aneb:
Co by dědeček nevyprávěl.
(autor: vpet)
O jedněch běžných prázdninách jednoho běžného léta, při běžné sobotní návštěvě běžné venkovní zábavy jsem, jako běžně, těšíc se na ne běžný odpočinek u pivka v pánské společnosti „starých“ kamarádů a spolužáků postával naproti vchodové bráně. Mezi přicházejícími byly i tři cca 18.leté dívenky. Dvě jsem znal. Byly to sestry, které bez pochybnosti patřily, určitě onoho běžného léta, k těm nejkrásnějším dívkám v tom, co můžeme nazvat běžnou spádovou oblastí Tanvaldu. Zamířily ke mně.
„Ahoj. Ty tady určitě čekáš zase na nějakou holku.“ S cukáním v koutcích úst jsem vše uvedl na pravou míru.
„Ale ne. Čekám na kluky ze Smržovky.“ Ta druhá, jako by neslyšela.
„Že ty si nedáš pokoj a nenajdeš si jenom jednu.“
To si samozřejmě zasloužilo patřičnou odpověď. Nasadil jsem smutnou až tragickou tvář umírajícího a jal se vysvětlovat.
„Když to máte těžký. Jak víš, tak jsem vrcholově sportoval a jako každý vytrvalec mám rozšířené srdce. Noo … a od té doby se mi tam, holky, ….. vejdete úplně všechny.“
Se smíchem se, všechny tři, otočily a s pozdravem a mávnutím rukou nad tím ubohým zatracencem odkráčely lovit mladé, naivní muže se srdcem, které mohou zaplnit. Tedy – to jsem si myslel …
Za další běžný týden na další běžné zábavě. Seděl jsem u stolu opuštěn kamarády, kteří se jali doufat, že by mohli narazit na nějaké zoufalé slečny, ochotné strávit se študými chudenty neprotěžovaných technických oborů zbytek večera, popřípadě noci. Podél stolů kráčela směrem ke mně nenápadně, ale opravdu nenápadně, nějaká neznámá slečna. U mě se zastavila a řekla:
„Ahoj.“
A stála … Ne, že bych normálně vypadal jako že umím počítat do deseti, ale v tu chvíli jsem musel vypadat opravdu pitomě.
„Ty mě nepoznáváš …“ konstatovala …
„Ne.“ Zavrtění hlavou. Upadl jsem do výrazu idiota.
„Já byla u toho, když jsis minule stěžoval na svoje nebohé srdce.“
Ne že bych, stejně jako „elita“ našich současných intelektuálů, dokázal inteligenci byť jen předstírat, ale začalo mi docházet. TA TŘETÍ!!! V tu chvíli jsem přepnul na automatiku. Nasadil rádoby oduševnělý úsměv a pozval ji, aby si přisedla. Potom už to bylo snadné. (Zvlášť když sama chtěla.) Je z Prahý, jde do posledního ročníku gymplu a tady je v xy přes víkendy s matkou atd. na chalupě.
Tenkrát ještě nebylo vzácností, že se na venkovských zábavách hrály klasické kance. Ty jsem, díky starostlivé péči mé matky, spočívající v odmítnutí kapesného a potravy, mimo věčné držkové, z tanečních ovládal. A zkopírovat tělo na tělo při ploužáku, mi bylo dáno od přírody. Říká se, že když si dva rozumí při tanci, budou si rozumět i v jiné, pro vztah důležité věci. Nemohu to s jistotou potvrdit. Tolik jsem toho nenatancoval. Tady, jak jsem později zjistil, to platilo. Velice rychle jsem také zjistil že mě, rozhodně v podpatcích, o něco převyšuje. To bylo, díky mé ztepilé postavě, běžné. Ale co bylo podstatnější, o mnoho mě převyšovala svým intelektem! To bylo úžasné zjištění. Odmítal jsem totiž uvažovat o svatbě. A když, tak jedině s chytrou holkou. Ta se pozná tak, že si mě vzít nechce. Měl jsem to ošetřené. Také se dalo předpokládat, že se znalostí choroby mého srdce a vzdálenosti bydliště ji nejde o nic jiného, než o romantické prázdninové dobrodružství.
