Trocha poezie nikoho nezabije,

Publikováno | Autor:

aneb:

Co by dědeček nevyprávěl.
(autor: vpet)

 

               O jedněch běžných prázdninách jednoho běžného léta, při běžné sobotní návštěvě běžné venkovní zábavy jsem, jako běžně, těšíc se na ne běžný odpočinek u pivka v pánské společnosti „starých“ kamarádů a spolužáků postával naproti vchodové bráně. Mezi přicházejícími byly i tři cca 18.leté dívenky. Dvě jsem znal. Byly to sestry, které bez pochybnosti patřily, určitě onoho běžného léta, k těm nejkrásnějším dívkám v tom, co můžeme nazvat běžnou spádovou oblastí Tanvaldu. Zamířily ke mně.

               „Ahoj. Ty tady určitě čekáš zase na nějakou holku.“ S cukáním v koutcích úst jsem vše uvedl na pravou míru.

               „Ale ne. Čekám na kluky ze Smržovky.“ Ta druhá, jako by neslyšela.

               „Že ty si nedáš pokoj a nenajdeš si jenom jednu.“

To si samozřejmě zasloužilo patřičnou odpověď. Nasadil jsem smutnou až tragickou tvář umírajícího a jal se vysvětlovat.

               „Když to máte těžký. Jak víš, tak jsem vrcholově sportoval a jako každý vytrvalec mám rozšířené srdce. Noo … a od té doby se mi tam, holky, …..  vejdete úplně všechny.“

               Se smíchem se, všechny tři, otočily a s pozdravem a mávnutím rukou nad tím ubohým zatracencem odkráčely lovit mladé, naivní muže se srdcem, které mohou zaplnit. Tedy – to jsem si myslel …

               Za další běžný týden na další běžné zábavě. Seděl jsem u stolu opuštěn kamarády, kteří se jali doufat, že by mohli narazit na nějaké zoufalé slečny, ochotné strávit se študými chudenty neprotěžovaných technických oborů zbytek večera, popřípadě noci. Podél stolů kráčela směrem ke mně nenápadně, ale opravdu nenápadně, nějaká neznámá slečna. U mě se zastavila a řekla:

               „Ahoj.“

               A stála … Ne, že bych normálně vypadal jako že umím počítat do deseti, ale v tu chvíli jsem musel vypadat opravdu pitomě.

               „Ty mě nepoznáváš …“ konstatovala …

               „Ne.“ Zavrtění hlavou. Upadl jsem do výrazu idiota.

               „Já byla u toho, když jsis minule stěžoval na svoje nebohé srdce.“

               Ne že bych, stejně jako „elita“ našich současných intelektuálů, dokázal inteligenci byť jen předstírat, ale začalo mi docházet. TA TŘETÍ!!! V tu chvíli jsem přepnul na automatiku. Nasadil rádoby oduševnělý úsměv a pozval ji, aby si přisedla. Potom už to bylo snadné. (Zvlášť když sama chtěla.) Je z Prahý, jde do posledního ročníku gymplu a tady je v xy přes víkendy s matkou atd. na chalupě.

               Tenkrát ještě nebylo vzácností, že se na venkovských zábavách hrály klasické kance. Ty jsem, díky starostlivé péči mé matky, spočívající v odmítnutí kapesného a potravy, mimo věčné držkové, z tanečních ovládal. A zkopírovat tělo na tělo při ploužáku, mi bylo dáno od přírody. Říká se, že když si dva rozumí při tanci, budou si rozumět i v jiné, pro vztah důležité věci. Nemohu to s jistotou potvrdit. Tolik jsem toho nenatancoval. Tady, jak jsem později zjistil, to platilo. Velice rychle jsem také zjistil že mě, rozhodně v podpatcích, o něco převyšuje. To bylo, díky mé ztepilé postavě, běžné. Ale co bylo podstatnější, o mnoho mě převyšovala svým intelektem! To bylo úžasné zjištění. Odmítal jsem totiž uvažovat o svatbě. A když, tak jedině s chytrou holkou. Ta se pozná tak, že si mě vzít nechce. Měl jsem to ošetřené. Také se dalo předpokládat, že se znalostí choroby mého srdce a vzdálenosti bydliště ji nejde o nic jiného, než o romantické prázdninové dobrodružství.

