aneb:
Co by dědeček nevyprávěl.
(autor: vpet)
O jedněch běžných prázdninách jednoho běžného léta, při běžné sobotní návštěvě běžné venkovní zábavy jsem, jako běžně, těšíc se na ne běžný odpočinek u pivka v pánské společnosti „starých“ kamarádů a spolužáků postával naproti vchodové bráně. Mezi přicházejícími byly i tři cca 18.leté dívenky. Dvě jsem znal. Byly to sestry, které bez pochybnosti patřily, určitě onoho běžného léta, k těm nejkrásnějším dívkám v tom, co můžeme nazvat běžnou spádovou oblastí Tanvaldu. Zamířily ke mně.
„Ahoj. Ty tady určitě čekáš zase na nějakou holku.“ S cukáním v koutcích úst jsem vše uvedl na pravou míru.
„Ale ne. Čekám na kluky ze Smržovky.“ Ta druhá, jako by neslyšela.
„Že ty si nedáš pokoj a nenajdeš si jenom jednu.“
To si samozřejmě zasloužilo patřičnou odpověď. Nasadil jsem smutnou až tragickou tvář umírajícího a jal se vysvětlovat.
„Když to máte těžký. Jak víš, tak jsem vrcholově sportoval a jako každý vytrvalec mám rozšířené srdce. Noo … a od té doby se mi tam, holky, ….. vejdete úplně všechny.“
Se smíchem se, všechny tři, otočily a s pozdravem a mávnutím rukou nad tím ubohým zatracencem odkráčely lovit mladé, naivní muže se srdcem, které mohou zaplnit. Tedy – to jsem si myslel …
Za další běžný týden na další běžné zábavě. Seděl jsem u stolu opuštěn kamarády, kteří se jali doufat, že by mohli narazit na nějaké zoufalé slečny, ochotné strávit se študými chudenty neprotěžovaných technických oborů zbytek večera, popřípadě noci. Podél stolů kráčela směrem ke mně nenápadně, ale opravdu nenápadně, nějaká neznámá slečna. U mě se zastavila a řekla:
„Ahoj.“
A stála … Ne, že bych normálně vypadal jako že umím počítat do deseti, ale v tu chvíli jsem musel vypadat opravdu pitomě.
„Ty mě nepoznáváš …“ konstatovala …
„Ne.“ Zavrtění hlavou. Upadl jsem do výrazu idiota.
„Já byla u toho, když jsis minule stěžoval na svoje nebohé srdce.“
Ne že bych, stejně jako „elita“ našich současných intelektuálů, dokázal inteligenci byť jen předstírat, ale začalo mi docházet. TA TŘETÍ!!! V tu chvíli jsem přepnul na automatiku. Nasadil rádoby oduševnělý úsměv a pozval ji, aby si přisedla. Potom už to bylo snadné. (Zvlášť když sama chtěla.) Je z Prahý, jde do posledního ročníku gymplu a tady je v xy přes víkendy s matkou atd. na chalupě.
Tenkrát ještě nebylo vzácností, že se na venkovských zábavách hrály klasické kance. Ty jsem, díky starostlivé péči mé matky, spočívající v odmítnutí kapesného a potravy, mimo věčné držkové, z tanečních ovládal. A zkopírovat tělo na tělo při ploužáku, mi bylo dáno od přírody. Říká se, že když si dva rozumí při tanci, budou si rozumět i v jiné, pro vztah důležité věci. Nemohu to s jistotou potvrdit. Tolik jsem toho nenatancoval. Tady, jak jsem později zjistil, to platilo. Velice rychle jsem také zjistil že mě, rozhodně v podpatcích, o něco převyšuje. To bylo, díky mé ztepilé postavě, běžné. Ale co bylo podstatnější, o mnoho mě převyšovala svým intelektem! To bylo úžasné zjištění. Odmítal jsem totiž uvažovat o svatbě. A když, tak jedině s chytrou holkou. Ta se pozná tak, že si mě vzít nechce. Měl jsem to ošetřené. Také se dalo předpokládat, že se znalostí choroby mého srdce a vzdálenosti bydliště ji nejde o nic jiného, než o romantické prázdninové dobrodružství.
S prvními příznaky svého omylu jsem se měl seznámit o pár hodin později. Jak ten večer dopadli moji kamarádi nevím. Já šel doprovodit slečnu z Prahý.
