aneb:
Co by dědeček nevyprávěl.
(autor: vpet)
O jedněch běžných prázdninách jednoho běžného léta, při běžné sobotní návštěvě běžné venkovní zábavy jsem, jako běžně, těšíc se na ne běžný odpočinek u pivka v pánské společnosti „starých“ kamarádů a spolužáků postával naproti vchodové bráně. Mezi přicházejícími byly i tři cca 18.leté dívenky. Dvě jsem znal. Byly to sestry, které bez pochybnosti patřily, určitě onoho běžného léta, k těm nejkrásnějším dívkám v tom, co můžeme nazvat běžnou spádovou oblastí Tanvaldu. Zamířily ke mně.
„Ahoj. Ty tady určitě čekáš zase na nějakou holku.“ S cukáním v koutcích úst jsem vše uvedl na pravou míru.
„Ale ne. Čekám na kluky ze Smržovky.“ Ta druhá, jako by neslyšela.
„Že ty si nedáš pokoj a nenajdeš si jenom jednu.“
To si samozřejmě zasloužilo patřičnou odpověď. Nasadil jsem smutnou až tragickou tvář umírajícího a jal se vysvětlovat.
„Když to máte těžký. Jak víš, tak jsem vrcholově sportoval a jako každý vytrvalec mám rozšířené srdce. Noo … a od té doby se mi tam, holky, ….. vejdete úplně všechny.“
Se smíchem se, všechny tři, otočily a s pozdravem a mávnutím rukou nad tím ubohým zatracencem odkráčely lovit mladé, naivní muže se srdcem, které mohou zaplnit. Tedy – to jsem si myslel …
Za další běžný týden na další běžné zábavě. Seděl jsem u stolu opuštěn kamarády, kteří se jali doufat, že by mohli narazit na nějaké zoufalé slečny, ochotné strávit se študými chudenty neprotěžovaných technických oborů zbytek večera, popřípadě noci. Podél stolů kráčela směrem ke mně nenápadně, ale opravdu nenápadně, nějaká neznámá slečna. U mě se zastavila a řekla:
„Ahoj.“
A stála … Ne, že bych normálně vypadal jako že umím počítat do deseti, ale v tu chvíli jsem musel vypadat opravdu pitomě.
„Ty mě nepoznáváš …“ konstatovala …
„Ne.“ Zavrtění hlavou. Upadl jsem do výrazu idiota.
„Já byla u toho, když jsis minule stěžoval na svoje nebohé srdce.“
Ne že bych, stejně jako „elita“ našich současných intelektuálů, dokázal inteligenci byť jen předstírat, ale začalo mi docházet. TA TŘETÍ!!! V tu chvíli jsem přepnul na automatiku. Nasadil rádoby oduševnělý úsměv a pozval ji, aby si přisedla. Potom už to bylo snadné. (Zvlášť když sama chtěla.) Je z Prahý, jde do posledního ročníku gymplu a tady je v xy přes víkendy s matkou atd. na chalupě.
Tenkrát ještě nebylo vzácností, že se na venkovských zábavách hrály klasické kance. Ty jsem, díky starostlivé péči mé matky, spočívající v odmítnutí kapesného a potravy, mimo věčné držkové, z tanečních ovládal. A zkopírovat tělo na tělo při ploužáku, mi bylo dáno od přírody. Říká se, že když si dva rozumí při tanci, budou si rozumět i v jiné, pro vztah důležité věci. Nemohu to s jistotou potvrdit. Tolik jsem toho nenatancoval. Tady, jak jsem později zjistil, to platilo. Velice rychle jsem také zjistil že mě, rozhodně v podpatcích, o něco převyšuje. To bylo, díky mé ztepilé postavě, běžné. Ale co bylo podstatnější, o mnoho mě převyšovala svým intelektem! To bylo úžasné zjištění. Odmítal jsem totiž uvažovat o svatbě. A když, tak jedině s chytrou holkou. Ta se pozná tak, že si mě vzít nechce. Měl jsem to ošetřené. Také se dalo předpokládat, že se znalostí choroby mého srdce a vzdálenosti bydliště ji nejde o nic jiného, než o romantické prázdninové dobrodružství.
S prvními příznaky svého omylu jsem se měl seznámit o pár hodin později. Jak ten večer dopadli moji kamarádi nevím. Já šel doprovodit slečnu z Prahý.
