O rakouském Burgenlandu říká známý slovinský televizní komentátor, Drago Bulc, že je země slunce, neboť tu prý svítí celých 300 dní v roce. Jak už to tak bývá, z třídenní návštěvy svítilo pouze jeden den. Ale i ten stál za to. Při naší cestě za jedním unikátním vínem jsme navštívili Südburgenland, tedy jižní část tohoto vinařského kraje. Do poslední chvíle jsme ovšem nevěřili, že jedeme za vínem. Krajina spíše připomínala naši Vysočinu. Vinice jsme totiž jaksi do poslední chvíle neviděli. Snad jen několik vinařských tratí s podezřelou výsadbou. Nakonec jsme skutečně narazili na drobné vinice, ale nic, co by připomínalo Weinviertel v Dolním Rakousku nebo alespoň Velké Bílovice či Pálavu. Ještě větší údiv vzbudila druhová skladba vinohradů. Pravda, pěstovali tu z červených odrůd hlavně Frankovku a z bílých Vlašský ryzlink. Ale především převládaly tzv. amerikány, nověji a nejspíše i genderově správně, přímoplodící hybridy, rezistenty či interspecifické révy, jak se jim v současnosti říká. Tedy kultivary, které se u nás donedávna nesměly množit, ani ve velkém pěstovat. A už vůbec ne z nich vyrábět víno na prodej. Ale tady to evidentně šlo a dosud jde. Někteří vinaři v Jižním Burgenlandu na víně z amerických hybridů navíc založili živnost. Dali mu i přiléhavý název „Uhudler“. Velmi volně přeloženo, Uhudler je člověk, který po nemístné konzumaci zmíněného vína ráno civí jako výr. A výr se německy řekne „der Uhu“.
Tři centra výroby
Víno z přímo plodících hybridů, tedy „Uhudler“ se v Jižním Burgenlandu za relativně krátkou dobu existence stalo pojmem. A nejenom víno. Na snídaňovém baru nesmí v žádném zdejším hotelu či pensionu chybět marmeláda ze jmenovaných hroznů a v rodinném podniku manželů Hirmannových z něho dokonce dělají speciální ocet. Zdejší víno v rakouské síti supermarketů samozřejmě nenajdete. Abyste ho ochutnali, musíte přijet do okolí města Güssing. Najdete tu zhruba tři větší centra výroby tohoto moku. Moschendorf , kde je půvabné Weinmuseum čili Museum vína, dále kopec plný historických vinařských budov s názvem Kellerviertel Heiligebrun a za třetí nejnovější středisko výroby, Kellerviertel Eltendorf.
„Ještě před rokem 1989 jsme tu neměli ani vodovod, silnice či kanalizaci! Abychom tu měli alespoň elektrickou energii, tak jsme se s ostatními vinaři složili na benzínový agregát,“ popisuje začátky starosta vinařské osady Kellerviertel u Eltendorfu, Josef Pfeiffer. Osadu vlastně tvoří jediná ulice s názvem Uhudlerviertel, do které ústí skupina relativně nově vybudovaných vinařských domů s přilehlými vinicemi. Každý tu vyrábí téměř výhradně víno „Uhudler“. Proto také někteří označují svůj podnik jako „Uhudlerei“. Na rozdíl od například Jižní Moravy tu však chybí klasické sklepy. Pod pojmem vinařský dům zde najdete do svahu částečně zahloubené stavení, povětšinou se dvěma prostorami. V té první majitel vyrábí, lahvuje a následně prodává víno a v té druhé mu víno kvasí a dozrává. Zdejší vinice nejsou velké. Například J. Pfeiffer tu obhospodařuje jeden hektar a patří mezi největší vinaře. Víno rovnou ve svém vinařském domě zpracovává i prodává. Pěstuje tu přímo plodící hybridy Ripatella, Elvira, Delaware a Concord. Na ukázku pro návštěvníky má i další americké odrůdy Noah, Isabella a další. Révy jsou resistentní, netrpí nemocemi, a proto majitel nemusí používat postřiky. Snad pouze Concord je citlivější na peronosporu v době kvetení. Proto vyžaduje postřik před květem, kdy prašníky a pestík kryje jakási rostlinná tobolka, kterou plíseň ráda napadá, a později květ s čerstvě se vyvíjejícími malými bobulkami. Ten je také na plíseň citlivý. U nás, v Čechách i na Moravě, se vinice běžně stříká až osmkrát za sezonu. Běžná sklizeň z přímo plodících hybridů činí zhruba 5-6 tun z hektaru. Protože se ale jedná o okrajový vinohradnický region, občas vinice trpí mrazy. Loni jim například zničily 80 % úrody. Podle odrůdy osciluje u bílých kultivarů barva vína od světle slámové po světle žlutou a u modrých od růžové až po světle červenou. Červená vína tu totiž nenechávají ležet dlouho na slupkách, a to právě kvůli specifické příchuti jednotlivých hybridů. I proto jsou tato vína méně barevná.
