aneb:
Co by dědeček nevyprávěl.
(autor: vpet)
O jedněch běžných prázdninách jednoho běžného léta, při běžné sobotní návštěvě běžné venkovní zábavy jsem, jako běžně, těšíc se na ne běžný odpočinek u pivka v pánské společnosti „starých“ kamarádů a spolužáků postával naproti vchodové bráně. Mezi přicházejícími byly i tři cca 18.leté dívenky. Dvě jsem znal. Byly to sestry, které bez pochybnosti patřily, určitě onoho běžného léta, k těm nejkrásnějším dívkám v tom, co můžeme nazvat běžnou spádovou oblastí Tanvaldu. Zamířily ke mně.
„Ahoj. Ty tady určitě čekáš zase na nějakou holku.“ S cukáním v koutcích úst jsem vše uvedl na pravou míru.
„Ale ne. Čekám na kluky ze Smržovky.“ Ta druhá, jako by neslyšela.
„Že ty si nedáš pokoj a nenajdeš si jenom jednu.“
To si samozřejmě zasloužilo patřičnou odpověď. Nasadil jsem smutnou až tragickou tvář umírajícího a jal se vysvětlovat.
„Když to máte těžký. Jak víš, tak jsem vrcholově sportoval a jako každý vytrvalec mám rozšířené srdce. Noo … a od té doby se mi tam, holky, ….. vejdete úplně všechny.“
Se smíchem se, všechny tři, otočily a s pozdravem a mávnutím rukou nad tím ubohým zatracencem odkráčely lovit mladé, naivní muže se srdcem, které mohou zaplnit. Tedy – to jsem si myslel …
Za další běžný týden na další běžné zábavě. Seděl jsem u stolu opuštěn kamarády, kteří se jali doufat, že by mohli narazit na nějaké zoufalé slečny, ochotné strávit se študými chudenty neprotěžovaných technických oborů zbytek večera, popřípadě noci. Podél stolů kráčela směrem ke mně nenápadně, ale opravdu nenápadně, nějaká neznámá slečna. U mě se zastavila a řekla:
„Ahoj.“
A stála … Ne, že bych normálně vypadal jako že umím počítat do deseti, ale v tu chvíli jsem musel vypadat opravdu pitomě.
„Ty mě nepoznáváš …“ konstatovala …
„Ne.“ Zavrtění hlavou. Upadl jsem do výrazu idiota.
„Já byla u toho, když jsis minule stěžoval na svoje nebohé srdce.“
Ne že bych, stejně jako „elita“ našich současných intelektuálů, dokázal inteligenci byť jen předstírat, ale začalo mi docházet. TA TŘETÍ!!! V tu chvíli jsem přepnul na automatiku. Nasadil rádoby oduševnělý úsměv a pozval ji, aby si přisedla. Potom už to bylo snadné. (Zvlášť když sama chtěla.) Je z Prahý, jde do posledního ročníku gymplu a tady je v xy přes víkendy s matkou atd. na chalupě.
Tenkrát ještě nebylo vzácností, že se na venkovských zábavách hrály klasické kance. Ty jsem, díky starostlivé péči mé matky, spočívající v odmítnutí kapesného a potravy, mimo věčné držkové, z tanečních ovládal. A zkopírovat tělo na tělo při ploužáku, mi bylo dáno od přírody. Říká se, že když si dva rozumí při tanci, budou si rozumět i v jiné, pro vztah důležité věci. Nemohu to s jistotou potvrdit. Tolik jsem toho nenatancoval. Tady, jak jsem později zjistil, to platilo. Velice rychle jsem také zjistil že mě, rozhodně v podpatcích, o něco převyšuje. To bylo, díky mé ztepilé postavě, běžné. Ale co bylo podstatnější, o mnoho mě převyšovala svým intelektem! To bylo úžasné zjištění. Odmítal jsem totiž uvažovat o svatbě. A když, tak jedině s chytrou holkou. Ta se pozná tak, že si mě vzít nechce. Měl jsem to ošetřené. Také se dalo předpokládat, že se znalostí choroby mého srdce a vzdálenosti bydliště ji nejde o nic jiného, než o romantické prázdninové dobrodružství.
S prvními příznaky svého omylu jsem se měl seznámit o pár hodin později. Jak ten večer dopadli moji kamarádi nevím. Já šel doprovodit slečnu z Prahý.
Další postup začal klasicky. Líbat? ANO! Ruce do horního patra? Noo, ano. Ale jinak STOP. A tohle, jak jsem už tenkrát s naprostou jistotou věděl, je postup slečen, které mají nebo o nich začínají uvažovat, s mladými muži naprosto nepočestné a zlé úmysly. Chtějí je donutit k většímu úsilí a připravit je o svobodu. TŮDLE ! Ale ten večer byl opravdu moc příjemný a cítil jsem se, naivně, pevný v kramflecích. A tak jsme se dohodli na další sobotě. Ten další víkend byl opět super a za odměnu jsem byl připuštěn o patro níž. Na další víkend jsme se dohodli jaksi samozřejmě. A ano! Došlo k naplnění … Od té doby jsme tancem trávili minimum času. Ne že by jsme pokud to šlo, nebyli spolu.
