O rakouském Burgenlandu říká známý slovinský televizní komentátor, Drago Bulc, že je země slunce, neboť tu prý svítí celých 300 dní v roce. Jak už to tak bývá, z třídenní návštěvy svítilo pouze jeden den. Ale i ten stál za to. Při naší cestě za jedním unikátním vínem jsme navštívili Südburgenland, tedy jižní část tohoto vinařského kraje. Do poslední chvíle jsme ovšem nevěřili, že jedeme za vínem. Krajina spíše připomínala naši Vysočinu. Vinice jsme totiž jaksi do poslední chvíle neviděli. Snad jen několik vinařských tratí s podezřelou výsadbou. Nakonec jsme skutečně narazili na drobné vinice, ale nic, co by připomínalo Weinviertel v Dolním Rakousku nebo alespoň Velké Bílovice či Pálavu. Ještě větší údiv vzbudila druhová skladba vinohradů. Pravda, pěstovali tu z červených odrůd hlavně Frankovku a z bílých Vlašský ryzlink. Ale především převládaly tzv. amerikány, nověji a nejspíše i genderově správně, přímoplodící hybridy, rezistenty či interspecifické révy, jak se jim v současnosti říká. Tedy kultivary, které se u nás donedávna nesměly množit, ani ve velkém pěstovat. A už vůbec ne z nich vyrábět víno na prodej. Ale tady to evidentně šlo a dosud jde. Někteří vinaři v Jižním Burgenlandu na víně z amerických hybridů navíc založili živnost. Dali mu i přiléhavý název „Uhudler“. Velmi volně přeloženo, Uhudler je člověk, který po nemístné konzumaci zmíněného vína ráno civí jako výr. A výr se německy řekne „der Uhu“.
Tři centra výroby
Víno z přímo plodících hybridů, tedy „Uhudler“ se v Jižním Burgenlandu za relativně krátkou dobu existence stalo pojmem. A nejenom víno. Na snídaňovém baru nesmí v žádném zdejším hotelu či pensionu chybět marmeláda ze jmenovaných hroznů a v rodinném podniku manželů Hirmannových z něho dokonce dělají speciální ocet. Zdejší víno v rakouské síti supermarketů samozřejmě nenajdete. Abyste ho ochutnali, musíte přijet do okolí města Güssing. Najdete tu zhruba tři větší centra výroby tohoto moku. Moschendorf , kde je půvabné Weinmuseum čili Museum vína, dále kopec plný historických vinařských budov s názvem Kellerviertel Heiligebrun a za třetí nejnovější středisko výroby, Kellerviertel Eltendorf.
„Ještě před rokem 1989 jsme tu neměli ani vodovod, silnice či kanalizaci! Abychom tu měli alespoň elektrickou energii, tak jsme se s ostatními vinaři složili na benzínový agregát,“ popisuje začátky starosta vinařské osady Kellerviertel u Eltendorfu, Josef Pfeiffer. Osadu vlastně tvoří jediná ulice s názvem Uhudlerviertel, do které ústí skupina relativně nově vybudovaných vinařských domů s přilehlými vinicemi. Každý tu vyrábí téměř výhradně víno „Uhudler“. Proto také někteří označují svůj podnik jako „Uhudlerei“. Na rozdíl od například Jižní Moravy tu však chybí klasické sklepy. Pod pojmem vinařský dům zde najdete do svahu částečně zahloubené stavení, povětšinou se dvěma prostorami. V té první majitel vyrábí, lahvuje a následně prodává víno a v té druhé mu víno kvasí a dozrává. Zdejší vinice nejsou velké. Například J. Pfeiffer tu obhospodařuje jeden hektar a patří mezi největší vinaře. Víno rovnou ve svém vinařském domě zpracovává i prodává. Pěstuje tu přímo plodící hybridy Ripatella, Elvira, Delaware a Concord. Na ukázku pro návštěvníky má i další americké odrůdy Noah, Isabella a další. Révy jsou resistentní, netrpí nemocemi, a proto majitel nemusí používat postřiky. Snad pouze Concord je citlivější na peronosporu v době kvetení. Proto vyžaduje postřik před květem, kdy prašníky a pestík kryje jakási rostlinná tobolka, kterou plíseň ráda napadá, a později květ s čerstvě se vyvíjejícími malými bobulkami. Ten je také na plíseň citlivý. U nás, v Čechách i na Moravě, se vinice běžně stříká až osmkrát za sezonu. Běžná sklizeň z přímo plodících hybridů činí zhruba 5-6 tun z hektaru. Protože se ale jedná o okrajový vinohradnický region, občas vinice trpí mrazy. Loni jim například zničily 80 % úrody. Podle odrůdy osciluje u bílých kultivarů barva vína od světle slámové po světle žlutou a u modrých od růžové až po světle červenou. Červená vína tu totiž nenechávají ležet dlouho na slupkách, a to právě kvůli specifické příchuti jednotlivých hybridů. I proto jsou tato vína méně barevná.
