aneb:
Co by dědeček nevyprávěl.
(autor: vpet)
O jedněch běžných prázdninách jednoho běžného léta, při běžné sobotní návštěvě běžné venkovní zábavy jsem, jako běžně, těšíc se na ne běžný odpočinek u pivka v pánské společnosti „starých“ kamarádů a spolužáků postával naproti vchodové bráně. Mezi přicházejícími byly i tři cca 18.leté dívenky. Dvě jsem znal. Byly to sestry, které bez pochybnosti patřily, určitě onoho běžného léta, k těm nejkrásnějším dívkám v tom, co můžeme nazvat běžnou spádovou oblastí Tanvaldu. Zamířily ke mně.
„Ahoj. Ty tady určitě čekáš zase na nějakou holku.“ S cukáním v koutcích úst jsem vše uvedl na pravou míru.
„Ale ne. Čekám na kluky ze Smržovky.“ Ta druhá, jako by neslyšela.
„Že ty si nedáš pokoj a nenajdeš si jenom jednu.“
To si samozřejmě zasloužilo patřičnou odpověď. Nasadil jsem smutnou až tragickou tvář umírajícího a jal se vysvětlovat.
„Když to máte těžký. Jak víš, tak jsem vrcholově sportoval a jako každý vytrvalec mám rozšířené srdce. Noo … a od té doby se mi tam, holky, ….. vejdete úplně všechny.“
Se smíchem se, všechny tři, otočily a s pozdravem a mávnutím rukou nad tím ubohým zatracencem odkráčely lovit mladé, naivní muže se srdcem, které mohou zaplnit. Tedy – to jsem si myslel …
Za další běžný týden na další běžné zábavě. Seděl jsem u stolu opuštěn kamarády, kteří se jali doufat, že by mohli narazit na nějaké zoufalé slečny, ochotné strávit se študými chudenty neprotěžovaných technických oborů zbytek večera, popřípadě noci. Podél stolů kráčela směrem ke mně nenápadně, ale opravdu nenápadně, nějaká neznámá slečna. U mě se zastavila a řekla:
„Ahoj.“
A stála … Ne, že bych normálně vypadal jako že umím počítat do deseti, ale v tu chvíli jsem musel vypadat opravdu pitomě.
„Ty mě nepoznáváš …“ konstatovala …
„Ne.“ Zavrtění hlavou. Upadl jsem do výrazu idiota.
„Já byla u toho, když jsis minule stěžoval na svoje nebohé srdce.“
Ne že bych, stejně jako „elita“ našich současných intelektuálů, dokázal inteligenci byť jen předstírat, ale začalo mi docházet. TA TŘETÍ!!! V tu chvíli jsem přepnul na automatiku. Nasadil rádoby oduševnělý úsměv a pozval ji, aby si přisedla. Potom už to bylo snadné. (Zvlášť když sama chtěla.) Je z Prahý, jde do posledního ročníku gymplu a tady je v xy přes víkendy s matkou atd. na chalupě.
Tenkrát ještě nebylo vzácností, že se na venkovských zábavách hrály klasické kance. Ty jsem, díky starostlivé péči mé matky, spočívající v odmítnutí kapesného a potravy, mimo věčné držkové, z tanečních ovládal. A zkopírovat tělo na tělo při ploužáku, mi bylo dáno od přírody. Říká se, že když si dva rozumí při tanci, budou si rozumět i v jiné, pro vztah důležité věci. Nemohu to s jistotou potvrdit. Tolik jsem toho nenatancoval. Tady, jak jsem později zjistil, to platilo. Velice rychle jsem také zjistil že mě, rozhodně v podpatcích, o něco převyšuje. To bylo, díky mé ztepilé postavě, běžné. Ale co bylo podstatnější, o mnoho mě převyšovala svým intelektem! To bylo úžasné zjištění. Odmítal jsem totiž uvažovat o svatbě. A když, tak jedině s chytrou holkou. Ta se pozná tak, že si mě vzít nechce. Měl jsem to ošetřené. Také se dalo předpokládat, že se znalostí choroby mého srdce a vzdálenosti bydliště ji nejde o nic jiného, než o romantické prázdninové dobrodružství.