               S prvními příznaky svého omylu jsem se měl seznámit o pár hodin později. Jak ten večer dopadli moji kamarádi nevím. Já šel doprovodit slečnu z Prahý.

               Další postup začal klasicky. Líbat? ANO! Ruce do horního patra? Noo, ano. Ale jinak STOP. A tohle, jak jsem už tenkrát s naprostou jistotou věděl, je postup slečen, které mají nebo o nich začínají uvažovat, s mladými muži naprosto nepočestné a zlé úmysly. Chtějí je donutit k většímu úsilí a připravit je o svobodu. TŮDLE ! Ale ten večer byl opravdu moc příjemný a cítil jsem se, naivně, pevný v kramflecích. A tak jsme se dohodli na další sobotě. Ten další víkend byl opět super a za odměnu jsem byl připuštěn o patro níž. Na další víkend jsme se dohodli jaksi samozřejmě. A ano! Došlo k naplnění … Od té doby jsme tancem trávili minimum času. Ne že by jsme pokud to šlo, nebyli spolu.

               Krize nastala za asi další tři týdny. Při doprovodu v noci k ní domů jsem cítil, že začíná být, čím víc jsme se blížili, tím víc, nervózní. A před rozloučením to z ní vypadlo …

               „Jestli chceš se mnou příští víkend být, tak si pro mě musíš přijít. Jinak mě matka nepustí a budu mít absolutní zákaz.“

               Ani se nedivím, že se jí mírně podlomila kolena, když viděla jak jsem se zatvářil. Ale slíbil jsem to. Už jsem byl lapen. Aniž jsem si to připouštěl a ona uvědomovala. Slib jsem, strašně nervózní, splnil. V pátek v podvečer jsem zazvonil u dveří. Na základě Murphyho zákona měla zrovna v tu chvíli ke dveřím blíže matka. Tak jsem se ocitl, nepřipraven, tváří v tvář, přímo před úhlavním nepřítelem všech mladých mužů. Slušně jsem pozdravil. Situaci nezachránila ani tak přicházející slečna jako přiběhnuvší, ňafající pejsek nějaké čínské rasy. Úplně zpitomělý jsem mu, se slovy „Jé, ahoj smetáku.“ podal svoji přední packu. Skončil jsem s prokousnutým prstem … Ošetřování uvolnilo atmosféru a po mém odeslání do separé se matka s dcerou dohodli na postoji. Byl jsem přijat, jako doprovod, na milost.

               Od té doby už byla naše setkání s dcerou, nikoliv s matkou, jakousi samozřejmostí. Jen jsem ji každou noc musel doprovodit, tak ke druhé hodině, domů aby bylo zachováno dekorum „posezení“. I její matce ale bylo jasné, že po většinu času zaujímají naše těžiště polohu s podstatně nižší potenciální energií.

Jedné noci se stalo, že zatímco naše těla (a můj mozek) odpočívala, zašeptala mi otázku.

               „Můžeme spolu začít opravdu vážně chodit?“

               Co jsem vlastně doposud dělal? Všechny víkendy měla rezervované jen pro sebe. Copak jsem si pro ni nedošel? Nepodstoupil jsem snad, kvůli ní, na smrt zoufalý zápas s tou krvelačnou bestií? Opustila mě schopnost předstírat i tu nejelementárnější inteligenci. Pronesl jsem ta nejpitomější slova v životě. A že jsem v tom přeborník.