Dalším místem, proslaveným právě tímto typem vína, je již zmíněná osada Heiligenbrunn. Jedná se spíše o skanzen. Místní vinařské domy jsou mnohem starší, je jich mnohem víc a mnohé z nich se pyšní historickými doškovými střechami. Vinice následně doplňují scenérii. Díky nim také celá víska žije a evidentně se v dobrém rozvíjí. Někteří tu dokonce mají i vinný šenk. Už od časů panovnice Marie-Terezie, která po dobu několika dní po sklizni odpustila vinařům daně, aby mohli prodat starou úrodu, tu využívají určitou moderní modifikaci. Ti, co vyrábějí víno z vlastních zdrojů, ho mohou i bez poplatků tzv. šenkovat. Ovšem k vínu nesmějí podávat teplá jídla. Takže se návštěvník musí spokojit s nářezy klobás, salámů, uzeného masa, různými saláty a pečivem. No, člověk se přemůže.
Z rezistentů „Uhudler“
U na Moravě či na Slovensku se křížencům amerických rév s evropskou dodnes říká „samoroďák“. Historii mají jmenovaní kříženci poměrně neslavnou. Když se opět začalo po Napoleonských válkách globálně oteplovat, zavládla pára, K. Marx sesmolil Kapitál a jeho přítel B. Engels polidštil opici prací, někoho chytrého napadlo dovézt do Evropy sazenice americké vinné révy. Bohužel s ní dovezl i dvě plísně a jednoho broučka. Nejdříve se objevila moučnatka, tedy Padlí révové (Oidium tuckeri). Nedlouho po této katastrofě se začaly na listech révy tvořit jakési olejové skvrny. Když jste list obrátili, byl zespoda bílý. Byla to další zavlečená plíseň, zvaná peronospora (Plasmopara viticola). To vše ovšem nebylo nic proti katastrofě třetí. Tou se stala malá muška, zvaná mšička révokaz (Phylloxera vastarix). Mšička má pohlavní a nepohlavní generaci. S tou první by bylo ještě jakés takés pořízení, protože sídlí na keři a volně poletuje. Bohužel ale nepohlavní generace tvoří tzv. hálky na listech a také na koříncích. Ucpává cestu živinám i vodě a réva usychá. Mšička se činila. Například v roce 1879 zničila na jihu Francie 500 tisíc hektarů vinic. Do Rakouského mocnářství dorazila v roce 1872 a k nám na Moravu v roce 1890. V Čechách naštěstí vymrzala. Vědci tehdy vyzkoušeli dvě cesty. Každá měla svoje pro i proti. První cestou bylo roubování evropské révy na révokazu odolnou podnož z americké révy. Druhou křížení evropských a amerických kultivarů. Samozřejmě zvítězila ta první. Ale i ta druhá měla svoje zastánce. V Americe zjistili, že kříženci s americkým druhem Vitis labrusca netrpí plísní révovou (tedy peronosporou), jsou odolná padlí a dokonce vzdorují révokazu. Vzniklo tedy mnoho kříženců mezi evropskou a americkou révou, jako například Isabella, Noah, Clinton, Herbemont, Othello a podobně. Jmenované odrůdy se nemusely stříkat, byly velice plodné, dávaly vína plná, některá i krásně barevná, ale naneštěstí s tzv. liščinou. V USA jim proto říkají Fox Grape. To je dosti intenzívní příchuť, na kterou si mnozí nezvykli a jiní ji milují. V Moschendorfu, poblíž již jmenovaného muzea, jsme ve vinařském domě, populárního rakouského herce Martina Wainek ochutnali krásné růžové víno, ovšem s jahodovou příchutí. Mimochodem, nynější majitel vinařské budovy a půvabného penzionu hrál vídeňského komisaře Kunze v proslulém rakouském seriálu. Ano, je to ten, kterému psisko jménem Rex pokaždé ukradlo svačinu. Nejdříve jsme našim chuťovým vjemům odmítali uvěřit. Na tekuté jahody jsme opravdu připravení nebyli. Po chvíli jsme se ale s tímto faktem smířili. Víno bylo lehké a pitelné. Navíc Martin nabídl klasické i šumivé. Takže, co řešit. Navíc se později ukázal jako vynikající průvodce.