S prvními příznaky svého omylu jsem se měl seznámit o pár hodin později. Jak ten večer dopadli moji kamarádi nevím. Já šel doprovodit slečnu z Prahý.
Další postup začal klasicky. Líbat? ANO! Ruce do horního patra? Noo, ano. Ale jinak STOP. A tohle, jak jsem už tenkrát s naprostou jistotou věděl, je postup slečen, které mají nebo o nich začínají uvažovat, s mladými muži naprosto nepočestné a zlé úmysly. Chtějí je donutit k většímu úsilí a připravit je o svobodu. TŮDLE ! Ale ten večer byl opravdu moc příjemný a cítil jsem se, naivně, pevný v kramflecích. A tak jsme se dohodli na další sobotě. Ten další víkend byl opět super a za odměnu jsem byl připuštěn o patro níž. Na další víkend jsme se dohodli jaksi samozřejmě. A ano! Došlo k naplnění … Od té doby jsme tancem trávili minimum času. Ne že by jsme pokud to šlo, nebyli spolu.
Krize nastala za asi další tři týdny. Při doprovodu v noci k ní domů jsem cítil, že začíná být, čím víc jsme se blížili, tím víc, nervózní. A před rozloučením to z ní vypadlo …
„Jestli chceš se mnou příští víkend být, tak si pro mě musíš přijít. Jinak mě matka nepustí a budu mít absolutní zákaz.“
Ani se nedivím, že se jí mírně podlomila kolena, když viděla jak jsem se zatvářil. Ale slíbil jsem to. Už jsem byl lapen. Aniž jsem si to připouštěl a ona uvědomovala. Slib jsem, strašně nervózní, splnil. V pátek v podvečer jsem zazvonil u dveří. Na základě Murphyho zákona měla zrovna v tu chvíli ke dveřím blíže matka. Tak jsem se ocitl, nepřipraven, tváří v tvář, přímo před úhlavním nepřítelem všech mladých mužů. Slušně jsem pozdravil. Situaci nezachránila ani tak přicházející slečna jako přiběhnuvší, ňafající pejsek nějaké čínské rasy. Úplně zpitomělý jsem mu, se slovy „Jé, ahoj smetáku.“ podal svoji přední packu. Skončil jsem s prokousnutým prstem … Ošetřování uvolnilo atmosféru a po mém odeslání do separé se matka s dcerou dohodli na postoji. Byl jsem přijat, jako doprovod, na milost.
Od té doby už byla naše setkání s dcerou, nikoliv s matkou, jakousi samozřejmostí. Jen jsem ji každou noc musel doprovodit, tak ke druhé hodině, domů aby bylo zachováno dekorum „posezení“. I její matce ale bylo jasné, že po většinu času zaujímají naše těžiště polohu s podstatně nižší potenciální energií.
Jedné noci se stalo, že zatímco naše těla (a můj mozek) odpočívala, zašeptala mi otázku.
„Můžeme spolu začít opravdu vážně chodit?“
Co jsem vlastně doposud dělal? Všechny víkendy měla rezervované jen pro sebe. Copak jsem si pro ni nedošel? Nepodstoupil jsem snad, kvůli ní, na smrt zoufalý zápas s tou krvelačnou bestií? Opustila mě schopnost předstírat i tu nejelementárnější inteligenci. Pronesl jsem ta nejpitomější slova v životě. A že jsem v tom přeborník.
„To se nesmí nikdy stát.“
Naštěstí mě neopustili atavistické instinkty a pronášel jsem je mezi polibky. Zůstala mi ležet v náruči … Dámy se teď na mě jistě zlobí. Ale nebojte, pomsta bude sladká. Navenek vše zůstalo stejné. Uvnitř samozřejmě ne.
Přišla zima. Já byl prakticky každý víkend někde na závodech. Jí matka kvůli maturitě držela zkrátka. A samotnou by ji za mnou stejně nepustila, když jsme spolu vážně nechodili. Dnes jsem přesvědčen, že ta otázka padla na její popud. Proč to ty matky dělají? Vyměňovali jsme si dopisy. V jednom z nich byla kartička s touto básní.
P O L I B E K
Tvůj polibek tak krátký, záhadný,
stíhá a štve mou fantazii
za tichých nocí i za rušných dní
dotekem darovaným žiji.
