aneb:
Co by dědeček nevyprávěl.
(autor: vpet)
O jedněch běžných prázdninách jednoho běžného léta, při běžné sobotní návštěvě běžné venkovní zábavy jsem, jako běžně, těšíc se na ne běžný odpočinek u pivka v pánské společnosti „starých“ kamarádů a spolužáků postával naproti vchodové bráně. Mezi přicházejícími byly i tři cca 18.leté dívenky. Dvě jsem znal. Byly to sestry, které bez pochybnosti patřily, určitě onoho běžného léta, k těm nejkrásnějším dívkám v tom, co můžeme nazvat běžnou spádovou oblastí Tanvaldu. Zamířily ke mně.
„Ahoj. Ty tady určitě čekáš zase na nějakou holku.“ S cukáním v koutcích úst jsem vše uvedl na pravou míru.
„Ale ne. Čekám na kluky ze Smržovky.“ Ta druhá, jako by neslyšela.
„Že ty si nedáš pokoj a nenajdeš si jenom jednu.“
To si samozřejmě zasloužilo patřičnou odpověď. Nasadil jsem smutnou až tragickou tvář umírajícího a jal se vysvětlovat.
„Když to máte těžký. Jak víš, tak jsem vrcholově sportoval a jako každý vytrvalec mám rozšířené srdce. Noo … a od té doby se mi tam, holky, ….. vejdete úplně všechny.“
Se smíchem se, všechny tři, otočily a s pozdravem a mávnutím rukou nad tím ubohým zatracencem odkráčely lovit mladé, naivní muže se srdcem, které mohou zaplnit. Tedy – to jsem si myslel …
Za další běžný týden na další běžné zábavě. Seděl jsem u stolu opuštěn kamarády, kteří se jali doufat, že by mohli narazit na nějaké zoufalé slečny, ochotné strávit se študými chudenty neprotěžovaných technických oborů zbytek večera, popřípadě noci. Podél stolů kráčela směrem ke mně nenápadně, ale opravdu nenápadně, nějaká neznámá slečna. U mě se zastavila a řekla:
„Ahoj.“
A stála … Ne, že bych normálně vypadal jako že umím počítat do deseti, ale v tu chvíli jsem musel vypadat opravdu pitomě.
„Ty mě nepoznáváš …“ konstatovala …
„Ne.“ Zavrtění hlavou. Upadl jsem do výrazu idiota.
„Já byla u toho, když jsis minule stěžoval na svoje nebohé srdce.“
Ne že bych, stejně jako „elita“ našich současných intelektuálů, dokázal inteligenci byť jen předstírat, ale začalo mi docházet. TA TŘETÍ!!! V tu chvíli jsem přepnul na automatiku. Nasadil rádoby oduševnělý úsměv a pozval ji, aby si přisedla. Potom už to bylo snadné. (Zvlášť když sama chtěla.) Je z Prahý, jde do posledního ročníku gymplu a tady je v xy přes víkendy s matkou atd. na chalupě.
Tenkrát ještě nebylo vzácností, že se na venkovských zábavách hrály klasické kance. Ty jsem, díky starostlivé péči mé matky, spočívající v odmítnutí kapesného a potravy, mimo věčné držkové, z tanečních ovládal. A zkopírovat tělo na tělo při ploužáku, mi bylo dáno od přírody. Říká se, že když si dva rozumí při tanci, budou si rozumět i v jiné, pro vztah důležité věci. Nemohu to s jistotou potvrdit. Tolik jsem toho nenatancoval. Tady, jak jsem později zjistil, to platilo. Velice rychle jsem také zjistil že mě, rozhodně v podpatcích, o něco převyšuje. To bylo, díky mé ztepilé postavě, běžné. Ale co bylo podstatnější, o mnoho mě převyšovala svým intelektem! To bylo úžasné zjištění. Odmítal jsem totiž uvažovat o svatbě. A když, tak jedině s chytrou holkou. Ta se pozná tak, že si mě vzít nechce. Měl jsem to ošetřené. Také se dalo předpokládat, že se znalostí choroby mého srdce a vzdálenosti bydliště ji nejde o nic jiného, než o romantické prázdninové dobrodružství.