Další postup začal klasicky. Líbat? ANO! Ruce do horního patra? Noo, ano. Ale jinak STOP. A tohle, jak jsem už tenkrát s naprostou jistotou věděl, je postup slečen, které mají nebo o nich začínají uvažovat, s mladými muži naprosto nepočestné a zlé úmysly. Chtějí je donutit k většímu úsilí a připravit je o svobodu. TŮDLE ! Ale ten večer byl opravdu moc příjemný a cítil jsem se, naivně, pevný v kramflecích. A tak jsme se dohodli na další sobotě. Ten další víkend byl opět super a za odměnu jsem byl připuštěn o patro níž. Na další víkend jsme se dohodli jaksi samozřejmě. A ano! Došlo k naplnění … Od té doby jsme tancem trávili minimum času. Ne že by jsme pokud to šlo, nebyli spolu.
Krize nastala za asi další tři týdny. Při doprovodu v noci k ní domů jsem cítil, že začíná být, čím víc jsme se blížili, tím víc, nervózní. A před rozloučením to z ní vypadlo …
„Jestli chceš se mnou příští víkend být, tak si pro mě musíš přijít. Jinak mě matka nepustí a budu mít absolutní zákaz.“
Ani se nedivím, že se jí mírně podlomila kolena, když viděla jak jsem se zatvářil. Ale slíbil jsem to. Už jsem byl lapen. Aniž jsem si to připouštěl a ona uvědomovala. Slib jsem, strašně nervózní, splnil. V pátek v podvečer jsem zazvonil u dveří. Na základě Murphyho zákona měla zrovna v tu chvíli ke dveřím blíže matka. Tak jsem se ocitl, nepřipraven, tváří v tvář, přímo před úhlavním nepřítelem všech mladých mužů. Slušně jsem pozdravil. Situaci nezachránila ani tak přicházející slečna jako přiběhnuvší, ňafající pejsek nějaké čínské rasy. Úplně zpitomělý jsem mu, se slovy „Jé, ahoj smetáku.“ podal svoji přední packu. Skončil jsem s prokousnutým prstem … Ošetřování uvolnilo atmosféru a po mém odeslání do separé se matka s dcerou dohodli na postoji. Byl jsem přijat, jako doprovod, na milost.
Od té doby už byla naše setkání s dcerou, nikoliv s matkou, jakousi samozřejmostí. Jen jsem ji každou noc musel doprovodit, tak ke druhé hodině, domů aby bylo zachováno dekorum „posezení“. I její matce ale bylo jasné, že po většinu času zaujímají naše těžiště polohu s podstatně nižší potenciální energií.
Jedné noci se stalo, že zatímco naše těla (a můj mozek) odpočívala, zašeptala mi otázku.
„Můžeme spolu začít opravdu vážně chodit?“
Co jsem vlastně doposud dělal? Všechny víkendy měla rezervované jen pro sebe. Copak jsem si pro ni nedošel? Nepodstoupil jsem snad, kvůli ní, na smrt zoufalý zápas s tou krvelačnou bestií? Opustila mě schopnost předstírat i tu nejelementárnější inteligenci. Pronesl jsem ta nejpitomější slova v životě. A že jsem v tom přeborník.
„To se nesmí nikdy stát.“
Naštěstí mě neopustili atavistické instinkty a pronášel jsem je mezi polibky. Zůstala mi ležet v náruči … Dámy se teď na mě jistě zlobí. Ale nebojte, pomsta bude sladká. Navenek vše zůstalo stejné. Uvnitř samozřejmě ne.
Přišla zima. Já byl prakticky každý víkend někde na závodech. Jí matka kvůli maturitě držela zkrátka. A samotnou by ji za mnou stejně nepustila, když jsme spolu vážně nechodili. Dnes jsem přesvědčen, že ta otázka padla na její popud. Proč to ty matky dělají? Vyměňovali jsme si dopisy. V jednom z nich byla kartička s touto básní.
P O L I B E K
Tvůj polibek tak krátký, záhadný,
stíhá a štve mou fantazii
za tichých nocí i za rušných dní
dotekem darovaným žiji.
Už už chci zavřít víčka a být zas v objetí s tebou
Sladké moje zdání!
Vidina mizí! Opět dlouhý čas
Jen láska, jenom vyčerpání.
No řekněte pánové. Je možné nepropadnout tělem i duší? Jenomže já měl tělo, dva roky po vojně, na rozdávání a duši jsem, byť vzpouzející se, v tom záchvatu hlouposti a vzteku vyrazil za dveře.
Přišlo jaro a sním víkendové návštěvy. Z počátku méně časté, měla před maturitou. Jedné letní noci před „doprovodem“ mi na stolek položila zalepený, složený list, na kterém bylo napsáno: otevřít až po návratu. Proč jsem takový trouba? Proč právě v těchto případech slečnám vyhovím? Po otevření jsem četl:
N Á L A D A
Svou náladu teď přirovnávám
K čemu? Ke rtuti teploměru.