Krize nastala za asi další tři týdny. Při doprovodu v noci k ní domů jsem cítil, že začíná být, čím víc jsme se blížili, tím víc, nervózní. A před rozloučením to z ní vypadlo …
„Jestli chceš se mnou příští víkend být, tak si pro mě musíš přijít. Jinak mě matka nepustí a budu mít absolutní zákaz.“
Ani se nedivím, že se jí mírně podlomila kolena, když viděla jak jsem se zatvářil. Ale slíbil jsem to. Už jsem byl lapen. Aniž jsem si to připouštěl a ona uvědomovala. Slib jsem, strašně nervózní, splnil. V pátek v podvečer jsem zazvonil u dveří. Na základě Murphyho zákona měla zrovna v tu chvíli ke dveřím blíže matka. Tak jsem se ocitl, nepřipraven, tváří v tvář, přímo před úhlavním nepřítelem všech mladých mužů. Slušně jsem pozdravil. Situaci nezachránila ani tak přicházející slečna jako přiběhnuvší, ňafající pejsek nějaké čínské rasy. Úplně zpitomělý jsem mu, se slovy „Jé, ahoj smetáku.“ podal svoji přední packu. Skončil jsem s prokousnutým prstem … Ošetřování uvolnilo atmosféru a po mém odeslání do separé se matka s dcerou dohodli na postoji. Byl jsem přijat, jako doprovod, na milost.
Od té doby už byla naše setkání s dcerou, nikoliv s matkou, jakousi samozřejmostí. Jen jsem ji každou noc musel doprovodit, tak ke druhé hodině, domů aby bylo zachováno dekorum „posezení“. I její matce ale bylo jasné, že po většinu času zaujímají naše těžiště polohu s podstatně nižší potenciální energií.
Jedné noci se stalo, že zatímco naše těla (a můj mozek) odpočívala, zašeptala mi otázku.
„Můžeme spolu začít opravdu vážně chodit?“
Co jsem vlastně doposud dělal? Všechny víkendy měla rezervované jen pro sebe. Copak jsem si pro ni nedošel? Nepodstoupil jsem snad, kvůli ní, na smrt zoufalý zápas s tou krvelačnou bestií? Opustila mě schopnost předstírat i tu nejelementárnější inteligenci. Pronesl jsem ta nejpitomější slova v životě. A že jsem v tom přeborník.
„To se nesmí nikdy stát.“
Naštěstí mě neopustili atavistické instinkty a pronášel jsem je mezi polibky. Zůstala mi ležet v náruči … Dámy se teď na mě jistě zlobí. Ale nebojte, pomsta bude sladká. Navenek vše zůstalo stejné. Uvnitř samozřejmě ne.
Přišla zima. Já byl prakticky každý víkend někde na závodech. Jí matka kvůli maturitě držela zkrátka. A samotnou by ji za mnou stejně nepustila, když jsme spolu vážně nechodili. Dnes jsem přesvědčen, že ta otázka padla na její popud. Proč to ty matky dělají? Vyměňovali jsme si dopisy. V jednom z nich byla kartička s touto básní.
P O L I B E K
Tvůj polibek tak krátký, záhadný,
stíhá a štve mou fantazii
za tichých nocí i za rušných dní
dotekem darovaným žiji.
Už už chci zavřít víčka a být zas v objetí s tebou
Sladké moje zdání!
Vidina mizí! Opět dlouhý čas
Jen láska, jenom vyčerpání.
No řekněte pánové. Je možné nepropadnout tělem i duší? Jenomže já měl tělo, dva roky po vojně, na rozdávání a duši jsem, byť vzpouzející se, v tom záchvatu hlouposti a vzteku vyrazil za dveře.
Přišlo jaro a sním víkendové návštěvy. Z počátku méně časté, měla před maturitou. Jedné letní noci před „doprovodem“ mi na stolek položila zalepený, složený list, na kterém bylo napsáno: otevřít až po návratu. Proč jsem takový trouba? Proč právě v těchto případech slečnám vyhovím? Po otevření jsem četl:
N Á L A D A
Svou náladu teď přirovnávám
K čemu? Ke rtuti teploměru.
Je též pod bodem mrazu
A nikdo ji nikdy nepřinutí
Aby stoupla výš domluvami.
Však přilož svoji teplou dlaň či ret
a dýchni.
Uvidíš jak poskočí si hned
Jak v plamenné výhni.