Další postup začal klasicky. Líbat? ANO! Ruce do horního patra? Noo, ano. Ale jinak STOP. A tohle, jak jsem už tenkrát s naprostou jistotou věděl, je postup slečen, které mají nebo o nich začínají uvažovat, s mladými muži naprosto nepočestné a zlé úmysly. Chtějí je donutit k většímu úsilí a připravit je o svobodu. TŮDLE ! Ale ten večer byl opravdu moc příjemný a cítil jsem se, naivně, pevný v kramflecích. A tak jsme se dohodli na další sobotě. Ten další víkend byl opět super a za odměnu jsem byl připuštěn o patro níž. Na další víkend jsme se dohodli jaksi samozřejmě. A ano! Došlo k naplnění … Od té doby jsme tancem trávili minimum času. Ne že by jsme pokud to šlo, nebyli spolu.
Krize nastala za asi další tři týdny. Při doprovodu v noci k ní domů jsem cítil, že začíná být, čím víc jsme se blížili, tím víc, nervózní. A před rozloučením to z ní vypadlo …
„Jestli chceš se mnou příští víkend být, tak si pro mě musíš přijít. Jinak mě matka nepustí a budu mít absolutní zákaz.“
Ani se nedivím, že se jí mírně podlomila kolena, když viděla jak jsem se zatvářil. Ale slíbil jsem to. Už jsem byl lapen. Aniž jsem si to připouštěl a ona uvědomovala. Slib jsem, strašně nervózní, splnil. V pátek v podvečer jsem zazvonil u dveří. Na základě Murphyho zákona měla zrovna v tu chvíli ke dveřím blíže matka. Tak jsem se ocitl, nepřipraven, tváří v tvář, přímo před úhlavním nepřítelem všech mladých mužů. Slušně jsem pozdravil. Situaci nezachránila ani tak přicházející slečna jako přiběhnuvší, ňafající pejsek nějaké čínské rasy. Úplně zpitomělý jsem mu, se slovy „Jé, ahoj smetáku.“ podal svoji přední packu. Skončil jsem s prokousnutým prstem … Ošetřování uvolnilo atmosféru a po mém odeslání do separé se matka s dcerou dohodli na postoji. Byl jsem přijat, jako doprovod, na milost.
Od té doby už byla naše setkání s dcerou, nikoliv s matkou, jakousi samozřejmostí. Jen jsem ji každou noc musel doprovodit, tak ke druhé hodině, domů aby bylo zachováno dekorum „posezení“. I její matce ale bylo jasné, že po většinu času zaujímají naše těžiště polohu s podstatně nižší potenciální energií.
Jedné noci se stalo, že zatímco naše těla (a můj mozek) odpočívala, zašeptala mi otázku.
„Můžeme spolu začít opravdu vážně chodit?“
Co jsem vlastně doposud dělal? Všechny víkendy měla rezervované jen pro sebe. Copak jsem si pro ni nedošel? Nepodstoupil jsem snad, kvůli ní, na smrt zoufalý zápas s tou krvelačnou bestií? Opustila mě schopnost předstírat i tu nejelementárnější inteligenci. Pronesl jsem ta nejpitomější slova v životě. A že jsem v tom přeborník.
„To se nesmí nikdy stát.“
Naštěstí mě neopustili atavistické instinkty a pronášel jsem je mezi polibky. Zůstala mi ležet v náruči … Dámy se teď na mě jistě zlobí. Ale nebojte, pomsta bude sladká. Navenek vše zůstalo stejné. Uvnitř samozřejmě ne.
Přišla zima. Já byl prakticky každý víkend někde na závodech. Jí matka kvůli maturitě držela zkrátka. A samotnou by ji za mnou stejně nepustila, když jsme spolu vážně nechodili. Dnes jsem přesvědčen, že ta otázka padla na její popud. Proč to ty matky dělají? Vyměňovali jsme si dopisy. V jednom z nich byla kartička s touto básní.
P O L I B E K
Tvůj polibek tak krátký, záhadný,
stíhá a štve mou fantazii
za tichých nocí i za rušných dní
dotekem darovaným žiji.
Už už chci zavřít víčka a být zas v objetí s tebou
Sladké moje zdání!
Vidina mizí! Opět dlouhý čas
Jen láska, jenom vyčerpání.
No řekněte pánové. Je možné nepropadnout tělem i duší? Jenomže já měl tělo, dva roky po vojně, na rozdávání a duši jsem, byť vzpouzející se, v tom záchvatu hlouposti a vzteku vyrazil za dveře.