Hybridy a vinařská inkvizece
Ovšem v rámci boje za záchranu především francouzského vinohradnictví byly amerikány francouzským vinařským inkvizitorům trnem v oku stejně, jako později Hitlerovi či našim soudruhům. Proto byly nebohé rostliny poměrně časně a téměř všude postaveny mimo zákon. Pěstovat se ovšem nepřestaly. Stačilo totiž zapíchnout do země odřezek vyzrálého réví a příroda se postarala o zbytek. Ale to už se blížila válka, kterou hybridy přežily ve zdraví. Ve válečných letech i po válce bylo vcelku jedno, co kdo pije. Hlavně, že v tom byl alkohol a bylo to laciné. Když se situace uklidnila, vlády se opět snažily amerikány z vinic vymýtit. Dokonce nabízely finanční pobídky, čili jaké si vinohradnické šrotovné. Bez úspěchu. V průběhu mnoha let navíc vznikla sorta vinařů, kterým se samoroďáky staly koníčkem i povoláním. Například už před válkou šlechtitel amatér Albert Seibel (1844-1936) dostal od přítele semenáček dvou amerických rév Rupestris x Lincecumii a jakési neznámé evropské révy. Tento paskvil se následně stal základem pro 200 semenáčků. Z nich onen pán vyšlechtil dalších 16 000 kříženců. Když úředníci zjišťovali v roce 1960 francouzskou vinařskou skutečnost, s hrůzou zjistili, že 128 tisíc ha je osázeno osvědčenými Siebelovými hybridy. Dodnes například slouží jako část suroviny, určené k výrobě Armagnaku. Mimochodem, vynikající současná interspecifická réva Hibernal není nic jiného, než kříženec odrůdy Seibel 7053 a Ryzlinku rýnského.
Víno a polodivoká prasata
Dalším, kdo spojil svoji existenci s přímo plodícími hybridy je majitel dalšího vinohradnického domu s vinicí v Eltendorfu, Matthias Mirth. Ten má krom již zmíněného také půvabný penzion s vynikající kuchyní a vinným sklepem, moderně v nerezu vybavený provoz na výrobu vína a malou uzenářskou výrobničku. Eltendorf se totiž může pochlubit nejen vínem značky Uhudler, ale také lesy, kde M. Mirth chová pod širým nebem zvláštní druh prasat. Člověk by odhadl, že jsou to naši divočáci. Nikoliv. Prý jsou to kříženci dvou pozapomenutých historických plemen. Maso a klobásy z nich, byly opravdu vynikající. V jeho penzionu nabídl dokonce celé „Uhudler Menu“, tvořené polévkou s vínem „Uhudler“, kančím s uhudlerovou omáčkou a deserty s uhudlerovou marmeládou. Opět nemělo chybu. M. Mirth sousedí v osadě Kellerviertel s J. Pfeiffrem. Vyrábí stejně jako soused hned několik druhů vín. Pro jistotu nabízí i osvědčenou Frankovku a Ryzlink vlašský. Jinak samý „Uhudler“: Bílý a růžový, šumivý, dále tzv. „Spritz“, tedy „Uhudler“ s minerálkou s obsahem alkoholu 5%, „Uhudler“ grappu dokonce i likér z přímo plodících hybridů.