S prvními příznaky svého omylu jsem se měl seznámit o pár hodin později. Jak ten večer dopadli moji kamarádi nevím. Já šel doprovodit slečnu z Prahý.
Další postup začal klasicky. Líbat? ANO! Ruce do horního patra? Noo, ano. Ale jinak STOP. A tohle, jak jsem už tenkrát s naprostou jistotou věděl, je postup slečen, které mají nebo o nich začínají uvažovat, s mladými muži naprosto nepočestné a zlé úmysly. Chtějí je donutit k většímu úsilí a připravit je o svobodu. TŮDLE ! Ale ten večer byl opravdu moc příjemný a cítil jsem se, naivně, pevný v kramflecích. A tak jsme se dohodli na další sobotě. Ten další víkend byl opět super a za odměnu jsem byl připuštěn o patro níž. Na další víkend jsme se dohodli jaksi samozřejmě. A ano! Došlo k naplnění … Od té doby jsme tancem trávili minimum času. Ne že by jsme pokud to šlo, nebyli spolu.
Krize nastala za asi další tři týdny. Při doprovodu v noci k ní domů jsem cítil, že začíná být, čím víc jsme se blížili, tím víc, nervózní. A před rozloučením to z ní vypadlo …
„Jestli chceš se mnou příští víkend být, tak si pro mě musíš přijít. Jinak mě matka nepustí a budu mít absolutní zákaz.“
Ani se nedivím, že se jí mírně podlomila kolena, když viděla jak jsem se zatvářil. Ale slíbil jsem to. Už jsem byl lapen. Aniž jsem si to připouštěl a ona uvědomovala. Slib jsem, strašně nervózní, splnil. V pátek v podvečer jsem zazvonil u dveří. Na základě Murphyho zákona měla zrovna v tu chvíli ke dveřím blíže matka. Tak jsem se ocitl, nepřipraven, tváří v tvář, přímo před úhlavním nepřítelem všech mladých mužů. Slušně jsem pozdravil. Situaci nezachránila ani tak přicházející slečna jako přiběhnuvší, ňafající pejsek nějaké čínské rasy. Úplně zpitomělý jsem mu, se slovy „Jé, ahoj smetáku.“ podal svoji přední packu. Skončil jsem s prokousnutým prstem … Ošetřování uvolnilo atmosféru a po mém odeslání do separé se matka s dcerou dohodli na postoji. Byl jsem přijat, jako doprovod, na milost.
Od té doby už byla naše setkání s dcerou, nikoliv s matkou, jakousi samozřejmostí. Jen jsem ji každou noc musel doprovodit, tak ke druhé hodině, domů aby bylo zachováno dekorum „posezení“. I její matce ale bylo jasné, že po většinu času zaujímají naše těžiště polohu s podstatně nižší potenciální energií.
Jedné noci se stalo, že zatímco naše těla (a můj mozek) odpočívala, zašeptala mi otázku.
„Můžeme spolu začít opravdu vážně chodit?“
Co jsem vlastně doposud dělal? Všechny víkendy měla rezervované jen pro sebe. Copak jsem si pro ni nedošel? Nepodstoupil jsem snad, kvůli ní, na smrt zoufalý zápas s tou krvelačnou bestií? Opustila mě schopnost předstírat i tu nejelementárnější inteligenci. Pronesl jsem ta nejpitomější slova v životě. A že jsem v tom přeborník.
„To se nesmí nikdy stát.“
Naštěstí mě neopustili atavistické instinkty a pronášel jsem je mezi polibky. Zůstala mi ležet v náruči … Dámy se teď na mě jistě zlobí. Ale nebojte, pomsta bude sladká. Navenek vše zůstalo stejné. Uvnitř samozřejmě ne.
Přišla zima. Já byl prakticky každý víkend někde na závodech. Jí matka kvůli maturitě držela zkrátka. A samotnou by ji za mnou stejně nepustila, když jsme spolu vážně nechodili. Dnes jsem přesvědčen, že ta otázka padla na její popud. Proč to ty matky dělají? Vyměňovali jsme si dopisy. V jednom z nich byla kartička s touto básní.