               „To se nesmí nikdy stát.“

               Naštěstí mě neopustili atavistické instinkty a pronášel jsem je mezi polibky. Zůstala mi ležet v náruči … Dámy se teď na mě jistě zlobí. Ale nebojte, pomsta bude sladká. Navenek vše zůstalo stejné. Uvnitř samozřejmě ne.

               Přišla zima. Já byl prakticky každý víkend někde na závodech. Jí matka kvůli maturitě držela zkrátka. A samotnou by ji za mnou stejně nepustila, když jsme spolu vážně nechodili. Dnes jsem přesvědčen, že ta otázka padla na její popud. Proč to ty matky dělají? Vyměňovali jsme si dopisy. V jednom z nich byla kartička s touto básní.

 

P O L I B E K

 

Tvůj polibek tak krátký, záhadný,

stíhá a štve mou fantazii

za tichých nocí i za rušných dní

dotekem darovaným žiji.

Už už chci zavřít víčka a být zas v objetí s tebou

Sladké moje zdání!

Vidina mizí! Opět dlouhý čas

Jen láska, jenom vyčerpání.

 

               No řekněte pánové. Je možné nepropadnout tělem i duší? Jenomže já měl tělo, dva roky po vojně, na rozdávání a duši jsem, byť vzpouzející se, v tom záchvatu hlouposti a vzteku vyrazil za dveře.

               Přišlo jaro a sním víkendové návštěvy. Z počátku méně časté, měla před maturitou. Jedné letní noci před „doprovodem“ mi na stolek položila zalepený, složený list, na kterém bylo napsáno: otevřít až po návratu. Proč jsem takový trouba? Proč právě v těchto případech slečnám vyhovím? Po otevření jsem četl:

 

N Á L A D A


 

Svou náladu teď přirovnávám

K čemu? Ke rtuti teploměru.

Je též pod bodem mrazu

A nikdo ji nikdy nepřinutí

Aby stoupla výš domluvami.

Však přilož svoji teplou dlaň či ret

a dýchni.

Uvidíš jak poskočí si hned

Jak v plamenné výhni.

Jen TY dokážeš co jiní nesvedli by

Pouhý pohled, očí tvých jas

Nutí mne, abych zaříkala tě sliby

Stále znovu, zas a zas.

 

Pak nadávám si.

Copak dokážeš splnit co jsi slíbila?

Musím, nebudu přec vypadat jak lhář.

Proto děláme ty voloviny,

Kterým se smějem když přejde čas.

 

Je to zvláštní

Tohle žití na zemi.

Samotný člověk být nechce

A přitom se bojí

Svazovat se s druhými.

 

Až jednoho dne řekne,

Ne, tak to už nejde dál

A jde blíž k tomu,

Co dosud stál opodál,

k tomu, co do života vstoupil jeho

nečekaně, avšak natrvalo.

 

Pak padnou první slova, sliby.

Ano sliby, neboť bez nich nelze žít.

A co nyní náladu přibilo mi k zemi?

Nesplněný slib.

Komu že jsem ho dala?

SOBĚ !

 

Svou špatnou náladu teď zavřu do škatulky.

Co sní udělám?

Nevím, však jedno vím přec jistě.

Již nikdy se nesmí dostat ven!

Aby mi bránila v započaté cestě.

Nálada špatná, energií spoutaná

V škatulku malou, neviditelnou

avšak těžkou.

Nikdo ji nedokáže odnést,

nikdo ji nedokáže zahodit.

A co ji takhle někde zapomenout.

Položit, odejít a již nikdy nehledat?

ZKUSME TO!

 

 

Kdyby to bylo alespoň v pátek, abych ji hned druhý den viděl, tak bych prostě kývl. Vždyť i na srdce rozšířené sportem, do kterého se vejdou všechny ženy světa, to byl těžký úder. Duše se zmítala. Odejít za ní do Prahy? Měla jistotu bytu po babičce sto padesát metrů od Václaváku. Ale přijít o svobodu a dobrodružný život? O cestování a lezení po horách? Vykašlat se na slibně se rozvíjející kariéru krajského šéftrenéra v biatlonu? (S tou jsem nakonec kvůli dalšímu studiu a změně zaměstnání stejně musel skončit. Ale to jsem tenkrát nevěděl.) A tak jsem dál půjčoval svoje tělo. Duše? Duše bloudila. Příště jsem dělal jako bych nic nečetl.

