aneb:
Co by dědeček nevyprávěl.
(autor: vpet)
O jedněch běžných prázdninách jednoho běžného léta, při běžné sobotní návštěvě běžné venkovní zábavy jsem, jako běžně, těšíc se na ne běžný odpočinek u pivka v pánské společnosti „starých“ kamarádů a spolužáků postával naproti vchodové bráně. Mezi přicházejícími byly i tři cca 18.leté dívenky. Dvě jsem znal. Byly to sestry, které bez pochybnosti patřily, určitě onoho běžného léta, k těm nejkrásnějším dívkám v tom, co můžeme nazvat běžnou spádovou oblastí Tanvaldu. Zamířily ke mně.
„Ahoj. Ty tady určitě čekáš zase na nějakou holku.“ S cukáním v koutcích úst jsem vše uvedl na pravou míru.
„Ale ne. Čekám na kluky ze Smržovky.“ Ta druhá, jako by neslyšela.
„Že ty si nedáš pokoj a nenajdeš si jenom jednu.“
To si samozřejmě zasloužilo patřičnou odpověď. Nasadil jsem smutnou až tragickou tvář umírajícího a jal se vysvětlovat.
„Když to máte těžký. Jak víš, tak jsem vrcholově sportoval a jako každý vytrvalec mám rozšířené srdce. Noo … a od té doby se mi tam, holky, ….. vejdete úplně všechny.“
Se smíchem se, všechny tři, otočily a s pozdravem a mávnutím rukou nad tím ubohým zatracencem odkráčely lovit mladé, naivní muže se srdcem, které mohou zaplnit. Tedy – to jsem si myslel …
Za další běžný týden na další běžné zábavě. Seděl jsem u stolu opuštěn kamarády, kteří se jali doufat, že by mohli narazit na nějaké zoufalé slečny, ochotné strávit se študými chudenty neprotěžovaných technických oborů zbytek večera, popřípadě noci. Podél stolů kráčela směrem ke mně nenápadně, ale opravdu nenápadně, nějaká neznámá slečna. U mě se zastavila a řekla:
„Ahoj.“
A stála … Ne, že bych normálně vypadal jako že umím počítat do deseti, ale v tu chvíli jsem musel vypadat opravdu pitomě.
„Ty mě nepoznáváš …“ konstatovala …
„Ne.“ Zavrtění hlavou. Upadl jsem do výrazu idiota.
„Já byla u toho, když jsis minule stěžoval na svoje nebohé srdce.“
Ne že bych, stejně jako „elita“ našich současných intelektuálů, dokázal inteligenci byť jen předstírat, ale začalo mi docházet. TA TŘETÍ!!! V tu chvíli jsem přepnul na automatiku. Nasadil rádoby oduševnělý úsměv a pozval ji, aby si přisedla. Potom už to bylo snadné. (Zvlášť když sama chtěla.) Je z Prahý, jde do posledního ročníku gymplu a tady je v xy přes víkendy s matkou atd. na chalupě.
Tenkrát ještě nebylo vzácností, že se na venkovských zábavách hrály klasické kance. Ty jsem, díky starostlivé péči mé matky, spočívající v odmítnutí kapesného a potravy, mimo věčné držkové, z tanečních ovládal. A zkopírovat tělo na tělo při ploužáku, mi bylo dáno od přírody. Říká se, že když si dva rozumí při tanci, budou si rozumět i v jiné, pro vztah důležité věci. Nemohu to s jistotou potvrdit. Tolik jsem toho nenatancoval. Tady, jak jsem později zjistil, to platilo. Velice rychle jsem také zjistil že mě, rozhodně v podpatcích, o něco převyšuje. To bylo, díky mé ztepilé postavě, běžné. Ale co bylo podstatnější, o mnoho mě převyšovala svým intelektem! To bylo úžasné zjištění. Odmítal jsem totiž uvažovat o svatbě. A když, tak jedině s chytrou holkou. Ta se pozná tak, že si mě vzít nechce. Měl jsem to ošetřené. Také se dalo předpokládat, že se znalostí choroby mého srdce a vzdálenosti bydliště ji nejde o nic jiného, než o romantické prázdninové dobrodružství.
S prvními příznaky svého omylu jsem se měl seznámit o pár hodin později. Jak ten večer dopadli moji kamarádi nevím. Já šel doprovodit slečnu z Prahý.