P O L I B E K
Tvůj polibek tak krátký, záhadný,
stíhá a štve mou fantazii
za tichých nocí i za rušných dní
dotekem darovaným žiji.
Už už chci zavřít víčka a být zas v objetí s tebou
Sladké moje zdání!
Vidina mizí! Opět dlouhý čas
Jen láska, jenom vyčerpání.
No řekněte pánové. Je možné nepropadnout tělem i duší? Jenomže já měl tělo, dva roky po vojně, na rozdávání a duši jsem, byť vzpouzející se, v tom záchvatu hlouposti a vzteku vyrazil za dveře.
Přišlo jaro a sním víkendové návštěvy. Z počátku méně časté, měla před maturitou. Jedné letní noci před „doprovodem“ mi na stolek položila zalepený, složený list, na kterém bylo napsáno: otevřít až po návratu. Proč jsem takový trouba? Proč právě v těchto případech slečnám vyhovím? Po otevření jsem četl:
N Á L A D A
Svou náladu teď přirovnávám
K čemu? Ke rtuti teploměru.
Je též pod bodem mrazu
A nikdo ji nikdy nepřinutí
Aby stoupla výš domluvami.
Však přilož svoji teplou dlaň či ret
a dýchni.
Uvidíš jak poskočí si hned
Jak v plamenné výhni.
Jen TY dokážeš co jiní nesvedli by
Pouhý pohled, očí tvých jas
Nutí mne, abych zaříkala tě sliby
Stále znovu, zas a zas.
Pak nadávám si.
Copak dokážeš splnit co jsi slíbila?
Musím, nebudu přec vypadat jak lhář.
Proto děláme ty voloviny,
Kterým se smějem když přejde čas.
Je to zvláštní
Tohle žití na zemi.
Samotný člověk být nechce
A přitom se bojí
Svazovat se s druhými.
Až jednoho dne řekne,
Ne, tak to už nejde dál
A jde blíž k tomu,
Co dosud stál opodál,
k tomu, co do života vstoupil jeho
nečekaně, avšak natrvalo.
Pak padnou první slova, sliby.
Ano sliby, neboť bez nich nelze žít.
A co nyní náladu přibilo mi k zemi?
Nesplněný slib.
Komu že jsem ho dala?
SOBĚ !
Svou špatnou náladu teď zavřu do škatulky.
Co sní udělám?
Nevím, však jedno vím přec jistě.
Již nikdy se nesmí dostat ven!
Aby mi bránila v započaté cestě.
Nálada špatná, energií spoutaná
V škatulku malou, neviditelnou
avšak těžkou.
Nikdo ji nedokáže odnést,
nikdo ji nedokáže zahodit.
A co ji takhle někde zapomenout.
Položit, odejít a již nikdy nehledat?
ZKUSME TO!
Kdyby to bylo alespoň v pátek, abych ji hned druhý den viděl, tak bych prostě kývl. Vždyť i na srdce rozšířené sportem, do kterého se vejdou všechny ženy světa, to byl těžký úder. Duše se zmítala. Odejít za ní do Prahy? Měla jistotu bytu po babičce sto padesát metrů od Václaváku. Ale přijít o svobodu a dobrodružný život? O cestování a lezení po horách? Vykašlat se na slibně se rozvíjející kariéru krajského šéftrenéra v biatlonu? (S tou jsem nakonec kvůli dalšímu studiu a změně zaměstnání stejně musel skončit. Ale to jsem tenkrát nevěděl.) A tak jsem dál půjčoval svoje tělo. Duše? Duše bloudila. Příště jsem dělal jako bych nic nečetl.
