aneb:
Co by dědeček nevyprávěl.
(autor: vpet)
O jedněch běžných prázdninách jednoho běžného léta, při běžné sobotní návštěvě běžné venkovní zábavy jsem, jako běžně, těšíc se na ne běžný odpočinek u pivka v pánské společnosti „starých“ kamarádů a spolužáků postával naproti vchodové bráně. Mezi přicházejícími byly i tři cca 18.leté dívenky. Dvě jsem znal. Byly to sestry, které bez pochybnosti patřily, určitě onoho běžného léta, k těm nejkrásnějším dívkám v tom, co můžeme nazvat běžnou spádovou oblastí Tanvaldu. Zamířily ke mně.
„Ahoj. Ty tady určitě čekáš zase na nějakou holku.“ S cukáním v koutcích úst jsem vše uvedl na pravou míru.
„Ale ne. Čekám na kluky ze Smržovky.“ Ta druhá, jako by neslyšela.
„Že ty si nedáš pokoj a nenajdeš si jenom jednu.“
To si samozřejmě zasloužilo patřičnou odpověď. Nasadil jsem smutnou až tragickou tvář umírajícího a jal se vysvětlovat.
„Když to máte těžký. Jak víš, tak jsem vrcholově sportoval a jako každý vytrvalec mám rozšířené srdce. Noo … a od té doby se mi tam, holky, ….. vejdete úplně všechny.“
Se smíchem se, všechny tři, otočily a s pozdravem a mávnutím rukou nad tím ubohým zatracencem odkráčely lovit mladé, naivní muže se srdcem, které mohou zaplnit. Tedy – to jsem si myslel …
Za další běžný týden na další běžné zábavě. Seděl jsem u stolu opuštěn kamarády, kteří se jali doufat, že by mohli narazit na nějaké zoufalé slečny, ochotné strávit se študými chudenty neprotěžovaných technických oborů zbytek večera, popřípadě noci. Podél stolů kráčela směrem ke mně nenápadně, ale opravdu nenápadně, nějaká neznámá slečna. U mě se zastavila a řekla:
„Ahoj.“
A stála … Ne, že bych normálně vypadal jako že umím počítat do deseti, ale v tu chvíli jsem musel vypadat opravdu pitomě.
„Ty mě nepoznáváš …“ konstatovala …
„Ne.“ Zavrtění hlavou. Upadl jsem do výrazu idiota.
„Já byla u toho, když jsis minule stěžoval na svoje nebohé srdce.“
Ne že bych, stejně jako „elita“ našich současných intelektuálů, dokázal inteligenci byť jen předstírat, ale začalo mi docházet. TA TŘETÍ!!! V tu chvíli jsem přepnul na automatiku. Nasadil rádoby oduševnělý úsměv a pozval ji, aby si přisedla. Potom už to bylo snadné. (Zvlášť když sama chtěla.) Je z Prahý, jde do posledního ročníku gymplu a tady je v xy přes víkendy s matkou atd. na chalupě.
Tenkrát ještě nebylo vzácností, že se na venkovských zábavách hrály klasické kance. Ty jsem, díky starostlivé péči mé matky, spočívající v odmítnutí kapesného a potravy, mimo věčné držkové, z tanečních ovládal. A zkopírovat tělo na tělo při ploužáku, mi bylo dáno od přírody. Říká se, že když si dva rozumí při tanci, budou si rozumět i v jiné, pro vztah důležité věci. Nemohu to s jistotou potvrdit. Tolik jsem toho nenatancoval. Tady, jak jsem později zjistil, to platilo. Velice rychle jsem také zjistil že mě, rozhodně v podpatcích, o něco převyšuje. To bylo, díky mé ztepilé postavě, běžné. Ale co bylo podstatnější, o mnoho mě převyšovala svým intelektem! To bylo úžasné zjištění. Odmítal jsem totiž uvažovat o svatbě. A když, tak jedině s chytrou holkou. Ta se pozná tak, že si mě vzít nechce. Měl jsem to ošetřené. Také se dalo předpokládat, že se znalostí choroby mého srdce a vzdálenosti bydliště ji nejde o nic jiného, než o romantické prázdninové dobrodružství.
S prvními příznaky svého omylu jsem se měl seznámit o pár hodin později. Jak ten večer dopadli moji kamarádi nevím. Já šel doprovodit slečnu z Prahý.