Dalším místem, proslaveným právě tímto typem vína, je již zmíněná osada Heiligenbrunn. Jedná se spíše o skanzen. Místní vinařské domy jsou mnohem starší, je jich mnohem víc a mnohé z nich se pyšní historickými doškovými střechami. Vinice následně doplňují scenérii. Díky nim také celá víska žije a evidentně se v dobrém rozvíjí. Někteří tu dokonce mají i vinný šenk. Už od časů panovnice Marie-Terezie, která po dobu několika dní po sklizni odpustila vinařům daně, aby mohli prodat starou úrodu, tu využívají určitou moderní modifikaci. Ti, co vyrábějí víno z vlastních zdrojů, ho mohou i bez poplatků tzv. šenkovat. Ovšem k vínu nesmějí podávat teplá jídla. Takže se návštěvník musí spokojit s nářezy klobás, salámů, uzeného masa, různými saláty a pečivem. No, člověk se přemůže.
Z rezistentů „Uhudler“
U na Moravě či na Slovensku se křížencům amerických rév s evropskou dodnes říká „samoroďák“. Historii mají jmenovaní kříženci poměrně neslavnou. Když se opět začalo po Napoleonských válkách globálně oteplovat, zavládla pára, K. Marx sesmolil Kapitál a jeho přítel B. Engels polidštil opici prací, někoho chytrého napadlo dovézt do Evropy sazenice americké vinné révy. Bohužel s ní dovezl i dvě plísně a jednoho broučka. Nejdříve se objevila moučnatka, tedy Padlí révové (Oidium tuckeri). Nedlouho po této katastrofě se začaly na listech révy tvořit jakési olejové skvrny. Když jste list obrátili, byl zespoda bílý. Byla to další zavlečená plíseň, zvaná peronospora (Plasmopara viticola). To vše ovšem nebylo nic proti katastrofě třetí. Tou se stala malá muška, zvaná mšička révokaz (Phylloxera vastarix). Mšička má pohlavní a nepohlavní generaci. S tou první by bylo ještě jakés takés pořízení, protože sídlí na keři a volně poletuje. Bohužel ale nepohlavní generace tvoří tzv. hálky na listech a také na koříncích. Ucpává cestu živinám i vodě a réva usychá. Mšička se činila. Například v roce 1879 zničila na jihu Francie 500 tisíc hektarů vinic. Do Rakouského mocnářství dorazila v roce 1872 a k nám na Moravu v roce 1890. V Čechách naštěstí vymrzala. Vědci tehdy vyzkoušeli dvě cesty. Každá měla svoje pro i proti. První cestou bylo roubování evropské révy na révokazu odolnou podnož z americké révy. Druhou křížení evropských a amerických kultivarů. Samozřejmě zvítězila ta první. Ale i ta druhá měla svoje zastánce. V Americe zjistili, že kříženci s americkým druhem Vitis labrusca netrpí plísní révovou (tedy peronosporou), jsou odolná padlí a dokonce vzdorují révokazu. Vzniklo tedy mnoho kříženců mezi evropskou a americkou révou, jako například Isabella, Noah, Clinton, Herbemont, Othello a podobně. Jmenované odrůdy se nemusely stříkat, byly velice plodné, dávaly vína plná, některá i krásně barevná, ale naneštěstí s tzv. liščinou. V USA jim proto říkají Fox Grape. To je dosti intenzívní příchuť, na kterou si mnozí nezvykli a jiní ji milují. V Moschendorfu, poblíž již jmenovaného muzea, jsme ve vinařském domě, populárního rakouského herce Martina Wainek ochutnali krásné růžové víno, ovšem s jahodovou příchutí. Mimochodem, nynější majitel vinařské budovy a půvabného penzionu hrál vídeňského komisaře Kunze v proslulém rakouském seriálu. Ano, je to ten, kterému psisko jménem Rex pokaždé ukradlo svačinu. Nejdříve jsme našim chuťovým vjemům odmítali uvěřit. Na tekuté jahody jsme opravdu připravení nebyli. Po chvíli jsme se ale s tímto faktem smířili. Víno bylo lehké a pitelné. Navíc Martin nabídl klasické i šumivé. Takže, co řešit. Navíc se později ukázal jako vynikající průvodce.