Je též pod bodem mrazu
A nikdo ji nikdy nepřinutí
Aby stoupla výš domluvami.
Však přilož svoji teplou dlaň či ret
a dýchni.
Uvidíš jak poskočí si hned
Jak v plamenné výhni.
Jen TY dokážeš co jiní nesvedli by
Pouhý pohled, očí tvých jas
Nutí mne, abych zaříkala tě sliby
Stále znovu, zas a zas.
Pak nadávám si.
Copak dokážeš splnit co jsi slíbila?
Musím, nebudu přec vypadat jak lhář.
Proto děláme ty voloviny,
Kterým se smějem když přejde čas.
Je to zvláštní
Tohle žití na zemi.
Samotný člověk být nechce
A přitom se bojí
Svazovat se s druhými.
Až jednoho dne řekne,
Ne, tak to už nejde dál
A jde blíž k tomu,
Co dosud stál opodál,
k tomu, co do života vstoupil jeho
nečekaně, avšak natrvalo.
Pak padnou první slova, sliby.
Ano sliby, neboť bez nich nelze žít.
A co nyní náladu přibilo mi k zemi?
Nesplněný slib.
Komu že jsem ho dala?
SOBĚ !
Svou špatnou náladu teď zavřu do škatulky.
Co sní udělám?
Nevím, však jedno vím přec jistě.
Již nikdy se nesmí dostat ven!
Aby mi bránila v započaté cestě.
Nálada špatná, energií spoutaná
V škatulku malou, neviditelnou
avšak těžkou.
Nikdo ji nedokáže odnést,
nikdo ji nedokáže zahodit.
A co ji takhle někde zapomenout.
Položit, odejít a již nikdy nehledat?
ZKUSME TO!
Kdyby to bylo alespoň v pátek, abych ji hned druhý den viděl, tak bych prostě kývl. Vždyť i na srdce rozšířené sportem, do kterého se vejdou všechny ženy světa, to byl těžký úder. Duše se zmítala. Odejít za ní do Prahy? Měla jistotu bytu po babičce sto padesát metrů od Václaváku. Ale přijít o svobodu a dobrodružný život? O cestování a lezení po horách? Vykašlat se na slibně se rozvíjející kariéru krajského šéftrenéra v biatlonu? (S tou jsem nakonec kvůli dalšímu studiu a změně zaměstnání stejně musel skončit. Ale to jsem tenkrát nevěděl.) A tak jsem dál půjčoval svoje tělo. Duše? Duše bloudila. Příště jsem dělal jako bych nic nečetl.
Přišla další zima podobná té minulé. Ona začala pracovat v jednom PZO, dál jsme si psali. V té době jsem byl na nějaké schůzce v Praze na UV Svazarmu, pod který biatlon, kvůli zbraním spadal. Po skončení jsem si řek, že ji překvapím. Z recepce v pasáži jí zavolali, že má návštěvu. Po schodech scházela s udiveným výrazem, kdo že to za ní mohl přijít. Když mě v davu poznala, vyhrklo z ní jen: „Vlastiku! Počkej. Počkej, hned jsem tu.“ Ani jsem nestačil otevřít ústa. Byla zpátky do pěti minut. (Myslíte, že by to Vatikán uznal za zázrak?) Strávili jsme spolu odpoledne. Šli, jistě čistě náhodou, okolo domu kde bydlela její babička. Tehdy již hodně vážně nemocná. S večerem mě přesvědčila, že mám přespat u nich. Bylo to podruhé, co jsem se potkal s její matkou. Bohužel, tentokrát bez přítomnosti toho zuřivého pejska. U výslechu na STB už jsem byl. Bylo to kvůli takovému drobnému nedorozumění, 12 stehů na hlavě od obušku a natržená tříselní šlacha v noci z 20. na 21. 8. 1978. Ten major byl, oproti její matce, velice milý, hodný a vstřícný člověk. Když jsem byl konečně, naprosto zdecimován, propuštěn na lože, slyšel jsem přes stěnu tento rozhovor.
„Mami, já jdu k Vlastikoj.“
„Ne. Kdybyste spolu chodili ….. „
„Mami!“
„Ne!“
Měl jsem touhu se do výslechové místnosti vrátit a říct, že nevím jak slečna, ale já sní vážně chodit chci. Ne kvůli té jedné noci. Ale opět se ukázalo jaký jsem zbabělec. Brzy ráno jsem odjel a dál spolu chodily jen dopisy.
V jednom byla přiložena kartička s tímto textem.