Přišlo jaro a sním víkendové návštěvy. Z počátku méně časté, měla před maturitou. Jedné letní noci před „doprovodem“ mi na stolek položila zalepený, složený list, na kterém bylo napsáno: otevřít až po návratu. Proč jsem takový trouba? Proč právě v těchto případech slečnám vyhovím? Po otevření jsem četl:
N Á L A D A
Svou náladu teď přirovnávám
K čemu? Ke rtuti teploměru.
Je též pod bodem mrazu
A nikdo ji nikdy nepřinutí
Aby stoupla výš domluvami.
Však přilož svoji teplou dlaň či ret
a dýchni.
Uvidíš jak poskočí si hned
Jak v plamenné výhni.
Jen TY dokážeš co jiní nesvedli by
Pouhý pohled, očí tvých jas
Nutí mne, abych zaříkala tě sliby
Stále znovu, zas a zas.
Pak nadávám si.
Copak dokážeš splnit co jsi slíbila?
Musím, nebudu přec vypadat jak lhář.
Proto děláme ty voloviny,
Kterým se smějem když přejde čas.
Je to zvláštní
Tohle žití na zemi.
Samotný člověk být nechce
A přitom se bojí
Svazovat se s druhými.
Až jednoho dne řekne,
Ne, tak to už nejde dál
A jde blíž k tomu,
Co dosud stál opodál,
k tomu, co do života vstoupil jeho
nečekaně, avšak natrvalo.
Pak padnou první slova, sliby.
Ano sliby, neboť bez nich nelze žít.
A co nyní náladu přibilo mi k zemi?
Nesplněný slib.
Komu že jsem ho dala?
SOBĚ !
Svou špatnou náladu teď zavřu do škatulky.
Co sní udělám?
Nevím, však jedno vím přec jistě.
Již nikdy se nesmí dostat ven!
Aby mi bránila v započaté cestě.
Nálada špatná, energií spoutaná
V škatulku malou, neviditelnou
avšak těžkou.
Nikdo ji nedokáže odnést,
nikdo ji nedokáže zahodit.
A co ji takhle někde zapomenout.
Položit, odejít a již nikdy nehledat?
ZKUSME TO!
Kdyby to bylo alespoň v pátek, abych ji hned druhý den viděl, tak bych prostě kývl. Vždyť i na srdce rozšířené sportem, do kterého se vejdou všechny ženy světa, to byl těžký úder. Duše se zmítala. Odejít za ní do Prahy? Měla jistotu bytu po babičce sto padesát metrů od Václaváku. Ale přijít o svobodu a dobrodružný život? O cestování a lezení po horách? Vykašlat se na slibně se rozvíjející kariéru krajského šéftrenéra v biatlonu? (S tou jsem nakonec kvůli dalšímu studiu a změně zaměstnání stejně musel skončit. Ale to jsem tenkrát nevěděl.) A tak jsem dál půjčoval svoje tělo. Duše? Duše bloudila. Příště jsem dělal jako bych nic nečetl.
Přišla další zima podobná té minulé. Ona začala pracovat v jednom PZO, dál jsme si psali. V té době jsem byl na nějaké schůzce v Praze na UV Svazarmu, pod který biatlon, kvůli zbraním spadal. Po skončení jsem si řek, že ji překvapím. Z recepce v pasáži jí zavolali, že má návštěvu. Po schodech scházela s udiveným výrazem, kdo že to za ní mohl přijít. Když mě v davu poznala, vyhrklo z ní jen: „Vlastiku! Počkej. Počkej, hned jsem tu.“ Ani jsem nestačil otevřít ústa. Byla zpátky do pěti minut. (Myslíte, že by to Vatikán uznal za zázrak?) Strávili jsme spolu odpoledne. Šli, jistě čistě náhodou, okolo domu kde bydlela její babička. Tehdy již hodně vážně nemocná. S večerem mě přesvědčila, že mám přespat u nich. Bylo to podruhé, co jsem se potkal s její matkou. Bohužel, tentokrát bez přítomnosti toho zuřivého pejska. U výslechu na STB už jsem byl. Bylo to kvůli takovému drobnému nedorozumění, 12 stehů na hlavě od obušku a natržená tříselní šlacha v noci z 20. na 21. 8. 1978. Ten major byl, oproti její matce, velice milý, hodný a vstřícný člověk. Když jsem byl konečně, naprosto zdecimován, propuštěn na lože, slyšel jsem přes stěnu tento rozhovor.