Přišla další zima podobná té minulé. Ona začala pracovat v jednom PZO, dál jsme si psali. V té době jsem byl na nějaké schůzce v Praze na UV Svazarmu, pod který biatlon, kvůli zbraním spadal. Po skončení jsem si řek, že ji překvapím. Z recepce v pasáži jí zavolali, že má návštěvu. Po schodech scházela s udiveným výrazem, kdo že to za ní mohl přijít. Když mě v davu poznala, vyhrklo z ní jen: „Vlastiku! Počkej. Počkej, hned jsem tu.“ Ani jsem nestačil otevřít ústa. Byla zpátky do pěti minut. (Myslíte, že by to Vatikán uznal za zázrak?) Strávili jsme spolu odpoledne. Šli, jistě čistě náhodou, okolo domu kde bydlela její babička. Tehdy již hodně vážně nemocná. S večerem mě přesvědčila, že mám přespat u nich. Bylo to podruhé, co jsem se potkal s její matkou. Bohužel, tentokrát bez přítomnosti toho zuřivého pejska. U výslechu na STB už jsem byl. Bylo to kvůli takovému drobnému nedorozumění, 12 stehů na hlavě od obušku a natržená tříselní šlacha v noci z 20. na 21. 8. 1978. Ten major byl, oproti její matce, velice milý, hodný a vstřícný člověk. Když jsem byl konečně, naprosto zdecimován, propuštěn na lože, slyšel jsem přes stěnu tento rozhovor.
„Mami, já jdu k Vlastikoj.“
„Ne. Kdybyste spolu chodili ….. „
„Mami!“
„Ne!“
Měl jsem touhu se do výslechové místnosti vrátit a říct, že nevím jak slečna, ale já sní vážně chodit chci. Ne kvůli té jedné noci. Ale opět se ukázalo jaký jsem zbabělec. Brzy ráno jsem odjel a dál spolu chodily jen dopisy.
V jednom byla přiložena kartička s tímto textem.
Sen o tobě probudil ve mě vzpomínku na krásné léto jednoho roku.
Milosrdný čas zahojil zklamání a tichá rezignace přehlušila krutou bolest.
Byla to pohádka?
Ale vždyť přeci babiččiny pohádky nekončívaly dříve,
dokud štěstí neusušilo slzy princezniny.
Plamen mé svíce obletuje noční motýl.
Připadám si též jako takový noční motýl,
který si připálil křídla v žáru Tvé lásky.
Jakási mlha padá mi z očí …
Ach bože, vždyť já pláču.
Senátní volby – zajímavé to bylo s Chalánkovou, dostala se do druhého kola o 5 hlasů – a v druhém kole vyhrála.
Musím říci, že druhé kolo jsem vynechal – eurohujer za ODS a mistostarosta rican za STAN bez jakehokoliv programu mi prisli tak nejak rovnocenna volba.
Mě poněkud uniká důvod toho pokřiku, že v druhém kole je málo voličů. Když „můj“ kandidát neprojde v prvním a ve druhém jsou dva stejně nevolitelní tak proč bych tam lezl? Viz pokřik, že Babiš nešel.
Jsem dnes pochopil, proč je na dostizích takových klisen. Žádná emancipace nýbrž veliká výhoda! Skáčou furt nějakým chroštím a hrdý lichokopytník si tak snadno může ošklivě orvat moudí ….
Šimone, v mládí, kdy jsem měl známého koželuha, jsem zmasakroval cca 18 kun a osm tchořů (dodnes z nich mám čepici). Kuna, tím, že vlastně nená ve výšinách nepřátele, je značně sebevědomá a tím pádem blbá. Pokud seženeš hobliny, železa menší velikosti a někokik sušených švestek, je tvoje. Bohužel bude živá a ty ji musíš něčím umlátit. Natáhneš železa, posypeš hoblinami a z výšky pohodíš sušené švestky. Snaž se netrefit spoušť. Potom už musíš pouze čekat a nedopustit, aby na půdu vylezla tvá osoba, pes, kočka, manželka a jiná zvířena, která by vlezla do pasti před kunou se slovy, „copak je to tu za bordel!“. Pokud je u tebe na půdě lasicovitá potvora na byt a sociální zařízení, měla by být do dvou dnů v železech. Ale to je pouze pro otrlé. Musíš posoudit, zda by tě pohled na chycené, takřka plyšové, zviřátko potěšil, nebo dovedl k infarktu.
