aneb:
Co by dědeček nevyprávěl.
(autor: vpet)
O jedněch běžných prázdninách jednoho běžného léta, při běžné sobotní návštěvě běžné venkovní zábavy jsem, jako běžně, těšíc se na ne běžný odpočinek u pivka v pánské společnosti „starých“ kamarádů a spolužáků postával naproti vchodové bráně. Mezi přicházejícími byly i tři cca 18.leté dívenky. Dvě jsem znal. Byly to sestry, které bez pochybnosti patřily, určitě onoho běžného léta, k těm nejkrásnějším dívkám v tom, co můžeme nazvat běžnou spádovou oblastí Tanvaldu. Zamířily ke mně.
„Ahoj. Ty tady určitě čekáš zase na nějakou holku.“ S cukáním v koutcích úst jsem vše uvedl na pravou míru.
„Ale ne. Čekám na kluky ze Smržovky.“ Ta druhá, jako by neslyšela.
„Že ty si nedáš pokoj a nenajdeš si jenom jednu.“
To si samozřejmě zasloužilo patřičnou odpověď. Nasadil jsem smutnou až tragickou tvář umírajícího a jal se vysvětlovat.
„Když to máte těžký. Jak víš, tak jsem vrcholově sportoval a jako každý vytrvalec mám rozšířené srdce. Noo … a od té doby se mi tam, holky, ….. vejdete úplně všechny.“
Se smíchem se, všechny tři, otočily a s pozdravem a mávnutím rukou nad tím ubohým zatracencem odkráčely lovit mladé, naivní muže se srdcem, které mohou zaplnit. Tedy – to jsem si myslel …
Za další běžný týden na další běžné zábavě. Seděl jsem u stolu opuštěn kamarády, kteří se jali doufat, že by mohli narazit na nějaké zoufalé slečny, ochotné strávit se študými chudenty neprotěžovaných technických oborů zbytek večera, popřípadě noci. Podél stolů kráčela směrem ke mně nenápadně, ale opravdu nenápadně, nějaká neznámá slečna. U mě se zastavila a řekla:
„Ahoj.“
A stála … Ne, že bych normálně vypadal jako že umím počítat do deseti, ale v tu chvíli jsem musel vypadat opravdu pitomě.
„Ty mě nepoznáváš …“ konstatovala …
„Ne.“ Zavrtění hlavou. Upadl jsem do výrazu idiota.
„Já byla u toho, když jsis minule stěžoval na svoje nebohé srdce.“
Ne že bych, stejně jako „elita“ našich současných intelektuálů, dokázal inteligenci byť jen předstírat, ale začalo mi docházet. TA TŘETÍ!!! V tu chvíli jsem přepnul na automatiku. Nasadil rádoby oduševnělý úsměv a pozval ji, aby si přisedla. Potom už to bylo snadné. (Zvlášť když sama chtěla.) Je z Prahý, jde do posledního ročníku gymplu a tady je v xy přes víkendy s matkou atd. na chalupě.
Tenkrát ještě nebylo vzácností, že se na venkovských zábavách hrály klasické kance. Ty jsem, díky starostlivé péči mé matky, spočívající v odmítnutí kapesného a potravy, mimo věčné držkové, z tanečních ovládal. A zkopírovat tělo na tělo při ploužáku, mi bylo dáno od přírody. Říká se, že když si dva rozumí při tanci, budou si rozumět i v jiné, pro vztah důležité věci. Nemohu to s jistotou potvrdit. Tolik jsem toho nenatancoval. Tady, jak jsem později zjistil, to platilo. Velice rychle jsem také zjistil že mě, rozhodně v podpatcích, o něco převyšuje. To bylo, díky mé ztepilé postavě, běžné. Ale co bylo podstatnější, o mnoho mě převyšovala svým intelektem! To bylo úžasné zjištění. Odmítal jsem totiž uvažovat o svatbě. A když, tak jedině s chytrou holkou. Ta se pozná tak, že si mě vzít nechce. Měl jsem to ošetřené. Také se dalo předpokládat, že se znalostí choroby mého srdce a vzdálenosti bydliště ji nejde o nic jiného, než o romantické prázdninové dobrodružství.