Další postup začal klasicky. Líbat? ANO! Ruce do horního patra? Noo, ano. Ale jinak STOP. A tohle, jak jsem už tenkrát s naprostou jistotou věděl, je postup slečen, které mají nebo o nich začínají uvažovat, s mladými muži naprosto nepočestné a zlé úmysly. Chtějí je donutit k většímu úsilí a připravit je o svobodu. TŮDLE ! Ale ten večer byl opravdu moc příjemný a cítil jsem se, naivně, pevný v kramflecích. A tak jsme se dohodli na další sobotě. Ten další víkend byl opět super a za odměnu jsem byl připuštěn o patro níž. Na další víkend jsme se dohodli jaksi samozřejmě. A ano! Došlo k naplnění … Od té doby jsme tancem trávili minimum času. Ne že by jsme pokud to šlo, nebyli spolu.
Krize nastala za asi další tři týdny. Při doprovodu v noci k ní domů jsem cítil, že začíná být, čím víc jsme se blížili, tím víc, nervózní. A před rozloučením to z ní vypadlo …
„Jestli chceš se mnou příští víkend být, tak si pro mě musíš přijít. Jinak mě matka nepustí a budu mít absolutní zákaz.“
Ani se nedivím, že se jí mírně podlomila kolena, když viděla jak jsem se zatvářil. Ale slíbil jsem to. Už jsem byl lapen. Aniž jsem si to připouštěl a ona uvědomovala. Slib jsem, strašně nervózní, splnil. V pátek v podvečer jsem zazvonil u dveří. Na základě Murphyho zákona měla zrovna v tu chvíli ke dveřím blíže matka. Tak jsem se ocitl, nepřipraven, tváří v tvář, přímo před úhlavním nepřítelem všech mladých mužů. Slušně jsem pozdravil. Situaci nezachránila ani tak přicházející slečna jako přiběhnuvší, ňafající pejsek nějaké čínské rasy. Úplně zpitomělý jsem mu, se slovy „Jé, ahoj smetáku.“ podal svoji přední packu. Skončil jsem s prokousnutým prstem … Ošetřování uvolnilo atmosféru a po mém odeslání do separé se matka s dcerou dohodli na postoji. Byl jsem přijat, jako doprovod, na milost.
Od té doby už byla naše setkání s dcerou, nikoliv s matkou, jakousi samozřejmostí. Jen jsem ji každou noc musel doprovodit, tak ke druhé hodině, domů aby bylo zachováno dekorum „posezení“. I její matce ale bylo jasné, že po většinu času zaujímají naše těžiště polohu s podstatně nižší potenciální energií.
Jedné noci se stalo, že zatímco naše těla (a můj mozek) odpočívala, zašeptala mi otázku.
„Můžeme spolu začít opravdu vážně chodit?“
Co jsem vlastně doposud dělal? Všechny víkendy měla rezervované jen pro sebe. Copak jsem si pro ni nedošel? Nepodstoupil jsem snad, kvůli ní, na smrt zoufalý zápas s tou krvelačnou bestií? Opustila mě schopnost předstírat i tu nejelementárnější inteligenci. Pronesl jsem ta nejpitomější slova v životě. A že jsem v tom přeborník.
„To se nesmí nikdy stát.“
Naštěstí mě neopustili atavistické instinkty a pronášel jsem je mezi polibky. Zůstala mi ležet v náruči … Dámy se teď na mě jistě zlobí. Ale nebojte, pomsta bude sladká. Navenek vše zůstalo stejné. Uvnitř samozřejmě ne.
Přišla zima. Já byl prakticky každý víkend někde na závodech. Jí matka kvůli maturitě držela zkrátka. A samotnou by ji za mnou stejně nepustila, když jsme spolu vážně nechodili. Dnes jsem přesvědčen, že ta otázka padla na její popud. Proč to ty matky dělají? Vyměňovali jsme si dopisy. V jednom z nich byla kartička s touto básní.
P O L I B E K
Tvůj polibek tak krátký, záhadný,
stíhá a štve mou fantazii
za tichých nocí i za rušných dní
dotekem darovaným žiji.
Už už chci zavřít víčka a být zas v objetí s tebou
Sladké moje zdání!
Vidina mizí! Opět dlouhý čas
Jen láska, jenom vyčerpání.
No řekněte pánové. Je možné nepropadnout tělem i duší? Jenomže já měl tělo, dva roky po vojně, na rozdávání a duši jsem, byť vzpouzející se, v tom záchvatu hlouposti a vzteku vyrazil za dveře.