Přišla další zima podobná té minulé. Ona začala pracovat v jednom PZO, dál jsme si psali. V té době jsem byl na nějaké schůzce v Praze na UV Svazarmu, pod který biatlon, kvůli zbraním spadal. Po skončení jsem si řek, že ji překvapím. Z recepce v pasáži jí zavolali, že má návštěvu. Po schodech scházela s udiveným výrazem, kdo že to za ní mohl přijít. Když mě v davu poznala, vyhrklo z ní jen: „Vlastiku! Počkej. Počkej, hned jsem tu.“ Ani jsem nestačil otevřít ústa. Byla zpátky do pěti minut. (Myslíte, že by to Vatikán uznal za zázrak?) Strávili jsme spolu odpoledne. Šli, jistě čistě náhodou, okolo domu kde bydlela její babička. Tehdy již hodně vážně nemocná. S večerem mě přesvědčila, že mám přespat u nich. Bylo to podruhé, co jsem se potkal s její matkou. Bohužel, tentokrát bez přítomnosti toho zuřivého pejska. U výslechu na STB už jsem byl. Bylo to kvůli takovému drobnému nedorozumění, 12 stehů na hlavě od obušku a natržená tříselní šlacha v noci z 20. na 21. 8. 1978. Ten major byl, oproti její matce, velice milý, hodný a vstřícný člověk. Když jsem byl konečně, naprosto zdecimován, propuštěn na lože, slyšel jsem přes stěnu tento rozhovor.

„Mami, já jdu k Vlastikoj.“

„Ne. Kdybyste spolu chodili ….. „

„Mami!“

„Ne!“

Měl jsem touhu se do výslechové místnosti vrátit a říct, že nevím jak slečna, ale já sní vážně chodit chci. Ne kvůli té jedné noci. Ale opět se ukázalo jaký jsem zbabělec. Brzy ráno jsem odjel a dál spolu chodily jen dopisy.

               V jednom byla přiložena kartička s tímto textem.

 

Sen o tobě probudil ve mě vzpomínku na krásné léto jednoho roku.

Milosrdný čas zahojil zklamání a tichá rezignace přehlušila krutou bolest.

Byla to pohádka?

Ale vždyť přeci babiččiny pohádky nekončívaly dříve,

dokud štěstí neusušilo slzy princezniny.

Plamen mé svíce obletuje noční motýl.

Připadám si též jako takový noční motýl,

který si připálil křídla v žáru Tvé lásky.

Jakási mlha padá mi z očí …

Ach bože, vždyť já pláču.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Virtuální Vodička a jeho autorem je Šumavák. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 386 komentářů u „Trocha poezie nikoho nezabije,“

  1. Jirko, oni už fotky neposílají, jen informaci kdy, kde a o kolik… Za každou „dovolenkovou“ jízdou jsme takovým sdělením obšťastněni. Právě hradím 300,- Kč za časně zářijový průjezd nějaké vísky u M.B. 🙂 teda spíš :.(

  2. Jirko,
    jojo, jeli jsme moc rychle kolem Struhařova – je tam někde třicítka, snad kvůli pracem na vozovce, a my uháněli o víkendu nad normu.

  3. 648 – kocoure, velice mě i moji ženu mrzelo, že jsme letos nemohli. Doufám, že příští rok to vyjde.

    Zádrhel vidím. Bohužel je to závislé na každém jednotlivém soudu a jak se tam vyspali. Já bych tvrdil, že odstavec 2 není splněn, protože nejsou vyjmenovány konkrétní úkony, takže se jedná o plnou moc neomezenou pro celý proces. Oni by mohli namítat, že primátor to omezil, takže je omezená. Ovšem v takovém případě by zástupce nemohl dělat vůbec nic, což by odporovalo smyslu zastoupení.

