aneb:
Co by dědeček nevyprávěl.
(autor: vpet)
O jedněch běžných prázdninách jednoho běžného léta, při běžné sobotní návštěvě běžné venkovní zábavy jsem, jako běžně, těšíc se na ne běžný odpočinek u pivka v pánské společnosti „starých“ kamarádů a spolužáků postával naproti vchodové bráně. Mezi přicházejícími byly i tři cca 18.leté dívenky. Dvě jsem znal. Byly to sestry, které bez pochybnosti patřily, určitě onoho běžného léta, k těm nejkrásnějším dívkám v tom, co můžeme nazvat běžnou spádovou oblastí Tanvaldu. Zamířily ke mně.
„Ahoj. Ty tady určitě čekáš zase na nějakou holku.“ S cukáním v koutcích úst jsem vše uvedl na pravou míru.
„Ale ne. Čekám na kluky ze Smržovky.“ Ta druhá, jako by neslyšela.
„Že ty si nedáš pokoj a nenajdeš si jenom jednu.“
To si samozřejmě zasloužilo patřičnou odpověď. Nasadil jsem smutnou až tragickou tvář umírajícího a jal se vysvětlovat.
„Když to máte těžký. Jak víš, tak jsem vrcholově sportoval a jako každý vytrvalec mám rozšířené srdce. Noo … a od té doby se mi tam, holky, ….. vejdete úplně všechny.“
Se smíchem se, všechny tři, otočily a s pozdravem a mávnutím rukou nad tím ubohým zatracencem odkráčely lovit mladé, naivní muže se srdcem, které mohou zaplnit. Tedy – to jsem si myslel …
Za další běžný týden na další běžné zábavě. Seděl jsem u stolu opuštěn kamarády, kteří se jali doufat, že by mohli narazit na nějaké zoufalé slečny, ochotné strávit se študými chudenty neprotěžovaných technických oborů zbytek večera, popřípadě noci. Podél stolů kráčela směrem ke mně nenápadně, ale opravdu nenápadně, nějaká neznámá slečna. U mě se zastavila a řekla:
„Ahoj.“
A stála … Ne, že bych normálně vypadal jako že umím počítat do deseti, ale v tu chvíli jsem musel vypadat opravdu pitomě.
„Ty mě nepoznáváš …“ konstatovala …
„Ne.“ Zavrtění hlavou. Upadl jsem do výrazu idiota.
„Já byla u toho, když jsis minule stěžoval na svoje nebohé srdce.“
Ne že bych, stejně jako „elita“ našich současných intelektuálů, dokázal inteligenci byť jen předstírat, ale začalo mi docházet. TA TŘETÍ!!! V tu chvíli jsem přepnul na automatiku. Nasadil rádoby oduševnělý úsměv a pozval ji, aby si přisedla. Potom už to bylo snadné. (Zvlášť když sama chtěla.) Je z Prahý, jde do posledního ročníku gymplu a tady je v xy přes víkendy s matkou atd. na chalupě.
Tenkrát ještě nebylo vzácností, že se na venkovských zábavách hrály klasické kance. Ty jsem, díky starostlivé péči mé matky, spočívající v odmítnutí kapesného a potravy, mimo věčné držkové, z tanečních ovládal. A zkopírovat tělo na tělo při ploužáku, mi bylo dáno od přírody. Říká se, že když si dva rozumí při tanci, budou si rozumět i v jiné, pro vztah důležité věci. Nemohu to s jistotou potvrdit. Tolik jsem toho nenatancoval. Tady, jak jsem později zjistil, to platilo. Velice rychle jsem také zjistil že mě, rozhodně v podpatcích, o něco převyšuje. To bylo, díky mé ztepilé postavě, běžné. Ale co bylo podstatnější, o mnoho mě převyšovala svým intelektem! To bylo úžasné zjištění. Odmítal jsem totiž uvažovat o svatbě. A když, tak jedině s chytrou holkou. Ta se pozná tak, že si mě vzít nechce. Měl jsem to ošetřené. Také se dalo předpokládat, že se znalostí choroby mého srdce a vzdálenosti bydliště ji nejde o nic jiného, než o romantické prázdninové dobrodružství.