Přišlo jaro a sním víkendové návštěvy. Z počátku méně časté, měla před maturitou. Jedné letní noci před „doprovodem“ mi na stolek položila zalepený, složený list, na kterém bylo napsáno: otevřít až po návratu. Proč jsem takový trouba? Proč právě v těchto případech slečnám vyhovím? Po otevření jsem četl:
N Á L A D A
Svou náladu teď přirovnávám
K čemu? Ke rtuti teploměru.
Je též pod bodem mrazu
A nikdo ji nikdy nepřinutí
Aby stoupla výš domluvami.
Však přilož svoji teplou dlaň či ret
a dýchni.
Uvidíš jak poskočí si hned
Jak v plamenné výhni.
Jen TY dokážeš co jiní nesvedli by
Pouhý pohled, očí tvých jas
Nutí mne, abych zaříkala tě sliby
Stále znovu, zas a zas.
Pak nadávám si.
Copak dokážeš splnit co jsi slíbila?
Musím, nebudu přec vypadat jak lhář.
Proto děláme ty voloviny,
Kterým se smějem když přejde čas.
Je to zvláštní
Tohle žití na zemi.
Samotný člověk být nechce
A přitom se bojí
Svazovat se s druhými.
Až jednoho dne řekne,
Ne, tak to už nejde dál
A jde blíž k tomu,
Co dosud stál opodál,
k tomu, co do života vstoupil jeho
nečekaně, avšak natrvalo.
Pak padnou první slova, sliby.
Ano sliby, neboť bez nich nelze žít.
A co nyní náladu přibilo mi k zemi?
Nesplněný slib.
Komu že jsem ho dala?
SOBĚ !
Svou špatnou náladu teď zavřu do škatulky.
Co sní udělám?
Nevím, však jedno vím přec jistě.
Již nikdy se nesmí dostat ven!
Aby mi bránila v započaté cestě.
Nálada špatná, energií spoutaná
V škatulku malou, neviditelnou
avšak těžkou.
Nikdo ji nedokáže odnést,
nikdo ji nedokáže zahodit.
A co ji takhle někde zapomenout.
Položit, odejít a již nikdy nehledat?
ZKUSME TO!
Kdyby to bylo alespoň v pátek, abych ji hned druhý den viděl, tak bych prostě kývl. Vždyť i na srdce rozšířené sportem, do kterého se vejdou všechny ženy světa, to byl těžký úder. Duše se zmítala. Odejít za ní do Prahy? Měla jistotu bytu po babičce sto padesát metrů od Václaváku. Ale přijít o svobodu a dobrodružný život? O cestování a lezení po horách? Vykašlat se na slibně se rozvíjející kariéru krajského šéftrenéra v biatlonu? (S tou jsem nakonec kvůli dalšímu studiu a změně zaměstnání stejně musel skončit. Ale to jsem tenkrát nevěděl.) A tak jsem dál půjčoval svoje tělo. Duše? Duše bloudila. Příště jsem dělal jako bych nic nečetl.
Přišla další zima podobná té minulé. Ona začala pracovat v jednom PZO, dál jsme si psali. V té době jsem byl na nějaké schůzce v Praze na UV Svazarmu, pod který biatlon, kvůli zbraním spadal. Po skončení jsem si řek, že ji překvapím. Z recepce v pasáži jí zavolali, že má návštěvu. Po schodech scházela s udiveným výrazem, kdo že to za ní mohl přijít. Když mě v davu poznala, vyhrklo z ní jen: „Vlastiku! Počkej. Počkej, hned jsem tu.“ Ani jsem nestačil otevřít ústa. Byla zpátky do pěti minut. (Myslíte, že by to Vatikán uznal za zázrak?) Strávili jsme spolu odpoledne. Šli, jistě čistě náhodou, okolo domu kde bydlela její babička. Tehdy již hodně vážně nemocná. S večerem mě přesvědčila, že mám přespat u nich. Bylo to podruhé, co jsem se potkal s její matkou. Bohužel, tentokrát bez přítomnosti toho zuřivého pejska. U výslechu na STB už jsem byl. Bylo to kvůli takovému drobnému nedorozumění, 12 stehů na hlavě od obušku a natržená tříselní šlacha v noci z 20. na 21. 8. 1978. Ten major byl, oproti její matce, velice milý, hodný a vstřícný člověk. Když jsem byl konečně, naprosto zdecimován, propuštěn na lože, slyšel jsem přes stěnu tento rozhovor.