S prvními příznaky svého omylu jsem se měl seznámit o pár hodin později. Jak ten večer dopadli moji kamarádi nevím. Já šel doprovodit slečnu z Prahý.
Další postup začal klasicky. Líbat? ANO! Ruce do horního patra? Noo, ano. Ale jinak STOP. A tohle, jak jsem už tenkrát s naprostou jistotou věděl, je postup slečen, které mají nebo o nich začínají uvažovat, s mladými muži naprosto nepočestné a zlé úmysly. Chtějí je donutit k většímu úsilí a připravit je o svobodu. TŮDLE ! Ale ten večer byl opravdu moc příjemný a cítil jsem se, naivně, pevný v kramflecích. A tak jsme se dohodli na další sobotě. Ten další víkend byl opět super a za odměnu jsem byl připuštěn o patro níž. Na další víkend jsme se dohodli jaksi samozřejmě. A ano! Došlo k naplnění … Od té doby jsme tancem trávili minimum času. Ne že by jsme pokud to šlo, nebyli spolu.
Krize nastala za asi další tři týdny. Při doprovodu v noci k ní domů jsem cítil, že začíná být, čím víc jsme se blížili, tím víc, nervózní. A před rozloučením to z ní vypadlo …
„Jestli chceš se mnou příští víkend být, tak si pro mě musíš přijít. Jinak mě matka nepustí a budu mít absolutní zákaz.“
Ani se nedivím, že se jí mírně podlomila kolena, když viděla jak jsem se zatvářil. Ale slíbil jsem to. Už jsem byl lapen. Aniž jsem si to připouštěl a ona uvědomovala. Slib jsem, strašně nervózní, splnil. V pátek v podvečer jsem zazvonil u dveří. Na základě Murphyho zákona měla zrovna v tu chvíli ke dveřím blíže matka. Tak jsem se ocitl, nepřipraven, tváří v tvář, přímo před úhlavním nepřítelem všech mladých mužů. Slušně jsem pozdravil. Situaci nezachránila ani tak přicházející slečna jako přiběhnuvší, ňafající pejsek nějaké čínské rasy. Úplně zpitomělý jsem mu, se slovy „Jé, ahoj smetáku.“ podal svoji přední packu. Skončil jsem s prokousnutým prstem … Ošetřování uvolnilo atmosféru a po mém odeslání do separé se matka s dcerou dohodli na postoji. Byl jsem přijat, jako doprovod, na milost.
Od té doby už byla naše setkání s dcerou, nikoliv s matkou, jakousi samozřejmostí. Jen jsem ji každou noc musel doprovodit, tak ke druhé hodině, domů aby bylo zachováno dekorum „posezení“. I její matce ale bylo jasné, že po většinu času zaujímají naše těžiště polohu s podstatně nižší potenciální energií.
Jedné noci se stalo, že zatímco naše těla (a můj mozek) odpočívala, zašeptala mi otázku.
„Můžeme spolu začít opravdu vážně chodit?“
Co jsem vlastně doposud dělal? Všechny víkendy měla rezervované jen pro sebe. Copak jsem si pro ni nedošel? Nepodstoupil jsem snad, kvůli ní, na smrt zoufalý zápas s tou krvelačnou bestií? Opustila mě schopnost předstírat i tu nejelementárnější inteligenci. Pronesl jsem ta nejpitomější slova v životě. A že jsem v tom přeborník.
„To se nesmí nikdy stát.“
Naštěstí mě neopustili atavistické instinkty a pronášel jsem je mezi polibky. Zůstala mi ležet v náruči … Dámy se teď na mě jistě zlobí. Ale nebojte, pomsta bude sladká. Navenek vše zůstalo stejné. Uvnitř samozřejmě ne.
Přišla zima. Já byl prakticky každý víkend někde na závodech. Jí matka kvůli maturitě držela zkrátka. A samotnou by ji za mnou stejně nepustila, když jsme spolu vážně nechodili. Dnes jsem přesvědčen, že ta otázka padla na její popud. Proč to ty matky dělají? Vyměňovali jsme si dopisy. V jednom z nich byla kartička s touto básní.