Už už chci zavřít víčka a být zas v objetí s tebou
Sladké moje zdání!
Vidina mizí! Opět dlouhý čas
Jen láska, jenom vyčerpání.
No řekněte pánové. Je možné nepropadnout tělem i duší? Jenomže já měl tělo, dva roky po vojně, na rozdávání a duši jsem, byť vzpouzející se, v tom záchvatu hlouposti a vzteku vyrazil za dveře.
Přišlo jaro a sním víkendové návštěvy. Z počátku méně časté, měla před maturitou. Jedné letní noci před „doprovodem“ mi na stolek položila zalepený, složený list, na kterém bylo napsáno: otevřít až po návratu. Proč jsem takový trouba? Proč právě v těchto případech slečnám vyhovím? Po otevření jsem četl:
N Á L A D A
Svou náladu teď přirovnávám
K čemu? Ke rtuti teploměru.
Je též pod bodem mrazu
A nikdo ji nikdy nepřinutí
Aby stoupla výš domluvami.
Však přilož svoji teplou dlaň či ret
a dýchni.
Uvidíš jak poskočí si hned
Jak v plamenné výhni.
Jen TY dokážeš co jiní nesvedli by
Pouhý pohled, očí tvých jas
Nutí mne, abych zaříkala tě sliby
Stále znovu, zas a zas.
Pak nadávám si.
Copak dokážeš splnit co jsi slíbila?
Musím, nebudu přec vypadat jak lhář.
Proto děláme ty voloviny,
Kterým se smějem když přejde čas.
Je to zvláštní
Tohle žití na zemi.
Samotný člověk být nechce
A přitom se bojí
Svazovat se s druhými.
Až jednoho dne řekne,
Ne, tak to už nejde dál
A jde blíž k tomu,
Co dosud stál opodál,
k tomu, co do života vstoupil jeho
nečekaně, avšak natrvalo.
Pak padnou první slova, sliby.
Ano sliby, neboť bez nich nelze žít.
A co nyní náladu přibilo mi k zemi?
Nesplněný slib.
Komu že jsem ho dala?
SOBĚ !
Svou špatnou náladu teď zavřu do škatulky.
Co sní udělám?
Nevím, však jedno vím přec jistě.
Již nikdy se nesmí dostat ven!
Aby mi bránila v započaté cestě.
Nálada špatná, energií spoutaná
V škatulku malou, neviditelnou
avšak těžkou.
Nikdo ji nedokáže odnést,
nikdo ji nedokáže zahodit.
A co ji takhle někde zapomenout.
Položit, odejít a již nikdy nehledat?
ZKUSME TO!
Kdyby to bylo alespoň v pátek, abych ji hned druhý den viděl, tak bych prostě kývl. Vždyť i na srdce rozšířené sportem, do kterého se vejdou všechny ženy světa, to byl těžký úder. Duše se zmítala. Odejít za ní do Prahy? Měla jistotu bytu po babičce sto padesát metrů od Václaváku. Ale přijít o svobodu a dobrodružný život? O cestování a lezení po horách? Vykašlat se na slibně se rozvíjející kariéru krajského šéftrenéra v biatlonu? (S tou jsem nakonec kvůli dalšímu studiu a změně zaměstnání stejně musel skončit. Ale to jsem tenkrát nevěděl.) A tak jsem dál půjčoval svoje tělo. Duše? Duše bloudila. Příště jsem dělal jako bych nic nečetl.
