aneb:
Co by dědeček nevyprávěl.
(autor: vpet)
O jedněch běžných prázdninách jednoho běžného léta, při běžné sobotní návštěvě běžné venkovní zábavy jsem, jako běžně, těšíc se na ne běžný odpočinek u pivka v pánské společnosti „starých“ kamarádů a spolužáků postával naproti vchodové bráně. Mezi přicházejícími byly i tři cca 18.leté dívenky. Dvě jsem znal. Byly to sestry, které bez pochybnosti patřily, určitě onoho běžného léta, k těm nejkrásnějším dívkám v tom, co můžeme nazvat běžnou spádovou oblastí Tanvaldu. Zamířily ke mně.
„Ahoj. Ty tady určitě čekáš zase na nějakou holku.“ S cukáním v koutcích úst jsem vše uvedl na pravou míru.
„Ale ne. Čekám na kluky ze Smržovky.“ Ta druhá, jako by neslyšela.
„Že ty si nedáš pokoj a nenajdeš si jenom jednu.“
To si samozřejmě zasloužilo patřičnou odpověď. Nasadil jsem smutnou až tragickou tvář umírajícího a jal se vysvětlovat.
„Když to máte těžký. Jak víš, tak jsem vrcholově sportoval a jako každý vytrvalec mám rozšířené srdce. Noo … a od té doby se mi tam, holky, ….. vejdete úplně všechny.“
Se smíchem se, všechny tři, otočily a s pozdravem a mávnutím rukou nad tím ubohým zatracencem odkráčely lovit mladé, naivní muže se srdcem, které mohou zaplnit. Tedy – to jsem si myslel …
Za další běžný týden na další běžné zábavě. Seděl jsem u stolu opuštěn kamarády, kteří se jali doufat, že by mohli narazit na nějaké zoufalé slečny, ochotné strávit se študými chudenty neprotěžovaných technických oborů zbytek večera, popřípadě noci. Podél stolů kráčela směrem ke mně nenápadně, ale opravdu nenápadně, nějaká neznámá slečna. U mě se zastavila a řekla:
„Ahoj.“
A stála … Ne, že bych normálně vypadal jako že umím počítat do deseti, ale v tu chvíli jsem musel vypadat opravdu pitomě.
„Ty mě nepoznáváš …“ konstatovala …
„Ne.“ Zavrtění hlavou. Upadl jsem do výrazu idiota.
„Já byla u toho, když jsis minule stěžoval na svoje nebohé srdce.“
Ne že bych, stejně jako „elita“ našich současných intelektuálů, dokázal inteligenci byť jen předstírat, ale začalo mi docházet. TA TŘETÍ!!! V tu chvíli jsem přepnul na automatiku. Nasadil rádoby oduševnělý úsměv a pozval ji, aby si přisedla. Potom už to bylo snadné. (Zvlášť když sama chtěla.) Je z Prahý, jde do posledního ročníku gymplu a tady je v xy přes víkendy s matkou atd. na chalupě.
Tenkrát ještě nebylo vzácností, že se na venkovských zábavách hrály klasické kance. Ty jsem, díky starostlivé péči mé matky, spočívající v odmítnutí kapesného a potravy, mimo věčné držkové, z tanečních ovládal. A zkopírovat tělo na tělo při ploužáku, mi bylo dáno od přírody. Říká se, že když si dva rozumí při tanci, budou si rozumět i v jiné, pro vztah důležité věci. Nemohu to s jistotou potvrdit. Tolik jsem toho nenatancoval. Tady, jak jsem později zjistil, to platilo. Velice rychle jsem také zjistil že mě, rozhodně v podpatcích, o něco převyšuje. To bylo, díky mé ztepilé postavě, běžné. Ale co bylo podstatnější, o mnoho mě převyšovala svým intelektem! To bylo úžasné zjištění. Odmítal jsem totiž uvažovat o svatbě. A když, tak jedině s chytrou holkou. Ta se pozná tak, že si mě vzít nechce. Měl jsem to ošetřené. Také se dalo předpokládat, že se znalostí choroby mého srdce a vzdálenosti bydliště ji nejde o nic jiného, než o romantické prázdninové dobrodružství.
S prvními příznaky svého omylu jsem se měl seznámit o pár hodin později. Jak ten večer dopadli moji kamarádi nevím. Já šel doprovodit slečnu z Prahý.