P O L I B E K
Tvůj polibek tak krátký, záhadný,
stíhá a štve mou fantazii
za tichých nocí i za rušných dní
dotekem darovaným žiji.
Už už chci zavřít víčka a být zas v objetí s tebou
Sladké moje zdání!
Vidina mizí! Opět dlouhý čas
Jen láska, jenom vyčerpání.
No řekněte pánové. Je možné nepropadnout tělem i duší? Jenomže já měl tělo, dva roky po vojně, na rozdávání a duši jsem, byť vzpouzející se, v tom záchvatu hlouposti a vzteku vyrazil za dveře.
Přišlo jaro a sním víkendové návštěvy. Z počátku méně časté, měla před maturitou. Jedné letní noci před „doprovodem“ mi na stolek položila zalepený, složený list, na kterém bylo napsáno: otevřít až po návratu. Proč jsem takový trouba? Proč právě v těchto případech slečnám vyhovím? Po otevření jsem četl:
N Á L A D A
Svou náladu teď přirovnávám
K čemu? Ke rtuti teploměru.
Je též pod bodem mrazu
A nikdo ji nikdy nepřinutí
Aby stoupla výš domluvami.
Však přilož svoji teplou dlaň či ret
a dýchni.
Uvidíš jak poskočí si hned
Jak v plamenné výhni.
Jen TY dokážeš co jiní nesvedli by
Pouhý pohled, očí tvých jas
Nutí mne, abych zaříkala tě sliby
Stále znovu, zas a zas.
Pak nadávám si.
Copak dokážeš splnit co jsi slíbila?
Musím, nebudu přec vypadat jak lhář.
Proto děláme ty voloviny,
Kterým se smějem když přejde čas.
Je to zvláštní
Tohle žití na zemi.
Samotný člověk být nechce
A přitom se bojí
Svazovat se s druhými.
Až jednoho dne řekne,
Ne, tak to už nejde dál
A jde blíž k tomu,
Co dosud stál opodál,
k tomu, co do života vstoupil jeho
nečekaně, avšak natrvalo.
Pak padnou první slova, sliby.
Ano sliby, neboť bez nich nelze žít.
A co nyní náladu přibilo mi k zemi?
Nesplněný slib.
Komu že jsem ho dala?
SOBĚ !
Svou špatnou náladu teď zavřu do škatulky.
Co sní udělám?
Nevím, však jedno vím přec jistě.
Již nikdy se nesmí dostat ven!
Aby mi bránila v započaté cestě.
Nálada špatná, energií spoutaná
V škatulku malou, neviditelnou
avšak těžkou.
Nikdo ji nedokáže odnést,
nikdo ji nedokáže zahodit.
A co ji takhle někde zapomenout.
Položit, odejít a již nikdy nehledat?
ZKUSME TO!
Kdyby to bylo alespoň v pátek, abych ji hned druhý den viděl, tak bych prostě kývl. Vždyť i na srdce rozšířené sportem, do kterého se vejdou všechny ženy světa, to byl těžký úder. Duše se zmítala. Odejít za ní do Prahy? Měla jistotu bytu po babičce sto padesát metrů od Václaváku. Ale přijít o svobodu a dobrodružný život? O cestování a lezení po horách? Vykašlat se na slibně se rozvíjející kariéru krajského šéftrenéra v biatlonu? (S tou jsem nakonec kvůli dalšímu studiu a změně zaměstnání stejně musel skončit. Ale to jsem tenkrát nevěděl.) A tak jsem dál půjčoval svoje tělo. Duše? Duše bloudila. Příště jsem dělal jako bych nic nečetl.