Další postup začal klasicky. Líbat? ANO! Ruce do horního patra? Noo, ano. Ale jinak STOP. A tohle, jak jsem už tenkrát s naprostou jistotou věděl, je postup slečen, které mají nebo o nich začínají uvažovat, s mladými muži naprosto nepočestné a zlé úmysly. Chtějí je donutit k většímu úsilí a připravit je o svobodu. TŮDLE ! Ale ten večer byl opravdu moc příjemný a cítil jsem se, naivně, pevný v kramflecích. A tak jsme se dohodli na další sobotě. Ten další víkend byl opět super a za odměnu jsem byl připuštěn o patro níž. Na další víkend jsme se dohodli jaksi samozřejmě. A ano! Došlo k naplnění … Od té doby jsme tancem trávili minimum času. Ne že by jsme pokud to šlo, nebyli spolu.
Krize nastala za asi další tři týdny. Při doprovodu v noci k ní domů jsem cítil, že začíná být, čím víc jsme se blížili, tím víc, nervózní. A před rozloučením to z ní vypadlo …
„Jestli chceš se mnou příští víkend být, tak si pro mě musíš přijít. Jinak mě matka nepustí a budu mít absolutní zákaz.“
Ani se nedivím, že se jí mírně podlomila kolena, když viděla jak jsem se zatvářil. Ale slíbil jsem to. Už jsem byl lapen. Aniž jsem si to připouštěl a ona uvědomovala. Slib jsem, strašně nervózní, splnil. V pátek v podvečer jsem zazvonil u dveří. Na základě Murphyho zákona měla zrovna v tu chvíli ke dveřím blíže matka. Tak jsem se ocitl, nepřipraven, tváří v tvář, přímo před úhlavním nepřítelem všech mladých mužů. Slušně jsem pozdravil. Situaci nezachránila ani tak přicházející slečna jako přiběhnuvší, ňafající pejsek nějaké čínské rasy. Úplně zpitomělý jsem mu, se slovy „Jé, ahoj smetáku.“ podal svoji přední packu. Skončil jsem s prokousnutým prstem … Ošetřování uvolnilo atmosféru a po mém odeslání do separé se matka s dcerou dohodli na postoji. Byl jsem přijat, jako doprovod, na milost.
Od té doby už byla naše setkání s dcerou, nikoliv s matkou, jakousi samozřejmostí. Jen jsem ji každou noc musel doprovodit, tak ke druhé hodině, domů aby bylo zachováno dekorum „posezení“. I její matce ale bylo jasné, že po většinu času zaujímají naše těžiště polohu s podstatně nižší potenciální energií.
Jedné noci se stalo, že zatímco naše těla (a můj mozek) odpočívala, zašeptala mi otázku.
„Můžeme spolu začít opravdu vážně chodit?“
Co jsem vlastně doposud dělal? Všechny víkendy měla rezervované jen pro sebe. Copak jsem si pro ni nedošel? Nepodstoupil jsem snad, kvůli ní, na smrt zoufalý zápas s tou krvelačnou bestií? Opustila mě schopnost předstírat i tu nejelementárnější inteligenci. Pronesl jsem ta nejpitomější slova v životě. A že jsem v tom přeborník.
„To se nesmí nikdy stát.“
Naštěstí mě neopustili atavistické instinkty a pronášel jsem je mezi polibky. Zůstala mi ležet v náruči … Dámy se teď na mě jistě zlobí. Ale nebojte, pomsta bude sladká. Navenek vše zůstalo stejné. Uvnitř samozřejmě ne.
Přišla zima. Já byl prakticky každý víkend někde na závodech. Jí matka kvůli maturitě držela zkrátka. A samotnou by ji za mnou stejně nepustila, když jsme spolu vážně nechodili. Dnes jsem přesvědčen, že ta otázka padla na její popud. Proč to ty matky dělají? Vyměňovali jsme si dopisy. V jednom z nich byla kartička s touto básní.
P O L I B E K
Tvůj polibek tak krátký, záhadný,
stíhá a štve mou fantazii
za tichých nocí i za rušných dní
dotekem darovaným žiji.
Už už chci zavřít víčka a být zas v objetí s tebou
Sladké moje zdání!
Vidina mizí! Opět dlouhý čas
Jen láska, jenom vyčerpání.
No řekněte pánové. Je možné nepropadnout tělem i duší? Jenomže já měl tělo, dva roky po vojně, na rozdávání a duši jsem, byť vzpouzející se, v tom záchvatu hlouposti a vzteku vyrazil za dveře.