Nekonečná válka s úředním šimlem
Boj úředního šimla s „amerikány“ byl relativně vyrovnaný. Úředník zakázal, sedlák si cestu našel. S příchodem zelených ideologií se situace kupodivu změnila a na americko-evropské křížence se alespoň v Rakousku usmálo štěstí. Všechno prý způsobil otec a syn Pfeiffrovi, kteří využili situace, když se Zelení dostali do rakouského parlamentu. Začali totiž spolu s dalšími vinaři lobovat. Za co? Za tzv. „amerikány“, které už v roce 1938, tedy krátce po obsazení Rakouska Hitlerem, zakázali a zákaz přetrval až do roku 1989. Zmínění tehdy zorganizovali Spolek přátel vín „Uhudler“, a využili situace, kdy se v politice prosadila zelená ideologie s heslem o tzv. „Udržitelném rozvoji“. Vinaři navázali na vlnu vzestupu a propagace bio-potravin, která byla a dosud je v Rakousku velice populární. S tím se svezla i vlna tzv. přírodně produkovaných vín, rozuměj „Uhudlerů“. Vše má ale svoje „Ale“! Aby moc nevyskakovali, vinaři získali povolení pěstovat tyto přímo plodící hybridy: Elvira, Delaware, Concord a Ripotella. Další odrůdy, jako je například Isabella, Othelo, Clinton nebo Noah, ač zhruba stejně staré a stejným způsobem vyšlechtěné a podobně chutnající, se do seznamu nedostaly. Proč? Nikdo neví a rozumem vysvětlit nedokáže. Co je však mnohem horší, pěstovat a víno z nich vyrábět v Jižním Burgenlandu mohou. Ovšem pouze do roku 2030. Následně musejí absolvovat kolečko byrokratických jednání a opět požádat úřady o prodloužení povolení. Jak to dopadne, kdo ví?! Díky tomu, že „Uhudlerem“ žije snad celý kraj a mnoha lidem, nejen vinařům, dává práci, snad mají „amerikány“ určitou šanci.
František I.
293 – SOG byla jednotka typu „nejdříve střílej, potom se ptejte“. Když je ještě koho. Na rozdíl od té armádní cvičená pro obydlené oblasti. Domy, města. Je známá výhrůžka am.gen. „Když ne, tak na vás pošleme Čechy.“ Velitel té jednotky poslal am.gen. … No, přesně tam. Jednotka byla rozpuštěna.
299 nicknama
Zase špatně. Tuto SOG bychom potřebovali na pravidelné obchůzky Sherwoodem, Chánovem, před Klinikou, k sundavání feťáků z komínů a k rozhánění demonstrací jako například na Dole Bílina. No dobře, mohli by se občas projít v noci i Sokolovem.
Skimici: SOG v našem městečku? Proč? Pro naše městečko s přihlehlými sídlišti lidu popelnicových polí máme přiděleno cca 450 polocistů. K tomu 100 kusů městského šedého moru. Kdyby chtěli být viděni, neustále by jich 125 pendlovalo. Na 24/7 službu potřebujete 4 šichty, jak jistě víte.
Pendluje 5 hlídek, dopravka jsou tři na směnu. Zbytek bojuje se zločinem z tepla kanceláře vapujíc dary přítele Nguyena. Kromě DEA, ti mají na skladě lepší matroš.
Nezapočítal jsem finanční gestapo, ani bachaře. Je-li policie z 90% neefektivní, k čemu by byl SOG? Možná na vyčištění policejních stanic.
Vyčištění stanice by proběhlo takto: Ti, kteří nesplňují fyzické normy – krok vpřed. Ti, kteří nemají prošlapané boty z ulice, také krok vpřed. Vlevo vbok – zapište se do šestiměsíčních dobrovolných hlídek v Bagrámu nebo v Malmö. Civilizaci je nutné přinášet oběti.
No teda.
Díky za objasnění. Ovšem mám taky ten dojem, že někteří vysloužilci zakládají domobranu, a ta začíná být ostrakizovaná…
Ale jak píše výše Modrý pták, jsou mi záležitosti momentálně bližší . Např. dilema, zda jít očumovat dceru a její spolužáky do první hodiny tanečních (to za mého mládí nebývalo, rodiče se dostavili až na první prodlouženou, kdy jsme my frekventanti už aspoň rozeznali valčík od polky a taneční sál nevypadal jak olympiáda v koulení popelnic…) 🙂
Nickname, s těmi počty jste mě šokoval, nikdy jsem tam policajta při mých průjezdech a jednou nedopatřením i přespání nepotkal s výjimkou průjezdu Svatavou na Kraslice, kde místní vybírají od projíždějících cizinců mýtné, převlečené coby pokuta za rychlost v obci.