Františku I
Vzhledem k tomu, že Šimona kleina včera připravila o guláš a musel k snídani požít jablečné pyré s meltou, dokážu si představit, že by plyšovou potvoru umlátil i v pozici ležmo z postele …
Dobré odpoledne,
stran kun se prý osvědčují psí chlupy. Já jsem jich měla chumáš i v autě pod kapotou, potom co mi okousaly kabely v motoru. Pokud míš, Šiimoně, někoho, kdo má psa, kterýho je nutno česat, tak ti jistě hrst věnuje. Sousedka zleva má dva skotský teriery a vyčesanými chlupy zásobuje celý okolí.
i když – vy jste vozili asi na chalupu i Sejlinku, tak nevím…. Ale u nás , dokud byl v baráku pes, kuny fakt nebyly. Ovšem pes tam byl, když se v baráku bydlelo trvale.
„osobně nechápu jaký může mít kdo důvod ODS volit. “
Já myslím, že ODS má problém, že v podstatě od privatizace a přestavby ekonomiky nemá co zajímavého nabídnout a těží ze své tehdejší pověsti a z toho, že řada voličů se uchyluje k volbě nejmenšího zla“ a hodí jim to ze zoufalství. )
Kdo nechce volit levicové strany, nemá důvěru v podivné nové partaje nevyjasněného charakteru a neurčitého programu, což bývají zajíci v pytli, z kterých se leckdy vyklube smrdutej tchoř nebo jen zazáří jako komaty a rozhádají se a zaniknou za jedno volební období a nechce volit ani strany otevřeně pravdoláskovní, ale je přesvědčen, že musí jít k volbám, tak mu jiná strana než ODS nezbývá.
Když se k tomu přidá jistý sentiment a víra, že je jen otázkou času, kdy se tam zase zjeví nějakej novej Klaus nebo aspoň rozumnej předseda a že přece jen je tam pár lidí, který se osvědčili, tak jim to nakonec hodí.
Videt ten kuní ksicht, jak se mrská v železech je moje bytostné přání…..kromě dříve řečeného i proto, že to pyré jsem mel teď i k večeři…..
Psi chlupy nepomahaji, protože kdyz jsem je rozmistil na hambalka byly za tyden na mlatu i s nasranou haldou od nasrané kuny. Nebyly bohužel dost smrtící.
Odpo jsem už sedel s rodinkou v nemocnicnim bufetu. Jak lzicka na muj jogurt, tak všechny lžičky ke kafi byly nezaměnitelně oznaceny jako hospital property – mely uprostred vyvrtanou dirku cca 2 mm v průměru.
Skoda, že jsem nevidel nikoho, kdo by si tam dával polevku…..
Lid Vysociny je lid razovity a ctí tradice….
1110 Šimone kleine
ten jogurt jste si v bufáči dal (předpokládám) po držkové polívce a řízku jako desert?
Provrtané lžičky je zvyk už z pradávna. Já jsem to poprvé viděl v Dobříši, někdy kolem roku 1958-60. Můj otec tam byl přes léto v tuberáckém sanatoriu a když jsme ho navštívili, tak nás vyvedl do cukrárny na zmrzlinu. Mně to u zmrzliny nevadilo, ale rodiče se nelichotivě vyjadřovali, když si míchali kávu.
Při míchání kávy by to snad také nemuselo vadit?
1111 – jak rad bych si dal držkovou, jeje !
Ale urcite ji nemeli a rizky dosud nejim, potažmo vse osmazene a v trojobalu…
Ad děravé lžičky – u jogurtu, zmrzliny a treba pyre, dřeně apod. to nevadi, u kafe jsem videl, ze také ne, ale ta polivka…proto jsem ani tu držkovou neshanel….