S prvními příznaky svého omylu jsem se měl seznámit o pár hodin později. Jak ten večer dopadli moji kamarádi nevím. Já šel doprovodit slečnu z Prahý.
Další postup začal klasicky. Líbat? ANO! Ruce do horního patra? Noo, ano. Ale jinak STOP. A tohle, jak jsem už tenkrát s naprostou jistotou věděl, je postup slečen, které mají nebo o nich začínají uvažovat, s mladými muži naprosto nepočestné a zlé úmysly. Chtějí je donutit k většímu úsilí a připravit je o svobodu. TŮDLE ! Ale ten večer byl opravdu moc příjemný a cítil jsem se, naivně, pevný v kramflecích. A tak jsme se dohodli na další sobotě. Ten další víkend byl opět super a za odměnu jsem byl připuštěn o patro níž. Na další víkend jsme se dohodli jaksi samozřejmě. A ano! Došlo k naplnění … Od té doby jsme tancem trávili minimum času. Ne že by jsme pokud to šlo, nebyli spolu.
Krize nastala za asi další tři týdny. Při doprovodu v noci k ní domů jsem cítil, že začíná být, čím víc jsme se blížili, tím víc, nervózní. A před rozloučením to z ní vypadlo …
„Jestli chceš se mnou příští víkend být, tak si pro mě musíš přijít. Jinak mě matka nepustí a budu mít absolutní zákaz.“
Ani se nedivím, že se jí mírně podlomila kolena, když viděla jak jsem se zatvářil. Ale slíbil jsem to. Už jsem byl lapen. Aniž jsem si to připouštěl a ona uvědomovala. Slib jsem, strašně nervózní, splnil. V pátek v podvečer jsem zazvonil u dveří. Na základě Murphyho zákona měla zrovna v tu chvíli ke dveřím blíže matka. Tak jsem se ocitl, nepřipraven, tváří v tvář, přímo před úhlavním nepřítelem všech mladých mužů. Slušně jsem pozdravil. Situaci nezachránila ani tak přicházející slečna jako přiběhnuvší, ňafající pejsek nějaké čínské rasy. Úplně zpitomělý jsem mu, se slovy „Jé, ahoj smetáku.“ podal svoji přední packu. Skončil jsem s prokousnutým prstem … Ošetřování uvolnilo atmosféru a po mém odeslání do separé se matka s dcerou dohodli na postoji. Byl jsem přijat, jako doprovod, na milost.
Od té doby už byla naše setkání s dcerou, nikoliv s matkou, jakousi samozřejmostí. Jen jsem ji každou noc musel doprovodit, tak ke druhé hodině, domů aby bylo zachováno dekorum „posezení“. I její matce ale bylo jasné, že po většinu času zaujímají naše těžiště polohu s podstatně nižší potenciální energií.
Jedné noci se stalo, že zatímco naše těla (a můj mozek) odpočívala, zašeptala mi otázku.
„Můžeme spolu začít opravdu vážně chodit?“
Co jsem vlastně doposud dělal? Všechny víkendy měla rezervované jen pro sebe. Copak jsem si pro ni nedošel? Nepodstoupil jsem snad, kvůli ní, na smrt zoufalý zápas s tou krvelačnou bestií? Opustila mě schopnost předstírat i tu nejelementárnější inteligenci. Pronesl jsem ta nejpitomější slova v životě. A že jsem v tom přeborník.
„To se nesmí nikdy stát.“
Naštěstí mě neopustili atavistické instinkty a pronášel jsem je mezi polibky. Zůstala mi ležet v náruči … Dámy se teď na mě jistě zlobí. Ale nebojte, pomsta bude sladká. Navenek vše zůstalo stejné. Uvnitř samozřejmě ne.
Přišla zima. Já byl prakticky každý víkend někde na závodech. Jí matka kvůli maturitě držela zkrátka. A samotnou by ji za mnou stejně nepustila, když jsme spolu vážně nechodili. Dnes jsem přesvědčen, že ta otázka padla na její popud. Proč to ty matky dělají? Vyměňovali jsme si dopisy. V jednom z nich byla kartička s touto básní.
P O L I B E K
Tvůj polibek tak krátký, záhadný,
stíhá a štve mou fantazii
za tichých nocí i za rušných dní
dotekem darovaným žiji.
