… Ten Karlovarský knedlík mě napadl taky… Kamarádka, která kupodivu velmi dobře vaří (u ženských nevídaný jev) mi radila našpikovat na střídačku špekem a česnekem, na kousku másla osmahnout bylinky a trochu zeleniny, scedit a tím máslem to polít a nechat tak 2 dny v ledničce odpočinout. Pak na troše oleje zprudka ze všech stran zatáhnout, odložit, v pekáčku cibulovej (+ šalotkovej) základ dozlatova, do toho to maso, podlít červeným vínem a pozvolna upéct. Tak půl hodiny před koncem přidat houby, popř. trochu brusinek a trochu smetany…
    Když si tak promítnu ty chutě, tak to nevypadá špatně… No a s tím knedlíkem už vůbec ne…

  32. 2 Petr Kunetka ad 230 – furt si sedím na tlapičkách… (a se zájmem sleduji, kdo všechno má volební právo…) No a protože se jedná vesměs o starší jedince, kteří se obvykle už stihli rozmnožit, tak možná kandidatura na Darwinovu cenu mě nemůže potěšit… Ten genofond už obohacen nebude…

  33. Foundryman byl to prostě tvrdý zkrat. 🙂

    Vytrezvitel. Revizak se funkcemi nezabývá. Toho zajímají odpory, bezpečnost. Viděl jsem jen jednoho který taky uměl. Tomu se zas nedali svěřit peníze. 🙂

  34. A hele. EUR/RUB = 80.90 to je zas nějaké alespoň dvouleté minimum, odhaduji.
    Tzv elastická obrana? Tedy vtáhnout nepřítele hodně dovnitř a pak ho v těch pekelných podmínkách kde umějí přežít jen ti rusáci nechat umřít?
    Kdepak, to je konspirace. Ono se jim totiž v zásadē s obrovským vnitřním trhem,’extrémně malou zadlužeností ( to je mizerie, nejde je jen tak položit) a s ropou a plynem či obrovskými devizovými a zlatými reservami například v zádech nic neděje.
    Elvíra N má v pozici RCB milion nástrojů jak zasahovat když uzná za vhodné.
    To musí být na palici. Rusáci budou mít dražší ajfoun a dovču ale propaganda jim celkem bez problémů ukáže na nepřítele a oni to zkousnou.
    V každém případě Kypr z toho vyjde opět posílen 🙂
    Druhá zajímavá zpráva je, že Sísí se rozhodl nechat odkráglovat další várku Muslimských bratrů,, tedy patrně Mursího, Obamových, Clintnové, McCainových a Erdoganových nejlepších kámošů.
    Erdogan musí mít nepříjemné svírání v místech, kde dochází obvykle v takovýchto situacích i ke štípání hřebíků.

  35. Skimici, u novostaveb je možná udělaný stejný sled, ale tady na venkově, když si lidi půjčují třeba cirkulárku nebo míchačku, tak se to v každé chalupě točí jinak.

  36. 235 quivis
    Věřím, což neznamená, že schvaluji 🙂
    ale u fabriky je to psina. Zvláštní je, že ty zásuvky měli všechny stejně blbě, což napovídá, že firma měla zpracované ISO 900x
    🙂

  37. Samozřejmě netuším, proč se z toho dělá taková věda – doleva či doprava? Padesát na padesát. V polovině případů to bude mít dobře i strejda bóchal bez zácviku.! A kdo to dneska má.

  39. Dobré odpoledne,

    hm, ten manžel, to může být jen chyba překladu.
    Ale je poněkd zvláštní, že syn visdí ideál v manželovi, který spáchal sebevraždu z politických důvodů a nestaral se o to, co bude s rodinou.
    A s tím, že nebyl psychicky nemocný….
    Když si někdo sáhne na život z jiných důvodů, tak skončí v rukou psychiatrů, proč by tedy to mělo být v případě, že někdo provede stejný čin a uvádí politické důvody, jiné?

    A jak vyplývá z textu, čin připravoval už od jara, takže jen kvůli sovětské okupaci to asi nebylo.

  40. 2 skimic ad 236 – a připustil jsi možnost, že ty zásuvky byly zapojeny všechny stejně dobře a blbě byl zapojen ten testovací motor nebo tester? Ono to laika občas klame…

  42. Pánové. Elektřiny bylo, alespoň pro mne, dost. Jen dodám. Vysvětlovat laikovi fázování přes blog je nesmysl, nemá na to nástroje. A na vysvětlenou dodám: když mě v71. nepřijali na gympl, matka rozhodla, že budu elektrikář. A kvůli sportu atd. Jsem se tím nějakou dobu, v LIAZu, na údržbě, živil.

  43. A k jinému. Ani v těch 12.letech jsem Palacha neuznával. I když sebou „vezmu“ někoho jiného, tak ne! Ale bojovat se snahou o přežití, ano!