Jen TY dokážeš co jiní nesvedli by
Pouhý pohled, očí tvých jas
Nutí mne, abych zaříkala tě sliby
Stále znovu, zas a zas.
Pak nadávám si.
Copak dokážeš splnit co jsi slíbila?
Musím, nebudu přec vypadat jak lhář.
Proto děláme ty voloviny,
Kterým se smějem když přejde čas.
Je to zvláštní
Tohle žití na zemi.
Samotný člověk být nechce
A přitom se bojí
Svazovat se s druhými.
Až jednoho dne řekne,
Ne, tak to už nejde dál
A jde blíž k tomu,
Co dosud stál opodál,
k tomu, co do života vstoupil jeho
nečekaně, avšak natrvalo.
Pak padnou první slova, sliby.
Ano sliby, neboť bez nich nelze žít.
A co nyní náladu přibilo mi k zemi?
Nesplněný slib.
Komu že jsem ho dala?
SOBĚ !
Svou špatnou náladu teď zavřu do škatulky.
Co sní udělám?
Nevím, však jedno vím přec jistě.
Již nikdy se nesmí dostat ven!
Aby mi bránila v započaté cestě.
Nálada špatná, energií spoutaná
V škatulku malou, neviditelnou
avšak těžkou.
Nikdo ji nedokáže odnést,
nikdo ji nedokáže zahodit.
A co ji takhle někde zapomenout.
Položit, odejít a již nikdy nehledat?
ZKUSME TO!
Kdyby to bylo alespoň v pátek, abych ji hned druhý den viděl, tak bych prostě kývl. Vždyť i na srdce rozšířené sportem, do kterého se vejdou všechny ženy světa, to byl těžký úder. Duše se zmítala. Odejít za ní do Prahy? Měla jistotu bytu po babičce sto padesát metrů od Václaváku. Ale přijít o svobodu a dobrodružný život? O cestování a lezení po horách? Vykašlat se na slibně se rozvíjející kariéru krajského šéftrenéra v biatlonu? (S tou jsem nakonec kvůli dalšímu studiu a změně zaměstnání stejně musel skončit. Ale to jsem tenkrát nevěděl.) A tak jsem dál půjčoval svoje tělo. Duše? Duše bloudila. Příště jsem dělal jako bych nic nečetl.
Přišla další zima podobná té minulé. Ona začala pracovat v jednom PZO, dál jsme si psali. V té době jsem byl na nějaké schůzce v Praze na UV Svazarmu, pod který biatlon, kvůli zbraním spadal. Po skončení jsem si řek, že ji překvapím. Z recepce v pasáži jí zavolali, že má návštěvu. Po schodech scházela s udiveným výrazem, kdo že to za ní mohl přijít. Když mě v davu poznala, vyhrklo z ní jen: „Vlastiku! Počkej. Počkej, hned jsem tu.“ Ani jsem nestačil otevřít ústa. Byla zpátky do pěti minut. (Myslíte, že by to Vatikán uznal za zázrak?) Strávili jsme spolu odpoledne. Šli, jistě čistě náhodou, okolo domu kde bydlela její babička. Tehdy již hodně vážně nemocná. S večerem mě přesvědčila, že mám přespat u nich. Bylo to podruhé, co jsem se potkal s její matkou. Bohužel, tentokrát bez přítomnosti toho zuřivého pejska. U výslechu na STB už jsem byl. Bylo to kvůli takovému drobnému nedorozumění, 12 stehů na hlavě od obušku a natržená tříselní šlacha v noci z 20. na 21. 8. 1978. Ten major byl, oproti její matce, velice milý, hodný a vstřícný člověk. Když jsem byl konečně, naprosto zdecimován, propuštěn na lože, slyšel jsem přes stěnu tento rozhovor.
„Mami, já jdu k Vlastikoj.“
„Ne. Kdybyste spolu chodili ….. „
„Mami!“
„Ne!“
Měl jsem touhu se do výslechové místnosti vrátit a říct, že nevím jak slečna, ale já sní vážně chodit chci. Ne kvůli té jedné noci. Ale opět se ukázalo jaký jsem zbabělec. Brzy ráno jsem odjel a dál spolu chodily jen dopisy.
V jednom byla přiložena kartička s tímto textem.
Sen o tobě probudil ve mě vzpomínku na krásné léto jednoho roku.
Milosrdný čas zahojil zklamání a tichá rezignace přehlušila krutou bolest.
Byla to pohádka?
Ale vždyť přeci babiččiny pohádky nekončívaly dříve,
dokud štěstí neusušilo slzy princezniny.
Plamen mé svíce obletuje noční motýl.
Připadám si též jako takový noční motýl,
který si připálil křídla v žáru Tvé lásky.
Jakási mlha padá mi z očí …
Ach bože, vždyť já pláču.