Sen o tobě probudil ve mě vzpomínku na krásné léto jednoho roku.
Milosrdný čas zahojil zklamání a tichá rezignace přehlušila krutou bolest.
Byla to pohádka?
Ale vždyť přeci babiččiny pohádky nekončívaly dříve,
dokud štěstí neusušilo slzy princezniny.
Plamen mé svíce obletuje noční motýl.
Připadám si též jako takový noční motýl,
který si připálil křídla v žáru Tvé lásky.
Jakási mlha padá mi z očí …
Ach bože, vždyť já pláču.
„specifickou povahu evropských národů si dovezli s sebou“
Ale otrokářství si z Evropy nedovezli nevolnictví či robotu si tam nezavedli.
No, tak tam nebylo moc koho znevolničit. Indiáni moc použitelní nebyli a otrokářství byla cesta, jak sehnat pracovní sílu.
Pracovní sílu ano. Ale proč ji brali jako lidsky méněcennou?
No, tak od toho se asi zas tak od evropanů nelišili. O nevolnících byste mohl říct totéž.
Rozdíl byl ten, že nevolník se nedal prodat a nemohl být odvezen jinam. Ale na druhou stranu vesnice i s nevolníkama se prodat dala. Jen mohli zůstat tam, kde byli.
MYslím, že tehdy ani za mořem ani před mořem nikdo o nějaké lidské méněcennosti nepřemýšlel. Oni to neřešili. Společnost tak byla daná, měla nějaké uspořádání, o kterém se mělo za to, že je dáno shůry, od vyšší autority a podle téhle představy halt páni měli jinou hodnotu než kmáni.
Ostatně černoši byli „divoši“ a i oficielní věda hlásala, že se jedná o méně vyspělý druh lidí.
1 – USA dostala na výsluní svobodná ekonomika. Dodnes jsou jednotlivé státy ve federálním svazku v hospodářské sféře daleko svobodnější než nezávislé státy EU. Ekonomika mohla akcelerovat proto, že ji stát nedusil novými a novými předpisy a nevykrvoval daněmi.
2 – Druhou příčinou byla tvorba svobodných ekonomických svazků „zespoda“ z komunitního podhoubí. Tento sdílený ekonomický svět také dovoloval daleko vyšší míru riskování v podnikání neboť ho držely zvykové právní normy. neúspěšný podnikatel, vynálezce i bankéř mohli zbankrotovat, ale přišel -li s novými nápady, který aspoň trochu slibovaly úspěch, mohli s místní podporou začít znovu. proto se do Amerika vydalo mnoho neúspěšných evropských vynálezců. kteří ten americký zázrak rozpohybovali. Toto prostředí bohužel Hooverova a Rooseveltova administrativa během Velké krize podvázaly regulacemi a vměšováním do do tržních mechanizmů. Válečná potřeba to opět rozvolnila a až do nástupu Johnsonovy Great Societyvše fungovalo po staru včetně velké nezávislosti jednotlivých států. Zásadní změnu přinesla digitalizace byrokracie, která umožnila federálu usuropvat si více moci akumulucí dat a informací. Trumpovou snahou je toto sevření opět uvolnit. Proto ta nenávist ze strany byrokracie.
Kdyz se stalo, (Krapet jsem o tom,a nejsem sam, cetl.)ze kdyz slo v boji do tuheho a padl nemecky oficir, ci jina sarze momentalne ve vedeni, do toho okamziku jak masina fungujici skvely manchaft si najednou nevedel moc rady. Kdyz se totez stalo Amikum, okamzite nekdo jiny oteze prebral, jak situace vyzadovala. Nezalezelo mnohdy na vylozkach. Autorita nejschopnejsiho vystoupila spontanne.
Prirovnal bych to k pritomne situaci. Vybrali jsme si Trumpa, at nas z bryndy vytahne. Hlavne on dobre vi, ze bez dobreho manchaftu by daleko nedoskakal.
Pokud neni moc streliva proti stekalkum a jinym Americe zavidicum, sahnou vzdycky po te sracce, kterou maji stale v zasobniku: Otroctvi! Za tu cernou skvrnu ve sve historii uz si Americane nasypali na hlavu tolik popele, ze ani Mt. Saint Helen ho tolik nevyplivla. Platime za ten hrich dodnes a platime notnou dan! Jak je tomu vsak, ze kdyz se rekne otroctvi, mluvi se jen a vyhradne o U.S.A. To Belgicane, Francouzi, ci Anglicane vozili polapene Africany do Karibiku do all inclusive resortu na rekreaci? Neni tu Halladin,R.I.P., aby vyhledal statistiky, kdo se k otrokum choval vic jak dobytek. (Dobytek byli vsichni, jedna se o miru dobytskosti.)Ale, at je to tak ci onak, vzdycky se najde zaminka si o Ameriku otrit aspon trochu hubu.