    Stačí? Pokud podrobněji, tak napřímo E-maily.

  4. 651 a další – Dano, na dálnici u Jihlavy zavedli tzv. úsekové měření. Nemusí fotografovat, jen spustí stopky na vjezdu do omezení a zastaví na konci omezení. Spočítají průměr a už to jede. Zrovna řeším jednoho chudáka, který ve čtvrt na dvě v noci jel 90 km/h.

  5. A k volbám.

    Obecně, už delší dobu se mi na mysl vkrádá podezření, že dualismus pravice – levice se vyčerpal, a odtud ona různá nová hnutí s neurčitou trvanlivostí a ještě neurčitější ideologií a ideologická bezradnost stávajících stran.

    Řekněme, že systém dvou stran klasicky vznikl v Británii, kde mu pro to většinový systém, původně vycházející z toho, že poslanec je jakýmsi vyslancem svého volebního obvodu v parlamentu, vytvořil podmínky. (Odbočka: většinový systém strany generuje, poměrný je rozbíjí, ale neumí bez nich ani formálně existovat.) Po asi 200 let byla britská politika střetem konzervativců a liberálů, který se nakonec ztělesnil ve vzniku konzervativní a liberální strany. Pak nám kdosi zrušil nevolnictví, nahnal bývalé zemědělce do měst a dal jim svobodu. Se kterou si nevěděli rady … tak si jako náhražku za nevolnictví vymysleli socialismus. Po první světové válce liberály poměrně rychle vytlačili labouristé a pravolevý-systém se přirozeně rozšířil do světa. A já si myslím, že dnes má levice „splněno“ (proto je rozhádaná, část chce dál chránit dělníky v situaci, kdy dělníkům už není co víc nabídnout, druhá se snaží politicky vykrást ultraliberály a řešit píčoviny). Má-li splněno lvice, ztrácí význam pravice, protože ta od počátku vznikla jako obrana proti levici. A vracíme se k základnímu politickému členění, tj. konzervativci versus liberálové. Jen to bude ještě deset až dvacet let trvat, než to bude zřejmé, dnes tahle dělící linie jde napříč, stávajícími stranami, proto ty zmatky … a výsledky voleb, nástup politických slepenců, úspěch programově neideového ANO, to jsou jen lokální projevy popsaného celosvětového procesu.

    Ad volby v Praze: Taky to může skončit tak, že Čižinský a Hřib anihilují a Jiřina se dohodne s ODS a ANO výměnou za post primátora pro sebe. Tedy dočasně skončit, protože Praha je absolutní remíza a to, že první má 14 a poslední 12 křesel vůbec nehraje roli. To jen Babiš „přijímá zodpovědnost“ aby získal demokratický nátěr a zbavil se Krnáčové a dost možná se chce zbavit i Prahy, která je problém sám o sobě a bude se na ní hezky demonstrovat, jaká bída a zmar čekají město, které nevolí ANO …

  6. Ano, kocoure, souhlas s posledním odstavcem 655 – jaký zmar čeká město, které nevolilo ANO, když příslušní ministři a další představitelé státních organizací, mající přímý finanční vliv na chod města, jsou příslušníky (nominaty) ANO?

  9. Jiřina má ze všech 5 nejvyšší koaliční (a tudíž i zrazovací) potenciál … takže dát jí primátora může být svého druhu pojistka …

  10. A Hanička je druhá na řadě. Viz též argument v závorce, najmě jeho druhou polovinu.
    Já mám nejvíc hlasů × Naše strana má nejvíc hlasů × My můžeme s každým. Vy nechcete naše jedničky, tak my nechceme vaši jedničku. Nevsadil bych si na to, ale zas tak malou pravděpodobnost to nemá.