„Mami, já jdu k Vlastikoj.“
„Ne. Kdybyste spolu chodili ….. „
„Mami!“
„Ne!“
Měl jsem touhu se do výslechové místnosti vrátit a říct, že nevím jak slečna, ale já sní vážně chodit chci. Ne kvůli té jedné noci. Ale opět se ukázalo jaký jsem zbabělec. Brzy ráno jsem odjel a dál spolu chodily jen dopisy.
V jednom byla přiložena kartička s tímto textem.
Sen o tobě probudil ve mě vzpomínku na krásné léto jednoho roku.
Milosrdný čas zahojil zklamání a tichá rezignace přehlušila krutou bolest.
Byla to pohádka?
Ale vždyť přeci babiččiny pohádky nekončívaly dříve,
dokud štěstí neusušilo slzy princezniny.
Plamen mé svíce obletuje noční motýl.
Připadám si též jako takový noční motýl,
který si připálil křídla v žáru Tvé lásky.
Jakási mlha padá mi z očí …
Ach bože, vždyť já pláču.
1048 PeSi dobré ráno
Fuj, muselo to být slyšet až u Tebe, chlapče, jak mi spadl kámen ze srdce. PeS a Čulík? Nějak jsem si to nedokázal dát dohromady, nicméně jsem raději mlčel anžto je to moderní, být v mládí komouš a pak se tak nějak obrodit …
1041 Zpátečníku
narazil jste na zajímavý fenomén. Chlubit se exportem. Troufám si tvrdit, že fenomén je to skrznaskrz komunistický a přetrvával ještě dobrých pár let po převratech v celém východním bloku. V Rusku to měli na nástěnkách ještě za Jelcina: „Експорт – лицо завода“.
Export, lico zavoda. Něco jako „Export, tvář podniku“.
Má celoživotní zkušenost mi ukázala zcela opačnou situaci. Klíčové je ovládnout – být první – na trhu domácím. Vývoz je pak již jen logickým „pokračováním a rozvíjením“ evidentně zdravého podnikání. Kdo je lůzrem na trhu vlastním, kde má všechny karty v ruce bude zakrátko supět i v exportu,, kde je jen jeden z mnoha soutěžících zahraničních a zároveň bojuje proti protivníkovi nejtěžšímu – producentu domácímu.
Dobré ráno vespolek,
jojo, potvrzuji, kýčovité barvy podzimu řádí u nás, impresionisti by z toho byi v deliriu i bez absinthu 🙂
Takže vyhrnout si rukávy a hurá zimovat zahrádku, než to začnou okusovat mrazíky…
Michálka mám taky zapsaného jako úlisného podrazáka, no dobře Pirátům tak, začínají se hezky vybarvovat. To klánie a porúbanie ve větších městech mi přijde fakt na hlavu, nějak mi přijde, že by vítěz měl „divide et impera“, a stávající hádanice jsou pod úroveň.
A stran muslimů – ano, pokud se mydlí mezi sebou DOMA, tak je mi to clkem egál – jejich kultura, jejich boj. ALe silně mi vadí, když to exportují…. proč jim tam chceme exportovat demokracii, když reciproční výměna není žádoucí ? Fakt mi přijde, že zatímco my to „vozime“ demokracii (a jim se to pochopitelně nelíbí), oni k nám vezou šaríu…
Dobré ráno,
jo, jo, Matzurko, již před válkou jsem o tom hovořila s okresním hejtmanem, že jsme se neměli mezi ty machometány montovat a měli jsme je nechat, ať si to dělají, jak chtějí.
konec konců, v čem je naše kultura tak úžasná, že je nutno ji cpát i těm, kdo ji nechtějí?
2 Matzurka ad 1053 – jo, Piráti… Jen jsem zvědav, kdy i dalším dojde, co je to za bandu zmrdů… Jinak se to prostě nazvat nedá…
1052 — Tu okrajovou zmínku o exportu jsem v 1041 a v 1:48 už tolik nerozvíjel, skimici. Ale samotné chlubení (těch podniků) a chvástání (stranovlády) mi na tom komunistické připadalo snad ještě tak nejméně. Nevím, proč by si kupříkladu nějaká švýcarská strojírenská firmička nemohla do švýcarských inzerátů psát, že vyváží do pěti kontinentů; je to jednoduchý jasný argument, a třeba jim pomůže pár kousků prodat navíc ještě v bezprostředním okolí, snadno, bez nákladů na transport a síť zástupců. Stejně tak si řeknu, že na cihlách firmy C možná cosi bude, když si je lidi kupujou eště tři sta kilometrů daleko, vzdor mnohem dražší dopravě.