P.M. znovu, při vší úctě se pokorně ptám: Tu Republiku a onu alegorii o Jeskyni, tedy kapitolu sedm jste fakt přečetl?
Dávám dnes ještě svobodného Gutenberga aby mě snad někdo nenařkl z pohrdání copyrightem.
http://www.gutenberg.org/files/1497/1497-h/1497-h.htm
Anglinu protože tam žijete již dlouho.
Patrně ano, jestli Vás čtu správně, jste klasickým pedagogem a toto klasikou je.
Já to tedy přečetl už dávno také. Nemusel jsem čekat na Gutenberga ale bylo to kvůli té zvláštní sortě holek, co jim imponovalo, že jste to četl.
To tedy úvodem.
Závěrem – nerozumím jak souvisí ona alegorie v sedmé kapitole Republiky s Vaší řečí ad 94 ?
Nehledejte žádný chyták. Mám úděsně času v letadlech a na přestupech, takže čtu kromě jeskyní i letáky na tampony …
99 maYdo
neznáš zákony?
Zákon č. 292/2004 Sb.
ze dne 13. dubna 2004
o zásluhách Edvarda Beneše
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
§ 1
Edvard Beneš se zasloužil o stát.
§ 2
Tento zákon nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení.
Zaorálek v. r.
Špidla v. r.
Tak v tom moc prosím nešťourej. Dva paragrafy a už je to problém! A co stavební zákon paní architektko? He?
Jak si jeden může s klidným svědomím objednat dům když architekti nedávaj ani zákon o dvou paragrafech?
V roce 1938 bylo na všechno už pozdě. Kdybychom mobilizovali a bránili se, ocitli bychom se ve stejné pozici, jako o 60 let později Srbové v případě Kosova.
Mluvim, skimici, o nutnosti Time limits. (Nepamatuji si, v ktere kapitole Republiky to bylo, cetl jsem to davno.) Ta alegorie vychazeni z jeskyne na stanovenou dobu mne utkvela v pameti.
V roce 1995 vyhral po ctyriceti letech Newt Gingrich kongres pro Republikany svym Contract with America. Jednim z bodu kontraktu bylo zavedeni limitu na delku trvani ve funkci. (Nevzpominam si presne, ale pro kongresmana to bylo dve obdobi (4 roky), pro senatora jedno.(6 roku.) Tak nejak. A pak zpatky do jeskyne! Byl to jeden z hlavnich bodu programu. Zjistilo se vsak, ze tam je nejaky zadrhel s Ustavou a musel by se odhlasovat Dodatek k Ustave, coz je dost komplikovana vec. Ted se o Term limits nemluvi. Uz vidim ty pacholiky volit sami sebe od zivotniho pasaliku!
O Vami zminovanych letacich na tampony ani v Contract with America, ani v Rpublic jsem se nedocetl, takze na me mate naskok. Ja uz jsem vsak pred casem prestal zavodit, takze je to jaksi fuk.
104 P.M.
ono je to tam trochu zakleté. Oni se do té jeskyně zase vrací a atd. To byste si tu kapitolu musel znovu načíst a .. ačkoliv proč ne?
V pondělí se budu zvířecky nudit před Gate do Moskvy, tam je to dvě a půl hoďkym v taxi další jedna až jedna a půl do centra, takže bych mohl být večer připraven na argumentaci z Rudého náměstí pokud si tu jeskyni mezitím načtete 🙂
Ale P.M.
s těmi Time Limits
Docela dobře to měli v Dubrovníku. Ti co rozhodovali (tedy ne nějací debilové ale ti, co financovali) si udělali nějaké referendum připuštěných (šrouby) a nechali je naházet urnu preferencí. Ty pak nechali alespoň čtvrt roku (déle to nebylo bezpečné) vládnout.
A pak další volby kvalifikovanými voliteli.
Moc by se mi taková demokracie líbila.
Inu, skimici, jestli to nebude tím, že zákon o tom, že se Beneš zasloužil o stát jaksi je pro mou profesi irelevantní. 😉
JInak – o existenci tohoto zákona vím a považuju ho za paskvil. Nepochybuji, že se Beneš o stát zasloužil, jiná mají za to, že zvoral na co sáhnul. Ten zákon nemění nic na čemkoliv, co Breneš vykonal pro blaho státu nebo naopak zvoral. Ty věci se staly, mají nějaké přesahy a důsledky.
Dělat zákon na to, že se kdokoliv zasloužil o cokoliv je totální kravina.
Zákon sice hlásá, že se EB zasloužil o stát, ale nebrání komukoliv, kdo má do prdele díru, hlásat, co všechno zvoral a jak to měl udělat lépe.