S prvními příznaky svého omylu jsem se měl seznámit o pár hodin později. Jak ten večer dopadli moji kamarádi nevím. Já šel doprovodit slečnu z Prahý.
Další postup začal klasicky. Líbat? ANO! Ruce do horního patra? Noo, ano. Ale jinak STOP. A tohle, jak jsem už tenkrát s naprostou jistotou věděl, je postup slečen, které mají nebo o nich začínají uvažovat, s mladými muži naprosto nepočestné a zlé úmysly. Chtějí je donutit k většímu úsilí a připravit je o svobodu. TŮDLE ! Ale ten večer byl opravdu moc příjemný a cítil jsem se, naivně, pevný v kramflecích. A tak jsme se dohodli na další sobotě. Ten další víkend byl opět super a za odměnu jsem byl připuštěn o patro níž. Na další víkend jsme se dohodli jaksi samozřejmě. A ano! Došlo k naplnění … Od té doby jsme tancem trávili minimum času. Ne že by jsme pokud to šlo, nebyli spolu.
Krize nastala za asi další tři týdny. Při doprovodu v noci k ní domů jsem cítil, že začíná být, čím víc jsme se blížili, tím víc, nervózní. A před rozloučením to z ní vypadlo …
„Jestli chceš se mnou příští víkend být, tak si pro mě musíš přijít. Jinak mě matka nepustí a budu mít absolutní zákaz.“
Ani se nedivím, že se jí mírně podlomila kolena, když viděla jak jsem se zatvářil. Ale slíbil jsem to. Už jsem byl lapen. Aniž jsem si to připouštěl a ona uvědomovala. Slib jsem, strašně nervózní, splnil. V pátek v podvečer jsem zazvonil u dveří. Na základě Murphyho zákona měla zrovna v tu chvíli ke dveřím blíže matka. Tak jsem se ocitl, nepřipraven, tváří v tvář, přímo před úhlavním nepřítelem všech mladých mužů. Slušně jsem pozdravil. Situaci nezachránila ani tak přicházející slečna jako přiběhnuvší, ňafající pejsek nějaké čínské rasy. Úplně zpitomělý jsem mu, se slovy „Jé, ahoj smetáku.“ podal svoji přední packu. Skončil jsem s prokousnutým prstem … Ošetřování uvolnilo atmosféru a po mém odeslání do separé se matka s dcerou dohodli na postoji. Byl jsem přijat, jako doprovod, na milost.
Od té doby už byla naše setkání s dcerou, nikoliv s matkou, jakousi samozřejmostí. Jen jsem ji každou noc musel doprovodit, tak ke druhé hodině, domů aby bylo zachováno dekorum „posezení“. I její matce ale bylo jasné, že po většinu času zaujímají naše těžiště polohu s podstatně nižší potenciální energií.
Jedné noci se stalo, že zatímco naše těla (a můj mozek) odpočívala, zašeptala mi otázku.
„Můžeme spolu začít opravdu vážně chodit?“
Co jsem vlastně doposud dělal? Všechny víkendy měla rezervované jen pro sebe. Copak jsem si pro ni nedošel? Nepodstoupil jsem snad, kvůli ní, na smrt zoufalý zápas s tou krvelačnou bestií? Opustila mě schopnost předstírat i tu nejelementárnější inteligenci. Pronesl jsem ta nejpitomější slova v životě. A že jsem v tom přeborník.
„To se nesmí nikdy stát.“
Naštěstí mě neopustili atavistické instinkty a pronášel jsem je mezi polibky. Zůstala mi ležet v náruči … Dámy se teď na mě jistě zlobí. Ale nebojte, pomsta bude sladká. Navenek vše zůstalo stejné. Uvnitř samozřejmě ne.