Přišlo jaro a sním víkendové návštěvy. Z počátku méně časté, měla před maturitou. Jedné letní noci před „doprovodem“ mi na stolek položila zalepený, složený list, na kterém bylo napsáno: otevřít až po návratu. Proč jsem takový trouba? Proč právě v těchto případech slečnám vyhovím? Po otevření jsem četl:
N Á L A D A
Svou náladu teď přirovnávám
K čemu? Ke rtuti teploměru.
Je též pod bodem mrazu
A nikdo ji nikdy nepřinutí
Aby stoupla výš domluvami.
Však přilož svoji teplou dlaň či ret
a dýchni.
Uvidíš jak poskočí si hned
Jak v plamenné výhni.
Jen TY dokážeš co jiní nesvedli by
Pouhý pohled, očí tvých jas
Nutí mne, abych zaříkala tě sliby
Stále znovu, zas a zas.
Pak nadávám si.
Copak dokážeš splnit co jsi slíbila?
Musím, nebudu přec vypadat jak lhář.
Proto děláme ty voloviny,
Kterým se smějem když přejde čas.
Je to zvláštní
Tohle žití na zemi.
Samotný člověk být nechce
A přitom se bojí
Svazovat se s druhými.
Až jednoho dne řekne,
Ne, tak to už nejde dál
A jde blíž k tomu,
Co dosud stál opodál,
k tomu, co do života vstoupil jeho
nečekaně, avšak natrvalo.
Pak padnou první slova, sliby.
Ano sliby, neboť bez nich nelze žít.
A co nyní náladu přibilo mi k zemi?
Nesplněný slib.
Komu že jsem ho dala?
SOBĚ !
Svou špatnou náladu teď zavřu do škatulky.
Co sní udělám?
Nevím, však jedno vím přec jistě.
Již nikdy se nesmí dostat ven!
Aby mi bránila v započaté cestě.
Nálada špatná, energií spoutaná
V škatulku malou, neviditelnou
avšak těžkou.
Nikdo ji nedokáže odnést,
nikdo ji nedokáže zahodit.
A co ji takhle někde zapomenout.
Položit, odejít a již nikdy nehledat?
ZKUSME TO!
Kdyby to bylo alespoň v pátek, abych ji hned druhý den viděl, tak bych prostě kývl. Vždyť i na srdce rozšířené sportem, do kterého se vejdou všechny ženy světa, to byl těžký úder. Duše se zmítala. Odejít za ní do Prahy? Měla jistotu bytu po babičce sto padesát metrů od Václaváku. Ale přijít o svobodu a dobrodružný život? O cestování a lezení po horách? Vykašlat se na slibně se rozvíjející kariéru krajského šéftrenéra v biatlonu? (S tou jsem nakonec kvůli dalšímu studiu a změně zaměstnání stejně musel skončit. Ale to jsem tenkrát nevěděl.) A tak jsem dál půjčoval svoje tělo. Duše? Duše bloudila. Příště jsem dělal jako bych nic nečetl.
Přišla další zima podobná té minulé. Ona začala pracovat v jednom PZO, dál jsme si psali. V té době jsem byl na nějaké schůzce v Praze na UV Svazarmu, pod který biatlon, kvůli zbraním spadal. Po skončení jsem si řek, že ji překvapím. Z recepce v pasáži jí zavolali, že má návštěvu. Po schodech scházela s udiveným výrazem, kdo že to za ní mohl přijít. Když mě v davu poznala, vyhrklo z ní jen: „Vlastiku! Počkej. Počkej, hned jsem tu.“ Ani jsem nestačil otevřít ústa. Byla zpátky do pěti minut. (Myslíte, že by to Vatikán uznal za zázrak?) Strávili jsme spolu odpoledne. Šli, jistě čistě náhodou, okolo domu kde bydlela její babička. Tehdy již hodně vážně nemocná. S večerem mě přesvědčila, že mám přespat u nich. Bylo to podruhé, co jsem se potkal s její matkou. Bohužel, tentokrát bez přítomnosti toho zuřivého pejska. U výslechu na STB už jsem byl. Bylo to kvůli takovému drobnému nedorozumění, 12 stehů na hlavě od obušku a natržená tříselní šlacha v noci z 20. na 21. 8. 1978. Ten major byl, oproti její matce, velice milý, hodný a vstřícný člověk. Když jsem byl konečně, naprosto zdecimován, propuštěn na lože, slyšel jsem přes stěnu tento rozhovor.