Další postup začal klasicky. Líbat? ANO! Ruce do horního patra? Noo, ano. Ale jinak STOP. A tohle, jak jsem už tenkrát s naprostou jistotou věděl, je postup slečen, které mají nebo o nich začínají uvažovat, s mladými muži naprosto nepočestné a zlé úmysly. Chtějí je donutit k většímu úsilí a připravit je o svobodu. TŮDLE ! Ale ten večer byl opravdu moc příjemný a cítil jsem se, naivně, pevný v kramflecích. A tak jsme se dohodli na další sobotě. Ten další víkend byl opět super a za odměnu jsem byl připuštěn o patro níž. Na další víkend jsme se dohodli jaksi samozřejmě. A ano! Došlo k naplnění … Od té doby jsme tancem trávili minimum času. Ne že by jsme pokud to šlo, nebyli spolu.
Krize nastala za asi další tři týdny. Při doprovodu v noci k ní domů jsem cítil, že začíná být, čím víc jsme se blížili, tím víc, nervózní. A před rozloučením to z ní vypadlo …
„Jestli chceš se mnou příští víkend být, tak si pro mě musíš přijít. Jinak mě matka nepustí a budu mít absolutní zákaz.“
Ani se nedivím, že se jí mírně podlomila kolena, když viděla jak jsem se zatvářil. Ale slíbil jsem to. Už jsem byl lapen. Aniž jsem si to připouštěl a ona uvědomovala. Slib jsem, strašně nervózní, splnil. V pátek v podvečer jsem zazvonil u dveří. Na základě Murphyho zákona měla zrovna v tu chvíli ke dveřím blíže matka. Tak jsem se ocitl, nepřipraven, tváří v tvář, přímo před úhlavním nepřítelem všech mladých mužů. Slušně jsem pozdravil. Situaci nezachránila ani tak přicházející slečna jako přiběhnuvší, ňafající pejsek nějaké čínské rasy. Úplně zpitomělý jsem mu, se slovy „Jé, ahoj smetáku.“ podal svoji přední packu. Skončil jsem s prokousnutým prstem … Ošetřování uvolnilo atmosféru a po mém odeslání do separé se matka s dcerou dohodli na postoji. Byl jsem přijat, jako doprovod, na milost.
Od té doby už byla naše setkání s dcerou, nikoliv s matkou, jakousi samozřejmostí. Jen jsem ji každou noc musel doprovodit, tak ke druhé hodině, domů aby bylo zachováno dekorum „posezení“. I její matce ale bylo jasné, že po většinu času zaujímají naše těžiště polohu s podstatně nižší potenciální energií.
Jedné noci se stalo, že zatímco naše těla (a můj mozek) odpočívala, zašeptala mi otázku.
„Můžeme spolu začít opravdu vážně chodit?“
Co jsem vlastně doposud dělal? Všechny víkendy měla rezervované jen pro sebe. Copak jsem si pro ni nedošel? Nepodstoupil jsem snad, kvůli ní, na smrt zoufalý zápas s tou krvelačnou bestií? Opustila mě schopnost předstírat i tu nejelementárnější inteligenci. Pronesl jsem ta nejpitomější slova v životě. A že jsem v tom přeborník.
„To se nesmí nikdy stát.“
Naštěstí mě neopustili atavistické instinkty a pronášel jsem je mezi polibky. Zůstala mi ležet v náruči … Dámy se teď na mě jistě zlobí. Ale nebojte, pomsta bude sladká. Navenek vše zůstalo stejné. Uvnitř samozřejmě ne.
Přišla zima. Já byl prakticky každý víkend někde na závodech. Jí matka kvůli maturitě držela zkrátka. A samotnou by ji za mnou stejně nepustila, když jsme spolu vážně nechodili. Dnes jsem přesvědčen, že ta otázka padla na její popud. Proč to ty matky dělají? Vyměňovali jsme si dopisy. V jednom z nich byla kartička s touto básní.
P O L I B E K
Tvůj polibek tak krátký, záhadný,
stíhá a štve mou fantazii
za tichých nocí i za rušných dní
dotekem darovaným žiji.
Už už chci zavřít víčka a být zas v objetí s tebou
Sladké moje zdání!
Vidina mizí! Opět dlouhý čas
Jen láska, jenom vyčerpání.