1114 Máte recht. Stejně to není zdravý ty řízky.
Kupodivu ta dřeň mi ani tak nevadí pokud to není slazený či s nějakýma hnusama. Připomíná mi to takové ty energetické slizy co občas v sedle polknu (po držkovce bych asi umřel 🙂 ). Jabkovej i banánovej docela ujdou …
Tak jsem na Parlamentních listech narazil na rozhovor s Milošem Bokem. Nová verze hymny. O tom celkem nic. Trocha pravdy, něco ublíženosti … Ale vzbudilo to ve mě chuť poslechnout si ho. Dlouhá verze se mi nelíbí. Mečení koz do žesťů není pro mně. Krátkou bych dokázal akceptovat. Ale poslechnul jsem si i jeho skladby a instrumentace. A to se mi libí. Budu stahovat. milosbok.com
1115 – je videt, že nám není souzeno spolu – řečeno starocesky – obcovat.
Za dobrou držkovou vás klidně udám, ony energoblivajzy naopak povazuji za obsah plivátka spolu s ústřicemi…..nejste výživovy managor zdejší polepš…chci říci nemocnice ?
šimone – buďme na něj hodní – on na kole pospíchá tak tychle a tak dlouho, že se nemůže zastavit a tak jen zaloví v kapse a pšoukne do sebe tubu Carbosnacku.
Držková se dvěma houskami a pivem – není nic lepšího. Už jako středoškolák jsem na ni chodil do masny pana Jenčíka na Národní třídě. Ona to byla sice socialistická Masna, ale pan Jenšík tam měl pult pro známé v podzemí a v přízemí za prodejnou byla jídelna. Pamětníci, hlaste se.
Jó, dršťková – to jsem měl zmáknuto na gymplu. Jednou za čas jsem se stavili s kámošem na poliklinice Zahradníkova, nechali si napsat papír o nevolnosti nebo nachlazení a už jsme šupajdili do hospody U Čápa na Obilňáku. Otvírali v 8.00 a měli skvělou dršťkovou a k ní čerstvé rohlíky a slušnou desítku.
Kdo nejí dršťkovou, není Čech! 🙂
Stejně je to zajímavý, dršťky v jiné podobě (např. zadělávané) mi nijak zvlášť nechutnají. Ale v polívce bych se jich užral. Bohobytelně s rohlíkem a pivem.
Jíst držkovou – v zásadě se jedná o souboj žaludků. Kdo z koho. Přesněji tedy jen částí toho druhého, jmenovitě rumen, reticulum a omasum. Abomasum snad zahazují i čeští kuchaři…
Ač obvykle sežeru na co přijdu, k dršťkám v jakékoliv podobě jsem nepřilnul.
Je otázka zdali dršťky jako takové do té polévky vůbec po tom všem vyvařování a vylévání přidávají nějakou chuť? Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlel.
Samotný ten paprikový základ je samozřejmě výborný a může v tom plavat cokoliv od masa přes ryby či houby.
Drzkova – jidelna na rohu Myslikove a Spálené – dnes zneuctena přítomností GES Electronics (to říkám jako bývalý elektrikář !).
Dale Masna naproti VZP na Vinohradské …tam navic famozni uzené ocasky…..pravda, ty jsem mohl bez ztraty dustojnosti jíst pouze v privatu….
Hergot, to mam hlad !….asi půjdu spát, ráno mám šanci na propuštění. Sice jeste mam mozek malilinko tocivý, ale doma je ten rozležený guláš….
TAk dobrou, Šimone, a ať ten guláš stihneš! Rozleželý bývá nejlepší.