Už už chci zavřít víčka a být zas v objetí s tebou
Sladké moje zdání!
Vidina mizí! Opět dlouhý čas
Jen láska, jenom vyčerpání.
No řekněte pánové. Je možné nepropadnout tělem i duší? Jenomže já měl tělo, dva roky po vojně, na rozdávání a duši jsem, byť vzpouzející se, v tom záchvatu hlouposti a vzteku vyrazil za dveře.
Přišlo jaro a sním víkendové návštěvy. Z počátku méně časté, měla před maturitou. Jedné letní noci před „doprovodem“ mi na stolek položila zalepený, složený list, na kterém bylo napsáno: otevřít až po návratu. Proč jsem takový trouba? Proč právě v těchto případech slečnám vyhovím? Po otevření jsem četl:
N Á L A D A
Svou náladu teď přirovnávám
K čemu? Ke rtuti teploměru.
Je též pod bodem mrazu
A nikdo ji nikdy nepřinutí
Aby stoupla výš domluvami.
Však přilož svoji teplou dlaň či ret
a dýchni.
Uvidíš jak poskočí si hned
Jak v plamenné výhni.
Jen TY dokážeš co jiní nesvedli by
Pouhý pohled, očí tvých jas
Nutí mne, abych zaříkala tě sliby
Stále znovu, zas a zas.
Pak nadávám si.
Copak dokážeš splnit co jsi slíbila?
Musím, nebudu přec vypadat jak lhář.
Proto děláme ty voloviny,
Kterým se smějem když přejde čas.
Je to zvláštní
Tohle žití na zemi.
Samotný člověk být nechce
A přitom se bojí
Svazovat se s druhými.
Až jednoho dne řekne,
Ne, tak to už nejde dál
A jde blíž k tomu,
Co dosud stál opodál,
k tomu, co do života vstoupil jeho
nečekaně, avšak natrvalo.
Pak padnou první slova, sliby.
Ano sliby, neboť bez nich nelze žít.
A co nyní náladu přibilo mi k zemi?
Nesplněný slib.
Komu že jsem ho dala?
SOBĚ !
Svou špatnou náladu teď zavřu do škatulky.
Co sní udělám?
Nevím, však jedno vím přec jistě.
Již nikdy se nesmí dostat ven!
Aby mi bránila v započaté cestě.
Nálada špatná, energií spoutaná
V škatulku malou, neviditelnou
avšak těžkou.
Nikdo ji nedokáže odnést,
nikdo ji nedokáže zahodit.
A co ji takhle někde zapomenout.
Položit, odejít a již nikdy nehledat?
ZKUSME TO!
Kdyby to bylo alespoň v pátek, abych ji hned druhý den viděl, tak bych prostě kývl. Vždyť i na srdce rozšířené sportem, do kterého se vejdou všechny ženy světa, to byl těžký úder. Duše se zmítala. Odejít za ní do Prahy? Měla jistotu bytu po babičce sto padesát metrů od Václaváku. Ale přijít o svobodu a dobrodružný život? O cestování a lezení po horách? Vykašlat se na slibně se rozvíjející kariéru krajského šéftrenéra v biatlonu? (S tou jsem nakonec kvůli dalšímu studiu a změně zaměstnání stejně musel skončit. Ale to jsem tenkrát nevěděl.) A tak jsem dál půjčoval svoje tělo. Duše? Duše bloudila. Příště jsem dělal jako bych nic nečetl.
Přišla další zima podobná té minulé. Ona začala pracovat v jednom PZO, dál jsme si psali. V té době jsem byl na nějaké schůzce v Praze na UV Svazarmu, pod který biatlon, kvůli zbraním spadal. Po skončení jsem si řek, že ji překvapím. Z recepce v pasáži jí zavolali, že má návštěvu. Po schodech scházela s udiveným výrazem, kdo že to za ní mohl přijít. Když mě v davu poznala, vyhrklo z ní jen: „Vlastiku! Počkej. Počkej, hned jsem tu.“ Ani jsem nestačil otevřít ústa. Byla zpátky do pěti minut. (Myslíte, že by to Vatikán uznal za zázrak?) Strávili jsme spolu odpoledne. Šli, jistě čistě náhodou, okolo domu kde bydlela její babička. Tehdy již hodně vážně nemocná. S večerem mě přesvědčila, že mám přespat u nich. Bylo to podruhé, co jsem se potkal s její matkou. Bohužel, tentokrát bez přítomnosti toho zuřivého pejska. U výslechu na STB už jsem byl. Bylo to kvůli takovému drobnému nedorozumění, 12 stehů na hlavě od obušku a natržená tříselní šlacha v noci z 20. na 21. 8. 1978. Ten major byl, oproti její matce, velice milý, hodný a vstřícný člověk. Když jsem byl konečně, naprosto zdecimován, propuštěn na lože, slyšel jsem přes stěnu tento rozhovor.