„Mami, já jdu k Vlastikoj.“
„Ne. Kdybyste spolu chodili ….. „
„Mami!“
„Ne!“
Měl jsem touhu se do výslechové místnosti vrátit a říct, že nevím jak slečna, ale já sní vážně chodit chci. Ne kvůli té jedné noci. Ale opět se ukázalo jaký jsem zbabělec. Brzy ráno jsem odjel a dál spolu chodily jen dopisy.
V jednom byla přiložena kartička s tímto textem.
Sen o tobě probudil ve mě vzpomínku na krásné léto jednoho roku.
Milosrdný čas zahojil zklamání a tichá rezignace přehlušila krutou bolest.
Byla to pohádka?
Ale vždyť přeci babiččiny pohádky nekončívaly dříve,
dokud štěstí neusušilo slzy princezniny.
Plamen mé svíce obletuje noční motýl.
Připadám si též jako takový noční motýl,
který si připálil křídla v žáru Tvé lásky.
Jakási mlha padá mi z očí …
Ach bože, vždyť já pláču.
Schumi: rozmohl se nám tu takový nešvar. Řešení na parkovišti skončí červenou tváří a čtrnácti dny neschopenky „protože mi hučí v uších a rozbil mi brejle“. A už jede ublíženka (vzor mařenka) a řešení řeší řešitelé. Nešťastné pro všechny.
998 – No, to teda nevím, kde tam takoví lidi berou. Mně by nikdy nenapadlo se nechat zaměstnat u Microsoftů. Ani jako uklízečka…..
Začínám se v tom ztrácet… za chvíli dojdu k přesvědčení, že si vynadaly do č… kádrovačka s genderkomisařkou……
Oprava :
1. kde SE tam takoví lidi berou.
2. kde tam takovÝ lidi berou.
Maydo: Mařenka = T.Č. maření výkonu úředního rozhodnutí
Ublíženka (můj novotvar) = T.Č. ublížení na zdraví
1001 nickname, vhodná je také distorze krční páteře.
Sečteno, výtržnictví (v přítomnosti veřejnosti), ublížení na zdraví (tinitus, závratě, bolesti hlavy a krční páteře) poškození cizí věci (škoda na brýlích přes pět tisíc káčé). Navíc psychická újma, sociální fóbie, na parkovišti…
Vyšetřování, soudní řízení, trest, záznam v rejstříku, pověst násilníka. Problémy při všech činnostech pro které je nutný čistý trestní rejstřík. Vyhazov. Existenční krize, rozpad rodiny, rozvod. Alimenty. Deprese. Uchýlení se k alkoholu. Řízení pod jeho vlivem. Další soud, další trest. Ztráta řidičáku a s tím i ztráta další práce. Další soud a další trest za neplacení alimentů. Alkohol. Rvačka před hospodou. Další soud, další trest. Jak sehnat prachy? Úvěrový podvod. Další soud, kriminál. Po propuštění bez střechy nad hlavou. Stále alimenty. Alkohol. Jak sehnat prachy. Podvod. Další soud, další kriminál. Záznamy v trestním rejstříku se hromadí. Je nemožné sehnat jakoukoli slušně placenou práci. Zhoršuje se zdravotní stav. Nesplácená škoda a neplacené alimenty jsou do statisíců. Další soudy, další tresty. Zpráva v médiích : „Umrzl další bezdomovec“.
Na začátku bylo „chlapské řešení“.
Nicname a máte také manažera štěstí?
Kristo: máme dobrovolného manažera v tomto smyslu. Stará se o štěstí části personálu.
Dnes máme den otevřených dveří, mohli jste se přesvědčit 🙂
Máme také digitálního ambasadora pro sociální sítě (umí vkládat příspěvky na facebook)
Vy jste úžasně pokrokový podnik.
Prijde novy, mlady, sekac… Ten se nezakeca… 🙂
http://forum24.cz/pirati-touzi-po-funkcich-jako-nikdo-jiny-pouzivaji-k-tomu-podivne-praktiky
nickname,
ad 1008 neříkejte, že je u vás firemní pozice collecting the genetic material manager 😀
Ptakopysku, spread operator, manager of internal education.
Petře: od Michálka jsem se dočkal pouze hagiografie Koncernu. To i eurohujer, progresivista a lidovec Tomáš Zdechovský je mi 100x milejší.
P.M. 806 – Otroctví a jeho vyčítání USA. Kdyby z USA nevycházely ty příšerné zhovadilosti jako militantní feminismus, gender, atd. tak by to nikdo nepřipomínal. Je to stejné, jako když se Němcům připomíná nacismus a Rusům komunismus. Šílené požadavky vyvolávají blbé reakce.