Podobně před těmi plusminus 50 lety v okolí fabrik visívaly tehdejší billboardy (což byly plechové ručně malované tabule), sdělující, že např. Naše kapesníky vyvážíme do celého světa. Proč ne? Komunistické se mi to zdá býti až odtud dále. Ty exportní kapesníky si totiž člověk na domácím trhu koupit nemohl, nebo nanejvýš nějakou jejich entou jakost, odpad vyřazený z důvodu takové kvality, kterou by zahraniční zákazník nepřevzal. Tudíž nejenže výroba na export dělala z českých zákazníků zákazníky druhé kategorie — a lidi druhé kategorie –, ale ti se lidmi druhé kategorie stávali nejen vůči (proti nim mnohem bohatšímu) Západu, nýbrž i proti veškerému třetímu světu, resp. všem těm jeho zemím, kam se zdatným obchodním zástupcům ČSSR dařilo ty kapesníky umístit.
1054 maYdo
To je přece jasné. Bůh to požaduje (mladýmu Bushovi tak podle svých slov často o Iráku radil).
Je třeba svět a pronárody evangelizovat, tedy šířit dobrou zprávu. Z εὐάγγελος, tedy euángelos (neplést si s EU Angelou), eu-dobro, angelos-posel zpráv (messenger).
Od toho odvozené podstatné jméno εὐαγγέλιον – euangelion či evangelion či naše evangelium.
Bůh to holt chce, nic s tím naděláš, tak nefrflej a drž balónik.
No, tady už mrazíky zahrádku okousaly….
Rajžata snad v teple dojdou, ale papriky vzaly za svý.
Jazykové okénko ukončím, virbl, výletem do anglofonního světa, kde je dobrá zpráva známa coby „gospel“.
Kupodivu nikoliv od nabízejícího se God Spell, ale od staroanglického gōdspell = good spell dobrá zpráva – z bona annuntiatio, good announcement, dobrá zpráva.
1049 PeSi, to jsou zvláštnosti metabolismu při existnenci v naší autentické formě a ne toho fujtajblu v němž zde jsme nuceni přebývat. Fluor a vodík. Fluor je silně reagentní. A vodík a kyslík… Na vodičnatce máme nepěkný názor. Už i na základě rozhlasového a později televizního vysílání. Jak se ukázalo, realita je daleko horší.
2 Schumi – jo aha… Tak si jdi zopakovat chemii pro osmou třídu ZDŠ… Třeba se i něco nového dozvíš – třeba proč ti nevybuchne sůl kamenná, když si solíš polévku…
Před chemiky se skláním s pokornou úctou od té osmé třídy minimálně!
Zvláštní chlapíci a dívky žijící ve svých světech obklopeni moly, anglosasové krtky.
Tak ta zpráva o českém (okresním, Jablonec) zdravotnictví.
Lékaři. Chovali se profesionálně. Typická arogance byla v akceptovatelných mezích. Protáhli mě všemi možnými ECHO, CT, EEG, permanentně připojen na EKG. Mimo zesílené přepážky mezi srdečními komorami nechutně zdráv. Také jsem musel podstoupit dvoudenní speciální dietu na test kyseliny mandlovanilinové. Prý teoretická možnost vzácné rakoviny nervů v nadledvinkách. Výsledek bude znám za cca 3 týdny. Sami me objednali na magnetickou rezonanci. 6.12. Epilepsie vyloučena, mrtvička velice nepravděpodobná. Odbornost samozřejmě nedokážu posoudit, ale jako troubové mě rozhodně nepřipadali.
Sestry a ošetřovatelky. Bez vyjímky milé a vstřícné. Není co dodat.
Závěr. Kdyby mě nakonec strašně nenasrali (pan domácí promine) zákazem řízení dokud nezjistí proč se mi to občas stane, tak 9 bodů z 10.
Dobrý den. Dar československého lidu americkým pracujícím: Stálezářící Madlénka a Rýžová Kondy.
PeS – Byl jsem přesvědčen, ze jste to byl vy. Rozhodně někdo z „kolegů“ ze Psa. Pokud se pletu, tak se strašně omlouvám! 🙂 Já se tenkrát neudržel, když tam někdo napsal, že musel zavrhnout vzdělání. No a pak jsem se pustil do Čulíka, když napsal že cikánům musíme pomáhat protože sami si pomoci nedovedou. Ten článek se jmenoval „Zemědělci kontra sběrači“. V něm jsem Čulíka obvinil z implicitního superrasizmu. Aby to uveřejnil, tak jsem mu na závěr namazal med kolem huby. A to právě vyvolalo tu sarkastikou poznámku.