Přišla zima. Já byl prakticky každý víkend někde na závodech. Jí matka kvůli maturitě držela zkrátka. A samotnou by ji za mnou stejně nepustila, když jsme spolu vážně nechodili. Dnes jsem přesvědčen, že ta otázka padla na její popud. Proč to ty matky dělají? Vyměňovali jsme si dopisy. V jednom z nich byla kartička s touto básní.
P O L I B E K
Tvůj polibek tak krátký, záhadný,
stíhá a štve mou fantazii
za tichých nocí i za rušných dní
dotekem darovaným žiji.
Už už chci zavřít víčka a být zas v objetí s tebou
Sladké moje zdání!
Vidina mizí! Opět dlouhý čas
Jen láska, jenom vyčerpání.
No řekněte pánové. Je možné nepropadnout tělem i duší? Jenomže já měl tělo, dva roky po vojně, na rozdávání a duši jsem, byť vzpouzející se, v tom záchvatu hlouposti a vzteku vyrazil za dveře.
Přišlo jaro a sním víkendové návštěvy. Z počátku méně časté, měla před maturitou. Jedné letní noci před „doprovodem“ mi na stolek položila zalepený, složený list, na kterém bylo napsáno: otevřít až po návratu. Proč jsem takový trouba? Proč právě v těchto případech slečnám vyhovím? Po otevření jsem četl:
N Á L A D A
Svou náladu teď přirovnávám
K čemu? Ke rtuti teploměru.
Je též pod bodem mrazu
A nikdo ji nikdy nepřinutí
Aby stoupla výš domluvami.
Však přilož svoji teplou dlaň či ret
a dýchni.
Uvidíš jak poskočí si hned
Jak v plamenné výhni.
Jen TY dokážeš co jiní nesvedli by
Pouhý pohled, očí tvých jas
Nutí mne, abych zaříkala tě sliby
Stále znovu, zas a zas.
Pak nadávám si.
Copak dokážeš splnit co jsi slíbila?
Musím, nebudu přec vypadat jak lhář.
Proto děláme ty voloviny,
Kterým se smějem když přejde čas.
Je to zvláštní
Tohle žití na zemi.
Samotný člověk být nechce
A přitom se bojí
Svazovat se s druhými.
Až jednoho dne řekne,
Ne, tak to už nejde dál
A jde blíž k tomu,
Co dosud stál opodál,
k tomu, co do života vstoupil jeho
nečekaně, avšak natrvalo.
Pak padnou první slova, sliby.
Ano sliby, neboť bez nich nelze žít.
A co nyní náladu přibilo mi k zemi?
Nesplněný slib.
Komu že jsem ho dala?
SOBĚ !
Svou špatnou náladu teď zavřu do škatulky.
Co sní udělám?
Nevím, však jedno vím přec jistě.
Již nikdy se nesmí dostat ven!
Aby mi bránila v započaté cestě.
Nálada špatná, energií spoutaná
V škatulku malou, neviditelnou
avšak těžkou.
Nikdo ji nedokáže odnést,
nikdo ji nedokáže zahodit.
A co ji takhle někde zapomenout.
Položit, odejít a již nikdy nehledat?
ZKUSME TO!
Kdyby to bylo alespoň v pátek, abych ji hned druhý den viděl, tak bych prostě kývl. Vždyť i na srdce rozšířené sportem, do kterého se vejdou všechny ženy světa, to byl těžký úder. Duše se zmítala. Odejít za ní do Prahy? Měla jistotu bytu po babičce sto padesát metrů od Václaváku. Ale přijít o svobodu a dobrodružný život? O cestování a lezení po horách? Vykašlat se na slibně se rozvíjející kariéru krajského šéftrenéra v biatlonu? (S tou jsem nakonec kvůli dalšímu studiu a změně zaměstnání stejně musel skončit. Ale to jsem tenkrát nevěděl.) A tak jsem dál půjčoval svoje tělo. Duše? Duše bloudila. Příště jsem dělal jako bych nic nečetl.