305 Matzurka mesršmitka 🙂
skimici,
no to právě nééé, mně se tam strašlivě nechce – co tam jako mám dvě hodiny dělat ? S rodiči spolužáků se známe leda od vidění na třídních schůzkách (sporadických, stížnosti jsou vyřizovány hlavně mejlem), raději bych třídila zavařenou úrodu do špajzu. A pokud by manžel odmítl účast (raději s kamarády volejbal), tak se snad fláknu na kanape s dalším dílem od Terryho Pratchetta a s tichým pochechtáváním budu vzdávat hold jeho genialitě (právě jsem dočetla Muži ve zbrani).
Jedna kolegyně vrtěla hlavou že ne, že svou dceru taky nebyla okukovat, druhá naopak to považuje za cosi jako uvedení debutantky do společnosti… (smajlíka s očima vzhůru bohužel neumím).
Matzurko,
první taneční lekce je dodnes moje „noční můra“. Měl jsem na sobě poprvé oblek a motýlka, bylo hrozné vedro, všichni jsme se strašlivě potili a rukavičky na rukou všechno ještě zhoršovaly. Očumování bych považoval za zločin proti lidskosti a konečný důkaz zvrhlosti dospělé populace 🙂
MP, tak to je zabavne, nebot v CR je z tohoto hlediska jen jedna nemarginalni strana 😀
310 Petře Kunetko?
Máte na mysli nějaké globální taneční hnutí?
309 – „Slečno, já se potím jako vrata od chlíva, potíte se taky tak?“ 😉
Skimici: pro náš okršlek stačí vydělit celorepubliková čísla stovkou. Jsme velmi militarizovaný stát. Jen armáda není určení k boji proti vnějšímu, ale vnitřnímu nepříteli. Asi jsem dával k dobru historku jak tajnej provokoval na setkání naší „extremistické“ strany před minulými volbami. Když některý skončí s výsluhou, neznamená to, že skončí i s prací pro civilizaci. Pomáhá kolegům ve službě, hledá, kde se co šustne, občas za to něco dostane. Dobrej melouch.
Ty rukavičky byly náhodou dobrý. Než se to nějak ustálilo, jednomu přišlo ceccos pod ruku … A při doprovázení domů byla pro holku ruka bez rukavičky osvěžující změna 🙂
Doprovázení domů!
Fakt je, že některé i docela normální a hezké holky měli přítomný doprovod hyen počínaje matkou přes prababičky z pátého kolena. Ty samozřejmě doprovázeny nebyly a přítomnými raději ani jinak nekontaktovány. To si musel odpracovat nějaký neznalý přespolní, než se to nějak pak prorazilo a hyeny se ztáhly na zápraží svých ostře střežených Drákulovů. Tam se to zase ale dalo obvykle řešit s konspirací pantátou, kdy on se zdejchl zahrát si s kamarády mariáš a dceru uvolnil pro doprovázení, anžto měl hyen taky plný zuby 🙂
[305] Tak u nás do tanečních chodily holky s garde na všechny hodiny.
316 HzŽ
Ale tak tam to chápu. Bronxu, Žižkovu a Libni, pečlivě se zdaleka vyhni.
Pánové, díky za inout,
já si totiž připadám jak matka Kondelíková… už od půlky léta, kdy se moje sestra pustila do šití šatů, a s dcerou jsme pak obíhaly obchody s obuví a kabelkami…. o doprovod domů ani nejde – jsme přespolní, takže manžel dceru vyzvedne ve stanovený čas na daném místě, ale tak nějak se mi bytostně příčí tam dělat, že se bavím… Ty prodloužené snad přežiju, já nejsem ve své podstatě plesový tvor, i když mi klasické tanečky docela šly a chodila jsem i do porkročilých lekcí,
Ale i tak nějak by mi co taneční zábava asi víc vyhovoval „ceilidh“, který jsme pravidelně provozovali na závěrečném večeru vědeckých konferencí v tehdy ještě stále anglosaské UK…
Ahoj!