Tak prý další megapodraz. No uvidím, jak to bude v Brně dál. Po Žít Brno už to asi horší být nemůže. Asi. https://www.novinky.cz/domaci/485608-vitezne-ano-je-v-brne-nakonec-mimo-hru-primatorka-bude-z-ods.html
No, vyšachování ANO snad není tak špatný, ne?
(800) bývalí Evropani, takže tu specifickou povahu evropských národů si dovezli s sebou. – ne tak docela. Byli to ti z nich, kdo se nebáli zvednout prdel a jít do neznáma. Takže výběr.
(806) Já jsem, P.M., četl pravý opak. Když padl německý oficír, tak se velení ujal poddůstojník a šlo to taky. Zřejmě se názory různí a taky to mohlo u různých druhů vojsk nebo i jednotek být různé. Ad otroctví, fakt je, že Británie ho nejenom zrušila podstatně dříve, ale i na moři dost dohlížela, aby otroci nebyli dováženi. Otloukat to někomu o hlavu dnes je ovšem pitomost.
MaYdo, je tam slovo „prý“. V odkazu tento pojem použil předseda ANO. Já jen opisovala. A přidala doušku, že snad to v Brně bude lepší, než minulé roky. Ono dávat něco, co někdo důkladně kazil, do pořádku, je dost oříšek. A nevděčný. 🙂
K aktuální diskusi: http://stary-kocour.blogspot.com/
Co se týče zrušení otroctví, hlavní důvod se, na průmyslově vyspělejším Severu ukázal ekonomický. Námezdní pracovní síla (variabilní kapitál) je výhodnější, protože pružnější. Není nutno ji živit jestliže její práce není aktuálně zapotřebí. Tak jako je výhodnější platit za stroj jen když je jeho výkon třeba. Navíc kvalifikace, vzdělání. Otrockou sílu nelze účinně motivovat. Dozorci, kontroloři kvality, donucovací systém, to všechno prodražuje a navíc nefunguje jak třeba. Ekonomické, nepřímé, donucení je výhodnější po všech stránkách. Ohledy humanitární byly podružné. Ale proč ne, nastupujícímu průmyslovému kapitalismu vylepšily fasádu.
Osvobodit otroky, vydělat na tom a navíc být za lidumila? Neberte to.
Nemusí jít o vysloveně o otroky a o devatenácté století, že…
(807) Dohodli se, mají většinu, tak o co jde? Zda vyměnit ANO za Piráty je výhra, těžko říci. Nejsem z Brna, abych znal tamní cvrkot. Akorát s ANO by byl primátor jejich.
Ad 809 – za vším hledej – peníze – zisk – ekonomický důvod. Ono Británii šlo spíš než o ochranu černochů před otroctvím, o to, aby severoamerické státy neohrožovaly britské textilní firmy.
Dano, důvodů je vždycky spousta. Fakt je, že zrušili. I ve svých koloniích.
786 Zpátečníku, tak. Klíčová je sdílená kultura. To jsou kořeny ze kterých vyrůstá ostatní. Jaká je sdílená kultura, takové je vše ostatní. Je pošetilé očekávat jiné.
814 Karle, v nastupujícím průmyslovém věku se otroctví ukázalo neefektivním. Pokud nebylo využito pro hubení v jehož procesu se dal vyrazit nějaký užitečný výkon, než téměř spotřebovaní nepotřební byli vyfouknuti komínem.
812 Karle, i Piráti si zaslouží spravedlivou šanci se znemožnit. Třebaže to není psaná ústavní zásada. Zatím se jí dostalo všem, a všichni ji využili.
Zpátečníku, občan a jeho kultura : http://stary-kocour.blogspot.com/2017/01/obcane-bran.html
[806] Nejsem halladin, ale našel jsem tabulku https://cs.wikipedia.org/wiki/Otrok%C3%A1%C5%99stv%C3%AD#Chronologick%C3%BD_p%C5%99ehled_zru%C5%A1en%C3%AD_otroctv%C3%AD Ty USA na tom nebyly nejhůř.
806 P.M. když padl německý oficír… Němci byli dobří vojáci. Bez přirozené propagandistické snahy protivníků je představovat jako tupé stádo. Naopak z druhé strany takové zobrazování například Rusů.
Naši vojáci bojují za dobrou věc a vynikají ctnostmi. Nepřítel bojuje za špatnou věc a vyniká špatnostmi.