1061 PeSi, proč by měla, když už je to sloučené? Tak jako dihydrogenmonoxid oproti separé kyslíku a vodíku.
Aha! Takže chyba byla opravdu na blogu. A já myslel, že je mě, když se tam nemohu dostat. Teprve teď jsem dočetl. Ano, bylo mi divné že je po ránu tolik příspěvků.
>> 1046 Ta zacpa, ta zacpa. Mne to taky nekdy potrapi. Muj doctor mne poradil si vzit pred spanim tri, ctyri susene svestky. Zabira to. Byt nasrany a vsem hned po ranu blbe vynadat, opakuju blbe, je mozna taky dobre.
Svině kuna !!!!
Chtěl jsem vyměnit baterky v plašiči na pudičce. Hledal, kam ho odtáhla, odtáhl se ze štaflí a poroučel se i s nima.
Rychlá, CT + RTG lokte a zad a nyní pokoj na CHIR , prý na“pár dní“.
Jabka, plné sudy, auto a žena zůstaly .
Takže v Po odrict čurologa (zase dva měsíce !) a prezuti pneu.
Můžete mi všichni ….říkat Jasánku.
Avruk !!!!
Navíc :
Nestihli jsme předem oběd – výtečný guláš mé ženy -au !
Záda, loket a boule přicházejí k sobě – au au !!!
A dnes prý bez večeře – AUAUAU !!!
Šimone, to je teda krutý. Zvlášť ten guláš. Držím palce, ať se z toho brzo vylížeš. Nejlépe tak rychle, že se zatím guláš stihne rozležet.
😀 Taky katastrofický typ? 🙂 Rychlé uzdravení …
Není dneska třináctýho …. ?
Šimone, držte se, ať jste brzo doma a vše OK.
Teď jsem koukal na zprávy – placal si tam játra Fiala jako předseda nejúspěšnější strany. Ježíšmarjájózef to snad není možný, aby to bylo živý. ODS má v členské základně neuvěřitelný potenciál, když s tímhle v čele dokáže dosáhnout takových výsledků.
Šimone, Ty si umíš užívat! Třináctýho a leze na štafle.
Uzdrav se.
2 šimon – ach jo… Ty máš ale nápady… Tak se dej do pořádku co nejdříve…
Jinak – viděl jsem něco, nad čím marně dumám… Měli jsme sraz se spolužáky ze ZDŠ v jedné restauraci… Mimo nás tam bylo hafo jiných hostů a jedna dáma mě tam vyloženě zaujala… Jak jste možná viděli, koně zapřažení do kočáru v Praze, mají pod ocasem zavěšený takový speciální vak, aby nesrali na ulici. Nekecám, tadle dáma měla něco podobnýho… Plandavé kalhoty, měnící se mezi nohavicema ve vkusný vak – asi taky, aby nesrala na ulici, leč aby si to odnesla s sebou domů… Úžasně praktické… Kapacita aspoň 30 litrů… Smrad okolo ní nebyl, tak to asi dnes zatím nevyužila… No a zvonku vyzerala jako člověk, ne jako Heechee…
Jako moje máma. Ta v jednasedmdesáti trhala ze šraflí jablka, štafle se zvrhly, ona se pověsila za ruce na větev, koukla pod sebe a řekla si, že to není tak vysoko a skočila.
Zlomená ruka, dvě žebra a v nemocnici jim vykládala, že v mládí chodila do Sokola a tak si řekla, že ten skok dá. Nedala.
Šimone,že si ti v té nemocnici líbí, přiznej se! A ať tě brzy vykurýrujou.
Jinak koukám, že po dobu mé nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo, akorát striptér vyhrál nad práskačem…
Tak já si na třináctku stěžovat nemůžu…
Právě jsem do mrazáku nastrkala 4 balíčky hovězích plátků, tři balíčky masa na gulášek, dva velký kusy na pečení a jeden na vaření k omáčce, další maso mám pokrájený v lednici, abych ho podusila zítra s václavkama. NA plotně se táhne v hrnci žebro a morková kost a chladnou podušený houby na zítřek k obědu.
Teda, ty houby nic moc, pár klouzků ze zahrady, jeden pravák a pár václavek z lesa, ale celkově byl výjezd na chalupu velice úspěšný.