Ale budiž tomuto zákonu přičteno k dobru, že je sice nesmyslenj a blbej a úplně zbytečnej a o ničem, ale aspoň je stručnej a neškodnej. Mnohé zákony tyto dvě vlastnosti postrádají. Včetně toho stavebního.
Obávám se, že jestliže by u nás (vy)volení měli dosti strohý limit na pobyt ve funkci, nedělali by již vůbec nic a starali se jen o svoje zabezpečení do zbytku života. Takhle je lačnost tlačí k tomu, aby alespoň něco vyprodukovali, co by jim dalo naději, že budou zvoleni znovu. Stejně se jim to moc nevede – což je vidět na úspěchu různých nových hnutí a stran s následným jepičím životem. A tak se novodobí Mesiáši střídají jak apoštolové na orloji a lidi v podhradí se mají o čem bavit.
107 maYdo maYdo …
kde je občanský respekt i k těm nejprostším zákonům ?
Nevím proč by kdokoliv co má podle Tvého mínění „do prdele díru“ neměl mít právo otázat se Tě jestli respektuješ platné zákony než Ti zadá projekt na maringotku na nějakých nezajímavých stráních nad Juliskou….
108 Jirka
Mesiáš ……
To je také dobré téma. Armagedon. Už tolikrát jsem na tu horu koukal i jsem na ní vylezl. Megido,
Víte Jirko – s Mesiášema si nehrajte. Vždyť se na něj čeká už …. já ani nevím jestli je to přesně ale minimálně 5778 let.
To je děsně dlouho. Zbyly pyramidy a sfinga. Falešnejch mesiášů dva denně, dokonce jeden i židovskej pár let zpátky …
Ne ne. Ten na kterého čekaj bude u té hory stát a čekat co bude po poslední bitvě aby mohl přisunovat soudci.
A tak tam bude důouho stát až je to omrzí a budou stát frontu na jiného magora …
Je to nicméně nosné.
>>108 To zalezeni do jeskyne pro politika neni mysleno na veky vekuv. Po terminu odpocinku by mohl zase na svetlo, paklize by byl znovu volici vybran, mozna na zaklade sveho minuleho uspesneho predstaveni.
No, skimici, to právo samozřejmě máš, a já zákony většinou respektuju. Teda až na to, že po dálnici nejezdím 130. 🙂
Jen mi vysvětli, jak já můžu respektovat nebo nerespektovat zákon, který konstatuje, že se někdo zasloužil o stát.
(103) Až na to, Foundry, že jsme neměli „na triku“ různá svinstva jako ti Srbové. A věř, že nemám informace jen z ČT. A že ta svinstva nevidím jenom u Srbů. Máš ale pravdu, že by nám to bylo plat prtné. 😛
Me Too? Not for us!
Jsem pysny na vsechny ceske profesionalni tenistky. Kdyz je chteli zatahnout do osklive afery, kterou vyvolala krava Williams, rekly dojedne, ze nikdy zadnou diskriminaci jako profesinalove nezaznamenaly. Klobouk dolu!
Jeste k tem, kteri jdou s urcitym programem do politiky: Ztratili jsme uz viru v to, ze nektery z nich jde za tim, co hlasa a osobni prospech je mu suma fuk?
116 P.M. krásné modré ráno i Vám až se vzbudíte
jinak – ten kdo má volbu a nedělá něco z čeho má prospěch či radost by měl urychleně konsultovat psychiatra než se to definitivně zlomí a někoho pobodá. Pokud je slušný introvert, nebude nikoho obtěžovat a někde na půdě se potichu oběsí.
Když tak koukám na mapu Protektorátu, Němci byli vlastně neskutečně velkorysí. Nechápu z jakého důvodu se vzdali Brna, Olomouce či Budějovic tedy míst s německým živlem.
https://www.google.com/search?q=protektor%C3%A1t&client=safari&rls=en&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwjXja7Hwd_dAhVCPVAKHTLuDWoQ_AUICigB&biw=1377&bih=773#imgrc=ClUp12iDexIxEM:
Ad P.M. a jeho 114
Vzpoměl jsem jednoho fórku
Sedí chlápek u baru, na pultě má položenou krabici od bot. Vždycky zvedne víko, nakoukne dovnitř, povzdechne si, objedná panáka a kopne ho do sebe. Když už to otáčí po čtvrtý, barman je zvědavej a ptá se, co má v tý krabici.CHlápek zvedne víko, aby se barman mohl podívat. V krabici je malej tenisovej kurt, dva malinký tenisti a hrajou. Barman na to u vytržení kouká a chlap smutně povídá: „Ráno jsem převedl přes silnici starou babku a ona mi povídá, že je kouzelná babička a že mi splní jedno přání.“
Barman nadšeně odpoví: „No to je úžasný!“
A chlápek smutně povídá: „To teda nejni úžasný. Bába byla hluchá jak poleno. Myslíte, že jsem si přál třicet centimetrů dlouhej tenis?“
Ještě jsem chtěl přijít se svou troškou do poetické atmosféry malin a lásek nezralých, která je předestřena v headline.