No řekněte pánové. Je možné nepropadnout tělem i duší? Jenomže já měl tělo, dva roky po vojně, na rozdávání a duši jsem, byť vzpouzející se, v tom záchvatu hlouposti a vzteku vyrazil za dveře.
Přišlo jaro a sním víkendové návštěvy. Z počátku méně časté, měla před maturitou. Jedné letní noci před „doprovodem“ mi na stolek položila zalepený, složený list, na kterém bylo napsáno: otevřít až po návratu. Proč jsem takový trouba? Proč právě v těchto případech slečnám vyhovím? Po otevření jsem četl:
N Á L A D A
Svou náladu teď přirovnávám
K čemu? Ke rtuti teploměru.
Je též pod bodem mrazu
A nikdo ji nikdy nepřinutí
Aby stoupla výš domluvami.
Však přilož svoji teplou dlaň či ret
a dýchni.
Uvidíš jak poskočí si hned
Jak v plamenné výhni.
Jen TY dokážeš co jiní nesvedli by
Pouhý pohled, očí tvých jas
Nutí mne, abych zaříkala tě sliby
Stále znovu, zas a zas.
Pak nadávám si.
Copak dokážeš splnit co jsi slíbila?
Musím, nebudu přec vypadat jak lhář.
Proto děláme ty voloviny,
Kterým se smějem když přejde čas.
Je to zvláštní
Tohle žití na zemi.
Samotný člověk být nechce
A přitom se bojí
Svazovat se s druhými.
Až jednoho dne řekne,
Ne, tak to už nejde dál
A jde blíž k tomu,
Co dosud stál opodál,
k tomu, co do života vstoupil jeho
nečekaně, avšak natrvalo.
Pak padnou první slova, sliby.
Ano sliby, neboť bez nich nelze žít.
A co nyní náladu přibilo mi k zemi?
Nesplněný slib.
Komu že jsem ho dala?
SOBĚ !
Svou špatnou náladu teď zavřu do škatulky.
Co sní udělám?
Nevím, však jedno vím přec jistě.
Již nikdy se nesmí dostat ven!
Aby mi bránila v započaté cestě.
Nálada špatná, energií spoutaná
V škatulku malou, neviditelnou
avšak těžkou.
Nikdo ji nedokáže odnést,
nikdo ji nedokáže zahodit.
A co ji takhle někde zapomenout.
Položit, odejít a již nikdy nehledat?
ZKUSME TO!
Kdyby to bylo alespoň v pátek, abych ji hned druhý den viděl, tak bych prostě kývl. Vždyť i na srdce rozšířené sportem, do kterého se vejdou všechny ženy světa, to byl těžký úder. Duše se zmítala. Odejít za ní do Prahy? Měla jistotu bytu po babičce sto padesát metrů od Václaváku. Ale přijít o svobodu a dobrodružný život? O cestování a lezení po horách? Vykašlat se na slibně se rozvíjející kariéru krajského šéftrenéra v biatlonu? (S tou jsem nakonec kvůli dalšímu studiu a změně zaměstnání stejně musel skončit. Ale to jsem tenkrát nevěděl.) A tak jsem dál půjčoval svoje tělo. Duše? Duše bloudila. Příště jsem dělal jako bych nic nečetl.
Přišla další zima podobná té minulé. Ona začala pracovat v jednom PZO, dál jsme si psali. V té době jsem byl na nějaké schůzce v Praze na UV Svazarmu, pod který biatlon, kvůli zbraním spadal. Po skončení jsem si řek, že ji překvapím. Z recepce v pasáži jí zavolali, že má návštěvu. Po schodech scházela s udiveným výrazem, kdo že to za ní mohl přijít. Když mě v davu poznala, vyhrklo z ní jen: „Vlastiku! Počkej. Počkej, hned jsem tu.“ Ani jsem nestačil otevřít ústa. Byla zpátky do pěti minut. (Myslíte, že by to Vatikán uznal za zázrak?) Strávili jsme spolu odpoledne. Šli, jistě čistě náhodou, okolo domu kde bydlela její babička. Tehdy již hodně vážně nemocná. S večerem mě přesvědčila, že mám přespat u nich. Bylo to podruhé, co jsem se potkal s její matkou. Bohužel, tentokrát bez přítomnosti toho zuřivého pejska. U výslechu na STB už jsem byl. Bylo to kvůli takovému drobnému nedorozumění, 12 stehů na hlavě od obušku a natržená tříselní šlacha v noci z 20. na 21. 8. 1978. Ten major byl, oproti její matce, velice milý, hodný a vstřícný člověk. Když jsem byl konečně, naprosto zdecimován, propuštěn na lože, slyšel jsem přes stěnu tento rozhovor.