„Mami, já jdu k Vlastikoj.“
„Ne. Kdybyste spolu chodili ….. „
„Mami!“
„Ne!“
Měl jsem touhu se do výslechové místnosti vrátit a říct, že nevím jak slečna, ale já sní vážně chodit chci. Ne kvůli té jedné noci. Ale opět se ukázalo jaký jsem zbabělec. Brzy ráno jsem odjel a dál spolu chodily jen dopisy.
V jednom byla přiložena kartička s tímto textem.
Sen o tobě probudil ve mě vzpomínku na krásné léto jednoho roku.
Milosrdný čas zahojil zklamání a tichá rezignace přehlušila krutou bolest.
Byla to pohádka?
Ale vždyť přeci babiččiny pohádky nekončívaly dříve,
dokud štěstí neusušilo slzy princezniny.
Plamen mé svíce obletuje noční motýl.
Připadám si též jako takový noční motýl,
který si připálil křídla v žáru Tvé lásky.
Jakási mlha padá mi z očí …
Ach bože, vždyť já pláču.
další legenda se odebírá cestou logaritmického pravítka. Dnes požádala společnost Sears&Roebuck o ochranu před věřiteli, tedy vyhlásila bankrot. Jetě před dvaceti lety byly akcie Sears v hodnotě přes 100 dollarůzárukou skvělých dividend a byly součástí penzijního portfolia společností a jedinců. Dnes mají hodnotu O,O7 dollaru. V rámci bankrotu zavře Sears dalších 150 obchodních domů. Ten zdejší vzal za své už před 4 lety.Rád jsem tam chodil. Zejména do oddělení nářadí. Internet tradiční obchodní domy zabíjí jedne po druhém – zmisely Woolworth, K-mart, Bonton, …ani na si na všechny nevzpomínám.
já vím, Karle, co je to diplomatico…
Jetsli to bylo po zásluze, to se uvidí, až podle toho, komus na ten magistrát pomohl. Zatím tam nikoho, kdo by byl hoden čehokoliv lepšího, než ten tuzemskej rum, nějak nevidím….
1201 Dušane
a zbouraj i Sears Tower?
No, ten rum je docela dobrej a jmenuje se tak kvůli nutnosti vysvětlit nějak diplomátiko ŽD že to jeden neustále nepopíjí ale jde to tím šputntem nebo co a ani to sklo už není co bývalo a je určitě děsně porézní 🙂
Já tu mám legendario a to je taky v nějký porézní láhvi
a ořechovka s višňovkou taktéž….
Už to davno není Sears Tower, od roku 2009 je to Willis Tower…po nějaký pojišťovně
Vcera jsme tu pred spanim mluvili o dobrotach jako je vodka. Vzpomnel jsem si, ze jsme za mlada rikali vodce Leninovy slzy.Dobrou noc.
Dobré zas ráno… 2 Dana ad 1159 – ale jo, možné to je… Třeba tam u Vás máte ODSáky slušnější… Já takhle znám akorát Juru (a s přimhouřením obou očí ještě Pavla Eyberta, i když ten mě taky párkrát nasral…) Jinak pro mě ale ODS představuje sbor gaunerů a zlodějů, kteří si – na rozdíl od ČSSD – hrajou na slušné lidi. (Ta ČSSD aspoň nic nepředstírá, tam je to furt stejný – dobrý každý den a urvi co můžeš). No a jinak znám ODSáky v místě pracoviště, tedy na Praze 2 (známý zlodějský a vyděračský triumvirát), v místě přechodného bydliště – duo, už několik let trestně stíhané, leč zatím bezvýsledně – milionové úplatky apod., a v neposlední řadě v místě bydliště trvalého, kde jeden čas byl za ODS starosta – btw., znám ho od dětství, vychcanej hajzl odmalička, zatížil město dluhem přes 40 Mega a nemalý peníz mu šel rovnou do kapsy…
No a tihle chlapci a dívky se nezakecaj… Takže asi tak…
2 František I. ad 1185 – bylo jest mi kdysi vysvětlováno, že robot je pojem zživotnělý, tedy roboti a účastnili…
Jestli se nepletu, tak po revoluci se tu prodávala vodka Stalinovy slzy. Měl jsem ji jednou na chalupě pro koledníky.
Dobrý den. Kdo ví, co to byly Stalinovy sáně? Co dlabaný ingot?
no přece Moskvič!
Tak nevím. Čtu na aktualne.cz titulek:
Co vše v Česku vlastní Číňané? Svět se jejich investicím už brání, u nás stále rostou.