Dvojice v parku:
– Miláčku, sundej si brýle, škrábeš mě.
– Miláčku nasaď si zase brýle, lížeš lavici.“
skimici,
ještě bych přidal Iglau, to byl tak durch německej štatl, že i Fridrich Sahne z něj měl těžký deprese.
Mě docela fascinuje ten německý zvyk pojmenovávat země, co jsou na glóbusu dole Ober- a ty co jsou nahoře Nieder-
ptakopysku
no jo. Iglau byl německej ale nudnej. Co s tím.
Prag byl taky významnej štatl ale tam to byl zas samej žid, takže chápu, že se jim do toho nechtělo.
Ale když koukám jižněji – Budweis!
Proč o to němci neměli zájem? Pivo nic moc ale to přece nemůže být důvod? Se jim tam nelíbilo?
Na ja, Prag… kdoví, jestli v devětařicátém byla Moldau pod Hohe Burgem stříbropěnná…
„Evropská unie dnes představuje protiklad ducha Mnichova,” je přesvědčen německý ministr, podle něhož je základem unie respekt ke všem členským zemím a občanům. „Namísto práva silnějšího platí síla práva,”
https://www.novinky.cz/zahranicni/484649-evropska-unie-je-protikladem-mnichovske-dohody-mysli-si-nemecky-ministr-zahranici.html
Hejkal Maas posnídal talíř vtipné kaše 🙂
Moldau .. to je taky bordel… proč tomu Flussu říkaj Moldau když jejich pradědové Fluss nazývali Wilth-ahwa, tedy divoká voda?
Moldau mi spíš připomíná nějakou blbou Ukrajinu či Rumunsko.
Nějakej Ukr či Rumun pojil koně, němec ze zeptal odkud přichází a té nešťastné řece už to zůstalo ..
„Evropská unie je protikladem Mnichovské dohody, myslí si německý ministr zahraničí“ což už se ovšem o Lisabonské smlouvě úplně říci nedá.
Dobré zas ráno… No jo, Mnichov… Základní kámen Evropské Unie… To je třeba připomínat… Dyť ten Hitler taky vítězil na všech frontách za Evropu…
Tak jako my máme první, druhou atd. republiku, měla by se rozlišovat pořadovými čísly i Evropská únyje… První – Mnichov, druhá – začlenění Polska a posléze zbytku Evropy, třetí – pokus o začlenění SSSR, atd. atp.
Ad 122. Zájem měli.
Milestone 1: přelízt kopce.
Milestone 2: zabrat to celý.
Milestone 3: ???
Milestone 4: Mír a ráj na zemi.
94 96 PM souhlas.
Dnešní slavné výroči oslavíme prací. Arbeit Macht Frei. Protože nicht Arbeit macht Feri.
Výživná je reportáž Seznamu o drogách v centru Prahy. Pro znalé nic nového. Státní moc na to sere. Krnda za nejdůležitější považuje digitalizaci Prahy. Ostatní nezůstávají pozadu. Hovada zprava doleva. Zakázat lidem nakládat s jejich majetkem – zákaz AIR BNB.Zákaz UBERU, ochrana taxikářské mafie, ochrana cechů. Postavit koncertní síň-protože dlouhou už žádná nebyla postavena. Že by byla potřeba…? Zbavit Prahu dopravních zácp. Zdanit auta, či je zakázat. Vzorem je asi Pchjongjang. Zajistéme, postavíme… Spousta úžasných debilit, nápadů komu přihrát peníze daňových poplatníků.
Dobré ráno,
“ Zajistíme, postavíme…“
klid, schumi, doba vyřízení stavebního povolení přesahuje značně délku volebního období. Takže než jim cokoliv povolí, tak půjdou od válu….
No mně by zajímalo, co chtějí udělat na Praze 5 Svobodní. Mach se tlemí pomalu z každýho druhýho kandelábru.
Karle, Ty , jak jsem si všimla, kandiduješ do místního zastupitelstva, tak bys mohl mou zvědavost uspokojit. Tak co nabízíte a co z toho nenabízejí jiné partaje?
Konkrétně, prosím, ne nějaká všeobecná hesla nebo odkazy, že si mám prostudovat program.
No, tak jsem si řekla, že se na ten program podívám, abych teda jen nekafrala. A vidím, že na stránkách máte ouplný prd, jen nějaký ksichty a hlavně žádnej program.
Tak co teda vlastně nabízíte?
V komunální politice nelze nabízet nic jiného, než jiné partaje. http://www.petrmach.cz/
Jedině klást na něco víc důraz.