„Mami, já jdu k Vlastikoj.“
„Ne. Kdybyste spolu chodili ….. „
„Mami!“
„Ne!“
Měl jsem touhu se do výslechové místnosti vrátit a říct, že nevím jak slečna, ale já sní vážně chodit chci. Ne kvůli té jedné noci. Ale opět se ukázalo jaký jsem zbabělec. Brzy ráno jsem odjel a dál spolu chodily jen dopisy.
V jednom byla přiložena kartička s tímto textem.
Sen o tobě probudil ve mě vzpomínku na krásné léto jednoho roku.
Milosrdný čas zahojil zklamání a tichá rezignace přehlušila krutou bolest.
Byla to pohádka?
Ale vždyť přeci babiččiny pohádky nekončívaly dříve,
dokud štěstí neusušilo slzy princezniny.
Plamen mé svíce obletuje noční motýl.
Připadám si též jako takový noční motýl,
který si připálil křídla v žáru Tvé lásky.
Jakási mlha padá mi z očí …
Ach bože, vždyť já pláču.
Maydo ad 177- důraz se klade jako vejce… kloakou. 😉 😀
Dobré zas ráno… 2 Šumavák – no jo, ale co má chudák poly-Tik dělat, kloaky nemaje? Nezbývá, než použít aktivní vybavení a klásti důraz „per rectum“! A hned se nabízí paralela s naftou – jediný rozdíl mezi naftou a lehkým topným olejem závisí na úhlu pohledu a míře zisku. Tipuji, že stejný rozdíl je pak mezi důrazem a hovnem!
Jinak – dnešní Zbořil:
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Blije-na-verejnosti-Zdenek-Zboril-usadil-Jana-Hrebejka-i-Vaclava-Moravce-553537
„Většina redaktorů z kterékoli redakce má podle Zbořila lepší češtinu než rektor Karlovy univerzity s tím jeho slavným zápolením abychom a abysme. „Mnozí se naučili rozlišovat mezi můj a svůj a někteří se dokonce odvažují i do tak jemných stylistických zákoutí, jako je používání jenž a který. Stále častěji, a až na výjimky, oslovují 5. pádem a někdy se zdá, že mluví lépe než redakcemi pozvaní hosté. Také v publicistice ubývá ‚lidových vypravěčů‘ a přibývá odborníků a znalců svých oborů.“
No, kéž by… Ale s tou magnificencí to mohu potvrdit… Tam záleží na momentální míře nasranosti a dalších podobných okolnostech…
Dobré ráno na začátku týdne. Letmo dočítám zpětně.
180 – Schumi, kde ses poslední 3 dny nacházel? Nebyl tam signál? Elektrický proud? Přístroj televizní nebo rozhlasový? Jinak bys nemohl napsat, cos v 180 napsal. Myslím, že takto jako letos, se dějem v Mnichově 1938, ještě česká média nezaobírala. Až mám dojem, že vyvolala efekt: Čeho je moc, toho je příliš.
PeSi – 203 – s politickými komentáři to mám jako s reklamou. Vždycky se podívám, kdo to platí. Nezlob se, ale Zbořil je názorným příkladem mého výše uvedeného hodnocení. Už dávno jej neřadím k nestranným a objektivním komentátorům.
Taky mám ten dojem.
(205) No a právě to ho činí (zde) přitažlivým (i PL).
Aha, takže podle toho, kdo koho platí, se pozná, jak používá češtinu? Já si myslel, že zrovna na tomhle to nezávisí, ale asi jsem se mýlil…
Dobré ráno vespolek,
prosimich, a kdo platí Zbořila ? Nějak nejsem s to se toho dopídit.
Ale no tak, PeSi, tys přece nehodnotil úroveň českého jazyka. 🙂
Matzurko – kdo koho platí lze se dopídit i sledováním změn názorů. Já Zbořila v minulosti docela uznávala (za objektivitu hodnocení politické scény), ale dnes vidím ten jasný příklon k jednomu proudu. Hodně finančně silnému. 🙂
Dano,
a kterému ?