„Mami, já jdu k Vlastikoj.“
„Ne. Kdybyste spolu chodili ….. „
„Mami!“
„Ne!“
Měl jsem touhu se do výslechové místnosti vrátit a říct, že nevím jak slečna, ale já sní vážně chodit chci. Ne kvůli té jedné noci. Ale opět se ukázalo jaký jsem zbabělec. Brzy ráno jsem odjel a dál spolu chodily jen dopisy.
V jednom byla přiložena kartička s tímto textem.
Sen o tobě probudil ve mě vzpomínku na krásné léto jednoho roku.
Milosrdný čas zahojil zklamání a tichá rezignace přehlušila krutou bolest.
Byla to pohádka?
Ale vždyť přeci babiččiny pohádky nekončívaly dříve,
dokud štěstí neusušilo slzy princezniny.
Plamen mé svíce obletuje noční motýl.
Připadám si též jako takový noční motýl,
který si připálil křídla v žáru Tvé lásky.
Jakási mlha padá mi z očí …
Ach bože, vždyť já pláču.
Já netvrdím, žes něco takovýho napsal, já se Tě ptám, jetsli jsi o tom přesvědčen. Skutečnost, že verzi, která tuhle možnost připouští, označuješ za výplod ruské fantazie napovídá, že bys o tom přesvědčen být mohl.
Pokud nejsi, stačí napsat, že o tom přesvědčen nejsi.
Pokud o tom opravdu přesvědčen jsi, pak by mně zajímalo, o co svoje přesvědčení opíráš.
Ony by ty fantasie neměly moc prostoru, kdyby ta oficiální verze nebyla, řečeno slovy Inču-čunovými, děravá jako ústa staré ženy….
Humoristka: https://praha.idnes.cz/adriana-krnacova-bilancuje-svou-vladu-primatorka-f7i-/praha-zpravy.aspx?c=A181016_110152_praha-zpravy_nuc
„To je jejich církevní záležitost. Ať se kvůli tomu třeba navzájem upálej. Tradici na to maj.“
Klidně bych je nechala navzájem se upálit, ale bohužel i necírkevní prostor je už začouzen pokusy monsiňóra Halíka tu hranici na upálení názorového odpůrce rozdmýchat. Smrad z takové hranice vleze všude.
1250 HzŽ
tady už by musel zasáhnout Johnny English.
[1255] Taky mne napadli poručík Frank Drebin nebo vrchní inspektor Jacques Clouseau. Kdyby je poslali na zahraniční stáž.
1256 Možná že i Jaroslav Hašek (jakkoliv ho nemám rád) by to dokázal zajímavě uchopit.
No, já teda nevím, ale napadá mě kapitán Kloss… Ten taky přežil vše a všude…
1217-Schumachere – Nojo, Zeiss je Zeiss ! Nevím, jaké máte požadavky na zvětšení x objektiv, ale jestli si chcete udělat radost, není hned potřeba Swarovski.
Tenhle kousek je japonec s úplně nulovou barevnou vadou v celém zorném poli, objektiv z CaF2:
https://www.astroshop.eu/instruments/kowa-binoculars-genesis-8-5×44-xd-prominar/p,8382#tab_bar_1_select
A je hodně univerzální, možno vyzkoušet i zde:
http://www.supra-dalekohledy.cz/binokular-kowa-xd-8.5×44-dcf-prominar-genesis-3-17878.html
940g se dá jakž takž udržet.
No a pokud chcete něco lacinějšího, menšího a lehčího, pak třeba Vixen SG 6,5 x 32 WP. 610g se dá udržet hodně dobře a je navíc skvělý na hvězdy.