Přičítání mizerných vlastností nepříteli je všeobecně užívaný obecný propagandistický trik. Naposled proti „islámským teroristům“ bránícím své představy o životě tam, kde jsou doma, a co se týče jejich počínání tam kde nejsou doma, přenášejících boj na území nepřítele, tam kde nepřítel je nejslabší a nejzranitelnější, a používajích prostředky jim dostupné. A ovšem, ne podle jeho regulí. Což podle nepřítelových právníků je zločinem. Protože ve válce nutno mít schválené dresy a zápolit schváleným způsobem. To je představa silnějšího. Podle splnění oněch formálních regulí jde o boj anebo o vraždění. A tak jsou posuzovány něčí výroky hodnotící počínání té či oné strany. A tak je i hodnotitel souzen.
Dějiny jsou psány vítězi. Proto například samozvaní vzbouřenci z britských severoamerických kolonií jsou představováni jako bojovníci za svobodu a ne jako teroristé. George Washington tak, Muhammad Atta onak.
Co bychom se učili o Gabčíkovi, Kubišovi…kdyby válka dopadla jinak? Jak by nynějším pohledem bylo předváděno Československo, kdyby v osmatřicátém bojovalo, a zrazeno bylo poraženo? Jako porušovatel národnostních práv menšin a agresor. Co se týče menšin, situace je taková, že Česko je pranýřováno. Až do takových absurdit, že mezi Husity nebyli černoš….afroameričané.
Na okraj, v aktuálním představení Král Lear, jednu z jeho dcer hraje černoška. Výkon dobrý, ale hereckým naturelem ani akcentem tam nepasovala. Čekal jsem kdy začne zpívat gospel, či rapovat, naštěstí na to nedošlo. Nejsem zaujatý, kdyby Jamamota představoval třeba typický Švéd, také by mi to nesedělo.
Co například židovští teroristé proti Britům v Palestině. To je citlivé téma na obě strany. Proto se to radši jako to jen jde, nerozebírá.
„bývalí Evropani, takže tu specifickou povahu evropských národů si dovezli s sebou. – ne tak docela. Byli to ti z nich, kdo se nebáli zvednout prdel a jít do neznáma.“
Dobře, tak jednu z více evropských povah si dovezli s sebou. 🙂
Ale v každém případě evropa jako shluk jednotlivých států, které spolu válčí, piklí se, intrikují a zrazují se navzájem není důsledek žádné specifické povahy. Na středním východě se mažou taky a na dálném jakbysmet.
A stran toho, jakou povahu si dovezli s sebou – kdyby objevili Ameriku Arabové a osídlili to tam, tak myslíš, že by tam vznikl demokratický systém, jaký tam nakonec vytvořili bývalí evropané?
„Na okraj, v aktuálním představení Král Lear, jednu z jeho dcer hraje černoška. Výkon dobrý, ale hereckým naturelem ani akcentem tam nepasovala. “
no, co, tak se paní královí Learová někde zapomněla s černochem…. TAkový pády se stávají i v královských rodinách.
to je fakt komedie 😀
„Otrávil Skipala. FSB pak volala jeho spolužákům, aby neprozradili lékařovu identitu“
Zdroj: https://www.lidovky.cz/svet/lekar-gru-miskin-dostal-za-utok-na-skripala-rad-tvrdi-bellingcat.A181009_150131_ln_zahranici_mha
“ haloó, tady rozvědka, agent XY. Studoval jste v jednom ročníku s YX? ….. Ano? … Tak kdyby se vás někdo ptal, kdo to je , tak ho neznáte a ne abyste vykecal, jak se jmenuje“
Kolik lidí může toho člověka znát. Doktor – střední škola , universita, profesionální kontakty…. Myslíte, že je obvolali všechny?
824 maYdo, to musela mít kliku, že na něj tam a tehdy narazila. No, možné, to je. Akorát ta náhoda, že francouzským velmožem, který se o ni uchází, odveze si ji do Francie, kterou zburcuje aby do Anglie vypravila expediční sbor, mi připadá extrémní.
Skripal… jestli ti dva jsou z GRU, tak to vypadá, a už se nedivím, protože GRU byla vždycky víc na hrubou práci, že byli nasazeni do světové soutěže o nejblbější tajnou službu. Jestli to tak bylo, pak „Tohle vypadá na GRU“ se stane všeobecně používaným hodnocením kvality nejen v prostředí tajných služeb.
Náčelník GRU přivede nováčka. „Proklepněte mi ho, jaké má všeobecné znalosti.“ Za dvě hodiny se vrátí a podřízení mu hlásí: „Dalo to fušku. Něco vyklopil až když jsme mu vymlátili zuby a vytrhali nehty.“
Learová se zapomněla, no prosím, ale co když nedávno někde zpívala Rusalku černoška?