„Je to stejné, jako když se Němcům připomíná nacismus a Rusům komunismus. “
To jsou takové ty zažrané fikce…
Němci mají hlavně problém spočívající v jejich inconsistenci. Je to dané tím, že dřou do úmoru jeden vybraný cíl a pak jej ze dne naden změní o sto osmdesát stupňů a dřou ho s ještě větší intenzitou.
Rusákům dodali Marxovy žáky i s jeho souvěrci a samoděržaví úspěšně zlikvidovali. Přišel Hitler a se stejnou intensitou se snažil s tím samým národem fanatiků ty židy vyhladit. A zase to bylo špatně. Tak nyní se se vší možnou intensitou se pokouší nastolit islámský stát. Drhne to, protože Merkel se kromě toho zhlédla v buzerantech. A tak zase pnutí. A ti němci to budou opět hnát ad absurdum až to praskne a dostanou opět na prdel a vyberou si opět jiné, stejně nemožné téma.
Kdyby se třeba Schumi chtěl angažovat a vztyčil před Bundestagem jedno z fluorovodíkavých chapadel, určitě by se někdo našel (no, je tam risk, ale osmadvacet chapadel skýtá mnoho příležitostí. Chlap nakonec jich neužije více než pět.)
>> 1013 Souhlasim s Vami, Vlasto, ale s dovolenim pouze castecne. Mate pravdu s temi feminacisty a genderovymi idioty. Obavam se vsak, ze to mlaceni o hlavu otroctvim uz se vlece dele, jeste pred tim, kdy vyse jmenovane zhuverilosti uvidely svetlo sveta. Je az prilis tech sofistikovanych Evropanu, kteri otroctvi spoji i s tim, ze blbi Americane drzi pri jidle vidlicku v prave ruce. Duvodu si otrit hubu o Ameriku maji habadej.
Kdyz kdosi pred deseti lety zvolil za presidenta Husseina Obamu,sklopili jsme usi. Jedine, jen jedine mozne positivum pred nami bylo, ze prave to omilane otrokarstvi a kecani o rasismu a utlaku cernych Americanu pujde do supliku. Jak jsme byli naivni! Za osm let panovani Obamy se prave toto neprijemne tema omilalo ve vsech sdelovacich prostredcich na dennim poradku. Duvodem nebylo zahladit a navzdy dat rozhreseni za nepravost v minulosti, na kterou tady neni nikdo jen trochu soudny hrdy. At uz je duvod pro rozdeleni spolecnosti jakykoliv, vzdy je to cilem levicaku cehokoliv pouzit. To, ze cernym Americanum serviruji, ze jim spolecnost stale neco dluzi si sice levicaci – Demokrate kupuji jejich hlasy ve volbach, cynicky vsak po generace vybudovanou zavislosti na Statu drzi cernochy permanentne ve stavu otroctvi.
Takze, Vlasto, kdyz si stekalkove otiraji o Ameriku hubu, at si najdou duvod pro sve kniceni jaky chteji, ani zas tak moc to tady nikoho neboli.Mame toho na taliri vrchovate od vlastnich kryptokomunistu a manipulatoru, kteri by z chteli udelat otroky z nas vsech. Ti z nas, kteri rajem socialism kdysi prosli, by mohli o otroctvi vypravet. . .
Jenom snad připomenu, že samoděrřaví je křesťanský termín. Samo (autos) držet, děržať (kratos). Autokracie. Typické pro Byzanci.
Když byla Byzance Turky a nejlepšími křesťanskými západními rozprášena, napadlo Ivana Hrozného, že je vlastně pokračovatelem Konstantinopolských autokratů.
Historie západní nicméně od autokratismu (monoarchie faktické) dospěla k oddělení mocí, tedy di-archii a černoprdelníci to v zásadě prohrávají a proto nastupuje autokracie islámská. Putin se drží autokracie – monoarchie tradiční, kdy car je spíše světský a černoprdelníky kontroluje.
Tak jsem dorazil z oslavy 75. narozenin. Oslavenkyně je plná síly, hlavně duševní a tak se rozebíraly možné kombinace složení rady a funkcionářů.
Celostátní politika nikoho nezajímala, jen jeden pamětník utrousil, že pan doktor Hřib z Hrádku by se v hrobě obracel, kdyby viděl, co se z jeho syna vyklubalo za svini. Takže zase, jako vždycky, je v Praze nějaká drzá náplava.