Přišla další zima podobná té minulé. Ona začala pracovat v jednom PZO, dál jsme si psali. V té době jsem byl na nějaké schůzce v Praze na UV Svazarmu, pod který biatlon, kvůli zbraním spadal. Po skončení jsem si řek, že ji překvapím. Z recepce v pasáži jí zavolali, že má návštěvu. Po schodech scházela s udiveným výrazem, kdo že to za ní mohl přijít. Když mě v davu poznala, vyhrklo z ní jen: „Vlastiku! Počkej. Počkej, hned jsem tu.“ Ani jsem nestačil otevřít ústa. Byla zpátky do pěti minut. (Myslíte, že by to Vatikán uznal za zázrak?) Strávili jsme spolu odpoledne. Šli, jistě čistě náhodou, okolo domu kde bydlela její babička. Tehdy již hodně vážně nemocná. S večerem mě přesvědčila, že mám přespat u nich. Bylo to podruhé, co jsem se potkal s její matkou. Bohužel, tentokrát bez přítomnosti toho zuřivého pejska. U výslechu na STB už jsem byl. Bylo to kvůli takovému drobnému nedorozumění, 12 stehů na hlavě od obušku a natržená tříselní šlacha v noci z 20. na 21. 8. 1978. Ten major byl, oproti její matce, velice milý, hodný a vstřícný člověk. Když jsem byl konečně, naprosto zdecimován, propuštěn na lože, slyšel jsem přes stěnu tento rozhovor.
„Mami, já jdu k Vlastikoj.“
„Ne. Kdybyste spolu chodili ….. „
„Mami!“
„Ne!“
Měl jsem touhu se do výslechové místnosti vrátit a říct, že nevím jak slečna, ale já sní vážně chodit chci. Ne kvůli té jedné noci. Ale opět se ukázalo jaký jsem zbabělec. Brzy ráno jsem odjel a dál spolu chodily jen dopisy.
V jednom byla přiložena kartička s tímto textem.
Sen o tobě probudil ve mě vzpomínku na krásné léto jednoho roku.
Milosrdný čas zahojil zklamání a tichá rezignace přehlušila krutou bolest.
Byla to pohádka?
Ale vždyť přeci babiččiny pohádky nekončívaly dříve,
dokud štěstí neusušilo slzy princezniny.
Plamen mé svíce obletuje noční motýl.
Připadám si též jako takový noční motýl,
který si připálil křídla v žáru Tvé lásky.
Jakási mlha padá mi z očí …
Ach bože, vždyť já pláču.
600 maYdo
ehm, moc nad tím nemudruj. Já Vlastu.on samozřejmě dobře chápu. Nákup oleje je prostě false flag.
AK – bylo Vás tam nějak málo. Musím to na příští rok lépe rozvrhnout.
Skimici, ale v zájmu mužské solidarity bys mně měl nechat při tom, že šlo hlavně o ten olej, byť by to zůstalo nevysvětleno.
Takhle to po lopatě přiznávat…. 😉
Povolební dozvuky:
nesoudnost některých poražených je vskutku nebetyčná 😀 😀 😀
https://brno.idnes.cz/zit-brno-matej-hollan-porazka-komunalni-volby-brno-f85-/brno-zpravy.aspx?c=A181007_124320_brno-zpravy_krut
Myslím, že by stálo za to udělat překladový slovník.
Například „voliči nás nepochopili“ nebo “ dělali jsme to dobře, ale málo jsme komunikovali“ patrně znamená „po.rali jsme všechno, do jsme po.rat mohli“
(597) Většina z nich je doma z dávných dob a když se objeví další, přidám. Fakt je, že čistit je je poněkud namáhavé.