Hybridy a vinařská inkvizece
Ovšem v rámci boje za záchranu především francouzského vinohradnictví byly amerikány francouzským vinařským inkvizitorům trnem v oku stejně, jako později Hitlerovi či našim soudruhům. Proto byly nebohé rostliny poměrně časně a téměř všude postaveny mimo zákon. Pěstovat se ovšem nepřestaly. Stačilo totiž zapíchnout do země odřezek vyzrálého réví a příroda se postarala o zbytek. Ale to už se blížila válka, kterou hybridy přežily ve zdraví. Ve válečných letech i po válce bylo vcelku jedno, co kdo pije. Hlavně, že v tom byl alkohol a bylo to laciné. Když se situace uklidnila, vlády se opět snažily amerikány z vinic vymýtit. Dokonce nabízely finanční pobídky, čili jaké si vinohradnické šrotovné. Bez úspěchu. V průběhu mnoha let navíc vznikla sorta vinařů, kterým se samoroďáky staly koníčkem i povoláním. Například už před válkou šlechtitel amatér Albert Seibel (1844-1936) dostal od přítele semenáček dvou amerických rév Rupestris x Lincecumii a jakési neznámé evropské révy. Tento paskvil se následně stal základem pro 200 semenáčků. Z nich onen pán vyšlechtil dalších 16 000 kříženců. Když úředníci zjišťovali v roce 1960 francouzskou vinařskou skutečnost, s hrůzou zjistili, že 128 tisíc ha je osázeno osvědčenými Siebelovými hybridy. Dodnes například slouží jako část suroviny, určené k výrobě Armagnaku. Mimochodem, vynikající současná interspecifická réva Hibernal není nic jiného, než kříženec odrůdy Seibel 7053 a Ryzlinku rýnského.
Víno a polodivoká prasata
Dalším, kdo spojil svoji existenci s přímo plodícími hybridy je majitel dalšího vinohradnického domu s vinicí v Eltendorfu, Matthias Mirth. Ten má krom již zmíněného také půvabný penzion s vynikající kuchyní a vinným sklepem, moderně v nerezu vybavený provoz na výrobu vína a malou uzenářskou výrobničku. Eltendorf se totiž může pochlubit nejen vínem značky Uhudler, ale také lesy, kde M. Mirth chová pod širým nebem zvláštní druh prasat. Člověk by odhadl, že jsou to naši divočáci. Nikoliv. Prý jsou to kříženci dvou pozapomenutých historických plemen. Maso a klobásy z nich, byly opravdu vynikající. V jeho penzionu nabídl dokonce celé „Uhudler Menu“, tvořené polévkou s vínem „Uhudler“, kančím s uhudlerovou omáčkou a deserty s uhudlerovou marmeládou. Opět nemělo chybu. M. Mirth sousedí v osadě Kellerviertel s J. Pfeiffrem. Vyrábí stejně jako soused hned několik druhů vín. Pro jistotu nabízí i osvědčenou Frankovku a Ryzlink vlašský. Jinak samý „Uhudler“: Bílý a růžový, šumivý, dále tzv. „Spritz“, tedy „Uhudler“ s minerálkou s obsahem alkoholu 5%, „Uhudler“ grappu dokonce i likér z přímo plodících hybridů.