Martine TT a Františku I. – nahlédněte prosím na skype
A jinak se hlašte, kdo přijede na prase (6.10.), ať zbytečně neblokuji celý hotel Šumava!
Šumaváku,
v zásadě se chystám přijet, ale bez přespání.
318 Matzurko
Skotské tradice jsou milé a chápu, že gentleman nosící kilt ke pro dámu nevyhnutelně irresistible. 🙂
300 Modrej, myslel jsem to jinak. O podrobnostech až někdy z huby do ucha.
Přišel jsem na to, no to tedy brzy… že je-li žádáno servírovat na umakartu sekačku na hulváta, tak servírovat na umakartu sekačku na hulváta. Bez ohledu na případné dietní následky a na představu, že například něco by bylo lepší. A že mi je asfalt do toho co jen servíruju, a že někomu bude šoufl z krmě uklohněné podle jím vyžadovaného receptu a požadovaným způsobem. To ať si vyřídí s autorem receptu. Vojákovi v poli nepřísluší strategické úvahy, hodnocení záměrů vyššího velení či dokonce přemítání o co je tahle válka a jestli není zbytečná. Úkol zní jasně. V čase č podle příručky zahájit soustředěnou palbu na kótu 527. Že kurva proč? Do toho mi kurva nic není. Jako strážnému na lodi vogonské stavební flotily. Poslouchat příkazy kapitána, náležitě dupat a hulákat. Veškerý odpor je zbytečný!
skimici,
náhodou jo, ti svalnatí jsou sexy v čemkoliv 🙂
A my co vědátoři jsme to mastili v klasických kalhotách, džínách, sukních, prostě v tom, v čem kdo dorazil na společný závěrečný večer. A vždycky to byla bžunda, na pódiu seděli tři až čtyři hudebníci, z toho jeden na nás povykoval intrukce, jestli se budeme jen vrtět v párech nebo kličkováním střídat partnery 🙂
Asi jsem svým založením proletář, když mi víc vyhovuje lidová zábava 🙂 Porovnávání rób od Blanky Matragi a chřestění šperků mi zábavné nepřipadá…
Honzo ze Ž,
doufám, že to není impertinentní, ale v kterémžeto století jsi chodil do tanečních 😀 ? To je fakt jak za Kondelíků…
319 Šumaváku, ze 6. na 7. ? Kdy je hlavní program? Mám na výběr sám se dovézt a odvézt, a nebo být dovezen a odvezen. Podle toho sušit či nesušit hubu.
[317] Já chodil do tanečních na Vinohrady!
[324] V minulým ;o}
Já jsem únorový ze stejného roku.
No, možná ne všechny holky, a jenom ze začátku, ale maminky chodily. Co tam dělaly netuším. AFAIK kádrovaly tanečníky, případně buzerovaly vlastní ratolesti („Nehrb se“…). Některé možná i štrikovaly. S jednou tam chodíval možná i tatínek nebo dědeček.
Do pokračovaček a speciálek a podobně už pak nechodily.
Kondelíkovina. Ono se to bumbrlictví v hodoquasii udrželo dlouho.
Schumi,
jedeme s Kocourem 6. dopoledne (on nikdy nepřijede v dohodnutý čas, ale s hodinovým zpožděním v ideálním případě), tak se můžeš přidat nebo můžete, pojedeš-li s paní chotí.
Hlavní program je od příjezdu do odjezdu… 😉
327 Honzo zŽ
Skoro se bojím zeptat, chodiyply garde i s tanečníky?
Chodily … Až se mi z toho pletou prsty 🙂
Nedělejte si srandu, já chodil do toho Domu železničářů na Vinohradech taky – a potvrzuji přítomnost garde. Aspoň jsme měli porovnání, jak ta dotyčná bude v dospělosti vypadat.