(598) Koček. To jsou fotky pro kočkofilní potomkyni.
(602) A toho nesnědenýho masa a ani jeden sud dopit a to tam byly dva.
600-601 No … Tak jednoduché to není. 🙂 I když Skimic má samozřejmě pravdu. 🙂 Ale Maydo, vaše uvažování je příliš ženské. 😉 Jsem sám na chatě. A rozmýšlím se: mám jít teď a odvolit a zítra si vklidu udělat oběd až se mi bude chtít nebo se zitra nervovat se vstáváním a půlit si den? Já chápu že takové dilema nemíváte. A ženatí také ne. Ale pro mě to je často zásadní problém. 🙂
577, 579 – skimici, já jen provokuji, shlédl jsem přímý přenos na Eurosportu. Udělal mi radost jeden mladý Francouz, protože Terpstra ho chtěl pořád zapojit do stíhání a Francouz se nedal. Vždycky si vzpomenu, jak před několika lety na nějaké jarní klasice takhle vyzýval Terpstru Sagan. Ten hajzl se jen vezl, ale když mu Peťa nastoupil, ak se vezl. Sagan to tenkrát odtroubil a celý QuickStep se mohl vzteky pos..t.
578 – kimic – Jeleňovská to určitě nebyla, protože to není při cestě. To bys musel v Kloboukách odbočit, překonat přes třista výškových metrů a dojel bys k hotelu, kde silnice končí. Dál jsou sice nádherné lesní cesty, ale na dobře vybavené horské kolo. Tipuji to na tu Kolibu. U hlavní cesty, velké parkoviště, lákadla na místní stravu.
Ale na starou Šenkeříkovou pozor – tu bych na tu zátřepku tipoval.
594 – skimic – Luhačovice jsou hodně blízko hranice, náš kraj je více méně jen jedna strana stejného pohoří. Valašské kopečky a na nich ovečky. Proto jsou podobná i krajová jídla. Máme tu pohraniční vesnici, kde má skoro třetina obyvatel příjmení Slovák. A nezapomeň na „valašskou kolonizaci“! Ti líní zůstali před Karpaty, ti šikovnější je přelezli.
608 martine tt
richtig. Pletu si to. Jelenovská je takové to bývalé ROH s koupalištěm? To při cestě samozřejmě nebylo. Muselo to tedy být to co říkáš.
Asi ano. Tam se po otočce střídali nájemci a každý se snažil dojit – Kolibu i zákazníky. Jestli se ještě někdy vyskytneš v okolí a dáš vědět den dopředu, dostaneš kyselici, ze které ti porostou prsa.
611 martin tt
z toho mlíka, žejo 🙂
Copak o to, v Trenčíně plus v TT budu v úterý nebo ve středu což je coby kamenem dohodil ale tam za kopcem už do toho mlíko naštěstí neperou 🙂
Co máš pořád s tím mlíkem? U nás se tak kyselice nevaří.
Tak z čeho mi prokrista maj vyrůst ty prsa? Jsou tam ve vodě ženský hormony?
To se tak říká…
Neznáš přípitek: „Ať nám rostou prsa a ženský maj vztek?“
Ale abys neřekl:
Samostatně se uvaří oškrábané a na kostičky nakrájené brambory společně s příčně nakrájenými klobásami. Přidá se bobkový list. V druhém hrnci se uvaří odlité kysané zelí. Ve třetím, největším hrnci se opraží nadrobno pokrájená anglická slanina. Až pustí tuk, přisypává se zvolna hladká mouka a po zapražení se vodou dopracuje jíška (zásmažka). Do tohoto hrnce se k jíšce dolije obsah hrnce se zelím i s bramborami a to včetně vody (vývaru). Polévka se osolí, přidá se rozlisovaný česnek a nakonec vejce, rozšlehané ve šlehačce.