Mám zkušenost, že čím je triedr lehčí, tím raději je používán.
(1249) Ruské oklikou? 🙂
Tak si to shrneme. Kapitán Kloss se vydává do Británie na pozvání Pegasa. J. Englishovi je podezřelý, tak si vyžádá mezinárodní pomoc. Přijíždějí Drebin, Clouseau a ze středu Evropy W4C.
Přidáme pár padouchů z KGB a kuoanpu a už se to může mydlit. Po příletu mimozemšťanů by se mohli vmísit i Fox s Danou.
Udivuje mne u bývalého člena protistátní organizace – podzemní církve, že dá na názor „právních expertů“ – fízlů a udavačů.
Zde je něco od ČAK: https://www.cak.cz/scripts/detail.php?id=18762
„Nad rámec přitakání bych ještě dodal, že si rozhodně nepřeji, aby mne někdo chránil před nepravdivými zprávami tím, že je bude buď už předem selektovat, což jsem v minulosti zažil, anebo bude „selektovat“ ex post jejich šiřitele. Nejlépe ještě za pomoci trestního práva. Poměrně výstižně to vystihuje bonmot připomínající rozdíl mezi svobodou projevu a svobodou po projevu.“
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0%C3%AD%C5%99en%C3%AD_popla%C5%A1n%C3%A9_zpr%C3%A1vy
Věděli jste, že šíření poplašné zprávy může být povinné a naopak trestáno její zamlčení?
Honzo ze Ž.
po příletu mimozemšťanů by se do příběku vmísili američtí muži v černém
Zajímavá scéna by taky mohla být jak Skripal krade v Porton Down novičok a při útěku po žebříku z podzemních laboratoří ho pronásledují roboti střílející šipky se silnými sedativy, přes rameno polomrtvou Skripalovou (mohla by hrát Olga Kurylenko) až posléze zcela přemožen vysokými dávkami bezvládně klesá na lavičku v parku.
Inspirace „Kmen Andromeda“?
1262 nickname,
„….šíření či oznámení poplašné zprávy povinné a trestné může být její nešíření…“
Wikipedický právní názor považuji za pozoruhodný a zajímavě kreativní.
„Nešíření pravdivé poplašné zprávy.“
K tomu bych doplnil:
„Nešíření pravdivé poplašné zprávy z nedbalosti“. Nedbalost jako forma zavinění může být nejen vědomá, ale i nevědomá. V případě nedbalosti nevědomé by to bylo obzvláště zajímavé.
Navíc:
§…Šíření poplašné zprávy
1) „Kdo bez oprávnění šíří byť pravdivou poplašnou zprávu způsobilou vyvolat vážné znepokojení obyvatelstva, bude potrestán…“
2) „Kdo šířením takové poplašné zprávy vážné znepokojení obyvatelstva vyvolá, bude potrestán…
3) „kdo jednáním v odstavci 2) způsobí následek spočívající v….
§…Šíření poplašné zprávy z nedbalosti…
Chybějící si doplňte si sami.
1261 A Muži v černém.
Ovšem rýsuje se další zajímavý scénář „Rijádský masakr motorovou pilou.“
1265 jo 🙂
Na Vsetínsku zle řádí mlsný medvěd. Kde je terminátor Čunek?
1259 Oteplovači, znám, ovšem cena je také luxusní. Mohlo by to být z principu víc nárazoodolné. Střechové hranoly. Kowa vyrábí i pozoruhodně kvalitní levný triedr s porro systémem, jenže tak hnusně pouťově vypadající triedr je řídce k vidění.
Zkoušel jsem Nikon Monarch, asi 8×40 za dvanáct, jen tak akademicky, co za tu cenu předvede. Koukání jak rourou od kamen. Zorné pole úzké, k tomu na hranách barevná vada. Na zadel mě to neposadilo. Jó, Akulon že je úplný lowend… Fajn, tak co jiného s porro? Prý Nikon s porro ve vyšší kategorii už nic nedělá. No, vím, že dělá, dokonce úplnou klasiku, retro. Ovšem také za majlant.