  12. Dobrý den. Kocoure – ad levice a pravice: myslím, že můj kompas lze použít – „O kolik snížíte chudým daně?“ je otázka, která dělí zastánce silného státu od svobodomyslnějších.
    Přiznám se, že tato otázka je pro komunální volby hůře použitelná.
    1) proč snížit daně – bylo zde psáno, že jakmile peníze zmizí z mojí kapsy, už nad nimi nemám vládu. Myslím že je to pravdivé.
    2) proč zájem o chudé – protože „bohatí daně neplatí“. Je to trochu přehnané, ale myslím, že to není daleko od pravdy. Bohatý člověk (ten co si v Praze může koupit byt či dva) je obvykle zdaněný o dost méně než člověk pracující. Bohatý si může majetek schovat do s.r.o., svěřeneckých fondů, platit daň ze zisku 20%. Chudý platí daň ze života (z práce) přes 50%.
    Druhým důvodem je, že až chudí budou bohatnout, budou mít zájem, aby bohatší – tam kam se semi snaží dostat – neplatili vysoké daně. Nízké zdanění chudých je tedy prospěšné všem, byť rozdílně v čase a míře.

  14. Dále se snažím motivovat k zastavení dotací miliardářům, oligarchům, bohatým lidem. Naposledy při oznámení o znásilnění a vraždě bulharské novinářky, která informovala o podvodech s dotacemi. Z mého pohledu prvotní příčinou jejího skonu byly dotace a prvotními hybateli ti, kteří čerpání dotací umožnili.
    PR agentura ANO šíří názory: ANO, oligarcha dostane dotace, ale část těchto dotací dá i chudým, takže i oni se mají dobře.

  16. “ “O kolik snížíte chudým daně?” je otázka, která dělí zastánce silného státu od svobodomyslnějších.“

    problém je v tom, nickname, že tzv. svobodomyslný člověk, t.j. zastánce slabého státu, přestává mít osobní zájem na slabém státu v okamžiku, kdy se stává jeho reprezentantem a je tím státem placen. Okamžikem zvolení se mění priority i úhel pohledu.

  17. „Druhým důvodem je, že až chudí budou bohatnout, budou mít zájem, aby bohatší – tam kam se semi snaží dostat – neplatili vysoké daně.“

    no, nickname, to rozložení na chudé a bohaté bylo, jets a bude. Vždycky budou nějací chudí a bohatí. Otázkou je míra – jestli „chudý“ bude každej, kdo nemá na to, aby jel každej rok na dovolenou k moři nebo „bohatý“ bude ten, kdo si může dovolit se třikrát denně dostatečně najíst.

  18. (665) Univerzální metoda, liší se (dle potřeby) jen konečný viník. V Rusku to bývá USA.

  19. Maydo: ad 666: myslím, že máte pravdu. Nepamatuji, že bych v poslední době slyšel o poslancích prosazujících snížení daní chudým. Protože:
    1) je třeba vyrovnat rozpočet
    2) je třeba investovat do budoucnosti
    3) je třeba vyrovnat nespravedlnosti.

  21. Jo, jo, kdo si hraje nezlobí, ale možná by více prospělo, kdyby si ouředníci a autoři předpisů zkusili představit, co to obnáší pro běžného občana zařídit si stavební povolení.

  22. Zvláštní. Určitě stojí za přečtení až do konce. Tím neříkám, že se vším souhlasím, ale … I když se o něm šíří, že je to -blb – hlupák- naprostý mimoň -jak říkám, je dobré ten rozhovor dočíst do konce. Čtenář nemusí souhlasit, jen se zamyslet: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Pavel-Novotny-vitez-voleb-Budu-starosta-luzo-Venkovan-si-predstavuje-sex-s-Babisem-Vim-jak-to-s-Andrejem-dopadne-10-tisic-uprchliku-Praha-vstreba-554568

  24. [671] Já už před časem navrhoval pro pracovníky magistrátu a Ropidu soutěž v jízdě MHD napříč Prahou. Pro začátek dvě kategorie: noha v gypsu a kočárek. Oboje by mohlo být pro účely jen jako.