Až na tu poslední větu (nemyslím tím sůl) to působí jedle, byť hustě. Paprika se tam patrbě dostane z té klobásy, takže to načervenalý bude?
Říkanku jsem neznal 🙂
611, 615
a vy si připíjíte na valašsku kyselicou?
slivovicou, ale říkají kyselica, aby to tak nevypadalo 🙂
Zdravím, teď už z domu. Cestu jsem si poněkud prodloužila, poslední zastávka byla u vnoučat v Holomócu.
A za mě velký dík Šumavákovi, že zorganizoval další bezva setkání. Kdo nebyl – jeho škoda. 🙂
Taky moc díky za skvělé setkání, bylo to opravdu moc fajn se zase sejít a popovídat si.
Dobré ráno vespolek,
taky se přidávám s poděkováním za bezva setkání, zejména poklonu Šumavákovi, že zařídil i krásné počasí 🙂
Narazil už jste někdy někdo na podobný jídelní lístek?
https://www.facebook.com/kelokewillyjm/videos/1599403510336357/UzpfSTEwMDAwMTAwMzk5NjUyODoxMDAwNDE3NzAwMDAxNjg3/?source=bookmark
Dobré zas ráno… Tak jak tak pročítám dnešní tisk, kochám se se škodolibostí sobě vlastní články typu: „Kdo zavinil, že sám náčelník dával tak zvrácené rozkazy?!“
No a jinak nutno konstatovat, že díky domácímu pánovi se letošní BFPT velice povidlo…
[624] Mně je fuk, že náčelník dával zvrácené rozkazy, je mi putna, kdo to zavinil, klidně si lyže sundám, abych překonal pešuňk. Já v tom budu muset žít. Představa nového pražského magistrátu mne děsí.
Dobré ráno,
no, já mám pocit, že ten maghistrát je … no, takovej staronovej.
mimochodem, za Prahu sobě kandidoval jeden spolužák mé dcery ze školky. Už v tej školce se projevoval jako vychcanej hajzlík.
Na tom jídeláku toho není moc na výběr. Chtělo by to dámu s širšími hýžděmi.
[628] Že jo!
[627] Jak jsem sem dával odkaz na předvolební píseň, tak jedna moje spolužačka si ji hrdě dala na facebook na oslavu vítězství nad kmotry z ODS. Ona se z ní vylíhla zelená aktivistka. Ale na škole vypadala normálně, oni se zelenáči vybarvili až po plyšáku.
626 – stejně to vidím i já _ 558…..
Čtyři roky stagnace jako pod Shit Brňo….
Rozesraná doprava a stoupající drzost cyklobuzerantů…digitální hajzlíky a jiné nezbytnosti, karfiólové „komunitni“ zahradky v každém parčíku a pravidelné hašišácké pátky na magistrále (Užívat Prahu)…
A my v Modranech mame v místním landrátu navíc vítězné piráty „s podporou Zelených“…..začínám své sousedy obcházet ze závětrné strany….
To byla ta o tom, že v brně už to jéééé?
no, tak to teda nevím, jestli je to ta pravá, protože ti, co s epostarali o to, že v Brně už to jéééé, šli v Brně od válu. Že prý všechno dělali dobře, jen prý to voličům špatně vysvětlili a málo komunikovali, tvrdil hollan 😀
595 skimici, já také tak. Naposledy zapíjel vindaloo zmírněné na tři a půl bodu ze čtyř na pětistupnici (podle PeSa lehce pikantní až mdlé), stačily dvě plzně. Druhou dopíjel „z povinnosti“. Lehčí pivo by bylo lepší. Nebo dokonce kefír.
615 Martine, to vypadá dobře. Co kyselica to originál.
Volby… Byly demokratické…. Vox populi, vox dei.