Nekonečná válka s úředním šimlem
Boj úředního šimla s „amerikány“ byl relativně vyrovnaný. Úředník zakázal, sedlák si cestu našel. S příchodem zelených ideologií se situace kupodivu změnila a na americko-evropské křížence se alespoň v Rakousku usmálo štěstí. Všechno prý způsobil otec a syn Pfeiffrovi, kteří využili situace, když se Zelení dostali do rakouského parlamentu. Začali totiž spolu s dalšími vinaři lobovat. Za co? Za tzv. „amerikány“, které už v roce 1938, tedy krátce po obsazení Rakouska Hitlerem, zakázali a zákaz přetrval až do roku 1989. Zmínění tehdy zorganizovali Spolek přátel vín „Uhudler“, a využili situace, kdy se v politice prosadila zelená ideologie s heslem o tzv. „Udržitelném rozvoji“. Vinaři navázali na vlnu vzestupu a propagace bio-potravin, která byla a dosud je v Rakousku velice populární. S tím se svezla i vlna tzv. přírodně produkovaných vín, rozuměj „Uhudlerů“. Vše má ale svoje „Ale“! Aby moc nevyskakovali, vinaři získali povolení pěstovat tyto přímo plodící hybridy: Elvira, Delaware, Concord a Ripotella. Další odrůdy, jako je například Isabella, Othelo, Clinton nebo Noah, ač zhruba stejně staré a stejným způsobem vyšlechtěné a podobně chutnající, se do seznamu nedostaly. Proč? Nikdo neví a rozumem vysvětlit nedokáže. Co je však mnohem horší, pěstovat a víno z nich vyrábět v Jižním Burgenlandu mohou. Ovšem pouze do roku 2030. Následně musejí absolvovat kolečko byrokratických jednání a opět požádat úřady o prodloužení povolení. Jak to dopadne, kdo ví?! Díky tomu, že „Uhudlerem“ žije snad celý kraj a mnoha lidem, nejen vinařům, dává práci, snad mají „amerikány“ určitou šanci.
František I.
Někde jsem zaznamenala, že byl budhista. Třeba to s tím činem souvisí.
Dobrý den. Pusťte si Zprávičky z 8.9.2018, od třetí minuty: https://decko.ceskatelevize.cz/zpravicky
Pamatujete si Pionýrskou vlaštovku? Sběr šípků na pomoc školákům v Angole? A jak se za ty šípky nakoupily SA-58 a jiné potřebné věci? Myslím že se k tomu vracíme.
Zprávy na ČT24 nejsem schopen sledovat – příliš krve, násilí, Babiše. Na Déčko se koukáme – některé večerníčky jsou dobré. Poslední dobou příliš mnoho pand, zpráv o skvělých čínských školácích a skvělém čínském státu. Ale reportáž psaná Hamásem zatím nebyla. Až včera.
252 nickname
Těžká propalestinská masáž malým dětem. Hnus! ČT by si měla opět nafackovat!
Američani už maj plný zuby financování teroristů co se jim pak smějí do ksichtu. Palec nahoru.
Před asi týdnem jsem nicméně někde tuším na FAZ zaznamenal, že výpadek subvencí z veké části zatáhne Merkel. EU jistě nezůstane pozadu, tak bych chtěl ujistit malé české diváky ČT – nic se neděje. Najděte si nicméně raději kanál s Tom a Jerry či Pesem Filipesem. Pro vývoj vašich dětských hlaviček to bude mít podstatně méně devastující vliv než tyto pionýrské agitky jak z nejlepšího období SSSR.
Jo, skimici, bylo mu osmnáct. Nevím, kde jsem vzala těch šestnáct. Otázka je, co na tom mění, že mu bylo o dva roky víc…
Myslím, že ta doba byla velmi nezdravá a nálady vybičované až k hysterii.
Úděl rodičů je v příapdě takových tragedií strašný. Nemyslím, že všechno zaviní jen nějaká chyba ve výchově, ale těm otázkám se rodiče neubrání. Za bolševika určitě nebylo lehké být pozůstalým po takových ikonách a po revoluci jim tu tragedii každoročně připomínají media, která ten hrůzný čin, který normální rodič opravdu pochopit a přimout nemůže, adorují.