Kuny – najít podle stop v prachu, kde seskakuje. tam dát železa ( já na ně nasypu trochu sena ). Druhá verze: zavěsit ty sušené švestky asi metr nad zem a dát železa pod to. Když se chytí, je nejjednodušší ji bacit motyčkou ( slabší povahy prominou).|Je dobré nechat mrtvolku na půdě, stane se z ní mumie a ostatní to cítí a nelezou tam. Mně lezou do balíků slámy, které mám na chalupě na půdě jako izolaci. Koupím v drogerce tak 3 lahvičky čpavkové vody, do víčka udělám malou dírku a když najdu noru, tak to tam vystříkám. Když si nechtěně trochu čuchnu, zbavím se rýmy, ale raději to nedělám. Druhou lahvičku ( s dírkou ve víčku) nechám v noře , třetí položím do přístupové cesty. Zkoušel jsem kde co, ale tohle funguje. Mám ješě lahvičku s trubičkou ve víčku a tu prostrčím slámou a čpavkovou vodu stříkám do místa, kde tuším, že má pelech. Většinou vyletí jako blesk, tváří se velmi popuzeně a půl roku je pokoj. Čpavek dole v chalupě není cítit , půdu mám dost větranou ( samá díra..). Dají se koupit docela fungující chytací klece, tam je problém s usmrcením chycené kuny. Strčit do sudu s vodou, po půl hodině vyndat a dát na půdu mumifikovat. Někam odvážet je sice projevem lásky k živým tvorům, ale v tomto případě pitomost. Navíc ji odvezete do cizího prostředí a to by mohlo mít negativní vliv na její psýchu.Lépe použít ten sud a pak ji dát tam, kde to zná. Bude vám sloužit i po smrti. Bojuji s nimi již desetiletí, žádný soucit není na místě!! Kuna je ale i přínosem tím, že vychytá myši a hryzce. Takže když neškodí doporučuji zachovat.
Ad 1056 – reklama ( prý skutečná) kartáčoven ( Havl. Brod?): Naše štětky do celého světa!
Dobré ráno a úspěšný pracovní i osobní týden nadcházející vám přeje škovránok skimic!
Dočista probuzený u snídaně politoložkou Dvořákovou na čt24, která se děsí vyprázdňujícho se středového spektra, kdy podle ní se ODS z liberálního středu posouvá stále více do až krajně (sic!) pravicové polohy.
Málem jsem spolkl skořápku od vajíčka na měkko !!!!
Co ta popletená osoba hulí ????
Dobré ráno vespolek,
skimici, třeba jen u politoložky nedošlo po ránu ke správnému vyprázdnění střevového spektra… Se vám divím, že to u snídaně posloucháte, nejste trochu sadomaso 🙂 ?
Dneska bude guláš !!!
Jsem juž zakleknut ve startovní pozici ( pravda, bolí mě celej člověk a ta boule na ucpávce krku nejvíc ) a čekám jen na propousteci glejt.
Na práci to ale dneska ještě není – drobné motoličné okamihy nejsou vyloučeny .
Dam si v bufetu kafe s děravou žlicí a budu čekat na dcerunku se ženou .
Dobrý den. Poslouchám Historie Plus – Boris Pasternak. Lepší než souška Dvořáková. Ta určitě pamatovala i krajně pravicové úchylky v normalizované KSČ mezi starými stalinisty.
Ohledně Bavorska jsem se na ČT24 doslechl, že AfD sebrala hlasy SPD a Zelení posílili díky přeběhlíkům od CSU. Logické.
Na děravých lžičkách se nedá vařit.
Šimone, príma! Guláš ti přeju, ale radši dnes nečardej! To chce klid!
1130 Šimone, když už žádné vylomeniny, bude dobře.
[1130] Gratuluji ke guláši!
Dobré ráno, připojuju se ke gratulantům a k nabádajícím, že žádné vylomeniny.
Skimici, dobře Ti tak, aspoň víš, že nemáš poslouchat takový jurodivý osoby po ránu. Čt 24 k snídani, to jsou fakt divný chutě.
Tak odtud vítr vane oghledně šojdrové sirotků….
„„Chybí nám společná definice solidarity. Navrhnul jsem Maďarům, Čechům, Polákům a dalším, aby přijali alespoň děti bez doprovodu, bez rodičů, bez rodiny. Považuji za skandální, že to někdo odmítá, když Evropa skýtá na jejich ochranu prostor,“ odpověděl Juncker.“
Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/jean-claude-juncker-predseda-evropske-komise-migranti-deti-sirotci-cesko-1q5-/zahranicni.aspx?c=A181014_210642_zahranicni_mpl
Soudruh Juncker si patrně přihnul trochu více a v hlavě se mu zrodil nápad. A soudružka šojdrová hned přispěchala, aby si šplhla….. Možná závidí Zemanovi a chce si taky vysloužit objetí 😀
Maydo, zdá se že panu Junckerovi se rozvázal jazyk víc než by chtěl. Takto přijímači syrských sirotků vypadají jen jako bruselští podržtaškové, kteří si chtějí udělal oko u velkého evropského vůdce.