Přišla další zima podobná té minulé. Ona začala pracovat v jednom PZO, dál jsme si psali. V té době jsem byl na nějaké schůzce v Praze na UV Svazarmu, pod který biatlon, kvůli zbraním spadal. Po skončení jsem si řek, že ji překvapím. Z recepce v pasáži jí zavolali, že má návštěvu. Po schodech scházela s udiveným výrazem, kdo že to za ní mohl přijít. Když mě v davu poznala, vyhrklo z ní jen: „Vlastiku! Počkej. Počkej, hned jsem tu.“ Ani jsem nestačil otevřít ústa. Byla zpátky do pěti minut. (Myslíte, že by to Vatikán uznal za zázrak?) Strávili jsme spolu odpoledne. Šli, jistě čistě náhodou, okolo domu kde bydlela její babička. Tehdy již hodně vážně nemocná. S večerem mě přesvědčila, že mám přespat u nich. Bylo to podruhé, co jsem se potkal s její matkou. Bohužel, tentokrát bez přítomnosti toho zuřivého pejska. U výslechu na STB už jsem byl. Bylo to kvůli takovému drobnému nedorozumění, 12 stehů na hlavě od obušku a natržená tříselní šlacha v noci z 20. na 21. 8. 1978. Ten major byl, oproti její matce, velice milý, hodný a vstřícný člověk. Když jsem byl konečně, naprosto zdecimován, propuštěn na lože, slyšel jsem přes stěnu tento rozhovor.
„Mami, já jdu k Vlastikoj.“
„Ne. Kdybyste spolu chodili ….. „
„Mami!“
„Ne!“
Měl jsem touhu se do výslechové místnosti vrátit a říct, že nevím jak slečna, ale já sní vážně chodit chci. Ne kvůli té jedné noci. Ale opět se ukázalo jaký jsem zbabělec. Brzy ráno jsem odjel a dál spolu chodily jen dopisy.
V jednom byla přiložena kartička s tímto textem.
Sen o tobě probudil ve mě vzpomínku na krásné léto jednoho roku.
Milosrdný čas zahojil zklamání a tichá rezignace přehlušila krutou bolest.
Byla to pohádka?
Ale vždyť přeci babiččiny pohádky nekončívaly dříve,
dokud štěstí neusušilo slzy princezniny.
Plamen mé svíce obletuje noční motýl.
Připadám si též jako takový noční motýl,
který si připálil křídla v žáru Tvé lásky.
Jakási mlha padá mi z očí …
Ach bože, vždyť já pláču.
Skimic ji zná, ale já ne. Takhle to dopadá, kdyžnickname při snídani poslouchá rozhlas a při večeři televolevizi …
A taky jsem se rozhodl že doplním ten závěr ke „Chvilce poezie …“
Rezignoval jsem. Tedy v jednom z dopisů byla taková drobná, provokativní podpásovka a tak jsem s plazením po kolenou zase nechtěl spěchat. Ale byl jsem k tomu odhodlán. S jarem opět na víkend přijela a strávila ho se mnou. Jenže starých zvyků se člověk těžko zbavuje a těsně před tím jsem udělal strašný průšvih. Tak strašný, že i já věděl jak je strašný. (Ne. Nebylo to těhotenství jiné slečny.) Už nikdy se mi neozve. Už nikdy mě nebude chtít vidět. Kdyby mě náhodou potkala, tak mě ostentativně mine jako vykradenou výlohu. Asi za měsíc přišel dopis. Že by neudržela „svoji špatnou náladu ve škatulce“? Ne! Že přijede na víkend a můžeme se vidět na zábavě ve Zlaté Olešnici. Ne u mě ale na zábavě. Mělo mě to trknout. Ale jsem holt rozumově poněkud slabší. Přesto jsem se tam plížil jako pes před výpraskem. Ale jakoby nic. Ó, jak jsme mi muži naivní! Padnul nějaký decentní polibek. „Pojedeme?“ Drze jsem se zeptal. Bez zaváhání souhlasila.
Já věděl, že silnice vede vedle jejich chalupy. Ale zase ta rozumová nedostatečnost. Neuvědomil jsem si, že ona to samozřejmě ví taky a že s tím počítá. Už jsem napsal, že byla mnohem inteligentnější než já.
Když jsem chtěl minout cestu k jejich chalupě, ozvalo se strohé a kategorické: ZASTAV!!! Žaludek v krku, srdce v kalhotech, mozek na cestách ….