Dědečku vypravuj … Nestihnul jsem to. Ten český zemřel když mi bylo deset. Byl za WWI v ruském zajetí. Ptal jsem se, ale asi jsem mu připadal moc malý. Ten rusínský když mi bylo dva. Škoda. Toho že zemřeli i toho že nemohli vyprávět.
No jo, Vlasto… jeden děda umřel, když mi bylo šest a sdílnej moc nebyl. Druhej k nám jezdil jednou za čas na pár dní a k vyprávění se neměl. jedinej vypravěč byla moje babička, ale i ta byla dost opatrná. Konec konců apolitických rodinných historek bylo dost. Ty souvislosti jsme si domysleli až časem.
Oni byli naši obecně o tomhle dost nesdílný. Některý věci z mých rodičů vytáhl až můj muž pod záminkou, že to potřebuje na nějakej článek.
Jo. A můj bývalý tchán byl za WWII v Rusku s maďarskou armádou. Z toho jsem taky nic nedostal.
Ono je to s dědečky těžký. Asi by před vnukem ne vždy vypadali jako hrdinové. I tchán. Byl někde v Bělorusku. A o tom, co se dělo těsně po obsazení Maďarska, z něho nevypadlo ani slovo. Jak já jim dnes rozumím. 🙂
250 Skimici, vysvětlením je geneticky podmíněná osobnost, nezralost, psychosociální nákaza, v některých přípachech se slavománií. Pozorovatelný výskyt případů po medializaci jiných případů. Zádumčivé kvéry, nože, dodávky…
Dobrý den,
dědečku vyprávěj: můj moc nevyprávěl a ptal jsem se ho často na lágr v Buchenwaldu. Což neplatilo jen pro mě, protože jsem byl „malý“, ale obecně.
Můj nejlepší kámoš se ptal často svého dědečka na lágr v Terezíně. Dědeček byl stejně sdílný jako můj.
Takže za vše vlastně mohou mlčící dědečkové. A dnes tedy my! 🙂
260 Modrej, nebyly jen lágrové extremity. Dnešní se neptají, třebaže by měli koho. Buď nemají potřebu, protože to „vědí lépe“ než pamětníci, nebo nemají zájem.
A ovšem, „překvalifikovaný“ poddaný je pro vrchnost nežádoucí. Natož například úředník. Každý má mít jen takové znalosti, jako jsou nezbytné pro plnění úkolů na jeho pozici. Méně či více je nežádoucí. Nepřísluší mu znalosti, úvahy a záměry vyššího velení.
To platí obecně. Překvalifikovanost je pro požadovaný výkon příslušný pro pozici stjeně nežádoucí jako nedostatečná kvalifikovanost.
259 Schumi
Ono je to strašně jednoduché házet všechno na genetiku, jakkoliv to jistě roli hraje. Arabáč bude arabáčem, cikán především cikánem, černoch černochem, asiat asiatem, bílej bílým, ital italem a Merkel Merkelem.
Přesto však je nutné jít o level níže: nezvladatelné nevychované zpruzelé dítě nemusí takové být díky genetické zátěži. Může to být klíďo i tím, že jeho svobodná matka umělkyně je prostě úplně blbá hysterická momentálně nikým nenaplňovaná kráva.
„Zádumčivé kvéry, nože, dodávky…“
jo, z hlediska islamistů je sebevražedný terorista hrdina, který se obětoval pro zásadní vznešenou věc. A teď suďte, co je správně, když si teda jsme všichni rovni? Proč umřít za jednu dobrou věc by mělo být zavrženíhodnější než umřít za jinou dobrou věc?