318 Matzurko
Ach – manžel dceru vyzvedne … Takže doprovázení nebude. Z jedné strany dobře pro kůru okolních stromů, z druhé strany škoda, protože na tanečních byl obřad doprovázení druhý nejzajímavější moment hned po prvním, což byl ostrý start z řady při zadávání se a související unfair likvidace protivníků aby se už potom mohlo jen tak nenuceně doklouznout k vybrané a s úsměvem nabídnout pravé rámě (a přitom ještě levý loket vrazit hluboko do žaludku opozdivšího se soka)
[330] S tanečníky ne. Tam jenom na prodloužené. Jednak se podívat, jednak si zatančit rodičovské sólo.
334 HzŽ
Rodičovské sólo? A jak to dělaly Honzo svobodné matky? Smutně během sóla seděly?
Vidím hned dva problémy. Ponižování a diskriminace.
A jak to dnes dělají dvě mámy nebo dva taťkové? Musí se ponižovat a tančit párový tanec? A jak budou tancovat entity třetího pohlaví viz třeba Němcko?
A výslovně si vyprošuji od Schumiho aby do vážné debaty nepletl nějaká chapadla!!!
328 Modrej, to znamená v sobotu po poledni… razil bych z tamní krajské stolice. Zvážím, jestli budu sušit hubu a zvolím návrat v pozdních hodinách, nebo nebudu sušit hubu a přechrápu do neděle.
skimici,
jak už jsem uvedla – jsme přespolní, autobus později večer do naší vísky nezajíždí, a taxík je drobátko drahý. Capat to pěšky je za dne možná příjemná procházka, za noci už tolik ne a navíc pochybuji, že by kdokoliv z tanečníků pak ještě toužil šněrovat cestu zpátky sám do svého domova. Bohužel je to ve školním týdnu, takže nutno dítko zahnat do pelechu, aby ráno chutě do školy pospíchala (smajlík s ďábelským výrazem).
Co se mydlení tanečníků mezi sebou týče, tak to děcka vyřešila s tím, že si každá domluvila svého tanečníka. Jak už se to potom bude dít dál je jejich věc 🙂
Schumi, plánuj tu neděli. Obyčejně se končívá skoro ráno (když jsme bývali mladší tak ráno!).
Tady není Praha, aby hostinský v půl desáté začal vykřikovat „Poslední pivo!“ v deset zavřel a šlo se po Praze hledat otevřenou hospodu. 😉 😀
339 Šumaváku, to je rozumné, pro jistotu si objednávám přenocování. Dál podle situace. V nejhorším si vystačím s nealkopivem.
Dobrý podvečer,
Jó, taneční… na mně nemáte, já je absolvovala třikrát…
první v nejbližším městečku v sobotu odpoledne v sokolovně, to jsme ještě neměli auto a byla to jediná možnost, jak se někam dostat, buď jedna „garde “ vzala autem více „debutantek“ nebo se jelo autobusem. Většinou to byl ten autobus
Další rok jsme už měli auto, mojí kamarádce se tancování zalíbilo a chtěla si taneční zopáknout a máti zatoužila mít pořádný taneční v sále okresního divadla a ne v nějaký sokolovně. Doprovod otce byl nutný, protože byl jediný řidič a matka jezdila taky, za prvé slušná dívka měla mít garde a za druhé měla pocit, že tátu v tom utrpení nemůže nechat samotného.
Další rok já udělala řidičák a do tanečních šel brácha a otec prohlásil, že jedny taneční jako garde odpracovala když je druhej řidič doma, není třeba, aby dále trpěl, Tak sjem bráchu vozla a nemaje co dělat, obvykle jsem si u kasy dokoupila vstupenku ( to v omezeném množství šlo) a chodila jsem tancovat taky. Bráchovi se líbilo, že tam má osobu, ke které se nemusí otravovat s nějakými zdvožislotmi, holky ho tehdy ještě moc nebraly a navíc vyrostl až později, takže všechny holky byly větší a tak jsme ty taneční odtancovali spolu.
Úžasně jsme se při tom vyblbli a já jsem si tyhle taneční užila z těch třech nejvíc.
No a s dcerou… já jsem s ní jako svědomitá garde šla na jakousi informační schůzku. Jenže se tam sešla parta ze třídy a dcera byla jediná, kdo měl doprovod. Bylo evidentní, že se bez garde obejde a tak jsem se stáhla ze scény přestože v kursu bylo v ceně i vstupní pro gardedámu a dostaly jsme specielní pernamentky.