To aby přebásnili „Rusalko bledá, běda ti, běda!“
>>820. Nesdilite, Zpatecniku, muj nazor. Prosim. . .
Jemne, jak jen Vy to umite, jste mne naznacil, ze jsem se povysil na „hodnotitele“ tak vazne veci, jako hodnoceni charakteru ve valce porazenych Nemcu, ci viteznych Americanu. Mozna jste si nevsiml, ale ja jsem tez uvedl, ze jsem o valce a chovani tech, ci tech, jen cetl. V literature vselijake maji obe strany sve representanty;sve hrdiny a nehrdiny si muze kazdy ctenar vybrat.Mate pravdu v tom, ze nadrzuji nasim. Je konecne velmi prijemnym byt aspon jednou na vitezne strane. . .Jak vidite, Zpatecniku, slovo „hodnotitel“ na me az tolik moc nepasuje. Mazna cheerleader, ci fanda.
V debate, ktera predchazela, souhlasim s Matzurkou a z Krauts mam neustale osypky. Opakuju se tady, ale nejrozumnejsi rozhodnuti po valce bylo nechat par americkych GIs v Nemecku a tim tem superbly organizovanym a poslusnym Nemcum pripominat, ze Drank nach Osten, ci jinde, se jen tak brzy konat nebude.
I černoška může zblednout, ne?
A proč by v africe nemohly být rusalky? Akorát vodník tam asi sedává spíš na palmě nebo baobabu, než na vrbě a rusálky netrdlujou u rybníka, ale u napajedel.
Pokud akceptujeme Krakonoše, putujícího Saharou, tak souhlas. 😉
827 — Ehm, P.M., 820 já nepsal. (Naopak se teď po návratu z terénu budu muset vrhnout na e-maily.)
P.M., v (820) je Zpátečník nevinně. 😛 A po válce spíš než Drank nach Osten hrozil Drank nach Westen (a ne od Němců). Není to jednoduchý a názorů je spousta. Jen tak pro zajímavost, Halladin by to možná vyslídil elektronicky, já to četl jen na papíře, ale shledávám to zajímavým: https://knihy.abz.cz/prodej/tankista#a_popis
Zpatecniku, ja se Vam z duse omlouvam. Taky jsem si oddechl. Very sorry.
Schumacher? Jake prekvapeni!
800 — Já bych řekla, že naopak specifická je situace v USA, kde to šlo. — Ano, maYdo, tohle je správná připomínka. Pomohlo jim třeba to, že byly jazykově homogenní (jakkoliv tam bývaly oblasti, kde — historicky vzato — dlouho mezi lidmi převládala např. francouzština nebo němčina). Z mého pohledu jsou USA specifické tím, že státy jsou sice všelijak rozdílné, ale mobilita lidí mezi nimi vždy plynulá a dosti značná. Jedinec se tam (relativně bráno) kdykoliv klidně přestěhoval do jiného státu, jakmile mu ten poskytoval lepší podmínky, např. ekonomické, v závislosti na jeho profesi či oboru podnikání; pochopitelně však v sobě nerozvíjel hostilitu vůči svému původnímu státu, kde třeba stále žili jeho sourozenci.
Samozřejmě všude jsou nějaká specifika, přičemž ale světový průměr bych viděl zhruba tak, že sousedící národy a státy pociťují asi tolik vzájemné sounáležitosti, jako kupříkladu sousedící africké kmeny.
Velmi specifická mimochodem vždy byla situace Číny. Ta totiž, historicky vzato, sice je jazykově homogenní již tisíce let, ovšem ne slovem, nýbrž jen písmem. Mandarínskou čínštinou umělo mluvit (natož psát) jen malé procento lidí. A člověk může bez konce hloubat, do jaké míry povaha jejího obrázkového písma vyplývá z povahy Číny, a do jaké povaha Číny z povahy hieroglyfů…
789 — WW1 (kde ostatně nebylo viníkem jen Německo — To sice ne, AeroKarle, ale rozlišoval bych dvě věci:
1) Vypuknutí války, způsobené nejen rozdílností zájmů, ale také neprozíravostí a neodpovědností na více stranách;
2) a průběh války. Tam sice tupá zarytost, s níž obě strany posílaly statisíce svých občanů do bahna a dělostřelecké palby kdesi u Verdunu nebo na Sommě, byla na obou stranách navenek podobná, přitom bych ale viděl podstatný rozdíl mezi Němci, jejichž válečné cíle byly tehdy zhruba stejně vágní jako dnes Velká Evropská Myšlenka, a Francouzi, kteří především chtěli dostat cizí armádu z francouzského území… Když dva dělají totéž, není to totéž.