Dnes mě propustili z nemocnice … Napsal jsem o českém zdravotnictví. Bohužel jsem se nemohl dostat na blog a komentář zmizel. Napíšu znovu zítra.
P.M. Já vím, že to nebylo vyčerpávající. Chtěl jsem pouze upozornit, ze se to netýká pouze USA. O Obamovi až potom … Prostě: nestěžujte si, nejste v tom sami.
Skimic – Němci jsou Němci a Rusové Rusi. (Češi jsou Češi). Nic proti MP, vážím si ho, ale i tímto bych se s ním dostal do sporu. Prostě jsme společenští tvorové a máme jednu, k přežití nezbytnou tendenci. Kdysi dávno jsem ji popsal na Blistech. PeS k tomu měl sarkastický komentář. Ne ze by se mnou nesouhlasil. 🙂 (Tenkrát ještě byla na Blistech diskuse) Zkrátka. Máme tendenci zevšeobecňovat. Když mi ublíží někdo v kožených kalhotech, tak si budu dávat pozor na všechny v kož. kalhotech. To se týká cikánů, muslimů, křesťanů, atd. A tedy nacistů, komunistů a bohužel i USA. To samozřejmě musím vysvětlit. Takže: amíci udělají bordel u arabů a my musime trpět migrací. Samozřejmě zkratka.
Vlasto.on, Vy jste někdy publikoval na blistech?
Musím si Vás přeřadit do jiné kolonky k ježíškovi, mikulášovi, jednorožcům, karkulkám a tak.
Ironie je, že bordel u Arabů udělal mírotvůrce Obama. Chamberlain naší doby.
Jak rad bych ten arabsky pruser hodil jenom na Obamu! Jeho predchudce, mlady Bush tam taky posral, co se posrat dalo. Kdyz si vzpomenu na Powell, jak v U.N. patheticky prodaval zbrane hromaneho niceni, ktere pry ma Sadam doma v kredenci, zalezl bych do zeme. A kdyz pak Bush, kteremu kdejakou blbost nakukali jeho radcove mluvil o tom, ze nas budou lide v Iraku vitat kyticemi ruzi, protoze jim prinasime demokracii, kdekdo se tu klepal predem starchy, jak jsme zase jednou slapli do hovna. A ze jsme do neho slapli! No a ten usatec Hussein O. to pak zesral na ultimo. Je pro me utesenim, ze nahore jmenovani statnici (mely byt uvozovky) dnes nemohou ani vystat Trumpa, ktery se k jejich gazdovani na Blizkem vychode vyjadril popravde.
1017 Martine, to je zvláštním odérem, jenž některé láká do kloaky republiky k úlevě v jejich rodišti, které pak má o důvod více nadávat na „pražáky“.
Skimic: ano. Ano. Pod vlastním jménem. Je to strašně dávno. Ale jak už jsem napsal, bylo to v době, kdy jsme opouštěli Psa a Šumavák ještě nebyl. Byl tam taky PeS, tomu nic nezveřejnili a jeho komentář byl ve smyslu; aha, tak takhle se to musí psát. 🙂 Dokázal jsem tomu šaškovi, že největší rasista je on. 🙂 „Známe“ se dlouho. Nevím jestli stejně dlouho jako Tesák, Jasan, Jura.p, PeS, atd. Tenkrát jsem na Psa přišel v 97. Tenkrát pod nickem qwertz. Pak si ho nějaký idiot „přivlastnil“. Strašně jsem se styděl, ze by si někdo mohl myslet, že jsem to psal já. Tak jsem přešel na Vlasta.on.
Kouknul na Parlamentní listy. Že by se schylovalo k socilistické revoluci? Znárodnění zahraničního kapitálu…
Já to vidím
„Napřed jim to prodaj, a když prachy co za to dostali prožerou, tak jim to seberou. To je nářez podle všech pravidel,“ pravil by Modrej a udělal by jeden ze svých úžasných sichtů.
Že takhle bude blbnou třeba Hampl… Exoti zrajou, začínají se vybarvovat.
1021 P.M. co kdyby ses vrátil od vodky „Putin“ ke staré dobré Tenesee Whiskey?
Zas bys to zas viděl v tradičních pruhách a hvězdách 😀
1018 Vlasto, to já jednou kdesi napsal a bylo mi velmi spíláno do všemožných antietnicistů včetně antisemitů. Není to typicky lidská vlastnost. Je to obecná vlastnost, kterou živočichové využívají k mimikri. Například že žlutě a černě pruhované není k jídlu, ale hnusně bodavé.