  25. Simcity,
    no aspoň si mají občané s čím hrát, než se jim ustaví nový magistrát…

    Dano,
    upřímně řečeno, těžko se tam mezi nadávkami a urážkami hledá myšlenka… Skoro by mi přišlo, že mu Okamura svedl manželku nebo dceru. Přečetla jsem to do konce, a jediné, v čem bych souhlasila, je marketingový projekt Babiše. Ovšem hodnocení voličů jakékoliv strany je IMHO dost za čarou. Proč vlastně dělá rozhovor pro deník, jehož čtenáře pořád dokola uráží ? Budiž Řeporyjím přáno, co si zvolily, to budou mít. Jupí !

  26. [672] Blb to nebude, hulvát, sprosťák a provokatér ano. Chápu, že pohrdá většinou, ale pak se neměl dávat na politiku.
    Vít Blaha měl takovou glosu na fackoknize, že nejlepší ilustrace rozdílu mezi Prahou a nePrahou jsou zvolení senátoři z prvního kola Drahoš a Čunek. Já to tak dobře napsat neumím.

  27. [675] Jsem lín, ale bylo by zajímací udělat rozbor větné skladby rozhovoru P.N. a některého rozhovoru M.Z.
    První uráží čtenáře/posluchače, druhý novináře. Ale formulačně je to velmi blízké.

  28. Dlouho se tu neobjevil Modrý pták.
    Trošku doufám, že má rozbitý internet. A pokud ne, tak že má alespoň huňatý měkoučký koberec pod židlí. To až si přečte, kdo a za co dostal letos Nobelovku za ekonomii.

  29. “ I když se o něm šíří, že je to -blb – hlupák- naprostý mimoň -jak říkám, je dobré ten rozhovor dočíst do konce. “

    no jo, kdybych měla dočíst každej rozhovor na téma “ já a moji voliči jsou inteligenti, ostatní jsou blbci“ …..

    VYdržela jsem první půli a mám pocit, že se o něm to, že je blb a mimoň šíří dosti oprávněně.

  30. A když si trošku podpíchnu – pán je uražen, že nějaký protikandidát nedokázal najít na mapě Prahy Řeporyje. No to je hřích přímo smrtelný… můj táta, rodilý Pražan křtěný Vltavou, považoval za Prahu téměř jen území zastavěné za Karla IV. 😀

  31. Mimochodem, Dano, a nemohla bys vyjevit, PROČ by se měl ten rozhovor přečíst do konce a zamyslet se nad ním? Určitě tam vidíš nějaký důvod, který jsem asi přehlédla….

  32. “ nejlepší ilustrace rozdílu mezi Prahou a nePrahou jsou zvolení senátoři z prvního kola Drahoš a Čunek. Já to tak dobře napsat neumím.“

    No jo, ale jak k tomu přijdeme my, co názor na Toho, Jenž Stahuje Králíky sdílíme s nepražany a jsme hozeni do stejnýho pytle jako pražani? 🙁

  33. A promiň, MaYdo, proč bych měla sáhodlouze vysvětlovat, proč by si měl někdo přečíst i jiný názor? Já nikoho, ani tebe, nenutila, jen jsem doporučila. S něčím v tom rozhovoru nemusím souhlasít, nad něčím je dobré se zamyslet. Tys usoudila, že autor je blb a xenofob ve všech věcech, já ti to nevyvracím. 🙂

  34. AK,
    ad 668, možné to je, ale já ruské noviny nečtu :), tak nevím.

  37. 683 – Třeba proto, Dano, že jsi tam našla něco k zamyšlení, co jsem mohla přehlídnout.

    Jo, autor se mi jeví jako blb. A především hulvát. ne pro svoje názory, ale protože se tak chová a pohrdá každým, kdo má jiný názor.