A pamatuju se, jak celkem nedávno se novináři čílili, že Zeman se dohodl o investicích s Číňany, ale skutek mu utek!
(1211) Já Moskvič znal co „Leninovy saně“.
Dobré ráno,
“ ODS představuje sbor gaunerů a zlodějů, kteří si – na rozdíl od ČSSD – hrajou na slušné lidi. “
Jakmile politici hovoří o slušnosti a morálce, je třeba se mít na pozoru.
[1215] Jakmile politici hovoří, je třeba se mít na pozoru. Slušnost a morálka jsou jen jedno z témat.
Abych potěšil… Upadl mi „nový“ dalekohled. Smutně jsem zachrastil hranoly a odnesl do kontejneru. Tak jsem zas krátkozrakej. Ne, že bych neměl zálohu, ale Nikon aculon se čtyřicet let starému Zeiss aus Jena nevyrovná. Sice je pogumovaný, tak by asi vydržel, jenže obraz má mdlý. Dederón sice byl o něco horší v protisvětle, jenže jinak byl obraz byl ostřejší. Byl…
1217 Schumi
Tys něco vyhodil do kontejneru? To to nešlo nějak poslepovat, vždyť ty opravuješ preventivně i fungl nový věci ?
Jestli si Dana ještě nevybrala, našel jsem jakýsi žebříček. U těch bank se kterými mám zkušenosti odpovídá. Při vhodném promítnutí zde dříve uvedených tipů by mohl pomoci.
https://finance.idnes.cz/nejlepsi-bezne-ucty-analyza-rijen-2018-banky-trh-porovnani-pe3-/sporeni.aspx?c=A181012_063043_sporeni_sov
1212 a hele, to je nápad… dalekohled z Ruska?
Ad hovoření: udivuje mne, že mnoho mladých a progresivních touží po tom, aby fízlové hodnotili kázání farářů, vyučování učitelů, jestli nejde o šíření poplašné zprávy. Viz Piťha.
Co je na tom špatného? Faráře jen předvedou k podání vysvětlení, on jen vyšetřovateli vysvětlí co tím kázáním myslel, že to nebylo nic proti vládě ani ústavnímu zřízení a oni ho zas pustí…
1218 skimici, jistěže, poněkud se v tom poněkud vyznám. Jenže s vyštípnutým hranolem nic neudělám. Komplexní náklady na opravu by byly vysoké. A další krám na „díly“ nechci. Naopak snažím se o debordelizaci. A darmo by mi to připomínalo tu nepříjemnost. Poohlédnu se po náhradě. Jak o tom něco vím, je to bída. Navrch huj uvnitř fuj. Jistěže, nový Zeiss, Leica, Svarowski…
1221 nickname, a věc ukončí odložením. Jenže než tak učiní, musí to řádně zprocesovat.
Odkud máte ty informace? Kdeste je získal? S kým jste se setkal? Ty knihy … chybí tam kdo je vydal. Víte, že jde o zakázanou literaturu, že tam chybí povolení Autorského svazu? Ne nebojte, já vám žádnou pokutu nedám. Tak kdo to byl, jen nám to popište, abysme si to u něj ověřili. Já vím, že jste rozumný…
nickname,
ano, už to vypadá, že opět bude za (nesprávné) názory perzekuce. Jupí !
Zjevili už Saúdi jak se to má s tím na ambasádě v Turecku rozporcovaným a v kufrech odvezeným novinářem? Ach ano, nic státního. Soukromá akce nějaké prince, která nezůstane bez trestu. Dostane vyhubováno, pět dní domácího vězení a rok si nebude smět koupit nové Bugatti.
BTW,
Tereza Spencerová na vlastní žádost opouští Literárky, neb dle švitořících ptáčků nelze státem sponzorovat proruské noviny (dokonce jim bylo naznačeno, že grant nedostanou, neb mají od Putina peněz dost).
1225 Proměnlivost nesprávných názorů v čase je zárukou, že práce bude vždy dost.
„udivuje mne, že mnoho mladých a progresivních touží po tom, aby fízlové hodnotili kázání farářů, “
A halík to podporuje, hanba mu!!!!
Bude zajímavé srovnání odezvy na případ Jamal Khashogi v porovnání s případem Andrej Skripal. Vyhlásí Západ zákaz dovozu Saúdské ropy? Zmrazí účty vládnoucí rodiny a vlády? Zablokuje jejich majetek? Vydá zatykač na konzula a na vražedné komando?