Dobré ráno,
„Maydo: zájem o první republiku nám ukazuje zlepšení dopravy na trase Praha – Brno o 20 minut za 80 let. 15 sekund za rok. Náš kraj světa je na tom o poznání lépe. Místo šesti hodin jedeme 150 km do Prahy jen 3:30. Do Mnichova 4 hodiny.“
No, to je sice hezký, nickname, ale nevím, nevím, jetsli je to ta prabá útěcha pro děvenku studentku, která měla být v brně před půl desátou, v půl dvanáctý trčí ještě někde na trati a má ráno vstávat do školy. 😀
209- právě jsem se také chtěl zeptat na totéž ….. a zvl. v případě tohoto článku … za sebe si mohu dovolit strannost ( dělám to zadarmo !) a například toho režisérskeho vepře popsal až moc slušně – a není to kvůli jeho postoji k Zemanovi , ale k lidem, kteří ho sledováním jeho hovadin platí.
No, já nevím, kdo platí Zbořila, ale že otázky Václava Moravce jsou propagandistická nalejvárna a jeho výběr hostů katastrofální, na to mi stačí vlastní rozum a nepotřebuju k tomu Zbořila.
Takže pokud jeho kritika OVM míří tímto směrem, mám za to, že je podstatnější, že ČT vysílá takové politicky neobjektivní pořady, než to, kdo platí ty, kdo na to poukazují.
Vlastně – neměla bych se vyjadřovat k ČT teprve potom, co zveřejním, kdo platí mně a jetsli se vyjadřovat vůbec smím?
Co když je mezi mými klienty i někdo, kdo volí Babiše?
Neměla bych klientům třeba předkládat kádrovej dotazník, jaké jsou jejich politické preference a jestli mi smí proplatit fakturu?
Ještě ne, Maydo. Trochu předbíháš. Navíc volba Babiše bude spíše kladný bod 🙂
Dobrý den. Maydo (212), můžete dceři vysvětlit, jak se jezdilo za Vašeho mládí, i to, jaké měl pan Gerstner problémy než se podařilo dokončit rychlodráhu.
No, Petře, já myslím, že to kádrování začíná tím, že se řeší, kdo koho platí a ne jestli má dotyčnej komentář pravdu nebo ne.
2 Dana – No tak já nevim… Asi to víš líp než já, co jsem to teda v tom 203 komentoval… A teda to, že tzv. velkej Zima moc neovládá českou gramatiku, to je fakt a osobně jsem ho tak často slyšel. Na to se známe dost dlouho…
A jen jsem teda zvědav, co že jsem to teda hodnotil…
“ můžete dceři vysvětlit, jak se jezdilo za Vašeho mládí, i to, jaké měl pan Gerstner problémy než se podařilo dokončit rychlodráhu.“
ZA mého mládí za první republiky??? No, to jste si , teda nickname, dovolil dost!!! 😀 😀 😀
Něco takovýho gentleman dámě nepřipomíná, i kdyby to byla pravda.
(chcete -li vznést vcelku oprávněnou námitku, že nejsem dáma, neb se mi nedostalo správné kindeštůbe, tož podotýkám, že pro gentlemana, kterému se té správné kinderštůbe dostalo, má být dámou každá osoba ženského pohlaví)
[220] …pro gentlemana, kterému se té správné kinderštůbe dostalo, má být dámou každá osoba ženského pohlaví nebo kteréhokoli ženského genderu.
Teď je to teprv správně.
maYdo,
„chcete -li vznést vcelku oprávněnou námitku, že nejsem dáma, neb se mi nedostalo správné kindeštůbe, tož podotýkám, že pro gentlemana, kterému se té správné kinderštůbe dostalo, má být dámou každá osoba ženského pohlaví“
jinak ho ta dáma píchne šnekací vidličkou 🙂
2 Šimon klein ad 213 – tu zoufalou entitu, co se občas projevuje jako rezižer, jsem IMHO nekomentoval… A s Tvým označením nesouhlasím, nevidím důvod, proč urážet ušlechtilý brav. A velice užitečný.
Děkuji za věcné připomínky. Podotýkám, že ohledně šermu se šnekací vidličkou jsem si doplnila vzdělání v Paříži.