    Jak jsi došla k názoru, že se domnívám , že je xenofob, to netuším. Přečetla sis pořádně, co říká?

    „Nápad přijmout nějaké množství uprchlíků totiž přijde v pořádku jen inteligenci, a protože většina lidí jsou blbci, mohlo je to od volby Zelených odradit. “

    Tohle fakt není názor těch, kteří jsou označováni jako xenofoby. Naopak on by mně za moje názory označil patrně za xenofoba a zcela určitě za blbce.

  38. JInak, Dano, nejsem jediná, kdo si myslí, že číst článek je ztráta času, ale jediná jsem se Tě zeptala, co Tě na tom zaujalo. Tak proč zrovna mně předhazuješ, že jsem to odsoudila?

  39. (672) Dost reálné, místy. Neznám ho, takže nevím, zda styl je na míru čtenářům PL, nebo zda je to u něj normální. Provokuje. Nerozeznám, co myslí vážně a co je provokace. Ty připrchlíky asi myslí vážně, ale to má dva faktory: Jistěže by se jich zde pár ztratilo (nejspíš do Německa), ale v některých věcech je dobré zastávat nekompromisní stanovisko, aby nenastoupila salámová taktika.
    (683) I doporučení nebo jen upozornění je nucení! 😛
    (684) Ruské mne napadly jen kvůli jazyku klipu, jinak je to celosvětové.

  40. (676) Honzo, Chápu, že pohrdá většinou, ale pak se neměl dávat na politiku. – někomu se to povede, viz Zeman.

  42. „(672) Dost reálné, místy. Neznám ho, takže nevím, zda styl je na míru čtenářům PL, nebo zda je to u něj normální.“
    TAk se seznam :
    „Syn baviče Petra Novotného, jemuž se přezdívá protekční spratek, chtěl do komunální politiky vstoupit v roce 2006, kdy za ODS kandidoval do zastupitelstva městské části v Praze Řeporyjích“
    Zdroj: https://revue.idnes.cz/pavel-novotny-reporyje-starosta-komunalni-volby-ods-pd2-/lidicky.aspx?c=A181008_145828_lidicky_zar

    A první úkol nového starosty?

    „„Protože budu z vůle svého řeporyjského lidu starostou, musím okamžitě začít být důstojný. Začnu profilovou fotkou, ta z pokeru v brýlích s penisem je fajn, ale… důstojnost… Chci okamžitě vaše návrhy, kterou svou dostupnou fotku nebo novou koláž nebo já nevím si tam mám dát…,“ napsal Pavel Novotný na Facebooku.

    Přidal také požadavky, které musí jeho nová profilovka splňovat. Musí prý vypadat státnicky, z fotky musí čišet ono člověčenství a musí na ní být takzvaně krasavec. “
    Zdroj: https://revue.idnes.cz/pavel-novotny-reporyje-starosta-komunalni-volby-ods-pd2-/lidicky.aspx?c=A181008_145828_lidicky_zar

  43. No, jo, to je problem české politiky, že pohrdají všichni všema a mají každýho kdo volí jinak, za blbce a novináři to zdatně přiživují. Důležitější je, koho nakopnout, než s kým se domluvit na něčem rozumným.

  44. (691) Zkrátili to, ale to hlavní tam zůstalo. Podle mne je to velmi reálné a vůbec ne servilní.
    (692) Neznám ani toho druhého Novotného.

  46. No, servilní to není. Ono je dost těžký být současně servilní a arogantní.

  48. 694 Aero
    já to říkám furt. Kdyby Masaryk neblbnul s minimonarchií co vypadala jako ryba s dlouhým ocasem (hlava k západu, oxas k rusku, oko v praze), mohli jsme mít už dávno pokoj jako spořádaná spolková země.

  50. Skimici, proč tu vlastně žijete, když se vám tu nic nelíbí?

Komentáře nejsou povoleny.