Luftjarda maká! ČSSD má v Tvrdíkovi opravdu odborníka na svém místě.
Čínská státní společnost CITIC, která by měla z rozhodnutí Pekingu převzít krachující společnost CEFC zatčeného Zemanova poradce Jie Ťien-minga, oficiálně dokončila audit majetku v české pobočce. Rozdíl mezi účetní hodnotou, kterou manažeři v čele s Jaroslavem Tvrdíkem prezentovali letos v květnu, činí podle informací Neovlivní.cz plných 17 miliard korun. Zbývá vyřešit otázku, kdo to zaplatí.
1229 maYdo, ven to pragmaticky, ne jako svoji ale cizí záležitost. Cizí party se perou mezi sebou. Tak jako v případě Jamal Khashogi.
Adtipal:
Objevil se názor, že Skripal byl nadále double agent přichýlený k Putinovi, prý se to v Anglii provalilo a ta úderka z Ruska měla za úkol ho propašovat zpět do Ruska (za účasti jeho dcery). No a Angláni nafilmovali útok novičokem (pochopitelně vyléčitelný), Skripala někam zavřeli i s dcerou a vše svedli na ty ruské agenty. 😉
1231 ptakopysku, záleží jestli rozdíl plus nebo mínus. Každopádně je to čínský problém a na tom by mělo zůstat.
Je to cizí záležitost, schumi, ovšem proto ještě můžu snad říct, že by měl Halík zalézt a stydět se.
Konec konců je to omezování svobody slova a volání po perzekuci lidí, kteří mají jiný názor. Přitom je to člověk, který bohužel u řady lidí má autoritu a daní na něj. Proto by mohl být za určitých okolností nebezpečný.
1221 – ale hovno, podá vysvětlení a do místnosti vpochoduje připravený vyšetřovatel (dneska tzv. policejní rada), sdělí obvinění, nechá odvést do vazby – nejlépe v pátek odpoledne.
Kdybych to několikrát nezažil, tak bych to nenapsal.
2 ptakopysk ad 1231 – no a kdo by to jako měl platit? Copak ČSSD někdy platí svoje dluhy? Už jejich dvacetiletý hroch prohlašoval, že dluhy se přece neplatí…
Martine: kdo zažil, ten zažil.
Schumi: odložení za jak dlouho? Víš, teď tě vyšetřují, neměl by se tolik ukazovat.
Možná jsou ti udavači skrytí křesťané, kteří touží aby i Vogoni slyšeli evangelium.
OT: Nejsem proti T.O. obecně. Někdy nic jiného nezbývá.
Schumi,
čínský problém to je, ale Jarda by se asi měl na přátelská pozvání k návštěvě Číny tvářit odmítavě. Čistě ze zdravotních důvodů.
1235 Proč? To je jejich církevní záležitost. Ať se kvůli tomu třeba navzájem upálej. Tradici na to maj.
1236 Martine, jako scénář tv seriálu „Policie Ondava“ by to u většiny diváků prošlo…
1238 nickname, kdepak, proti tomu je odolný, vytvrzený kontemplacemi, exerciemi, celibátem… U mešního vína pobeseduje s jejich právníkem, který mu vyloží, že se nic, ale vůbec nic neděje. Ostatně, je funkcionářem katolické církve. To dneska není jen tak nějaký bezvýznamný klub.
(1227) Já tedy nevím, proč by měly být státem sponzorovány jakékoliv noviny.
(1233) Obdivuji ruskou fantazii ve vymýšlení každý den nových verzí.
1240 – ono by to prošlo i u státních zástupců. Většina by přidala ještě něco navrch. A nakonec by se našel nejeden, který by začal stíhat autory, pisatele i ideové návodce.
Končím, už jsem si zahrával dost.
[1239] On má alegorii na olovo?
„Obdivuji ruskou fantazii ve vymýšlení každý den nových verzí.“
A ty jsi přesvědčen, že to nemohl hrát Skripal na dvě strany? Co tě k tomu vede?
Napsal jsem snad něco takového?
No, já bych řekl, že na anglickou fantazii zdaleka nemaj…
Každý den nová verze.
Angličani: Putin!
Rusové: My ne!
Fantazie?
AK,
stran Skripalů ty nové verze fakt nejsou ruské.
Jinak takový novičokvzdorný doubleagent, to by chtělo literárně zpracovat. Byl by lepší Fleming, Forsyth, Clancy nebo někdo jiný? Možná Monty Pythons.