220 maYda
kazda osoba zenskeho pohlavi? Tak to pr. A co buzeranti a ostatnich 12 pohlavi< Nemuzou byt za damu jenom proto ze se jinak narodili? Ty tomu davas pri pondelku …
Mi napada, 12 pohlavi, to mi pripomina takove ty indicke viceruke bohyne 🙂
Jestli to nemaji jednodussi anglicky mluvivi
12 sexes
Toho režisérskýho ksichta vídám denně cestou do práce s textem Vaše starosti na hlavy starostů. On totiž u nás kandiduje.
To je teda do komunálních voleb slogan jak noha…. ať mi klidně moje starosti nechají, mně bude stačit, když mi jejicgh řešení bnebudou komplikovat nesmyslama, který jsou dobroseři schopný vymyslet.
OK, skimici, Ok, já se kaju, vidím, že jsem v problematice genderu totálně zaostalá. Ale nejsem odborník na kunderštůbe, na jeho genderově korektní úpravu se budeme muset dotázat jinde. Třeba mistr etikety Špaček poradí.
Maydo: (212) omlouvám se, jestli jsem Vás připomínkou historie urazil.
Teda … omlouvám se že se zmiňuji o historii 🙂
O historii se klidně zmiňujte. 🙂
Ale naznačovat, že pamatuju první republiku? No, toto? Takové faixpaux?
Kdybych nosila krinolínu a potkala vás, musela bych štítivým gestem odtáhnout sukni, abyste o ni náhodou nezavadil.
Taky bych se mohla spokojit se zvednutím obočí, ale to Vy neuvidíte a kolegové by se divili, co tu předvádím za grimasy, ještě bysi mysleli, že mezi těmi fotlkami, co zrovna třídím nejsou jen dveře a okna, ale taky něco neslušnýho….
Maydo, zmiňoval jsem Františka Gerstnera 😉 Toho možná pamatoval praděd mého praděda.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Josef_Gerstner
Já vím, koho jste zmiňoval, nickname. Ale myslíte, že tím to vylepšíte, když to budete spojovat s mými vzpomínkami na mládí? 😉
BUďte rád, že jsem vám zatím přišila jen tu první republiku.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Anton%C3%ADn_Gerstner
Popletl jsem to. Byl to František Antonín, syn Františka Josefa.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Johann_David_Starck
Připomenutí si zaslouží též Johann David Starck. Včera když jsme se procházeli kolem našeho nového okresního moře, jsem si říkal, že osada na jižních svazích nad jezerem by opět zasloužila jméno Davidov.
230 – nickname – nerozmazavejte to, nebo vás dáma bude muset šnekací vidličkou píchnout rovnou do….prdele, jaký s tím štráchy….
Jo, šimone, tou stříbrnou, co ji máme v příborníku na chalupě 😉
A to radši nepřemýšlím, co by s ním asi tak udělala dcera, když by ji tímhle utěšoval, když seděla ve vlaku trčícím někde mezi poli. Ona vymetá všechny možné bojové sporty a na odezvě by si jistě dala záležet 😀
Maydo, to abych se bál. Můj nejnebezpečnější hmat je Ctrl-Alt-Del
No, tak to by Vám stačilo leda tak na Laru Croft. 😀 😀 😀
Nojo,
ale pořád nevím, kdo platí Zbořila 🙁
Zdánlivě nesouvisející zprávy:
https://www.lidovky.cz/svet/z-objednani-vrazdy-kuciaka-byla-obvinena-zadrzena-zena-spise-ale-byla-zprostredkovatelem-mini-pravnik.A180930_161323_ln_zahranici_tn
Když vás zastaví fízl v černém autě a ohrožuje vás služební zbraní na životě, je to jen kázeňský přestupek. Jeho nadřízený si za trest nezapálí doutník.
https://www.lidovky.cz/svet/z-objednani-vrazdy-kuciaka-byla-obvinena-zadrzena-zena-spise-ale-byla-zprostredkovatelem-mini-pravnik.A180930_161323_ln_zahranici_tn
Jak dopadne fízl v tomto případě? Za pokus o vraždu soud upustil od potrestání, protože to odsouzeným způsobovalo psychickou újmu. Za dokonanou vraždu to musí být aspoň trest odnětí hraček a zákaz chození do kina.
matzurko, já Ti neodpovím. ZA a to nevím, za b mně to zas tolik nezajímá. Mně na těch komentářích obvykle zajímá obsah, ne kdo koho platí. Jak jsem uvedla výše, na to, abych si udělala na něco názor Zbořila nepotřebuju.