Na noční koukání mám Bresser 8×60. Kouká slušně, akorát je těžký, má malé zorné pole a konstrukce je taková, že nutno dát pozor i na křivý pohled. Protože ťuk a je vidět dvojmo. Měl jsem ještě „lidlskop“ 10×50 na vožení v autě, jenže jsem půjčil, a … bylo ťuk. Kdežto dederácký nevydržel pád z tří metrů na beton. To se dá pochopit.
V dalekohledech jsem „dost zdělanej“. Spokojenému výběru to neprospívá. Koukal jsem dalekohledem za přes šedesát. To je pak těžký výběr.
Ach jo, kdyby byl Bohouš…
Není jednodušší než noční koukání drahým dalekohledem se osmělit a tu holku prostě pozvat na večeři?
Musím se také pochlubit, žře mám ZEISS. Je to ZEIISS/WIEN Armeefeldstecher, M 7Z. 6fach. Mů j děd s ním proválčil Halič, Bosnu a Dos Alto.
1269 Muj kamarad mne poslal fotku, jak mu ten medved znicil vceli ul. Modli se, aby ten meda sezral aspon jednoho zeleneho vola, vic by bylo lepsi.
Jura Cunek ceka v pozadi. Chysta na medveda ujed. V pasti bude navnadou vypaseny cigan.
https://www.ebay.com/sch/i.html?_odkw=trieder+Zeiss&_osacat=0&_from=R40&_trksid=m570.l1313&_nkw=Binoculars+Zeiss&_sacat=0
Asi 1800 položek. Třeba tam je i ten roztřískaný…
Medvěd zelené voly nežere, páč ho po nich pálí žáha,
dělá se mu šoufl a ještě týden krká sójové laté…
Orbán nasadil laťku vysoko 🙂
https://zpravy.idnes.cz/madarsko-orban-gender-studia-zakaz-dt2-/zahranicni.aspx?c=A181016_141754_zahranicni_baje
1272 skimici, to mě nenapadlo. Vzal bych ji k tchyni, dobře vaří.
1273 Dušane, ten už musí mít nejen šedý ale i zelený zákal od plísně. Po dědovi mám památeční Srb a Štys 8×30. Svět v mlze.
Zachtělo se mi dalekohledu na koukání. Našel jsem náhradu za rozbitý. Jenže nový Kowa viz tip od Oteplovače, 8×30 s daleko lepší optikou je levnější. Akorát vypadá spíš jako dětská hračka. Žádný pěkný starý stroj.
Jako dědictví jsem si přinesl Gottinga 5×20 Gofünf, Spindler&Hoyer Göttingen. Je šikovně malý, ale já to moc nepoužívám. Býval doma i nějaký větší, ale kde mu je konec …
😀 😀 😀
https://zpravy.idnes.cz/carodejnice-proklejou-soudce-sabat-new-york-brett-kavanaugh-spojene-staty-1u0-/zahranicni.aspx?c=A181016_103255_zahranicni_kha
a zkuste si vygůglit majitelku toho knihkupectví, kde se ta kočičina bude odehrávat 😀
Více co mají alfa-samci a ajťáci společného? Volají je kolegyně, když potřebují (s)tisknout.
1281 maYda
Kupodivu Brooklyn už není strašná adresa ale moderní adresa. Strašnou se evidentně opět brzy stane.
V Belgistánu nic nového. Nějaký sumit takže autmo bordel okolo hnízda, večer už pod dvacet stupňů takže čerství neaklimatizovaní obohacovači vytáhli kulichy.
Tak tady ctu v Blesku triumfalni hlasani nejakeho trumpobijce: „Falesna Patahontas“ vytrela Trumpovi zrak! Jeji DNA ukazal, ze ma skutecne indianskou krev!
Vztekla feministka, Senator Warren ze Socialisticke Republiky Massachutes se kdysi rozhodla, ze je Indian. To, kdyz se hlasila na Universitu. Jako Indian dostala stipendium, protoze je clenkou ublizovane mensiny.Ted bude kandidovat ve dvacatem na presidenta.
Nahore zmineny cesky „reporter“ opominul dodat vysledek DNA testu; ten dokazal skutecne indianskou krev. Ze je to jedna sestnactina procenta uz ten reporter nestihnul rict. . .