  44. 242 Vlasta.on
    To lecos vysvětluje. Já jsem na stř škole dílnami elektro i kovo prošel také.
    Proto si ještě třeba dovolím přátelům zapojit za frťana a večeři plus pokec křižák na chodbě či motor v pile atd. To je vlastně ten pravý důvod proč si tu padesátku udržuji abych neměl špatné svědomí a oni se mě nebáli 🙂
    No a pak abych mohl kritizovat zhůvěřilosti, které vidím 🙂

  45. Skimic, víte jak mi to rozhodnutí matka vysvětlila? Že prý je to jediné zaměstnání, kde člověk může koukat do blba a přitom vypadat že pracuje. 🙂

  46. 2 Vlasta.on ad 245 – jak jsem již byl dříve napsal, táta byl původním povoláním elektrikář… No a tady na vesnici, kdykoli se JZDákům něco posralo, než by sháněli opraváře, tak šli za tátou (kterej jim to rád spravil a měl z toho sem tam nějaké ty výhody…) No a tak se jim jednou posral dojicí agregát a to tak, že shořelo něco u motoru. Tak táta sehnal co se sehnat dalo a pak to tam zapojoval. ten agregát byl v takovém přístěnku vedle kravína, do vnitřního kravína tam vedlo okno a pod tím oknem byla lavička, na které seděly dojičky… No a táta tam v klidu okrajoval izolace z drátů, byl fakticky úplně potichu, tak ty ženský pod tím oknem o něm vůbec nevěděly… No a jaly se probírat vesnici z jednoho konce na druhej. No a to už táta byl úplně zticha, protože – jak říkal – co se tam dozvěděl o sobě a o naší rodině, o tom neměl ani tušení… Soudružky kádrovačky měly o celé vesnici jasno!

  47. PeSi; pamatujete když jsme se hádali o tom, co jsme dělali 21/68? Nedávno jsem si tady přečetl, že vlastně to samé. Já si pamatuji, co jsem dělal před 50ti lety. Už jsem byl zavřen. Matkou. Před 40lety jsem byl ještě zavřen VB. A dnes mi chtějí nějací smrkaci říkat, co jsem měl tenkrát dělat. Jsem nasr …

  48. 247 Vlasto, no to je jasné cos měl udělat. Polít se benzínem s a výkřikem „Za svobodu, za Dubčeka!“ se vrhnout pod ruský tank. Z čehož by se okupanti zesrali, odtáhli, z Moskvy by Brežněv zdejším soudruhům vzkázal „Eto vaše dělo,“ obrodný proces by úspěšně pokračoval budováním vyspělé západní demokracie, Západ by postavil supermarkety a naplnil je nedostatkovým zbožím, marka by byla za pětikorunu a v nastalém blahobytu by se výborně mělo dobře i půl milionu muslimů, kteří by sem postupně přibyli…

    Nevím kde mladí školící generaci pamětníků pobrali co říkají, ale podle rozhovoru s nimi to nemají z domova, od rodičů a prarodičů. Jsou naprosto netknuti tak zprostředkovanou nedávnou minulostí. Papouškují zjednodušenou školní a mediální karikaturní nalejvárnu obdobnou té naší jak „Masaryk nechal střílet do dělníků, a že západní zboží je mizerné, protože dělníci sabotují výrobu aby se kapitalistům pomstili…“ Jako by se o světě a o minulosti doma nebavili. Pak se zarputile hádají, že „Tak to nebylo.“ Základní informace o světě by měly pocházet z domova. „Dědečku vyprávěj…“

    Oni se nezajímají, neptají. Mají svoji uhlířskou pravdu. Že ses měl polít benzínem, zapálit a skočit pod ruský tank.

  49. To je těžký, schumi… Mně bylo dvanáct, když ten Palach zemřel a když jsme začala o těhle věcech přemýšlet, tak mi jeho čin nepřipadal nijak obdivuhodný. Postoj “ něco si udělám, abyste jednali podle mých představ“ mně vždycky svým způsobem odpuzoval.

    Doma se o tom nemluvilo, ale když jsem jednou na to chtěla přivést řeč, už po revoluci, narazila jsem. Matka na tyhle mýty o oběti a hrdinství věřila a začala jevit obavy, jestli nejsem nějak poznamenaná minulým režimem a školní výchovou.

    Až před pár lety se mně na to velice opatrně zeptala moje kmotra, vyšlo najevo, že se na to dívá stejně jako já, navíc byla hluboce věřící katolička a že se o tom obává mluvit kvůli tomu,a by se jí nedostalo odsudku za tp, že nesdílí mýtus o národní oběti.

    Mně hlavně vysloveně vadí adorování Jana Zajíce. Šestnáctiletý kluk, který napodobí idol tak brutálním způsobem. Proboha co je na tom k uctívání?

  50. Nebylo mu maYdo osmnáct? No na věci to samozřejmě nic nemění. V tom věku – pokud je jeden zdravej – se maj prohánět holky, dělat blbiny a tak a ne se upalovat jak nějakej tibetskej mnich či napodobovat sebevražedné komando z Life of Brian.

    Musí to ale být příšerné pro rodinu, přemýšlet do konce života, ve kterém okamžiku došlo ve výchově k ononé osudové chybě která vyústila v tak strašlivý konec vlastního dítěte. Či těch momentů bylo víc? A které? Způsobil by ono katastrofické výchovné selhání jeden poslední moment, šlo to ještě zvrátit? Strašné ….

Komentáře nejsou povoleny.