Přišla další zima podobná té minulé. Ona začala pracovat v jednom PZO, dál jsme si psali. V té době jsem byl na nějaké schůzce v Praze na UV Svazarmu, pod který biatlon, kvůli zbraním spadal. Po skončení jsem si řek, že ji překvapím. Z recepce v pasáži jí zavolali, že má návštěvu. Po schodech scházela s udiveným výrazem, kdo že to za ní mohl přijít. Když mě v davu poznala, vyhrklo z ní jen: „Vlastiku! Počkej. Počkej, hned jsem tu.“ Ani jsem nestačil otevřít ústa. Byla zpátky do pěti minut. (Myslíte, že by to Vatikán uznal za zázrak?) Strávili jsme spolu odpoledne. Šli, jistě čistě náhodou, okolo domu kde bydlela její babička. Tehdy již hodně vážně nemocná. S večerem mě přesvědčila, že mám přespat u nich. Bylo to podruhé, co jsem se potkal s její matkou. Bohužel, tentokrát bez přítomnosti toho zuřivého pejska. U výslechu na STB už jsem byl. Bylo to kvůli takovému drobnému nedorozumění, 12 stehů na hlavě od obušku a natržená tříselní šlacha v noci z 20. na 21. 8. 1978. Ten major byl, oproti její matce, velice milý, hodný a vstřícný člověk. Když jsem byl konečně, naprosto zdecimován, propuštěn na lože, slyšel jsem přes stěnu tento rozhovor.
„Mami, já jdu k Vlastikoj.“
„Ne. Kdybyste spolu chodili ….. „
„Mami!“
„Ne!“
Měl jsem touhu se do výslechové místnosti vrátit a říct, že nevím jak slečna, ale já sní vážně chodit chci. Ne kvůli té jedné noci. Ale opět se ukázalo jaký jsem zbabělec. Brzy ráno jsem odjel a dál spolu chodily jen dopisy.
V jednom byla přiložena kartička s tímto textem.
Sen o tobě probudil ve mě vzpomínku na krásné léto jednoho roku.
Milosrdný čas zahojil zklamání a tichá rezignace přehlušila krutou bolest.
Byla to pohádka?
Ale vždyť přeci babiččiny pohádky nekončívaly dříve,
dokud štěstí neusušilo slzy princezniny.
Plamen mé svíce obletuje noční motýl.
Připadám si též jako takový noční motýl,
který si připálil křídla v žáru Tvé lásky.
Jakási mlha padá mi z očí …
Ach bože, vždyť já pláču.
700 kristo
kdyby se mi tu nelíbilo, dávno tu nežiju.
ad P.N. – přečetl jsem si to a řekl bych, že je to typický představitel PaL ovšem pozor! ukrývající se za zástěnou ODS.
Proč?
My všechno víme, ostatní, zvl. vidláci jsou blbci, má inteligence mi rozumí, a hned bych přijal 4 uprchlíky (aby mu pomohli vyrejvat řepu?), Drahoš…
Takovej Čunek z dálného východu mu musí připadat jako naprostej mimoň, když si dovolí říci:
„Myslím, že bychom si měli udržet naši kulturu, naši civilizaci, on (Okamura)to říká asi jinak, jsou to důležité věci, protože ten, kdo je slabý, a to je skutečně teď vidět na Evropě, protože ona slabá je, a kdo neumí pracovat s migranty, s lidmi přicházejícími zvenčí, ten by sám sebe neměl ohrožovat tím, že je přijme!“
mmch – chápe ten P.N., že migranti sem nechtějí právě kvůli Čunkovi, Okamurovi a mimopražským vidlákům? Že právě proto jsme bezpečnou zemí a máme se jako Novotný v řepě?
Skimici, ad 678 – tu Nobelovku už může dostat fakt každej. Dřív to alespoň dávali lidem, kteří uměli používat mozek (i když Misesovu Nobelovku dostal Hayek).
703 Foundry
Merkwürdig ja, aber trotzdem fabelhaft 🙂 🙂 🙂
Honzo ad 677- no, řekl bych, že novináři si to zaslouží, i kdyby jen kvůli tomu pravopisu.
Zemanovo voliči si to nezaslouží protože patří k té třetině populace, co živí zbylé dvě třetiny.;-)
Srovnávat nelze:
Zeman při vyjadřování má myšlenku a dokáže ji udržet po celou větu.
Novotný, kromě myšlenky, že všichni ostatní jsou blbci, žádnou nemá a ani tuto nedokáže udržet.
Skimici, no fabelhaft bych zrovna nepoužil 🙂
Dobrý podvečer… Tak jsem dnes půl dne seděl u obhajob – budiž mi útěchou, že ty práce byly kvalitní a ty tituly tím pádem zasloužené… No a jdu postupně dočítat…
2 Honza ze Žižkova ad 643 – to by ovšem ta pošta musela mít o sobotách a nedělích otevříno… Což většina pošt nemá… Tábor není zas tak malé město a jediná pošta, která má otevříno v sobotu zavírá v 10 a pak má člověk smolíka…
A dostal už nějakou cenu za oeconomii pánpressor, který učil karikaturu ministryně Maláčovou na té přeslavné London School of Economic ???