„Tak co mi k tomu řekneš!?“
Vždyť ona mi ještě dává šanci! A vlastně nechtěla tak moc. Abych se styděl. A to jsem se tedy styděl! Každý chlap by mě politoval. Ženská ne. Abych se jasně vyjádřil a rozhodl. To jsem chtěl taky. Ale pod tlakem? Ta mužská ješitnost … A abych se přiznal a kál. A to jsem kvůli tomu studu nedokázal … Jen jsem hloupě žvatlal. Když toho měla dost tak vystoupila, naposledy se na mě podívala a odešla do tmy zanechávajíc mě mému osudu ….
A tak se milá vnoučata stalo, že jste na tento svět mohla přijít právě vy.
1151 quivis
taky bys znal, kdyby …
Ono když jsou veliké faktury, klienta si pozveš a s ním pohovoříš, kávu popiješ a štrůdl s vanilkovým sosem posvačíš, případně šnekací vidličkou pod uchem laškovně pošimráš aby se zase napřesrok objevil a ne že mu to suše pošleš mailem s malinkou doušku o případné arbitráži na konci 🙂
O.T. kdo máte rádi kyselý cucavý bonbony, doporučujiod firmu Candy Dynamics a její produkt Toxic Waste (Hazardously Candy), co to prodávaj v krabičce co připomíná kontejner na toxický odpad.
https://www.toxicwastecandy.com/product/sour-candy-banks/
Žlutý citronový jsou nejlepší. Koupil jsem si to minule do letadla kvůli cucání při přistávání anžto jsem měl už na letišti zalehlé ucho.
Zhruba když se vysunuly klapky, s kolegyní jsme to strčili do úst. Začal jsem se chechtat jak má křivou tlamu a ona se popadala za žaludek (nemá břicho), že se šklebím jak debil 🙂 Zhruba po dvou minutách to přejde, ale poslední minutu se to zas vrátí.
To já neznám, my měli za lienta stát a ten šneky nejdl…
quivis,
v těchto případech jsem byl vzácně klientem já. A se mnou není žádná starost protože jím všechno 🙂
Vždyť jsi říkal, že dršťkovku né!?!
To mě mate. Paní Ferklová je s těmi, kteří dokázali, že to dokáží. Tj. mají love. Pro ní to jsou kavky. Ale proč ODS?
Zdravím z dálného východu.
Tuž, Ostrava je kraj razovitý, a mít auto s pražskou SPZ a parkovat na poněkud vedlejším místě, navíc vedle Stodolní – to si přímo říká o malér: https://ostrava.idnes.cz/krumpac-policie-strecha-bmw-dpz-/ostrava-zpravy.aspx?c=A181015_090832_ostrava-zpravy_jaga
🙂
K volbám nedodám nic, to tak, abyste se do mě strefovali! – ačkoli u nás se volilo jen do komunálu. Přece jen si neodpustím malé hodnocení – PeSi – máš-li problém s vysokým tlakem, dále nečti – v sousedním městě, baště to postupně ČSSD, KSČM a posléze ANO – zvítězila ODS. Snad poprvé od r. 1990. Tak nevím, že by to bylo těmi, kdo za ODS (a nejen ODS, ale i všemi ostatními stranami a uskupeními) kandidovali a lidi je znají?
Jo, když Pan Bůh dopustí i motyka spustí. 😉
no jo, Dano, tam, kde se lidi znají, to takhle funguje.
V Praze je problém, že když už někoho znám , tak v drtivé většině případů jde o takový osoby, který tam člobvěk vidět nechce. a včil mudruj, jak volit… Podle partaje? Podle ksichtu? Podle „programu“, což jsou obvykle jen všeobecný sliby, který jsou s volbama zapomenuty…..
1160 – quivisi, máte na mysli krumpáč nebo volby?
Ale já si jinak zas tak nestěžuju…. Horší to snad nebude, Babiš nijak drtivou převahu nezískal a komunisti nejsou v senátu.
ještě kdyby se tam nedistalo to použitý zboží z prezidentský volby,a le s tím se halt jeden musí smířit, protože díky prezidentský kampani mají náskok a lze předpokládat, že si vyberou obvod, kde je hodně podpořili v prezidentskej volbě a že si jejich fanoušci budou chtít vynahradit neúspěch a tak mají vítězství prakticky jisté.