Účastnili jsme se jedné probloužené, kde dcera absolvovala rodičovský taneček s tátou, což asi bylo náročný, protože moje drahá polovice je sice nadána lecčíms, ale umění tance k tomu nepatří.
Ke konci kursu při nějaké rodinné procházce blbnula s bráchou, blůbě skočila z nějakýho kamene a podvrtla si kotník. Takže tím taneční skončily, protože s francouzskou holí se tancuje dost blbě.
Pokud jde o doprovody, zahájjila v tanečních svou psychoterapeutickou praxi, protože po tanečních chodila na hranolky se spolužákem, který jí je vždycky koupil za to, že vyslechla jeho nářky stran jiné spolužačky a jejího chladného srdce.
Abych se dobrala nějakého závěru pro Matzurku, já bych to nechala hlavně na dceři, co jí je milejší. Jestli tam chodí s partou spolužáků, tak asi bude matka na obtíž.
Ostatně já když si vzpomenu na, odpust, mi , matko, ty kecy, že se nemám koukat, do země a že se mám s kluky bavit a usmívat se na ně a že se nemám hrbit a ůkoukej, támhleta, jak se umí bavit a ty se tváříš…“
No, já jsme na to vzpomínání dnes nějak rozjetá… Odpledne jsme strávili na pohřbu tety, poslední příslušnice generace mých rodičů a tam se vzpomínalo fest, to už jinak nejde….
KOnstatovala sjem, že v rodině jsou už jen dvě generace, a že by se mělo založit na další. Dcera po mně šlehla okem a jetsli prý dovolím, aby nejdřív dostudovala, ale ona není ten nejžhavější adept a jak se později ukázalo, když dorazil bratrancův potomek s přítelkyní, už je založeno….
Může mi někdo, prosím, vysvětlit, jak zavedení elektronické neschopenky ovlivní zneužívání neschopností?
Myslím, že mladý Klaus těžce zabodoval. Je to na parlamentních listech.
2 Šumavák – no, já doufám, žes mi zamluvil přízemí u Candrů, jako obvykle. Jak už jsem Ti býval byl psal, než to nějakej ten kokot sestřelil…
Přijedu v sobotu a rád bych přespal na neděli… Přece jen, jsou ty volby, a v domicilu chci realizovat své volební právo…
Dobrý večer vespolek,
tak jo, ptala jsem se dcery, a rozhodně preferuje samostatnost, tedy bez garde a jiného obtížného hmyzu 🙂 Na mou žádost se optala pár spoužáků – nejtrefnější odpověď měl jinoch, který prohlásil, že tam buď budou rodiče nebo on, a to jako disjunktní jevy.
Takže je vymalováno, dítko tam pouze dopravím, a otec po tréninku vyzvedne. Potit se tam jistě budou, neb tento týden má být tropické počasí až do víkendu.
Ale jinoch nic než obtížný hmyz. Zase třeba já jsem u děvčete vnímal přítomnost garde někdy tak napočtvrté positivně. Když jsem soka při zadávání vybodyčkoval směrem k takové chobotnici a skluzem s otočkou za parkoval před její dcerkou, měl jsem pocit že mi uznale pokynula lorňonem, potřásla péry v klobouku a s chutí usrkla něčeho, co při takové příležitosti garde obvykle usrkává.
Možná ty obrazy přibarvuju, tenkrát mi samozřejmě připadala i paní nad třicet autenticky babičkovsky a holky naproti v řadě o generaci starší podivně oděné lidožravé žirafy.
Skimici, tys chodil do tanečních v předminulém století?
V tom minulém už lorňony a klobouky s pérem nefrčely.
Stran těch doprovodů… já se pamatuju, že v tom věku tanečních mi děsně vadilo, když jela matka náhodou služebně do města, kam jsem dojížděla do gymplu. Jednak mi vadil ten pocit, že jsem pod kontrolou, za druhý mi vadil pocit, že vypadám jak maminčin mazlíček a do třetice mi vadilo to, že se mi tam v tej tlupě líbil jeden kluk, který se nelíbil ovšem mojí matce a na jeho adresu vždycky pak doma trousila uštěpačné poznámky.