S dědečky je občas sranda. Matčina otce prásknul Fučík a v Buchenwaldu se s ním nepárali. Druhý, nevlastní, toho vedli v r. 45 komouši na popravu, ale nějak nepočítali s tím, že by se mohl bránit. Takže, když osaměl se svým katem, tak mu sebral pistoli, zastřelil ho a zmizel za čáru za již odsunutou babičkou do Rakous. To mi vyprávěl v mých 14. A na důkaz mi ukázal obrovskou pistoli, kterou ukrýval na půdě. Byl už jsem celkem osvalený, ale i na mne byla hodně těžká. Už si nepamatuji, co to bylo. Ta ráže mi připadala větší, než devítka. Krátce na to děda zemřel a babička zbraň hodila do rybníka. Co jsem se potom na onom místě napotápěl. Takhle utéct se mnoha lidem z Rapšachu nepovedlo, takže tam mají pomníček. Kupodivu i se jménem mého dědy. Nejspíš do toho hromadného hrobu hodili i toho komouše, aby nebyl průšvih. Nu a můj další, vlastní děda mě naučil v mých čtrnácti řemeslo řeznické i uzenářské. On vzpomínal občas na první světovou, kde bojoval na Piávě. Z jeho vyprávění vyplynulo, jak se všichni všemožně snažili vyhnout frontě, což mi v dětství připadalo komické. Naštěstí se dostal ke kuchyni, kde mu už tak kulky nad palicí nelétaly. Jednou nás navštívil jeho spolubojovník a na dědu prasklo, že když jel s prázdnými kotli ke kuchyni, začali cestu kolem něj odstřelovat. Děd prý tehdy vlezl do kotle a tam vyčkával, dokud se to nepřežene. Prý i koně se naučili, když začaly létat šrapnely, sebou plácnout o zem a čekat, jak se to vyvine. Prý stačil povel a koně zase obživli. Nevím. Nicméně jsem v jeho pozůstalosti objevil stříbrnou medaili za statečnost a jeho fotku ve vojenském, kde ji měl ještě s nějakou na uniformě. Když jsem tu fotku uviděl, tak jsem zprvu myslel, že je to z nějaké akce, kde si mladší potomek hraje s airsoftem na vojáky. Prostě geny člověk neoblbne.
„tak jsem zprvu myslel, že je to z nějaké akce, kde si mladší potomek hraje s airsoftem na vojáky!“
Františku, neholduje mladší potomek larpovým hrám?
Dědu, legionáře a poválečného konzula ČSR už jsem „nestihl“. Písemností zbylo málo, nedávno jsem psal vojenským historikům, zda by neměli zájem, ale ani neodpověděli (záznamy a fotky z Kyjeva, ze Sibiře, z Vladivostoku, z poválečného období v ČSR … Je mi líto to vyhodit. Táta jednou přepsal do PC dědův nalezený text: https://archiv.neviditelnypes.lidovky.cz/clanky/2003/11/33833_1_0_0.html
Chrome to nechce otevírat, přes IE to jde.
AeroKarle, celý týden tu byl legiovlak. Kromě jiného sbírají veškerou dokumentaci o legionářích.
Martine, psal jsem na VHÚ i na mail Tomáše Jakla, nic.
Tohle vypadá zajímavě, nutno dokoupit akumulátor a doplnit o zásobník PeSova pikantního koření.
https://www.rucni-naradi.cz/dewalt-dcv100-aku-prumyslovy-foukac-bez-aku
Dobrý večer.
267 — Myslím stačí ten odkaz napsat takhle: http://archiv.neviditelnypes.lidovky.cz/clanky/2003/11/33833_1_0_0.html
Všeobecně vzato, řekl bych, že prarodiče ani rodiče toho nikdy neodvyprávějí dost.
Zbytek si s dovolením dočtu někdy později.
Dobrý podvečer. Skimici, ad zprávičky z pásma: prý to v TV přistálo od Reutersů.
Ad výuka dědů: Přežití je někdy věcí mimo naši kontrolu. Kdybyste chtěli vyprávění, jak děda opouštěl Egypt… Prý nejhorší bylo to moře. Ale to jsem neslyšel přímo, to říkal táta táty …
Pro ty, co nemají možnost se zeptat, jsou tu „Toulky českou minulostí“.
https://www.rozhlas.cz/toulky/portal/
(273) Dědovo vyprávění by mne dost zajímalo, ovšem v době, kdy už byl dávno po smrti. Jako klukovi mi stačila legionářská literatura, které bylo doma plno.