Mně by se líbilo, aby nemohli do parlamentu kandidovat neúspěšní kandidáti z přezidentké volby. Připadá mi, že to má svou logiku. Zejména když jde o lidi, vytahaný odevšad jak králíky z klobouku a bez zkušeností z praktický politiky.
MaYdo, jak jsme vedli řeč na Šumavě, nejen na venkově. I v Praze – v místních částech, mají voliči možnost sledovat, jak si vedou zvoleni zástupci a pak jim to spočítat. Uznávám, situace ve Velké Praze je rovna asi tak situaci u nás ve volbách do Parlamentu.
1157 quivis,
čti pořádně! Říkal jsem že držkovku nejím v sedle, tedz v sedle kola, když abych se alespoň trochu projel, musím napřed během půl hoďky dojet pod kopec za další půlhoďku vystoupat nějakých 700 výškových metrů anžto dole je děsný vedro. Zhruba v té době Tě přestanou trápit buzeranti či Fiala a máš i trochu hlad v nohách. Ten sliz v žaludku udržíš, držkovku ne. Jsem tu dával nedávno, že jsem chcípal z Klobouků do Trenčína po zakloktaný zelňačce a to je to přitom v zásadě po rovině.
Když se pak vrátím, držkovkou s rohlíkem a piven nepohrdnu ačkoliv kdyby mi místo toho někdo nabídl třeba mořskýho ježka, budu raději 🙂 Jím ale fakt zhruba všechno kromě mlíkový polívky a kromě vichřic z friťáků. Pokud mi to nechutná, umím do toho alespoň nenápadně dloubat a na talíři to různě přeskupovat.
[1161] Jojo, Hurda, Jančík, Novotný. Seznam oranžgutánů se mi nechce vypisovat.
Ještě jsem zapomněla: A ten slizoun Herman se tam taky nedostal. 🙂
tak co si přát víc?
MaYdo – a kde mají tu zkušenost získat? Mně to připadá, jako při přijímacím řízení do práce: Nemáte praxi, nelze vás přijmout. Já naopak beru zvolení těch dvou jako zkušební dobu, kdy se ukáže, na co vlastně mají.
[1168] Třech.
1169 – jo, pardon, toho přímo zvoleného jaxi neberu, ten už se odkopal. 😉
Dano, místní část Praha 5, kde jsem voličem, má cca 85.000 tisíc voličů, kandidovalo několik stovek lidí a z toho se volilo se 43 zastupitelů.
Vážně myslíš, že je v lidskejch silách všechny sledovat, jak si vedou a proklepnout si pořádně ty, co kandidují poprvé? Pokud tedy člověk má určitý priority jako práci nebo rodinu a nechce mít tu politiku na prvním místě?
no, mně nepřipadá v politice nejšťastnější zrovna postup, kdy se dotyčnej nejdřív zviditelňuje na co nejvyšší funkci a když se tam neosvědčí nebo ji nedostane, tak postupuje níž a níž.
Být prezidentem, to by měl být závěr politikovy kariery.
Jak můžem být na živu? https://www.novinky.cz/zena/zdravi/485721-nevinne-pusobici-navyky-ktere-ve-skutecnosti-mohou-ohrozovat-lidske-zdravi.html
[1170] Mně připadaj odkopaní všichni ;o}
Nejmíň ten náš striptér.
Dano,
Ostrava je vskutku region razovity, ale myslím, že skimic si předtavoval polechtání šnekací vidličkou trochu jinak 🙂
Nebo jim na Stodolní zbaštil všechny šneky … 😀 ?
[1172] Bylo by zajímavé, kdyby neuspěli do senátu a teď se ucházeli o místo ponocného.
Praxi mohou neúspěšní kandidáti získat v komunální politicie, jenže to halt není spojeno s takovými prebendami a chce to občas i něco dělat a tak se tam pánům pochopitelně nechce. Navíc hrozí, že se neosvědčí ani tam, přitom senát je jistý a dobrý bydlo.