… ještě mi zbývá chvilka, takže:
Zkusme si to prosím představit obráceně… Zkusme si představit, že po manévrových bojích léta a počátku podzimu 1914 se fronta naopak zastaví někde před Brémami, Münsterem a Kolínem, a po čtyři roky se navzdory gigantickým investicím lidského i ostatního materiálu nepohne o více než pár kilometrů vpřed či vzad. Francouzské a britské vlády — toho druhu, jaké byly v letech 1914 až 18 u moci — by po roce či dvou byly absolutně neschopny odůvodnit další oběti; a byly by daleko pravděpodobněji padly, než by se byly pokusily instalovat totalitní režim a než by jej úspěšně zavedly.
Zatímco v Německu byly náběhy k totalitě velmi zřetelné již tehdy.
Dobré zas ráno… 2 Schumi ad 820 – no jo, královna Learová po porodu ztratila mlíko, musela najmout kojnou, což byla černoška, a v důsledku toho kojení pokožka dítěte totálně ztmavla… To se nedá nic platný…
Dobrý den. Ad německý způsob velení – doporučuji studium Auftragstaktik.
https://en.wikipedia.org/wiki/Mission-type_tactics
(835) Zpátečníku, nejen dostat Němce ze svého území, ale taky získat sporné oblasti, Alsasko a Lotrinsko. Vše ostatní už je, alespoň při mých vědomostech, v řádu domněnek. K tomu vypuknutí, dodal bych obavy. U Němců z toho, že Dohoda postupně nabude převahy, takže je záhodno, pustit se do věci zavčas. Oni si to vůbec všichni představovali podle minulých válek, moc jednoduše.
Hřib? Pak, že už nerostou..
840 – je otazné, jestli pro nezájem sběračů neshnije…
2 Schumi ad 840 – „tak hle jak se perou, jen pohleďte na ně, jak úplatky berou až svrbí je dlaně, jen pohleďte na ně, jak zatančí tance když namísto daně jim dají kus žvance!“
Ten Kryl to viděl!
Dobré dopoledne.
Na hřiby bacha. Takovej satan nebo hořčák není do smaženice zrovna to pravý. A i pravej hřib, když se zapaří.
Ale zase, kdyby na Hřebejka zas přišlo blití, tak bude aspoň vědět po čem 😀
https://www.youtube.com/watch?v=O0JlgN-j4uc Pozor, obsahuje neslušné výrazy. Martina by se mohlo dotknout, nebo pobavit.
https://zpravy.idnes.cz/svedsko-svata-lucie-malmo-13-prosinec-dve-/zahranicni.aspx?c=A181010_091358_zahranicni_aha
Jak se máš?
Aaale, bybybyl jsesem nanana kokokonkursu nana hlahlahlasatele v rorozhlase, aaale nenennevzali mnene.
A proč?
Proproprotože nenenejsem v papapartaji.
844 – samozřejmě mi to žena přeposlala už včera. Je to celé nahrané a připravené pro FB. Některé manželky se v tom vidí. Ta moje ne, protože je na kopce zvyklá.
845 – Honzo, tak to se ti Švédové jen opičí po Valaších. My máme Lucu. 13. prosince chodí cérky aj ogaři, většinou po třech, zahalení do bílého prostěradla, aby jim nebylo vidět do obličeje. V ruce mají husí křídlo nebo aspoň husí brk a prolézají celou domácnost, nakouknou i do ledničky a tím křídlem ometávají všechno a všechny – vymetají nečistoty. Buď mlčí a za celou návštěvu nepromluví ani slova nebo vydávají nějaký opakovaný jednoslabičný zvuk. Třeba „Lu-lu-lu-lu-lu-lu“. Jak kde, v které vesnici je to zvykem. A jak se objeví, tak taky odejdou.
Na pohlaví nezáleží, taky jsem chodil.
Dobré dopolední,
Švédové mají co chtějí. Pokud půvabnou zpěvačku nahradí uhrovitým shřehotálkem s knírkem, mají ho mít. Netřeba lpět na tradicích, že… Conchita Wurst rulzzzzzz !
847 – a dostanou za to vymentání výslužku?
844 – no, Honzo, tchyně Tvojí sestřenice taky vyslechla od cyklistů ledacos. Ona má domek u silnice a za hustým plotem terasu, takže není od silnice vidět.
Ale myslím, že nejčastější komentáře se týkají toho, že už jen kousek a bude tam hospoda.