Příjemnej bonus je, že ten slizoun Herman nevyhrál, Bělobrádek taky ne a že na Andelu snad budou zas nějakou dobu blbnout jen sektáři v pátek v podvečer.
Takže to byl docela úspěšnej den….
Jen nevím, co s lojem, kterej jsme z toho masa při porcování okrájela…. je mi to líto vyhodit, ale lojový svíčky teda dělat nebudu.
Možná to přeškvařím a v zimě nabídnu ptactvu….
Souhlasím s předřečníkem. Ten tragéd v čele ODS a jeho kamarila si teď budou pískat, jak to dělají dobře. I když ve volbách do Senátu uspěli jiní.
Dobré zas ráno… 2 maYda – Ad okrájený lůj – pro ptactvo v zimě stačí jen protáhnout kousek loje provázkem nebo silnější niti a zavěsit, nejlépe pod nějakou stříšku. Sýkorky budou potěšeny…
No a jinak, lojové škvarky taky nejsou špatné, ale nejlépe za tepla, trochu posolit a opepřit…
2 martin ad 1082 – to je věc názoru… Já ho beru spíše jako šaška, než jako tragéda… Dementního šaška… Inu, co chceš od profesora politologie a navíc ještě z Brňa?
Děkuji všem za přání a hlavně shovívavost …
Snídaně : dva pryžové rohlíky , džem bez cukru ale s plastovými sladidly, 40% margarín.
Béžově hnědá brynda a jablkové neslazené pyré .
Ó jaká dobrota !
Sežráno i se staniolem….
Ten příběh by se mohl jmenovat „Pomsta pronsledované kuny“. 😉
1085 – bojuji s ní už přes rok, její řádění v autě mě stálo dva tisíce. Podařilo se mi jí vystvat do stodoly, kde z hambalku shazela vsechno svinstvo, ale jak dochazely baterky v plasici na půdě, tak se vrátila. Vsak ja ten plasic najdu a baterky vymenim. A pak ať mrzne v tom průvanu ve stodole !
Kamarád s kunou bojoval taky, rádio na půdě nepomohlo. Někdo mu poradil, aby si v ZOO vydyndal kablík tygřího trusu a rozházel ho na půdě. Prý to pomohlo.
samozčejmě KYBLÍK
1084 Já měl při té dietě jenom vařené maso s bramborem k obědu a jinak chleba s margarínem. Ovoce, zeleninu, sýry atd. jsem nesměl. Taky jsem všechno sněd. 🙂 Tedy mimo polévky. To byly nesolená špinavá voda. 🙂
1086 Šimon klein dobré ráno
A nepomohlo by na dveře přibít nějaký amulet, třeba mezuzu?
1080 Dělali jste maYdo zabijačku? Kráva je pravda trochu větší …. ani nevím, jestli se dělají kraví jitrnice a jelita?
Až pojedeš dnes z chalupy, zajeď si kus přes Pardubice – můžeš do mrazáku eventuelně umístit i nějakou koninu. Výborné masíčko. Guláš, biftek, ušlechtilá vybraná krmě …
Nojo, Šimone, jestli je to ta nemocnice se slony teď opět před branou, to jsme se těsně minuli. Ač nikoliv hospitalizován, v tomto týdnu jsem tam byl pečenej vařenej. Pozoruji, že v posledních letech se už také dost vyhýbám tomu někam spadnout; až to jednou přijde, příslušné reflexy budou již vymizelé a dopad o to horší. Přeji úspěšné a rychlé srůstání.
OT: Dva pěkné články (resp. článek a rozhovor) v Echu:
https://echo24.cz/a/S7wF7/cesi-jsou-historicky-uspesni-rika-nestor-ceskeho-dejepisectvi-robert-kvacek
https://echo24.cz/a/SvfhZ/pitha-koncentraky-zminovat-nemusel#disqusAnchor
Dobré ráno,
skimici, my ne, sousedky švagr. On vzdycky tu krávu, teda vlastně bejka, naporcuje do tašek po deseti kilech a prodává. Je to vcelku za výhodnou cenu a dobrý maso, žádnej velkochov. Koupili jsme si s bráchou dvě, něco jsme nechali v mrazáku na chalupě a o zbytek se šábli.
Z chalupy jsme přijeli už včera večer, takže odbočka přes Pardubice nebude 🙂 Stejně by se mi konina už do lednice nevešla.
zpátečníku, ty odkazy jsou přístupné jen pro předplatitele. Takže kdo není ochoten ochoten pustit nějakou tu korunu za předplatné, tak si moc nepočte.