1014 skimici jako bych se viděl. Úžasné. Všech osmadvacet megafluorovodíkových chapadel fluorovodíkového megahlavonožce se vlní nad Reichstagem. Davy jásají.
V tom jeden blbec škrtne zpalovačem….
To je jako mít vlhkej sen a probudit se pochcanej.
>> 1025 Ty tradicni pruhy a hvezdy dostavaji zase po case svuj,pro mnoheho bezvadny vyznam. Nenalit si cisteho vina a nenasypat si popela na hlavu a priznat omyl nevede nikam. Konecne je tu pragmatik, ktery to vi.
B.T.W.:Putinovku jsem jeste nepil. Nejak, asi z principu, jsem si nikdy nedal ani stakana Stolicnaja. Kdyz uz vodku, tak mam ve frizru pul galonu taky v Tennesee (ci Kentucky?) z kukurice vypalene vodky, ktera nese taky vudcovo jmeno – Tito.Chutna, avsak dobra!
(1018) amíci udělají bordel u arabů a my musime trpět migrací. Samozřejmě zkratka. – až moc zkratka. Bordel u Arabů je jejich místní záležitost, z mnoha důvodů. V úplně ideálním světě by tomu Amíci dokázali zabránit, ale nemohou to stvořit.
Vodku tradičně destilují i ve Finsku, Švédsku, Polsku… 🙂
A v zámoří tuším mají SKYY, bezkocovinovou.
1023 – vlasto.one – když už ta paměť bývala, tak quertz, potažmo dobu, kdy se objevil vlasta.on, si pamatuji. Stejně jako dobu, kdy se dalo a smělo na Psu diskutovat. Znovu děkuji Šumavákovi, „for he’s a jolly good fellow“!
vodka by měla být, už z její definice, všude na světě, stejná. Několikanásobná destilace lihové zápary a mnohonásobná filtrace přes aktivní uhlí, téměř vylučuje kvalitativní rozdíl.
A to bylo právě umění jakési americké reklamní agentury, že dokázala přesvědčit zákazníky, že něco z definice bez chuti má lepší chuť.
U Vas uz je na panacka pozde. Ja si, s dovolenim, jednoho az tri zasunu. Rad se divam, jak se ta zmrzla vodka vlece z flasky. Na zdravi!
Na panack
Na panacka neni nikdy pozde!
Petre, vypuklo prave babi leto. Barvy hraji do zluto cervena, letosni uz je pitelna a kamar
OT: Opět vynikající text. Jeho nejslabším místem je nejspíš věta, kterou cituji:
Po pádu komunismu jsme uskutečnili fundamentální systémovou změnu (…)
http://neviditelnypes.lidovky.cz/esej-perspektivy-evropy-nachazejici-se-v-podruci-eu-fy6-/p_zahranici.aspx?c=A181012_165541_p_zahranici_wag
1010 — No, nevím. Pro mne je Michálek především Michálek, a teprve pak pirát. Nesmazatelný dojem ve mně zanechal už tehdy, když si systematicky tajně nahrával své kolegy (včetně šéfa).
Na panacka neni nikdy pozde!
Petre, vypuklo prave babi leto. Barvy hraji do zluto cervena, letosni uz je pitelna a kamaradi se sletaji na kus reci.
Ahoj Martine, zavidim, zavidim! Ale preju vam to! Podzim je krasny a hlavne po dobre urode trnek. Privezl jsem si flasku merunkovice, dal mi ji kamarad Franta Segrado. ( Ma nove CD.) A jeste jednu, trnkovou. Doufam, ze do Vanoc vydrzi.
OT: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Obrovske-selhani-vlady-s-vaznymi-dusledky-Pro-zapadni-politiky-a-bankere-jsme-jen-snadna-korist-Bude-muset-dojit-k-vyvlastnovani-ciziho-velkokapitalu-Sociolog-Petr-Hampl-hovori-555075 (titulku si prosím nevšímejte, jako obvykle v PL)
Jak už jsem sem psal, již před časem (snad tehdy kolem jeho kandidatury na předsedu Svobodných) jsem u Hampla pozoroval tendenci se (vědomě a úmyslně) radikalizovat. Jenomže ukázat, v čem konkrétně a přesně nemá pravdu, by dalo dost práce; mám dojem, že zatím se o to nikdo reálně nepokusil. (Co jsem sem kdysi psal o té jeho dělicí linii, samozřejmě nepočítám…) Možná nemá pravdu v uváděných číslech?