697 – promiň, Karle, spletla jsem si číslo příspěvku a myslela jsem, že to patří k blábolu Novotného.
Přečetla jsem jen ten blog a rovněž mi to připadá jako jedna z možných prognóz. Servilní to není, je to chladná úvaha, zcela emocí prostá. Tenhle typ komentářů hodně chybí, mělo by jich být víc.
[705] No jo, ale Zeman většinou (ty zbylé dvě třetiny) pohrdá [690], takže se to srovnat dá.
Jinak on tam pár myšlenek dá, já si opravdu nemyslím, že by byl hlupák. Ale vyloupnout ji z pod těch urážek je kumšt. Jsou to takové ty P&L myšlenky[702], ale jsou tam.
U M.Z. se to loupe snáz. Jeho typické vyvětění se dá jednoduše rozdělit na urážku (Kdybyste nebyl blbej jak troky, tak byste vědě, že) a vlastní vyjádření (voda je mokrá a voda bývá v trokách, když už jsem je tu zmínil…).
Přečetla jsem jen ten blog = robejškův blog o Evropě v době pounijní.
[708] Nevím jak v Táboře, ale v pražských hypersuper maj poštovní pobočky, které mají i v sobotu, i v neděli otevřeno.
Z Tábora jsem našel asi nejbližší https://www.postaonline.cz/detail-pobocky/-/pobocky/detail/37013 v ČB. Když už jeden potřebuje nadlimitní prachy na dřevo, tak si musí tu a tam popojet. Banku otevřenou nenajdeš.
678 skimici, Modrý je s tím asi vyrovnaný. Při vědomí, že nobelovka za ekonomii už dotáhla tu za mír.
https://zahranicni.ihned.cz/c1-66279630-pokud-se-teplota-zeme-zvysi-o-dva-stupne-dopady-budou-katastrofalni-omezit-oteplovani-pujde-uz-jen-pomoci-bezprecedentnich-zmen-varuje-osn
Těch 450 milionů, které by nebyly nebýt potravinové pomoci?
Asi nám zakážou i fazole.
„Klima se podle nich naprosto vymklo kontrole a Země směřuje k oteplení až o tři stupně Celsia.“
….. jako kdyby někdy měli klima pod kontrolou. Aneb poručíme větru dešti.
Ještě ad volby – říkal mi dnes při té komisi jeden kolega – na kandidátce byl jeho známý, slušný a oblíbený člověk… Tak se ho ptal – „co to, že ses dal na politiku?“ „No, nedal, jen jsem chtěl podpořit tuhletu naši skupinu…“ „No a co když Tě zvolej?“ „Co? No tak se jim na to vyseru a odstoupím…“
No a takovejch je více – kandidujou „jen na oko“. Akorát, že za ně tam pak postupujou náhradníci, který tam třeba nikdo nechce a který by se tam jinak nedostali…
(Ostatně, kdyby volby měly něco změnit, dávno by je zrušili!…)
(698) To by skimici asi Spojenci nepřekousli. Zachování R-U možná ještě jo, ale zvětšení Německa těžko.
(705) No, teď, když je nezaměstnanost takřka na nule, tak většina voličů Zemana živí snad alespoň sama sebe.
Zeman většinou má myšlenku, ale kromě řídkých vyjímek je to myšlenka holá ostuda.
Novotný v tom, co jsem četl, má myšlenek dost, podávaných ještě provokativněji než Zeman.
(710) Ano, taky mi to tak připadá.
(713) Nadlimitní prachy na dřevo o weekendu – ještě se mi to nestalo, to je na výkupné gangu, nebo tak něco? Asi bych to řešil zvýšeným limitem na výběr z bankomatu, pokud nepodceňuji to slovo nadlimitní.
(717) V USA kupodivu změnily, alespoň podle šumu rozhrábnutého mraveniště soudě.