Jedna moje kamarádka uznává Respekt, já oněm valné mínění nemám. Když jsem se vyjádřila ve smyslu, že na žádné noviny noviny se nedá spolehnout jako nezávislý a důvěryhodný zdroj, zeptala se mně „ale podle čeho si má člověk dělat názory, když se nedá na žádný noviny spolehnout?“
není to valstně smutný, že šedesátiletá, vysokoškolsky vzdělaná ženská, který vychovala sama dvě děti, rovněž vysokoškoláky, potřebuje k názorům noviny?
Jo,
ohledně PL píše wiki:
OUR MEDIA a. s. byla založena 8. dubna 2009, se sídlem ve Vinohradské ulici v Praze 3. Původní anonymní akcie vydavatele byly k 28. listopadu 2011 nahrazeny akciemi na jméno, vlastníci nejsou v obchodním rejstříku specifikováni. V pořadí třetím předsedou představenstva je od 16. července 2010 Jan Holoubek (* 1981) z Prahy-Krče.[14][15] Jan Holoubek je též ředitelem Parlamentních listů, šéfredaktorem internetové verze je Marek Bláha, jeho zástupci jsou Radim Panenka a Jakub Vosáhlo. Vydavatel uvádí dalších asi 25 redaktorů či zpravodajů.[15] Za projektem ParlamentníchListů.cz stojí Jan Holoubek a Jiří Čermák. Jedna ze zakázek, na které Holoubek pracoval byl převod tištěných médií do on-line podoby pro společnost Grand Princ, té také podle údajů na webu společnosti OUR MEDIA a.s. nabídli s Jiřím Čermákem projekt ParlamentníchListů.cz. GRAND PRINC o spolupráci nestál[16], on-line projekt tak spustili pod vlastní firmou….
V polovině dubna 2015 informoval server Mediaguru.cz o tom, že poloviční podíl ve společnosti OUR MEDIA získal Ivo Valenta. Michal Voráček si svůj dosavadní podíl ponechal.[18][19]
OUR MEDIA a.s. též spravuje internetová práva kreslíře a karikaturisty Štěpána Mareše a po nějaký čas i názorové servery EUportal.cz, EUserver.cz, Eportál.cz, EUrabia.cz, Freeglobe.cz, Prvnizpravy.cz a Protiproud.cz. Tyto weby byly do roku 2017 umístěny jako subdomény Parlamentních listů, ale vydavatel deklaroval jejich obsahovou nezávislost.[26] Tyto se následně přesunuly na samostatné domény.
Mnojo, Čulík a EUrohodnoty se z PL můžou vobkreslit červeně třikrát dokola 🙂
Ale jestli tím financován i pan Zbořil, to nevím.
Ale jestli Ti to pomůže – pamatuju, že za bolševika se psávalo v novinách, že nositelé nevhodných názorů jsou placeni ideodoverzními centrálami a nepřáteli socialismu ze Západu.
tak třeba zkus zapátrat tímhle směrem 😀 😀 😀
No, rpozhodně nesouhlasím vždycky s tím, co PL napíšou. Ale jetsli se z toho může vobkreslit Čulík a EUhodnoty červeně třikrát dokola, tak asi stojí za to, na ně aspoň občas nahlédnout.
239 -Matzurko, stále nevíte? Holt se musíte dopídt jako Dana – ta vidí jak se Zbořil přiklonil.
No vida, tak už i Aznavour to má za sebou…
Budiž mu země lehká. Kůry andělské budou mít silnou konkurenci.
Ale byl obdivuhodně vitální do poslední chvíle. Byl stejnej ročník jako moje máti.
[236] Náhodou, sek na prsa se už dnes běžně jako zastaralý nevyučuje, ale opakovaně jsem míval pocit, že přes všechny ty vrstvy oblečení vidím, jak se zasaženému tvoří jelito od klíční kosti až k slabinám.
Kdyby jen sek na prsa, Honzo 😉
Ale takovej jugger, zejména jeho ostřejší varianta : https://www.facebook.com/krutahra/photos/a.687005027981825/1772286672786983/?type=1&theater
maYdo,
no nazdar, ti vypadají jako squadra z Battlefield Earth, přinejmenším. A v tomto týmu bojuje i tvoje dcera ? Tak to bych si o ní fakt nedělala starosti, i když zůstala trčet o půlnoci někde mezi polemi 🙂 Pokud má sebou bojový obleček, stačí ho navléci a je bez obav.