Připomínám: nikdo nezakazuje těm, kteří chtějí druhým pomáhat toto činit. Byť kromě pomoci musí z této pomoci ještě platit daň, ale toto jsem zde zmiňoval 100x.
Tak ono se to nabízelo i bez Junckerova neposlušného jazyka. 😀
Lidi jako Juncker nebo šojrová nechtějí nikomu pomáhat. Oni chtějí, aby jiní pomáhali na svoje náklady a oni aby za to byli oslavováni a velebeni.
Kdyby chtěli pomáhat, tak to dělají a nekecají o tom, co by měli druzí nebo republika.
A juncker by měl držet hubu, za to odhalení marxovy sochy by měl chodit kanálama a ne se navážet do cizího státu. Jsem zvědavá, jetsli bude mít ministr zahraničí koule na tolik, any mu to připomněl. Ale dost o tom pochybuju.
Čí ministr zahraničí?
Zatímco Juncker si cintá pentli ohledně syrských sirotků,
jsou SA vyráběny stovky těchto v Jemenu… bez zájmu spravedlivě se rozhořčujících médií…
Šimone,
užijte si gulášek a s rekonvalescencí nespěchat 🙂
Skimici ad 1115
– já v sedle občas polknu jednu, dvě, velké vodky, v krajním případě ze sedlové brašny Johnnie Walkera z letecké flašky…
To pak nemusím u křoví sesedat… 😉
Skimici ad 1128 – co by? Popisuje skutečný stav: Z vedení ODS se stávají středoví extremisté… 😉 😀 😀
Tak pokud jde o ty sirotky…
Juncker nás strhal, že máme být solidární se starými zeměmi EU a přijímat migranty…
vidím řešení:
http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/vice-nez-polovina-nemcu-chce-emigrovat-kdo-si-je-vezme/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku
Když budou mít alespoň milion v Kč, nabídl bych jim azyl…
1141 – dobrá otázka, skimici. Myslela jsem toho našeho, co je ve vládě ČR. Ale je otázka, jetsli to zrovna můj ministr… Zájmy eunie mu asi budou bližší, než zájmy daňových poplatníků v republice.
Perlička: paní z ODS včera na ČT24 povídala, že platby zemědělcům letos dosáhnout 60mld. Společně s dotacemi a příspěvky na OZE bychom tu Qattarskou sníženinu mohli zavodnit za rok. Založit Českou západoegyptskou společnost, od Egypta koupit Západní poušť a tam postavit ráj na zemi …
1147 nickname
Co zase při pondělku vymýšlíte??? Nemáte snad co na práci? Projeďte si ISO, jestli je aktualisované, ze skladu odstraňte staré kostlivce.
Teď nadávaj že je tam vedro a vy byste je zas nejradši utopil, v každém případě budou remcat, že je moc vlhko. Až budou remcat že maj hlad, pošlete jim snad hejno kobylek?
Že Vy jste dostal nějakej flek v EU a tak si zkoušíte to poručíme-větru-dešti zatím nanečisto verbálně?
Andrea Pfeffer Ferkl – jéé, tu znám. Taková všudybylka. Vůbec se nedivím, že je momentálně v ANO. Je vždy momentálně tam kde je 🙂 🙂 🙂
Gratuluji nickname, veliká posila v Puppregionu ….
Já myslím že se na velkou, ale opravdu velkou migrační vlnu musíme opravdu připravit. A nedělám si srandu!
Budou k nám imigrovat bílí, heterosexuální, křesťanští a ateističtí muži a ženy z celé Evropy. Jenom musíme vymyslet, jak v tom zabránit Němcům. Ti by k nám totiž neimigrovali, ale pod touto záminkou nás opět obsazovali.
Že to vidím černě? Nooo … Já už se toho, snad, nedožiji. Tak si snad pro jednou mohu vzít příklad z klimatologů, ne? 😉