Mně se ten Robejšek nelíbí,
jak pořád zdůraňuje, jací jsou Němci pracovití a poslušní a…. a měli by být hegemonem Evropy… nějak zapomíná, že to v minulém století dvakrát zkusili a IMHO nic moc, teda. Takže salámová metoda.
Matzurko, on popisuje skutečnost, ne svá přání. Němci skutečně jsou neskutečně ukáznění a pracovití (i poslušní), to je základ jejich dlouhodobých úspěchů, i přes dvě porážky. Jak já tomu rozumím, tak Robejšek popisuje, proč hegemony Evropy nemohou být, ale zároveň nemůže být ani nikdo jiný (a že se o to Frantíci snažili dlouhodobě a ani Rusům ta myšlenka není cizí). Ekonomická síla Německa je prostě realita, ale na hegemonii EU nestačí. Robejšek taky občas blbne, ale tady IMHO prostě popisuje realitu.
Taky to tak Aero chápu. Robejšek jaksi vystoupil z těla a popisuje co vidí …
No, oni takoví jsou, Matzurko.
A Robejšek neříká, že by měli být hegemonem. Cituje bismarka „„Německo je příliš silné na to, aby bylo jenom jedním z evropských států, a příliš slabé na to, aby Evropě vládlo.“ a myslím, že to vidí stejně.
A že to Německo je takové, to je realita s kterou je třeba počítat. Možná právě proto to v minulosti dvakrát zkusili. A možná právě proto to někdy zase zkusí znovu.
Otázka je, jestli budou tak ukáznění a poslušní i noví němci s asijským původem. Ale když to bude vůle Alláhova….
Německo by mělo také zvážit, jestli se nestát také jadernou velmocí. Bombu už má ostatně kde kdo ….
No, tak to už si zas nejsem jistá, jetsli by to nehraničilo se škrtáním sirek ve stohu….
Otázka je, jetsli, když na to přijde, se budpu ti němci někoho ptát. Když to bude vůle Alláhova….
Inšalláh 🙂
MaYdo ad 692 důstojná fotka starosty na profilovku:
https://scontent.fprg2-1.fna.fbcdn.net/v/t1.0-9/43439949_2355240761157837_3549419208875966464_n.jpg?_nc_cat=105&_nc_eui2=AeFVswgXTQ-_3d7BpAbcIVSbYh_9UnWt9vjtW7en7djm8J6bsJjBOWKiAUKFq8aBUsZGwrgCciM-FZR116eTFV1y8rE7_yuqUN_CY4vDRIkeGw&oh=fd92bd9bdb02eb4d1bb6e01b36e67983&oe=5C583435
Pošli mu to, Šumaváku, vždyť tam píše, že mu mají lidi posílat návrhy. 😉
>>717-718. Ano, svata pravda A.K.! Bohuzel, ty volby pred desti lety zpusobily tez zmenu takovou, ze se z jejich dusledku jen tezko budeme vyhrabavat.
706 Foundry dobré ráno
Může Ti být útěchou, že nejen za ekonomii je letos nobelovka politická.
Třeba hned fyzika.
Tam Švédská královská akademie pro letošek především hledala …. virbl … ženu 🙂
Ovšem ne ve smyslu starého dobrého „cherchez la femme“ – „hledejte (za tím) ženu“ ale ve smyslu positivní diskriminace, o čemž už si vrabci v kuloárech při pohledu na nominanty cvrlikali.
Ne tedy že by zpřesnění laserů a zkrácení impulsů o větší energii neznamenalo že se nejedná o kvalitní práci, nicméně zas až tak hlubokou fyziku v tom nevidím nehledě na to, že by si Dr Donna Strickland bez svého vedoucího doktorandského školitele Gérarda Mourou ani neškrtla. Dr.Mourou a ještě Dr.Ashkin museli býti lehce vyoraní již ze své nominace, ale cíle bylo dosaženo:
Po 55 letech dostala už potřetí nobelovku za fyziku ŹENA, a to se počítá, pánové.
A pokud positivní diskriminace (affirmative action) dosáhla už i na fyziku, můžeme se (a to s Tebou Foundry živě souhlasím) dočkat od Švédské královské akademie již čehokoliv, na příští rok bych tipoval bižuli, například „On Hallal and Haram in the juxtaposition or the true nutrition counterpoint“
Zní to dostatečně tedy nadějně blbě?