1093 maYdo
Takže koupíš desetikilovou tašku krávy a doma se podíváš cos vlastně přivezla? Těsně po převratu jsem něco podobného viděl na okraji St Peterburgu. Přivezli mraženou krávy, položili vedle pásové pily na velikou plechem pobitou lavici a z té krávy krájeli příčně řezy. Co na tebeve frontě vyšlo, to jsi měla. Volba byla že chceš toho ca třícetimetrového řezu jen kus. Tak to řízl ještě na půl a jelo se dál.
Na pultech už v tom řeznictví byly jen obrázky a vzadu v rohu sud s kvašenými okurkami a druhej s kvašenými ryzci.
Ale ne, tu krávu řezník rozbourá a do těch tašek se to poměrně rozdělí. Kus zadního, kus předního, kus žebra atd….
Kvašený ryzce, to zní zajímavě. Brácha je nakládá jako okurkydo láku a sterilizuje a je to skvělý.
A zas ten Putin….
tohle je ale fakt výživný…. 😀 😀 😀
https://www.lidovky.cz/kultura/kdo-nenavidi-star-wars-za-utoky-na-posledniho-z-jediu-muzou-i-rusti-trollove.A181003_115607_ln_kultura_jto
mimochodem, všimněte si, že ta bývala komunistická říše šíří KRAJNĚ PRAVICOVÉ názory. Ten svět je fakt vzhůru nohama…
1092- o nějakých slonech nic nevim, v RZ jsem byl prikurtovany bez výhledu .
Ale je to ta „Zelenkova“ nemocnice v HavlBrodu.
Na saniťáky si davam zvyseny pozor ….
Dobrý den: Šimone, uzdravte se.
OT: Víte proč Šimon Petr zapřel Krista? Protože mu uzdravil tchyni.
Docela dobré zhodnocení kampaně: http://zdroj.cz/jirsa-belobradek-michalek
K volbám: O 1.000 hlasů u nás vyhrál Antibabiš, kterého jsem nechtěl a kterému jsem to v druhém kole hodil. Úspěch.
Ad pan sociolog Hampl: Myslím, že se snaží radit v SPD, podle svých stránek je konzultantem českých firem.
Rozhodl se využívat levicových příběhů – „jsme dojnou krávou Evropy“ – aniž by dodal proč. Protože nižší daň z příjmu právnických osob umožňuje zdanit zisky zde a ne např. v Německu.
S dotacemi, resp. investičními pobídkami korporacím má pravdu. Má pravdu i ve vysokém zdanění pracujících. Já se snažím o pozitivní příběh – jak vyřešit nespravedlnost, aby téměř všichni byli spokojeni – snížením daní chudým a zároveň zrušením dotací miliardářům. On se snaží říci podobné – v hospodě u kofoly bychom spolu asi souhlasili. Jen to říká negativním příběhem a mluví o vyvlastňování. Což je dle mého hloupost, pokud nechci být rudým komisařem.
K jeho působení u Svobodných: jsme de-facto „Stranou mírného pokroku“. Neměl šanci zaujmout dělovými čluny na obranu proti migrantům. Není to jeho chyba, jen si měl vybrat jiný elektorát. Již dříve jsem psal, že Svobodní nemají sílu jako ministr vnitra nebo zahraničí. Nemohou vydávat taková prohlášení jako premiér. To pan Hampl nepochopil. Vždy se najde někdo extrémější v projevech. Když to nebude Okamura, bude to Vandas nebo jiný provokatér.
1082 martin-tt
osobně nechápu jaký může mít kdo důvod ODS volit. Ten Senát nechávám stranou. Volí se tam totiž i lidé, kteří z nějakého lépe či hůře pochopitelného důvodu nechtěli převléknout kabát. Například Jarda Kubera, už je starý a stejně si dělá co chce, tak tam je to fuk, kde zrovna je.
Volit ale něco, co symbolizuje celým svým životem a karierou tak odporná existence jakou se mi jeví pan Petr Fiala, proč by toto měl volit konzervativně smýšlející volič – to mi hlava nebere.
Proč volit softcore eurohujery a pravdoláskovníky když je můžu volit rovnou v jejich hardcore podobě? Ačkoliv, pan Petr Fiala, drahnou dobu již v mladších letech přededa Paneuropa-Union Böhmen und Mähren (to jsou Kalergiho pokračovatelé) je vlastně harcore pravdoláskovník …
Ruku bych si musel počůrat a si na ní ještě plivnout!