Když přijde studentík ze školy, taky nejdřív dělá ty nejjednosdušší věci, pak složitější a nějakou dobu to trvá, než může dělat vedoucího projektanta. někteří té mety nedopsáhnou a někteří ani nechtějí, protože ne každému to sedí. Někteří ase na tovydrápou, ale nemají na to a dělají to blbě.
Ale dát tu funkci nějakýmu nadšenci, kteej se na to třese a přitom ty zkušenosti nemá, to by je průser na sto procent.
1173 – já jsem ztracenej případ, mám jeden e-mail, kam mi chodí všechno.
Stran čištění zubů jsem znala jednu, co si je čistila dvakrát denně dvacet minut. Ano, opravdu dvacet a to i v polních podmínkách na chalupě u pumpy.
1178 maYda
to má něco do sebe. Mlčí tedy každý den skoro hodinu.
Jo, to sice něco do sebe má, ale ona si to vynahrazovala nba procházce s dětma.
To jsme couraly lesem třeba dvě hodiny a ona mlela, mlela, mlela, furt děti na něco upozorňovala, obšírně vysvětlovala, recitovala básničky, prospěvovala písničky a děti neposlouchaly a lítaly kolem, protože byly vycvičený, že matka mluví pořád a že to je jen nějaká taková běžná zvuková kulisa.
poslouchala jsem to jen já, protože mi nic jinýho nezbylo a byla jsme z těch procházek uondanější, než když jsem lezla na Slavkovský štít.
(1163) Taky by šlo omezit kandidování ženských, zrzavých, členů SSM, novinářů, architektů, … – u všech by se našla nějaká logika. proč to vše nechávat na voličích? 😛
(1171) Všechny? Proklepávat si členy KSČ(M), ČSSD, SPD, …., mi přijde zhola zbytečné, všech 43 se tam taky nedostane, takže deset prvních u jedné, maximálně dvou stran nebo hnutí. Při troše internetu práce na dvě hodinky.
1181 Aero
žejo? Já tu obálku otevřel a provedl prvotní zběžné vytřídění. Bum. Nikdo mi nezbyl.
Co s tím? Volit jsem chtěl.
S děsným vnitřním úpěním jsem to probral Tvým systémem znovu, něco jsem během půl hoďky zaškrt a další půlhoďku si pečlivě myl ruce a vykloktal si ústa první lahví otevřené skotské co mi padla pod ruku 🙂
Já kloktal až večer na Šumavě, rum Diplomatico. Dřív to nešlo, řídil jsem. 🙂
“ Při troše internetu práce na dvě hodinky.“
A kde je budeš hledat? Na jejich facebooku? Na stránkách strany, která je nominuje? JAk poznáš u někoho nového, že třeba nezamlčel členství v KSČ? Že ty nformace o sobě udává pravdivý? JAk z toho poznáš, jetsli je dotyčnej úplatnej, srab, korouhvička?
Jirko, předběhl jsi mne. Sklopec, sud s vodou a utopenou kunu jsem chtěl doplnit dnes.
Vlasto, jak jsme byli blbí. Když jsem tě četl, tak jsem si pomyslel: Jako přes kopírák. Pouze ty básničky jsem psával já. Pravda, fungovaly.
Tak jsem si po dlouhé době zkoušel čestinu. Myslím na Seznamu. Získal jsem jednu hrubku. Stálo tam cosi, že roboti se (snad) účastnili výstavy. Přiznám se, že měkké i mne v tomto případě děsí. Robot jako záležitost neživotná se snad skloňuje podle vzoru hrad, to znamená, že roboty. Tím pádem i „účastnily“. Babo raď. Škoda, že tu není Rpuť. Přítel po telefonu z ÚPJČ z toho byl také pěkně vyvalený, ale tvrdil, že když autor použil u robota koncovku životnou, musí být i sloveso s „i“, i když je to blbost. Koukám, že se mám stále co učit.