Dobré ráno vespolek,
i když jsem se na to vyspala, stejně se mi Robejškova analýza nelíbí. On těm Němcům totiž zapomíná připsat i jiné, zejména negativní vlastnosti – jejich píle, pracovitost a trpělivost mají poněkud děsivou interpretaci v daných historických souvislostech. A zcela rozhodně zapomněl, že řada z nich se cítí nadřazena přinejmenším slovanským národům… a popis toho, jak se stávají dominantní ekonomickou silou – no, z lásky k bližnímu to taky asi nebude, že.
Ale pravda. To už sem míchám emoce, jenže já to v tomto případě asi jinak neumím. S jednotlivými Němci může být legrace – mám pár přátel této národnosti – ale jako celek mi zvoní v hlavě výstražný zvoneček.
skimici,
tak to prrrr. To si nominujte za lékařství; biologii nechte raději nenominovanou 🙂 I když vlastně biologie jako taková se nenominuje, je to fyziologie nebo lékařství, tak to by šlo.
[731] U Robejška tohle poklonkování Německu bylo i dřív, ale bylo malinko upozaděno. Teď vykouklo.
Ono to u našich politiků vracejících se z emigrace, nebo dokonce radících z emigrace bývá často.
Jak tak koukám z okna, tak vidím, že nic nevidím. Děti, smog je tady!
Dobrý den.
Ad Robejšek, pracovitost atd.: Němci si zakládají na „pracovitosti“. Vše má řád, papír, postup. Navenek. S Robejškem souhlasím.
Kluci levicoví nějak nezkousli to že nejsou u vesla.
„Folks, Kavanaugh is only one soldier, albeit an important one, in a larger battle. Stop thinking you’re in a skirmish, when you’re at war.“
https://www.nytimes.com/2018/10/07/opinion/brett-kavanaugh-supreme-court.html
Dobré ráno,
„a popis toho, jak se stávají dominantní ekonomickou silou – no, z lásky k bližnímu to taky asi nebude, že.“ Tak to snad netvrdí ani ten Robejšeka i kdyby , tak tady si to asi nikdo nenamlouvá.
já si nejsem jistá, jetsli se ten robejškův článek dá posuzovat podle „líbí – nelíbí“. On konstatuje některá fakta, která se nám sice nemusí líbit, ale měli bychom s nimi počítat. Jo, jejich pocit nadřazenosti nad jinými národy vynechal. Ale konec konců je to komentář o geopolitických faktech ( ekomonická a politická síla a velikost země) a ne o tom, co si němci myslí a cítí. To, že to němci dvakrát zkusili a ten pocit nadřazenosti z toho vychází.
Nickname,
„…Kavanaugh is just one part of a much larger plan by conservatives to fundamentally change the American political structure…“
změnit… do původního stavu, než ji ideoví souputníci autora naprosto změnili. Tomu říkám ironie 🙂
„Ne tedy že by zpřesnění laserů a zkrácení impulsů o větší energii neznamenalo že se nejedná o kvalitní práci, nicméně zas až tak hlubokou fyziku v tom nevidím nehledě na to, že by si Dr Donna Strickland bez svého vedoucího doktorandského školitele Gérarda Mourou ani neškrtla. “
No, já myslím, skimici, že kvaůlita práce nehraje zas takovou roli a i kdyby byla práce ta nejkvalitnější a autorka převtělením MArie Curie, tak tren punc, že to dostala za to, že je ženská a ne za to, co objevila, by zůstal….
To je odvrácená tvář genderové korektnosti, na těch nejschopnějších a poctivých, co svoje úspěchy odmakaly, zůstává podezření, že to dostaly za pohlaví a ne za práci.
Maydo, řekl bych, že pocit nadřazenosti a z toho plynoucí snaha o přímou nadvládu nebo mentorství JE geopolitický faktor. Dělal jsem pro Německou firmu a to, že by tu vládli lépe než my z nich čiší…
737 – součást mnohem většího plánu…. A kdo to plánuje? Že by mimozemšťani? Tajemný muž s cigaretou? Možná by se měli obrátit na Foxe Muldera?