Táta, ten by mohl vyprávět o konci čtyřicátých a o padesátých. Nějak se mu do toho nechtělo a já ho do toho netlačil.
267 Aero dobré ráno
U Ťumeně měli rusáci evidentně výtečný sulc a masovou polévku.
Ruský sluha to trochu flákal. Ti rusáci!
Dobré zas ráno… Tak frantíci jsou zas o něco multikulturně bohatší… Já jen doufám, že to patřičně oceňujou…
278 PeS
Prý to v žádném případě není terorismus. To je na první pohled dobře.
Na druhý pohled – pobodal sedm lidí, ten Afghánec. No to je přece buřt jestli to spadá do nějaké umělé definice terorismu či ne.
Logickou úvahou prostě je, že ten člověk zbloudil. Zbloudil a ocitl se příliš daleko od Afghanistánu. Měli by mu Frantíci pomoci dostat se zase zpátky domů. Přitom se mrknout, jestli ve své zemi nemají takových zbloudivších více a nad nimi se též slitovat aby po domově dále netesknili.
V Německu další afghánský zbloudilý mezitím nožem zmrtvil. Dalšího němce v přestávce když se s svým afghánským kolegou a ženskou dohadoval, kdo znich ji vlastně našukal.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Dva-afghansti-migranti-podezreli-z-vrazdy-Nemce-Jeho-bratr-byl-pravicovy-extremista-zacali-hned-tvrdit-novinari-550787
Na místě neštěstí se začali scházet lidé, pokládali na zem květiny a zapalovali svíčky. To by tak ještě scházelo!
Policie má proto již připraveno vodní dělo. Vsaďte se proti komu?
Ještě mě někdo bude přesvědčovat že je zapotřebí posílat naše vojáky umírat do Afghanistánu? Vždyť by mohli mít plné ruce práce s afghánskými zbloudilci i doma, natož v Evropě.
Dobrý den. Skimici, v Bagrámu se bojuje za Grafenwöhr. Dokud budou Grafenwöhr, Rammstein a jiné destinace obsazené, má smysl našemu spojenci dokazovat přátelství. Nejlevnější ochrana našeho území. Mělo by smysl do Bagrámu vyslat rotu „Palach“, která by měla jediný úkol: pomstít padlé kamarády. Rota těch, co to mají v hlavě nastavené tak jako národní hrdina.
Dobré ráno,
on už vám to Pehe hehe při politické pětiminutovce vysvětlí :-D:-D:-D
“ Lidé na východě, včetně Čechů, Moravanů a Slezanů, podle Peheho pociťují větší úzkost, protože nejsou ochotni rozlišovat mezi uprchlíky a ekonomickými migranty. „Nemá smysl si zastírat, že nám leckde a leckdy prostě chybí demokratická schopnost rozlišení, tolerance a civilizovaná debata o palčivých problémech,“ napsal nekompromisně Pehe.
Celý komentář naleznete zde
Politolog pro to má pochopení. Prostě a krátce jsme se podle něj ještě nedokázali vyrovnat s autoritářským dědictvím předchozího režimu. Taková věc je prý vždy během na dlouho trať. Ale rozhodně není správné vydávat tuto naši zvýšenou úzkost za ctnost, díky které jsme lepší, než onen Západ prolezlý žadateli o azyl. „Ba je to tak trochu neomalenost,“ uzavřel Pehe“
mali by ho dát do ZOO, vzácný to případ mimoně….
282 nickname
Rotu Palach? Sebevražedné komando?
Ale jinak souhlas. Dokud mají obsazené Německo a tedy šílenci typu Merkel nemají úplně volné ruce, pár našich pěšáků v Afghanistánu je dobrá cena, pokud to tak ze mně nejasných důvodů od nás chtějí.
Měli jsme tam SOGy. Problém byl, že byli efektivní. Tak je posílali na mise, co nemají návratu. A oni se vraceli i se skalpama. Tak jim našli pár nášivek a stáhli je kvůli nim.