„Já kloktal až večer na Šumavě, rum Diplomatico. “
Škoda Dilomatica, za to, že podporuješ tento prohnilý a zkurvený systém učástí u voleb zasloužíš jen tuzemskej rum. 😀 😀 😀
No, fakt je, Fondry, že mi připadí jaksi přirozenější „roboti“ než „roboty“ a pak je i vcelku logické.
Ale ono asi jde o kontext…. V Čapkově RUR jsou vcelku přirozeně roboti, protože mají většinu atributů živých bytostí, jen uměle vyrobených. TAkže „roboti zaútočili…“ vypadá přirozeně a kdyby se chtěli kulturně vzdělávat, nevicím důvod, proč by se čapkovi roboti nemohli zúčastnit výstavy.
Ale když jde o ten robot, co máš doma v kuchyni, takm je požití životných koncovek divné. Takovej robot se především neúčastní výstavy, ale může být vystavován.
„Na výstavě byli vystaveni kuchyňští roboti“ je ovšem nějaké divné. Tady vypadá líp “ byly vystaveny kuchyňské roboty.“
Zajímavý problém 🙂
MaYdo,nechci vám kazit radost, ale slizoun Herman bez korýtka nezůstane. Protože Čižinský ve sněmovně složí mandát, posadí se na jeho sesli on. Je to jen na rok, ale každý den dobrý.
Opravuji: na 3 roky!
Jel jsem po páté domů a poslouchal Radiožurnál s Pokorným. Půl hodiny tam měl presidenta Zemana.
Musím přiznat, že ač jsem moc rád, že tam místo něj není třeba Schwarzenberg či Drahoš nebo dokonce ten obnažující se lékař, styl Zemanovy mluvy mě již začíná unavovat. Vím, že od něj nemůžu očekávat slušné chování a inteligentní úvahy pronášené hezkým jazykem jako například od presidenta Klause ale Zemanova úroveň je až hrůzostrašně sestupná.
Slova jako blbečkové, zmrdi v rádiu od presidenta opravdu neočekávám.A že se dodnes nenaučil vyslovovat Pussy (Riot) a stále říká „pasy“ mě již doopravdy uráží. To už není neschopnost se to naučit vyslovit správně, to je imho lenost.
A lenost, to je moc zlá vlastnost.
[1181] KSČ(M) chápu, ČSSD do komunálek už míň a SPD už vůbec ne.
Proč kdekdo bere Okamuru jako fuj? Pro mne je až za komunisty, zelenými nebo piráty.
[1188] Volby byly loni. Sesli může udržet skoro celé tři roky.
No jo, no, nic není dokonalý. Ale on si vždycky nějaký korejtko najde a jít dělat náhradníka do sněmovny je taková cena outěchy.
Jinak, pánové, pro případ, že byste chtěli kráčet s módou, malá inspirace na jaro od firmy Gucci :
https://www.expres.cz/foto.aspx?r=dx-viral&c=A181015_121830_dx-viral_stes&foto=STE76afa8_96953833710173_5902393870641004544_n.jpg
1194 maYdo
tady se asi nechytneš. Buziků tu v hospodě asi tolik nebude.
Já se samozřejmě modelům nedivím. Toto je Alessandro Michele, který tam za módu zodpovídá.
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/27/Alessandro_Michele_for_Gucci_%28cropped%29.jpg
Fešák. A proč se nechává fotit v dámském pyžamu?
Tdy jim to taky sluší
https://fashionista.com/.image/c_limit%2Ccs_srgb%2Cfl_progressive%2Cq_auto:good%2Cw_700/MTQ2NTY5NjM3ODY4MzQ5MzAz/gettyimages-627912308.jpg
Ten druhý je Jared Leto. Miluke Obamu, je vegan a má rád zviřátka.
miluje Obamu? To má teda blbý, Obama je hetero a šťasně ženat s Michele….
1198 maYda
Well, nobody’s perfect.
(1186) Venezuelskej. Odpovídající zásluhám.
(1191) Honzo, nebylo seřazeno dle pořadí. Prostě jedna ze stran pro mne nepřijatelných. Za zelené, Piráty a další jsou tam ty tečky.
(1197) Kdyby vypadali a chovali se „normálně“, nikdo nic nekoupí.