No, nedá mi, abych nevzpomněl na Bohouše, který v předvolebním období pravidelně upozorňoval na nesmrtelnou Haškovu povídku: Obecí volby (pro zájemce zde: https://tenis-semily.webnode.cz/obecni-volby-nadcasova-povidka-j-haska/ )
No a já si v té souvislosti dovolím připomenout jiné klasiky:
„KRCHOV: Vážení voliči našeho volebního obvodu. Jak jistě víte z Rudého práva, rozhlasu a televize, dneska je jiná doba. Lidu se povolila uzda. Což ovšem já, Čenda Krchov, nepovažuju za docela správný. Soudruzi, vždyť dneska nám do všeho mluví každej. Řeknu vám, já jsem viděl dokonce i němýho, kterej ukazoval rukama úplně jinak než před krátkým časem. Týhletý povolnostě využívaj různí živlové a elementi k naleptávání jednoty. Soudruzi! Dyť se nám buržuj směje! Já to vidím takhle. Je třeba votevřít voči, poučit se z tý minulosti, získat prostor pro platformu a hlavně neztratit trpělivost a víru v zázrak, soudruzi! Řekněme si upřímně, musí se konat volby. Proč to tutlat? Dyť my vás k nim potřebujem. Vy rozhodnete svým hlasováním, zda zvítězí strana, či strana. Vy rozhodnete svým hlasováním, zda zvítězí na našem obvodě progrese, zda zvítězí kandidát nejlidovější, to jest kandidát, který z lidu pošel, Dušan M. Pupák z Vídně se vrátivší, který poznal bídu kapitálu na vlastním těle. Soudruh Pupák, předstup před voličí zraky. U sedni, Pupák.
PUPÁK: Čest práci, voliči! V úvodu mi dovolte, abysem vám popřál, abyste co nejdříve znovu získali svobody Prosincové ústavy z roku 1867, která zaručovala svobodu osobní, tiskovou, spolčovací a shromažďovací.“
No, ta doba je tu zas…
No a ad Mach ve 134 – bla bla bla plác plác… Jak když kráva sere do potoka…
Klást důraz… hm…
No, tak to jsem už díky nějaké volební kalkulačce zjistila, že partaje nabízejí prakticky všechny to samý….
A nutno říct, že v tomto případě dobře vědí, co chtějí voliči a to nabízejí.
Takže prioritou se stává to, nakolik jsou ty partaje schopné a taky ochotné za to, co hlásají, opravdu bojovat.
Musím říct, že u Svobodných jsem ohledně jejich schopnosti prosadit hlásané dost skeptická.
Vzhledem k tomu, že na Žižkově kandidují Svobodní v koalici s ODS a KDU-ČSL, není co řešit.
Dobré odpolední,
u nás ve vsích jsme do schránky obdrželi zatím jen jednu kanditátku do našeho zastupitelstva- tedy „Sdružení nezávislých kandidátů“, vesměs těch, kteří nám to tu bačují už několik sezón. Celkem ku spokojenosti všech, takže bych se divila, kdyby našli vyzyvatele…
Zazvonil na mě před polednem kamarád rybář že už to nemá kam dávat a pár němých tváří s pyskama jak Václav Moravec si u mě odložil.
No a co já? Všechny jsem je zabil 🙂
Pečlivě vyfiletoval a do mrazáku uložil, šalotky na sádle zpěnil, svatou trojici mirepoix na kostičky přihodil, papriku sladkou z pytlíku od hraběte Hungáryho přisypal jakož i lístky vavřínu, bobuli nového koření a pár zrnek pepře, vychrstnul zbytek dvojky bílého co jsem kvůli tomu musel načít a ochutnat aby se paprika nepřismahla a do toho naházel páteře, hlavy, ocasy , ploutve a odřezky těch vyfiletovaných dravých i prasečích ryb.
Vody dolil aby to bylo potopené a táhnul asi hodinu a půl. Přecedil do druhého hrnce, trochu i propasíroval a vložil pěkné kousky štiky a lína které jsem v tom dvacet minut uvařil a ke konci přidal papriku pálivou z druhého pytlíku, též koupeného v Budapešťské tržnici Vásárcsarnok na Vámház körút 1-3 hned za Szabadság híd naproti hotelu Gellért.
Měkký bílý chléb z pekárny odvedle si už každý rozsápal podle svého a Tokaj máloputbnový ze žlutého muškátu to jistil.
Moc hezké od kamaráda, že si udělal odbočku 🙂
no… já hniju v kolbence u soustruhu a co by člověk menhirem dohodil, probíhají výlovy dvou rybníků. Až zametu špony a pojedu domů, už bude k dispozici jenom několik namol ožralých rybářů a z těch není dobrá polífka. Snad příští víkend budu mít větší štěstí.