V podstatě člověk nechce, aby se vojáci speciálních jednotek vraceli z misí. Moudře to vyřešil Zikmund, liška ryšavá, když poslal bratříky bojovat s Turkem.
287 kdo vyhrál?
280 Skimici, chybou zabodnutého bylo, že se pletl do záležitosti cizího kmene. Stejně jako ten co vystřílel zásobník na zdrogovanou dodávku.
287 nickname, totéž Římani s legiemi na základě poznání, že civilní využitelnost vojáka klesá úměrně času strávenému v poli.
274 nickname, to ano, jenže když máš konexe, i moře ustoupí.
Skimici: Zikmund 🙂 Měl klid. A umřel.
Dobré ráno vespolek,
tak se v tom nějak ztrácím – co jsou SOGy ?
Palachovu činu nerozumím, byly mi čtyři roky, takže info mám jen z tisku. Z dnešního pohledu to posuzovat nechci, tehdejší emoce i kontext nutně chybí.
A jo, raději bych měla naše vojáky bránící naše hranice, než někde v Tramtárii…
292 nickname
Nerozumím. Nad Zikmundem tedy v tomto případě vyhrál Turek nicméně si Zikmund vyřešil lokální problém domácí?
Jsem si chtěl přečíst, co naši přední politologové napíší o vzestupu xenofobie a neonacismu a malého čecháčkovství ve Švédsku, a nějak moc analýz nevidím. Čeká se na pokyny shora?
Aha. Udělal to jako král David co poslal Uriáše do války aby se lépe dostal k Bat-Ševě, asi pěkné šťabajzně nikoliv kříženkyni netopýra jak by mohlo jméno napovídat.
V hebrejštině to znamená „Dcera plnosti“, tedy nic, nad čím si ptakopysk vždy zoufá, jaký materiál dnes pro bojovnice používají. Tedy ploché, aby si nemusely nechat amputovat ňadro kvůli kvalitnímu lučištničení.
A není to u tej bojovnice, aspoň z hlediska potěchy pro pánské oko, jedno, jestli si svou dámskou ozdobu uřízne nebo jestli je placatá od přírody?
No, záleží na vkusu pána. Někdo preferuje nástroje kde jediné omezení jsou rozměry výtahu, já jsem skromný a spokojím se i s málem viz ptakopyskem vysmívaná Keira Knightley, protože si pamatuji z mládí, co to znamená nosit plné kýble vody k míchačce betonu a s ženami soucítím.
Také je tu hledisko symetrie. Keira Knightley může třeba bezpečně lukošípovat z voleje bez narušení půivodního profilu, zatímco Brigitte Nielsen by si ho musela fiknout. No a pokud by si nefikla i druhý, kde je nějaká estetika pro diváka? Má si taky nechat vypíchnout voko aby se to srovnalo?
Matzurko: Tatra nezná Talibratra:
https://www.lidovky.cz/jednotka-sog-zbytecne-vyhozene-stamiliony-fki-/zpravy-domov.aspx?c=A110528_074657_ln_domov_OGO
SOG byly speciální jednotkou vojenské policie.
Ad husiti a machometáni:
https://kultura.zpravy.idnes.cz/petr-cornej-rozhovor-husite-islam-d55-/literatura.aspx?c=A160512_120328_literatura_ts
Schumi,
já myslím, že jevy „nekvalifikovanost nebo překvalifikovanost“ přeceňuješ: jsou oba okrajové. Středovému neboli kvalifikovanému jsou tyhle věci naprosto lhostejné. Manžel/ka prudí, děti zlobí, šéf otravuje, pracovní rutina – dodavatel nedodává, odběratel neplatí, kámoš nepřijde do hospody, preferovaný klub prohrál/vyhrál – tohle jsou důležité věci (bez ironie), protože se týkají každého přímo a hned. Událost před 30 lety je stejná jako před 300 lety – je stará. Nic z ní neplyne – žádné poučení nebo zkušenost. Proč si ji nepřevyprávět? Stejně jí nikdo nevěnuje pozornost, protože manžel/ka prudí a viz výše.
Petře, právě jsem slyšel odborníka ze severu. Všechno dopadlo dobře, nezískali ani pětinu, takže jsou marginální.