— — —
Je pro nás těžké si to uvědomovat, protože jsme mechanicky naučeni chápat zahraniční investice jako něco jednoznačně pozitivního. — Jo jo. To mi živě připomíná, jak se za mého dětství a zeleného mládí socialistické podniky chlubívaly, že vyrábějí na export…
— — —
Jinak tedy, o útrobách Svobodných mnoho nevím, ale snad právě tím, že o nich nevím prakticky nic, se mi teď z mého zpětného neinformovaného pohledu jeví, že zrovna ta zmíněná volba předsedy pro ně byla rozhodujícím okamžikem zlomu. Když si totiž porovnám intelektuální kvality Hampla a Pajonka, třeba schopnost systémového uvažování nebo myšlenkovou originalitu…
Pajonk jistě má i kvality, o kterých nevím; možná (ovšem spíše hypoteticky) kvality politické, které Hampl zjevně nemá. Jenže má-li je Pajonk, co jimi dosáhl?
1013 Vlasto nedá se srovnat. Idealizace komunismu i nacismu v části ruské a německé společnosti přežívá. O otrolářství už nesní ani Velký drak KKK.
původního qwertze si také pamatuji, jsem rád, že jsi tu…. já se ovšem přimlouvám za rozjebaný muslimský, nejen arabský, svět. Dokud si jdou po krku a my to jen přiživujeme nejadernou municí tak se ani trochu neošívám.
P.M. já si davám panáky už druhý den. Málem jsem Tě o weekendu navštívil. Byl jsem 80mil jižně od Asheville. Ale pak průser, Na I-26 jsem sebral nějaké debris tak blbě, že mi to prorazilo dolní hadici u chladiče. Já se kochal krajinou, střechu dole a nevšiml jsem si včas hlášky „coolant level low“ , a než jsem se procpal přes dvě leny na krajnici motor se svařil.Auto jsem nechal zatím odtáhnout kamarádovi do Salemu, hledám kdo by mi ho přivezl domů za cenu ojeté fordky a navíc hledám motor….sometimes the best plans of men and mice go awry..
Sakra, Dusane, to je maler! Byli jsme od sebe kousek, ja jsem byl predevcirem na pstruhy v Karoline na Nantahala River.
Dobré zas ráno… 2 P.M. ad 1015: „Kdyz kdosi pred deseti lety zvolil za presidenta Husseina Obamu,sklopili jsme usi.“ – Ten kdosi byl americký lid, tedy občané USA. Fullstop. Doufám, že nechcete tvrdit, že už tehdy vám tam volby zmanipuloval Putin nebo Rusáci. Ergo, dostali jste, co jste chtěli. Tedy většina z vás… A ten váš mírotvůrce a nositel Nobelovy ceny míru pak rozpoutal minimálně 8 válek… Asi se vám líbí, když se vaši kluci vraceji domů v pytlích… Jinak si to nedovedu vysvětlit… A když si tak vezmu rétoriku některých vašich představitelů, slyším za tím v pozadí Hitlera a Göbbelse. Takže asi tak.
2 Martin ad 1017 – no, když ho pan doktor Hřib z Hrádku neutřel včas do prostěradla, tak to se nedá nic platný… Když už, tak ho měl v raném mládí víc řezat…
2 Vlasta.on – nevzpomínám si, že bych kdykoli něco komentoval na blistech, neb z Čulíka je mi na blití i tak… Ale i na tehdejším Psu jsem se setkal s klonem svého nicku, shodu okolností obdobně odvozeného – přes mail jsme si to vysvětlili a on uznal, že jsem „služebně starší“… Dále už jsem ho nepotkal, nebo alespoň ne pod tímhle nickem…
2 Schumi ad 1027 – „V tom jeden blbec škrtne zpalovačem….“ – a to by se jako mělo stát co? Fluorovodík je prakticky nehořlavý (běžný zapalovač by opravdu nestačil), zato je silně žíravý, leptá sklo a keramiku a to poleptání je opravdu vážné a bolestivé…
Jinak – ten podzim je doslova a do písmene kýčovitý… V jasném slunečním dnu ty stromy přímo zářej všema barvama a fotozáběry stojej ve frontě a podbízej se jak laciná děvka… K pozitivům patří, že dle (červeného) burčáku soudě, letošní víno by mělo být mimořádně povedené… Na druhou stranu jsme zas o rok starší a blíže penálu… A nějak se toho kolem mě schumelilo letos moc, tak snad jedině Carpe diem!