(136) Když se podíváš, co může komunální zastupitelstvo reálně ovlivnit a co si většina voličů žádá, tak se fakt nedostaneš dál, než k tomu, že něco považuješ za důležitější než jiné strany, které to sice taky slibují, ale s větší či menší naléhavostí. A když k tomu připočítáš, že ve větších aglomeracích bude obecní vláda spíše kompromisně koaliční, tak se divím, že k těm volbám vlastně ještě chodím.
(138) Já to taky vidím sebevražedně.
Ne, že by se lidovci nesnažili. Na Andělu hřadují u stanice tramvaje, oděni ve žlutý trika, stánek ověnčenej balonkama a jakmile zastaví tramvaj, vrhají se do davu vystupujících, kde zdatně překážejí a pletou se vystupujícícm pod nohy, aby ulovili nějakou oběť, který by vnutili leták o tom, jak jsou skvělí, báječní a občanovi snesou modré z nebe.
AK – u nás ve vsi kandiduje koalice, která panuje na rathausu od okamžiku, kdy minulej starosta prohlásil, že se na to může vy… Opoziční kandidátka je taková směska písní lidových, zkoušej to každej rok, ale ti se dostanou na radnici, až současný starosta prohlásí, že se na to taky vy… Třetí kadidátka je jednomužná – místní sedlák, kterýž kandiduje sám za sebe. Takový jiráskovský husita – jde Proti všem.
Na vsích je fajn, že se ani tak nehledí na stranickou příslušnost, jako spíš na to, co je to za lidi a zda můžou být dotyčnému voliči užiteční.
Tak v Ravensburgu se multikulturně obohacovalo, byl to kuchyňský nůž, který shodoou okolností zrovna držel v ruce jakýsi neropačitý mladík. A ten hulvát a krvavý pes Erdogan si dovolí Merkelové říct, že se po Německu pohybují tisíce teroristů.
neropačitý má být rozpačitý selbstverständlich, někdy mě ty mobilní telefony se.ou 🙁
Dělat v USA tajného agenta musí být peklo na zemi. Člověk by chtěl trávit večery při sledování seriálů, jíst kaloricky hodnotné jídlo nakoupené ve wallmartu na poukázky, zapíjet to kolou a místo toho je nucen noc co noc z policejních důvodů chlastat whisky, prát do sebe tuny koksu a heráku a nechat se obtěžovat nahatýma tanečnicema. Jak říkám – peklo…
Policejní agenti v přestrojení vyšetřovali klub s názvem Sharkey‘s pět měsíců. Během této doby zde utratili kupony určené na nákup jídla v hodnotě přibližně 2,5 tisíce dolarů (téměř 55 tisíc korun). Kromě drog jako heroin, pervitin, kokain nebo fentanyl, si za ně pořídili také tance na klíně od tamních striptérek.
Zdroj: https://ekonomika.idnes.cz/drogy-alkohol-strptyz-klub-bar-ohio-stravenky-kupony-policie-p6l-/eko-zahranicni.aspx?c=A180927_104524_eko-zahranicni_mato
Svatováclavský chorál
https://www.youtube.com/watch?v=9rAvJxuhe_I
Dokázali byste si ho někdo zahvízdat či zabroukat?
Po pěti minutách už si to zase nepamatuju. Nějakej prý Arnošt. Z Pardubic. Úchyl.
Patrně se udělal text, ten si žbrblali ale v kostele se po vzoru židů musí žalmovat. Nejde to jentak odpřednášet. Maj k tomu nějaký grify, jakože se musej pohybovat v daný stupnici a občas můžou ton prodloužit či na něm učinit koloraturu.
Klíďo to může být pokaždé jiný.
Toto, o čem tvrdí že je ustálené musel na notový papír někdo vrhnout po hodně těžkém večeru.
Ta moderní verse co vykvílela Kateřina Winterová je pozoruhodná i tím, že jestli slyším dobře, Muchow to posadil do Es dur (3 béčka) aby případné hráče odradil 🙂
skimici,
no on středověk byl celý nevesel a truchliv, tak co byste čekal, že budou juchat pod gotickou křížovou klenbou ?
Já mám taky raději tuhle interpretaci:
https://www.youtube.com/watch?v=XI_57x7yQHo
Ve středověku dost často tvořili chrámové sbory kleštěnci. Vejce měli v pekle, tak se alespoň svým zpěvem snažili dostat zbytek svých oudů ve zdraví do nebe. Ty vejšky jsou tam schválně, aby se to podobalu zpěvu andělských kúrů. Když to srovnáš s Kdož sú boží bojovníci, tak ty jsou prosazení kurevsky níž. Mezi bratry polem pracujícími bys kastráta sotva pohledal. Já nemám pro vysoko postavené hlasy pochopeni, takže jsem milostivou ani nedoposlechl do konce. Kdyby to byl alt, nebo kontraalt, jo to by byla jiná káva!