Kupujte zubní pastu TOJEVONO. Nula procent tuku. Jak zhubnout o dvacet kilo za měsíc. Vydělávejte doma po internetu, paní Hana se stala milionářkou. Užijte si anální sex. Automechanik z Hornídolní vynalezl přípravek zvyšující výkon motoru o dvě stě procent. Odborníci se diví. Už nikdy více tamto když koupíte tohle. Pořiďte si nový outfit. Zařídíme, postavíme, nakoupíme, vylepšíme, zasadíme, vysadíme…
[631] Kdyby stagnace, to by bylo fajn.
Já si prohlídl výsledky po okrscích. Všechny okrsky sousedící s Klinikou mají lepší výsledek Zelených než SPD. Tak buď jsou zpitomělí nebo tam volí k klinikáři.
Piráti kolem druhého místa, což beru jako důkaz, že málokomu dochází, že jsou to technomelouni. Budou se muset projevit, aby to většině došlo.
[632] Ano, to byla ona. V Brně už to jééé, ale ani tohle nestačí voličům, aby to nevolili.
Bohužel piráti nejsou tak ujetí jako Žít Brno. Ti se odkopali okamžitě, protože Hollan je blázen. Ale už proto si dají všichni tihle týpci bacha a budou opatrnější.
Na Smíchově zmatky v dopravě, mezi tankem a Újezdem indiáni vytrhali (nedávno instalované zachovalé) koleje. Náhradní autobus, dost plný. Řidič: „Paní nestůjte mi ve výhledu, potřebuju vidět doprava“ (potřeboval, křižovatka). Paní: „Nemám se čeho držet! Tu Krndu by měli z magistrátu vyhodit oknem! To je strašná kráva, ta Krnda, čeho se tu ještě dočkáme!“. Cestující vesměs pobavené úsměvy.
Pánové a dámy, mám hodně přízemní dotaz – spíš žádost o konzultaci.
Jedná se o banku. Jako pravá konzerva jsem furtemfurt klientem ČS. Ale poslední počiny onoho peněžního ústavu mne hodně udivují. Mám kromě jiného i internetbanking a ČS přechází na inovaci, ze Servis 24 na George. A jak jsem si nedávno několikrát ověřila zkusmo sama a jak jsem viděla reakce dalších klientů – George je děsběs, neumí ani z půli to, co Servis 24. Přesto ČS trvá na tom, že Servis 24 končí 31.12.2018.
Tohle byl dlouhý úvod k tomu, že se ptám zdejších, zda by mi poradili – navrhli jiný peněžní ústav, vstřícnější ke starším a konzervativním klientům. Reklamám nevěřím, jde mi o sobní zkušenost. 🙂 .
Tak je tu určité spektrum voličů, kterým se to líbí.
Co by chtěli mít, jak někdo někde napsal ( nevím, jetsli tady nebo jinde) z Prahy milé přátelské maloměsto ala Poláček.
Jenomže ono to tak nefunguje. Kdo chce žít na malém městě, musí se odstěhovat tam, do velkoměsta je to nepřenosné.
No, Dano, já Ti děkuji za informaci, neb u nich mám taky jeden účet, ale asi neporadím….
Mně vcelku vyhovuje internet banking od ČSOB, ale nemusí to vyhovovat každému. A je otázka, jetsli časem neprovedou taky nějakou inovaci.
(638) Já jsem celkem spokojen s AirBank. Elektronické bankovnictví funkční a pohodlné a jako jediná (co já vím) trochu úročí i běžný účet, pokud platíš kartou.
Dano, moje osobní zkušenost je UniCreditBank. Ovšem já tam mám profesní advokátský účet se všemi výhodami, ale zatím fungují spolehlivě. Vloni přecházeli na nový systém a ten se jim na víkendu zadrhl, ale do tří dnů fungovalo všechno tak, jak mělo.
Moje žena má soukromý účet u Monety (dříve GE). Tak si tam nechávám posílat důchod a platím kartou.