“ Dělal jsem pro Německou firmu a to, že by tu vládli lépe než my z nich čiší…“
Kdyby to čišelo jen z Němců, tak by mi to nevadilo, ale ono to čiší i z některých našich zvolených zástupců, v tom vidím větší problém.
„Rýsuje se jednak severní seskupení okolo atomové mocnosti Velké Británie. Francie, jako druhá atomová mocnost by mohla představovat gravitační bod pro středomořské státy. A Německo by stálo v centru seskupení států ve středu a částečně i na jihovýchodě kontinentu. “
Já bych viděla problém spíš v tomhle uskupení. Německo je a bude , s prominutím, spíš trnem v evropské prdeli než nějakým gravitačním bodem. Pěkně velkým a pěkně nepříjemným trnem.
ale vyndat se nedá, takže s tím budeme muset nějak žít…..
Osobně řeším vztah k Němcům tak, že se chovám jako Němec.
Němec bez řídící funkce (pěšák, dělník, elektrikář) je fajn a dobře se s ním mluví i pracuje.
maYdo,
zkus si představit, že by tam místo Německa bylo všude Rusko. Jen představit – pracovití tam jsou taky, dosaď příklon k tradičnímu křesťanství, a že by mohlo stát v centru (to není hegemon ?) států středu a jihovýchodu (k tomzu se počítá co, Balkán ? A na Pobaltí se vydlábnem ? Nebo to je ten sever bačovaný z EU odcházející UK ?)… joj, to by bylo řevu a zaklínání ďábla !!! A to je na tom vojensky RF asi lépe, než samotné Německo… a Evropa je to až po Ural, že.
Naši politici se holt tomu německému čišení radostně vlísávají. Nelíbí se mi to. Těch pár odvážlivců, co je proti, je označeno za nácky (ach, ta ironie !) a extrémisty.
„zkus si představit, že by tam místo Německa bylo všude Rusko.“
Matzurko, takovej komentář by se nikdo neodvážil uveřejnit 😀 A kdyby jo, už by ho měla rozvědka v merku jako Putinova agenta.
Rusko by se samozřejmě hegemonem stát mohlo taky. Konec konců taky si to vyzkoušelo, akorát mají o jeden pokus míň než němci. A nejsou členy EU, takže z úvah, jak by státy EU fungovaly po rozpadu se jaksi vymykají.
Našim údělem je, že jsme mezi těmito dvěma kandidáty na hegemona. Na jednu stranu bych i chápala snahu s nimi vyjít po dobrém, na druhou stranu vlísávání asi není to pravé, jak by se s nimi mělo jednat.
Fakt je, že s těmi Němci jsme i historicky a vůbec po všech stránkách víc propojeni, než s Rusy. Krátká epizoda komunismu na tom zas tolik nezměnila, je to jen čtyřicet let proti historii, obsahující dlouhou řadu století.
Německo uplatňuje svoji sílu ve střední a východní Evropě skrze EU a její nařízení a skrze svoje podniky. Pojmem Německo myslím německý „deep state“, vládnoucí třídu.
„a Evropa je to až po Ural, že.“
Ale kdepak, Asie začíná na východ od Pardubic. Někteří dokonce tvrdí, že hned za Negrelliho viaduktem, ale s tím jako východočeskýá rodačka rozhodně nemohu souhlasit. 😀
Mlha se rozpouští, na protějším břehu ulice se objevují obrysy.
maYdo,
pokud by to bylo napsané na Rusko, ještě by vám to přišlo jako vyrovnaná věcná analýza ?
No nic, je to jen pěna dní. Hegemonem střední Evropy bych momentálně tipovala buď na Orbána nebo Kurtze 🙂
Co je to za lokalitu? Já jsem žádnou velkou mlhu nezaznamenala… rozhodně je tu vidět dál, než přes ulici.
Mimochodem, víte někdo co to „dermatoplastický preparát“?
735 – Kavanaugh je aspoň frajtr. Pro nás tady je tohle vítězství důležitější než odzbrojení Sverní Koreje a obnovení těžby fosilních paliv dohromady. Najednou tu vyvstal pevná a dlouhodobá barikáda levičácké hysterii.