Toho Pacahontas uz se ta vztekla mrcha nezbavi. Udelala si takovou ostudu, ze se od ni dekuji i ti nejzavilejsi domaci trumpobijci. Za domaci povazuji nase mistni pitomce. Jejich nasledovnici v Cechach a sofistikovane Evrope jsou tim, cim jsem je predesle vete nazval: Pitomci.
To je prostě využití daných možností. Problém není ani tak ve vyžírce/vyžírkovi, ale v těch možnostech. Zrovna teď se jeden takový projevil zde: Zvolený senátor Hilšer nekandidoval za sebe, ale za jakýsi obskurní spolek. https://echo24.cz/a/SWpFV/hnuti-marek-hilser-do-senatu-dostane-kazdy-rok-900-tisic Kdyby kandidoval za sebe, dostane celkem slušný senátorský plat. Takhle bude dojit státní cecek i hnutí, s největší pravděpodobností dotyčný a pár nastrčených.
„… jehož cílem je podporovat politickou činnost Marka Hilšera a hodnoty, které reprezentuje,“ napsal Hilšer.“
Kapánek sebestřednej chlapec, co? JAký hodnoty asi tak reprezentuje, kromě exhibicionismu?
A proč by měl stát přispívat na jeho podporu?
Rekl jsem Massachusets?
PM – ty jsi nějaký optomista. Ten DNA profesor, kterej to zkoumal se vzorkama z celé Ameiky včetně jižní došl k závěru, že v ideálnímpřípadě má 1/32 DNA nějakejch indiánů, ale reálně spíš 1/1024. Hned se ozvali Indiáni z Oklahomy, že CHerokee Nation její hlásání naprosto odmítá.
Schumi, skrz ten dalekohled se kouká asi stejně jako v roce 1915, akorát tam nevidím ty italslký baterie na protějším kopci.
Dobré ráno vespolek,
ano, s pobavením jsem sledovala, jak novinové titulky vyrobily Indiánku. Ten vědec, dr. Bustamante (populační genetik) ze Stradfordu, není zas až takový pitomec – rozmezí uvedl 1/64 až 1/1024. Skutečným Indiánům se nedivím, že se rozhořčene ohradili – ta dáma by mohla spíš deklarovat příbuznost s šimpanzy… A doufám, že se proti někdo ozve, ať vrátí podvodem vylákané školné. Předpokládám, že svou kandidaturu na prezidenta postavila na dvou piliřích – Indiánka a navíc žena, no to by neměla prohrát, ne ? Bůh ochraňuj Ameriku !!!
Dobré zas ráno… 2 Schumi – a nechtěl by sis pořídit ten cvikr, co měl ten řezník z Čochtana? Zeiss mu ho udělal, zdarma, jako melouch – a když šel v Třeboni po náměstí a koukal se směrem na Rakousko a bylo jasno, tak ho zdravili lidi až v Salcburku…
2 Matzurka ad 1277 – to se Soros posorosí do vejšky…
2 Matzurka ad 1290 – no, když to mohla vyhrát Keňská vopice, co si za celou dobu nedokázala aspoň trochu věrohodně nechat padělat rodnej list, tak je možný všechno…
PeSi,
to je pravda. Pokud si z toho madam udělá své logo „Pocahontas Antitrumpka do Bílého domu“, a podpoří ji všechny MeeToo divoženky, tak to má v kapse.
Já být Trump, tak se té indiánky/64 zeptám na jméno nadace a pak té nadaci pošlu $15625. To by byla taková pěkná tečka za tou jejich sázkou.
[1294] https://www.harpersbazaar.com/culture/politics/a11664976/divorce-trump-supporters/
Předpokládám, že svou kandidaturu na prezidenta postavila na dvou piliřích – Indiánka a navíc žena
Primitiv by se položil na otázku, co je mezi těmi dvěmi pilíři…
Či lépe řečeno, co je spojuje…
Dobré ráno,
o tom, že ta dáma dostala díky svému „indiánskému původu“ stipendium, za které vystudovala, objektivní česká media cudně mlčí.
to jsou fakt tak blbí, že si myslí, že jsme zapomněli, jak psalo Rudé právo?
Trump se zastává Saúdů : „Ukázka presumpce viny…“
Ano, ale v případě Ruska to neplatí.
Afhanistán: Česká okupační správa hlásí: „Odveta přišla.“
Kolo, kabát, aktovka?