Pro lidi, kteří chtějí mít klid bych uvažoval o Poštovní spořitelně. Když posíláš pravidelně měsíčně nad 5000,-, tak je vedení účtu a pohyby zdarma. A pošta je skoro všude.
[638] Moje zkušenost:
Poštovní spořitelna: OK
Moneta: OK
mBank: OK
Martin tt nemá úplně pravdu, vedení účtu není zadarmo, ale skoro. Vychází to (při připočtení dalších poplatků) stejně jako u účtů „zadarmo“.
Pro mne je hlavní výhoda Poštovní spořitelny možnost výběr nadlimitních částek na poště, takže i o sobotách a nedělích.
Jinak nevím, jaké jsou speciální požadavky, takže takhle obecně.
Dano, jsem uživatelem stejně jako vy Servis 24 a zároveň mám něco podobného u KB. Tam mně to připadá ještě jednodušší na užívání ( až mně to ze začátku připadalo až příliš jednoduché- tj. méně bezpečné). Nevím, které služby potřebujete a co za to chcete platit, ale mně to na běžné platby a převody peněz funguje bez problémů.
Odbočím: také jsem jel kolem Říčan a hned mně poslali fotku se složenkou. Nedávno to tu někdo též řešil. Vzhledem k hustotě provozu je vidět, že místní radnice objevila docela dobrý dodatečný zdroj financí.
Martine, u Poštovní spořitelny (ERA) má účet naše důchodcovské sdružení. Mé osobní zkušenosti – moc ne. Jsou hodně těžkopádní, poštovní úřednice zmatené (zkušenost z malé pošty, u větší – městské – to může být jinak). Ale jsou na miskách vah. 🙂
644 – Jirko – odbočím od hlavní linie – jsem docela (hrůzyplně) zvědavá, kolik „modrých pruhů“ mi dojde za minulý víkend. 🙁
Ještě dodatek k účtu – jako dlouhodobému klientovi mi po návštěvě nejbližší peněžní přepážky bylo nabídnuto ohledně poplatků řešení – založte si tento produkt ( úložka min.300,- měs), který můžete za 3 měsíce zrušit, avšak výhoda měsíčního poplatku ve výši 29 Kč na veškeré operace, vám zůstane zachována…To je kouzlo osobního kontaktu a výhružky přechodu jinam.
Zdravím.
Martine tt, Ty jsi mi na Šumavě vyloženě chyběl, neb jsem se Tě chtěl zeptat, co si myslíš o tomhle:
„Město X, se sídlem … (dále jen „zmocnitel“), zastoupené primátorem … tímto uděluje … , advokátovi (dále jen „zmocněnec“), plnou moc k zastupování zmocnitele ve všech právních věcech náležejících do působnosti odboru … Magistrátu … “
Je to košer nebo tam Tvé právnické oko vidí zádrhel? Nápověda: §28a OSŘ.
646 – no, alespoń budete mít „zadarmo“ fotku svého vozidla. Já mám navíc doklad, že moje Cortina (r.v. 1964) peláší rychlostí nad 60 km/hod.A jak píšou, je to „průkazně zdokumentováno“!
V těch Říčanech to mají pěkně zorganizované. Z dopisu je zřejmé, že se touto agendou přímo zabývá šest úřednic plus jistě někdo z právního oddělení, protože se v dopise vyhrůžkami z právního postihu jen hemží. No aněkdo té šestici určitě velí – holky se musejí tedy dost otáčet, aby se uživily.
Ono také záleží, kolik na tom účtu máš. Pokud „průtok“, tak je to dost jedno, hlavně když účet není nějakou lumpárnou zpoplatněný. Tím u mne skončila ČSOB i KB (o ČS ani nemluvím). Máš-li tam něco více, tak už je úročení AirBank poměrně milé (byť nedostatečné, ale jediné). Klubovní účet máme u Fio, bankovnictví pohodlné, účet bez poplatků, úroky prakticky žádné, bankomatů málo.